09/2016

• Strana 1

  Cena jednoho výtisku 30 Kč ve volném prodeji / Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté př edplatné 380 Kč

  Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

  09 / 2016

  Koupí tohoto č asopisu podpoř íte

  Pitomá vteřina:

  MALÝ PŘÍBĚH

  O VELKÉ POMOCI

  (s. 11)

  Mizí

  bariéry?

  ČTYŘI MĚSTA,

  ČTYŘI ZKUŠENOSTI

  (s. 6)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  … a vše může být jinak. A cesta ven –

  tam naopak pouhý okamžik nestačí.

  Na stránkách časopisu Můžeš se pří-

  běhy s tímto společným jmenovate-

  lem objevují často a naproti tomu, jak

  to v médiích chodí, bychom v tomto

  případě byli v redakci raději, kdyby

  nebylo o čem psát.

  Jeden takový příběh přináší Zde-

  něk Jirků. Naštěstí se v okamžiku

  snad nejhorším objevují lidé ochot-

  ní pomoci a také síla, kterou už na

  první pohled není kde brát. Važme

  si tohoto lidství, pomoci a podpory –

  protože stačí okamžik…

  Oslovili jsme také čtyři handicapo-

  vané obyvatelky napříč republikou,

  aby zhodnotily svá města a postavily

  teorii před nekompromisní realitu.

  Kde se daří bariéry bořit? A co tomu

  chybí tam, kde to tolik nejde? Začtěte

  se do textu, který sice nemá ambice

  být naprosto vyčerpávající, avšak

  hodně napoví. Rád bych vás také,

  milí čtenáři, na tomto místě vyzval:

  máte-li své zkušenosti s překážkami

  nebo naopak bořením bariér v místě,

  kde žijete, dejte nám o nich vědět!

  Srovnání, jak si naše společnost

  vede ve světové konkurenci, patří

  bezesporu vždy mezi podnětné čtení.

  Vel mi zajímavé je i povídání s Maria-

  nou Morari, mladou handicapovanou

  Moldavankou, která se za studiem

  i praxí vydala do Prahy. V textu, který

  připravil Radek Musílek, srovnává ži-

  vot u nás se zkušenostmi ze své post-

  sovětské domoviny.

  Cestovat můžete tentokrát Švý-

  carskem, které je ve svém přístupu

  k handicapovaným příkladné. Trasa

  jižními regiony nabízí pestrou smě-

  sici zážitků jako hned z několika

  zemí dohromady. Věřím, že i vaše

  léto bylo pestré a plné nových zku-

  šeností, z koutů naší země i ze zemí

  za obzory. Každá z nich může vést

  k něčemu dobrému.

  Milí čtenáři, vítejte u zářijového

  vydání časopisu pro ty, kteří se ne-

  vzdávají.

  

  Stačí okamžik…

  MUDr. Jan Kluh:

  Ticho může být strašné

  Jižním Švýcarskem:

  Pestré zážitky, perfektní servis

  handicapovaným

  Pitomá vteřina: Příběh o lidství a pomoci

  strana 14–15

  strana 17–19

  strana 11–13

  Mariana Morari:

  Češi věří v zítřek

  strana 20–21

  Umělci Konta Bariéry:

  Michal Novotný alias MICL

  Auto-Moto:

  Novinky mezi minibusy

  strana 26–28strana 22–24

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:16

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  „Volej“? Nevadí!

  Sedm vozíčkářů, osm asistentů, pět dětí,

  kupa legrace, překážky, kroupy v lodi i večer

  s kytarou – taková je bilance výpravy na Ohři,

  kterou uspořádal Sportovní klub vozíčkářů Praha.

  A i když voda moc nejela, všichni si domů

  odváželi energii a pohodu.

  

  Foto: Jan Šilpoch

  5

• Strana 6

  4

  města

  čtyři životy

  Text: RADEK MUSÍLEK aautorky

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Teoretické dokumenty mají jasno:

  Národní plán podpory rovných pří-

  ležitostí pro osoby se zdravotním

  postižením na období 2015–2020,

  schválený usnesením vlády České

  republiky, stanovuje cíle, které mají

  vést k postupnému řešení jednotli-

  vých oblastí a dotýkají se kvality ži-

  vota těchto lidí a jejich rodin.

  Koncepce řeší nejen bezbariéro-

  vost dopravy a veřejného prostoru,

  ale mimo jiné i dostupnost informa-

  cí, vzdělání, práci, zdravotní péči či

  další služby. Těmito materiály by se

  měla řídit veřejná správa na všech

  stupních. Jaká je zkušenost z praxe?

  REFLEKTOR

  Národní plán

  Národní plán podpory rovných

  příležitostí pro osoby se zdravotním

  postižením na období 2015–2020

  najdete velektronické podobě na

  adrese:

  www.vlada.cz/assets/ppov/vvzpo/

  dokumenty/Narodni-plan-OZP-2015-

  2020-revize-2016.pdf

  Berou si města doporučení k srdci?

  Anketní – subjektivní výpovědi čtyř

  mladých aktivních žen na vozíku

  staví teorii před zrcadlo.

  

  Existují velké rozdíly

  v kvalitě života lidí

  spostižením

  od Karlových Varů

  po Opavu?

  Jsou všude podobné

  problémy i úspěchy?

  A mizí bariéry?

• Strana 7

  7

  MARTINA VEJVODOVÁ (34)

  V Karlových Varech je to téměř všu-

  de do kopce. Pohyb po městě před-

  stavuje pro vozíčkáře skutečný oří-

  šek. Dlažba z kočičích hlav, schody,

  popraskané chodníky, zkrátka ba-

  riéry, kam se podíváte. Městská au-

  tobusová doprava však nabízí téměř

  každý druhý spoj nízkopodlažní. Na-

  leznete zde celkem často i parkovací

  místa vyhrazená vozíčkářům.

  NEJEN CHLEBEM ŽIV JE ČLOVĚK

  Nejlépe jsou na tom s bezbariéro-

  vostí velká nákupní centra, která

  jsou ve Varech celkem tři – na okraji

  města. Nakupovat ve středu města je

  problém. Většina obchodů má před

  vchodem alespoň jeden schod. V lá-

  zeňské zóně ovšem stejně převládá

  sortiment pro turisty. Chcete-li do

  restaurace, musíte s vozíkem chvíli

  zkoušet štěstí. Vzhledem k histo-

  rické zástavbě jsou téměř všechny

  podniky bariérové. Nejpřístupnější

  bývají ty nejdražší. V letním období

  jsou možností venkovní posezení,

  ale spousta z nich je na vyvýšeném

  platu, o přístupu k toaletě nemluvě.

  Samozřejmě se najdou i výjimky po-

  tvrzující pravidlo.

  Máte-li zájem o sportovní či kultur-

  ní vyžití, možností je více. Plavat se dá

  v areálu u KV Areny. Zázemí arény je

  bezbariérové. Bazén využívá i místní

  odnož organizace sdružující handi-

  capované plavce Kontakt bez Ba-

  riér. Kompletně bezbariérové zázemí

  včetně sprchy má areál Rolava, kde

  se dá v létě rovněž sportovat. V době

  filmového festivalu zde bývá stanové

  městečko s návazností na nízkopod-

  lažní festivalovou linku MHD.

  S filmovým festivalem je kultura ve

  Varech pochopitelně spjata. Vozíčkáři

  ho hojně navště vují. Mimo něj měs-

  to nabízí dvě přístupná kina. Měst-

  ské divadlo je již několik let opatřeno

  schodišťovou plošinou, takže sem je

  přístup stejně jako do nově zrekon-

  struovaného kulturního zařízení Li-

  dový dům také bez problémů. Na ne-

  chodící milovníky alternativnějšího

  umění je dobře připraveno Divadlo

  Husovka, jen je hůř dostupné.

  SLUŽBY PRO BĚŽNÝ DEN

  Potřebujete-li domácí či asistenční

  péči, existují dvě agentury – Cent-

  rum pro zdravotně postižené Karlo-

  varského kraje a Agentura domácí

  péče LADARA.

  Město vlastní několik různých

  bezbariérových bytů zvláštního ur-

  čení. Já bydlím v takové garsoniéře,

  jež je součástí běžných bytových

  domů. Lokalita je dopravně dostupná

  i občansky vybavená.

  Ve veřejném prostoru se sice všu-

  de dostanete bezbariérově, ale často

  existuje nějaký zádrhel – parkování

  v kopci, příliš prudký nájezd do bu-

  dovy apod. Naštěstí se už dá spousta

  věcí vyřešit elektronicky.

  ZAMĚSTNÁNÍ

  Pracuji v Krajské knihovně Karlovy

  Vary, která je plně nakloněna člově-

  ku s jakýmkoliv druhem handicapu,

  a to včetně oddělení pro nevidomé,

  různých kurzů atd. Znám i další vo-

  zíčkáře, kteří si ve Varech našli práci.

  Karlovy Vary bezbariérové

  Město má velkou koncepci v podobě tzv. generelu

  bezbariérovosti. Vytyčuje důležité trasy (včetně návazností

  na veřejnou dopravu), sumarizuje existující nedostatky

  a doporučuje jejich budoucí řešení. Slouží jako podklad

  pro plánovanou stavební činnost, rekonstrukce i opravy

  komunikací a objektů ve městě.

  Je dostupný on-line na adrese: https://mmkv.cz/cs/

  generel-bezbarierovych-tras-dopravy

  Karlovy Vary – lázně akopce

  Karlovy Vary

  jsou atraktivním

  městem, po

  kterém se však

  lidem na vozíku

  někdy velmi

  obtížně pohybuje.

  Myslím, že se tu lidem s posti-

  žením nežije úplně snadno, pokud

  nemají dostatečné sociální zázemí.

  Ve srovnání s jinými regiony je znát,

  že v kraji není dostatečně zastoupen

  neziskový sektor, který by zajišťoval

  lepší nabídku služeb pro aktivní život

  lidí s handicapem.

  

• Strana 8

  REFLEKTOR

  JITKA BURIANOVÁ (34)

  České Budějovice mají ten klad, že

  jsou placaté a vše je relativně blízko.

  Základní věci tu člověk obstará cel-

  kem snadno, s trochou štěstí najde

  v centru i volné parkovací místo.

  Člověk s handicapem si v Českých

  Budějovicích může vybrat z poměr-

  ně široké nabídky sportů. Existuje

  zde i specializovaná posilovna. Po-

  kud vás ale zajímá něco opravdu

  netradičního, neuspějete. Poptávka

  není velká. Výhodou je blízkost pří-

  rody a malebné jihočeské krajiny

  s řadou cyklostezek, které nechybějí

  ani v městě samém. Ta nejznámější

  z Budějovic do Hluboké se chvílemi

  stává až nebezpečně rušnou tepnou.

  KULTURA ACESTOVÁNÍ

  Město nabízí Jihočeské divadlo a Me-

  tropol, kde se konají koncerty, diva-

  delní představení nebo plesy. Pře-

  devším přístup do divadelního sálu

  v Metropolu nelze nazvat jinak než

  jako velkou improvizaci (asi půlme-

  trový schod do nákladního výtahu).

  Pak jsou tu kina – multikino a kla-

  sické klubové kino Kotva. Obě jsou

  ale přístupná. Další kultura probíhá

  různě po městě, např. během léta na

  Radničním náměstí. Nabídka není

  srovnatelná s Prahou, ale i v Budě-

  jovicích se lze na vozíku kulturně

  vyžít.

  MHD má několik linek trolejbusů

  a autobusů, zhruba 70 % je bezba-

  riérových a situace se stále zlepšu-

  je. Bohužel v pozdnějších hodinách

  jsou bezbariérové spoje omezené

  a jezdí v dlouhých intervalech. Mezi

  Českými Budějovicemi a Prahou

  můžete cestovat vlakem, ovšem do-

  šlo k omezení počtu vagonů vhod-

  ných pro vozíčkáře.

  KLID ADOSTUPNÉ SLUŽBY

  Jihočeská univerzita má Cent-

  rum podpory studentů se specific-

  kými potřebami, a nabízí tak např.

  digitalizaci studijních materiálů pro

  studenty se zrakovým postižením,

  zprostředkování osobní asistence

  během studia nebo nácvik studijních

  dovedností pro studenty se speci-

  fickými poruchami učení. Centrum

  má také v plánu vytvořit koncepci

  dalšího zpřístupňování výukových

  prostor a studentských kolejí. V sou-

  časné době probíhá příprava ma-

  pování všech objektů. Horší už je to

  se školami základními i středními,

  jejichž bezbariérovost je spíše vý-

  jimkou.

  České Budějovice bezbariérové

  Město České Budějovice má Rozvojový plán

  sociálních služeb, jejž schvaluje rada města

  azastupitelstvo. Reaguje na aktuální potřeby

  asituaci. Pro každý rok vzniká také Akční plán, kde

  se odrážejí konkrétní problémy ajejich řešení.

  Do plánování je zapojeno přibližně osmdesát

  lidí zrůzných organizací působících vsociální

  sféře; vostatních oblastech řeší problematiku

  bezbariérovosti adostupnosti služeb jednotlivé

  odbory magistrátu.

  VČeských Budějovicích by chtěl žít každý…

  České Budějovice jsou v podání

  Jitky Burianové ideálním místem

  pro toho, kdo hledá klidné prostředí

  s dostačující nabídkou služeb.

  Úřady a nemocnice jsou přístupné.

  Ve městě funguje několik nezisko-

  vých organizací, na něž je možné se

  obrátit, pokud sháníte osobní asis-

  tenci, vzdělávání či zprostředkování

  práce. Městský fond má k dispozici

  74 bezbariérových bytů. Pokud se

  člověk s handicapem snaží, po urči-

  tém úsilí tu dokáže najít práci. Jen to

  možná kvůli omezené nabídce ne-

  bude stoprocentně to, co by si před-

  stavoval.

  Kdo z handicapovaných preferuje

  klid, ale přitom chce mít dostupné

  základní služby, pro toho jsou Budě-

  jovice takřka ideální. Pokud jste však

  zvyklí na pestrou paletu kulturních

  a sportovních akcí, možná se tu bu-

  dete trochu nudit.

  

• Strana 9

  9

  TEREZA MARKOVÁ (36)

  Přelouč je východočeské maloměs-

  to ležící na Labi, rodiště Františka

  Filipovského. Značná část obyvatel

  bydlí v bariérových panelácích. I já

  společně s rodiči v jednom takovém

  bydlela, když jsem jako -náctiletá

  ochrnula. Tehdy město nemělo je-

  diný bezbariérový byt. Dostala jsem

  možnost přednostně si koupit byt

  v nově připravovaném domě. To bylo

  vše. Časem vyrostly další tři bytov-

  ky, ve kterých už je celkem šest bez-

  bariérových bytů. Chodník k těmto

  domům ale nemá nájezdy… K rekon-

  strukcím sice dochází, ale mnohdy

  tak, že na jednom konci nájezd je, leč

  na druhém už ne.

  NOVÝ ÚŘAD

  ADALŠÍ REKONSTRUKCE

  Městský úřad společně s mnoha lé-

  kařskými ordinacemi dlouho sídlil

  v budově, kde se za bezbariérový

  přístup považoval kočárkový nájezd

  po osmi schodech do sklepa. Před

  nedávnem se začalo blýskat na lepší

  časy, neboť vyrostla nová plně bez-

  bariérová budova městského úřadu.

  Také úřad práce dostal nájezd a bez-

  bariérová je i pošta. Některé banky

  mají přístup na zazvonění, kdy ob-

  sluha vynese nájezdové rampy, jiné

  zatím na přístup čekají. Rozsáhlou

  rekonstrukcí prošla poliklinika. Vo-

  zíčkáři do ní sice stále jezdí sklepem,

  ale je zde nové vyhovující WC. Ne-

  výhoda je, že ve městě není ani jedna

  bezbariérová rehabilitace; za tou se

  musí dojíždět.

  Rozsáhlou rekonstrukcí prošlo

  také kino a budova prvního stupně

  základní školy. Ostatní školy včetně

  gymnázia zatím nenabízejí plnohod-

  notné vzdělávání pro lidi s pohybo-

  vým handicapem. Bezbariérových je

  také několik prodejen potravin, ale

  většina malých obchůdků má něko-

  lik schodů. Stejné je to i s restaura-

  cemi – najdou se tu jen dvě nebo tři

  přístupné na vozíku.

