03/2020

• Strana 1

  Koupí tohoto časopisu podpoříte

  3/2020

  Časopis pro ty,

  kteří se

  nevzdávají

  Roční předplatné 240 Kč / Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč

  NEVIDOMÝ ZPĚVÁK

  A KLAVÍRISTA

  HONZA JAREŠ:

  U hudby

  limity

  neuznávám!

  (s. 24)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  Radek Musílek se hned v prvním tex-

  tu tohoto vydání ptá: Bydlíme bezpeč-

  ně? Vydal se totiž po stopách požáru,

  který si vzal život jedné mladé ženy

  a jejích psů v domě s byty zvláštního

  určení na pražském Černém Mostě.

  Celá událost otevřela otázku za-

  jištění bezpečnosti v podobných

  domech, tam, kde si lidé v případě

  nouze zkrátka neseběhnou sami po

  požárním schodišti, tam, kde jsou

  mnozí nájemníci závislí na pomo-

  ci asistentů či svých blízkých. Jako

  by to nestačilo, hned za dva měsíce

  otazník za otázkou v titulku zdů-

  raznila další tragédie – osm obětí si

  vyžádal oheň v domově pro osoby

  s mentálním postižením ve Vejpr-

  tech na Chomutovsku.

  Chybami se sice učíme, je však

  vždy tragédií, když tohle učení stojí

  lidské životy. Vlna zájmu, která ná-

  sledovala po obou požárech, se na-

  štěstí stočila správným směrem a už

  ukázala na některé nedostatky (de-

  tailněji v reportáži). Mnohá zařízení

  teď revidují své vybavení a postupy

  a je skutečně patrná snaha o nápra-

  vu i lepší prevenci.

  V textu Radka Musílka je ale ukry-

  to další velké pozitivum: Všichni,

  kteří požár na Černém Mostě zažili

  a s nimiž jsme mluvili, si nesmírně

  chválili zásah všech složek Inte-

  grovaného záchranného systému.

  Policistů, kteří byli na místě první,

  několika jednotek hasičů i zdravot-

  níků. Všichni věděli předem, že jedou

  k domu plnému lidí s postižením,

  vozíčkářů, a byli na takovou situaci

  perfektně připraveni. Je namístě říci,

  že i díky tomu zřejmě nakonec ne-

  bylo více obětí, a sluší se za to pořád-

  ně poděkovat. Přejme si však záro-

  veň, aby důvodů k prokázání těchto

  schopností bylo co nejméně.

  Milí čtenáři, vítejte u březnového

  vydání časopisu pro všechny, kteří

  se nevzdávají!

  

  Poučili jsme se?

  Rozhovor s profesorem Pavlem Caldou:

  Jsem šťastný za každý porod,

  u kterého mohu být.

  Jak dál po Černém Mostě?

  Reportáž o bezpečnosti bydlení pro lidi s postižením.

  strana 10-12

  strana 6–9

  Aby žili vlastní životy. Reportáž

  z českobudějovické Arpidy.

  Aktivně:

  S postižením v běžecké stopě.

  Najít v sobě hodnotu. Aleš o životě

  po úrazu i o řízení autobusu.

  Technika: Hackathony přinášejí

  řešení nemocnicím a lidem

  s postižením.

  strana 12–14 strana 22–23

  strana 16–18

  strana 19–21

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

  Všichni jsme Budějice!

  Desítky klientů a zaměstnanců centra ARPIDA se v hokejových dresech sešly

  22. ledna dopoledne na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II.

  Režisér Jiří Mádl (na snímku zcela vlevo) zde natáčel děkovný šot pro

  fanoušky HC Motor České Budějovice, který uvidí na velkoplošné obrazovce

  od března při vyřazovacích zápasech. Fanoušci vybrali částku přes 340 tisíc

  korun, za které pojedou děti o prázdninách k moři. „Klienti z Arpidy patří

  mezi mé nejčastější herce, protože jsem je obsadil už do svého prvního

  režisérského filmu Pojedeme k moři,“ prozradil českobudějovický rodák

  Jiří Mádl. Více se dočtete v reportáži na straně 12.

  

  Foto: Jaroslav Sýbek/Deník

• Strana 5

  5

• Strana 6

  REFLEKTOR

  Bydlíme

  bezpečně?

  Dva nedávné tragické požáry

  vdomech obývaných lidmi

  spostižením vyvolaly nárůst

  zájmu otéma prevence

  apostupu vtakových situacích.

  Co se stalo během toho prvního

  na pražském Černém Mostě

  ajaká poučení zněj plynou?

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH,

  ROMAN PŮTA – HZS PRAHA

  Zvýšený zájem o protipožární ochra-

  nu i evakuaci lidí s postižením, pře-

  devším z řad samotné komunity či

  provozovatelů speciálních domů,

  potvrzuje tiskový mluvčí a vrchní

  komisař Oddělení zjišťování příčin

  vzniku požárů Hasičského záchran-

  ného sboru hlavního města Prahy

  Martin Kavka. Stalo se tak už v sou-

  vislosti s ohněm, který vypukl v noci

  z 13. na 14. listopadu loňského roku

  v panelovém domě plném vozíčká-

  řů na sídlišti Černý Most. Zemřela

  při něm jedna mladá nechodící žena

  a její tři psi.

  O dva měsíce později, 19. ledna,

  vše ještě zintenzivnil požár v domo-

  vě pro osoby s mentálním a kombi-

  novaným postižením ve Vejprtech na

  Chomutovsku, při kterém zemřelo

  osm klientů. Zatímco ve Vejprtech

  vyšetřování ještě probíhá, v Praze

  už je o příčinách jasno. Na vině byla

  závada lednice, která se nacházela

  v bytě tragicky zesnulé vozíčkářky.

  Nepotvrdily se tak dohady obyvatel

  domu kolem staré hliníkové elektro-

  instalace. Vyšetřování však pouká-

  zalo také na poruchu jednoho z eva-

  kuačních výtahů, která celý zásah

  zkomplikovala.

  NOČNÍ POPLACH

  Požár na Černém Mostě vypukl

  v 2.26 hodin ráno. „Probudilo nás in-

  tenzivní zvonění v intervalech. Man-

  želka Klára šla tedy otevřít a ucítila

  z chodby zápach. To jsme znervóz-

  něli. Pak přiběhl policista a přikázal

  nám evakuaci přes vedlejší vchod,

  s nímž je náš dům propojen,“ popi-

  suje první okamžiky Michal Prager,

  který je na vozíku a prakticky zcela

  odkázán na pomoc druhých. Sho-

  Noční drama se odehrálo

  v tomto domě na Černém Mostě.

• Strana 7

  7

• Strana 8

  REFLEKTOR / BEZPEČNOST DOMŮ ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ

  dou okolností působí také jako radní

  pro sociální oblast a zdravotnictví na

  Praze 14, kam Černý Most spadá.

  „Moje žena pravděpodobně vy-

  tvořila rekord, když mě za tři minu-

  ty dokázala dostat na vozík. Naštěstí

  to dobře vzala i naše dcerka, takže

  za chvíli jsme byli na chodbě, kde už

  ale pro kouř nebylo vidět. Kdo to ne-

  zažil, nevěřil by, jak rychle se situace

  může změnit. Evakuační výtah nejel,

  tak jsme rychle utíkali do vedlejšího

  vchodu. Tam jsme se s dalšími oby-

  vateli domu začali těsnat na schodišti

  za protipožárními dveřmi u otevře-

  ných oken. Kdo byl na mechanickém

  vozíku, toho vzali po schodech. My na

  elektrických jsme dostali termofólie

  a čekali. Po nějakých 30–40 minu-

  tách mi jeden z hasičů nasadil masku

  s přívodem kyslíku a vyvezl mě ven.

  Dost se mi ulevilo. Teprve pak jsem

  zjistil, kde a co vlastně hoří, do té doby

  nebyl čas na vysvětlování,“ vzpomíná

  přímý účastník evakuace Michal.

  Jako první byli na místě policisté.

  Vrchní komisař Martin Kavka vy-

  vrací, že by hasiči nevěděli, že jedou

  k domu s imobilními občany: „Je

  pravda, že v systému je veden jako

  bytový dům, takže v úplně první

  chvíli to operační středisko netuši-

  lo, ale ve chvíli příjezdu už to zasa-

  hující jednotky věděly. Koneckonců

  bylo jich tam schválně vysláno víc,

  dohromady pět – tři profesionální

  a dvě dobrovolné. Operační se vždy

  ohlašovatele dotazuje na podrobnos-

  ti o počtu osob, jestli jsou mezi nimi

  děti, senioři nebo lidé s postižením.“

  Velitel zásahu rozhodl o celkové

  evakuaci domu za účasti zdravot-

  nické záchranné služby a Policie

  ČR. Na místo si povolal tři evakuační

  autobusy, což je předem domluvená

  varianta s dopravním podnikem, aby

  lidé nemuseli čekat venku v chladu.

  Podle Michala Pragera však zpočát-

  ku kapacita běžných nízkopodlaž-

  ních vozidel nestačila, takže vše vy-

  řešil až příjezd speciálu z linky H1,

  který pobere více vozíčkářů. Celkem

  bylo evakuováno 70 osob, z toho po-

  lovina vozíčkářů. Někteří obyvatelé

  přečkali celou akci na balkoně. Pat-

  náct lidí hasiči zachránili ze zakou-

  řených prostor domu, několik z nich

  se nadýchalo zplodin, těm se dostalo

  pomoci zdravotníků. Hospitalizace

  nebyla nutná u nikoho z nich. Zvlád-

  nutí samotného požáru nepředsta-

  vovalo nakonec zásadní problém,

  už před 3. hodinou ranní byl pod

  kontrolou. Před pátou hodinou se

  postupně lidé vraceli do svých bytů.

