Strana 11
11
Chybějí nám podmínky, jaké mají olympionici
Jak se díváte na rozdíly ve financování
členů ČOV aČPV?
Vždycky a všude říkám a říkal jsem to
už před hrami v Riu, že my paralympio-
nici bychom měli mít stejné podmínky
jako olympionici. Často se stýkám např.
s kajakáři Jirkou Prskavcem a Kačkou
Kudějovou a se snowboardisty, s nimiž
jsme ve společném projektu Talent Team.
Bavíme se spolu a dospěli jsme k názoru,
že nasazení a tréninky jsou úplně stejné
u nás jako u olympioniků. Není mezi námi
rozdíl. Denně trénujeme a pořád jezdíme po
závodech, náš systém tréninků, soustředění
a závodů je stejný. Rozdílné je akorát naše
financování, a to je velký problém. Bylo by
proto správné spojit nás s olympioniky do-
hromady. Nejen kvůli penězům, abychom
měli stejné podmínky, ale mám na mysli
pořádání společných akcí a tiskových kon-
ferencí. Bylo by dobré ještě lépe spojit spo-
lupráci ČOV a ČPV a stmelit nás, abychom
i my paralympionici byli součástí ČOV. Měli
bychom pak i stejný marketingový plán
a PR, což by nám ohromně pomohlo.
Co by vám ještě pomohlo?
Myslím si, že by bylo dobré, aby z MŠMT
tekly státní peníze průhledněji. Aby existoval
transparentní účet, z něhož by bylo vidět,
jak se peníze využívají. Aby to víc otevřelo
oči i veřejnosti. Proto by bylo dobré téma
financování sportu handicapovaných otevřít,
začít o něm mluvit a hledat způsoby, jak jej
zlepšit. Aby existovala ještě větší spolupráce
mezi MŠMT, ČOV a ČPV, aby svazy a kluby
měly víc možností, jak se transparentně
o finance ucházet. Pojďme všichni do toho
a vymysleme společně způsob financování,
který by vyhovoval všem a nikoho z po-
stižených sportovců na jakékoliv úrovni
a v jakémkoliv odvětví nediskriminoval.
Kolik vás stojí roční příprava ajak na ni
sháníte prostředky?
Když je paralympiáda nebo mistrovství
světa na podzim, rok mě vyjde v přepočtu
na náklady včetně soustředění, závodů
a asistentů a odměn trenérům na milion
korun. Finance získávám z různých zdrojů,
od sponzorů, státních institucí, města, kraje
i obce. Mám skvělé kamarády a přátele, kte-
ří mi prostředky shánějí. Kolem mám tým
asi deseti lidí, kteří se o mě starají, ať už jsou
to rodiče, trenéři či dobrovolníci. Další se mi
starají o PR a marketing nebo spravují moje
webové stránky. Hodně mi pomáhají, že se
můžu bez starostí připravovat a soustředit
jen na závody. Loni jsem dostal významnou
dotaci, díky které jsem se mohl zúčastnit
závěrečného soustředění v Itálii a na Ka-
nárských ostrovech. Měli jsme k dispozici
padesátimetrový bazén s vodou napůl sla-
nou, kde jsme s trenérem absolvovali hodně
těžkou přípravu. Velmi mi pomohla, protože
bez obou soustředění bych pak zlatou me-
daili z Ria asi nepřivezl.
ARNOŠT PETRÁČEK
plavec, vítěz zRia
medailisté a s nimi i pocit národní
hrdosti a vzory pro ostatní. Takže
mizí i základna a vliv, tudíž i spon-
zoři. A jsme v bludném kruhu,“ říká
Daniel Bína, kterého příprava na pa-
ralympiádu vyšla na miliony korun,
které musel sehnat.
„Mám kliku na zaměstnavatele,
který mi vyšel vstříc s neplaceným
volnem. Ještě větší kliku jsem měl
v crowfundingové kampani na Star-
tovači, kterou vedla Eva Sommero-
vá – přes internet se podařilo oslovit
spoustu dárců, kterým děkuji. Čímž
neumenšuji zásluhy mých věrných
sponzorů,“ dodává jachtař Daniel Bína.
ŠANCE PRO KAŽDÉHO
Sport handicapovaných se bez státních
dotací neobejde. Ty v rozpočtu jsou,
jen je potřeba nastavit pravidla, jak je
transparentně rozdělit, aby pomohly
každému, kdo je potřebuje. Spolupra-
covat musí MŠMT, ČPV a svazy v něm
začleněné, ale i ČOV a TJ i SK zdra-
vých sportovců. Jen tak najdou další
cesty, kde peníze sehnat, např. z daní
sázkových kanceláří či heren nebo
zavedení asignace daní, kdy si plátce
adresně určí, na co se mají použít.
„Čím víc je člověk postižený, tím
větší šanci musí dostat,“ tvrdí zakla-
datel 1. centra zdravotně postižených
jižních Čech Jiří Smékal. Roky po-
máhá s přípravou mistra světa Mar-
tina Biháryho a dalších sportovců,
kteří centra využívají. „Někdy mám
ale pocit, jako by v naší společnosti
bylo stále zvykem dávat postižené na
okraj,“ komentuje na závěr.
Fanoušci českých
reprezentantů
drželi našim
borcům v Brazílii
palce. Obdiv
a uznání si
zasloužili všichni.