  V Přelouči funguje Autoškola Peml

  pro handicapované, která nabízí

  i ubytování. Myslím, že za léta pů-

  sobení se už stala pojmem. Dále zde

  funguje několik organizací poskytu-

  jících zejména pečovatelské služby

  a poradenství.

  Přelouč bezbariérová

  Město Přelouč nemá zpracovanou žádnou koncepci

  bezbariérovosti. Přístupné bývají hlavně nově vybudované

  stavby. Vedle výše uvedených příkladů jde dále osportovní

  halu avsoučasné době probíhá celková rekonstrukce

  fotbalového stadionu. Súpravami prostor před vlakovým

  nádražím se počítá vroce 2017.

  VPřelouči již několik let jezdí autobus plně přizpůsobený pro

  přepravu lidí na vozíku. Stejně tak senior taxi. Tuto službu

  zajišťuje Autoškola Peml upraveným vozidlem, které je

  uzpůsobeno ipro elektrický vozík.

  Přelouč – probouzející se maloměsto

  Podle Terezy Markové se Přelouč snaží,

  ale stále ji trápí různé nedostatky –

  například schody do historické budovy

  s knihovnou a kulturním sálem.

  Město se snaží být přístupnější

  a docela se mu to daří. Přetrvávají-

  cím kamenem úrazu zůstává histo-

  rická budova záložny, kde se ode-

  hrává kulturní život. Zpřístupnění

  se neplánuje. Nachází se tu městská

  knihovna, o patro výš se ve velkém

  sále konají koncerty a další akce.

  Několikrát do roka tak musím čelit

  slzám svých ratolestí, které nacvičují

  se svými učitelkami vystoupení pro

  potěchu rodičů, jež prezentují právě

  v tomto nepřístupném sále.

  

• Strana 10

  REFLEKTOR

  VERONIKA MASCHKE (33)

  Město Opava se za posledních de-

  set let hodně proměnilo a skoro to

  vypadá, že na ruku jde především

  vozíčkářům a seniorům. Už jen má-

  lokde narazíte na bariérový přechod

  pro chodce či vstup do obchodu.

  Snad jen některé banky a restaurace

  by mohly na řešení bezbariérovosti

  trochu zapracovat.

  AUTOBUSEM NA PIVKO?

  ŽÁDNÝ PROBLÉM!

  Příklad by si mohly vzít třeba z Do-

  pravního podniku města Opavy,

  který aktivně komunikuje s vozíč-

  káři, a dokonce je vyzývá k připo-

  mínkám. Chystá-li se renovace ještě

  ne úplně dokonalých zastávek, jsou

  k tomu přizváni zástupci opavských

  vozíčkářů. Prakticky se jedná o to,

  že bezbariérový autobus či trolej-

  bus sice jede, ovšem zastávka, na níž

  chce vozíčkář vystoupit, ještě bezba-

  riérově upravena není. Podle mých

  zkušeností ale takových zastávek už

  v Opavě mnoho nezbývá.

  Co se týče obchodů pro běžný

  nákup, návštěvy institucí či poseze-

  ní s přáteli v restauraci, lze vybírat

  z mnoha variant. Rychlý nákup lze

  bez problému provést přímo v cen-

  tru Opavy na náměstí v potravinách,

  kde je nájezd a dostatek místa mezi

  regály i u pokladny, o supermarke-

  tech a hypermarketech nemluvě. Re-

  staurací, hospod a letních zahrádek

  i kultury je v Opavě požehnaně. Ve-

  černích barů taktéž. Ve většině z nich

  je bezbariérové WC samozřejmostí.

  DVĚ VELKÉ BANKY

  Banka ČSOB s velmi ochotnými za-

  městnanci je zcela bezbariérová. Čes-

  ká spořitelna, sídlící v historické budo-

  vě, je na tom hůře. Zaměstnanci jsou

  neméně ochotní, ale musíte se k nim

  probojovat. Vozíčkáři musí k zadnímu

  vchodu, kde je třeba zazvonit a doufat,

  že je někdo uslyší a přijde pro ně. Ban-

  komat v téže budově bezbariérový je,

  ovšem když si počkáte, až vás k němu

  vyveze plošina.

  V ostatních institucích, jako napří-

  klad kino, divadlo nebo kulturní cen-

  trum, je vše bezbariérové stejně jako

  knihovny, zimní stadion, koupaliště,

  Opava bezbariérová

  Součástí Strategického plánu ekonomického aúzemního

  rozvoje města Opavy do roku 2020 je ipodpora

  bezbariérového bydlení azajištění bezbariérových

  přístupů. Jedním zcílů Komunitního plánu rozvoje

  sociálníchasouvisejících služeb je realizace

  bezbariérového přístupuna úřady adalší vytipované

  objekty, poskytování odborného poradenství voblasti

  odstraňování architektonických ainformačních bariér

  či rozšiřování okruhu objektů vybavených akustickými

  hlasovými majáky. Touto problematikou se zabývají

  ijednotlivé pracovní skupiny.

  VOpavě také působí několik chráněných dílen nebo např.

  komunitní centrum Anima Viva.

  Opava – ráj vozíčkářů

  muzea, nádraží, univerzity a další.

  Všude se vozíčkář dostane sám, bez

  problému a jako člověk (!), aniž by

  se musel někoho doprošovat o něco

  tak obyčejného a přirozeného, jako

  je vstup…

  Pravda však je, že obyvatelé Opavy

  jsou k vozíčkářům vstřícní a velmi

  ochotní, takže problémy v podstatě

  neexistují nebo jdou vyřešit. Ještě ni-

  kdy se mi nestalo, že by něco nešlo

  a já odešla s nepořízenou.

  

  Veronika Maschke si myslí, že z Opavy

  by si po stránce přístupu k obyvatelům

  s postižením mohla brát příklad různá

  tuzemská města.

• Strana 11

  11

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Paní Monika prožila tu příšernou

  chvíli před rokem. Manžela už ne-

  zachránili, ona měla těžká zranění

  a nemohla hýbat nohama, tříletý Péťa

  nabyl vědomí až po dlouhé resus-

  citaci. Na syna myslela nejvíc; když

  opustila jednotku intenzivní péče

  a pomalu si skládala roztříštěný ob-

  raz svého života, musela se postavit

  tvrdé skutečnosti. Kluk s velmi váž-

  ným poraněním páteře, ohroženým

  dýcháním i dalšími potížemi se od

  maminky dozvídal, kde vlastně je,

  co se stalo a jak se bude muset sna-

  žit, aby se mohl vrátit domů. Byly to

  dlouhé, dlouhé měsíce léčení, reha-

  bilitace, cvičení, nových a nových

  vyšetření, ale i postupného zvykání

  na (zatím) trvalou tracheostomii, na

  krmení lžičkou, na nehybnost, na

  pomalé pokroky při rozhýbávání

  pravé ruky…

  Monika je křehká mladá žena,

  která umí plakat, ale umí se také

  zakousnout do hory problémů, kte-

  rou před ni osud nahrnul. Měsíce

  v nemocnici věnovala i nekoneč-

  nému shánění informací o reálných

  možnostech zlepšení Péťova stavu,

  o své nové roli matky trvale posti-

  ženého dítěte, o nové organizaci

  jejich života, o pomůckách, lécích,

  rehabilitacích, kompenzacích, so-

  ciální péči. Nebyla sama, celá rodina

  i přátelé začali okamžitě pomáhat.

  Babička naště stí bydlí nedaleko,

  další si už hledají volná místa v ča-

  sovém rozvrhu malého pacienta.

  Takže osamělost nehrozí, ale ona si

  dobře uvědomuje, že svět obrácený

  naruby může a musí nakonec pro-

  měnit svýma rukama… Protože syn

  už je s ní doma, začíná lépe dýchat,

  Pitomá

  vteřina

  Situace bohužel příliš

  častá – rodina se vrací

  zdovolené, cosi se

  řidiči zkomplikuje, auto

  se ocitne mimo silnici

  apak – pak už jen

  sirény, záchranka aživot

  obrácený naruby.

  Postupně se stala pitomá vteřina

  impulsem pro obyčejné lidi,

  aby uprostřed našeho trochu

  cynického a jen na úspěch

  a výkon soustředěného světa zcela

  samozřejmě ukázali, že zůstávají lidmi.

  Cvičení

  sfyzioterapeutkou.

  Kolik jich

  ještě bude?

  Nejspíš tisíce…

• Strana 12

  REFLEKTOR

  reaguje na dárky i čtení z knížek,

  známé prostředí mu dodává trochu

  síly. I když malé tělíčko, které by to-

  lik potřebovalo zesílit, se ještě stále

  učí nové situaci.

  Kdy jste naposledy plakala, paní

  Moniko? „Zrovna včera. Nechtěl

  jíst. Po dobrém ani po zlém. Přitom

  tolik potřebuje každý kousek ener-

  gie. Utekla jsem nakonec do patra

  a prostě plakala. Z bezmoci. Ale na-

  konec se vrátíte a zkoušíte to znovu.

  Stokrát, tisíckrát… a ptáte se, kdy už

  to bude trochu lepší…“

  Rozlehlý dům je zatím plný nej-

  různějších věcí; měsíce v nemoc-

  nici skončily vlastně jakýmsi stěho-

  váním. A ještě není čas na dokonalý

  úklid – chystá se stavba vý tahu, in-

  stalace závěsného systému pro po-

  hyb pacienta po domě, spousta

  úprav. Všechno budou postupně

  řešit profesionálové, protože dlou-

  hý čas příprav na návrat umožnil

  Monice také skoro dokonalou ori-

  entaci v tématu, kterému bychom

  se všichni v životě nejraději vyhnu-

  li – jak trvale žít s těžkým postiže-

  ním. Přitom sama ještě zdaleka není

  v pořádku. Přišla o jednu ledvinu,

  druhá snad bude dobrá, nehoda i jí

  poranila míchu, ale chodí a věří, že

  procházky s kočárkem budou nej-

  lepší rehabilitace.

  Seznam věcí, pomůcek, úprav

  i léků nutných pro nový život je sko-

  ro nekonečný. A jejich ceny nejsou

  symbolické. Jenomže, jak už jsme

  říkali, rodina funguje – a tak se sest-

  ra tragicky zemřelého Péťova tatínka

  obrátila o pomoc na Konto Bariéry.

  Den poté, co ředitelce nadace napsal

  český reprezentant v badmintonu

  Petr Koukal a – zatím tajně – ozná-

  mil, že chystá svatbu s legendární

  biatlonistkou Gabrielou Soukalovou

  a oba by chtěli proměnit svůj velký

  den ve sbírku pro někoho opravdu

  potřebného. A tak vznikl další pří-

  běh, tentokrát krásný a skoro ne-

  uvěřitelný.

  SVATBA JAKO CHARITA

  Petrovi a Gábině se sňatek nakonec

  úplně utajit nepodařilo, ale sbírka

  mezi hosty vynesla neuvěřitelných

  sto tisíc korun! Skvělý výsledek?

  Popularita obou sportovců a jejich

  unikátní gesto přinesly nečekané

  pokračování – dnes eviduje Kon-

  to Bariéry ve prospěch Péti kolem

  tři čtvrtě milionu korun a roste dál.

  Když přivedeme na toto téma řeč

  s Monikou, oči se jí zalesknou a ne-

  může než děkovat a děkovat: „Vůbec

  jsem si to neuměla představit. A ne-

  jde jen o peníze. Ozvaly se desítky

  lidí, někteří jen se slovy podpory,

  jiní s nabídkami pomoci i nejrůzněj-

  ších věcí. Jako bychom byli nějaké

  hvězdy. Je to úžasné, ale já vím, že ta

  naše sláva jednou pomine a přijdou

  obyčejné dny… Ale na tohle nemůže-

  te zapomenout do konce života. Lidé

  jsou dobří…“

  Znáte Martina Břeně? Deváťáka

  ze základní školy v Lubné-Sebrani-

  cích? Ne? Tak pozor – tenhle kluk

  se nechal inspirovat sportovní svat-

  bou a docela vážně se zeptal Konta

  Bariéry, zda by mohl ve škole pro-

  dávat ve prospěch Péti legendární

  červené nosy. Když dostal souhlas,

  všechno projednal s ředitelkou ško-

  ly a připravil lístečky pro rodiče

  spolužáků. Vydělal tisíce, a dokonce

  natočil, zrežíroval a poslal do světa

  video, na kterém školáci z Lubné

  povzbuzují malého pacienta k tré-

  ninku a vytrvalosti. Musíme do-

  svědčit, že malý Petr má toto dílko

  moc rád.

  Tak se postupně stala pitomá vte-

  řina impulsem pro obyčejné lidi, aby

  uprostřed našeho trochu cynického

  a jen na úspěch a výkon soustředě-

  ného světa zcela samozřejmě uká-

  zali, že zůstávají lidmi. Jak to napsal

  Petr Koukal – chtěli bychom pomoci

  někomu, kdo neměl v životě takové

  štěstí jako my. Skutečná slova spor-

  tovce, který překonal rakovinu varlat

  a dokázal se vrátit do světové bad-

  mintonové špičky. A k tomu ještě

  organizuje prevenci pro muže. Jeho

  STK PRO CHLAPY už počítá zachrá-

  něné na desítky.

  Možná si někdo řekne – to je hez-

  ké, ale nám žádní slavní sportovci

  nepomůžou. A máme za sebou také

  Monika je křehká mladá žena,

  která umí plakat, ale umí se také

  zakousnout do hory problémů,

  kterou před ni osud nahrnul.

  Doma je doma. Péťa po dlouhých měsících v nemocnici okamžitě pookřál.

• Strana 13

  Úhel pohledu

  Skončilo léto, čeká nás již jen to

  babí, z dovolené zbylo pár dnů,

  které necháváme na Vánoce. Dovo-

  lená je úžasný čas, na mailu mám

  automatické oznámení nepřítom-

  nosti a na telefonáty odpovídám

  obvykle jen rodině. Během tří dnů

  člověk zapomene na stresy, které

  předcházely odjezdu, aby byl tzv.

  čistý stůl.

  Vystoupit z rozjetého vlaku všed-

  ních dnů a hlavně povinností, které

  se neustále připomínají a před

  nimiž není úniku. A časový stres,

  nestíhání, obklopeni špatnými zprá-

  vami v novinách, televizi… samá

  negativa.

  Tak opravdu nelze dlouhodobě žít.

  Je třeba si nalézt nějakou malou

  radost, a hlavně přemýšlet o tom,

  jak na svět hledíme. David Brown

  v jedné knize píše: „Někdy stačí

  změnit perspektivu, aby člověk

  spatřil světlo.“ I když moje láhev je

  vždy poloplná, nikoliv poloprázdná,

  znovu jsem si jeho slova ověřila.

  Stálo mě hodně času a úsilí napsat

  jeden odborný článek. Štěstí, že

  mám hotovo a mohu se věnovat

  něčemu jiném. A pak bylo vše jinak.

  Kolegyně, která takových článků již

  napsala mnoho, mi to celé zkriti-

  zovala a doporučila překopat. Ale

  uvědomila jsme si, že jí to může být

  úplně jedno a problém budu mít já.

  Ona mi nabídla svoji radu, zkuše-

  nost a je jen na mně, zda ji přijmu.

  Ve shonu a časovém stresu jsem

  také musela dát opravit kolo.

  Dovézt ho do opravny, čekat, ztratit

  cenné minuty, když musím udělat

  tolik věcí … Cestou tam jsem se

  krásně prošla, zpátky, už na kole,

  mi vítr vlál ve vlasech a cítila jsem

  se jako král silnic. A pak jsem

  udělala vše, co bylo potřeba. Tak

  krásně jsem se projela!

  Hledejme jiné úhly pohledu a jinou

  perspektivu.