  Zplodiny ovšem intenzivně zasáhly

  oba vchody, bylo tedy nasazeno cel-

  kem devět přetlakových ventilátorů.

  A přestože došlo k rychlému odstra-

  nění škod, i po dvou měsících byl na

  chodbách stále cítit slabý zápach.

  CHYBY AOPATŘENÍ

  Všichni, s kým jsme mluvili, si po-

  chvalovali profesionalitu a vstřícnost

  všech příslušníků integrovaného zá-

  chranného systému. Jelikož zde žije

  také řada asistenčních psů, na místě

  nechyběl ani pet medic. „Všichni byli

  skvělí a patří jim veliký dík! Hlav-

  ně policisté, kteří dorazili jako prv-

  ní. Věcní, direktivní, ale přitom milí

  a příjemní. Věděli přesně, co mají

  dělat,“ hodnotí zásah Michal Prager.

  Za malý zázrak Michal považuje,

  jak rychle se podařilo obnovit pří-

  vod elektrické energie, která je pro

  lidi závislé na elektrických vozících,

  ventilátorech a dalších pomůckách

  Probudilo nás intenzivní

  zvonění v intervalech.

  Manželka Klára šla tedy

  otevřít a ucítila z chodby

  zápach. To jsme

  znervózněli. Pak přiběhl

  policista a přikázal nám

  evakuaci přes vedlejší

  vchod, s nímž je náš dům

  propojen.

  Evakuace je při

  požáru domu pro

  lidi spostižením

  nejspecifičtějším

  zpostupů.

• Strana 9

  9

  zásadní. Na tom se podíleli lidé ze

  správcovské firmy Centra, a. s., která

  tento objekt obhospodařuje pro Ma-

  gistrát hl. Města Prahy. „Nefunkční

  evakuační výtah a to, že dosud ne-

  proběhla kompletní rekonstrukce

  všech bytů, přestože na ni jsou pení-

  ze už od roku 2017, je fakt. Na dru-

  hou stranu se teď velmi snaží a činí,

  což oceňuji a vážím si toho,“ vyjad-

  řuje Michal Prager svůj názor. Nic na

  tom nemění ani neprokázané pode-

  zření, že stav elektroinstalace mohl

  mít vliv na vznik požáru.

  Spolupráci s magistrátem i Cen-

  trou vidí hasiči slovy vrchního ko-

  misaře jako bezproblémovou. Po

  celé události následovala doporuče-

  ní, která se záhy začala realizovat.

  Například instalace autonomních

  bytových hlásičů požáru. Ty Mar-

  tin Kavka doporučuje jako obecnou

  prevenci. „Stojí to jen 500 Kč a může

  vám to zachránit život,“ konstatuje.

  A přidává varování, jaké chyby lidé

  nejčastěji dělají: „Jako příčina požáru

  v bytě jednoznačně převažuje ne-

  zodpovědné chování jeho obyvatel.

  Buď se jedná o neopatrnou manipu-

  laci s otevřeným ohněm, nebo mají

  někde přiskřípnuté dráty od elekt-

  rospotřebičů. Velmi se také podce-

  ňuje stav různých prodlužovaček

  a rozdvojek. Lidé dokáží pomocí čet-

  ných propojení používat deset spo-

  třebičů na jednu zásuvku. Neuvědo-

  mují si, k jakému přetížení dochází.

  Jakmile se někde poruší izolace nebo

  vidíte zažloutlý kabel, je to velké va-

  rování!“

  Doporučení vzešla i od vzniklého

  krizového štábu a obyvatel domu.

  Figuruje mezi nimi výměna výtahů,

  zateplení objektu, lépe otevíratel-

  né protipožární dveře na chodbách,

  které jsou pro některé obyvatele

  moc těžké, dále požadavek na pra-

  videlná evakuační cvičení, připojení

  hlásičů požáru na operační středis-

  ko hasičů a zřízení recepce. Poslední

  z požadavků vysvětluje Michal Pra-

  ger: „Spousta lidí žije sama, nedokáží

  se evakuovat, měla by zde být noční

  pohotovost, která by dokázala přijít

  člověku na pomoc.“

  Tuto úvahu podporují i slova Mar-

  tina Kavky. „Každý kraj má svoje

  profesionální hasiče, kteří mapu-

  jí speciální objekty tohoto typu ve

  svém regionu. Spolupracují s nimi,

  školí je, vytvářejí protipožární opat-

  ření a nacvičují evakuaci podle pře-

  dem stanoveného harmonogramu.

  Ta je mimochodem nejspecifičtěj-

  ším bodem zásahu v objektech pro

  lidi s postižením. Vyžaduje nasaze-

  ní většího počtu lidí a také zvláštní

  zacházení s evakuovanými. Spo-

  lupráce a koordinace s pracovníky

  takovýchto domů je pro nás důležitá

  a velmi užitečná.“

  BEZPEČNOST PRVNÍ

  NA SEZNAMU

  Dům zvláštního určení na pražském

  Černém Mostě není jediný svého

  typu v Praze ani v rámci celé Čes-

  ké republiky. Protipožární opatření

  jsou v nich různá a většinou odpo-

  vídají normám závazným v době

  svého vzniku, což může být velmi

  pestré. Modernizace je často vázána

  až na celkovou rekonstrukci. Záleží

  tedy také na aktivitě provozovate-

  le. Velkým tématem jsou evakuační

  výtahy. Svoje obavy záhy po požáru

  například vyjádřili v dopise řediteli

  pražských hasičů obyvatelé domu

  v ulici Kodymova na Praze 13. Zatím

  prý bez konkrétnějšího výsledku.

  Evakuační výtahy ale například

  chybějí v nejstarším z těchto praž-

  ských speciálních bezbariérových

  domů v Petýrkově ulici na Chodově.

  Instalace je naplánována na tento rok,

  což potvrdil Pavel Krčílek, vedoucí

  Oddělení krizového řízení MČ Praha

  11 během lednové obhlídky objektu

  se zástupci hasičů, policie a správ-

  covské firmy. „O požáru na Černém

  Mostě pochopitelně víme, ale nedá

  se říct, že dnešní schůzka nebo nové

  výtahy jsou přímou reakcí na tu ne-

  šťastnou událost. O tuto problematiku

  se staráme kontinuálně už delší dobu.

  Momentálně řešíme přístupnost ob-

  jektu pro techniku,“ vysvětluje Pavel

  Krčílek. Úzký průjezd mezi přemí-

  rou zaparkovaných aut v ulici, která

  má jen jeden příjezd, může skutečně

  představovat problém.

  Slovům o dlouhodobější péči je

  však třeba dát zapravdu. Petýrkova,

  ve správě Prahy 11, má už několik

  let elektronickou požární signalizaci

  (EPS) s detektory kouře ve všech by-

  tových jednotkách napojenou na po-

  hotovostní centrálu. Garáže dokonce

  přímo na hasiče. Ve všech patrech

  jsou navíc elektronické hlásiče po-

  žáru v podobě známých červených

  tlačítek za sklem. Tato opatření do-

  sud na Černém Mostě chyběla. Podle

  Martina Kavky od pražských hasičů

  přitom taková EPS dokáže zkrá-

  tit výjezd až o pět minut a výrazně

  usnadnit práci při lokalizaci požáru

  na místě. Rozhodně proto patří k do-

  poručeným opatřením.

  

  Moje žena pravděpodobně vytvořila

  rekord, když mě za tři minuty dokázala

  dostat na vozík. Naštěstí to dobře vzala

  i naše dcerka, takže za chvíli jsme byli

  na chodbě, kde už ale pro kouř nebylo

  vidět. Kdo to nezažil, nevěřil by, jak

  rychle se situace může změnit.

  Michal Prager

  je radní

  na Praze 14

  a vše

  bezprostředně

  prožil.

• Strana 10

  REFLEKTOR / PORODNÍK PAVEL CALDA

  Jsem šťastný za každý porod,

  ukterého můžu být

  Srenomovaným profesorem Pavlem Caldou osíle zrození,

  inkluzi atenké hranici mezi zdravím apostižením.

  Text: LIBOR ŠPRYSL

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Nedávno jste se poměrně razant-

  ně vyjádřil ksituaci vNáměšti na

  Hané, kde 477 místních obyvatel

  sepsalo petici proti chystané

  stavbě domu schráněným bydle

  -

  ním pro dvanáct lidí smentálním

  postižením. Nebývá zvykem, že

  by kapacity vašeho formátu ko

  -

  mentovaly na sítích situaci někde

  v„Horní Dolní“. Ale chápu, že je

  jen málo profesí, vnichž je tak

  zřejmé, jak moc tenká je hrana,

  která rozhoduje otom, zda bude

  člověk zdráv.

  Především to není „Horní Dolní“, ale

  obec s bohatou historií sahající od

  pravěku – římské osídlení – až např.

  ke zřízení starobince v roce 1938.

  Dalo by se tedy čekat, že i součas-

  ní obyvatelé jsou kulturně vyspě-

  lí a velkorysí. Když jsem se dočetl

  o petici, ve které občané poukazovali

  na to, že nechtějí, aby se jejich děti

  musely dívat na zdravotně posti-

  žené, nevěřil jsem svým očím. Kdo

  to jsou ti krásní elegantní lidé, kteří

  nechápou, že každý jsme nějak jiný?

