02/2017

• Strana 1

  Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  Handisport 2017:

  VÍC PENĚZ OD STÁTU. ALE CO DÁL?

  (s. 6)

  Cena jednoho výtisku 30 Kč ve volném prodeji / Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  2 / 2017

  Nezabije

  ani neposílí:

  STÁLE MÁLO ZNÁMÁ

  DIAGNÓZA CMT

  (s. 16)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Na poslední dekádě rozvoje českého

  sportu handicapovaných leží zcela

  nesmazatelně i stín sporů mezi spor-

  tovními federacemi a Českým para-

  lympijským výborem. Ať už rozepře

  nastartovalo cokoli, důsledky dopadly

  především na sportovce samotné –

  buď zbrzděním jejich sportovního

  rozvoje, nebo v některých případech

  dokonce nemožností reprezentovat

  naši zemi na vrcholových akcích.

  Vliv těchto sporů je cítit dodnes. Dva

  texty Radka Gálise v úvodu tohoto

  čísla nejsou pokusem pátrat v minu-

  losti, ale přispěním dvěma střípky (při

  příležitosti ohlášeného zvýšení státní

  podpory sportu handicapovaných ze

  sklonku loňského roku) do mozai-

  ky a diskuse o budoucnosti českých

  sportovců s postižením. Pomůže víc

  peněz? Jak je vlastně rozdělujeme?

  A co dalšího bychom mohli udělat?

  Dopředu se vždy dívala i Hana Fun-

  dová z Mariánských Lázní. Již 43 let

  se stará o syna, po nešťastné nehodě

  těžce postiženého. Nikdy se nevzdala

  a Jana se jí podařilo, převážně vlastní-

  mi silami a opravdu obdivuhodně, vrá-

  tit do života natolik, nakolik to jen bylo

  možné. Příběh, který rozhodně stojí za

  to si přečíst, přivezl Zdeněk Jirků.

  Rád bych vás pozval i k textu o stále

  zatím jen velmi málo známé diagnó-

  ze CMT (Charcot-Marie-Tooth), která

  však umí sebrat obrovské množství

  fyzických schopností a upoutat člo-

  věka trvale na vozík. S profesorem

  MUDr. Pavlem Seemanem z Kliniky

  dětské neurologie FN v Motole a Mi-

  chalem Šimůnkem, předsedou Spo-

  lečnosti C-M-T, který sám nemocí trpí,

  si povídal Radek Musílek.

  Věnujeme se ale i novinkám v tech-

  nice nebo možnostem aktivního živo-

  ta – tentokrát florbalu na elektrických

  vozících, akčnímu sportu, kterému se

  mohou věnovat i lidé s těžším posti-

  žením.

  Milí čtenáři, ať vás i únorové číslo

  Můžeš inspiruje!

  

  Jak se dívat

  dopředu

  O síle života: Příběh Hany Fundové

  a jejího syna Jana

  Technika: Zvedací vozík z Izraele

  Alena Erlebachová o sportu handicapovaných: Část světa je před námi

  strana 20–22

  strana 24–25

  strana 12–14

  Málo známá diagnóza CMT:

  Nezabije, ale ani neposílí

  strana 16–19

  Aukční salon Konta Bariéry:

  Sklářský mistr Jaroslav Svoboda

  Nevidomý horolezec Jan Říha:

  Nemám závratě!

  strana 29–31strana 26–28

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 4

  Zachování důstojnosti...

  ... a respektování osobnosti každého klienta. I to patří mezi

  základní zásady práce Společnosti Duha, z. ú. Už 25 let

  poskytuje dospělým lidem s mentálním postižením možnost

  zapojit se do společnosti, ať už zázemím v podobě Centra

  denních služeb nebo podporou samostatného bydlení na

  různých místech v Praze. Na snímku jedna z pravidelných

  aktivit Duhy, hipoterapie v Toulcově dvoře v Hostivaři.

  Více informací na www.spolecnostduha.cz.

  

  Foto: Jan Šilpoch

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

  Sport handicapovaných

  se musí profesionalizovat

  Světovým svátkem sportovců byly loni

  i paralympijské hry v brazilském Riu.

  Čeští reprezentanti se zde neztratili,

  i když medailová žeň byla chudší než

  v minulosti. Pomohla by větší profesionalizace

  sportu handicapovaných.

• Strana 7

  7

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: JAN MALÝ A ARCHIV

  1. CENTRA ZDRAVOTNĚ

  POSTIŽENÝCH JIŽNÍCH ČECH

  V roce 2014 získal vzpěrač Mar-

  tin Biháry z Rokycan v kategorii

  B2 „zbytky zraku“ titul mistra svě-

  ta v benchpressu, tlaku na lavičce

  a loni v prosinci se mu zlatá medaile

  na krku houpala zase. Jen titul z roku

  2015 mu chybí, neboť šampionát se

  konal v Jižní Koreji a vzpěrač nese-

  hnal prostředky, aby mohl přes půl

  světa letět za obhajobou.

  CEREMONIÁL BEZ ŠAMPIONA

  „Jak jsem se dozvěděl, že poletím

  do Turecka, hned jsem začal shánět

  sponzory,“ vzpomíná na rok 2014

  Martin Biháry (43). „Obcházel jsem

  známé ve firmách a shromažďoval

  finance a peníze na přípravu, vedle

  toho jsem musel stíhat trénovat. Na-

  konec jsme ale sehnali peníze na ces-

  tu i na ubytování a stravu, 50 tisíc ko-

  run. V hotelu v turecké Antalyi, kde se

  šampionát konal, stála noc 135 eur,

  což bylo nedosažitelné. Bydleli jsme

  s tlumočníkem dva kilometry odtud.

  Organizačně to bylo pro mě horší

  a psychicky náročnější, neboť jsem

  se těžko dostával k informacím, když

  jsem nebydlel v místě. I při mistrov-

  ství dochází ke zmatkům, mění se

  program, takže jsme se museli denně

  několikrát přesouvat, abychom vědě-

  li, co se děje,“ říká mistr světa, který

  zvítězil v kategorii do 82,5 kg.

  Tím, že nebydlel v hotelu s ostatní-

  mi, však přišel o závěrečný ceremo-

  niál. Obhajoby v Koreji se nezúčastnil

  a chuť si spravil až loni v prosinci zase

  v Turecku. „Stal jsem se v kategorii do

  90 kg absolutním mistrem světa a vý-

  konem 176 kg jsem utvořil nový svě-

  tový rekord,“ raduje se Martin Biháry.

  MUZIKANTSKÝ BENEFIT

  Jeho korejská absence ukazuje na

  zbytečné problémy, které sport han-

  Pro letošek uvolnil stát zrozpočtu

  na sport přes 5,6 miliardy korun,

  ztoho částkou 75 milionů podpoří

  sport handicapovaných.

  Stačí to kposunu vpřed?

• Strana 8

  REFLEKTOR / FINANCOVÁNÍ SPORTU HANDICAPOVANÝCH

  dicapovaných přináší. „Účast v Ko-

  reji byla nad mé finanční možnosti,“

  přiznává. „Vzpírání zrakově postiže-

  ných není paralympijský sport, kam

  by proudily peníze v takové míře

  jako jinam. Doma si sháníme pe-

  níze na přípravu, a když jsme v za-

  hraničí úspěšní, dostaneme všimné

  od svazu, ale stát nás neodmění.

  Není v silách svazu zajistit vše, víc

  by mělo pomoci ministerstvo,“ říká

  vzpěrač, jemuž na loňskou zlatou

  sezonu přispěly Český svaz zrakově

  postižených sportovců, Nadační fond

  Českého rozhlasu Světluška i Nada-

  ce Agrofert.

  „Kdybychom se nemuseli starat

  o finance, věnovali bychom se napl-

  no sportu. Nejen já, ale mnohem víc

  sportovců by podávalo lepší výkony.

  Ať se do sportu investuje víc peněz.

  Dnes se spousta mladých potuluje po

  ulicích, a kdyby měli co dělat a kam

  chodit zadarmo sportovat, ubylo by

  i kriminality,“ tvrdí muž, který pra-

  cuje jako fitness trenér. „Aspoň můžu

  trénovat v práci,“ směje se reprezen-

  tant a děkuje všem, kteří ho pod-

  porují. „Jedním z mých sponzorů je

  i hudebník Lou Fanánek Hagen, se

  kterým jsme se spřátelili. Finančně

  mě podpořil na cestu do Turecka,

  a až budu chtít na koncert Tří sester,

  můžu přijít,“ prozrazuje s nadsázkou.

  „Na přípravu potřebujeme víc pe-

  něz a je důležité mít při tréninku

  u sebe člověka, na kterého se můžu

  spolehnout. Tím je můj trenér Jiří

  Smékal v 1. centru zdravotně posti-

  žených jižních Čech v Českých Bu-

  dějovicích,“ dodává Martin Biháry,

  který se zájmem i s obavami vyhlíží,

  kde se bude světový šampionát konat

  letos. Aby na něj měl.

  SKORO ŠEST MILIARD

  Martin Biháry se možná letos ne-

  musí destinace šampionátu bát. Pro

  rok 2017 je z rozpočtu určeno na

  sport a tělovýchovu prostřednictvím

  ministerstva školství, mládeže a tě-

  lovýchovy (MŠMT) 5,657 miliardy

  korun, o 1,9 miliardy víc než loni.

  Slíbeno bylo šest miliard. Na sport

  tělesně handicapovaných je určeno

  75 milionů korun, proti loňskému

  roku se suma zvýšila z 60 o 15 mi-

  lionů, čili o 25 procent. MŠMT určilo

  klíč k rozdělení na následující tři roky

  takto: reprezentace 25 %, mládež

  15 %, všeobecná činnost 35 %, vý-

  znamné akce 5 %, paralympiády 20 %.

  „O financích rozhodují příjemci

  dotací, to znamená svazy a Český

  paralympijský výbor (ČPV) na zá-

  kladě daných podmínek,“ vysvětlu-

  jí zástupci ministerstva z oddělení

  vnějších vztahů, kteří údaje poskyt-

  li. Koncem roku 2016 nebyly ještě

  stanoveny částky, které svazy a ČPV

  dostanou. ČPV začleňuje šest sub-

  jektů, což jsou sportovní svazy pro

  sportovce podle typu postižení. Tři

  svazy jsou pro tělesně postižené –

  Česká federace Spastic Handicap,

  Česká asociace tělesně handicapo-

  vaných sportovců a Český svaz tě-

  lesně postižených sportovců, dále

  Český svaz neslyšících sportovců,

  Český svaz zrakově postižených

  sportovců a Český svaz mentálně

  postižených sportovců, přidruženým

  členem je Český svaz vnitřně posti-

  žených sportovců.

  PROFESIONALIZACE

  JAKO NUTNOST

  Rozdělení financí z rozpočtu všich-

  ni vítají. „Výrazná finanční injekce

  Jachtař Daniel

  Bína musel sehnat

  na svou účast v Riu

  několik milionů

  korun. „Sport

  handicapovaných

  je zoufale

  podfinancovaný,“

  tvrdí sportovec,

  který závodí

  společně se

  zdravými.

• Strana 9

  9

  ke zlepšení stavu se týká hlavně re-

  prezentací a výkonnostního sportu,

  na který se zapomínalo. V porovná-

  ní s ostatními státy zaujímáme jedno

  z posledních míst na žebříčku finan-

  cí, které plynou ze státního rozpočtu

  do sportu,“ připomíná s kolegy

  z ČATHS její předseda Viktor Za-

  pletal, ale zdůrazňuje, že sport

  handicapovaných o tolik podpořen

  nebude.

  „Po ukončení paralympijských her

  v Londýně 2012 jsme upozorňovali

  na neschopnost našich reprezentač-

  ních týmů držet krok se světovou,

  profesionalizovanou a státy podpo-

  rovanou sportovní scénou. K této

  otázce se opakovaně vyjadřovala

  řada trenérů, sportovců i politiků.

  Shoda byla jednoznačná – sport

  handicapovaných potřebuje nutně

  posílit, pokud má udržet rostoucí

  trend profesionalizace dané celosvě-

  tovým integračním procesem. Nyní

  po hrách v Riu můžeme zopakovat,

  že obavy byly opodstatněné. Aspoň

  pokud jde o tělesně handicapové

  sportovce, kteří vždy tvoří majoritní

  část týmu pro zimní i letní paralym-

  pijské hry. Výkonnostní sport těles-

  ně handicapovaných sportovců je

  v ČR omezován na několik jedinců,

  kteří jsou schopni díky vlastnímu

  ekonomickému zajištění či ojedině-

  lým možnostem svých týmů udržet

  krok s profesionalizovanou světovou

  špičkou. A to nehovoříme o sportech

  kolektivních, jako je sledge hokej či

  basketbal vozíčkářů. Jejich rozpočet

  by bez pomoci svazů bez handica-

  pu a osobních financí hráčů nebylo

  možné naplnit ani v základní formě.

  Totéž platí i pro další finančně vel-

  mi náročné sporty, jako je cyklistika

  nebo handbike, které jsou výstav-

  ní skříní českého paralympijského

  sportu,“ dodává Viktor Zapletal.

  PROČ NE STOVKY MILIONŮ?

  Zástupci ČATHS kritizují rozdělování

  financí do sportu handicapovaných

  a tvrdí, že metodika přerozdělení

  svádí ke spekulacím. Dalším, kdo

  se pozastavuje nad financováním,

  je bývalý předseda České federace

  Spastic Handicap a bývalý člen vý-

  konného grémia ČPV Roman Suda,

  který se sportem handicapovaných

  zabývá 20 let. Vedl např. přípravný

  štáb na LPH Rio 2016 a ZPH Soči

  2014, kde byl vedoucím výpravy,

  členem přípravného štábu byl už pro

  LPH Atény 2004.

  „Paralympijský sport, zejmé-

  na tělesně a zrakově postižených,

  se celosvětově profesionalizuje.

  Díky profesionalizaci a rozvoji no-

  vých sportů je nezbytná součinnost

  sportovních svazů pro nepostižené

  sportovce. Mezinárodní paralympij-

  ský výbor totiž administruje jen ně-

  kolik paralympijských sportů a vel-

  ké množství jich je řízeno přímo

  mezinárodními federacemi. Např.

  mezinárodní federace pro lukostřel-

  bu, stolní tenis, cyklistiku, curling,

  jezdectví atd. Zde se nabízí velmi

  blízká spolupráce mezi ČPV a ČOV,

  resp. mezi ČPV a sportovními sva-

  zy. MŠMT reaguje na prezentované

  potřeby svazů, resp. ČOV a ČPV.

  Možná bychom mohli legitimně

  požadovat od státu 10 % z celkové

  částky na podporu sportu, což by

  bylo skoro 600 milionů. Statistiky

  přece uvádějí v ČR 10 % počet osob

  se zdravotním postižením. Navíc

  pro tyto osoby je sport velmi důle-

  žitým socializačním prvkem a asis-

  tenční pomůcky i podpůrný perso-

  nál je pro ně dražší než pro ostatní,“

  rozvažuje Roman Suda.

  Se sumou ve stovkách milionů by

  byl podle jeho názoru sport zdravot-

  ně postižených na zcela jiné úrovni.

  „Museli bychom ale MŠMT proká-

  zat, že máme fungující systém roz-

  dělování těchto financí, dlouhodobý

  projekt na rozvoj sportovního hnutí

  apod., což nemáme. Pokud by měl

  stát sport handicapovaných podpo-

  rovat více než dosud, musely by být

  vytvořeny mechanismy, jak finan-

  ce přerozdělit. Plná odpovědnost by

  byla na tom, kdo finance rozděluje.

  Pokud by to bylo MŠMT, mohlo by

  fungovat správně za předpokladu,

  že v pracovním týmu budou osoby,

  které se v problematice orientují.