  

  Autorka je lékařka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  13

  příšernou vteřinu nebo jiný osudo-

  vý úder. Ale čin manželů Koukalo-

  vých není laciné gesto. Upozornil

  také, že Konto Bariéry, které má za

  sebou desetitisíce pravidelných při-

  spěvatelů, velké dárce z řad českých

  i mezinárodních firem i třeba stovky

  velkorysých výtvarníků, je připrave-

  no pomoci opravdu každému. Vždyť

  kladně vyřízených žádostí jsou roč-

  ně tisíce…

  OBYČEJNÉ DNY

  Paní Monika si dál drží kontakt se

  svým zaměstnavatelem, trochu

  přes internet pomáhá, a už se chys-

  tá na částečný návrat. Ví, že ani jí,

  ani synovi by neprospěla izolace od

  světa. Chystá pro Péťu lázně, reha-

  bilitace, už se spojila s mnoha pro-

  fesionály, aby další týdny, měsíce

  a roky přinesly klukovi co největší

  zlepšení. Jaká mohou bý t? To nikdo

  neví, medicína přichází s novými

  možnostmi každý den. Ale i tak to

  bude těžké…

  Na stránkách našeho časopi-

  su jsme mnohokrát otiskli příběhy

  těžce postižených, které vytrvalost

  a nekonečná pomoc okolí dovedly

  až k téměř samostatnému životu, ke

  vzdělání, ke štěstí. Nebojíme se toho

  slova, protože ono vůbec nemusí

  znamenat výhru v loterii.

  Co byste, Moniko, nyní považova-

  la za štěstí? „Chtěla bych, aby nám

  zůstalo tolik přátel a podporovatelů.

  Jenom tady u nás, ve Smečně, máme

  takovou podporu, že jsem si to ni-

  kdy nedovedla představit. Ale hlav-

  ní bude Péťův stav – už začíná lépe

  dýchat, kyslík potřebuje jen na noc.

  Musí i cvičit, i když ho to trochu bolí.

  Všechno jde pomalu a on pochopitel-

  ně nemá trpělivost dospělého. Před tři

  čtvrtě rokem ho v nemocnici připra-

  vovali na ovládání vozíku jazykem,

  dnes to vypadá na joystick, zítra…?

  Zdá se, že bude moci i sedět. Jsem

  a budu šťastná z každého zlepšení.“

  Žádný z nás neví, kdy ho potká

  pitomá vteřina. Nebezpečí světa nás

  mohou zaskočit doslova i doma. Pak

  není rozhodující jen péče a um léka-

  řů, pak se objeví velký otazník – zů-

  stanu na svou bolest a bezmoc sám?

  Paní Monika otevřeně přiznává, že

  jsou chvíle, kdy by nejraději všechno

  vzdala. Ale neudělala to. A my víme,

  že i kvůli té obrovské solidaritě, kte-

  rou zažívá, to nakonec nevzdá. Ni-

  kdy.

  

  Mateřská láska...

  i nekonečná

  odpovědnost

  a práce. Jen

  v podobných

  rodinách vědí,

  co je najednou

  opravdu důležité.

• Strana 14

  REFLEKTOR

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Zdánlivě banální otázka – čím je pro nás sluch?

  Sluch je prostředek, jak navázat kontakt s lidmi a jak oni

  mohou navázat kontakt s námi. Moudrá definice říká, že

  ztráta sluchu nás vyděluje ze světa lidí, nikoli věcí.

  Ineinformovaný laik ví, že udětí je vada či ztráta

  sluchu spojena nejen skomplikací vkomunikaci, ale

  isnebezpečím ztráty určitých schopností mozku…

  U dětí bychom měli problémy se sluchem odhalit co nejdří-

  ve. Je to boj s časem – zhruba do roka a půl je čas, aby-

  chom pečlivým pozorováním, případně s použitím náhrad,

  odhalili zdravý vývoj zejména intelektu dítěte. Pokud má

  ne uspokojivý sluchový vjem, mělo by co nejdříve dostat

  vhodný typ sluchadla nebo v případě prokázané úplné hlu-

  choty kochleární implantát, je-li to anatomicky možné.

  Jakou roli by měli vtakových případech hrát rodiče?

  Jako u všech zdravotních problémů je jejich role zásadní.

  Oni první by měli zaznamenat nějaký problém. Už ko-

  Ticho

  může být

  strašné

  Spředním

  specialistou Kliniky

  otorinolaryngologie

  achirurgie hlavy akrku

  Fakultní nemocnice

  vMotole MUDr. Janem

  Kluhem operspektivách

  péče osluchově

  postižené.

  Na motolské klinice práce přibývá, oddělení v krajích se ruší... Ale nikdo není odmítnut.

  lem tří čtyř měsíců by měli – pokud

  si přečtou zásadní informace nebo

  se zeptají svého lékaře – poznat, že

  jejich dítě má jistý problém, třeba

  v porovnání s dětmi v okolí. Pakli-

  že se zjistí závažná porucha sluchu,

  mají velkou odpovědnost za pečlivou

  rehabilitaci a celkovou péči. Dnešní

  dětská sluchadla mají i časové sen-

  zory, takže lze spolehlivě zkontro-

  lovat, zda jsou zapínána. Můžete se

  setkat s dítětem, které je těžce nedo-

  slýchavé a v podstatě nerehabilitova-

  né čistě vinou rodičů.

  Dnes jsme svědky pozoruhodného

  jevu – neonatologie umí zachra-

  ňovat velmi předčasně narozené

  děti, ale na druhé straně unich

  hrozí větší výskyt vad. Platí to

  ipro váš obor?

  Odpověď bych rozdělil na proble-

  matiku dětí a problematiku dospě-

  lých. Zhruba u poloviny dětí, které

  se narodí hluché, jde o genetické

  vady, které by se projevily i při na-

  rození v optimálním termínu. U do-

  spělých je situace jiná – zhruba

  sedmdesát procent lidí nad osmde-

  sát let má výrazné sluchové potíže.

  Demografický vývoj známe, takže

  starších občanů rychle přibývá,

  a samozřejmě i proto máme více

  pacientů .

  Objevuje se ivíce nádorů?

  Jistě. Ale nejen u seniorů, naopak se

  stále více objevují u mladších roč-

  níků. Obecně se nádorům v oblasti

  sluchového ústrojí nepřikládají moc

  dobré prognózy, ale díky rozvoji

  moderních medicínských technik

  je jisté zlepšení patrné. Ale jedno se

  nedaří – obecně je u nádorů krku

  a hlavy nejvážnějším rizikovým

  faktorem kouření a požívání kon-

• Strana 15

  Smysl pro

  spravedlivý

  zápas

  Přestože si stále na něco stěžuje-

  me a sami sebe často pomlouvá-

  me, mohu říci, že jsme v zásadě

  velkorysí. Kdyby se počet dárců

  v procentech přepočítal na počet

  obyvatel, tedy v průměru na hlavu,

  zjistili bychom, že jsme stejně štědří,

  či dokonce štědřejší, než jsou v prů-

  měru lidé z ostatních zhruba stejně

  bohatých států kolem nás, tedy

  ze střední Evropy. Především lidé

  handicapovaní, nezaviněně znevý-

  hodnění, vzbuzují v nás pocit, že jim

  máme pomáhat. A také pomáhá-

  me. Jedno z vysvětlení, které mě

  napadá, je náš smysl pro spravedl-

  nost, snaha poskytnout každému, či

  skoro každému, možnost, aby mohl

  začít na stejné startovní čáře.

  Sám pojem handicap je prý odvozen

  z doby, kdy se problémy řešily zápa-

  sem těch, kteří měli mezi sebou spor.

  Doslova zápasem, bojem před očima

  ostatních. Ale již tehdy zřejmě měli

  smysl pro spravedlivý zápas. Pokud

  byl mezi těmi, kdo si měli své spory

  vyřídit vzájemným zápasem, příliš

  velký fyzický rozdíl, pak ten, kdo byl

  již od narození silnější a vyšší, byl

  z rozhodnutí ostatních znevýhodněn:

  Jednu ruku mu prý přivázali k tělu,

  a teprve pak se začalo bojovat.

  Je za tím jakýsi smysl pro spravedl-

  nost či chcete-li pro čisté podmínky

  pro další boj. V životě pro další

  možnosti. Takové je asi pozadí

  toho, že docela štědře dáváme pe-

  níze těm, kteří jsou svým zdravím,

  úrazem, tedy dříve, než jdou do

  životního ringu, handicapovaní.

  Snažíme se tím napravit, co těmto

  lidem nebylo dáno. Souhlasím; jen

  se sama sebe tiše ptám, zda oprav-

  du, když takhle jednáme, jsme ten

  nejateističtější národ v Evropě.

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ

  centrovaného alkoholu. Všichni ko-

  lem sebe vidíme, že přes sebevětší

  osvětu je lidí, kteří takto riskují, ješ-

  tě příliš mnoho.

  Patří kvýznamným rizikovým

  faktorům ipopulární adrenalinové

  aktivity?

  Osobně bych je neodsuzoval, mo-

  hou mít jistě svůj význam, zejména

  v určitém věku. Ale z hlediska trau-

  matologického, ale i ochrany sluchu,

  by společnost přece jenom jisté ex-

  trémní aktivity měla spíše odmítat.

  Sice máme skvělou medicínu i sa-

  motnou chirurgii, ale pokoušet osud

  není dobré. Nikdy nebudeme umět

  napravit úplně všechno, co si člověk

  dobrovolně zvoleným rizikem způ-

  sobí.

  Zastavme se upacientů, kteří

  neriskovali, apřesto zcela nebo

  částečně sluch ztratí – třeba až

  vdospělosti. Jakou máte zkuše-

  nost sjejich návratem do běžného

  života?

  V případech, kdy lze chirurgicky

  ztrátě sluchu zabránit nebo její ná-

  sledky zvrátit, třeba i s použitím

  sluchadel, je návrat docela dobře

  možný a nemoc nemusí znamenat

  ztrátu práce nebo sociálního kon-

  taktu. V případech těžké nedoslý-

  chavosti nemůžeme ani při použití

  moderních sluchadel očekávat zlep-

  šení, a pak opravdu hrozí jistá izo-

  lace, která vyvolává těžké sociální

  důsledky. Někdy se pak takoví lidé

  sebeobviňují nebo hledají příčiny ve

  svém okolí. Jako u jiných postižení

  je zde problém přijetí. Hodně záleží

  na schopnosti jednotlivce najít novou

  vlastní harmonii…

  Takže svět ticha není krásný…

  Svět ticha může být krásný pouze na

  omezenou dobu. Když trvá bez kon-

  ce, jde spíše o prokletí. Pak se může

  projevit i sklon k paranoidnímu jed-

  nání, kdy podezírají své okolí, ale na-

  prosto neoprávněně.

  Co bychom my ostatní, kteří

  máme vrodině, na pracovišti nebo

  vokolí sluchově postiženého, měli

  dělat?

  Nejprve si řekněme, co by měl udě-

  lat on, abychom mu vůbec mohli

  pomáhat. On by měl tuto poruchu

  otevřeně přiznat a pojmenovat si-

  tuace, ve kterých mu nejvíce vadí.

  Pacienti tohle podceňují, protože

  problémy se sluchem jsou ještě

  stále spojovány hlavně se stářím,

  a jakoby tedy naznačují, že jedinec

  už nestačí se silami. Nesmyslné je

  také sluchově postižené považovat

  na hloupější, pomalejší, uzavřenější.

  My ostatní můžeme ovšem leccos

  udělat bez problémů – například

  udržovat s takovým člověkem op-

  tický kontakt, nepoužívat zbytečné

  zvukové kulisy, ptát se, co by jim

  nejlépe vyhovovalo. Nevidomému

  poskytujeme pomoc samozřejmě,

  bílou hů l poznáme hned. Proč by-

  chom tedy např. dveře, za kterými

  pracuje sluchově postižený, nemoh-

  li označit piktogramem?

  

  Svět ticha

  může být

  krásný

  pouze na

  omezenou

  dobu. Když

  trvá bez

  konce,

  jde spíše

  o prokletí.

  15

• Strana 16

  REFLEKTOR / TRIBUNA

  Také máte po návratu z dovolené pocit, že

  jinde na světě žijí pozitivněji naladění lidé

  než u nás doma? Určitě je to do značné

  míry klam. Obvykle se totiž nemáte

  možnost setkat s problémy každodenního

  života místního obyvatelstva. Hotelový

  personál má úsměv v popisu práce a i vy

  jste spíše na vlně všeho hezkého. Jenže

  i přesto se mi zdá, že negativní myšlení

  je jakýmsi českým národním sportem.

  Už v letadle na zpáteční cestě, kde mají

  být všichni odpočinutí, si příliš mnoho

  pasažérů stěžuje. Čím to je? Máme k tomu

  objektivní důvody, nebo je to součást naší

  kultury, že prezentovat se pozitivně působí

  podezřele?

  Pokud nejste hysteričtí z terorismu

  a uprchlíků, nesžírá vás prohnilost státu

  a nereptáte na osobní i veřejné ekonomic-

  ké problémy, nemůžete se mezi některými

  lidmi téměř zapojit do konverzace. A co

  teprve, když jste optimisticky naladěný

  vozíčkář? To vám pozitivní přístup

  k životu prostě mnozí nevěří. Připadáte

  si jako pozitivní deviant. Zdá se, že u lidí

  s postižením se kverulantství považuje za

  součást genetické výbavy.

  Nedávno jsem u trafiky na prodavačovu

  otázku, jak se mám, odpověděl s úsměvem

  (a pravdivě), že dobře. Soucitně pokýval

  hlavou a smutně zopakoval: „Dobře…

  hmm,“ a pak procítěně dodal: „Chápu,

  jste chudák, a je to peklo, co?“ Nevěřil

  jsem vlastním uším, ale stále jsem se až

  přihlouple usmíval. „Ale ne, já se mám fakt

  dobře,“ pokusil jsem se marně vyvrátit

  pánovu představu o slzavém údolí mého

  života, kterým se v jeho očích brodím na

  svých čtyřech kolech. Konverzaci jsem

  raději ukončil a šel se s kamarády podělit

  o další veselou historku na téma – blízká

  setkání třetího druhu. Jenže o pár dní poz-

  ději mi jistý muž začal na ulici vyprávět,

  jak mi přeje, abych se měl lépe, a hlavně,

  aby mi zvýšili důchod alespoň dvojnásob-

  ně. Protože v téhle zemi už nic nefunguje,

  tak alespoň na takové, jako jsem já, by se

  prý mělo myslet…

  Domníval jsem se, že na lidi působím

  veselým dojmem. Cedulku s nápisem:

  Všechno je špatně na čele také nemám.

  Tak odkud se bere přesvědčení, že jako

  vozíčkář musím na všechno žehrat? Jestli

  my si za to tak trochu nemůžeme sami.

  Skoro celý národ prošel kurzem negativ-

  ního myšlení a řada lidí s postižením by

  mohla za životní skepsi dostat červený

  diplom. „Jsem chudák, mám přece nárok

  vidět všechno černě.“ To jistě máte, milí

  skeptici. Je ovšem otázka, jestli se vám

  v tom žije spokojeně. A říkejte si, co chce-

  te. Vím, že optimismus je opium lidstva

  a nedostatek informací. Mně je v něm ale

  dobře.

  

  Dne 21. července, letní odpoledne

  v obchodním centru Smíchov v Praze.

  Třiatřicetiletá žena bez zjevného důvodu

  napadne a ubodá 54letou zákaznici, která

  zraněním podlehne. Brzy po události

  vychází najevo, že útočnice byla předtím

  v péči Psychiatrické nemocnice Bohnice

  po nedokončené změně pohlaví. Ta ji pro-

  pustila, podle vyjádření, ve stabilizovaném

  stavu a s potřebnými medikamenty.

  Tragická událost snesla opět zlobu na

  adresu lékařů a opět otevřela otázku,

  jak dokonalá je vlastně schopnost vidět

  do nitra lidské mysli a rozpoznat tam

  potenciálně nebezpečnou osobu. Mohlo se

  této zbytečné smrti zabránit? Nepodcenil

  někdo něco? A jde to vůbec?

