Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

17
v případě myopatií,“ dodává profesor See-
man. První viditelné potíže se mohou pro-
jevit v jakémkoliv věku, i když nejčastěji to
bývá během školní docházky. Vše obvykle
začíná zakopáváním a zhoršenou chůzí. Zpo-
čátku jsou totiž většinou zasažena nervo
zakončení v nohou. Progrese bývá pomalá,
pohybuje se v řádu deseti let. V důsledku
toho si pacient zpočátku ani nemusí ničeho
všimnout. Postupně však přestává ovládat
víc a více svaloch partií na koncích svých
končetin, následně tedy i rukou.
Nervy slábnou nerovnoměrně, svalo
ohybače vydrží déle, takže člověk například
stále dokáže ohnout prsty na ruce, ale už je
nezvládne natáhnout, což výrazně ovlivňuje
motoriku. Často se připojuje i problém s cit-
livostí. V důsledku nerovnoměrných svalo-
vých oslabení se dolní končetiny mohou po-
stupně deformovat, takže i když vývoj CMT
není překotný a jen zcela výjimečně přímo
ohrozí život, může vést k poměrně těžkým
tělesným postižením. Řada lidí může skončit
na vozíku a mít problémy se sebeobsluhou
v každodenním fungování.
LEPŠÍ UŽ TO NEBUDE
Přestože medicína už zná poměrně dobře pří-
činy CMT, stále neexistuje léčba. Lidé s touto
diagnózou se tak musí smířit s faktem, že se
jejich stav nezlepší, ba spíše naopak.
„Umíme mírnit jen důsledky,“ říká profesor
Seeman a dodává, že „největším pomocníkem
je ortopedie a rehabilitace. Netroufám si tvr-
dit, kdy dokážeme CMT vyléčit, ale vzhledem
k tomu, že už dnes jsou možné věci, o nichž
jsme si byli v genetice ještě nedávno jisti, že
vůbec nepůjdou, vidím to nadějně. Například
u některých chorob lze ovlivnit RNA (přenašeč
informací mezi DNA a bílkovinami), aby nepře-
nesla chybnou informaci uloženou v genech,
ale naopak ji cestou opravila. U neuropatií se to
zatím nepoužívá, ale u části lidí by to teoreticky
šlo. Uvidíme, co přinese další výzkum. Zatím
je však pro naše pacienty dost frustrující, kd
musí třeba revizním lékařům stále dokazovat,
že jejich stav se opravdu nelepší.
Netroufám si tvrdit, kdy dokážeme
CMT vyléčit, ale vzhledem k tomu,
že už dnes jsou možné věci, o nichž
jsme si byli v genetice ještě nedávno
jisti, že vůbec nepůjdou,
vidím to nadějně.
Můžeš