  Nevadí jim snad i tlustí, plešatí nebo

  ti, kteří si pískají jinou písničku než

  oni? To jsou lidé, kteří se na Silvestra

  objímali u panáčka slivovice a přáli si

  hodně zdraví?

  Nedovedu pochopit omezenost

  hraničící s hloupostí ve stylu sytý

  hladovému nevěří. Oni nevěří tomu,

  že by se mohli v okamžiku ocitnout

  na místě těch lidí, proti nimž protes-

  tují? Velmi se mýlí.

  Narození nového člověka provází

  od početí spousta proměnných,

  na nichž záleží, zda bude zdra

  -

  vý. Onehdy jsem slyšel takový

  příměr genetiků, že vpytlíku je

  deset kuliček, osm bílých advě

  černé, což dává velkou jistotu, že

  si vytáhnete tu bílou. Ale nemusí

  se to povést vždy, potřebujete

  také trochu štěstí. Co se děje

  vokamžiku, kdy zjistíte, že svy

  -

  víjejícím se miminkem není něco

  vpořádku?

  My nejsme v roli rozhodčích za naše

  matky. My máme úlohu asistentů, in-

  formátorů. Kolem 98 % dětí se vyvíjí

  naprosto normálně. Těhotné chtějí

  pochopitelně slyšet, že je všechno

  v pořádku. Každý má rád optimistic-

  ké prognózy. Ale přece jen existuje

  malinké číslo, které znamená těžké

  rozhodnutí.

  My umíme pojmenovat poškození,

  definovat je. Dokážeme také ledacos

  léčit. Poradíme si s tím, když třeba

  jedno dvojče „krade“ krev tomu dru-

  hému nebo plod trpí v děloze chu-

  dokrevností. Jsou ale stavy, na které

  jsme krátcí. Chromozomální poru-

  chy, velké vrozené vady nebo někte-

  rá těžká postižení srdce či plic. Ale

  i přes všechny naše snahy a stále se

  zlepšující diagnostické možnosti se

  stále rodí děti s velkými a často ce-

  loživotními problémy. Medicína dělá

  velké pokroky, ale není všemocná

  a reprodukce člověka má k dokona-

  losti daleko.

  Stále platí, že pokud hrozí těžké

  postižení plodu, většina těhotných

  využije svého legálního práva a po-

  žádá o ukončení těhotenství. Proto

  se u většiny novorozenců naroze-

  ných s postižením o jejich problému

  před porodem neví. I těmto ženám

  jsme dnes schopni pomoci v jejich

  snaze udělat svému dítěti život při-

  jatelný.

  Dnes se můžeme ohlédnout za

  uplynulými třiceti roky. Nahlížení

  veřejnosti na zdravotní či mentál

  -

  ní postižení se změnilo. Náměšť

  anázory jejích obyvatel jsou snad

  spíše výjimkou. Ale určitě je stále

  co zlepšovat. Včem vy vidíte

  největší změny?

  Prof. MUDr. Pavel Calda, CSc. (*)

  Vedoucí Centra fetální medicíny aOddělení ultrazvukové

  diagnostiky Gynekologicko-porodnické kliniky . LF UK aVFN.

  Přední odborník zoblasti porodnictví agynekologie, předseda

  České společnosti pro ultrazvuk vgynekologii aporodnictví

  ČLS JEP, člen poradní komise Ministerstva zdravotnictví ČR.

  Držitel několika ocenění voboru.

  Přístrojová

  technika kráčí

  vpřed mílovými

  kroky. Profesor

  Calda ji využívá

  denně.

• Strana 11

  11

  Posun od roku 1989 vidím obrov-

  ský, i díky médiím, která tak rádi

  kritizujeme, hodně lidí nahlíží na

  problematiku postižených zcela ji-

  nak, než tomu bylo tenkrát. Tehdy

  za to mohla hlavně snaha postižené

  ukrývat, „nepouštět je na ulici“, ne-

  byl zájem vytvářet podmínky pro

  integraci postižených do většinové

  společnosti. Určitě se o nich tolik

  nepsalo a nemluvilo. Dnes vidíme,

  jak nás tito lidé dovedou obohacovat,

  posloucháme písničky skupiny The

  Tap Tap a jsme nadšení. Lidé si již

  dovedou uvědomit, že postižení není

  ničím jiným než jen odlišností.

  Jak by stát mohl podle vás nej-

  více pomoci rodinám, které se

  starají opostiženého člověka?

  Naštěstí dnes již existuje hodně in-

  stitucí, které jsou schopné pomáhat

  rodinám s dětmi, ale i dospělými.

  Odlehčovací služba je něco napros-

  to dokonalého. Jsou totiž schopné

  je převzít na krátkodobou péči, aby

  si mohli oddechnout všichni, kte-

  ří se o ně starají, věnovat se chvíli

  něčemu jinému, sobě. To není nic

  k zavržení, protože ti lidé si čas od

  času potřebují odpočinout od stálého

  tlaku při poskytování pomoci svým

  blízkým. I díky tomu jsou schopní žít

  v rodinách, což je vždycky lepší, než

  když musí žít někde v ústavu. Ovšem

  k tomu je také potřeba dostatek fi-

  nančních prostředků.

  Většinová populace zdravotně

  či mentálně postižené potkává

  pořád ještě málo. Nejčastěji se

  onich začne mluvit ve spojení se

  slovem inkluze. Co by se mělo

  stát, aby se neopakovala žádná

  Náměšť ?

  Já už jsem v našem rozhovoru jed-

  nou použil, že sytý hladovému ne-

  věří. Inkluze není jen o vzdělávání

  postižených dětí spolu se zdravými.

  Podle mého názoru by každý mladý

  člověk měl mít možnost poznat, jak

  se žije postiženým spoluobčanům.

  Většinová populace by tak lépe chá-

  pala realitu každého dne, třeba vo-

  zíčkáře. Lidé stále mají pocit, že ten

  člověk je „nemocný“, a nechápou, že

  pro vozíčkáře nebo jinak postiže-

  V historických budovách se skrývá

  moderní zdravotnické pracoviště.

  Každý tu může najít inspiraci pro to,

  aby viděl něco hezkého.

• Strana 12

  REFLEKTOR / NEZISKOVKY V REGIONECH – ČESKÉ BUDĚJOVICE

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Je slunečný mrazivý lednový den

  a na českobudějovickém náměstí

  Přemysla Otakara II. stojí a sedí na

  lavičkách nebo ve vozíku před kaš-

  nou desítky lidí nejrůznějšího věku,

  z nichž většina má na sobě dres, če-

  pice nebo šály zdejšího hokejového

  klubu HC Motor. Zachumlaný kame-

  raman zaostřuje na muže v černém

  sedícího uprostřed, který po zvolání

  „Akce!“ již poněkolikáté trpělivě opa-

  kuje: „Aby vzniklo velké město, musí

  se některé věci spojit: Vltava a Mal-

  še a taky HC Motor České Budějice

  a Centrum ARPIDA. Naše město je

  velký tím, že držíme spolu. Že my

  všichni jsme Budějice!“

  Mužem v černém je režisér a he-

  rec Jiří Mádl, zdejší rodák, který

  právě natáčí s klienty a zaměstnanci

  centra pro tělesně postižené ARPIDA

  děkovný šot pro fanoušky Motoru.

  Během zápasu ve vánočních dresech

  a díky aukcím obrázků a dresů vy-

  brali hokejoví fandové přes 340 ti-

  síc korun, díky nimž se děti z centra

  v létě pojedou radovat a uzdravovat

  k moři.

  „Arpidu vnímám hodně dlouho,

  vždyť mě zajímala už předtím, než

  jsem se stal známým a než mě za-

  čali oslovovat kvůli spolupráci,“ vy-

  světluje Jiří Mádl svůj vztah k lidem

  s postižením. „Vím třeba, že ARPIDA

  vznikla 23. října, což je den mých

  narozenin. Proto vždy každé naše se-

  tkání vnímám jako osudové a už jsme

  spolu moc udělali. V Arpidě jsem točil

  jako režisér svůj první film Pojedeme

  k moři. Mám pocit, že od té doby je

  naše spolupráce pevná a úzká,“ usmí-

  vá se Jiří Mádl, který ví, že centrum

  ARPIDA jako nestátní nezisková or-

  ganizace podporu potřebuje, neboť

  shánět peníze je stále obtížné. „AR-

  PIDA se stává populárnější, ale pro-

  blémy s financováním mají. Tohle se

  týká občanské společnosti. Když se

  angažujeme v politických věcech,

  kde se názorově rozcházíme, zároveň

  se ale učíme schopnosti mobilizovat

  se k nějaké aktivitě, což se pak pro-

  jeví v dobročinných věcech, které nás

  paradoxně spojují. Myslím si, že ak-

  Aby žili vlastní životy

  ného, je důležitá pomoc, až když už

  sám nezvládne vyřešit problém.

  Ve velkých městech se sice udě-

  lalo hodně práce, dříve byl problém

  najít bezbariérové chodníky, dnes

  jsou samozřejmostí. Zpřístupňuje se

  MHD i metro, často velmi složitě. Ale

  pořád toho není dost. Podívejte se

  třeba na stanici metra Strašnická, na

  tu hroznou plošinu, která jede neko-

  nečnou dobu nahoru nebo dolů. A ve

  stejné době se lidé chystají létat na

  Mars – není to absurdní při pohledu

  na to samohybné monstrum? Slyšel

  jsem, že prý mimo velká města je si-

  tuace také pořád špatná.