  Vzpěrač

  Martin Biháry,

  několikanásobný

  mistr světa, vyhrál

  loni mistrovství ČR,

  které se konalo

  vČeských

  Budějovicích.

  Ojeden světový

  titul možná přišel,

  protože na cestu

  za obhajobou do

  Koreje neměl

  finance.

  České medaile na LPH –

  Místo konání počet počet pořadí

  sportovců medailí národů

  zl st br.

  Sydney      .

  Atény      .

  Peking      .

  Londýn      .

  Rio de Janeiro      .

• Strana 10

  REFLEKTOR / FINANCOVÁNÍ SPORTU HANDICAPOVANÝCH

  Myslím si, že tomu tak v současnosti

  není, jelikož se úředníci odpovědní

  za oblast podpory zdravotně posti-

  žených sportovců často mění. Po-

  kud by to měl být orgán, např. ČPV,

  tak by jeho výkonná část musela být

  širší a členy VG by měli být zástupci

  svazů pro handicapované, sportov-

  ních svazů zdravých, kde provozu-

  jí sport handicapovaných, zástupci

  neparalympijských sportů a zástupci

  sportovců. V zásadě by mohl fungo-

  vat model olympijský, který je ČPV

  zatím na hony vzdálen. Přitom ve

  světě úzce spolupracují olympijské

  a paralympijské výbory nebo mají

  jeden orgán společný pro olympio-

  niky i paralympioniky, např. v USA,

  Británii nebo Nizozemsku. To je pak

  vidět i na jejich zajištění během pa-

  ralympiády, a hlavně na výsledcích,“

  dodává Roman Suda.

  INSPIRACE JAVOROVÝM LISTEM

  ČOV se větší spolupráci s ČPV ne-

  brání. „Teoreticky už ČPV součástí

  ČOV je,“ říká předseda ČOV Jiří Kej-

  val. „Je členem jedné ze složek ČOV

  a zástupkyně ČPV Alena Erleba-

  chová se účastní každého zasedání

  výkonného výboru, řídícího orgánu

  ČOV. Ve světě jsou obě organizace

  nezávislé a stejný model je i u nás.

  Oba výbory velmi úzce spolupracují

  a míra integrace a koordinace čin-

  ností dosáhla v posledních čtyřech

  letech úrovně, která nemá v historii

  obdoby,“ říká Jiří Kejval a připomíná

  i důležitost začleňování postižených

  sportovců mezi zdravé.

  „V rámci možností se každý ze

  sportovních svazů snaží o maximál-

  ní formu inkluze. Specifika sportu

  postižených sportovců jsou ale vá-

  zána jak na formu postižení spor-

  tovce, tak i na podobu sportu. Řada

  tzv. zdravých sportů nemá v oblasti

  sportu postižených ekvivalent. Pro-

  blematika inkluze postižených spor-

  tovců je složitější, než se na první

  pohled zdá. Sportovní prostředí se

  ale snaží čerpat inspiraci na příkla-

  dech úspěšných případů inkluze tře-

  ba v Británii nebo Kanadě,“ dodává

  Jiří Kejval.

  TRANSPARENTNOST

  JAKO CESTA

  A co říkají sportovci? „Měli bychom

  mít stejné podmínky, a to i finanční,

  jako olympionici,“ tvrdí paralympijský

  vítěz z Ria plavec Arnošt Petráček (viz

  článek na následující straně). Jeho

  loňská příprava stála milion korun,

  které získal z více zdrojů, za zlato do-

  stal od státu odměnu 200 000 korun.

  Dva pohledy na zdravé a postiže-

  né sportovce vadí i dalším reprezen-

  tantům. „Dlouhodobě vítám spoje-

  ní sportů podle odvětví a ne podle

  zdravotních kategorií,“ říká jachtař

  Daniel Bína, který obsadil v Riu

  13. místo ve třídě 2.4mR.

  „Jsem ovlivněn jachtingem, kde zá-

  vodím v otevřené flotile se zdravými.

  Sport handicapovaných je zoufale

  podfinancovaný. I to málo prostřed-

  ků, které do sportu jde, je využíváno

  ne efektivně a podpora svazů je cha-

  otická. Celosvětově nastupuje profe-

  sionalizace sportu, a pokud se chce-

  me vrátit na pozice, kde jsme byli,

  musíme se profesionalizovat. Ne že

  každého potenciálního medailistu za-

  hrneme penězi, ale tím, že stanovíme

  systém a zabezpečíme podporu. Chy-

  bí jasně definovaný systém dosaže-

  ných cílů a benefitů za ně. Téměř kaž-

  dý sportovec je nucen si zabezpečit

  kompletní podporu. Nevím, proč by

  se nedala vybudovat sdílená struktu-

  ra nabízející praktickou pomoc, do-

  vednosti a inteligenci, support, fyzio-

  terapeuty, psychology, popř. logistiky

  pro všechny sporty. To by ušetřilo

  spousty starostí, sil i peněz,“ myslí si

  paralympijský jachtař.

  Chybí mu, podle jeho slov, i prů-

  hlednost konání svazů a ČPV: „Ni-

  kde se nedočtu zápisy z porad ani

  nedohledám jejich rozhodnutí. Není

  jasně dáno, kdo je za co zodpověd-

  ný a koho za daným účelem oslovit.

  A že to jde, je vidět na webu ČOV.

  Dnešní sport je velice roztříštěná

  věc, kde si každý hraje na svém,

  a je záležitostí nadšenců. Proto mizí

  Mít stejné

  podmínky jako

  olympionici.

  To je přání

  handicapovaného

  plavce Arnošta

  Petráčka, který

  vparalympijském

  bazénu vybojoval

  vytoužené zlato.

  Sport handicapovaných je zoufale pod-

  financovaný. I to málo prostředků, které

  do něj jde, je využíváno neefektivně

  a podpora svazů je chaotická.

• Strana 11

  11

  Chybějí nám podmínky, jaké mají olympionici

  Jak se díváte na rozdíly ve financování

  členů ČOV aČPV?

  Vždycky a všude říkám a říkal jsem to

  už před hrami v Riu, že my paralympio-

  nici bychom měli mít stejné podmínky

  jako olympionici. Často se stýkám např.

  s kajakáři Jirkou Prskavcem a Kačkou

  Kudějovou a se snowboardisty, s nimiž

  jsme ve společném projektu Talent Team.

  Bavíme se spolu a dospěli jsme k názoru,

  že nasazení a tréninky jsou úplně stejné

  u nás jako u olympioniků. Není mezi námi

  rozdíl. Denně trénujeme a pořád jezdíme po

  závodech, náš systém tréninků, soustředění

  a závodů je stejný. Rozdílné je akorát naše

  financování, a to je velký problém. Bylo by

  proto správné spojit nás s olympioniky do-

  hromady. Nejen kvůli penězům, abychom

  měli stejné podmínky, ale mám na mysli

  pořádání společných akcí a tiskových kon-

  ferencí. Bylo by dobré ještě lépe spojit spo-

  lupráci ČOV a ČPV a stmelit nás, abychom

  i my paralympionici byli součástí ČOV. Měli

  bychom pak i stejný marketingový plán

  a PR, což by nám ohromně pomohlo.

  Co by vám ještě pomohlo?

  Myslím si, že by bylo dobré, aby z MŠMT

  tekly státní peníze průhledněji. Aby existoval

  transparentní účet, z něhož by bylo vidět,

  jak se peníze využívají. Aby to víc otevřelo

  oči i veřejnosti. Proto by bylo dobré téma

  financování sportu handicapovaných otevřít,

  začít o něm mluvit a hledat způsoby, jak jej

  zlepšit. Aby existovala ještě větší spolupráce

  mezi MŠMT, ČOV a ČPV, aby svazy a kluby

  měly víc možností, jak se transparentně

  o finance ucházet. Pojďme všichni do toho

  a vymysleme společně způsob financování,

  který by vyhovoval všem a nikoho z po-

  stižených sportovců na jakékoliv úrovni

  a v jakémkoliv odvětví nediskriminoval.

  Kolik vás stojí roční příprava ajak na ni

  sháníte prostředky?

  Když je paralympiáda nebo mistrovství

  světa na podzim, rok mě vyjde v přepočtu

  na náklady včetně soustředění, závodů

  a asistentů a odměn trenérům na milion

  korun. Finance získávám z různých zdrojů,

  od sponzorů, státních institucí, města, kraje

  i obce. Mám skvělé kamarády a přátele, kte-

  ří mi prostředky shánějí. Kolem mám tým

  asi deseti lidí, kteří se o mě starají, ať už jsou

  to rodiče, trenéři či dobrovolníci. Další se mi

  starají o PR a marketing nebo spravují moje

  webové stránky. Hodně mi pomáhají, že se

  můžu bez starostí připravovat a soustředit

  jen na závody. Loni jsem dostal významnou

  dotaci, díky které jsem se mohl zúčastnit

  závěrečného soustředění v Itálii a na Ka-

  nárských ostrovech. Měli jsme k dispozici

  padesátimetrový bazén s vodou napůl sla-

  nou, kde jsme s trenérem absolvovali hodně

  těžkou přípravu. Velmi mi pomohla, protože

  bez obou soustředění bych pak zlatou me-

  daili z Ria asi nepřivezl.

  

  ARNOŠT PETRÁČEK

  plavec, vítěz zRia

  medailisté a s nimi i pocit národní

  hrdosti a vzory pro ostatní. Takže

  mizí i základna a vliv, tudíž i spon-

  zoři. A jsme v bludném kruhu,“ říká

  Daniel Bína, kterého příprava na pa-

  ralympiádu vyšla na miliony korun,

  které musel sehnat.

  „Mám kliku na zaměstnavatele,

  který mi vyšel vstříc s neplaceným

  volnem. Ještě větší kliku jsem měl

  v crowfundingové kampani na Star-

  tovači, kterou vedla Eva Sommero-

  vá – přes internet se podařilo oslovit

  spoustu dárců, kterým děkuji. Čímž

  neumenšuji zásluhy mých věrných

  sponzorů,“ dodává jachtař Daniel Bína.

  ŠANCE PRO KAŽDÉHO

  Sport handicapovaných se bez státních

  dotací neobejde. Ty v rozpočtu jsou,

  jen je potřeba nastavit pravidla, jak je

  transparentně rozdělit, aby pomohly

  každému, kdo je potřebuje. Spolupra-

  covat musí MŠMT, ČPV a svazy v něm

  začleněné, ale i ČOV a TJ i SK zdra-

  vých sportovců. Jen tak najdou další

  cesty, kde peníze sehnat, např. z daní

  sázkových kanceláří či heren nebo

  zavedení asignace daní, kdy si plátce

  adresně určí, na co se mají použít.

  „Čím víc je člověk postižený, tím

  větší šanci musí dostat,“ tvrdí zakla-

  datel 1. centra zdravotně postižených

  jižních Čech Jiří Smékal. Roky po-

  máhá s přípravou mistra světa Mar-

  tina Biháryho a dalších sportovců,

  kteří centra využívají. „Někdy mám

  ale pocit, jako by v naší společnosti

  bylo stále zvykem dávat postižené na

  okraj,“ komentuje na závěr.

  

  Fanoušci českých

  reprezentantů

  drželi našim

  borcům v Brazílii

  palce. Obdiv

  a uznání si

  zasloužili všichni.

• Strana 12

  REFLEKTOR / FINANCOVÁNÍ SPORTU HANDICAPOVANÝCH

  procenta podle členské základny, protože sportovní

  svazy se nezabývají jen paralympijskými, ale i nepa-

  ralympijskými sporty. Odráží i materiální náročnost

  sportu a destinaci, kde se soutěž koná. I neparalym-

  pijské sporty pořádají ME a MS a mají nárok na fi-

  nancování státem.

  Jaké prostředky od MŠMT ČPV vroce 2017

  svazům rozdělí?

  ČPV je nerozděluje, od roku 2013 jdou peníze

  z MŠMT přímo na svazy, které si žádosti podávají. Do

  roku 2013 byla praxe jiná. V minulosti kompletoval

  ČPV žádosti od svazů a prostředky podle klíče jim

  přerozděloval. V roce 2017 jsou významně navýše-

  ny. Máme svůj program P VII, ve kterém jsou tři pod-

  programy: pro státní reprezentaci, pro všeobecnou

  sportovní činnost a pro talentovanou mládež. Je na ně

  vyčleněno 75 milionů korun. V podprogramu státní

  sportovní reprezentace měly všechny svazy v roce

  2016 přes osm milionů, zatímco pro rok 2017 se

  počítá s částkou 22,5 milionu. V podprogramu vý-

  znamných sportovních akcí si mohou svazy zažádat

  o další prostředky, pokud na území ČR požádají me-

  ží, kolik financí na rok od sponzorů

  dostaneme. Všechny peníze, které

  má ČPV k dispozici, rozděluje podle

  klíče schváleného na výkonném gré-

  miu ČPV (VG ČPV), v němž má každý

  sdružený svaz svého zástupce.

  Ojaký klíč se jedná?

  Pro reprezentaci je klíčem počet vý-

  konných sportovců v konkrétním

  svazu. Výkonný sportovec je ten, který

  na posledním mistrovství světa, para-

  lympiádě, deaflympiádě nebo Global

  Games skončil do 8. místa v první po-

  lovině startovního pole. Dalšími pro-

  středky, které dostáváme od Českého

  olympijského výboru (ČOV), jsou pe-

  níze na sport dětí a mládeže do 23 let.

  Každý svaz musí ČPV dodat přehled

  členské základny, předseda potvrdí

  počty dětí a mládeže a podle tohoto

  klíče se prostředky rozdělují.

  Klíč být do 8. místa vprvní půlce

  startovního pole se týká jen do-

  spělých, nebo ijuniorů?

  Týká se soutěží dospělých, ve kte-

  rých ale startují i junioři. Ve výkon-

  ných sportovcích se podle metodiky

  MŠMT nevykazují soutěže juniorů,

  např. ME juniorů. Peníze se vypočí-

  távají na výkonné sportovce. K roz-

  dělované částce se připočítávají

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: JAN ŠILPOCH

  O finanční zajištění handicapova-

  ných sportovců se stará i Český

  paralympijský výbor (ČPV), jehož

  výkonnou předsedkyní je od roku

  2012 Alena Erlebachová.

  „Mým snem je, abychom handica-

  pované sportovce co nejvíce zajistili

  po finanční stránce a mohli tzv. vy-

  bojovat co nejvyšší státní dotace,“

  přeje si výkonná předsedkyně ČPV.

  Jaké prostředky rozděluje ČPV

  na sport zdravotně postižených

  akdo se ofinance zministerstva

  může ucházet?

  Finanční prostředky jsou rozděleny

  do dvou skupin. Jednak jde o dota-

  ce od ministerstva školství, mládeže

  a tělovýchovy (MŠMT), které žádá

  ČPV. Ten má ve své gesci vrcholové

  soutěže, jako jsou letní a zimní para-

  lympiáda, letní a zimní deaflympiáda

  neslyšících a letní Global Games men-

  tálně postižených sportovců. Druhým

  pilířem financování jsou peníze, které

  získáváme od sponzorů a které spra-

  vuje marketingová agentura Premier

  Sports starající se o zviditelnění ČPV

  a sportu handicapovaných. Zále-

  Část světa

  je před námi

  Svýkonnou předsedkyní

  Českého paralympijského výboru

  oshánění peněz imožné profesionalizaci

  sportu handicapovaných.

  ALENA ERLEBACHOVÁ:

• Strana 13

  Kdo je Alena Erlebachová

  Studovala na UK Praha učitelství pro děti amládež vyžadující

  zvláštní péči.

