Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 11

11
Text: ZDENĚK JIRKŮ
Foto: JAN ŠILPOCH
Paní Monika prožila tu příšernou
chvíli před rokem. Manžela už ne-
zachránili, ona měla těžká zranění
a nemohla hýbat nohama, tříletý Péťa
nabyl vědomí až po dlouhé resus-
citaci. Na syna myslela nejvíc; když
opustila jednotku intenzivní péče
a pomalu si skládala roztříštěný ob-
raz svého života, musela se postavit
tvrdé skutečnosti. Kluk s velmi váž-
ným poraněním páteře, ohroženým
dýcháním i dalšími potížemi se od
maminky dozvídal, kde vlastně je,
co se stalo a jak se bude muset sna-
žit, aby se mohl vrátit domů. Byly to
dlouhé, dlouhé měsíce léčení, reha-
bilitace, cvičení, nových a nových
vyšetření, ale i postupného zvykání
na (zatím) trvalou tracheostomii, na
krmení lžičkou, na nehybnost, na
pomalé pokroky při rozhýbávání
pravé ruky…
Monika je křehká mladá žena,
která umí plakat, ale umí se také
zakousnout do hory problémů, kte-
rou před ni osud nahrnul. Měsíce
v nemocnici věnovala i nekoneč-
nému shánění informací o reálných
možnostech zlepšení Péťova stavu,
o své nové roli matky trvale posti-
ženého dítěte, o nové organizaci
jejich života, o pomůckách, lécích,
rehabilitacích, kompenzacích, so-
ciální péči. Nebyla sama, celá rodina
i přátelé začali okamžitě pomáhat.
Babička naště stí bydlí nedaleko,
další si už hledají volná místa v ča-
sovém rozvrhu malého pacienta.
Takže osamělost nehrozí, ale ona si
dobře uvědomuje, že svět obrácený
naruby může a musí nakonec pro-
měnit svýma rukama… Protože syn
už je s ní doma, začíná lépe dýchat,
Pitomá
vteřina
Situace bohužel příliš
častá – rodina se vrací
zdovolené, cosi se
řidiči zkomplikuje, auto
se ocitne mimo silnici
apak – pak už jen
sirény, záchranka aživot
obrácený naruby.
Postupně se stala pitomá vteřina
impulsem pro obyčejné lidi,
aby uprostřed našeho trochu
cynického a jen na úspěch
a výkon soustředěného světa zcela
samozřejmě ukázali, že zůstávají lidmi.
Cvičení
sfyzioterapeutkou.
Kolik jich
ještě bude?
Nejspíš tisíce…
Můžeš