  Náš rozhovor se odehrává na

  začátku roku 2020… Co byste si

  přál?

  Jsem šťastný, když mohu být u poro-

  du dítěte. To je takový magický oka-

  mžik zrodu, který je vykoupením ze

  všech problémů. A zároveň si vždyc-

  ky uvědomím, že každý začátek pro-

  vází nějaký konec. Já bych chtěl, aby

  bylo co nejvíc těch začátků. Protože

  jich je momentálně méně a méně.

  Lidé si neuvědomují, že mít děti je

  skoro vždycky něco krásného.

  Vím, že se množí názory, že za-

  chráníme planetu, když nebudeme

  mít děti. Tento názor se však malič-

  ko míjí místem. Rozhodně nejde za-

  stavit údajné oteplování a zachránit

  planetu tím, že zrovna my a zde ne-

  budeme mít děti. Většina ze 7,16 mi -

  liardy obyvatel žije a rodí se v Číně

  (1,39 miliardy), Indii (1,312 miliar-

  dy), Indonésii, Pákistánu (476 mi-

  lionů), Brazílii (210 milionů), Ni-

  gérii (210 milionů) a Bangladéši

  (161 mil.). USA se 332 miliony

  jsou jedinou velkou zemí s nízkým

  populačním přírůstkem. Hlavním

  tématem by mělo být snižování po-

  rodnosti v rozvojových zemích, kde

  se populace stále nekontrolovatelně

  zvyšuje.

  Víme, že pokud se ženám dostane

  vzdělání, přestanou mít pět a více

  dětí. Proto by nás nemělo zajímat,

  kolik dětí se narodí někde jinde na

  planetě. Nás by mělo zajímat, kolik

  dětí se narodí u nás. A těch je oprav-

  du málo. Proto jsem šťastný za každý

  porod, u kterého mohu být.

  

  ČESKOBUDĚJOVICKÉ CENTRUM ARPIDA UŽ BEZMÁLA TŘICET

  LET PODPORUJE RODINY SDĚTMI SPOSTIŽENÍM. UCELENÁ

  REHABILITACE TADY ALE ZDALEKA NEKONČÍ U ŠKOLNÍ DOCHÁZKY.

  UŽ OD SVÉHO ZALOŽENÍ SI VARPIDĚ PŘEJÍ POMÁHAT MLADÝM

  LIDEM ZREGIONU KPLNOHODNOTNÉMU, SAMOSTATNÉMU ŽITÍ.

  Součástí

  ucelené

  rehabilitace

  jsou isociálně-

  -terapeutické

  dílny.

  Fyzioterapeut

  Karel Klewar

  (druhý snímek

  odshora)

  pracuje

  vARPIDĚ už

  dvě desítky let.

• Strana 13

  REFLEKTOR / NEZISKOVKY V REGIONECH – ČESKÉ BUDĚJOVICE

  13

  tivní občanská společnost má za úkol

  podobné neziskovky podržet,“ dodá-

  vá Jiří Mádl.

  IGLÚ ZA DVEŘMI

  O pár dní později se v kanceláři ře-

  ditele Arpidy Marka Wohlgemutha

  dozvídáme, že do italského středis-

  ka Caorle se vypraví děti, pro které

  bude prázdninový zájezd k moři

  radostným a velkým zážitkem.

  Možná pojedou i děti, které se prá-

  vě radují ve třídě ZŠ speciální, pro-

  měněné v polární krajinu. „Hrajeme

  si na zimu, a když venku není sníh,

  tak si ho musíme vytvořit ve třídě,“

  říká pedagožka Hana Fillová, zatím-

  co z reproduktoru zpívá Nohavica

  Grónskou zem a v záplavě bílých pa-

  pírových koulí u kopule stanu trůní

  dívka v beranici.

  Teplou koupel si už teď užívá v ba-

  zénu desítka plavců. „Jedná se o pla-

  vání v rámci denního stacionáře pro

  dospělé osoby s tělesným a mentál-

  ním postižením,“ říká vedoucí sta-

  cionáře Gabriela Kocmichová. Mezi

  plavci je i Jakub Smejkal. „Tady v ba-

  zéně je to pecka, protože rád plavu,“

  směje se. „V Arpidě pracuji v sociál-

  ně-terapeutických dílnách, kde dělá-

  me výrobky ze dřeva,“ prozradí, než

  se ponoří.

  O patro výš, v místnosti pro er-

  goterapii připravují Štěpán s Adám-

  kem toasty. „Dal jsem do nich kečup

  a sýr,“ říká malý kuchař, jehož vyzý-

  vavě vonící výsledek vzápětí vyta-

  huje Věra Šulcová. „Věnujeme se při

  herní činnosti věcem, které potřebu-

  jí, třeba oblékání, vaření a mytí ná-

  dobí,“ říká Věra, když veze na vozíku

  kuchaře ukusujícího toust směrem

  k výtahu.

  U něj potkáváme maminku s hol-

  čičkou v kočárku. „Naše čtrnáctimě-

  síční Petruška má od narození problé-

  my s ohebností ruky a po operaci sem

  už rok jezdíme na cvičení,“ vysvětluje.

  „Tady cvičí úchop, aby si víc uvědomi-

  la a vnímala svou ručičku a víc spo-

  lupracovala. Začneme i ergoterapii

  a možná i Vojtovu metodu. Jezdíme

  sem třikrát čtyřikrát měsíčně. Na hol-

  ce je znát velký pokrok, za což jsem

  moc vděčná,“ dodává šťastně.

  Než se usadí k obědu, vydávají se

  chodbou do jedné z místností fyzio-

  terapeut Karel Klewar (45) s malým

  Míšou. „Cvičíme spolu už sedmým

  rokem Vojtovu metodu,“ vysvětluje

  muž, zatímco chlapce svléká a uklá-

  dá na stůl. „Snažím se, aby se Míša

  rozchodil. Pracujeme na tom, aby

  se při chůzi dokázal správně opřít

  do nohou, aby měl dobře napříme-

  ný trup a tělíčko drželo pohromadě.

  Aby byl samostatný, v chůzi nepotře-

  boval oporu a nemusel se držet něčí

  ruky nebo chodítka. Stále se zlepšu-

  je. Kromě Vojtovy metody trénujeme

  i chůzi do schodů a na rehabilitačním

  elektrickém chodníku, aby si ji zau-

  tomatizoval. Když je hezky, jdeme

  ven, aby se naučil zvládat terénní ne-

  rovnosti, někde nezakopl a nespadl.

  S Míšou je fajn. Sice nemluví, ale je

  pozitivní a usměvavý, když ho tedy

  moc netrápím,“ dodává Karel Klewar.

  BOJE, KTERÉ NEKONČÍ

  Spokojenost klientů i zaměstnanců

  je devíza Arpidy, kterou vede Ma-

  rek Wohlgemuth (53). Na stole má

  snímek Miloslava Cibocha, který

  u zrodu centra roku 1990 stál. „Je

  to jeden z mých duchovních otců.

  Člověk, který se dokázal zapřít a ne-

  kompromisně se zasadit za správnou

  věc. Je pro mě velká čest, že jsem

  se s ním mohl potkat a sdílet stej-

  né cíle. Ovlivnil mě stejně jako můj

  předchůdce, ředitel Jirka Jankovský.

  Miloslav Ciboch vydupal ze země

  věci, které přesunul do roviny zázra-

  ků, i když tvrdil, že byl jen obyčejný

  nástroj. Jirka pak zařízení úžasně

  nasměroval do současné podoby,

  což je velký závazek jak vůči mým

  předchůdcům, tak rodičům klientů,

  kteří stáli u zrodu centra,“ vrací se do

  minulosti.

  Organizace má však i velké plány

  pro budoucnost: „Snažíme se vybu-

  Dětem se

  zaměstnanci

  Arpidy věnují

  splným

  nasazením. Třeba

  ive třídě ZŠ

  speciální (druhý

  snímek odshora)

  akdyž není venku

  sníh, poradí si

  třeba sněhovými

  koulemi zpapíru.

• Strana 14

  REFLEKTOR / NEZISKOVKY V REGIONECH

  Bezpečnost

  bydlení

  V polovině listopadu loňského roku

  byla média plná zpráv o požáru

  v domě s pečovatelskou službou,

  při kterém zemřela jedna klientka

  a její asistenční pes. O dva měsíce

  později, v polovině ledna 2020, byl

  další požár v domově pro postižené

  ve Vejprtech, jehož přímými oběťmi

  bylo osm klientů. Ve Vejprtech měli

  požární čidla pouze na toaletách,

  kam chodili klienti kouřit.

  Bydlíme s manželem v domě

  s byty zvláštního určení. Bydlí zde

  lidé s mobilitou na vozíku a také

  lidé nevidomí. Je to panelák, sedm

  poschodí, 46 bytů předaných do

  provozu v roce 1979. Protipo

  -

  žární čidla samozřejmě žádná,

  dva výtahy se staly evakuačními

  poté, co byly připojeny na systém

  veřejného osvětlení. Lze doufat, že

  pokud by bylo nezbytné v domě

  vypnout elektriku, snad se veřejné

  osvětlení vypínat nebude muset.