  Cvičitelka, trenérka arozhodčí plavání, jemuž se věnuje asi

   let, zejména sportovcům smentálním postižením. Trenérka

  areprezentační trenérka plavání vČeském svazu mentálně

  postižených sportovců od r. .

  Od r.  výkonná předsedkyně ČPV, členka VV ČOV aNárodní

  rady pro sport. Vminulosti x oceněna medailemi II. stupně

  MŠMT za rozvoj speciálního školství asportu.

  13

  zinárodní akce, jako mistrovství svě-

  ta a Evropy či světové poháry. Kluby

  a TJ mohou žádat o další prostředky

  v P VIII („Organizace sportu ve spor-

  tovních klubech“, podle metodiky

  MŠMT – pozn. redakce).

  Dříve naše reprezentace vozila

  zparalympiád hodně medailí, loni

  jen sedm. Čím to je?

  Tahle otázka mě vždy překvapí.

  Vezměte si, kolik lidí sportovalo

  před 20 lety, a jak dnes, kdy se ho-

  voří o zdravé populaci, děti a mládež

  stále víc sedí doma u počítačů, mís-

  to aby se věnovaly sportu. Mnoho

  úspěšných reprezentantů odešlo do

  sportovního důchodu a už nezávodí.

  Záleží i na velikosti výpravy: jestliže

  před lety měla kolem stovky spor-

  tovců, v Riu jich bylo jen 39. I to je

  úměrné tomu, kolik medailí jsme

  získali tenkrát a nyní.

  Dalším důvodem, možná nejdů-

  ležitějším, proč už nevozíme tolik

  medailí, je slučování kategorií. Před

  20 lety bylo mnohem víc kategorií,

  které se slučují, přepočítávají se ko-

  eficienty – a to je problém. Sporto-

  vec, který by ve své kategorii získal

  medaili, nemá po sloučení šanci.

  Kategorie, pro které je vypsána sou-

  těž (disciplína), určuje Mezinárodní

  paralympijský výbor (IPC). Ten také

  určuje národním paralympijským

  výborům, kolik sportovců z každé

  země na základě jejich kvalifikač-

  ních výsledků může být přijato.

  Nemůže za to ifakt, že ve světě

  se sport handicapovaných pro-

  fesionalizuje, ale unás zaspal?

  Naši reprezentanti trénují po

  práci amusí shánět finance.

  Vím u nás asi jen o dvou sportovcích,

  kteří jsou profesionálové, již nemusí

  chodit do zaměstnání – cyklisté Jiří

  Bouška a Jiří Ježek. Ano, část světa

  je před námi. Ale profesionalizace

  sportu není krátkodobou záležitos-

  tí. Na to musí mít stát finanční pro-

  středky a těch je potřeba na mnoha

  místech hodně. A rozhodnout, kam

  je dají, politikům nezávidím.

  Dříve mohly openíze pro handi-

  capované sportovce žádat ikluby,

  které se věnují zdravým, ale

  mezi jejich členy jsou isportovci

  spostižením. Proč už to pro rok

  2017 nešlo?

  Tohle je zavádějící. MŠMT vyhlašu-

  je v součinnosti programy P I – P X,

  z toho je P VII určen výhradně zdra-

  votně postiženým sportovcům. Pro

  nás bylo neúnosné, že si od roku

  2013 mohly žádat na handicapova-

  né sportovce i svazy zdravých. Od

  roku 2013 do roku 2016 tato část-

  ka činila skoro 28 milionů korun,

  ale o to méně prostředků dostávaly

  svazy handicapovaných. To všech-

  ny svazy, sdružené v ČPV, kritizo-

  valy. Jednáním na Národní radě pro

  sport, což je poradní orgán ministry-

  ně školství, i v komisi pro program

  P VII, ve kterém bylo 15 zástupců

  z různých oblastí, bylo rozhodnuto,

  že program P VII se bude týkat jen

  zdravotně postižených sportovců.

  Kromě toho mohou oddíly, kluby,

  TJ zdravotně postižených sportovců

  podávat žádosti i do P VIII.

  Jaký jako výkonná předsedkyně

  ČPV vidíte směr do budoucna?

  Vněkterých vyspělých zemích,

  např. ve Velké Británii, je para-

  lympijský výbor součástí olym-

  pijského výboru aintegrace po-

  stižených sportovců mezi zdravé

  je mnohem větší.

  Sport handicapovaných má svoje spe-

  cifika, která musíme veřejnosti mnoh-

  dy přiblížit. Jsme pro úzkou spoluprá-

  ci s ČOV, což se od 2012, kdy jsem

  nastoupila do funkce, děje. Předtím

  téměř žádná spolupráce s ČOV ne-

  existovala. Jako výkonná předsedkyně

  ČPV jsem iniciovala vznik Českého

  klubu paralympioniků, který je za-

  stoupen v olympijském výboru. Jsem

  členem ČOV, navíc Pavel Svoboda

  a Ondřej Sejpka, předsedové Českého

  svazu mentálně postižených sportov-

  ců a České federace Spastic Handicap,

  byli odsouhlaseni VG ČPV jako zá-

  stupci do pléna ČOV. Spolupracujeme

  i v oblasti finanční, ČOV nám od roku

  2014 poskytl na děti a mládež do 23

  let přes 13 milionů korun.

  Jaká bude budoucnost, ale uvidíme,

  protože ani ve světě nepanuje jedno-

  ta. IPC chce uspořádání národních

  paralympijských výborů ne podle

  Před 20 lety bylo mnohem víc

  kategorií, které se slučují, přepočítávají

  se koeficienty – a to je problém.

  Sportovec, který by ve své kategorii

  získal medaili, nemá po sloučení šanci.

• Strana 14

  REFLEKTOR /

  FINANCOVÁNÍ SPORTU

  HANDICAPOVANÝCH

  Jak přicházet o medailisty

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  vad, ale podle sportů. Zatím existuje

  obojí uspořádání.

  Sportem handicapovaných se za-

  býváte přes 40 let, máte na starosti

  plavce apřespolní běžce vČes-

  kém svazu mentálně postižených

  sportovců. Jaký máte jako výkonná

  předsedkyně cíl ana jakou úroveň

  byste ráda ČPV dostala?

  Především bych chtěla, abychom měli

  všichni klid ke své práci. A aby se dva

  svazy tělesně postižených sportovců

  (ČATHS a ČSTPS – pozn. redakce), které

  se kdysi, když jsem ještě v ČPV nebyla,

  rozštěpily z jednoho, zase sloučily. Tím

  bychom konečně naplnili memoran-

  dum IPC, že každou vadu bude zastu-

  povat jeden svaz. Samozřejmě, že mým

  snem je, abychom mohli handicapované

  sportovce co nejvíce zajistit po finanční

  stránce, abychom mohli tzv. vybojovat

  co nejvyšší státní dotace. Ráda bych, aby

  se nám podařilo přesvědčit sponzory, že

  podpora sportu handicapovaných stojí

  za to a že to nejsou zbytečně vynaložené

  finanční prostředky.

  Jak se zvašeho pohledu vyvíjí

  společnost, její pohlížení na sport

  handicapovaných ina jeho podporu?

  Pravda je, že podpora ze strany spon-

  zorů handicapovaných sportovců není

  taková, jako je podpora sportu zdravých.

  Ale pochopitelně ČOV má mnohem del-

  ší tradici než ČPV. Situace se zlepšuje,

  veřejnost začíná víc vnímat sport handi-

  capovaných, obdivují výkony sportovců

  a uvědomují si náročnost toho kterého

  sportu. Ke zlepšení přispívá i spolupráce

  s ČOV, který do svých propagačních akcí

  zařazuje sportovce s handicapem. Ti se

  mohou účastnit akcí, které pořádá ČOV

  nebo Česká unie sportu, jako např. Saz-

  ka Olympijský víceboj nebo olympiády

  dětí a mládeže. I v tomto se od doby, kdy

  jsem ve funkci začínala, mnohé změni-

  lo a věřím, že spolupráce půjde pořád

  kupředu.

  

  Státní podpora sportu –

  Vyhlášené okruhy neinvestičních dotací P I– P X

  najdete podrobně na stránkách MŠMT

  www.msmt.cz/sport-/statni-podpora-sportu

  -na-obdobi--

  V roce 2004 jsme s mým dnes

  již manželem (Vojtěch Vašíček

  je úspěšným handicapovaným

  atletem, na letních paralympijských

  hrách 1992 v Barceloně vybojoval

  zlatou medaili v pětiboji – pozn.

  redakce) hrdě sledovali naše

  paralympioniky na sportovištích

  v Aténách. Nádherné vzpomínky,

  mnoho emocí, radost a hrdost na

  naše sportovce i celou naši zemi.

  Českou vlajku nám ukradli hned asi

  třetí den, ale to na našem fandění

  nic nezměnilo. Výsledek těchto her

  byl pro Českou republiku úžasný –

  31 medailí!

  Po návratu domů začaly dohady

  ve vedení organizací, které sdružo-

  valy handicapované sportovce pod

  hlavičkou paralympijského výboru.

  Nevím, o co přesně šlo. Ve válce či

  v bitvě je ale vždy někdo poražený.

  V této válce dopadla porážka na

  paralympijské sportovce a paralym-

  pijský sport.

  Ať byly důvody, které vedly k „vál-

  ce růží“, jakékoliv, pánům, kteří ji

  rozpoutali, se podařilo kompletně

  rozložit zavedený systém podpory

  paralympijských sportů. A to, co

  se budovalo léta, je zničeno, chybí

  základna parasportovců, kteří

  neměli podporu. Řada z vrcholových

  sportovců raději ze sportu odešla,

  nehledali nástupce ani jim nebyli

  vzorem. Některé sporty šly pod sva-

  zy zdravých sportů.

  Díky manželovi jsem se stala

  členkou SK Moravia, který sdružuje

  handicapované sportovce. Oddíl

  každoročně pořádá atletické závody

  a závěrečný turnaj Českého poháru

  vozíčkářů ve stolním tenisu. V roce

  2016 se v Českém poháru vozíčká-

  řů umístili sportovci z SK Moravia

  na 2. až 5. místě ve skupině A (tu

  tvoří 20 nejlepších stolních tenistů

  v ČR, včetně reprezentace). Veš-

  keré prostředky na obě akce byly

  získány od sponzorů a města Brna.

  Na vlastní činnost klubu – trénink,

  zajištění prostor, podporu, sportovní

  pomůcky, účast na turnajích atd.,

  si musí vždy sehnat veškeré peníze

  sami. Od centrálních orgánů již více

  let nedostal klub ani korunu, protože

  podporují pouze reprezentanty (před

  „válkou růží“ klub pravidelně pro-

  středky dostával).

  Ale sport není jen o reprezenta-

  ci. Musí být základna, ze které

  reprezentant vyroste. Už samo

  sportování lidem s handicapem

  zlepšuje fyzickou kondici, mají

  méně zdravotních komplikací i lepší

  kvalitu života. Ne každý může být

  vrcholový sportovec. A pokud není

  dostatečná podpora základny, kde

  se mají hledat talenty? Když se i tak

  nějaký nadějný sportovec objeví,

  bojuje se sháněním prostředků, aby

  mohl rozvinout svůj sportovní dar.

  Potřebuje kvalitní tréninkový systém,

  prostory na trénink, nářadí, regene-

  raci, adekvátní výživu, soustředění,

  účast na domácích i mezinárodních

  kvalifikačních turnajích pro ME, MS

  a paralympijské hry…

  Pak je zcela logické, že mladý,

  velice nadějný sportovec odchází do

  zahraničí, kde mu nabídli vynika-

  jící podmínky včetně rehabilitač-

  ních pobytů, soustředění, úhrady

  mezinárodních turnajů atd. Bude

  mít perfektní zázemí, ale současně

  podmínkou podpory jsou dobré

  výsledky ve studiu! Uvědomují si, že

  sportovec bude muset vést někdy

  také civilní život, a chtějí, aby se za-

  pojil do běžného života společnosti

  jako kdokoliv jiný, i v pracovním

  procesu, byť na vozíku. Ta filozofie je

  vynikající. Jakmile ale jednou začne

  startovat mezinárodně za jiný stát,

  tak to již nelze změnit. Z lidského

  hlediska mu to velice přeji. Z hledis-

  ka našeho paralympijského sportu

  jsme přišli o jednoho potenciálního

  medailistu.

  

  Autorka je lékařka,

  členka rady Konta Bariéry.

• Strana 15

  Předplaťte si

  časopis Můžeš

  Výhodné

  předplatné

  nadva roky

  za380 Kč!

  Pokud si předplatíte

  Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu

  předplatnému 100 Kč

  a proti volnému

  prodeji 280 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince

  800 300 302

  ON-LINE: na adrese:

  www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese:

  Česká pošta, s. p.

  oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

  Automobily

  bez bariér.

  — Ruční ovládání pedálů

  — B

  ezbariérová vozidla

  —

  Úpravy sedadel

  —

  Nakládání invalidního vozíku

  —

  Ostatní individuální úpravy

  API CZ s.r.o. | Slapy 136 | CZ-391 76 Slapy u Tábora

  T: +420 606 070 992 | E: info@apicz.com

  www.apicz.com

• Strana 16

  REFLEKTOR / NEZNÁMÁ DIAGNÓZA CMT

  Nezabije,

  ale ani neposílí

  Na čtyři tisíce lidí vČeské republice

  žije sonemocněním CMT – dědičnou

  neuropatií periferních nervů. I přesto se

  v obecném povědomí stále jedná ochorobu

  málo známou, dokonce ani někteří její

  nositelé nemusí vědět, že ji mají.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Nicneříkající trojice písmen CMT je

  zkratkou téměř poeticky znějících

  jmen Charcot – Marie – Tooth (čti šar-

  kó – merí – tút). Tito lékaři už ke konci

  19. století popsali progresivní choro-

  bu, která má však výrazně méně poe-

  tické projevy: postupné zhoršování

  hybnosti dolních i horních končetin

  v důsledku poškození periferních ner-

  vů, což může nezřídka vést až k těž-

  kému tělesnému postižení.

  Příčiny jsou přitom ukryty v další

  trojici písmen – DNA. Rozluštění ta-

  jemství deoxyribonukleové kyseliny

  a hledání poškozených genů patří

  k největším dobrodružstvím medi-

  cíny posledních 25 let. Mezi před-

  ní české odborníky na diagnostiku

  nejen CMT patří profesor Pavel See-

  man z 2. lékařské fakulty Univerzi-

  ty Karlovy a FN v Motole, který při

  Klinice dětské neurologie vybudoval

  specializovanou DNA laboratoř pro

  vyšetřování příčin dědičných neu-

  ropatií a později i dalších dědičných

  neurologických onemocnění.

  OD KLOPÝTNUTÍ NA VOZÍK

  „Naší DNA diagnostikou jsme od roku

  1997 objasnili nebo potvrdili CMT

  u téměř 1900 pacientů různého věku,

  u kterých jsme určili i konkrétní po-

  škozený gen. Odhadujeme však, že

  celkově se počet lidí s tímto onemoc-

  něním v ČR pohybuje okolo čtyř tisíc.

  Jeho projevy jsou tak pestré, že mnozí

  ani nevědí, že mají nějakou neuropatii.

  Své případné zdravotní problémy vů-

  bec neřeší nebo je přikládají něčemu

  jinému,“ vysvětluje profesor Seeman.

  Problém celé choroby je ukryt,

  zjednodušeně řečeno, v chybném

  genu, který způsobí absenci nebo

  špatnou funkci příslušného proteinu

  a tím nakonec špatnou tvorbu nebo

  zásobování periferních nervů nezbyt-

  nými látkami. To vede cestou odumí-

  rání nervových vláken v důsledku

  k oslabení svalů, které zásobují, a tím

  ke slabosti. „Nerv je jako kabel s izo-

  lací. Jedno nefunguje bez druhého.