  Na podobné otázky hledá odpověď

  aktuálně i investigativní tým novinář ů

  Spotlight Bostonského deníku ve Spo-

  jených státech amerických. Tým, který

  v minulosti odhalil například rozsáhlé

  zneužívání dětí kněžími (a vidět jste o tom

  mohli nedávno i film), prověřil 65 případů

  z let 2005–2015, kdy americká policie

  ve státě Massachusetts při zásazích

  u nebezpečných situací střílela a zabila.

  A zjistil, že v přibližně polovině případů je

  mrtvý člověk, který vykazoval dlouhodo-

  bé známky psychické nestability, stejně

  dlouhodobě neléčené či nepodchycené.

  Příběhy, které tým rozkrývá, mají

  podobně smutné rysy. Zoufalí příbuzní

  se snaží vypořádat s psychickou nemocí

  svého blízkého, často za doprovodu

  agresivních výpadů a nezájmu lékařů,

  kteří až příliš snadno propouštějí ty,

  kteří je dokážou jednoduše obalamutit

  tvrzením, že jsou v pořádku. Snaha do-

  stat nemocného do ústavní péče nebo se

  dovolat alespoň nějaké pomoci vychází

  naprázdno – a tak, když psychická poru-

  cha dojde ke zlomovému bodu, následuje

  tragická spirála.

  Telefonáty o pomoc totiž v USA míří

  nejdříve na policii zejména proto, že není

  kam jinam se obrátit. Policisté jsou však

  podle zjištění žurnalistů na podobné pří-

  pady naprosto nepřipravení, neproškolení

  (a obvykle ani nedojde na zavolání proško-

  leného specialisty). A tak celá situace končí

  často tak, že policisté zbaví života člověka,

  který se nachází uprostřed panické ataky,

  v těžkých depresích či jiném podobném

  stavu, i tam, kde by mohl být život ušetřen

  zkušeným dialogem.

  Asi nejmrazivější je na celé sérii reportá-

  ží Bostonského deníku fakt, že policii často

  zavolá například manželka nebo souro-

  zenci oběti s nejlepším vědomím, že jejich

  blízkému přijde někdo na pomoc…

  

  Pozitivní deviace

  Kam ještě nevidíme

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  komentuje tragické následky

  nedostatečné psychiatrické

  péče

  RADEK MUSÍLEK

  glosuje zvyk žehrat

  na osud

• Strana 17

  17

  ŽIVOT

  Švýcarsko –

  země kontrastů?

  (GRAND TOUR ŠVÝCARSKEM, 1. ČÁST)

  TEXT: ŠTĚPÁN BENEŠ

  FOTO: AUTOR, IRENA ŠŮCHOVÁ, CERN

  Ve vážných věcech má být pořádek,

  jako by znělo odevšad. To se projeví

  ihned, jakmile překročíte hranici –

  i chroničtí závodníci, kteří svá auta

  na německých dálnicích nešetří,

  zpomalí způsobně na místní limit –

  120 kilometrů v hodině. A nejde jen

  o rychlost na silnicích, jak postupně

  zjistíme…

  HLAVNÍ MĚSTO

  ČÁSTICOVÉ FYZIKY

  Chcete-li si na své cestě užít nejvíce

  kontrastů, projeďte právě jižní část

  Švýcarska. A začněte Ženevou, kterou

  mnoho Š vý carů ani za Š vý carsko ne-

  považuje. Dojdete sem z Prahy za teo-

  retických deset a praktických dvanáct

  hodin jízdy. Městu na jihozápadním

  cípu země ve francouzsky mluvící

  části se př ezdívá nejmenší z velkých

  měst – a je to označení skutečně při-

  léhavé. Město je kosmopolitní a pes-

  tré, místní letiště přijímá jeden let za

  druhým a ulice jsou plné návštěvníků,

  finančníků a luxusu. Přesto svými roz-

  měry neděsí, i když v hustotě odpoled-

  ní dopravy by vám mohlo připomínat

  i Vídeň nebo Berlín.

  Na rozdíl od Berlína či Vídně tu

  ale mnohem snáz najdete vyhraze-

  né parkovací místo pro vozíčkáře

  – jedna z příjemných vlastností Švý-

  carska je, že i když se auta už nemají

  kam vejít, na vyhrazených místech

  – a to ani v centru města – nestojí

  nikdo, kdo tam nemá co dělat. Jak

  vyplynulo z rozhovoru s místními,

  tohle je totiž společensky naprosto

  nepřijatelné, samozřejmě vedle po-

  měrně vysoké pokuty, a pokud se

  chcete navěky znemožnit před svý-

  mi sousedy a známými, je to jeden ze

  základních způsobů.

  Kontrast a pestrost

  možná nejsou tím,

  co by turista od

  pořádkumilovné

  a neutrální země

  očekával. Švýcarsko

  je obou kupodivu plné

  – nikoli však vservisu

  pro handicapované

  návštěvníky.

  Ženeva – nejmenší z velkých měst

  – se těší z polohy u stejnojmenného jezera

  (na snímku vodotrysk Jet d`Eau).

• Strana 18

  Obecně se o sektoru služeb ve Švý-

  carsku dá prohlásit, že je minimálně

  o třídu výše, než je Evropan zvyklý

  odjinud. Vidět je to všude – od poř ád-

  ku v ulicích přes přístupné budovy až

  po hotelové pokoje. Jistě, je potřeba

  za to zaplatit, a někdy jde o částky

  opravdu nemalé. Ale služby pro osoby

  s handicapem jsou tu samozřejmou

  součástí, a tak se tu snadno můžete

  s postižením cítit pohodlně a nekon-

  trastně. Možná tomu napomáhá i fakt,

  že infrastruktura a služby pro han-

  dicapované jsou často zahrnuty ve

  stejném balíčku jako infrastruktura

  a služby pro se niory. Stárnoucí popu-

  lace je tématem nejen pro Švýcarsko

  – a dvě skupiny sloučené v jednu mají

  větší šanci, že se na ně nebude pohlí-

  žet jako na zvláštnost. Ostatně všichni

  budeme jednou staří. Nebo budeme

  mít nějaký ten handicap, k němuž

  není cesta zase tak obtížná.

  Zpět ale do Ženevy. Život se tu točí

  samozřejmě hlavně okolo jezera –

  tady jsou promenády, tady jsou ob-

  chůdky, tady je společenský život. Na

  jezeře vás čeká Jet d`Eau, 140 met-

  rů vysoký vodotrysk, který zejména

  v horkých dnech umí pozorovatele na

  blízkém (a přístupném) molu příjem-

  ně ochladit; kolem jezera jsou také

  parky plné lidí odpočívajících ve stínu

  stromů (zeleň pokrývá celou pětinu

  města). Za návštěvu tohle město roz-

  hodně stojí – i turistům s handicapem,

  kteří tu na každý chodník najdou ná-

  jezd a do každé budovy přístup.

  Kromě finančního světa a jezera je

  Ženeva slovutná ještě pro jeden oje-

  dinělý projekt – CERN. Evropská or-

  ganizace pro jaderný výzkum známá

  svým sedmadvacetikilometrovým

  urychlovačem částic sídlí v západ-

  ní části města v rozlehlém areálu

  a o obvod urychlovače umístěného

  sto metrů pod zemským povrchem

  se dělí s francouzskou stranou hra-

  nic. Pracuje tu několik tisíc inženýrů

  a fyziků, mnozí také s fyzickým han-

  dicapem, a celý areál je koncipován

  jako bezbariérový (samozřejmě až

  na několik logických výjimek). S vo-

  zíkem se dostanete i přímo k urych-

  lovači, avšak pouze když je vypnutý

  a návštěvníkům přístupný – což se

  děje jednou za zhruba tři roky. Při

  naší návštěvě urychlovač běžel na

  plný výkon a registroval 40 milionů

  srážek každou vteřinu.

  Impozantní rozměry projektu si

  naplno uvědomíte až při návštěvě

  některé ze zdejších výstav. Kromě

  původu vesmíru a studia jevů, jako

  jsou černé díry, má ale zdejší vý-

  zkum praktické upotřebení napří-

  klad v medicíně. Byli jste někdy na

  elektromagnetické rezonanci? To

  díky výzkumu v CERN se mohou

  lékaři dívat do našich těl. Vedle toho

  můžeme zdejším laboratořím podě-

  kovat také za internet.

  ŠVÝCARSKÁ RIVIÉRA

  Ze Ženevy zamiřte na východ po-

  dél severní linie jezera. Za městem

  ŽIVOT

  U Grande Dixence

  není problém

  připadat si

  jako trpaslík.

  Itady je ale

  obezbariérovost

  postaráno.

  Návštěvu CERN by neměl vynechat žádný fanoušek vědy (na snímku hlavní areál a jedno vědecké stanoviště).

  Švýcarsko – tipy

  Chystáte-li se do Švýcarska anejste si

  jisti jakýmkoli aspektem cesty, případně

  hledáte doporučení atipy, obraťte se na

  českou kancelář Swisstourism:

  stprag@switzerland.com,

  +420 222 521 125.

  Na www.mojesycarsko.com najdete řadu

  zajímavých informací ojednotlivých

  destinacích idoporučených trasách,

  včeském jazyce.

  Bezbariérová místa mapuje zčásti

  místní projekt Paramap (paramap.ch)

  Ženeva informace na www.geneve.

  com (vangličtině), případně

  www.svycarsko.com (česky),

  CERN - oficiální stránky: home.cern

  Montreux – informace pro návštěvníky

  dostupné například na en.mymontreux.

  ch (vanglickém jazyce)

  Hrad Chillon – www.chillon.ch

  (anglicky, německy, francouzsky)

  Grande Dixence – informace itech-

  nické podrobnosti oprojektu přehrady

  – www.grande-dixence.ch (vangličtině,

  němčině, francouzštině aitalštině)

• Strana 19

  19

  Lausanne začne být krajina členitá

  a tunely střídá na pobřežní silnici

  nádherný výhled na malá městečka

  rozeseté na svazích okolo jezera.

  Zastavte se v Montreaux, které si

  oblíbily mnohé hvězdy šoubyznysu.

  Na první pohled připomíná Monako,

  je ale mnohem klidnější a útulnější;

  pro jeho krásu by se skoro chtělo říci

  – naštěstí a zatím. Útočiště před sho-

  nem světa tu v minulosti našel napří-

  klad Freddie Mercury, jehož pomník

  dodnes zdobí místní pobřežní pro-

  menádu. Tady to skutečně připomíná

  spíše francouzskou riviéru. A kousek

  za Montreaux se na pobřeží jezera

  vypíná malebný hrad Chillon, který

  v minulosti sloužil kromě opevnění

  také jako věznice nebo celnice. Pro-

  hlédnout si ho můžete zevnitř i zven-

  ku, vozíčkáři mají přístupné nádvo-

  ří, ovšem připravit se musí na cestu

  po nepříjemně velkých neopracova-

  ných dlažebních kostkách.

  PŘEHRADA VHORÁCH

  Za Chillonem se už cesta stáčí do

  údolí severní části alpských vrchol-

  ků. Hlavní silnice vede nížinou podél

  nich a chcete-li si krajinu zdrama-

  tizovat, stačí sjet kamkoli doprava.

  Třeba hned na Grande Dixence, nej-

  větší gravitační přehradu na světě,

  vybudovanou na začátku padesátých

  let minulého století. Nachází se v ho-

  rách a cesta k ní je přinejmenším

  napínavá. Serpentiny se zatáčkami

  otáčejícími vůz do prudkých kopců

  o 180 stupňů vpravo i vlevo a ces-

  tou skrz malé vesničky na úbočích

  se postupně dostanete k přehradě,

  která je s každým přibližujícím se

  metrem impozantnější – až nakonec

  stojíte úplně pod ní, na vyhrazeném

  parkovišti pro vozíčkáře, jak je tu

  dobrým zvykem. Toaleta je k dispo-

  zici také.

  Najdete tu návštěvnické centrum

  a muzeum, kde se dozvíte o pová-

  lečné energetické krizi ve Švýcarsku

  a smělém záměru na vybudování

  přehrady. Dnešní Grande Dixence

  pohltila původní, mnohem menší

  přehradu. Se svou výškou 285 me-

  trů zadržuje rezervoár – jezero Dix

  (které při nejvyšším stavu vody sahá

  až metr pod vrchní část přehrady)

  a ročně pokryje spotřebu 400 000

  švýcarských domácností. Do vod-

  ního rezervoáru je přiváděna voda

  z okolních ledovců pomocí tunelů

  skrz hory, voda sem přitéká dokonce

  z nedalekého Zermattu. Jde o sku-

  tečně fascinující pohled na výsledek

  lidského umu, a pokud zrovna ne-

  máte čas na cestu do Čínské lidové

  republiky na přehradu Tři soutěsky,

  je Grande Dixence víc než důstojnou

  náhradou.

  Návštěvníci se mohou projít

  v útrobách přehrady samé (tam se

  bohužel s vozíkem dostat nelze)

  nebo vystoupat na její vrcholek po-

  mocí kabinové lanovky (ta je pří-

  stupná bez problému). Shora se na-

  bízí úchvatný pohled na obě strany:

  jak na jezero, tak dolů do údolí. Po

  vrcholku přehrady se lze na vozíku

  pohybovat bez problémů, návštěv-

  níci bez handicapu se mohou vydat

  na některou z turistických tras po

  okolních vrcholcích, kde jsou cestou

  ještě vidět zbytky dělnické osady.

  Další zastávkou na cestě jižním

  Švýcarskem by určitě měl být Zer-

  matt, horské městečko, kam se au-

  tem se spalovacím motorem nedo-

  stanete a které tak tvoří zvláštní svět

  sám pro sebe. O tom ale až příště.

  

  Montreux na

  severním břehu

  Ženevského

  jezera připomíná

  francouzskou

  riviéru. Je tu

  ale větší klid,

  což ocenila

  řada slavných

  osobností.

  Kromě finančního světa

  a jezera je Ženeva slovutná ještě

  pro jeden ojedinělý projekt – CERN.

• Strana 20

  Češi věří

  vzítřek

  NADĚJNÝ NEZISKOVÝ SEKTOR

  Přestože by se na příkladu Mariany

  Morari mohlo zdát, že lidé s postiže-

  ním se v Moldávii dobře integrují, si-

  tuace je podle jejích slov daleko méně

  růžová a ona sama představuje spíše

  výjimku potvrzující pravidlo. Za své

  úspěchy prý vděčí především rodině.

  „Rodiče pro mě chtěli to nejlepší.

  V mých sedmi letech tatínek v dobré

  víře našel speciální školu, kde jsem

  byla od pondělí do pátku, na víkendy

  mě vozili domů,“ vzpomíná Mariana.

  Ač národností Moldavanka, byla za-

  řazena do ruské třídy. „Ve třídě nás

  bylo sedm, tak se zdálo, že se nám

  budou hodně věnovat. Ale po dvou

  letech mě rodiče raději vzali pryč.

  Vždyť do té školy byly dokonce scho-

  dy! Pak už se rodina postarala o moje

  vzdělávání v běžný ch školách.“

  Že se od dob jejího dětství někte-

  ré věci mění jen velmi pomalu, do-

  svědčují Marianina další slova: „V mé

  zemi existuje stále hrozně moc ba-

  riér. Řadu snah o zlepšení hatí častá

  korupce. Veřejné budovy mají být

  podle zákona přístupné, stejně tak

  existuje povinná pětiprocentní kvóta

  pro zaměstnávání lidí s postižením,

  ale v praxi se to vynucuje naprosto

  nedostatečně. Velmi špatně přístup-

  né jsou i školy, takže lidem s posti-

  ŽIVOT

  Mariana Morari (29)

  pochází zMoldávie,

  apřestože se kvůli

  muskulární atrofii od

  dětství pohybuje na

  vozíku, nebála se vyrazit

  za studiem do zahraničí.

  Již druhým rokem

  navštěvuje Karlovu

  univerzitu azapojuje

  se do dobrovolnické

  činnosti vJedličkově

  ústavu aškolách. Díky

  svým zkušenostem

  může dobře porovnat

  situaci unás avjejí

  postsovětské domovině.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Ke studiu v České republice se

  Mariana dostala přes mezinárodní

  studentský program zaměřený na

  státy střední a východní Evropy.