  Vlastní agregát dům nemá. Výtah

  má nosnost na jeden elektrický

  vozík, jeden mechanický vozík

  a několik chodících. Vnitřní zadní

  schodiště, které je na druhé straně

  paneláku, může v případě nouze

  použít člověk s mechanickým

  vozíkem s asistencí chodící osoby,

  pro elektrický vozík je k ničemu.

  Po požáru na Černém Mostě byly

  zrušeny zámky dveří k zadnímu

  schodišti. Na parkovišti s vyhraze

  -

  ným parkováním před domem ob-

  čas stojí vozidla tak, že sanita má

  problém dojet ke vchodu, hasičské

  auto by neprojelo.

  Stejný panelák stojí před námi

  a kolik dalších podobných po celé

  zemi existuje? Kolik domovů pro

  seniory či domovů s pečovatelskou

  službou je vybaveno požárními

  hlásiči v každém pokoji? Tak dou

  -

  fáme, že u nás hořet nebude…

  

  Autorka je lékařka,

  členka Rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  Centrum ARPIDA

  Akce. Rehabilitace. Pomoc. Integrace. Dobrovolnost. Agapé.

  ARPIDA je českobudějovické nestátní neziskové zařízení

  nabízející pomoc rodinám pečujícím oděti stělesným nebo

  kombinovaným postižením od narození do  let. Rodiče

  zokolí ikraje volí denní či ambulantní formu, týdenní

  advoutýdenní pobyty využívají rodiny zcelé republiky.

  Uvzniku Arpidy stála aktivní skupina rodičů dětí srůznými

  formami postižení. Přípravné práce začaly vroce 

  astavba centra byla dokončena otři roky později. Zásadním

  způsobem se ovýstavbu zasloužil zakladatel vesniček SOS

  Miloslav Ciboch (–). Po dostavbě ukotvili koncepční

  nastavení na cílovou skupinu aprincipy ucelené rehabilitace

  zdejší odborníci včele sprvním ředitelem Jiřím Jankovským.

  Ten využil dlouholeté zkušenosti zterénní práce dětského

  psychologa, ale isvá teologická studia avtiskl zařízení

  křesťanský ráz.

  Při veškeré činnosti se tedy ARPIDA opírá ozákladní principy

  křesťanské etiky respektující vzájemnou úctu, sounáležitost,

  sdílení, solidaritu aporozumění. Při poskytování služeb zde

  zaměstnanci ctí princip ucelené akoordinované rehabilitace

  ve smyslu celostního rozvoje člověka. Centrum plní roli

  zdravotnického asociálního zařízení aposkytuje vzdělávání

  od mateřské azákladní školy po střední školu praktickou nebo

  místa pracovní rehabilitace anávazné podpory.

  Zdroj avíce informací: www.arpida.cz

  dovat nové projekty, aby klienti měli

  další možnost rozvoje i v dospělosti.

  Celých 26 let s nimi prožíváme jejich

  tzv. malé velké boje a vítězství, a pak

  by měli zůstat doma? Chceme jim

  vytvořit podmínky dalšího rozvoje,

  proto jsme přišli s výstavbou nazva-

  nou Etapa příležitostí. Na našem po-

  zemku vyrostou tři nové budovy pro

  denní stacionáře a sociálně-terapeu-

  tické dílny, kde dospělí klienti získají

  dovednosti, aby se mohli zapojit do

  běžného života v místě bydliště,“ říká

  Marek Wohlgemuth.

  V Arpidě už mají stavební povole-

  ní, hotový projekt i žádost o dotaci

  a čekají, jak to dopadne. Nechtějí, aby

  u nich klienti zůstali navěky, ale aby

  zkoušeli žít vlastní životy. „Chceme

  motivovat rodiny a obce, aby vytvá-

  řely bezbariérové byty a podporova-

  né formy bydlení. Aby naši klienti žili

  mezi lidmi. Jejich samostatná cesta

  začíná bydlením, pak pracovními

  příležitostmi a skupinou, do které

  se začlení. Která je vezme mezi sebe

  ne proto, že jsou postižení, ale kvůli

  tomu, jací jsou lidé,“ předkládá ředi-

  tel své vize.

  A čeho by se v Arpidě koncem

  roku 2020 rád dočkal? „Budu rád,

  když letos začneme se stavbou, ne-

  boť ji lidé nutně potřebují. Přeji si,

  aby fungovaly léky na progresivní

  formy svalového onemocnění. Budu

  rád, když se objeví pozitivní výsled-

  ky samostatného života klientů. Přeji

  si, aby se podařilo získat v místech

  bydliště potřebnou a správnou služ-

  bu klientům, o které se už rodiče ne-

  mohou starat, aby nebyli vytrženi ze

  svého prostředí, na něž jsou zvyklí,

  a jejich život důstojně pokračoval.

  Tohle jsou mé sny, a i když se vždy

  splní jen štipec, doufám, že se něco

  podaří a posuneme se zas o kus dál,“

  dodává na závěr Marek Wohlge-

  muth.

  

  Klienti se tady

  mohou věnovat

  jak umění,

  tak sportu.

• Strana 15

  Předplaťte si

  časopis Můžeš

  Výhodné předplatné

  nadva roky za380 Kč!

  Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč.

  OBJEDNÁVKY PŘEDPLATNÉHO

  PŘIJÍMÁ ČESKÁ POŠTA:

  TELEFONICKY: na bezplatné lince 800 300 302

  ON-LINE: na adrese: www.postabo.cz

  E-MAILEM: postabo.prstc@cpost.cz

  PÍSEMNĚ: na adrese: Česká pošta, s. p., Oddělení periodického tisku

  Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3

  15

• Strana 16

  ŽIVOT

  Najít vsobě hodnotu

  Aleš Eger (47) přišel po nehodě na motorce prakticky

  ocelou pravou nohu. Okamžikem, který ho málem stál život,

  se ale nenechal zlomit. Ipřes své postižení se stal řidičem

  autobusu, chystá se kunikátnímu kaskadérskému kousku

  avše vnímá sduchovním rozměrem.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Od mládí hrál fotbal, reprezento-

  val naši zemi v pozemním hokeji

  a učarovala mu rychlá kola. Lás-

  ka k motorkám se mu však stala

  málem osudnou. V srpnu 2014 se

  svým strojem podklouzl a skončil

  pod protijedoucím traktorem. Ztratil

  čtyři litry krve, přišel o pravou nohu

  prakticky až u pánve, tu levou lékaři

  stěží zachránili. Přežil jen zázrakem.

  „Byl to důsledek mojí osobní krize,

  kterou jsem prožíval v partnerském

  životě,“ vzpomíná Aleš na nešťast-

  né období, které přišlo po krásných

  okamžicích od narození jeho vysně-

  né dcery Marušky. „Koledoval jsem

  si o to. Těžce jsem prožíval přichá-

  zející rozchod, jezdil jsem tou dobou

  jako smyslů zbavený. Rychlá jízda

  na motorce totiž působí jako droga.

  Přestanete normálně myslet, nepři-

  měřeně si věříte. Po svých zkuše-

  nostech bych přehnaně výkonné ka-

  potované silniční motorky v běžném

  provozu zakázal.“

  MÁM SVÉ ODBĚHÁNO

  Přestože práce za volantem nás

  k jeho příběhu dovedla a je u člově-

  ka s jeho omezením (slovo handicap

  nemá rád) sama o sobě unikátní,

  Aleš při našem setkání mluvil více

  o hodnotách než o řízení autobusu.

  Ještě před úrazem si našel cestu

  k buddhismu. Bere ho podle svých

  slov jako tělocvik hlavy, který pomá-

  há se soustředěním na vlastní mysl.

  Říká, že řada lidí, kteří se k němu

  okatě hlásí, vlastně vůbec nic nepo-

  chopila. „Byl jsem dost roztěkaný typ

  člověka, vyzkoušel a zažil jsem toho

  spoustu. Úraz mi nabídl novou ces-

  tu a já to vnímám svým způsobem

  jako dar. Záleží na mně, jak s ním

  naložím… Netrápí mě pocit, že bych

  o něco přišel. Naopak. Docela rád

  jsem zpomalil. Já už mám svoje od-

  běháno. Je veliký rozdíl, jestli se vám

  taková věc přihodí v mém věku nebo

  jako mladému klukovi na startu.“

  Aleš říká, že s novou situací v sobě

  našel klid. „Vyčistil jsem si hlavu, vše

  dělám s plným vědomím. Nemůžu

  dělat něco bezmyšlenkovitě, na to

  bych pak doplatil já i lidé kolem mě.

  Když se nesoustředím, upadnu nebo

  nabourám. S přepnutím do tohoto

  módu jsem začal všechno vnímat in-

  tenzivněji. I jablko jím a vnímám jako

  prožitek. Kdo se honí za úspěchem,

  nemůže tohle pochopit a je vcel-

  ku marné se mu to snažit vysvětlit,“

  konstatuje a dodává, že takový člo-

  věk nemá většinou prostor ani pro

  empatii. „Časté pomlouvání a kritika

  druhých pramení z toho, že lidé tak

  odvádějí pozornost od řešení vlast-

  ních životů. V učení empatii vidím

  přínos lidí s omezením, jako mám

  já, pro naši společnost. Ta nás přes

  všechna různá gesta pořád převáž-

  ně vnímá jako neschopné mrzáky.

  Nemám rád škatulkování a segre-

  gaci na my a oni, ale tohle by mělo

  lidi s podobným osudem spojovat.