  Lidé s CMT však mají různým způ-

  sobem poškozeno buď vlákno, nebo

  jeho obal – což je častější. Nejedná se

  tedy o poškození svalů, jako je tomu

  Problém celé choroby je ukryt,

  zjednodušeně řečeno, v chybném

  genu způsobujícím špatnou tvorbu

  nebo zásobování periferních nervů

  nezbytnými látkami.

  Michal Šimůnek

  žije svojí rodinou,

  prací a aktivitami

  Společnosti C-M-T,

  v jejímž čele stojí

  už osm let.

• Strana 17

  17

  v případě myopatií,“ dodává profesor See-

  man. První viditelné potíže se mohou pro-

  jevit v jakémkoliv věku, i když nejčastěji to

  bývá během školní docházky. Vše obvykle

  začíná zakopáváním a zhoršenou chůzí. Zpo-

  čátku jsou totiž většinou zasažena nervová

  zakončení v nohou. Progrese bývá pomalá,

  pohybuje se v řádu deseti let. V důsledku

  toho si pacient zpočátku ani nemusí ničeho

  všimnout. Postupně však přestává ovládat

  víc a více svalových partií na koncích svých

  končetin, následně tedy i rukou.

  Nervy slábnou nerovnoměrně, svalové

  ohybače vydrží déle, takže člověk například

  stále dokáže ohnout prsty na ruce, ale už je

  nezvládne natáhnout, což výrazně ovlivňuje

  motoriku. Často se připojuje i problém s cit-

  livostí. V důsledku nerovnoměrných svalo-

  vých oslabení se dolní končetiny mohou po-

  stupně deformovat, takže i když vývoj CMT

  není překotný a jen zcela výjimečně přímo

  ohrozí život, může vést k poměrně těžkým

  tělesným postižením. Řada lidí může skončit

  na vozíku a mít problémy se sebeobsluhou

  v každodenním fungování.

  LEPŠÍ UŽ TO NEBUDE

  Přestože medicína už zná poměrně dobře pří-

  činy CMT, stále neexistuje léčba. Lidé s touto

  diagnózou se tak musí smířit s faktem, že se

  jejich stav nezlepší, ba spíše naopak.

  „Umíme mírnit jen důsledky,“ říká profesor

  Seeman a dodává, že „největším pomocníkem

  je ortopedie a rehabilitace. Netroufám si tvr-

  dit, kdy dokážeme CMT vyléčit, ale vzhledem

  k tomu, že už dnes jsou možné věci, o nichž

  jsme si byli v genetice ještě nedávno jisti, že

  vůbec nepůjdou, vidím to nadějně. Například

  u některých chorob lze ovlivnit RNA (přenašeč

  informací mezi DNA a bílkovinami), aby nepře-

  nesla chybnou informaci uloženou v genech,

  ale naopak ji cestou opravila. U neuropatií se to

  zatím nepoužívá, ale u části lidí by to teoreticky

  šlo. Uvidíme, co přinese další výzkum. Zatím

  je však pro naše pacienty dost frustrující, když

  musí třeba revizním lékařům stále dokazovat,

  že jejich stav se opravdu nelepší.“

  Netroufám si tvrdit, kdy dokážeme

  CMT vyléčit, ale vzhledem k tomu,

  že už dnes jsou možné věci, o nichž

  jsme si byli v genetice ještě nedávno

  jisti, že vůbec nepůjdou,

  vidím to nadějně.

• Strana 18

  REFLEKTOR / NEZNÁMÁ DIAGNÓZA CMT

  CMT je vlastně jen jedna podsku-

  pina dědičných neuropatií, a ještě se

  dělí na řadu druhů podle příčin, pro-

  jevů, progrese atd. S rozvojem gene-

  tiky se daří objevovat a upřesňovat

  především ony přesné příčiny. To

  jde vždy jedině díky pacientům a je-

  jich rodinám, kde se vyskytuje více

  podobně postižených příbuzných.

  „Díky nejnovějším metodám, o nichž

  se nám před pár lety ani nesnilo,

  dnes známe přes 90 porušených

  genů, které vedou k CMT. Jistě jich

  ale bude víc,“ popisuje profesor See-

  man. Porušení každého konkrétního

  genu přitom vede k trochu jiným

  projevům nemoci.

  Na otázku, proč je pro konkrétního

  člověka důležité znát přesně onen pa-

  tologický gen, když s tím stejně v sou-

  časnosti nemůžeme nic udělat, odpo-

  vídá profesor Seeman takto: „Užitečné

  je to hned ze dvou důvodů. Díky statis-

  tice a zkušenostem dokážeme podle

  daného genu lépe odhadnout další

  klinický vývoj onemocnění. I když se

  nedá spolehnout na to, že jeden typ

  poškozeného genu povede k přesně

  předvídatelnému stavu. Ten statistic-

  ky nejčastěji poškozený dokonce patří

  k nejméně předvídatelným. Určím-li

  ho ale správně, už se daleko lépe vy-

  šetřují příbuzní. Bez zajímavosti není

  ani to, že u určitých etnik se speci-

  ficky opakují patologie, které jinde

  třeba nejsou, u Slovanů je to jinak než

  u Američanů nebo Romů. A druhým

  důležitým důvodem je předpověď rizi-

  ka dědičnosti u případných potomků.

  Ovšem ani úplně zdraví rodiče nemají

  100% jistotu, že jejich potomek ne-

  může mít CMT. V přírodě není nic jisté,

  vznikají i nové mutace, které nemá ani

  jeden z rodičů.“

  VĚDĚT, ČI NEVĚDĚT?

  Otázku, zda jeho čtyřletý syn Matěj

  má nebo nemá CMT, momentálně

  řeší i Michal Šimůnek z Hradce Krá-

  lové. On sám ve svých čtyřiceti letech

  žije s touto diagnózou už tři desítiletí.

  „Má forma CMT je velmi specifická

  a vzácná. Příčina byla objevena teprve

  zcela nedávno, mám oslabené úplně

  jiné partie končetin, než bývá obvyk-

  lé. Je nás jen několik na světě a ,náš‘

  gen byl odhalen teprve v roce 2015.

  S manželkou jsme si ale řekli, že za-

  tím nechceme vědět, jestli to Matěj

  má. Podle lékařů je to 50 na 50,“ svě-

  řuje se muž, který se už nyní pohy-

  buje převážně za pomoci elektrické-

  ho vozíku. Takový přístup považuje

  profesor Seeman za rozumný: „Asi

  teď ničemu nepomůže, aby věděli,

  že jejich syn v sobě má gen vedoucí

  k CMT. V Německu je dokonce zaká-

  záno diagnostikovat dítě na genetic-

  kou poruchu, pro kterou není účinná

  léčba, dokud nevykazuje její projevy.“

  Přes poměrně závažné dopady

  CMT na tělo netratí Michal Šimůnek

  nic ze svého intelektu a aktivit. Coby

  vystudovaný právník pracuje už pat-

  náct let na finančním úřadě, vede

  Společnost C-M-T, aktivně bojuje

  za práva lidí s postižením a věnuje

  se řadě koníčků v čele s cestováním

  a sbíráním podpisů významných

  (i historických) osobností.

  „Už na základní škole jsem si všiml,

  že se hůře hýbu, často padám atd. Na

  ortopedii mi řekli, že mám ploché

  nohy. Až časem vše odhalili na neu-

  rologii. Začal jsem rehabilitovat a jez-

  dit do Janských Lázní. Tamní dětská

  léčebna Vesna mi hodně pomohla

  v osamostatnění. Moc se mi nelíbí

  současný trend, kdy tam jezdí skoro

  všechny děti s doprovodem, ale to by-

  chom se dostali na jiné téma,“ vypráví

  Rodiče čtyřletého

  Matěje zatím

  nechtějí vědět, zda

  má jejich syn gen

  sCMT. Pravděpo-

  dobnost je padesá-

  tiprocentní.

  Přes poměrně závažné dopady CMT

  na tělo netratí Michal Šimůnek nic ze

  svého intelektu a aktivit.

• Strana 19

  19

  zaujatě Michal Šimůnek, jehož ná-

  klonnost k Vesně a „Jankám“ se před

  pár lety projevila i v jeho aktivním

  boji za záchranu léčebny.

  Ostatně v tomto krkonošském měs-

  tečku se během pobytu už mezi do-

  spělými také seznámil se svou man-

  želkou Pavlou. Tou dobou se však již

  přes veškerou snahu dostal od fran-

  couzských holí k vozíku. „I když to zní

  jako klišé, tak s diagnózou, na kterou

  není léčba, prostě musíte mít pro co

  žít. Sice nejsem ohrožen na životě, ale

  nejde si nevšimnout, že už nezvládnu

  něco, co ještě třeba předloni šlo. Zhor-

  šuje se kvalita života. Nastávají mo-

  menty, kterým ostatní nemohou rozu-

  mět. Všechno vám dlouho trvá, sotva

  se postavíte na nohy, v ruce udržíte

  jen něco, řadu věcí nezvládnete bez

  pomoci a tak dále. Já si ale nestěžuji,

  dělám vše pro to, abych byl spokojený,“

  usmívá se uprostřed rodinné pohody

  Michal Šimůnek.

  JAK SI POMOCI

  Velmi podstatnou část Michalových

  aktivit tvoří už osm let předsednictví

  v již zmíněné Společnosti C-M-T. Ta

  od roku 1999 sdružuje lidi s touto

  diagnózou a u jejího zrodu stál i pro-

  fesor Seeman. „Pacientské organi-

  zace jsou velmi důležité. A to i pro

  nás lékaře. Lidé v tom nejsou sami,

  předávají si rady, zkušenosti a dostá-

  vají poradenství v oblasti legislativy

  i dalších. Takové sdružení dává něco,

  co žádný lékař nedokáže,“ pochvalu-

  je si profesor Seeman.

  Dodává, že například v USA je zce-

  la běžné, že na odborných lékařských

  konferencích mají své stánky právě

  pacientská sdružení, která lobbují za

  výzkum, shánějí peníze a vypisují vě-

  decké projekty. „Tak daleko sice ještě

  nejsme,“ konstatuje Michal Šimů-

  nek, „ale i tak se snažíme! Zpočátku

  se o nemoci moc nevědělo ani mezi

  lékaři, což zhoršovalo diagnostiku –

  zejména v době, kdy na tom genetika

  nebyla ještě tak dobře. Naším úkolem

  tedy byla a stále je osvěta mezi neu-

  rology, posudkovými lékaři atd. Pořá-

  dáme semináře, vydáváme brožury,

  máme webové stránky, poskytujeme

  poradenství a organizujeme setkání

  pro členy společnosti a jejich rodiny.

  Celkem máme asi 200 členů z celé

  republiky. Na takový víkend s výle-

  tem a přednáškami obvykle dorazí

  třicet až čtyřicet lidí,“ popisuje dlou-

  holetý předseda sdružení.

  „Bývali jsme také členskou orga-

  nizací Národní rady osob se zdravot-

  ním postižením ČR, ale to už naštěstí

  nejsme. S panem Krásou se zásad-

  ním způsobem rozcházím v názoru

  na směřování NRZP i na prezentová-

  ní života a problémů zdravotně po-

  stižených, kdy se pan Krása pasoval

  na jejich jediného mluvčího,“ neza-

  stírá Michal Šimůnek své názory. Za

  jeden z velkých úspěchů vlastní čin-

  nosti považuje vítězný boj za změ-

  nu v indikačním seznamu, aby lidé

  s CMT mohli do lázní každý rok.

  Jako právník je Michal Šimůnek

  přímo ideální osoba pro poradenství.

  Prostřednictvím webu Společnosti

  C-M-T se na něj však obracejí i lidé

  s mnoha jinými typy postižení. „Po-

  kud mohu, rád pomohu i jim. Práce

  pro naši společnost mi zabere i ně-

  kolik hodin denně. Co si budeme

  povídat, práce a úkoly leží hlavně na

  mně. Občas mě mrzí, že skutečně

  aktivních členů máme jen pár. Vět-

  šina je spíš pasivní,“ konstatuje na

  závěr Michal Šimůnek.

  

  Profesor Pavel

  Seeman vybudoval

  specializovanou

  DNA laboratoř

  pro vyšetřování

  příčin dědičných

  neuropatií.

  Společnost C-M-T

  www.c-m-t.cz

  Kontaktní osoba:

  Mgr. Michal Šimůnek

  Tel.:   

  E-mail: c-m-t@post.cz

• Strana 20

  ŽIVOT

  Osíle

  člověka

  Vlétě roku 1973 se šestnáctiletý

  Jan zPlané uMariánských Lázní

  vydal na projížďku na svém pionýru.

  Kdo ví, proč se mu snažila dvě děvčata

  zastoupit cestu. Legrace? Finta na kluka?

  Sázka? Jan se snažil vyhnout,

  přejel lehce do protisměru a…

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  …zavadil o blatník protijedoucího ná-

  klaďáku. Více než rok byl v bezvě-

  domí. První známky vědomí si jeho

  maminka Hana všimla na Vánoce,

  když mu přímo v plzeňské fakultní

  nemocnici chystala improvizovaný

  Štědrý den. Začala cesta, která trvá

  dodnes.

  KDYŽ SE UČITELKA UČÍ

  Janovo zranění bylo devastující. Do-

  dnes je vidět hluboká proláklina

  v jeho lebce, půlka těla se nikdy neda-

  la do pořádku, průmyslovku dokončit

  nemohl, nechodil, nemluvil, nečetl.

  Na knihu by vydalo líčení jeho cest

  po klinikách a rehabilitačních zaří-

  zeních. Paní Hana si přesně pama-

  tuje jména lékařů i rehabilitačních

  pracovnic, slovy plnými vděku mluví

  o pochopení svých spolupracovníků

  i nadřízených, přesně si vzpomíná,

  proč se rozhodla vzít svého syna

  domů a starat se o něj. Byla celý život

  učitelkou a Jan si potřeboval znovu

  osvojit právě ty nejobyčejnější do-

  vednosti – chodit, mluvit, rozeznávat

  běžné věci.

  Dnes je takový úkol přetěžký, v se-

  dmdesátých letech minulého století

  téměř nevídaný. „Měla jsem štěstí

  na rodinu. Sourozenci, mé další děti,

  moji rodiče. Všichni pomáhali, moh-

  la jsem i dál chodit do práce. A právě

  pedagogická praxe mě vedla k hle-

  dání metodiky, jak Honzu učit. Moje

  maminka, zkušená učitelka žáčků

  v první a druhé třídě základní školy

  a v té době už důchodkyně, začala

  Honzu prohánět s učivem od první

  třídy až k čítance pro třídu čtvrtou,

  pak přešli na Robinsona. Já se spe-

  cializovala na chůzi. Syn se mě držel

  kolem krku a zkoušeli jsme. Nejprve

  jeden, pak další kroky. Naše trénin-

  ková dráha byla na chodníku, zvlád-

  nutou vzdálenost jsme měřili podle

  kandelábrů. V Janských Lázních ho

  pak naučili chodit s francouzskými

  holemi. Tisíce hodin jsme opakovali

  a opakovali. Když jsem byla v prá-

  ci, starala se opět moje maminka,

  Měla jsem štěstí na rodinu.

  Sourozenci, mé další děti, moji rodiče.

  Všichni pomáhali, mohla jsem i dál

  chodit do práce. A právě pedagogická

  praxe mě vedla k hledání metodiky,

  jak Honzu učit.