  V partnerství s Interdiak ho při-

  pravuje Karlova univerzita a Diak

  university z Finska. V experimen-

  tálním projektu, vytvořeném pro

  devět studentů z různých zemí, se

  zaměřuje na obor sociální práce.

  Ačkoliv původně vystudovala něco

  úplně jiného…

  „Ve svém rodném Kišiněvě jsem

  se stala inženýrkou v oblasti textilní

  a kožené výroby. Záhy mi ale bylo

  jasné, že tohle dělat nechci. Zajímala

  mě pomoc ostatním a práce s lidmi.

  Začala jsem působit jako dobrovol-

  nice a pracovat v různých moldav-

  ských neziskovkách. Většinou byly

  zaměřené na lidi s mentálním po-

  stižením. Také jsem si v této oblasti

  vyzkoušela pozici public relations

  u sdružení Motivatia,“ vysvětluje

  usměvavá mladá žena, s níž během

  rozhovoru průběžně skáčeme od

  angličtiny k ruštině, ale nevyhýbáme

  se ani češtině, protože už i tu velmi

  obstojně ovládá.

• Strana 21

  21

  žením chybí dostatečné vzdělání, což

  jejich těžkou situaci ještě prohlubuje.

  Často jsou zavřeni v nějakém ústa-

  vu, kde nic nedělají. Problémy jsou

  i s přístupností veřejné dopravy. Po-

  litici to vidí, ale všechno jde hrozně

  pomalu,“ hodnotí Mariana neradost-

  nou situaci. V hlavě jí utkvělo setkání

  s budoucí ministryní školství, která

  na setkání se zástupci lidí s posti-

  žením vymezila směšně krátký čas,

  během něhož se ještě navíc věnovala

  něčemu úplně jinému.

  Zároveň však Mariana dodává, že

  přesto vidí za posledních deset let

  výrazné zlepšení a posun správným

  směrem. Velký podíl na tom má ak-

  tivní nevládní sektor, který získá-

  vá dotace z Evropské unie a USA.

  „Neziskovky se snaží lidi integrovat,

  zapojovat jednotlivé regiony, vytvá-

  řet malé komunity a učit lidi s po-

  stižením soběstačnosti. Pomalu se

  daří narušovat monopol pobytových

  zařízení. Nejvíc je to potřeba u osob

  s mentálním postižením. Stále však

  platí, že bez výrazné podpory rodi-

  ny to mají velmi těžké. Přitom se ale

  často nedostává ani podpory ze stra-

  ny psychologů či sociálních pracov-

  níků,“ dodává Mariana Morari o sou-

  časné situaci v Moldávii.

  Především u lidí s tělesným posti-

  žením by mohla situaci zlepšit no-

  vinka v podobě moldavským státem

  placené osobní asistence. Má to však

  háček v podobě financování systé-

  mu. Tito pracovníci dostávají podle

  Mariany mzdu 50 eur měsíčně. Jen

  pro představu: měsíční invalidní dů-

  chod činí přibližně 60 eur, přičemž

  nájemné v bytě vyjde asi na 150 až

  200 eur za měsíc…

  ČESKO CIZÍMA OČIMA

  Není divu, že Mariana je z řady věcí

  v České republice nadšena, a to

  i v situaci, kdy nemalá část domácích

  obyvatel podléhá blbé náladě a tvrdí,

  jak v téhle zemi nic nefunguje. „Ne-

  vím, jak to vnímáte vy, ale já si mys-

  lím, že Češi jsou sice skeptičtí a věc-

  ní, ale zároveň věříte v zítřek. A to se

  mi na vás líbí. Jestli si tady stěžujete

  na korupci, tak se jeďte podívat do

  Moldávie. Ani proevropské demo-

  kratické politické strany se s tímhle

  nešvarem neumějí vyrovnat.“

  Líčení kladů České republiky se

  dobře poslouchá. „U vás si mohu

  půjčit elektrický vozík a pohybo-

  vat se na něm po městě prakticky

  svobodně. Dostanu se do metra, do

  autobusů, tramvají i vlaků, mohu si

  vybrat z řady přístupných obchodů

  atd. Dá se tu najít práce, i studium

  je mnohem dostupnější. Zkrátka

  vnímám vaši zemi jako mnohem

  otevřenější k potřebám lidí s posti-

  žením. Překvapilo mě, kolik lidí je

  tu integrováno. Přestože vím, že nic

  není dokonalé a i tady je stále co

  zlepšovat, máme se od vás co učit.

  Což jistě vyžaduje i přímou aktivitu

  lidí s postižením. V tomto ohledu si

  ovšem české prostředí hodnotit ne-

  troufám, na to jsem tu příliš krátkou

  dobu. Každopádně jsem tu potkala

  hodně dobrých lidí,“ shrnuje Mariana

  pocity ze svého pobytu.

  Vedle řady pozitiv se však setkala

  i s opačnými zkušenostmi: „Nedávno

  jsem se doslechla o příběhu mladé

  ženy na vozíku, která se u české

  justice nemůže domoci svých práv

  pečovat o vlastní dítě (kauza Šárky

  Minaříkové, Můžeš 5/2016, pozn.

  redakce). To mě šokovalo. Méně šo-

  kující, ale rovněž nepříjemnou zku-

  šeností je místní byrokracie nebo

  fakt, že věci občas nefungují, jak mají.

  Řadou historek mě v tomto ohledu

  vybavily České dráhy. A asi nejhorší

  osobní zkušenost byla, když mě ně-

  kdo cestou z letiště okradl v autobu-

  se o všechny peníze. Vůbec netvrdím,

  že to udělal nějaký Čech, ale stalo se

  mi to v Praze. Abych však nekončila

  tak č erně – v téhle nepříjemné situaci

  jsem opět potkala vstřícné lidi, kteří

  se mi snažili pomoci. Patřili mezi ně

  i pracovníci z Konta Bariéry,“ uzavírá

  své vyprávění Mariana.

  Svoji budoucnost by podle vlast-

  ních slov ráda nadále spojovala

  s prací v sociální oblasti, možná i na

  mezinárodní úrovni.

  

  V mé zemi existuje stále hrozně

  moc bariér. Řadu snah o zlepšení

  hatí častá korupce.

  Z Mariany Morari

  čiší životní

  optimismus a baví

  ji práce s lidmi.

• Strana 22

  ŽIVOT / AUTO MOTO

  Text: PETR BUČEK

  Foto: AUTOMOBILKY

  Rodiče handicapovaných dětí nebo

  organizace starající se o vozíčká-

  ře často kupují tato auta na pomezí

  dodávky a osobního auta. Nejvý stiž-

  nějším označením pro vozidla s vy-

  sokou, dlouhou a širokou kabinou

  je minibus nebo osobní dodávka. Ve

  třech řadách sedadel uvezou až devět

  lidí, lze z nich jednotlivá sedadla nebo

  lavice vyjímat, nechybí jim boční po-

  suvné dveř e a do zadní části je možné

  umístit rampu pro vozíčkáře.

  Automobilky tyto modely nabí-

  zejí nejčastěji ve třech variantách –

  jako ryze užitkové auto pro převoz

  nákladu, jako minibus s výbavou

  podobnou osobním autům a jako

  cenově výhodnější variantu kombi-

  nující užitkové vozidlo s osobním.

  Těm však často chybí některé prvky

  bezpečnostní a komfortní výbavy.

  TROJČATA STROJÍ DÉLKOU

  Ze kterých aut této kategorie je mož-

  né vybírat? Podívejme se nejdříve na

  letošní novinku – trio Peugeot Tra-

  veller, Citroën Spacetourer a Toyo ta

  Proace. Jedná se o takzvaná auto-

  mobilová trojčata. Znamená to, že

  je všechny tři automobilky vyvinuly

  společně, vyrábějí je na jedné lince

  Osobní dodávky

  neboli minibusy

  Kombíky jsou praktická auta,

  ale chybí jim více místa do

  výšky, někdo unich postrádá

  více sedadel, jiný ještě delší

  karoserii. Kdo vyžaduje opravdu

  velký prostor, kupuje vozy

  typu Volkswagen Transporter.

  Zákazníci se mohou radovat,

  že se nabídka vtéto třídě

  rozšiřuje odalší zajímavé modely.

  a jejich karoseriím dávají jen pár od-

  lišných detailů. Také cenově a výba-

  vami se hodně podobají.

  Jejich předchůdci byli nižší. Mo-

  derní nástupci se tvarově podoba-

  jí Volkswagenu Transporter (nebo

  Volkswagenu Multivan či Caravelle,

  jak se tento model jmenuje v osob-

  ním provedení).

  Zezadu vypadají

  nová automobilová

  trojčata téměř

  identicky

  (na snímku

  Toyota Proace).

• Strana 23

  Trio minibusů značek Citroën, Peu-

  geot a Toyota přichází na trh se třemi

  délkami karoserie. Vybírat lze mezi

  velmi krátkým provedením s délkou

  4,6 metru a delšími verzemi 4,95 m

  a 5,3 metru. Například Peugeot v jed-

  nodušším provedení Expert Combi

  (napůl osobní, napůl užitkové auto)

  stojí od 525 000 korun (všechny

  uvedené ceny jsou bez DPH).

  Zajímavá je nejkratší karoserie.

  Hlavní konkurenti takovou verzi ne-

  nabízejí. Může se hodit tomu, komu

  nevyhovuje auto dlouhé pět metrů.

  Vnitřní prostor je však o chybějící

  decimetry kratší.

  KLASIKA OD VOLKSWAGENU

  Dlouhodobým lídrem třídy minibu-

  sů je Volkswagen se svým mode -

  lem T. Nová trojčata se inspirovala

  právě u něj. K mání je v užitkově-

  -osobní verzi Transporter Combi,

  jako osobní Caravelle a nejluxusnější

  23

  Multivan. Na výběr je ze dvou délek

  – 5 metrů a 5,4 metru. Nechybí ani

  pohon všech kol za příplatek a širo-

  ká paleta motorů. Zájemci o automa-

  tické převodovky také budou spo-

  kojeni, lze ji objednávat k několika

  motorům z nabídky Volkswagenu.

  Provedení Caravelle stojí nejméně

  658 000 korun, luxusnější Multi-

  van přijde nejméně na 828 000 Kč

  a užitkově pojatý Transporter Combi

  má základní cenu 522 000 korun.

  DALŠÍ MINIBUSY:

  FORD, HYUNDAI, RENAULT

  AMERCEDES

  Zástupce Fordu ve třídě minibusů

  nese název Tourneo Custom. Podob-

  ně jako volkswagen se i tento ford

  vyrábí ve dvou délkách – může činit

  Nejvýstižnějším označením

  pro vozidla s vysokou, dlouhou

  a širokou kabinou je minibus

  nebo osobní dodávka.

  Ve třech řadách sedadel uvezou

  až devět lidí, lze z nich

  jednotlivá sedadla nebo lavice

  vyjímat, nechybí jim

  boční posuvné dveře

  a do zadní části je možné

  umístit rampu

  pro vozíčkáře.

  Interiér Peugeotu Traveller moc užitkové auto

  nepřipomíná. Spíše naopak.

  Uvnitř Toyoty Proace to vypadá hodně podobně

  jakou u dalších dvou „sourozenců“.

  Peugeot Traveller v osobním

  provedení se v prodeji objeví

  letos na podzim.

• Strana 24

  ŽIVOT / AUTO MOTO

  Tunely –

  rychle

  a bezpečně!

  Když jsem jel kdysi závodit na hry

  do Londýna, chtěl jsem okusit,

  jaké to je, a jel jsem mimo výpravu

  a pod vodou. Tedy sám po vlastní

  ose do Calais a pak na ostrovy

  tamním supertunelem.

  Již tehdy trochu strašili imigrační

  důstojníci, bůhví, co by dělali dnes,

  ale po najetí na autovlak to bylo

  docela fajn. Uklidnilo mě, že mezi

  jednosměrkou na ostrovy a tou

  zpáteční je ještě jeden tubus pro

  případné katastrofy nebo alespoň

  pro natáčení filmu o zatopení Fran-

  tíků přes tunel.

  Pak jsem ale nepotěšen zůstal

  uvězněn v autě, zatímco všichni

  šli někam do odpočíváren, protože

  bych nevystoupil – nebylo kam.

  A takový smíšený pocit mám v tu-

  nelech pořád. Na jednu stranu je

  super, že nemusím točit serpentinu

  někam až na Matterhorn a i ty Alpy

  často podjedu krásným tunelem, na

  druhou stranu mívám obavy, když

  stojím v tunelu v zácpě a přede

  mnou se divně kouří z kol a bubnů

  náklaďáku.

  V naprostém klidu jsem pouze

  v pražské Blance, protože tamní in-

  formační systém je trvale nastaven

  na velmi logické: „Zákaz otáčení

  vozidel v tunelu“ A když tam někdo

  zastaví, ohlásí to „Pozor, pohyb

  osob v tunelu“ – a zavřou ho. Za ty

  prachy, co už taky…

  

  Autor je motorista

  ačlen správní rady Nadace Charty 77.

  SLOUPEK Martina KOVÁŘE

  INVACAR – úpravce aut

  www.invacar.com

  KATOVICE

  Průmyslová 464, Katovice

  Tel.: 383388 186

  E-mail: info@invacar.com

  AUTO HLAVÁČEK

  Škoda, Kia

  www.hlavacek.cz

  OLOMOUC

  Týnecká 669/5, Olomouc

  Tel.: 724 346 075

  E-mail: maly@hlavacek.cz

  OPAVA (Kia)

  Těšínská 3012/93

  Opava-Předměstí

  Tel.: 553 793 534

  E-mail: kohut@hlavacek.cz

  PROSTĚJOV (Kia)

  Plumlovská 183, Prostějov

  Tel.: 588 882 163

  E-mail: riedl@hlavacek.cz

  AUTO JAROV

  Škoda, Volkswagen,

  Seat, Audi, Honda

  www.autojarov.cz

  PRAHA

  Osiková 2, Praha 3

  Tel.: 251 002222

  E-mail: pipek@autojarov.cz

  API CZ – ÚPRAVCE AUT

  www.apicz.com

  SLAPY UTÁBORA

  Slapy 136

  Tel.: 606070992

  E-mail: info@apicz.com

  UNICAR

  Škoda

  www.unicar.cz

  OSTRAVA

  Vítkovická 36, Ostrava

  Tel.: 595 694 051-4

  E-mail: novevozy@unicar.cz

  AMB

  Ford

  www.fordamb.cz

  PRAHA

  Severní 321, Ořech – Praha-západ

  Pražský okruh – Exit 19

  Tel.: 234234150–1

  E-mail: svoboda@fordamb.cz

  AUTOCENTRUM ROS

  Škoda, VW, Audi

  www.rosauto.cz

  BRNO

  Poříčí 1c

  Tel. 603 225 006

  E-mail: jan.smid@rosauto.cz

  AUTOCENTRUM DOJÁČEK

  Citroën, Fiat, Fiat Professional,

  Jeep, Lancia, Chevrolet

  www.dojacek.cz

  PRAHA

  Kolbenova 809/31, Praha 9

  (Citroën, Fiat, Jeep, Lancia)

  Tel.: 281 864 734

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  USeřadiště 7, Praha 10

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.: 267 216 300

  E-mail: vasak@dojacek.cz

  Vršovická 70, Praha 10

  (Fiat, Fiat Professional)

  Tel.: 272 735 233

  E-mail: fiat.vrsovicka@dojacek.cz

  Přípotoční 10c, Praha 10

  (Citroën, Chevrolet)

  Tel.: 267 216 601-2

  E-mail: citroen@dojacek.cz

  AUTOBOND GROUP

  Kia, Toyota, Ford, Suzuki, Subaru,

  Nissan, Mitsubishi

  www.autobond.cz

  PRAHA(Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Kolbenova 859/15,

  Praha 9-Vysočany

  Tel.: 226 216 621

  E-mail: libor.vimr@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Libor Vimr

  PLZEŇ(Kia, Ford)

  Koterovská 170, Plzeň-Slovany

  Tel.: 371 651 030-1

  E-mail: milan.horna@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Milan Horna

  KARLOVY VARY

  (Kia, Nissan, Mitsubishi)

  Studentská 325,

  Karlovy Vary-Doubí

  Tel.: 355328 012

  E-mail:tomas.klesa@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Tomáš Klesa

  OSTRAVA

  (Kia, Toyota, Nissan, Suzuki, Subaru)

  Krmelínská 10-12, Ostrava-Hrabová

  Tel.: 599 505 401-3

  E-mail:petra.dybalova@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Petra Dybalová

  OPAVA(Toyota)

  Ostravská 356, Opava

  Tel.: 553652 093

  E-mail:toyotaopava@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Petr Valášek

  HAVÍŘOV(Toyota)

  Před Tratí 1/891, Havířov

  Tel.: 596440 886

  E-mail:toyotahavirov@autobond.cz

  Kontaktní osoba: Karel Žáček

  Přehled partnerů Auta Bez Bariér

  (prodejci a úpravci aut)

  Dealeři zapojení do projektu Auta bez bariér poradí

  handicapovaným svýběrem vozu isjeho úpravou,

  ataké svyřízením všech formalit spojených skoupí auta.