  Měli by být aktivní a ukázat světu, že

  jsme platní,“ vyzývá Aleš, který právě

  odtud čerpá inspiraci k náplni svého

  nově pojatého života.

  ZBOŽÍ, CO SE SAMO NALOŽÍ

  Už před nehodou měl Aleš řadu typů

  řidičských průkazů. Živil se vedle

  jiných profesí (kam patřila i prá-

  ce v lese či na farmě) také řízením

  kamionu. Po úrazu se rozhodl do

  kabiny vrátit, jenže měl problémy

  s manévrováním dlouhého vozu na

  centimetr přesně a také s nakládá-

  ním. Zboží si totiž zavážel sám, nad

  čímž prý v Německu udiveně krou-

  tili hlavou. Co jsme to prý za zemi,

  která nechá člověka v takovémto

  stavu dělat takovou práci. „Bylo to

  moc náročné. Musel jsem hrozně

  Vyčistil jsem si hlavu, vše dělám

  s plným vědomím. Nemůžu dělat

  něco bezmyšlenkovitě, na to bych

  pak doplatil já i lidé kolem mě.

  Když se nesoustředím, upadnu

  nebo nabourám.

• Strana 17

  17

  Aleš si za volantem

  našel zvláštní posed,

  aby vše zvládl.

• Strana 18

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  bojovat s motorikou, která se mi od

  základu změnila,“ popisuje Aleš, jenž

  nepoužívá protézu, protože má am-

  putaci příliš vysoko.

  Šoférování se však nehodlal vzdát.

  Vždyť pokud má vůz automatickou

  převodovku, stačí jednou nohou

  šlapat střídavě na brzdu a plyn. A to

  i v případě levé dolní končetiny, byť je

  to ta vzdálenější. Aleš se kvůli tomu

  naučil sedět trochu šikmo. „Řekl

  jsem si, že bych ale potřeboval něja-

  ké zboží, které se mi bude nakládat

  samo,“ vzpomíná s nadsázkou.

  Logickou volbou jsou v takovém

  případě pasažéři. Nejprve začal vozit

  klienty s mentálním postižením pro

  Domov Laguna v Psárech. „Dávali mi

  tak báječně milou a upřímnou zpět-

  nou vazbu, že jsem nabyl jistoty: Ano,

  půjde to! Tak nějak přirozeně a samo

  přišlo, že jsem začal jezdit pro jednu

  společnost s autobusem. Pak jsem

  se pokoušel nastoupit k Dopravnímu

  podniku hlavního města Prahy,“ vy-

  práví. Ta snaha trvala tři čtvrtě roku

  a zahrnovala několikeré odmítnutí.

  Aleš ale svého nynějšího zaměstna-

  vatele udolal a i s pomocí soudního

  znalce prokázal, že bude dobrým ři-

  dičem městského autobusu. „Na za-

  čátku mi lékař říkal, že můžu být rád,

  když si sám udělám kafe a neopařím

  se při tom, ovšem na řízení ať zapo-

  menu. Já se však nehodlal vzdát.“

  Cestující byli zprvu překvapeni,

  byla znát nedůvěra. Někteří dokon-

  ce hledali skrytou kameru, protože

  se domnívali, že jde o žert. Postupně

  si však zvykli a teď na něj chodí jen

  pochvalné reference. Dopravní pod-

  nik nakonec Aleše začal prezentovat

  i v médiích, kde má jeho průkopnic-

  ký počin ohlas.

  „Musím jezdit extrémně opatrně.

  Kdyby se něco stalo, okamžitě bych

  byl na pranýři – a i ti, kdo mě dneska

  plácají uznale po ramenou, by oka-

  mžitě tvrdili, že hned věděli, o jak

  hloupý nápad jde. Kolega nedávno

  prudce zabrzdil, a jedna paní se po

  pádu zranila. Říkal, že než přijeli zá-

  chranáři a lidé z podniku, málem jej

  cestující zlynčovali. Mě by tam asi na

  místě rovnou ukamenovali,“ líčí Aleš

  bez iluzí tíhu svojí odpovědnosti. Na

  druhou stranu ho však velmi těší vi-

  dět, jak pasažéry v pořádku přiblížil

  jejich cíli a oni se od něj zase roz-

  prchnou dál do světa.

  SKOK HRDINY

  V této chvíli už by mohl přijít happy

  end, ale s Alešem to tak prosté není.

  Má zkrátka rád výzvy. A tak bez

  nohy usedl zpět nejen za volant, ale

  i za řídítka motorek. Už dva roky po

  fatálním pádu vyrazil s „mašinou“

  na okruh. Při té příležitosti měl dal-

  ší nehodu, při níž si natřikrát zlámal

  kotník na levé noze a málem o ni

  také přišel. „V nemocnici si ťukali na

  čelo a říkali, že patřím spíš na psy-

  chiatrii. Pak jsem jezdil na vozíku

  a strávil dva měsíce v léčebně dlou-

  hodobě nemocných, protože jsem se

  nedokázal obstarat doma sám. Viděl

  jsem tam kolem sebe umírat lidi. Ta-

  hle zkušenost mi dala možná víc než

  první úraz,“ vzpomíná.

  Opět se dal dohromady, aby začal

  pracovat na podniku z nejbláznivěj-

  ších. Rozhodl se skočit na enduro

  motorce tzv. backflip neboli salto

  vzad. Přivedla ho k tomu jeho malá

  dcerka. „Ona musí zpracovat, že má

  podle svého okolí zmrzačeného tátu,

  který pro ni ale zároveň má být su-

  perhrdina. Když jsem se jednou díval

  na tyhle skoky v televizi, úplně mezi

  řečí se zeptala, proč to vlastně taky

  neskáču. A já se rozhodl, že to pro

  ni musím udělat, aby věděla, že i na

  svého tátu může být hrdá. Nikdo ne-

  chápe, proč to chci udělat, stejně jako

  se divili, proč chci řídit autobus. Pro-

  tože v sobě každý musíme najít hod-

  notu i přes svoji jinakost. A nabíd-

  nout ji společnosti,“ vyjadřuje svoje

  krédo Aleš. „A i když už si ne umím

  představit den, kdy by mě něco ne-

  bolelo, mám krásný život!“

  

  Zpočátku si

  cestující mysleli,

  že jde o nějaký

  vtip.

• Strana 19

  ŽIVOT / TECHNIKA – HACKATHONY

  Hackuj pro dobro!

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: CONFIDENCE DIGITAL

  Slovo „hackathon“ je složeninou

  výrazů „hack“ a „maraton“. Kdo by

  si však představil hackera, před

  kterým se třese nejeden počítačo-

  vý systém a bankovní konto, byl by

  v tomto případě na omylu. Tady se

  stojí na legální straně barikády a slo-

  vo odkazuje k původní komunitě

  technologických nadšenců z Mas-

  sachusettského technologického

  institutu ve Spojených státech, kteří

  se v 60. letech minulého století rádi

  setkávali při překonávání limitů teh-

  dejších programovacích jazyků.

  Nadšenci zůstávají, zadání se mění.

  Moderní hackathony na zmíněnou

  tradici navazují, pořádají a zaštiťují je

  však obvykle velké firmy a instituce,

  včetně zdravotnických. Těm pomá-

  hají mladé týmy v časovém limitu

  (obvykle 24 nebo 48 hodin) řešit

  konkrétní problémy z praxe, vítězo-

  vé si pak odnášejí odměny.

  Pro Můžeš přibližuje Petr Vaňá-

  sek, jeden z organizátorů podob-

  ných akcí u nás: „V České republice

  už jsme zorganizovali hackathony

  zaměřené na chytrá řešení v oblas-

  tech energetiky, mobility, internetu

  věcí, robotiky nebo také zdravotnic-

  tví. Věříme, že ty se zdravotnickou

  tematikou budou probíhat i nadále

  jednou až dvakrát ročně. Zdravot-

  nické instituce, ať už se jedná o stát-

  ní nebo soukromé subjekty, reagují

  na hackathony pozitivně a většinou

  jsou jim nakloněny. Vidí v podob-

  ných akcích příležitost vyřešit pro-

  blémy typu ,dostali jsme se do slepé

  uličky a chtěli bychom vědět, jak dál‘

  nebo také možnost posunout svoje

  služby o krok dopředu. Mnoho firem

  hackathony využívá také pro to, aby

  zjistily, jak přemýšlí o konkrétní pro-

  blematice mladší generace. A v ne-

  poslední řadě hledá mnoho firem

  na hackathonech schopné lidi pro

  budoucí spolupráci na profesionální

  úrovni.“

  IHNED DO PRAXE

  Soustředěná týmová práce na jed-

  nom problému přitom nese kva-

  litní ovoce. Řešení vznikající na

  hackathonech se nezřídka daří prak-

  ticky okamžitě převádět do praxe.

  „V minulých ročnících nezdravotnic-

  kých hackathonů byl úspěšný napří-

  klad projekt Pralinka pro zrychlení

  výstupu a nástupu do metra, který by

  měl být použit na nové trase metra D.

  Ve vývojové fázi je projekt na mo-

  nitorování terénních nerovností na

  silnicích prostřednictvím chytrých

  senzorů na autech. Dalším úspěš-

  ným hackem je apka Fuzee, která

  efektivně nakombinuje různé způ-

  soby dopravy ve městech (rekol, ko-

  loběžek, taxi a veřejné dopravy) tak,

  abyste se dostali co nejdříve na místo

  určení,“ přibližuje výsledky někte-

  rých minulých akcí Petr Vaňásek.