• Strana 21

  21

  když jsem jezdila za synem po ne-

  mocnicích a ústavech, mé další děti

  zvládly všechno. Vlastně ani neměly

  pubertu, musely se rovnou chovat

  jako dospělí. Jediný, kdo naše bře-

  meno neunesl, byl manžel. Odešel

  od nás…“

  Vyprávění pozoruhodně svěží

  Hany Fundové je tak strhující, že si

  ani neuvědomíte její věk – v osma-

  osmdesáti letech doslova srší ener-

  gií. Stěny půvabné vilky by asi moh-

  ly přidat další fakta. Léta se starala

  o rodiče ve velmi pokročilém věku,

  nikdy neopustila svou profesi, nikdy

  si nepřipustila, že by těžce postižený

  syn měl za jejího života skončit v ně-

  jakém ústavu. Zvládla i rehabilitační

  cvičení, úpravy domu, provoz celé

  rodiny. Vlastně získala novou kvalifi-

  kaci – dnes by mohla vydávat knihy

  o metodice výuky a znalostní reha-

  bilitaci postižených.

  Takže barvotiskový obrázek? Ne,

  i ona poznala lidi nepřející a nevěřící

  v Janovo zlepšení. A síly přece jenom

  ubývají, takže procházky se synem

  bez elektrického vozíku už zrušila

  stejně jako pěstování zeleniny na za-

  hradě.

  Kdyby existoval

  obchod slidskou

  energií, paní Hana

  by měla stále

  vyprodáno.

• Strana 22

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  CO JE, ABÝT NEMUSELO

  Jan Funda už brzy oslaví šedesáti-

  ny. Dnes zvládne základní hygie-

  nu, o berlích udělá i pár kroků, čte,

  i když ho to trochu unavuje, skama-

  rádil se s počítačem, sleduje život

  kolem sebe a v žádném případě se

  neuzavírá do ulity osamění.

  Paní Hana vzpomíná, jak jeho ba-

  bička, také učitelka, s pomocí slabi-

  káře trpělivě a laskavě učila téměř

  dospělého vnuka. „Víte, v takové

  situaci nevystačíte s láskou a sou-

  citem. Kdybychom nebyli kantorská

  rodina, asi by šlo všechno mnohem

  hůř, a třeba vůbec ne. Sílu můžete

  mít sebevětší, ale potřebujete i do-

  vednost. Každý nemůže být uči-

  telem, i když to tak dneska někdy

  vypadá. A stejně jako ve škole mu-

  síte mít nějaké konkrétní cíle – dnes

  zvládneme to a to, zítra to zopaku-

  jeme, a pak teprve můžeme jít dál.

  A za čas znovu zopakujeme. Nesmí-

  te spěchat, přeskakovat jednotlivé

  kroky, ztrácet trpělivost. Takže my

  jsme s Honzou nestvořili nějaký

  zázrak, my jsme jenom pracovali

  a pracovali.“

  Pracovali… V rodinách s postiže-

  nými potkáváme někdy beznaděj

  živenou dnešním životním stylem,

  úprkem za úspěchy, materiálními

  hodnotami, tzv. zážitky. Trpělivost

  se v naší společnosti stala téměř ne-

  moderní. Raději problém odhodíme,

  zamlčíme, překryjeme, než aby-

  chom ztratili tempo šíleného času.

  Proto lidé jako paní Hana mohou

  vypadat divně, až neuvěřitelně. Ale

  oni existují, a i když by dávno mohli

  žádat pomoc od jiných, nezastaví se.

  Dokonce i plánují, třebaže už i nera-

  dostné životní situace: „Samozřejmě

  přemýšlím, co s Honzou bude, až já

  nebudu. Jeho sourozenci by si ho

  i vzali, ale to nejde, rozbili by si celý

  svůj život. Spíš se teď musím po-

  ohlédnout po nějakém dobrém zaří-

  zení, kde by mohl žít. Myslím oprav-

  du žít, nejen se najíst a koukat bez

  cíle celý den z okna. Nějaké peníze

  má našetřené, takže bychom pro něj

  chtěli najít opravdu kvalitní domov.

  Přece nezůstane tady. Sám a sám.

  To by pak celá naše letitá práce byla

  k ničemu. Však nějaké řešení určitě

  najdeme.“

  Tenkrát, v létě 1973, se stala

  strašná věc. Dnešní medicína by

  možná uměla Janovi pomoci lépe,

  i když i neodborníkovi při pohledu

  na jeho promáčklou lebku zatrne

  a ptá se, jak mladý student průmys-

  lovky vůbec mohl přežít. Více než

  čtyřicet let od té nehody je důkazem

  nejen schopností lékařů, fyziotera-

  peutů, foniatrů, pedagogů a dalších

  dobrých profesionálů, ale také ob-

  rovské životní síly jedné paní, která

  si, věrna tradici své rodiny, prostě

  řekla: Tohle nikdy nevzdám.

  Tragická chvíle může potkat kaž-

  dého z nás. Přejme si, aby se pak

  v našem okolí našel takový člověk,

  jako je paní Hana.

  

  Víte, v takové

  situaci nevystačíte

  s láskou a soucitem.

  Kdybychom nebyli

  kantorská rodina,

  asi by šlo všechno

  mnohem hůř, a třeba

  vůbec ne. Sílu

  můžete mít sebevětší,

  ale potřebujete

  i dovednost. Každý

  nemůže být učitelem,

  i když to tak dneska

  někdy vypadá.

  Jan se docela skamarádil spočítačem. Je pro něj velkým oknem do světa.

  Chodící svědectví

  ovelkém umění –

  nikdy se nevzdat

• Strana 23

  23

  ŽIVOT / AKTIVNĚ – FLORBAL NA ELEKTRICKÉM VOZÍKU

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Tenhle sport ji drží už osm let. Jed-

  nou si prostě zajela florbal zkusit

  a už v hale zůstala. Napřed hrála

  v poli, potom – a zřejmě napořád –

  získala v týmu prestižní pozici bran-

  káře: „Ve formacích mi to nešlo, bo-

  lelo mě rameno, hokejku jsem měla

  přivázanou. Později z našeho týmu

  odešlo několik hráčů. Dostala jsem

  speciální hokejku a šla do brány. Je

  nás málo, hrajeme dohromady kluci

  i holky,“ pokračuje Jana v seznámení

  s hrou. Pozice Jaguars Praha je sta-

  bilní: stali se republikovými mistry

  v letech 2011 a 2012. A po několika

  sezonách stagnace se už také konso-

  liduje reprezentace ČR a zúčastňuje

  se mezinárodních bojů.

  Jana Stárková se pohybuje v há-

  jemství speciální branky sama, tam

  nikdo další nesmí – a na elektrickém

  vozíku (odsud původní, již nepou-

  žívaný název Electric Wheelchair

  Hockey, dnes Powerchair Hockey –

  dále PH). „Základem hry je právě vo-

  zík,“ vysvětluje brankářka. „Já sama

  začínala s vozíkem běžným, elektric-

  kým, ten sportovní elektrický je totiž

  drahý. Právě to, že je lepší mít ke hře

  speciální vozík, činí z naší republiky

  v rámci Evropy chudého příbuzného.“

  Našla své místo vbrance

  A pro jaké lidi s handicapem je tenhle

  sport vhodný? „Hrát může kdokoliv,

  kdo je schopen řídit elektrický vozík.

  Žádný strop neexistuje, v zahraničí

  jsem viděla i hráče s dýchací bom-

  bou na zádech. Podle mého názoru

  jde vlastně o jediný aktivní sport i pro

  lidi s poměrně těžkým zdravotním

  postižením. Třeba curling bych určitě

  nezvládla,“ přiznává otevřeně.

  Hry se zúčastňují i vozíčkáři bez

  úchopu, mezi které patří se svým

  neurosvalovým postižením také

  mladá brankářka. Vše kolem chytání

  zvládá vozíkem a speciálně uprave-

  nou T-stick hokejkou (téčkem), kon-

  strukcí připevněnou k přední části

  vozíku. „Dohromady na hřišti a na

  střídačce můžeme mít maximálně

  deset hráčů. Hráč (včetně brankáře)

  smí míček hrát jen čepelí hokejky,

  T-stickou nebo vozíkem a v branko-

  višti smí míček hrát pouze brankář.

  A pozor! Jedno ze základních pravi-

  del hry je: žádné narážení, jedná se

  o bezkontaktní sport,“ vypočítává

  pravidla Jana Stárková.

  Tým Jaguars Praha trénuje jednou

  týdně v pátek v tělocvičně a jezdí

  společně na turnaje. Klub má také

  v létě týdenní soustředění v Nové

  Roli u Karlových Varů. Je tam hala

  a hned naproti bezbariérový camp,

  jedná se o zcela ideální podmínky –

  FLORBAL MÁ PODOBNÁ

  PRAVIDLA PRO ZDRAVÉ

  IHANDICAPOVANÉ.

  HRÁT JEJ MOHOU LIDÉ

  SRŮZNÝM DRUHEM

  ISTUPNĚM POSTIŽENÍ

  VČETNĚ HRÁČŮ

  NA ELEKTRICKÝCH

  VOZÍCÍCH. PATŘÍ MEZI

  NĚ IJANA STÁRKOVÁ,

  KTERÁ HÁJÍ BRANKU

  VPRAŽSKÉM KLUBU

  JAGUARS.

  Powerchair hockey

  Na hřišti se nacházejí dvě brány,

  které mají atypický rozměr. Hraje se

  pouze na elektrickém vozíku, míček

  musí pod ním volně projít anesmí

  jezdit rychleji než  km/h. Hraje se

  sklasickým míčkem ahokejkami na

  florbal. Tým se skládá zpěti hráčů

  na hřišti amaximálně pěti dalších

  hráčů na střídačce. Hrací čas je

  rozdělený na dvě poloviny, které

  trvají maximálně  minut čistého

  času. Unás se powerchair hockey

  hraje vPraze, Plzni anově ivBrně.

  Další nákladové položky nejsou

  vysoké (hokejka několik set korun),

  bezpodmínečnou podmínkou je

  elektrický vozík. Dresy poskytuje

  tým.

  Mgr. Jana Stárková

  ()

  Absolventka Husitské teologické

  fakulty UK. Od roku  se

  prezentuje vPH – mistrovských

  soutěžích ČR ina mezinárodních

  turnajích. Ráda publikuje,

  citlivě fotografuje dotykovým

  fotoaparátem detaily zpřírody,

  navštěvuje divadla ikina bez bariér.

  Více opowerchair

  hockey atýmu

  Jaguars:

  https://jaguars.cz/electric-

  wheelchair-hockey/

  https://jaguars.cz/pravidla/

  https://jaguars.cz/player/jana-

  starkova/

  Federace arozcestník

  na jednotlivé kluby:

  www.powerchairhockey.cz

  Jana Stárková

  po jednom utkání

  vdresu týmu

  Jaguars

  trénují dvakrát denně dvě hodiny. Podstatnou

  součástí týmu je také trenérka Andrea Kuncová.

  Jana za svůj úspěch považuje titul pro nej-

  lepší brankářku České EWH ligy 2011, 2012

  a 2015/16. Sama se stále pokouší zlepšovat –

  konstatuje: „Největší problém je asi má hlava –

  nepropadat stresu a nepřestávat se soustředit.

  Vzhledem k tomu, že mě to pořád baví, v blízké

  ani střední budoucnosti se nechystám skončit,

  pokud si mě tým nechá. Myslím, že mezi má

  plus patří pohotovost, rychlost a jistá předví-

  davost, kam asi míček může jít. Baví mě být

  brankářem. Baví mě náš tým, jak držíme spolu.

  A samozřejmě i hra sama. Navíc dělám něco, co

  se od člověka na vozíku neočekává.“

  

• Strana 24

  ŽIVOT / TECHNIKA – VZPŘÍMENĚ NA VOZÍKU

  Znovu

  zočí do očí

  Invalidní vozík je po

  několik dlouhých staletí

  neměnným řešením

  nefunkčních dolních

  končetin. Vzpřímený

  postoj je však důležitým

  prvkem fyzické

  ipsychické rehabilitace

  – atechnologičtí pionýři

  zIzraele si to dobře

  uvědomují.

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: UPNRIDE ROBOTICS

  Vzpomínáte si na exoskelet reWalk,

  futuristické robotizované zařízení, do

  kterého se uživatel „navleče“ jako do

  kalhot? Na těchto stránkách už byla

  o něm i o jiných exoskeletech řeč.

  Motorový pohon kloubů v kyčlích

  a kolenou pomůže s chůzí; robo-

  tické končetiny kopírující ty lidské

  rozhýbou, co tělo samo rozhýbat už

  nezvládne. Uživatel se opírá o berle

  a chůzi ovládá mírnými změnami

  centra gravitace (tedy nepatrným

  nahýbáním těla dopředu či vzad).

  Není to už jen vize, reWalk je prvním

  výrobkem svého druhu s povolením

  od FDA (U.S. Food and Drugs Admi-

  nistration; americký Úřad pro kon-

  trolu potravin a léčiv) k osobnímu

  rehabilitačnímu využití.

  reWalk vychází z jednoduché úva-

  hy: vzpřímená chůze je lidem biolo-

  gicky přirozená, a pokud k ní nemají

  možnost, tělo ji začne postrádat.

  Připojí související potíže, namátkou

  degeneraci svalstva, zvýšenou zá-

  těž pro ramena či zádové svalstvo či

  komplikace s trávením. Přihlédnout

  je potřeba i k psychologické stránce

  a benefitům vzpřímené polohy v so-

  ciálním kontaktu.

  Robotizovaný exoskelet vznikl, aby

  zmíněným komplikacím, fyzickým

  i psychickým, napomohl předcházet.

  Ne každý handicapovaný uživatel jej

  však může využívat. Určen je přede-

  vším pro fyzicky zdatnější paraplegi-

  ky, projekt je navíc natolik technolo-

  gicky inovativní, že zřejmě ještě pár

  let potrvá, než se stane tak běžným,

  Povídat si

  z očí do očí,

  to nebývá pro

  vozíčkáře

  standard.

  UPnRIDE by to

  chtěl změnit.

  Sedící i stojící uživatel UPnRIDE

  je schopen překonávat hlavně

  menší nástrahy městské zástavby,

  tedy drobné obrubníky,

  stoupání a klesání.

• Strana 25

  25

  jako je dnes invalidní vozík ve všech

  svých podobách.

  NAHORU!

  Za vývojem reWalku stojí doktor

  Amit Goer, absolvent Izraelského

  technologického institutu Technion,

  sám kvadruplegik po nehodě v roce

  1997. On sám však patří mezi ty,

  kteří jej využívat pro povahu svého

  handicapu nemohou. I proto zasedl

  spolu s několika mladšími inženýry

  z Technionu k návrhovému počíta-

  čovému softwaru znovu. Výsledkem

  je koncept robotizovaného elektric-

  kého vozítka UPnRIDE.

  Přestože mu tak jeho tvůrci přímo

  neříkají, UPnRIDE ze všeho nejvíc

  připomíná elektrický vozík. Čtveřice

  kol, dvojice větších vepředu, menší

  pak vzadu, spolu s vertikálně umístě-

  nou baterií a nezbytnou elektronikou

  tvoří stabilní základnu pro složitější

  konstrukci sedačky. Základna mož-

  ná může působit rozměrně – dokud

  se sedačka nerozpohybuje směrem

  vzhůru a uživatele, do té chvíle po-

  hodlně sedícího, nepostaví do svislé

  polohy. Zvýšené těžiště v podobě

  „stojícího“ člověka naopak stabilní

  podvozek potřebuje, a jakkoli mohl

  ještě před chvílí působit oproti ně-

  kterým menším elektrickým vozí-

  kům mohutně, teď se dojem mění

  spíše v uznalé pokývání hlavou, že

  nemusí být ještě rozměrnější.

