Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

21

když jsem jezdila za synem po ne-

mocnicích a ústavech, mé další děti

zvládly všechno. Vlastně ani neměly

pubertu, musely se rovnou chovat

jako dospělí. Jediný, kdo naše bře-

meno neunesl, byl manžel. Odešel

od nás…“

Vyprávění pozoruhodně svěží

Hany Fundové je tak strhující, že si

ani neuvědomíte její věk – v osma-

osmdesáti letech doslova srší ener-

gií. Stěny půvabné vilky by asi moh-

ly přidat další fakta. Léta se starala

o rodiče ve velmi pokročilém věku,

nikdy neopustila svou profesi, nikdy

si nepřipustila, že by těžce postižený

syn měl za jejího života skončit v ně-

jakém ústavu. Zvládla i rehabilitační

cvičení, úpravy domu, provoz celé

rodiny. Vlastně získala novou kvalifi-

kaci – dnes by mohla vydávat knihy

o metodice výuky a znalostní reha-

bilitaci postižených.

Takže barvotiskový obrázek? Ne,

i ona poznala lidi nepřející a nevěřící

v Janovo zlepšení. A síly přece jenom

ubývají, takže procházky se synem

bez elektrického vozíku už zrušila

stejně jako pěstování zeleniny na za-

hradě.

Kdyby existoval

obchod slidskou

energií, paní Hana

by měla stále

vyprodáno.