  VÝZVA PRO DEALERY AUT:

  Zapojte se do projektu Auta bez bariér,

  pošlete zprávu e-mailem na adresu petr.bucek@bariery.cz.

  Děkujeme!

  Více na: www.autabezbarier.cz

  bezmála pět metrů nebo 5,4 metru.

  Jedná se o ryze osobní verzi a stojí od

  668 000 korun (opět bez DPH). Lev-

  nější je užitkově-osobní Ford Transit

  Custom Kombi. Jeho cena začíná na

  sumě 597 000 korun.

  Hyundai má v nabídce model H-1.

  Osobní verze přijde na 800 000

  korun a vyrábí se pouze s jednou

  délkou karoserie. Na rozdíl od výše

  jmenovaných modelů k němu pat-

  ří pohon zadních kol. Stejnou kon-

  cepci využívá také Mercedes třídy V.

  Základní cena německého minibu-

  su činí 900 000 korun, exkluzivní

  provedení „véčka“ však hravě pře-

  kročí hranici dvou milionů korun.

  Na výběr je podobně jako u nových

  trojčat (Citroën, Peugeot a Toyota) ze

  tří délek, nechybí ani pohon všech

  kol. U užitkově-osobní verze Vito lze

  navíc při koupi volit mezi předním

  a zadním pohonem kol.

  Další konkurencí mezi osobními

  dodávkami jsou dvojčata Renault Tra-

  fic Passenger a Opel Vivaro Combi.

  I ty jsou k mání ve dvou délkách

  (5 a 5,4 metru). Například renault se

  prodává za cenu od 531 000 korun.

  

  Typický minibus má tři řady sedadel,

  až devět míst, velký prostor i variabilitu.

  Osobním dodávkám nechybí

  nejmodernější prvky výbavy,

  jako je couvací kamera.

• Strana 25

  25

  ŽIVOT / AKTIVNĚ – HANDBIKE

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Stručně řečeno – v této disciplíně jsou

  na tom mnohem lépe dospělí než děti.

  Dětský handbike (ruční kolo) dosud na

  evropském trhu chyběl. V tomto roce

  ovšem nezisková společnost Čer-

  ní koně obohatila své aktivity právě

  o tento typ. Předseda sdružení Černí

  koně Tomáš Pouch vysvětluje: „Kom-

  penzační pomůcky jsou velmi dra-

  hé a handicapované děti bývají často

  ochuzeny o krásu dětské volnosti

  – třeba právě o jízdu na kole s kama-

  rády. Sám dobře vím, že při složitém

  životě s postiženým dítětem nezbývá

  na nějaké aktivity mnoho volného po-

  tenciálu. Náklady na kolo jsou vyso-

  ké už proto, že se velikost kola mění.

  O tom, že speciální kolo není, jsem

  stoprocentně věděl, a my jsme si přá-

  li, aby jízda na něm dítě v jeho růstu

  provázela. Miloš Císař, náš všestranně

  nadaný technik, nedávno první takové

  kolo zkonstruoval.“

  Jak se vlastně Tomáš, příjemný zte-

  pilý muž, ke své dnešní činnosti do-

  stal? Bez emocí se ohlédne zpátky –

  po nehodě na motorce přišel o nohu.

  Žije tak už skoro třicet let a dlouho

  se s tím faktem srovnával: „Nedo-

  kázal jsem třeba jít v kraťasech, až

  když jsem začal jezdit na kole, hodně

  se změnilo.“ Tomášova myšlenka, že

  pokud tohle fungovalo u něj, bude to

  pomáhat i u dalších dětí, stála na za-

  čátku mnoha nápadů a vizí. Nejdřív

  se začal sám zúčastňovat závodů,

  Cítit vítr ve vlasech…

  postupem času vznikla menší parta

  – základ pozdějších Černých koní.

  Dnešní předseda neziskové orga-

  nizace k vývoji společnosti dodává:

  „Napřed hobby, dneska se aktivitám

  pro handicapované věnuji naplno,

  dokonce zaměstnáváme včetně mne

  čtyři lidi. Náš nový hand bike je tří-

  kolka, kde jde o fyzičku – dítě nesedí

  doma a zlepšuje si kondici. Dostává

  se mezi své vrstevníky.“

  Dnes již má unikátní handbike po

  úspěšné premiéře. Tomáš Pouch

  a jeho Černí koně připravili pro jeho

  start k postiženým dětem mnoho

  osvětových informací. Sám říká, že

  „nejdřív je třeba vytvořit základní

  počet kol určených pro dětská reha-

  bilitační centra, kde se děti s kolem

  seznámí a rodiče dostanou informa-

  ci, jak takové kolo získat. V další fázi

  chceme uspokojit jednotlivce a kola

  dodat přímo dětem. A až bude v obě-

  hu dostatek kol, budeme organizovat

  závody a další akce i pro děti.“

  

  PODLE STATISTIK SE

  CYKLISTIKA STÁVÁ

  NEJOBLÍBENĚJŠÍM

  SPORTEM, KTERÉMU SE

  ČEŠI VE VOLNÉM ČASE

  VĚNUJÍ. JAKÉ ŠANCE

  NA JÍZDU NA KOLE MAJÍ

  LIDÉ S HANDICAPEM?

  Rady Tomáše Poucha

  pro cyklisty

  Běžná cena ručních kol pro

  dospělé je 150 000 korun, ale

  najdeme ielektrohandbike, který

  není určen pro sport, ovšem

  je ideálním vozítkem po okolí.

  Vynikající cena 60 000 korun

  patří firmě e-totem amodelu

  COMP – více na http://www.

  cernikone.cz/prodejci-handbike/.

  Prvotní je rozhodnutí, jak budu

  kolo využívat (silniční závody,

  horské závody, pro radost,

  ekologický prostředek); podle

  toho se odvíjí icenová relace.

  Pokud víte, jaké kolo chcete,

  musíte sehnat peníze. Některá

  nadace vás podpoří, většinou

  získáte příspěvek kolem 30000;

  zkuste se obrátit ina sponzory.

  Důležité je handbike správně

  seřídit anastavit kpostavě,

  špatný posed může první jízdu

  značně zprotivit.

  Další možností je zakoupení

  staršího handbiku, který se

  vdostatečné kvalitě dá pořídit

  kolem 50 000 korun.

  Nepodceňujte ochrannou přilbu,

  vhodné jsou ikvalitní rukavice,

  které nezpůsobí mozoly apři

  pádu ochrání dlaně. Uoblečení

  jen zmíním, že kvalitní aktivní

  prádlo je příjemný doplněk

  kvalitní jízdy.

  OČerných koních

  Nezisková organizace Černí koně

  vznikla vroce 2008, zakladatelem

  atváří organizace se stal Tomáš

  Pouch, dlouholetý účastník

  závodů horských kol (jen vletech

  2006 a2007 absolvoval více

  než 50 závodů, stal se prvním

  handicapovaným cyklistou,

  který se pravidelně účastnil

  MBT závodů). Organizoval první

  cyklistická setkání avýlety na

  kolech, kterých se zúčastňovali

  izdravotně postižení. Při jízdě

  na kole odhalil protézu asklidil

  za to uznání. Sportovní slovník

  má pro takového sportovce

  označení černý kůň. Tomáš

  Pouch si uvědomil, že sport

  anásledné uznání je pro člověka

  shandicapem funkčním lékem

  pro bolavou duši, atak vznikl také

  projekt snázvem Pojeď snámi.

  Více na www.cernikone.cz

  informace také na

  info@cernikone.cz (777 058 538)

  Tomáš Pouch,

  slogem Černých

  koní, stojí

  umnoha dobrých

  nápadů avizí pro

  handicapované.

  Unikátní dětský

  handbike patří

  knejnovějším.

• Strana 26

  KULTURA

  Nadšený

  tulák

  po kraji

  Ve vašem díle nebývá malířství

  asochařství odděleno. Malířská

  tvorba působí sochařsky adře-

  vo jako materie se neztrácí ani

  zpláten.

  Dřevo se mi opravdu promítá do

  mnoha děl, vrací se ke mně jako bu-

  merang, pokaždé jiná kresba let, jeho

  barevnost – okrová i neapolská žluť.

  Dá se něj dlouho jen koukat, dobře se

  s ním žije. Už jako malý jsem si hrával

  se špalíky dř eva. Pořád jsem něco vy-

  ráběl, měl jsem totiž k dispozici dědo-

  vu dílnu. Hodně jsem vyřezával a asi

  v páté třídě jsem prohlásil, že bych

  chtěl být řezbářem. Práce se dřevem

  mne evidentně bavila – tehdy ovšem

  takové řemeslo neexistovalo. Mamin-

  ka mě proto dala učit na dřevomode-

  láře. Později jsem se v Blansku vyučil,

  ale při práci v továrně jsem zjistil, že

  to pro mě není, a začal jsem vyrábět

  šperky. Hodně věcí ze dřeva jsem

  realizoval hned po škole, kdy pro mne

  bylo dřevo prioritou. V dalším obdo-

  bí jsem se věnoval plátnům, na nichž

  hlavními motivy byla prkna a také

  žebříky – které končívaly někde

  v nebi. Moje častá symbolika. Dřevo

  mi pořád někde vykukuje.

  Sešli jsme se vateliéru jako dlaň,

  ale vy jistě ně kdy potřebujete víc

  prostoru…

  Mám dřevěnou boudu, svůj dru-

  hý ateliér, na chatě u Sázavy, a tam

  mohu realizovat i velký objekt… Má

  žena sice tvrdí, že chata je místo

  k rekreování, pro mě se ovšem jedná

  o prostor, kde mohu pracovat. Dnes,

  po dobudování, mám skvělé místo,

  chatu-ateliér. Dokonce jsem tam na-

  Jako by stál rozkročený na

  cestě mezi naším ajiným,

  ideálním, báječným,

  světem. Při svém toulání

  chytá všechny odstíny

  reality. Na jeho obrazech

  pak vnímáme motivy

  přemýšlivé, humorné

  či magické, občas se

  ovšem objeví také drsné

  agroteskní úhly pohledu.

  Objeví se tu také jeho

  vlastní sochy – pevná

  součást jeho malířského

  světa. Je Michal Novotný

  (známý pod zkratkou MICL)

  malíř, nebo sochař? Dalo

  by se říci, že je profesí

  podobojí…

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

• Strana 27

  27

  maloval obraz třikrát čtyři metry a mohu tam dělat i so-

  chy. V zimě bývám každý den v pražském ateliéru, v létě

  přecházím ven. Ten rytmus mám už zažitý. Snažím se

  během léta realizovat něco sochařského. Letos například

  dva kamenné sněhuláky, jednoho v Plané u Mariánských

  Lázní a druhého v Hořicích. V září dodělám altán do za-

  hrady mateřské školky, kde jsem už vloni realizoval sto-

  ly, lavice, klouzačku a houpačky.

  Jak kvaší sochařsko-malířské specializaci přispěly

  dvě renomované osobnosti, ukterých jste studoval?

  Na AVU v Praze jsem to zkoušel hned po revoluci, šlo

  o druhý pokus, předtím mě nevzali, byl jsem dělník.

  Hlásil jsem se na sochu, ateliér tehdy vedl Karel Nepraš.

  U něj jsem zůstal pět let. Ale začínal jsem u Karla Nače-

  radského, protože v sochařském ateliéru bylo tehdy zce-

  la plno. Tím jsem se vlastně dostal k malbě i k sochařství.

  Podle mě studium u dvou tak charismatických osobností

  – Nepraše a Načeradského – byla jedna z nejkrásnějších

  věcí, které mi osud přinesl. A na konci AVU jsem ještě

  získal dvouměsíční stáž od Hlávkova nadání do Fran-

  cie na tamější Akademii výtvarných

  umění.

  Často mluvíte osvobodě vprofe-

  si. Jaké byly počátky vašich reál-

  ných kroků po ukončení školy?

  Rád se prezentuji jako svobodný člo-

  věk žijící v rovnováze s univerzem

  přírody. Zůstal jsem vždy na volné

  noze, i když jsem zpočátku zdaleka

  neprodával tolik obrazů jako dnes.

  První roky po AVU jsem se věnoval

  realizacím do architektury a práci

  u filmu – podle mého názoru je so-

  chař v současné době univerzální

  dělník. Člověk devíti řemesel.

  Životní osudy sochař ů nejsou

  vždy jednoduché. Nedávno vysta-

  voval vDOX Karel Nepraš sousoší

  Rodina na útěku, podobenství

  roku 1969, které vnormalizaci

  zmizelo. Právě se natáčí film

  otvůrci Stalinovy sochy na Letné.

  Její autor, Otakar Švec, skončil

  sebevraždou. Režiséra snímku

  zajímá hlavně okamžik pro uměl-

  ce zlomový, kdy může podlehnout

  velikosti svého úkolu, přestože

  to bývá krok do pekel… Vy takový

  okamžik dokážete pojmenovat,

  nepodlehnout jeho vábení?

  Slávy není nikdy dost, tvrdívám, ale

  jen v nadsázce, protože je třeba znát

  míru. U mě platí úměra: čím jsem

  úspěšnější, tím víc o sobě pochybuji.

  Téhle své vnitřní stopce věřím. Sochy

  se u nás dělají málo, ale když se ob-

  jeví výběrové řízení, hlásím se. Také

  se k sochám vracím, když má zá-

  jem nějaký soukromý subjekt. Když

  si to vyžádá. Nevzdávám se. U soch

  čekám na příležitost, až bude sochu

  někdo chtít, až pojedu na sympozium,

  až najdu místo, které sochu potřebu-

  je, až potkám pěkný kus materiálu…

  U sochařiny mnoho záleží také na

  financích. Zajistit rozpočet pro sochu

  bývá něco úplně jiného než nalézt

  prostředky pro namalování obrazu.

  Zmínil jste se ovelkých formátech

  svých obrazů, ale na ty jste si asi

  hned vprvních letech netroufal…

  Zpočátku mi skutečně dělalo pro-

  blém namalovat velký obraz, ale

  postupně jsem se to naučil. Maluji

  malé obrazy jako ze skicáku, někdy

  vytvářím i sled formátů jako komiks.

  Kdo je Michal Novotný

  Narodil se vBrně v roce 1969. Vyučil se dřevomodelářem vČKD

  Blansko avystudoval Akademii výtvarných umění vPraze. Zvo-

  lil si nezaměnitelné umělecké jméno MICL; začal ho používat,

  když své křestní jméno zkracoval při podepisování textových

  zpráv. MICL byl členem skupiny Luxsus aje součástí umělecké

  formace Natvrdlí.

  Realizoval řadu samostatných výstav, zúčastnil se mnoha

  skupinových výstav unás ivzahraničí. Věnuje se malbě apro-

  storovým realizacím – pracuje se dřevem, kamenem, betonem.

  Žije apracuje vPraze.

  Jeho žena, Marie Lenka Novotná, je zpěvačka atanečnice,

  společně vychovávají tři děti. MICL aktivně přispívá už deset let

  na výtvarné aukce Nadace Konta Bariéry – iproto, že dostává

  informace oprojektu aví, kde peníze zaukce končí. Přispěl ido

  aukce letošní.