  Dva hackathony se zdravotnickou

  tematikou se na sklonku loňské-

  ho roku konaly v Praze a i zde byly

  k vidění zajímavé výsledky. V říjnu

  Vítězný tým

  hackathonu

  pořádaného vIKEM

  si zrukou ministra

  zdravotnictví

  odnesl sto tisíc

  korun. Jejich

  nápad je krůček

  od sériového

  produktu.

  SOUSTŘEDĚNÉ

  PRACOVNÍ MARATONY

  PROGRAMÁTORŮ

  NA ZADANÝCH

  PROBLÉMECH,

  TZV. HACKATHONY,

  UNÁS ZÍSKÁVAJÍ

  NA POPULARITĚ.

  PROFITOVAT ZNICH

  MOHOU TAKÉ

  NEMOCNICE ALIDÉ

  SPOSTIŽENÍM.

  19

• Strana 20

  ŽIVOT / TECHNIKA – HACKATHONY

  se mozkové závity soutěžících za-

  hřívaly při Neurological Hackatho-

  nu pořádaném společností Novartis.

  Během 24 hodin se tu utkalo 17

  mezinárodních týmů ve čtyřech vý-

  zvách, jak pomoci pacientům s roz-

  troušenou sklerózou. Vítězný pro-

  jekt prvního hackathonu s tématem

  roztroušené sklerózy v Evropě, No-

  vaSol, představil způsob, jak zajistit

  průběžnou diagnózu chůze pacientů

  s RS pomocí senzoru ve vložce boty

  a aplikace pro mobilní telefony. Au-

  torský tým Data Gardeners si za něj

  odnesl nejen finanční odměnu sto

  tisíc korun, ale také příslib schůzky

  s pacientskou organizací a poten-

  ciálním investorem. Chytrá vložka

  do boty by tak brzy mohla být k dis-

  pozici pacientům.

  Zahanbit se nenechaly ani týmy

  na druhém a třetím místě. Stříbr-

  né družstvo Fluy Capybara přišlo

  s řešením Consistent Video Walk

  Diagnosis – nástrojem pro analýzu

  pohybu pacienta pomocí webové

  kamery, bronzový tým No Name

  pak s webovou aplikací Bridge,

  která umožní lékařům na dálku

  sledovat cvičební režim pacienta.

  Organizátor si velmi pochvaloval

  atmosféru a další z přínosů podob-

  ných akcí: „Bylo vidět, že hacke-

  ři sem přijeli proto, aby skutečně

  pomohli pa cientům a na oplátku

  se mnozí z nich poprvé dozvědě-

  li spoustu informací o roztroušené

  skleróze. Pro odborníky z farma-

  ceutického průmyslu byl zase ne-

  smírně zajímavý pohled na věc oči-

  ma datových expertů a inovátorů,“

  stálo v tiskové zprávě po akci.

  GLUKOMETR PRO NEVIDOMÉ

  V listopadu navázal na zmíněný

  zdravotnický hackathon další, ten-

  tokrát pořádaný Institutem klinické

  a experimentální medicíny (IKEM),

  který také akci poskytl své prostory.

  Během 48 hodin tu na výzvách spo-

  jených se zdravotnickou tematikou

  zápolilo 19 studentských družstev

  z pěti zemí. Mladí hackeři hledali

  odpovědi na celkem 11 aktuálních

  problémů, se kterými se potýkají

  zdravotníci nebo pacienti. I tady šlo

  o jedno prvenství – v České repub-

  lice a střední Evropě to bylo vůbec

  poprvé, kdy se podobná akce konala

  přímo na půdě nemocnice. Zapojili

  se do ní přitom i samotní lékaři, jako

  mentoři se o své zkušenosti podělili

  s jednotlivými družstvy.

  Vítězný ČuprTým složený z absol-

  ventů Matematicko-fyzikální fakulty,

  uspěl s projektem GlukoScan. Mo-

  bilní aplikace poslouží nevidomým

  pro hlasové odečtení hodnot gluko-

  metru. Podle Josefa Ondřeje, člena

  vítězného týmu, žije v České repub-

  lice odhadem na deset tisíc diabeti-

  ků, kteří mají problémy se zrakem,

  přičemž běžné typy glukometrů

  nejsou vybaveny funkcí pro hlaso-

  vý odečet. Aplikace GlukoScan také

  umí hladiny cukru a trend glykémie

  ukládat v mobilním telefonu a ná-

  sledně sdílet například s lékařem

  pacienta. Že se vítězové trefili do

  černého, potvrzuje pro Můžeš i Petr

  Vaňásek: „Na posledním zdravotnic-

  kém hackathonu vznikly produkty

  připravené na okamžité zavedení do

  praxe, jen s několika málo úpravami.

  Projekt Isletscope od týmu Bina-

  ry Trio (druhé místo - pozn. redak-

  ce) dovede kontrolovat a také zvýšit

  kvalitu analytiky mikroskopických

  vzorků Langerhansových ostrůvků

  ve slinivce břišní v systému IsletNet

  využívaném lékaři. IKEM zavedl tuto

  inovaci hned následující týden po

  hackathonu do praxe.“

  Vítězný tým si z rukou ministra

  zdravotnictví Adama Vojtěcha od-

  nesl šek na sto tisíc korun. Na třetím

  místě skončil tým Hax Partyzan se

  svým projektem na validaci výsled-

  ků měření umělé inteligence v sys-

  tému IsletNet. Zvláštní ceny si pak

  rozebraly další zajímavé projekty:

  Thomas Assistant – hlasový asistent

  Starší imladí,

  všichni při

  hackathonu zapojí

  mozkové závity

  křešení reálných

  problémů.

  Hackathon konaný

  na půdě IKEM

  vloňském roce byl

  první svého druhu.

  Zapojili se do něj

  imístní lékaři.

• Strana 21

  21

  pro pacienty s Alzheimerem (Cena

  Magistrátu hl. m. Prahy), aplikace

  Remedics, která slibuje zkrátit čeka-

  cí dobu u lékaře (Cena MEDICON),

  TakeIT – aplikace, která připomíná

  seniorům, aby si vzali léky (Cena

  AstraZeneca), aplikace pro efektivní

  správu nemocnic od týmu Minority

  (Cena Dr. Max) a v neposlední řadě

  Cenu IKEM získal projekt řešení

  kontroly kvality pro automatizova-

  nou analýzu obrazu, která napomáhá

  zabránit chybným analýzám umělé

  inteligence.

  MOZKOVÝ SPRINT

  Legenda říká, že to, z čeho je dnes

  největší sociální síť s 2,4 miliardy

  uživatelů po celém světě, vzniklo

  během jedné noci v pokoji na Har-

  vardově univerzitě za vydatného

  doprovodu vychlazeného piva. Marc

  Zuckerberg napsal program Face-

  Mash, předchůdce Facebooku, za ně-

  kolik hodin pomocí algoritmu, který

  mu jeho kolega Severin načmáral

  na okno pokoje. Zda je to všechno

  čirá pravda, se už nejspíše nedozví-

  me, hackathony ale dnes potvrzují,

  čeho je soustředěná práce s pomocí

  moderních technologií za 24 či 48

  hodin schopna – mezi jiným i reálné

  pomoci pacientům, kteří se s někte-

  rými překážkami potýkají řadu let.

  A to není málo.

  Těšit se proto můžeme i na dal-

  ší chystané akce. V plánu je další

  hackathon zaměřený na zajištění

  bezpečnosti přístrojů ve zdravotnic-

  kých zařízeních. Na podzim se má

  konat 3. ročník Global Smart Health

  Hackathonu a na začátku února

  proběhl hackathon AI for Accessi-

  bility, na němž vznikala řešení vyu-

  žívající umělou inteligenci k pomo-

  ci lidem se zdravotním postižením

  (výsledky této akce a představení

  jednotlivých projektů se budeme

  snažit přinést v některém z dalších

  vydání Můžeš).

  

  800 303 304

  V O L E J T E Z D A R M A

  www.altech.cz

   Rádi poradíme i ohledně vyřízení finančního příspěvku od ÚP na pořízení některého z našich zařízení

   Zavolejte nebo napište ještě dnes, osobní konzultace i cenová nabídka jsou vždy ZDARMA

  • schodišťové plošiny šikmé

  • vertikální plošiny

  • schodišťové sedačky

  • stropní zvedací systémy

  • schodolezy

  • nájezdové rampy

  • bazénové zvedáky

  Altech OK.indd 1Altech OK.indd 1 11.2.2020 18:17:4911.2.2020 18:17:49

  Součástí je

  i prezentace

  výsledků

  odborné porotě.

• Strana 22

  ŽIVOT / AKTIVNĚ – BĚŽECKÉ LYŽOVÁNÍ

  Bílá vrána vbílé stopě

  Běžecké lyžování pro sportovce spostižením unás

  prozatím nemá velkou základnu, disciplína je však vhodná

  ipro rekreaci vzimní přírodě. Nám se podařilo vtréninkové

  stopě potkat sportovního obojživelníka Honzu Tománka,

  který patří mezi průkopníky tohoto sportu unás.

  Text: LIBOR ŠPRYSL

  Foto: ARCHIV HONZY TOMÁNKA

  Jan Tománek je profesionální spor-

  tovec, který se živí sportovním mar-

  ketingem a reklamní činností. Bydlí

  v Dobříši, plánuje s přítelkyní stav-

  bu rodinného domu a na hory to má

  docela daleko. Na sledgeběžkách

  se ve skutečnosti prohání jen „do-

  plňkově“, honí tak fyzičku pro svou

  hlavní disciplínu, kterou je triatlon.

