Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

Kdo je Alena Erlebachová

Studovala na UK Praha učitelství pro děti amládež vyžadující

zvláštní péči.

Cvičitelka, trenérka arozhodčí plavání, jemuž se věnuje asi

 let, zejména sportovcům smentálním postižením. Trenérka

areprezentační trenérka plavání vČeském svazu mentálně

postižených sportovců od r. .

Od r.  výkonná předsedkyně ČPV, členka VV ČOV aNárodní

rady pro sport. Vminulosti x oceněna medailemi II. stupně

MŠMT za rozvoj speciálního školství asportu.

13

zinárodní akce, jako mistrovství svě-

ta a Evropy či světové poháry. Kluby

a TJ mohou žádat o další prostředky

v P VIII („Organizace sportu ve spor-

tovních klubech“, podle metodiky

MŠMT – pozn. redakce).

Dříve naše reprezentace vozila

zparalympiád hodně medailí, loni

jen sedm. Čím to je?

Tahle otázka mě vždy překvapí.

Vezměte si, kolik lidí sportovalo

před 20 lety, a jak dnes, kdy se ho-

voří o zdravé populaci, děti a mládež

stále víc sedí doma u počítačů, mís-

to aby se věnovaly sportu. Mnoho

úspěšných reprezentantů odešlo do

sportovního důchodu a už nezávodí.

Záleží i na velikosti výpravy: jestliže

před lety měla kolem stovky spor-

tovců, v Riu jich bylo jen 39. I to je

úměrné tomu, kolik medailí jsme

získali tenkrát a nyní.

Dalším důvodem, možná nejdů-

ležitějším, proč už nevozíme tolik

medailí, je slučování kategorií. Před

20 lety bylo mnohem víc kategorií,

které se slučují, přepočítávají se ko-

eficienty – a to je problém. Sporto-

vec, který by ve své kategorii získal

medaili, nemá po sloučení šanci.

Kategorie, pro které je vypsána sou-

těž (disciplína), určuje Mezinárodní

paralympijský výbor (IPC). Ten také

určuje národním paralympijským

výborům, kolik sportovců z každé

země na základě jejich kvalifikač-

ních výsledků může být přijato.

Nemůže za to ifakt, že ve světě

se sport handicapovaných pro-

fesionalizuje, ale unás zaspal?

Naši reprezentanti trénují po

práci amusí shánět finance.

Vím u nás asi jen o dvou sportovcích,

kteří jsou profesionálové, již nemusí

chodit do zaměstnání – cyklisté Jiří

Bouška a Jiří Ježek. Ano, část světa

je před námi. Ale profesionalizace

sportu není krátkodobou záležitos-

tí. Na to musí mít stát finanční pro-

středky a těch je potřeba na mnoha

místech hodně. A rozhodnout, kam

je dají, politikům nezávidím.

Dříve mohly openíze pro handi-

capované sportovce žádat ikluby,

které se věnují zdravým, ale

mezi jejich členy jsou isportovci

spostižením. Proč už to pro rok

2017 nešlo?

Tohle je zavádějící. MŠMT vyhlašu-

je v součinnosti programy P I – P X,

z toho je P VII určen výhradně zdra-

votně postiženým sportovcům. Pro

nás bylo neúnosné, že si od roku

2013 mohly žádat na handicapova-

né sportovce i svazy zdravých. Od

roku 2013 do roku 2016 tato část-

ka činila skoro 28 milionů korun,

ale o to méně prostředků dostávaly

svazy handicapovaných. To všech-

ny svazy, sdružené v ČPV, kritizo-

valy. Jednáním na Národní radě pro

sport, což je poradní orgán ministry-

ně školství, i v komisi pro program

P VII, ve kterém bylo 15 zástupců

z různých oblastí, bylo rozhodnuto,

že program P VII se bude týkat jen

zdravotně postižených sportovců.

Kromě toho mohou oddíly, kluby,

TJ zdravotně postižených sportovců

podávat žádosti i do P VIII.

Jaký jako výkonná předsedkyně

ČPV vidíte směr do budoucna?

Vněkterých vyspělých zemích,

např. ve Velké Británii, je para-

lympijský výbor součástí olym-

pijského výboru aintegrace po-

stižených sportovců mezi zdravé

je mnohem větší.

Sport handicapovaných má svoje spe-

cifika, která musíme veřejnosti mnoh-

dy přiblížit. Jsme pro úzkou spoluprá-

ci s ČOV, což se od 2012, kdy jsem

nastoupila do funkce, děje. Předtím

téměř žádná spolupráce s ČOV ne-

existovala. Jako výkonná předsedkyně

ČPV jsem iniciovala vznik Českého

klubu paralympioniků, který je za-

stoupen v olympijském výboru. Jsem

členem ČOV, navíc Pavel Svoboda

a Ondřej Sejpka, předsedové Českého

svazu mentálně postižených sportov-

ců a České federace Spastic Handicap,

byli odsouhlaseni VG ČPV jako zá-

stupci do pléna ČOV. Spolupracujeme

i v oblasti finanční, ČOV nám od roku

2014 poskytl na děti a mládež do 23

let přes 13 milionů korun.

Jaká bude budoucnost, ale uvidíme,

protože ani ve světě nepanuje jedno-

ta. IPC chce uspořádání národních

paralympijských výborů ne podle

Před 20 lety bylo mnohem víc

kategorií, které se slučují, přepočítávají

se koeficienty – a to je problém.

Sportovec, který by ve své kategorii

získal medaili, nemá po sloučení šanci.