  Více oautorovi na www.micl.cz

• Strana 28

  KULTURA

  A když najdu nosné téma, rozvíjím

  ho do nějaké série. Hodně maluji lidi,

  jejich velké a malé příběhy: táboření,

  děti na stromech, den s mnoha ak-

  tivitami – pěkně postupně, od kar-

  táčku na zuby až do ložnice třeba. Já

  jsem asi z poloviny také na plátnech

  někde zachycený, jsem účastník, tu-

  lák. Když mohu, objevím se někde,

  občas i s manželkou nebo s dětmi.

  Koblíbeným symbolům patří

  také prkna, kvetoucí máky nebo

  prasátka. Na plátnech rozpíná

  paže isněhulák… Objevují se

  snové krajiny. Měníte barevnost.

  Co preferujete?

  Já dělám kompozice podle nálady, už

  jsem měl také výstavu pouze z čer-

  no-zlatých pláten. Mé černo-zlaté

  obrazy se ale objevily na expozicích

  také hned vedle ostře a něžně barev-

  ných pláten. Mix měl druhotný účel,

  vypíchnout atmosféru. Květ divokého

  máku je dost možná mým vnitřním

  prostorem svobody a radosti. Když

  se snažím udělat něco drsnějšího, tak

  mě zase napadne černo-zlaté zabar-

  vení. Oblíbená barevnost? Nejraději

  mám zlatou, vybral jsem neapolskou

  žluť – nejvíc se zlatu blíží. Vznikl celý

  cyklus pláten… Miluji také prudké jar-

  ní barvy, kdy ostrá žluť přechází do

  jiných odstínů včetně zelené. Vznikají

  tečkované mapy barvy, exploze po

  zimě, kdy ještě nejsou zelené listy, ale

  už se objevují květy.

  Žebříky na vašich obrazech míří

  knebi, někdy modrému, jindy

  plnému mraků… Ty mraky mi

  připomněly mé bloumání londýn-

  skou galerií, kde četné krajino-

  malby mistrů jsou plné mraků…

  Mraky vás asi nikdy neomrzí…

  Angličané jsou na mraky skutečně

  specialisté. Máte pravdu, mraky pozo-

  ruji rád, třeba když vyrážíme s kama-

  rády na vý let, ve volné přírodě, v reálu,

  tam vypadají mraky jinak. Skvěle vy-

  padá i modrá obloha s velkým mra-

  kem, stratokumulem, co letí nízko nad

  námi a je šedavý a vysoký, některé

  vypadají jako sochy na obloze, mám

  je rád před bouřkou, i když se za nimi

  objeví slunce. Ze všeho nejraději mám

  ale mraky jako naducané peřiny, které

  vypadají jako šlehačka.

  Váš oblíbený malíř Josef Čapek

  byl také bádavý tulák. Líbí se vám

  ještě nějaký vý tvarný styl?

  Josef Čapek maloval rád děti – stej-

  ně jako já. Také mám rád Ladu, ale

  to asi všichni. Ovlivnil mě grafik

  M. C. Escher a Američan Marc Costa-

  bi. Nedávno jsem si koupil úžasný

  svazek, Codex Seraphinianus, který

  se objevil asi před třiceti lety, ilustro-

  vanou encyklopedii neskutečného

  světa, kterou vytvářel a maloval Ital

  Luigi Serafini.

  Po různých etapách, které vás

  tematický motivovaly, se chystáte

  dál. Kam zamíříte?

  Ocitl jsem se ve fázi, kdy se snažím

  různé polohy propojit. Všechny mé

  předešlé etapy se smísily. Řekl bych,

  že jsem dosud shromažďoval mate-

  riál. A teď zjišťuji, zda ho mám dosta-

  tek, abych se vydal dál. Kudy a kam,

  zatím nevím, ale svou – dejme tomu

  – syntézou bych chtěl najít něco no-

  vého. Jedno vím stoprocentně: rozví-

  jení a řízení jedinečnosti je pořádná

  dřina.

  

  V prosinci 2016 pořádá

  Konto Bariéry

  13. Aukční salon výtvarníků

  Pro informace sledujte

  www.kontobariery.cz.

  Miclovy obrazy staví schody do nebe,

  o jejichž existenci však nesmíte

  nikomu říci; jsou jako sladká tajemství,

  bez kterých se nedá žít.

  (kunsthistorička Martina Vítková)

  Kouření

  nové dýmky,

  2015, 40 x 60,

  olej na plátně

  Černé jezero, 2015, 200 x 135, olej na plátně

  Labutě v noci,

  2015, 135 x 90,

  olej na plátně

• Strana 29

  Předplaťte si

  časopis můžeš

  Výhodné

  předplatné

  nadva roky

  za380 Kč!

  Pokud si předplatíte

  Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu

  předplatnému 100 Kč

  a proti volnému

  prodeji 280 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince

  800 300 302

  ON-LINE: na adrese:

  http://www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese:

  Česká pošta, s. p.

  oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

  www.apicz.com

  API CZ s.r.o. | Slapy 136 | CZ-391 76 Slapy u Tábora

  T: +420 606 070 992 | E: info@apicz.com

  Automobily

  bez bariér.

  — Ruční ovládání pedálů

  — B

  ezbariérová vozidla

  —

  Úpravy sedadel

  —

  Nakládání invalidního vozíku

  —

  Ostatní individuální úpravy

• Strana 30

  TEXT: RADEK MUSÍLEK

  FOTO: LADISLAV POLNICKÝ

  Nedávno se maďarská skupina

  představila také v Praze. Hudební

  vystoupení s tanečními a divadel-

  ními prvky dokázalo publikum na

  hodinu a půl zcela vtáhnout, a i když

  nebylo vše vycizelované k profesio-

  nální dokonalosti, nadšení účinku-

  jících, předvedené výkony a pestré

  střídání rytmů i stylů si zasloužilo

  dlouhý potlesk. Na závěr tančili do-

  slova všichni.

  Pestré je i složení této budapešťské

  skupiny. Mezi účinkujícími jsou lidé

  na vozíku, nevidomí i mentálně po-

  stižení stejně jako profesionální hu-

  debníci nebo nadšení dobrovolníci

  bez handicapu. Navíc různého věku.

  Někdo hraje na hudební nástroj, další

  tančí nebo dělá klauna, všichni pak

  zpívají a kombinují své role.

  Nem Adom Fel!

  HUDBA ACHARITA

  Kapela Nem Adom Fel! je součás-

  tí stejnojmenné nadace, která letos

  slaví 10. výročí vzniku. Hudební

  skupina však existuje déle.

  Na počátku stál mladý sociální

  pracovník, který začal provozovat

  muziku s některými lidmi se zdra-

  votním postižením v zařízení, kde

  pracoval. Po čase vznikla skupinka

  nejtalentovanějších hráčů. „Aby se

  více proslavili, začali čas od času hrát

  pouliční hudbu a sbírali peníze, aby

  mohli založit vlastní projekt,“ vypráví

  o začátcích dobrovolnice Réka Luca

  Dely (26), která organizovala pražské

  vystoupení, v němž sama také účin-

  kovala především v roli tanečnice.

  Získané prostředky šly na provoz

  kapely, ale časem došlo na rozšíře-

  ní aktivit pod heslem: Každý je dost

  bohatý, aby ostatním mohl něco dát

  (i když je třeba chudý nebo postiže-

  ný). Vznikla nadace Nem Adom Fel. Ta

  KAPELU THE TAP TAP ZNÁ UŽ VČESKÉ REPUBLICE

  KDEKDO. CO DO PROFESIONALITY APOPULARITY

  NEMÁ TENTO PROJEKT, PROPOJUJÍCÍ HUDEBNÍKY

  SPOSTIŽENÍM IBEZ POSTIŽENÍ, UNÁS OBDOBY.

  VMAĎARSKU EXISTUJE PODOBNÉ USKUPENÍ

  AVE SVÉ ZEMI SE TĚŠÍ TAKÉ NEMALÉ POZORNOSTI.

  JMENUJE SE NEM ADOM FEL, COŽ LZE PŘELOŽIT

  JAKO NEVZDÁM SE!

  Informace:

  Webové stránky:

  www.nemadomfel.hu

  Více fotografií z pražského vystoupení:

  www.jus.cz/fotogalerie?kat=307&p=13#galerie

  Videoklip:

  www.youtube.com/watch?v=NwemcLBQ88A

  F acebook:

  www.facebook.com/nemadomfel

  všestranně podporuje osoby se zdravotním postižením –

  zabývá se jejich zaměstnáváním, bydlením i volnočasový-

  mi aktivitami. Nechybějí ani různé terapie, školení a orga-

  nizace dobrovolnictví. Nemalý podíl na podpoře toho všeho

  mají právě charitativní koncerty hudebníků s postižením.

  ZLOMOVÝ OKAMŽIK

  Prvním velkým počinem byl před osmi lety koncert

  v budapešťské sportovní aréně Papp László. Nem Adom

  Fel vystoupili s mnoha hvězdami před 25 000 diváky

  a měli obrovský úspěch. Získané peníze putovaly za si-

  rotky v Transylvánii.

  Kapela se doma proslavila a začala vyjíždět i do zahra-

  ničí. Přelomové pro ni bylo vystoupení na mezinárodním

  festivalu hudby a divadla umělců s postižením Makellos-

  -SansTache (vznikl pod švýcarskou nadací Fondation

  Paix 21). V roce 2014 se konal v Číně, a tak si skupina

  chtěla připravit něco opravdu výjimečného. Vznikla Ne-

  ver Give Up Show, se kterou nyní jezdí po Evropě. Vy-

  stupovali již v Rumunsku, Německu, Švýcarsku, Chor-

  vatsku, Polsku, Česku a na Slovensku. Zejména turné po

  západní Evropě přinesla finanční prostředky na podporu

  nového domova pro samostatný život mladých lidi se

  zdravotním postižením.

  

  KULTURA

• Strana 31

  SERVIS

  31

  Text: PhDr. VERONIKA REICHLOVÁ

  Ilustrace: MIROSLAVA

  KOLÁŘOVÁ ŠULCOVÁ

  Disciplína duševní hygieny, nebo

  chceme-li psychohygieny, nás učí,

  jak chránit, pěstovat a udržovat své

  duševní zdraví v dobré kondici, jak

  zvládat a ustát nároky každodenní-

  ho života, náročné situace, stres, jak

  o sebe pečovat.

  Často ale právě starost o své du-

  ševní zdraví opomíjíme, ačkoli těles-

  né hygieně se věnujeme zcela běžně,

  pravidelně, každodenně, automatic-

  ky. Přitom péče o duši nemusí být

  záležitost ani nákladná, ani časově

  náročná – jen vědět, jak na to.

  Způsoby a postupy péče o du-

  ševní zdraví fungují jako prevence,

  když na nás žádná neobvyklá zátěž

  nedoléhá. Stejně tak jsme-li vysta-

  veni krátkodobé přechodné zátěži

  (např. pohovor při nástupu do nové-

  ho zaměstnání, zkoušková situace,

  důležité rozhodnutí atd.), a konečně

  i tehdy, když jsme vystaveni zátěži

  dlouhodobě.

  Při své práci se denně potkávám

  s lidmi s handicapem, jejich blíz-

  kými, kteří jim pomáhají a pečují

  o ně, i s pomáhajícími profesionály.

  Dvě naposledy jmenované skupiny

  může právě uplatňování zásad du-

  ševní hygieny chránit před vyhoře-

  ním.

  CO VŠECHNO TEDY MŮŽEME

  PRO SEBE DĚLAT?

  pro duševní rovnováhu je důležitá

  naše celková životospráva – do-

  statečný a kvalitní spánek, a také

  stravovací návyky – neměli by-

  chom se přejídat, měli bychom

  myslet na skladbu, přiměřenost

  a pravidelnost jídla (občasné drob-

  né hříchy jsou ale dovoleny)

  Poradna pro zdraví:

  O duševní hygieně

  je dobré se hýbat, podle možnos-

  tí cvičit, třeba večer při televizi;

  vůbec není nutné chodit do fit-

  ness centra nebo do posilovny,

  můžeme si podle svých moto-

  rických možností klidně vytvořit

  vlastní jednoduchou, třeba jen

  protahovací sestavu, jít se projít,

  cestou z práce vystoupit o jednu

  nebo dvě zastávky dříve a dojít

  pěšky

  naučit se odpočívat (pro někoho

  může být těžké vůbec to sám sobě

  dovolit!) aktivně, ale i pasivně –

  klidně si na chvilku lehnout a ne-

  dělat nic

  relaxovat, najít si techniky, které

  jsou nám příjemné, ať už to bude

  jóga, Schultzův autogenní trénink

  nebo dechová cvičení

  naučit se rozlišovat, co je v našem

  životě podstatné, důležité, a co

  méně nebo vůbec ne

  dokázat se občas zastavit a uvědo-

  mit si přítomnou chvíli (tady a teď),

  radovat se ze života, třeba i z drob-

  ností

  rušit své stereotypy – např. při

  cestě do práce nechodit stále stej-

  nými ulicemi, ale cesty střídat

  zkoušet a učit se nové věci (nová

  jídla, místa, knihy, v duchu otázky:

  Kdy naposledy jsem udělal něco

  poprvé?, objevovat

  zajímat se o dění kolem sebe

  pěstovat své koníčky, to, co nás

  baví, ať už to bude sběratelství,

  hudba, ruční práce nebo čtení

  dopřát si každodenní drobné rituá-

  ly (pro někoho to je ranní káva, pro

  dalšího přečtení novin)

  udělat si drobnou radost, zažít něco

  příjemného (potkáme se s přáteli,

  koupíme si zmrzlinu…)

  těšit se na něco, na maličkosti,

  v krátkodobém i dlouhodobějším

  horizontu

  mít rádi sebe sama, být se sebou

  spokojeni, s tím, jací jsme, s našimi

  silnými i slabými stránkami

  umět se pochválit za to, co se nám

  povedlo (výborně funguje napří-

  klad malá večerní rekapitulace,

  kdy si před spaním probereme

  všechno, co se nám za celý den

  podařilo, co jsme zvládli)

  Jak je vidět, možností, jak podpo-

  řit své duševní zdraví, máme více;

  jde jen o to vybrat si, co je právě to

  naše, co nám vyhovuje, protože pro

  každého to bude něco trochu jiné-

  ho.

  

  Autorka pracuje jako psycholožka

  Speciálně pedagogického centra

  Jedličkova ústavu aškol vPraze.

  Při své práci se denně potkávám

  s lidmi s handicapem, jejich blízkými,

  kteří jim pomáhají a pečují o ně,

  i s pomáhajícími profesionály. Dvě

  naposledy jmenované skupiny může

  právě uplatňování zásad duševní

  hygieny chránit před vyhořením.

• Strana 32

  SERVIS

  Nastalo období, kdy lze změnit zdra-

  votní pojišťovnu. Důvodů ke změně

  může být řada a přinášíme vám pár

  rad a tipů, aby vše proběhlo v pořádku.

  KDY LZE ZMĚNIT ZDRAVOTNÍ

  POJIŠŤ OVNU?

  Zdravotní pojišťovnu můžete změ-

  nit pouze 1x za rok. Podle termínu,

  kdy o změnu požádáte, se stane-

  te klientem nové pojišťovny buď

  k 1. červenci (pokud o přeregis-

  traci požádáte mezi 1. lednem až

  31. březnem), nebo k 1. lednu (po-

  kud o přeregistraci požádáte mezi

  1. červencem až 30. zářím).

  Při narození dítěte se právo na vý-

  běr zdravotní pojišťovny nepou-

  žije. Dnem narození se dítě stává

  pojištěncem zdravotní pojišťovny,

  u které je pojištěna matka dítěte

  v den jeho narození.

  JAK ZMĚNIT ZDRAVOTNÍ

  POJIŠŤ OVNU?

  Pro přechod k nové pojišťovně je

  třeba vyplnit a vlastnoručně po-

  depsat papírovou přihlášku. V ně-

  kterých případech je možná i re-

  gistrace elektronická, podrobnosti

  zjistíte u vybrané zdravotní pojiš-

  ťovny.