  Uživatel je v sedačce, potažmo ro-

  botizované vertikalizační konstrukci,

  zajištěn soustavou popruhů, a ne-

  hrozí mu tedy vypadnutí. Ovládací

  mechanismus včetně opěrek na ruce

  se zvedá společně s ním, vozík se tak

  stále ovládá pohyby joysticku, byť je

  u toho řidič ve vzpřímené poloze.

  DOMA IVE MĚSTĚ

  Sedící i stojící uživatel UPnRIDE je

  schopen překonávat hlavně men-

  ší nástrahy městské zástavby, tedy

  drobné obrubníky, stoupání a kle-

  sání. Do terénu není UPnRIDE navr-

  žený ani stavěný, jeho výhody však

  spočívají jinde.

  Vertikalizace uživatele je totiž

  možná nejen při zastavení, stání ně-

  kde u stolu či při nutnosti vzpřímit

  se, aby dosáhl do vyšší poličky. Na

  UPnRIDE je možné se ve vzpřímené

  poloze běžně pohybovat. Napomáhá

  tomu soustava senzorů a počítačový

  algoritmus řídící drobné naklánění

  celé sedačkové/vertikální konstruk-

  ce tak, aby se vozítko vyvažovalo

  a maximálně snižovalo riziko pádu.

  Pokud tedy uživatel najíždí vestoje

  například na drobné převýšení, kde

  se podvozek nakloní, celá vzpřímená

  konstrukce se i s uživatelem nahne

  mírně kupředu. Vyváží se tak a za-

  brání pádu vzad. Obdobně systém

  pracuje při jízdě z kopce.

  Jistě, reWalk nohy uživatele doslo-

  va rozhýbá a zapojí celé tělo, zatím-

  co na UPnRIDE je řidič statický i ve

  vzpřímené poloze. Samotný technic-

  ký proces vertikalizace však zaruču-

  je určité rozhýbání a stojící tělo pak

  možné zlepšení zdravotního stavu,

  běžně pak alespoň protiváhu k při-

  druženým potížím dlouhého sezení.

  Amit Goer se svým týmem kla-

  de důraz i na důležitý sociální efekt

  a určité „zneviditelnění“ handicapu

  díky očnímu kontaktu v běžné výšce

  stojícího člověka.

  VYKROČIT PŘES PRÁH

  UPnRIDE Robotics uvádí, že ve vy-

  spělých zemích je až osm milionů

  uživatelů, kteří jsou upoutáni na

  různé druhy invalidních vozíků. Na

  celém světě jich pak může být až

  70 milionů, a vertikalizační vozík

  tedy není určen jen pro uživatele

  s úrazem páteře, ale i osoby s jinými

  pohybovými problémy. Je také reakcí

  na stárnoucí populaci.

  Výrobce ve své prezentaci zatím

  veřejně neuvádí žádné bližší tech-

  nické údaje k výdrži baterie, dojez-

  du či podrobnosti k technickému

  řešení. UPnRIDE je, podobně jako

  reWalk, v neustálém rozvoji a v akci

  jej uvidíme zřejmě nejdříve ve spo-

  lupracujících zdravotnických zaříze-

  ních, při testování a dalším rozvoji,

  pod dohledem odborníků. Je také

  jasné, že inovativní vozík stále nebu-

  de univerzálním řešením, i když jej

  tým prezentuje jako alternativu pro

  všechny, kteří nemohou používat

  reWalk.

  Společnost přese všechno věří,

  že dlouhá staletí neměnný koncept

  invalidního vozíku čeká technolo-

  gická evoluce, robotizace, využití

  „chytrých“ technologií – a chce být

  mezi pionýry. Otázka „Jak je možné,

  že není žádná alternativní možnost

  k invalidnímu vozíku?“ byla ostat-

  ně jednou z prvních, kterou si Amit

  Goer po svém úrazu před devate-

  nácti lety položil. Teď už má na ni

  i svou vlastní odpověď: na prototypu

  UPnRIDE v loňském roce poprvé od

  úrazu opustil svůj dům ve vzpříme-

  né poloze.

  

  Projekty Amita Goera

  reWalk, robotizovaný exoskelet: www.rewalk.com

  UPnRIDE, vertikalizační elektrický vozík: www.upnride.com

  Na testovací

  vycházce (doktor

  Amit Goer

  v pozadí na svém

  elektrickém

  vozíku)

  Za vývojem UPnRIDE

  stojí doktor Amit Goer,

  absolvent Izraelského

  technologického

  institutu Technion, sám

  kvadruplegik po nehodě

  v roce 1997.

• Strana 26

  ŽIVOT / JAN ŘÍHA – NEVIDOMÝ HOROLEZEC

  Až na vrcholky (vele)hor

  Vpatnácti se Honza Říha dostal vPraze klezecké

  stěně. Acesty vzhůru, až do sídel bohů, mu zůstávají

  jako cíle napořád. Ti, kteří pobývají ve skalách sním,

  tvrdí: Je neuvěřitelné, na čem je ochotný stát.

  Prý proto, že nevidí…

• Strana 27

  27

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: HONZA TRÁVA TRÁVNÍČEK

  Na první kouknutí jsem potkala oby-

  čejného kluka s pevným stiskem

  ruky. Se svým širokým úsměvem

  působí sebejistě. Honzova vyjádře-

  ní v rozhovoru vyznívají pevně jako

  skála a projekty, o kterých mluví,

  jsou buď před realizací, nebo mají

  nakročeno ke splnění. Vyznívají jako

  motta. Jsou tak blízká slovům jiných

  známých vytrvalců, on sám nemá

  malé vzory, jsou to velká horolezec-

  ká jména: Reinhold Messner, Juraj

  Rakoncaj a Radek Jaroš. V našem

  dialogu také pronesl: „Jestli máte svůj

  cíl, jděte za ním, nenechte se odradit.

  Na začátku to bude těžší, ale když

  chcete, dokážete vše!“ nebo „Každý

  občas sám potřebuje pomoc, a když

  můžu, chci zase na oplátku pomáhat

  ostatním.“

  Jako nevidomý téměř od narození

  působíte velmi soběstačně...

  Nenarodil jsem se nevidomý, do jed-

  noho roku jsem vnímal obrysy, ale

  pak se to zhoršilo. Tvrdím, že je lépe

  se s postižením narodit, než když se

  člověku něco přihodí v dospělosti –

  a on do toho okamžiku vnímal svět

  všemi smysly. Během let na škole

  Jaroslava Ježka na Hradčanech jsem

  se věnoval aktivně lyžování, jezdil

  jsem na vodu a dělal atletiku. Úřady

  se s mou budoucností tehdy moc ne-

  páraly. Dali mi na výběr: být doma,

  nebo dělat kartáčníka. Vyučil jsem

  se na odborném učilišti pro zrakově

  postiženou mládež, později studo-

  val obchodní akademii. Už hodně let

  žiju sám, se „supervizí“ rodičů. Nemá

  cenu svůj handicap zbytečně řešit.

  Skutečně se snažím být soběstačný.

  Na Hradě roznáším vnitřní poštu –

  zpočátku mi tady všechno připadalo

  jako labyrint, pak jsem začal hledat

  body na orientaci. A teď? Jsem tam

  jako ryba ve vodě.

  Jak se vlastně dá zvládnout běh

  či lezení bez pomoci zraku?

  Stejně jako každý jiný sport pro ne-

  vidomé – potřebuji spolehlivého

  parťáka. Při běhání mám traséra, při

  lezení lezou vždy dva a já mohu lézt

  s kýmkoliv. Nepotřebuji nikoho spe-

  ciálně trénovaného. Lezu jako druhý,

  protože jako první se nemůžu jistit.

  Když na mě můj partner nevidí, lezu

  za lanem, po hmatu. Když vidí, navi-

  guje mě podle hodinových ručiček.

  Mívám kolem sebe spoustu bezvad-

  ných lidí. Hodně jsem se seznámil na

  lezecké stěně, poprvé jsem vůbec

  nikoho neznal. Ale tohle mezidobí

  jsem vydržel a postupem času se

  kamarádství rozjela naplno.

  Kde jste našel cestu ke skalám

  akhorám?

  Ve škole jsem k lezení „přičuchl“,

  v Krči jsem objevil empatického

  Michala Absolona – právě on v Klá-

  rově ústavu postavil umělou stěnu.

  Pochopil jsem, že mi osud přihrál

  náhodu, která mi ukázala cestu. Tr-

  pělivě jsem zdolával své první metry

  lezení. A pak nadešel den D – vy-

  zkoušel jsem si dotek s opravdovou

  Jestli máte svůj cíl,

  jděte za ním, nenechte

  se odradit. Na začátku

  to bude těžší, ale když

  chcete, dokážete vše!

  Čo Oju

  ze základního

  tábora,

  z výšky 5600 m

  Jan Říha

  na cestě pod

  horou při ranním

  protažení

• Strana 28

  ŽIVOT / JAN ŘÍHA – NEVIDOMÝ HOROLEZEC

  Jan Říha (*)

  Nevidomý horolezec, účastník apořadatel mnoha

  charitativních akcí. Pracuje jako místní kurýr vKanceláři

  prezidenta republiky vPraze, žije ve Stříbrné Skalici

  aveškerý volný čas věnuje horolezectví.

  Vhorách není skutečně žádným nováčkem, stál už

  na vrcholech Mont Blancu, Elbrusu, Kilimandžára ina

  vrcholu argentinské velehory Aconcagua. Vylezl na jednu

  zlegendárních kolmých stěn El Capitan (USA). Jan Říha

  chce vylézt na sedm nejvyšších vrcholů sedmi kontinentů,

  tzv. Seven Summits, adokázat, že inevidomí mohou dělat

  stejné věci jako lidé se zrakem.

  Je předsedou horolezeckého oddílu Matahari, běhá

  půlmaratony amaratony (jeho nejlepší čas je těsně pod

  : h). Doma, ve Stříbrné Skalici, založil aorganizuje již

  čtvrtý charitativní běh Od nevidim do nevidim. Další ročník

  se koná vsobotu . dubna  na náměstí ve Stříbrné

  Skalici. Výtěžek celého sportovního dne půjde poprvé na

  pomoc nemocnému Šimonu Všetičkovi.

  Kontakt na Jana Říhu přes Facebook:

  „Jan Říha nevidomý horolezec“

  Další odkazy:

  www.matahari.cz

  www.odnevidimdonevidim.cz

  skálou. Konečně jsem získal pocit,

  že někam patřím. A později jsem se

  dostával do skal a potom také do hor.

  Kdy ajak jste ale začínal na sku-

  tečné skále avhorách? Aco vaše

  kondice?

  Obětoval jsem lezení všechen svůj

  volný čas, hodně jsem lezl v Šárce,

  Srbsku a ve Vysokých Tatrách. To

  bylo kolem roku 2000, když jsem si

  vyzkoušel, jaké to je. Moje první hora

  byla zkouškou možností. S mačkami

  a cepínem, nešlo o výškové rekordy!

  Musel jsem se naučit používat ná-

  stroje. Poznával jsem techniku, le-

  zeckou abecedu. A kondice? Ta při-

  jde – jako ostatní – lezením.

  Urazil jste zatím pěkný kus cesty

  vzhůru ave svém projektu vylézt

  na sedm vrcholů všech kontinen-

  tů máte za sebou tři…

  Vážím si každé expedice, samozřej-

  mě jsem rád za každý výstup, pokud

  mám za sebou sehraný tým, tak se

  hodně dokáže. Víte, cílem není vr-

  chol, ale společná cesta. Často lidé

  nechápou, proč lezu na velehory,

  když se nemohu nahoře pořádně

  rozhlédnout. Ostatní mi to popíšou,

  a já? Nemám při pohledu dolů zá-

  vratě!

  Vloni na podzim jste se zúčastnil

  své zatím poslední expedice, ato

  na osmitisícovou horu vHimá-

  laji, Čo Oju, kterou přibližovala

  vRadiožurnálu jedna zúčastnic,

  moderátorka Lucie Výborná. Jak

  jste se do sestavy dostal?

  U té myšlenky stáli Lucie Výborná

  a Jan Tráva. Jednoho dne mi Lucka

  zavolala, dohodli jsme se velmi

  rychle. Moje účast byla mimo jiné

  ukázkou, jak pomoci posluchačům

  proniknout do světa nevidomých.

  Byl jsem na laně s výborným ho-

  rolezcem, Davidem Daw Knillem,

  kamarádem, kterému prostě věřím.

  Bez jeho očí bych si na Čo Oju ne-

  poradil.

  Už víme, že vylézt až na vrchol se

  expedici nepodařilo…

  Prý jsem nabýval formu s přibývají-

  cí výškou. Na Čo Oju jsem se dostal

  7600 metrů bez kyslíku – to je můj

  osobáček. Došli jsme až do třetího

  výškového tábora, kde jsme v jed-

  nom stanu čekali, jestli se uklidní

  vítr. Ale to se nestalo. Tak jsme se

  otočili a šli jsme zpátky. Podle mne

  je důležité umět se vrátit!

  Co vlastně bez zraku vnímáte?

  Led, písek, kameny?

  Pomalu jsem sbíral zkušenosti jako

  ve všem. Kameny dost vyčerpávají,

  přemrzlý led má zase zvláštní zvuk –

  musím víc naslouchat. Osobně mám

  moc rád pískovcové skály…

  Co vám na cestě kvrcholům nej-

  víc chybí?

  České pivo. (směje se) 

  Často lidé nechápou,

  proč lezu na velehory,

  když se nemohu nahoře

  pořádně rozhlédnout.

  Ostatní mi to popíšou,

  a já? Nemám při pohledu

  dolů závratě!

  David Knill a Jan Říha při výstupu

• Strana 29

  29

  KULTURA

  Skleněná symfonie

  Jeho život by

  jistě vyplnil

  celou epizodu

  sklářské odysey.

  Děj slinkou

  sklářských

  úspěchů,

  osezonách

  optimistických

  iplných obav,

  by pokryl skoro

  osmdesát let

  – od konce

  třicátých let

  dodneška.

  Vtitulní postavě

  Jaroslav

  Svoboda.

  Výtvarník dokončuje

  finální tvar nové plastiky

  dobrušováním.

  formy, zchlazování, ofukování vzdu-

  chem. Odstíny dvouramenného dílka

  jsou už dané, ale skláři ještě nabírají

  průzračný křišťál, aby byla barva ve

  tvaru schovaná. Aby zazářila vevnitř.

  Nakonec chlazení, potom ještě tradič-

  ně brusírna. Až pak je produkt hoto-

  vý. Na svět přišel další multibarevný

  svícen – každý výrobek je unikátní,

  jen základní tvar je daný.

  I když nám majitel, sklářský vý-

  tvarník Jaroslav Svoboda, dělá s ver-

  vou průvodce, hned u pece se na

  chvíli přidá k práci. Žádný dirigent,

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Brzy po našem vstupu do sklárny je

  jasné, že v tomhle koncertu není moc

  partů pro sólisty. Skláři jsou mistři.

