Strana 9
9
ke zlepšení stavu se týká hlavně re-
prezentací a výkonnostního sportu,
na který se zapomínalo. V porovná-
ní s ostatními státy zaujímáme jedno
z posledních míst na žebříčku finan-
cí, které plynou ze státního rozpočtu
do sportu,“ připomíná s kolegy
z ČATHS její předseda Viktor Za-
pletal, ale zdůrazňuje, že sport
handicapovaných o tolik podpořen
nebude.
„Po ukončení paralympijských her
v Londýně 2012 jsme upozorňovali
na neschopnost našich reprezentač-
ních týmů držet krok se světovou,
profesionalizovanou a státy podpo-
rovanou sportovní scénou. K této
otázce se opakovaně vyjadřovala
řada trenérů, sportovců i politiků.
Shoda byla jednoznačná – sport
handicapovaných potřebuje nutně
posílit, pokud má udržet rostoucí
trend profesionalizace dané celosvě-
tovým integračním procesem. Nyní
po hrách v Riu můžeme zopakovat,
že obavy byly opodstatněné. Aspoň
pokud jde o tělesně handicapové
sportovce, kteří vždy tvoří majoritní
část týmu pro zimní i letní paralym-
pijské hry. Výkonnostní sport těles-
ně handicapovaných sportovců je
v ČR omezován na několik jedinců,
kteří jsou schopni díky vlastnímu
ekonomickému zajištění či ojedině-
lým možnostem svých týmů udržet
krok s profesionalizovanou světovou
špičkou. A to nehovoříme o sportech
kolektivních, jako je sledge hokej či
basketbal vozíčkářů. Jejich rozpočet
by bez pomoci svazů bez handica-
pu a osobních financí hráčů nebylo
možné naplnit ani v základní formě.
Totéž platí i pro další finančně vel-
mi náročné sporty, jako je cyklistika
nebo handbike, které jsou výstav-
ní skříní českého paralympijského
sportu,“ dodává Viktor Zapletal.
PROČ NE STOVKY MILIONŮ?
Zástupci ČATHS kritizují rozdělování
financí do sportu handicapovaných
a tvrdí, že metodika přerozdělení
svádí ke spekulacím. Dalším, kdo
se pozastavuje nad financováním,
je bývalý předseda České federace
Spastic Handicap a bývalý člen vý-
konného grémia ČPV Roman Suda,
který se sportem handicapovaných
zabývá 20 let. Vedl např. přípravný
štáb na LPH Rio 2016 a ZPH Soči
2014, kde byl vedoucím výpravy,
členem přípravného štábu byl už pro
LPH Atény 2004.
„Paralympijský sport, zejmé-
na tělesně a zrakově postižených,
se celosvětově profesionalizuje.
Díky profesionalizaci a rozvoji no-
vých sportů je nezbytná součinnost
sportovních svazů pro nepostižené
sportovce. Mezinárodní paralympij-
ský výbor totiž administruje jen ně-
kolik paralympijských sportů a vel-
ké množství jich je řízeno přímo
mezinárodními federacemi. Např.
mezinárodní federace pro lukostřel-
bu, stolní tenis, cyklistiku, curling,
jezdectví atd. Zde se nabízí velmi
blízká spolupráce mezi ČPV a ČOV,
resp. mezi ČPV a sportovními sva-
zy. MŠMT reaguje na prezentované
potřeby svazů, resp. ČOV a ČPV.
Možná bychom mohli legitimně
požadovat od státu 10 % z celkové
částky na podporu sportu, což by
bylo skoro 600 milionů. Statistiky
přece uvádějí v ČR 10 % počet osob
se zdravotním postižením. Navíc
pro tyto osoby je sport velmi důle-
žitým socializačním prvkem a asis-
tenční pomůcky i podpůrný perso-
nál je pro ně dražší než pro ostatní,“
rozvažuje Roman Suda.
Se sumou ve stovkách milionů by
byl podle jeho názoru sport zdravot-
ně postižených na zcela jiné úrovni.
„Museli bychom ale MŠMT proká-
zat, že máme fungující systém roz-
dělování těchto financí, dlouhodobý
projekt na rozvoj sportovního hnutí
apod., což nemáme. Pokud by měl
stát sport handicapovaných podpo-
rovat více než dosud, musely by být
vytvořeny mechanismy, jak finan-
ce přerozdělit. Plná odpovědnost by
byla na tom, kdo finance rozděluje.
Pokud by to bylo MŠMT, mohlo by
fungovat správně za předpokladu,
že v pracovním týmu budou osoby,
které se v problematice orientují.
Vzpěrač
Martin Biháry,
několikanásobný
mistr světa, vyhrál
loni mistrovství ČR,
které se konalo
vČeských
Budějovicích.
Ojeden světový
titul možná přišel,
protože na cestu
za obhajobou do
Koreje neměl
finance.
České medaile na LPH –
Místo konání počet počet pořadí
sportovců medailí národů
zl st br.
Sydney .
Atény .
Peking .
Londýn .
Rio de Janeiro .