  Odhlášení u dosavadní zdravot-

  ní pojišťovny provádí vaše nová

  zdravotní pojišťovna. Vámi vybra-

  ná nová zdravotní pojišťovna vám

  zašle novou kartu pojištěnce, kte-

  rou se budete při návštěvách léka-

  řů prokazovat.

  O změně zdravotní pojišťovny in-

  formujte nejpozději při nejbližší

  návštěvě každého svého lékaře.

  Pokud jste zaměstnancem, neza-

  pomeňte o změně pojišťovny in-

  formovat svého zaměstnavatele.

  Za osoby nezletilé a osoby bez

  způsobilosti k právním úkonům

  provádí změnu zdravotní pojišťov-

  ny jejich zákonný zástupce.

  Změna zdravotní pojišťovny je bez

  poplatku.

  POTŘEBNÉ DOKUMENTY:

  doklad totožnosti (OP, cestovní pas

  nebo doklad o existenci trvalého

  pobytu na území ČR),

  studující – potvrzení o studiu (uči-

  liště, střední či vysoké školy),

  zaměstnanec – název a sídlo za-

  městnavatele,

  podnikatel – fotokopie živnosten-

  ského listu a doklad o výši záloh

  na pojistné, vypočtených z vymě-

  řovacího základu v předcházejí-

  cím kalendářním roce,

  pracující v jiné zemi Evropské

  unie – vyplní čestné prohláše-

  ní o zaměstnání v cizině, po svém

  návratu doloží pracovní smlouvu

  a úhrady zdravotního pojištění v EU,

  důchodce – potvrzení o přiznání

  důchodu,

  nezaměstnaný v evidenci úřadu

  práce – doloží potvrzení z úřadu

  práce.

  NA CO BYSTE NEMĚLI

  ZAPOMENOUT, NEŽ ZMĚNÍTE

  ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNU:

  Zjistěte si u svých lékařů, zda mají

  s pojišťovnou, ke které chcete

  přestoupit, uzavřenou smlouvu.

  Zjistěte si počet klientských pobo-

  ček, smluvních lékařů a zařízení

  daných zdravotních pojišťoven.

  Pročtěte si dobře, jaké bonusy na-

  bízí vaše dosavadní pojišťovna

  a jaké nabízí vámi vybraná nová

  pojišťovna.

  NA CO SI DÁT POZOR:

  Nedoporučujeme změnu zdravotní

  pojišťovny prostřednictvím poulič-

  ních náborových akcí. Změna zdra-

  votní pojišťovny je důležité rozhod-

  nutí, které je třeba udělat po zralé

  úvaze a s rozmyslem.

  CO VÁM MOHOU ZDRAVOTNÍ

  POJIŠŤ OVNY NABÍDNOUT?

  Zdravotní pojišťovny lákají nové klienty

  nejrůznějšími výhodami, které nabízejí

  svým pojištěncům. Z jakých programů

  si můžete vybírat?

  finanční příspěvky na očkování, dia-

  betes, celiakii, odvykání kouření atd.

  výhodné ceny léčebně-ozdravných

  pobytů pro chronicky nemocné děti

  nonstop asistenční telefonní linku, na

  které vám zdarma poradí lékař

  slevy na cestovní pojištění

  a další

  

  Více informací také například na serveru

  www.lecebne-lazne.cz

  Ve spolupráci sredakcí časopisu Můžeš

  připravuje tým informačního serveru

  Poradimesi.cz

  Každá pojišťovna nabízí vlastní programy a výhody –

  navštivte jejich pobočky či internetové stránky

  a nechte si poradit!

  111 Všeobecná zdravotní pojišťovna

  952 222 222, www.vzp.cz

  201 Vojenská zdravotní pojišťovna ČR

  222 929 199, www.vozp.cz

  205 Česká průmyslová zdravotní pojišťovna

  810 800 00, www.cpzp.cz

  207 Oborová zdravotní pojišťovna

  261 105 555, www.ozp.cz

  209 Zaměstnanecká pojišťovna Škoda

  800 209 000, www.zpskoda.cz

  211 Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR

  844 211 211, www.zpmvcr.cz

  213 Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna

  800 213 213, www.rbp-zp.cz

  Nenašli jste, co jste hledali?

  Máte vlastní zkušenost či dobrou radu,

  okterou byste se chtěli podělit sostatními?

  Napište, jsme tu pro vás! redakce@poradimesi.cz

  sezměnou zdravotní pojišťovny

• Strana 33

  Aktuálně zlegislativy

  Zvýšení minimální mzdy

  pro osoby sinvalidním důchodem

  a druhý úhel pohledu

  Text: LUCIE MARKOVÁ

  Ministerstvo práce a sociálních věcí

  veřejně sdělilo, že ustupuje od slibu,

  že minimální mzda u příjemců inva-

  lidních důchodů bude k 1. 1. 2017

  vyrovnána s obecnou minimální

  mzdou ostatních zaměstnanců. Ná-

  rodní rada osob se zdravotním po-

  stižením považuje toto rozhodnutí za

  diskriminační.

  Na věc se dá ale dívat také z opač-

  ného úhlu pohledu: snížená minimální

  mzda u osob s invalidním důchodem

  vznikla původně jako motivace pro

  zaměstnavatele, kteří zaměstnají oso-

  bu, jež pobírá invalidní důchod, která

  potřebuje speciální podmínky pro

  výkon práce, speciální zaučení (delší

  a pečlivější než u zdravého zaměst-

  nance), dohled při práci či např . vy-

  koná z důvodu zdravotního omezení

  méně práce za běžnou pracovní dobu

  než zaměstnanec zdravý. Zajímavá je

  tedy snížená minimální mzda např.

  pro tzv. chráněné dílny, kde jsou větši-

  nou podmínky práce upraveny přímo

  potřebám osob s handicapem. *

  Mzda a plat se poskytují podle

  § 109 zákoníku práce č. 262/2006

  Sb., podle složitosti, odpovědnosti

  a namáhavosti práce, podle obtíž-

  nosti pracovních podmínek, podle

  pracovní výkonnosti a dosahova-

  ných pracovních výsledků. Zároveň

  se v § 110 uvádí, že za stejnou práci

  nebo za práci stejné hodnoty přísluší

  všem zaměstnancům u zaměstnava-

  tele stejná mzda nebo odměna z do-

  hody.

  Pokud tedy např. osoba na vozíku,

  pobírající invalidní důchod, pracu-

  je v běžné firmě na počítači a podá-

  vá stejný výkon (podle § 109 a 110

  výše) jako zdravý zaměstnanec na

  stejné pozici, měla by jí bez ohledu

  na sníženou minimální mzdu u osob

  s invalidním důchodem náležet stejná

  mzda jako zaměstnanci zdravému.

  Na druhou stranu si dokážu před-

  stavit situaci v chráněné dílně, kde

  pracují např. lidé s mentálním po-

  stižením. Někteří mohou potřebovat

  nepřetržitý dohled nad výkonem

  práce, práce vykonají méně než

  např. zaměstnanec v běžné firmě

  někde v pásové výrobě, případně

  potřebují mnohem častěji přestáv-

  ky v práci či specifický př ístup za-

  městnavatele. Práce má pro tyto

  osoby jistě pozitivní vliv na sociali-

  zaci. Ale zaměstnavatel může reál-

  ně namítnout, že práci nevykonávají

  tak dobře nebo že jí nevykonají tolik

  jako osoba zdravá za stejných pod-

  mínek, a to je vzhledem k handica-

  pu přece logické.

  Podle mne tedy snížení minimál-

  ní mzdy pro osoby s invalidním dů-

  chodem pro některé zaměstnavatele

  skutečně má smysl, a to především

  pro chráněné dílny. Zamysleme se

  tedy nad tím, jaký důsledek může

  mít zvýšení (srovnání) minimální

  mzdy právě pro tyto firmy, potažmo

  pak pro jejich handicapované za-

  městnance.

  

  Autorka je ředitelka z.ú. DEBRA ČR

  * Pozn.: súčinností od 1. ledna 2012

  už podle zákona č. 435/2004 Sb.,

  ozaměstnanosti, chráněné dílny neexistují.

  Vyhrazují se jednotlivá chráněná pracovní

  místa. To však neznamená, že chráněné

  dílny dále vpraxi nefungují.

  Dotaz reagující

  na odpověď

  vMůžeš 7–8/2016

  Dobrý den, chtěl bych zareagovat na odpověď

  zminulého čísla časopisu Můžeš. Jsem také po

  pracovním úrazu. Teď vsrpnu mi bude 65 let

  apobíral jsem úrazovou rentu. Vyřizoval jsem

  si na OSSZ náležitosti se starobním důchodem

  azeptal jsem se, zda renta bude mít vliv na

  výpočet starobního důchodu (domníval jsem

  se, že invalidní důchod tzv. pouze překlopí na

  starobní ve stejné výši). Ale paní vedoucí OSSZ

  mi sdělila, abych doložil výplatu renty za dobu,

  po kterou jsem ji pobíral, že to lze zohlednit

  do výpočtu starobního důchodu. Je pravda, že

  jsem inějakou dobu po úrazu pracoval arentu

  jsem nepobíral, ale velkou část doby jsem byl

  výhradně na rentě. Bývalý zaměstnavatel mi

  přehled bez problému poskytl stím, že už to

  tak několikrát udělali. Avýsledek mě překvapil

  – výše starobního důchodu bude occa 800 Kč

  vyšší, než byl ID. Děkuji za odpověď.

  OPRAVENÁ ODPOVĚĎ: Dobrý den, děkuji vám za

  vaši osobní zkušenost aupozornění na nepřes-

  nou odpověď.

  Podle § 16, odst. 3 zákona č. 155/1 9 9 5 Sb.,

  odůchodovém pojištění, se renta do vyměřova-

  cího základu důchodu počítá – pokud se jedná

  orentu po skončení pracovní neschopnosti:

  „Do vyměřovacího základu pojištěnce za dobu

  po 31. prosinci 1995 se pro účely stanovení

  ročního vyměřovacího základu zahrnuje též

  náhrada za ztrátu na výdělku po skončení

  pracovní neschopnosti náležející za pracovní

  úraz (nemoc zpovolání) anáhrada za ztrátu na

  služebním příjmu (platu) po skončení neschop-

  nosti kslužbě.“

  Domnívala jsem se chybně, že pokud se zren-

  ty neodvádí pojistné, není při výpočtu starobního

  důchodu zohledněna. Zrenty po skončení pra-

  covní neschopnosti se sice neodvádí pojistné,

  ale to není vtomto případě rozhodující ado

  výpočtu důchodu se započítává; nezapočítává

  se ale náhrada mzdy po dobu trvání pracovní

  neschopnosti.

  Zároveň doplňuji, že podle § 16, odst. 4 zákona

  č. 155/1995 Sb., odůchodovém pojištění, je doba

  pobírání ID III. stupně vyloučenou dobou, ALE

  vyloučit dobu nelze, pokud se kryje sdobou

  vyplácení některé znáhrad uvedených vodst. 3

  (tzn. nelze ji vyloučit, pokud je ve stejném období

  vyplácena renta).

  

  PORADNA Lucie MARKOVÉ

  33

• Strana 34

  SLOVO MÁ...

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Málokdy se ve svém slově na skoro posled-

  ní stránce vracím ke stránkám přede mnou,

  dnes mi to ale nedá. Každý z vás má svůj

  osud, mnohdy nelehký. Chtěla bych být ale

  u toho, až si budete číst článek o pitomé vteři-

  ně, která tak ovlivnila osud malého Péti, jeho

  maminky Moniky, osud členů celé fungující

  rodiny, a vlastně i středočeské obce, kde žijí.

  Není to lehké. Péťa se domů, do Smečna, vrá-

  til před třemi týdny po tři čtvrtě roce, který

  strávil v nemocnici. Pozná své hračky, svůj

  pokojíček, na koho bude vzpomínat? Takové

  obavy měla i jeho zlatá maminka. Dopadlo to

  dobře a je den ode dne lépe.

  Proto vás zvu k televizní obrazovce, k na-

  šemu benefičnímu pořadu na ČT 1, kde pří-

  běh uvidíte a potkáte se i s těmi, kteří pomoc

  pro Péťu rozjeli svým úžasným nápadem.

  Dvě celebrity, Gábina Soukalová a Petr Kou-

  kal. Skvělí mladí lidé se srdcem na pravém

  místě. Pusťte si Českou televizi ve sváteční

  den 28. zář í večer a napište mi svůj názor.

  Druhá pozvánka je k naší Národní kronice.

  Báječnému projektu, který také vnímám srd-

  cem. Každý máme přece své záž itky, pokla-

  dy, jak já říkám, rodinné stříbro. Nenechá-

  vejte si ho pro sebe. Podělte se s ostatními.

  O tom je naše Národní kronika. Vždycky jdu

  do vlastní rodiny: co nás zajímá, když zemře

  babička, maminka? Mne osobně, moji sestru

  i mého muže nikdy majetek, ale fotky, doku-

  menty o někdy i trošku neznámé vzdálené

  době. Některé veselé: třeba rodiče, tehdy

  třicetiletí, na brigádě za Cheb krásnější, pa-

  matujete? Nebo i smutné: dozvíte se z fotek

  a dokladů o příbuzných, o kterých jste ani

  nevěděli.

  Národní kronika je jeden z pilířů našeho

  seniorského projektu pro senzační seniory

  a najdete ji na webu projektu www.sensen.cz.

  Je jednoduché se do ní zapojit. Najděte si

  v rodině ambasadora, který se bude o uklá-

  dání drobných a zajímavých událostí z va-

  šeho minulého i každodenního života starat.

  Nechci zklamat generálního ředitele Národ-

  ního muzea. Tato ctihodná instituce je part-

  nerem projektu a badatelé se tam na vaše

  vzpomínky těší. Jsem moc zvědavá, jestli mě

  vyslyšíte.

  

  Vaše

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Zdeněk Jirků

  e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Michaela Zindelová

  e-mail: michaela.zindelova@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908.

  Toto číslo vychází včervenci 2016.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  a Magistrátu HMP

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej:

  Česká pošta, s. p.

  Ilustrace natitulní straně:

  Miroslava Kolářová Šulcová

  Heslo k elektronické verzi

  (v archivu na www.muzes.cz): adx591

  Partneři redakce:

  Dvě pozvánky – do vlastní

  historie a k televizní obrazovce

  Přispějte svým příběhem na narodnikronika.cz

  Fotoarchiv Emila a Dany Zátopkových

  Život s gentlemanem (1948–2000)

  N|á|r|o|d|n|í |K|r|o|n|i|k|a

  Senzační Senioři

  Jak to tenkrát bylo?

  KB_narodni_kronika_metro_49x49.indd 1 29.07.16 14:28

  Chtěla bych být u toho, až si

  budete číst článek o pitomé

  vteřině, která tak ovlivnila

  osud malého Péti, jeho

  maminky Moniky, osud

  členů celé fungující rodiny,

  a vlastně i středočeské obce,

  kde žijí. Není to lehké. Péťa se

  domů, do Smečna, vrátil před

  třemi týdny po tři čtvrtě roce,

  který strávil v nemocnici.

• Strana 35

  Přispějte svým příběhem na narodnikronika.cz

  Fotoarchiv Emila a Dany Zátopkových

  Život s gentlemanem (1948–2000)

  N|á|r|o|d|n|í |K|r|o|n|i|k|a

  Senzační Senioři

  Jak to tenkrát bylo?

  KB_narodni_kronika_metro_49x49.indd 1 29.07.16 14:28

  Rozložení tlaku u osoby a na antidekubitní

  sedící na molitanu podložce ROHO

  Měření bylo provedeno testovacím zařízením kanadské firmy XSENZOR

  Dováží: CZ. TECH Čelákovice, a.s. , Stankovského 1200/46, 250 88 Čelákovice, tel.: 326 993 844, e−mail: roho@cztech.cz, www.roho.cz

  Antidekubitní podložky

  a matrace zamezují vzniku

  proleženin a napomáhají

  při jejich léčbě.

  Podložky do vozíků hrazeny

  VZP – 0000277, sk. 13

• Strana 36