  Dnešní sklovina v Karlově je při-

  pravená na populární svícny. Zpra-

  covává se ruční hutnickou technolo-

  gií – tažení, opakované nahřívání do

• Strana 30

  KULTURA / AUKČNÍ SALON

  ale partner, nevnímáme mezi skláři

  žádnou bariéru. Jak Jaroslav Svoboda

  sám tvrdí: „Když jsme v tak malém

  obsazení, musím zvládnout několik

  profesí. Byl jsem vším – dělal jsem

  a dělám všechno.“ Sám blízko sklár-

  ny bydlí, je tu každý den. „Vstávám

  po páté hodině, abych tady byl před

  šestou, dám všem na čaj a oni začnou

  pracovat,“ popisuje denní jízdní řád

  v Karlově a pokračuje: „Udělám ně-

  jakou potřebnou administrativu a jdu

  k peci nebo jsem v brusírně. Někdy si

  modeluji nebo skicuji něco nového.“

  CENTRUM

  SKLÁŘSKÉHO ŘEMESLA

  „V rodině jdeme dvě sklářské gene-

  race za sebou. Narodil jsem se těsně

  před válkou u Poděbrad – tam táta

  jezdil denně na kole do sklárny. Po

  válce si udělal brusírnu na našem

  dvorku. A já se odmala prostě po-

  hyboval mezi sklem. Jednou mne

  táta naložil do vlaku a odvezl mě do

  školy v Železném Brodě, kde jsem na

  střední umělecko-průmyslové škole

  začal svou dráhu. To už je asi šedesát

  let,“ vzpomene krátce Jaroslav Svo-

  boda. „Měli jsme přístupné všechny

  ateliéry, bylo se co učit. Už na škole

  se odehrála má první setkání s pro-

  fesionály, velkými i začínajícími jmé-

  ny ve sklářském oboru: ředitelem

  průmyslovky byl tehdy Stanislav Li-

  benský – a na internátě jsem bydlel

  s Františkem Víznerem.“

  Hned po ukončení školy nastou-

  pil nadaný výtvarník v roce 1958

  v Praze, kde v Ústřední uměleckých

  řemesel sháněli někoho s jeho spe

  -

  cializací. „Šlo o druhé místo, kde

  jsem se setkával se špičkovými sklá-

  ři i brusiči: Pavlem Hlavou, Jirkou

  Harcubou, Jiřinou Žertovou, René

  Roubíčkem, Maryčkou Stáhlíkovou,“

  vypočítává pan Svoboda, „mezi námi

  se postupně vytvářel profesionál-

  ní přístup. A sklu se tehdy nadmíru

  dařilo – jeho vlnovka šla právě v tom

  desetiletí neuvěřitelně nahoru.“

  Nesmíme ale zapomenout na ro-

  dovou sklářskou tradici – otec a syn:

  ti dva spolu pracovali ještě v Ústře-

  dí uměleckých řemesel v Praze i ve

  Škrdlovicích. Jde o lokalitu, kterou

  v životopise výtvarníka nelze pře-

  hlédnout: „Sem jsem z Prahy často

  jezdil pomáhat brousit sklo. V tehdej-

  ší produkci převládaly věci hodně ro-

  zevláté, jakoby barokní. Chyběl tomu

  řád.“ Když tam Jaroslav Svoboda na-

  stoupil jako vedoucí (1969), věděl, že

  je nutné změnit kompletně produkci.

  Citelně tu chyběla brusírna; po roce

  působení ji začal prosazovat. „Tým

  posílil jako designér František Vízner

  a brzy jsme postavili do jedné míst-

  nosti dva stroje. On sám se tady rych-

  le odpíchl vzhůru, z jeho ruky vychá-

  zely čím dál krásnější věci,“ tvrdí.

  Jak by se aktuálním jazykem řeklo,

  krizový manažer, který měl Škrd-

  lovice jen stabilizovat, zůstal místo

  jednoho nebo dvou roků skoro dvacet

  let. Zlaté období pro sklárnu, která se

  prosazovala po celém světě. Krea-

  tivnost i předvídavost vedla program

  správnou cestou: orientací na ně-

  které nepříliš vyzkoušené techniky,

  vázy-láhve, zajímavé předměty do

  interiérů. Tady se zrodila i novinka,

  kterou vytvořil na základě požadavku

  Skloexportu a nazval ji Amerika. Mísy

  a vázy z čirého skla se sytě zelený-

  mi a kobaltovými plastickými nálepy

  v dutině i ve hmotě. Kolekce natolik

  zajímavá a nosná, že se vyráběla tady

  a posléze přešla se svým autorem dál.

  Ještě stále se prodává…

  „Na začátku 70. let jsme uspořá-

  dali ve Škrdlovicích první sklářskou

  pouť. A přišla i další, profesně velmi

  cenná setkání,“ připomíná pan Jaro-

  slav. „Pozvali jsme sem skláře i vý-

  tvarníky – slavili jsme znovuzrození

  sklárny. Na jednom místě a v jed-

  nom čase se potkali pánové Liben-

  ský, Harcuba, Oliva a Ježek. To byly

  náramné dny v dobré společnosti

  a pro mě také mnoho poučení. Uspo-

  řádalo se asi šest sympozií, pak se

  účast tak rozrostla, že projekt přešel

  do Nového Boru.“

  UNIKÁTNÍ TAVENÉ PLASTIKY

  Kolem roku 1990 se Jaroslav Svo-

  boda rozhodl, že zakoupí v Karlově

  u Žďáru objekt bývalé školy a pře-

  staví ho na vlastní sklárnu.

  „Zažil jsem hodně ze sinusoid skla,

  a když jsme tu začínali, zrovna hroz-

  ně letělo. Jednu dobu tady bylo přes

  sto pracovníků,“ říká během prohlíd-

  ky: „V současnosti už naše prosto-

  ry odpovídají současné pozici skla

  ve světě i u nás. Hlavně jsme přešli

  z veliké pece na menší, s pánví 50 na

  50 cm – přesně porce skloviny pro

  dva skláře. Normálně se taví z tzv.

  kmene, my ale tavíme z kvalitních

  křišťálových střepů, recyklujeme, še-

  Už na škole se odehrála

  má první setkání

  s profesionály, s velkými

  i začínajícími jmény

  ve sklářském oboru.

  Stmívání,

  tavené sklo,

  2013

  Man,

  tavené sklo,

  2015

• Strana 31

  31

  4. prosince 2016 pořádalo

  Konto Bariéry

  13. aukční salon výtvarníků

  Pro informace odoprodeji děl

  sledujte www.kontobariery.cz.

  tříme materiál i energii.“ A jak vypadá

  zdejší výrobní program? Sklárna Art

  Glass vyrábí umělecké a dekorační

  sklo, sortiment obsahuje vázy, mísy,

  svícny, těžítka, skleněné ovoce, kvě-

  tiny, nápojové sklo. Podle poptávky

  i nové prototypy, pro něž uzrál čas.

  Nejlépe to dokazuje zdejší vzor-

  kovna, skleněný archiv, kde je dnes

  asi 1950 vzorků, které by měly zů-

  stat zachovány. Jako zápis, jako pro-

  totyp. Každý výrobek má své číslo

  a je zakreslený ve vzorové knize.

  První zápis se datuje rokem 1993.

  Majitel je přítomen už bůhví kolikáté

  krizi sklářské produkce, zhruba od

  pádu amerických dvojčat. „Po revo-

  luci se změnilo také myšlení a mož-

  nosti všeho kolem životního stylu…“

  míní výtvarník: „Kromě jiného ro-

  diny už nemají doma stabilní vitríny

  se skleněnými artefakty. Upřímně

  – nejsem z té změny tak šokovaný

  jako jiní lidé.“ Jeho sklárna se prý drží

  stabilizovaná i díky skleněným pod-

  stavcům k lampám, které už vyrábí

  více sezon pro britského zákazníka:

  „Je to řemeslně náročný výrobek,

  který musí současně vytvářet tři až

  čtyři skláři. Jen výroba u pece trvá

  zhruba hodinu,“ popisuje pan Svo-

  Jaroslav Svoboda

  (*)

  Sklářský výtvarník se světovou

  reputací. Studoval sklářskou školu

  vŽelezném Brodě apoté ihistorii

  na Filozofické fakultě Univerzity

  Karlovy. Pracoval vÚstředí

  uměleckých řemesel, na podzim

   se stal ředitelem sklárny

  ve Škrdlovicích, proměnil ji na

  významné centrum uměleckého

  sklářského řemesla. Působil zde

  do roku , vroce  založil

  vKarlově uŽďáru nad Sázavou

  sklářskou huť (Sklářská huť Art

  Glass Jaroslav Svoboda).

  Je také tvůrcem skleněných

  kompozic ve veřejných interiérech,

  stále se zúčastňuje mnoha

  výstav doma ive světě. Rád by ve

  výstavní retrospektivě své obsáhlé

  tvorby oslavil své blížící se životní

  jubileum. Ovýtvarníkově díle vyšla

  výpravná monografie Antonína

  Langhamera (). Jaroslav

  Svoboda se pravidelně zúčastňuje

  charitativního aukčního salonu

  výtvarníků Konta Bariéry.

  Více na www.ags-svoboda.cz

  boda. Přešel sem i jeho evergreen,

  tzv. americká kolekce. Zdá se, že

  se v Karlově dokážou popasovat se

  všemi úkoly, před kterými se české

  sklo ocitá.

  K produkci sklárny Art Glass

  ovšem patří i tvorba uměleckých

  originálů. Okamžitě, jakmile jsem

  uviděla ve zdejší Svobodově galerii

  známé plastiky Torza, Hlavy a nád-

  hernou Vlnu, jsem si vzpomněla, kde

  jsem podobnou záležitost viděla. Šlo

  o půlmetrovou plastiku s názvem

  Man na výstavě v Karolinu. Následně

  se na charitativní aukci Konta Bariéry

  vydražila velmi vysoko. „Stabilně se

  k takovým věcem vracím. O tavenou

  plastiku jsem se pokusil už na škole,

  v ateliéru u Jaroslava Brychty, vzni-

  kl tehdy malý rak. U každé podobné

  plastiky musím udělat z modelářské

  hlíny model, odvezu ho do Turnova,

  kde se udělá kopie a forma ze speci-

  ální sádry. Podle vzorkovnice barev

  se dohodneme na výsledné barvě

  nové věci. Utavená věc se vyndá

  z formy a potom tvaruje broušením

  nebo se nechá v rustikální podobě.“

  Mohli bychom hovořit dlouho

  o tom, jak markantně se změnila

  mapa českých skláren, jak se nikde

  nesežene volný sklář nebo brusič,

  jak stouply nákladové položky. Ale

  sklárna Art Glass v Karlově díky

  charakteristickému a kvalitnímu

  sklu pořád existuje. Jaroslav Svobo-

  da chce především udržet co nejdéle

  fungování sklárny, a dokud to bude

  možné, chce mít vliv nebo možnost

  pomoci výrobě. Cíleně si vychovává

  odborníka, který bude jisté činnosti

  přebírat. Přeje si prostě, aby ta sklář-

  ská symfonie se sólovými píšťalami

  zněla dál…

  

  Chce především udržet co nejdéle

  fungování sklárny, a dokud to bude

  možné, chce mít vliv nebo možnost

  pomoci výrobě.

• Strana 32

  Text: DANIELA LIDINSKÁ,

  PETRA VOTOČKOVÁ

  Recept na léky – jak banální záleži-

  tost, ale i zde můžete narazit na řadu

  úskalí. Léky se liší např. podle ob-

  sažených látek, způsobu užití, jejich

  indikace a dalších kritérií. Podle toho,

  co léky obsahují a jaké mají účinky, se

  liší také pravidla pro jejich vydávání.

  Léky, které jsou tzv. volně prodej-

  né, mají nízké riziko nežádoucích

  účinků a můžete je v lékárně získat

  i bez lékařského předpisu. Je však

  třeba se i k nim chovat maximálně

  obezřetně a užívat je správně.

  Výdej léků vázaných na lékařský

  předpis (recept) je možný pouze

  v lékárnách. Jedná se o léky, kte-

  ré mohou i při správném používání

  představovat přímé nebo nepřímé

  nebezpečí, pokud jsou použity bez

  lékařského dohledu.

  LÉKY NA RECEPT

  Pokud vám předepisují léky různí

  lékaři, buďte při jejich užívání opa-

  trní. Léky se stejnou účinnou látkou

  se mohou jmenovat různě, jejich

  vzájemné působení a hromadění lá-

  tek ve vašem těle vám může uško-

  dit. Vždy informujte lékaře o všech

  lécích, které užíváte, o radu můžete

  požádat i svého lékárníka.

  Ověřte si, že vám lékař předepisu-

  je domluvený počet balení, aby vám

  léky vydržely do případné další kon-

  troly. Lékař vám léky předepíše až na

  tři měsíce, případně vám může vysta-

  vit i tzv. opakovací recept, na který si

  můžete léky vyzvednout několikrát

  – lékárník si v tomto případě recept

  okopíruje a originál vám vrátí, abyste

  ho mohli použít při další návštěvě.

  PRAVIDLA

  PRO PŘEDEPISOVÁNÍ LÉKŮ

  U některých léčivých přípravků

  existují tzv. preskripční a indikační

  omezení, což znamená, že je může

  předepisovat pouze lékař-specialista

  určené odbornosti (onkolog, revma-

  tolog, gynekolog apod.), respektive že

  je možné takovéto léky předepisovat

  jen vybraným skupinám pacientů.

  Jestliže si některý z takovýchto lé-

  čivých přípravků chce zaplatit běžný

  pacient ze svého, je celá věc mimo

  tento režim a může (ale nemusí!) mu

  ho předepsat kterýkoli lékař. Neexis-

  tuje právní předpis, který by lékaři

  zakazoval předepsat nějaký léčivý pří-

  pravek. Lékař je však za léčbu a pře-

  depsané léčivé přípravky odpovědný.

  Měl by vypisovat jen ty, s nimiž je do-

  statečně seznámen, zná jejich indika-

  ce, kontraindikace, dávkování, vedlejší

  účinky, interakce s dalšími léky atd.

  Může se tedy zcela oprávněně stát,

  že lékař některé léčivé přípravky od-

  mítne předepsat – byť by si je pacient

  chtěl plně hradit.

  DOBA PLATNOSTI

  LÉKAŘSKÝCH PŘEDPISŮ

  Dobu platnosti receptů určuje vy-

  hláška ministerstva zdravotnictví.

  Nejkratší dobu samozřejmě platí

  recept vystavený pohotovostní služ-

  bou včetně stomatologické – nejdéle

  jeden kalendářní den následující po

  dnu jeho vystavení.

  Recept na antibiotika a antimik-

  robiální chemoterapeutika platí pět

  dnů počínaje dnem vystavení recep-

  tu (pokud nejde o léčivé přípravky na

  místní použití).

  Recept na ostatní léčivé přípravky

  platí 14 dnů počínaje dnem vystave-

  ní receptu.

  Lékař však může na receptu uvést

  i jinou dobu platnosti (například jeden

  měsíc atd.). Recept s předepsanými

  léčivými přípravky, jejichž výdej se

  má opakovat, platí počínaje dnem

  jeho vystavení šest měsíců, nestano-

  ví-li předepisující lékař jinak, nejdé-

  le však jeden rok. Lékař musí uvést

  na receptu datum vystavení, pokyn

  k opakování výdeje a číslicí i slovy údaj

  o celkovém počtu výdejů. Bez těchto úda-

  jů není opakování výdeje možné. Lékárník

  vyznačí každý výdej na receptu razítkem.

  Nemá-li lékárna k dispozici předepsaný

  počet balení nebo jestliže jsou na receptu

  předepsány dva druhy léčivých přípravků,

  z nichž některý nemá k dispozici a ani ho

  nemůže urychleně obstarat, vystaví lé-

  kárník na chybějící léčivý přípravek výpis

  z receptu. Na výpis z receptu se vztahu-

  je stejné ustanovení o době platnosti jako

  na původní recept. Doba platnosti výpisu

  se počítá ode dne vystavení výpisu, čímž

  se vlastně prodlouží platnost původního

  předpisu. Výpis musí být samozřejmě po-

  řízen v době platnosti původního receptu.

  LÉKY PODÁVANÉ PŘI HOSPITALIZACI

  V průběhu hospitalizace vám veškeré ne-

  zbytné léky poskytuje zdravotnické zaříze-

  ní. Tyto léky hradí pojišťovna a jejich cena

  je zahrnuta v platbě za váš pobyt. Může se

  stát, že vám budou podávány jiné léky, než

  na které jste zvyklí, nicméně vždy musí ob-

  sahovat stejnou účinnou látku.

  Nemocnice vám zdarma neposkytne

  přípravky, které zdravotní pojišťovna ne-

  hradí (např. antikoncepci).

  

  Ve spolupráci sredakcí časopisu Můžeš

  připravuje tým informačního serveru

  Poradimesi.cz

  Nenašli jste, co jste hledali?

  Máte vlastní zkušenost či dobrou radu,

  okterou byste se chtěli podělit sostatními?

  Napište, jsme tu pro vás! redakce@poradimesi.cz

  sléky na předpis

  SERVIS

  Praktické rady:

  Doplatky na léky azdravotnické prostředky

  se vjednotlivých lékárnách aprodejnách liší.

  Zjistěte si, kde jsou za vaše léky nejnižší.

  Důležitý není název nebo výrobce léku,

  ale účinná látka ajejí množství.

  Pro nejběžnější onemocnění vždy existují léky

  plně hrazené, atudíž bez doplatku pacienta.

• Strana 33

  33

  Dlouho očekávaná dávka –

  dlouhodobé ošetřovné

  Potravinová amateriální pomoc

  pro nejchudší

  Nová dávka dlouhodobé ošetřovné

  by měla pomoci lidem, kteří se starají

  o své nemocné příbuzné potřebující

  jejich pomoc například po úrazu nebo

  vážné nemoci. Návrh je nyní v legisla-

  tivním procesu.

  Dnes je situace lidí, kteří o své blízké

  pečují doma, nejistá; nemají zaručeno

  volno v zaměstnání ani finanční pro-

  středky. Tzv. dlouhodobé ošetřovné by

  mělo zajistit čerpání až 90 dní pracov-

  ního volna s náhradou příjmů ve výši

  60 % denního vyměřovacího základu.

  Ze zahraničních zkušeností vyplývá,

  že je to právě kombinace ochrany pra-

  covního místa a náhrady příjmů, která

  je pro podporu pečujících zásadní.

  Plánované opatření je koncipováno

  jako pokrytí doby, jež následuje po

  propuštění z nemocnice např. po váž-

  ném úrazu nebo nemoci. V některých

  případech se ten, kdo potřebuje péči,

  uzdraví, v jiných bude třeba se o něj

  starat i nadále a rodina se musí roz-

  hodnout, jak tuto péči zajistí. Dlouho-

  dobé ošetřovné poskytne prostor i pro

  to, aby se rodina mohla na takovou al-

  ternativu připravit a například požádat

  o příspěvek na péči, zajistit vhodnou

  terénní sociální službu apod.

  

  Ministerstvo práce a sociálních věcí

  před Vánoci zahájilo projekt Potravi-

  nová a materiální pomoc nejchudším

  osobám II. Díky němu bude pokračovat

  distribuce potravin a základních mate-

  riálních potřeb těm nejchudším lidem.

  Už v předvánočním čase tak mohli lidé

  v tíživé životní situaci obdržet na téměř

  sto padesáti distribučních místech po-

  moc, která je pro ně životně důležitá.

  Této pomoci se během projektu do-

  stane více než 40 000 lidem, ať už se

  jedná o maminky s dětmi v azylových

  domech nebo o lidi bez domova. Do

  projektu se kromě původních čtyř

  partnerských organizací (Charita ČR,

  Naděje, Diakonie SKP ČCE a Slezská

  diakonie) nově zapojily potravinové

  banky v 11 krajích, Diakonie Církve

  bratrské a město Jindřichův Hradec.

  Díky zapojení potravinových bank se

  na čerpání pomoci budou moci podílet

  i menší neziskové organizace.

  Lidé v nouzi dostávají základní po-

  traviny (masové konzervy, těstoviny,

  rýži, cukr apod.) a hygienické potře-

  by (zubní kartáčky, pasty, šampony,

  mýdla atd.). „Proti minulým dodáv-

  kám jsme rozšířili sortiment pomoci.

  Například rodiny s dětmi dostanou

  kojeneckou výživu, dětské příkrmy

  a trvanlivé mléko. Přidali jsme toa-

  letní papír, čisticí prostředky a hygie-

  nické potřeby pro ženy,“ upřesnila

  ministryně práce a sociálních věcí

  Michaela Marksová. Na jaře se navíc

  plánuje rozšíření poskytované pomoci

  o základní domácí potřeby (hrnce, ta-

  líře atd.) a o vybrané textilní výrobky

  (spodní prádlo, ponožky atd.).

  Novinkou je také to, že partnerské

  organizace nedostanou jednotné balíč-

  ky, ale budou je vytvářet z nabízených

  komodit samy přesně podle individuál-

  ních potřeb svých klientů. Tento model

  navíc umožní balíčky vhodně doplnit

  o pomoc získanou z jiných zdrojů, např.

  z obchodních řetězců. Smyslem je po-

  moci i lidem, kteří nejsou registrováni

  na úřadech, ale pomoc také potřebují.

  

  VÝBĚR Lucie MARKOVÉ

  Flexibilnější čerpání

  rodičovského

  příspěvku

  V průběhu roku 2017 by se měla zjed-

  nodušit pravidla pro vyplácení a čerpá-

  ní rodičovského příspěvku. Měla by být

  uvolněna horní hranice měsíčního čer-

  pání příspěvku, podle návrhu by se mě-

  síčně mohla výše příspěvku vyšplhat až

  do výše peněžité pomoci v mateřství

  (pozn. cca 32 000 Kč).

  Celá částka rodičovského příspěvku ve

  výši 220 000 Kč tedy bude moci být vy-

  čerpána za kratší dobu než v současnosti

  (např. za šest měsíců u nejvyšší peněžité

  pomoci v mateřství). Nyní je stanovena

  horní hranice měsíčního čerpání rodi-

  čovského příspěvku na částku max. 11

  500 korun měsíčně v rodinách, kde lze

  alespoň jednomu z rodičů stanovit k datu

  narození dítěte 70 % 30 násobku denní-

  ho vyměřovacího základu (zjednodušeně

  v rodinách s vyššími příjmy). Zároveň by

  měla být zcela zrušena podmínka sle-

  dování docházky dítěte do předškolních

  zařízení; narovnají se tím podmínky pro

  rodiny, kde dítě může hlídat např. babička

  a kde tuto možnost rodina nemá.

  V současnosti je sledována docház-

  ka u dětí mladších dvou let, kdy mohou

  pobývat v předškolním zařízení maxi-

  málně po dobu 46 hodin v kalendářním

  měsíci.

  

  Nově si budou moci rodiče

  zvolit podle svého uvážení

  a propočtů výši čerpání

  rodičovského příspěvku

  až do výše 7600 Kč

  měsíčně, a zkrátit si tak

  dobu čerpání rodičovského

  příspěvku až na tři roky.

  Autorka je ředitelka z. ú. DEBRA ČR

• Strana 34

  SLOVO MÁ...

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Zdeněk Jirků

  e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Michaela Zindelová

  e-mail: michaela.zindelova@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908.

  Toto číslo vychází vúnoru 2017.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  aMagistrátu HMP

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej:

  Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně:

  Jan Šilpoch

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Pracuji v nadaci už hezkých pár let a vždyc-

  ky touto dobou bilancuji. Přemýšlím nad

  tím, co se nám povedlo, co se nepovedlo,

  jaké nové způsoby práce jsme přinesli, co je

  třeba zlepšit.

  Před pětadvaceti lety jsme vyhlášením

  velké celonárodní sbírky získali prostředky

  na nákup Leksellova gama nože, unikátního

  lékařského přístroje. Umožňuje nekrvavé

  operace mozku. Vzedmula se obrovská vlna

  solidarity, sbírku podporovaly celé obce, pe-

  níze posílaly známé osobnosti, lidé sbírali

  v kostelích, sbírka ale oslovila třeba i praž-

  ské taxikáře. Nevím, jestli se od té doby něco

  podobného povedlo.

  Dvacet tři let už funguje náš projekt Kon-

  to Bariéry. Neopakovatelná veřejná sbírka.

  40 000 pravidelných dárců se podílí na fun-

  gování projektu, který pomáhá lidem se zdra-

  votním postižením odstraňovat bariéry, jež jim

  brání se snadněji začleňovat do života. Skvělý

  nápad, desetitisíce lidí posílají měsíčně pravi-

  delnou, třeba i malou finanční částku a jsou

  součástí unikátní komunity, která pomáhá.

  Ostrovy života – další originální způsob

  pomoci. Tenkrát se zapojily firmy, které ze

  svých výrobků věnovaly maličké částky na

  vytvořené konto. Z každého jogurtu, z každé

  oplatky, z každého nápoje, pět, deset halé-

  řů... Výsledek? Vybavení dětských oddělení

  třinácti nemocnic v celé republice moderní-

  mi přístroji, které zachraňují životy dětí, tzv.

  Ostrovy života.

  Pomáhej s humorem – teprve tři roky sta-

  rá výzva Konta Bariéry, která získává ohlas

  a tím pádem přibývá i peněz na dobrou věc.

  Nosy prodáváme na řadě míst, kde se s nimi

  setkáváte, a ohlas je skvělý. Přinášejí nám

  nové dárce a opravdu miliony korun, a Kon-

  to Bariéry tak stále může rozšiřovat svoji

  škálu pomoci a dodržovat to, co je naším

  hlavním mottem. Pomáháme vždy. Všem.

  Dej si kabát do šatny. Báječná iniciativa

  slavného a skvělého Dejvického divadla.

  Jdeš na představení a pět korun za tvůj kabát

  v šatně jde na konto, které pomáhá autistům.

  A nakonec to, co jsem zažila nedávno.

  Nová iniciativa České basketbalové federace

  ve prospěch Konta Bariéry. Každý koš po-

  máhá. Byla jsem v hale v Děčíně, kde probí-

  halo finále All Star Game. Na vlastní oči jsem

  viděla obrovské nadšení hráčů a diváků

  a výsledek, který mě překvapil. Každý míč,

  který padl do bezedného koše, přinesl 500

  korun pro dvě mladé dívky, které byly v Dě-

  číně se mnou a které si pořídí nové potřebné

  pomůcky. Jana Hanová bude mít vozík a Mi-

  chala Švejdová potřebnou unikátní ortézu.

  Děkuji všem, kdo s novými nápady na po-

  moc přicházejí, a o dalších zase příště!

  

  Vaše

  Nekonečný způsob,

  jak přispívat na charitu

  Na vlastní oči jsem viděla

  obrovské nadšení hráčů

  a diváků a výsledek, který mě

  překvapil. Každý míč, který

  padl do bezedného koše,

  přinesl 500 korun pro dvě

  mladé dívky.

• Strana 35

  Ročenka 2016

  Konzultační poradna

  Konta Bariéry a ČVUT

  Posilování informací

  o bezbariérovém užívání

  prostoru a staveb

  MMR_2016_200x200 OK.indd 1 12/13/2016 3:07:45 PM

  Deset kritérií

  pro bezbariérové úpravy

  prostoru a staveb

  KONZULTAČNÍ PORADNA Konta Bariéry a ČVUT

  Chystáte bezbariérové úpravy ve vaší organizaci, domácnosti či okolí?

  Potřebujete poradit nebo inspirovat?

  Více informací v ročence (ke stažení na www.muzes.cz) nebo na následujících kontaktech:

  Dagmar Babková – tel.: 224 230 216, e-mail: dagmar.babkova@bariery.cz

  Redakce Můžeš – e-mail: info@muzes.cz

  Teď můžete! S pomocí systému Alza Media máte možnost

  číst noviny a časopisy v elektronické podobě.

  Své oblíbené čtení máte na dosah kliknutí.

  Chcete si přečíst

  časopis Můžeš online?

  INVACAR – úpravce aut

  www.invacar.com

  KATOVICE

  Průmyslová , Katovice

  Tel.:  

  E-mail: info@invacar.com

  AUTO HLAVÁČEK

  Škoda, Kia

  www.hlavacek.cz

  OLOMOUC

  Týnecká /, Olomouc

  Tel.:   

  E-mail: maly@hlavacek.cz

  OPAVA (Kia)

  Těšínská /

  Opava-Předměstí

  Tel.:   

  E-mail: kohut@hlavacek.cz

  PROSTĚJOV (Kia)

  Plumlovská , Prostějov

  Tel.:   

  E-mail: riedl@hlavacek.cz

  AUTO JAROV

  Škoda, Volkswagen,

  Seat, Audi, Honda

  www.autojarov.cz

  PRAHA

  Osiková , Praha 

  Tel.:  

  E-mail: pipek@autojarov.cz

  API CZ – ÚPRAVCE AUT

  www.apicz.com

  SLAPY UTÁBORA

  Slapy 

  Tel.: 

  E-mail: info@apicz.com

  UNICAR

  Škoda

  www.unicar.cz

  OSTRAVA

  Vítkovická , Ostrava

  Tel.:   -

  E-mail: novevozy@unicar.cz

  AMB

  Ford

  www.fordamb.cz

  PRAHA

  Severní ,

  Ořech – Praha-západ

  Pražský okruh – Exit 

  Tel.: –

  E-mail: svoboda@fordamb.cz

  JOSEF HURT – úpravce aut

  www.rucniovladani.cz

  TÝNEC NAD LABEM

  Bambousek 

  Tel.  

  E-mail:info@rucniovladani.cz

  AUTOCENTRUM DOJÁČEK

  Citroën, Fiat, Fiat Professional,

  Jeep, Lancia, Chevrolet

  www.dojacek.cz

  PRAHA

  Kolbenova /, Praha 

  (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia)

  Tel.:   

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  USeřadiště , Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: vasak@dojacek.cz

  Vršovická ,

  Praha 

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.:   

  E-mail: fiat.vrsovicka@

  dojacek.cz

  Přípotoční c,

  Praha 

  (Citroën, Chevrolet)

  Tel.:   -

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  AUTOBOND GROUP

  Kia, Toyota, Ford, Suzuki,

  Subaru, Nissan, Mitsubishi

  www.autobond.cz

  PRAHA

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Kolbenova /,

  Praha -Vysočany

  Tel.:   

  E-mail: libor.vimr@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Libor Vimr

  PLZEŇ(Kia, Ford)

  Koterovská ,

  Plzeň-Slovany

  Tel.:   -

  E-mail: milan.horna@

  autobond.cz

  Kontaktní osoba: Milan Horna

  KARLOVY VARY

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Studentská ,

  Karlovy Vary-Doubí

  Tel.:  

  E-mail:tomas.klesa@

  autobond.cz

  Kontaktní osoba: Tomáš Klesa

  OSTRAVA

  (Kia, Toyota, Nissan,

  Suzuki, Subaru)

  Krmelínská -,

  Ostrava-Hrabová

  Tel.:   -

  E-mail:petra.dybalova@

  autobond.cz

  Kontaktní osoba: Petra

  Dybalová

  OPAVA(Toyota)

  Ostravská , Opava

  Tel.:  

  E-mail:toyotaopava@

  autobond.cz

  Kontaktní osoba: Petr Valášek

  HAVÍŘOV(Toyota)

  Před Tratí /, Havířov

  Tel.:  

  E-mail:toyotahavirov@

  autobond.cz

  Kontaktní osoba: Karel Žáček

  Přehled partnerů Auta bez Bariér (prodejci a úpravci aut)

  Dealeři zapojení do projektu Auta bez bariér poradí handicapovaným svýběrem vozu isjeho úpravou,

  ataké svyřízením všech formalit spojených skoupí auta.

  VÝZVA

  PRO DEALERY AUT:

  Zapojte se

  do projektu

  Auta bez bariér,

  pošlete zprávu

  e-mailem na adresu

  petr.bucek@bariery.cz.

  Děkujeme!

  Více na:

  www.autabezbarier.cz

• Strana 36