  Výčet jeho úspěchů na handbiku by

  zabral hodně místa, kromě této letní

  disciplíny jsou jeho doménou v zimě

  právě běžky. Když je sníh, což není

  v posledních letech žádnou samo-

  zřejmostí. Před časem se proháněl

  na běžkách i krajinou kolem italské-

  ho Livigna, kde byl na zahraničním

  soustředění za sněhem. A tam to od

  nás není daleko.

  PADESÁTKA VSEDĚ

  „Pro letní závodění na kolech jsem

  jen hledal sport, kterým si zajistím

  kvalitní přípravu i v zimě,“ vzpomíná

  na své začátky průkopník vrcholové-

  ho běžeckého lyžování u nás. „Když

  přišly první dobré výsledky, měl

  jsem samozřejmě radost.“ Z původ-

  ně doplňkového sportu pro trénink

  v plonkových prvních dvou měsících

  roku, kdy se nemůže prohánět na

  kole, se tak stala další discip lína, ve

  které sbírá Honza úspěchy.

  Kromě Jizerské padesátky, kterou

  dokončil jako první Čech na sledgi,

  je patrně také prvním na světě, kdo

  zdolal kultovní Vasalopet 90 vsedě

  (jedná se o populární dálkový Vasův

  běh, který dá pořádně zabrat i zdra-

  vým sportovcům). Ve světovém

  poháru jezdí Honza bez handicapu

  spolu se zdravými soupeři. A roz-

  hodně není málo těch, kterým uka-

  zuje záda.

  Určitě by se tak nestalo bez Jiří-

  ho Němečka z Vrchlabí, specialisty

  na cyklistiku, který staví a opravuje

  kola. Už od roku 1998 rovněž vyrábí

  pomůcky pro handicapované spor-

  tovce v celé republice. Jeho výrobky

  znají nejen vyznavači cyklistiky, ale

  i běžeckého a sjezdového lyžování

  a nedají na něj dopustit ani sledge-

  hokejisté. Právě za ním se Honza

  Tománek před šesti lety vydal, když

  viděl fotky v publikaci o běžkařském

  sportu vozíčkářů. A tak se narodily

  Běžecké lyžování

  Běžecké lyžování je zařazeno do programu paralympiád od

  roku . Sledgeběžky mají nastavenou vzdálenost mezi

  lyžemi na běžnou šířku strojně vyráběné stopy. Lyže je potřeba

  namazat na stoupání.

  Vasův běh je závod vběhu na lyžích pořádaný ve Švédsku.

  Nese jméno krále Gustava Vasy, který utekl před dánským

  králem vroce . Startuje každou první neděli vbřeznu

  vprovincii Dalarna ajeho délka je  kilometrů. Vsoučasné

  době se běhá vněkolika kategoriích ajim je také přizpůsobená

  délka trati. Závodu se účastní kolem  tisíc lyžařů, mezi nimi

  jsou již také ženy aděti. Kromě švédského krále Karla XVI.

  Gustava jej má úspěšně za sebou také Honza Tománek.

  Vzávodech světového poháru IPC probíhá kategorizace pro

  sit-ski (sledge) na základě úrovně handicapu adělí se na pět

  kategorií. Klasifikační model počítá pouze snižšími handicapy,

  nikoli shandicapy vyššími, např. kvadruplegiky.

  Zájemci oběžecké lyžování mohou pro více informací

  kontaktovat Honzu Tománka na info@honzatomanek.com.

• Strana 23

  23

  jeho první sledgeběžky. Výhodou je,

  že v dílně pana Němečka je možné

  upravit pro každého sportovní náči-

  ní přesně tak, aby vyhovovalo všem

  potřebám.

  REKREAČNĚ INA ČAS

  Ne každý se nutně musí stát vrcho-

  lovým sportovcem, sledgeběžky

  jsou jednou z možností, jak poznávat

  krásu zimní krajiny a ještě při tom

  sportovat. Zvláště pak pro ty, kte-

  ří stejně jako Honza sportovali před

  tím, než byli donuceni usednout na

  vozík. Honza přiznává: „Sport mi sa-

  mozřejmě po úrazu chyběl. Nejdřív

  to pro mě byl spíš jen relax a určitá

  psychohygiena. Teprve když jsem

  začal výkonnostně růst, přišla na-

  bídka na smlouvu plnohodnotného

  profesionála.“ Jeho roční rozpočet se

  pohybuje okolo jednoho a půl milio-

  nu, a i když je to nelehké, pokrývá jej

  Honza svou vlastní marketingovou

  činností.

  Na běžkách dovede svištět Honza

  rychlostí, kterou by mu mohl závidět

  leckterý zdravý běžec. Vytrvalost-

  ní dálkové běhy pro něj mají velký

  význam. Kvalitní zimní přípravu vy-

  užívá při závodech v handcyclingu,

  který po několika letech vrcholové

  kariéry střídá střední triatlon. V této

  disciplíně už dvakrát stál na nej-

  vyšším stupni při mistrovství svě-

  ta v 70.3 Ironmanu (2017, 2018).

  Několik medailí získal na světovém

  poháru ITU v paratriatlonu.

  Jan Tománek je pořád spíš takovou

  bílou vránou mezi handicapovanými

  na běžkách. Ale je pravda, že se bě-

  žecké lyžování (a také biatlon) v Čes-

  ké republice začíná stále více roz-

  víjet. Každý rok přibývají rekreační

  lyžaři-běžci, kteří nemají sportovní

  ambice, ale hledají relaxaci. Sice se

  jedná o sport, který je finančně mno-

  hem dostupnější, třeba v porovnání

  se sjezdovým lyžováním, ale je také

  fyzicky náročný. Sledgeběžky váží

  asi šest kilogramů, pořídit se, včetně

  holí, dají za 15–25 tisíc korun.

  Pokud si chce zájemce tento sport

  jen vyzkoušet, zápůjčky fungují na-

  příklad přes Sportovní klub vozíčká-

  řů Praha, který také pořádá pravidel-

  né rekreační běžkařské akce. Až poté,

  kdy se zájemce opravdu rozhodne, že

  se tomuto sportu chce věnovat, dopo-

  ručuje Honza návštěvu u odborníků,

  kteří jsou schopní postavit sledge-

  běžky z kompozitních materiálů, aby

  byly lehčí. Karbonové přijdou až na

  několik set tisíc korun.

  

  Hluboká stopa

  je základním

  předpokladem

  pro skvělý zážitek

  zájemců o jízdu na

  běžkách.

  Sport mi samozřejmě po

  úrazu chyběl. Nejdřív to

  pro mě byl spíš jen relax

  a určitá psychohygiena.

  Teprve když jsem začal

  výkonnostně růst, přišla

  nabídka na smlouvu

  plnohodnotného

  profesionála.

• Strana 24

  KULTURA

  Život na míru

  talentu

  Sám občas používá příměr:

  světlo na obzoru. Jde pokaždé

  opojmenování záležitosti, kterou

  Honza Jareš vnímá jako světlo

  na konci tunelu. „Světlem“ se

  stal ihudební talent, který mu

  vykompenzoval jeho nevidomost.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  AZARCHIVU JANA JAREŠE

  V kavárně, někde v Praze, natáčet po-

  hodlně u kafe nebo čaje – takové chví-

  le jsou prý Honzovi pro nový rozhovor

  nejbližší. Ovšem v čase před Váno-

  cemi byl muzikantem „na roztrhání“.

  Brzy jsem při hledání termínu pocho-

  pila, že tenhle stres je vlastně celoroč-

  ní – Honza Jareš, dnes profesionální

  hudebník, absolvuje totiž bezmála dvě

  stovky vystoupení v roce.

  Pokud by v článku ovšem chybě-

  la výpověď alespoň jednoho z Hon-

  zových rodičů, kteří jsou v dobrém

  slova smyslu multifunkční, bylo by

  mi to dost líto. Osud mladého páru

  Jarešových, Jany a Vladimíra, je krát-

  ce po studiích přivedl k rodičovství,

  ve kterém bylo úplně všechno jinak!

  ONÁVRATU HUDEBNÍ ENERGIE

  Pouštíte se rád do věcí bez manti-

  nelů, nebo víte osvých hranicích?

  Honza Jareš:

  Pouštěl jsem se od-

  mala s nadšením do věcí, které bych

  jako nevidomý teoreticky dělat ne-

  měl. Myslím, že mám v sobě stejné

  dávky trpělivosti i netrpělivosti. Tře-

  ba u hudby žádné limity neuznávám.

  Kdysi jsem i míval posudky na věci,

  které hrát prostě nemůžu. Ale pro

  mě taková stopka neexistuje! To ale

  neznamená, že si nevážím toho, že

  mě hudba může provázet mým živo-

  tem. Přivykl jsem si prostě na svoji

  nevidomost nejen ve své profesi, ale

  „instaloval“ jsem také své možnos-

  ti na spoustu zálib a koníčků, které

  mám rád a naplno je provozuju.

  Především kolem hudby se točí

  celá vaše rodina…

  Rodiče brzy pochopili, že mám talent,

  a tak se u nás objevily klávesy, na-

  před malé, pak větší. A jednoho dne

  jsem stál v pokoji s klavírem – to už

  jsme se z Hradce Králové přestěho-

  vali do Brna. Rodiče tu změnu trva-

  lého bydliště udělali především kvůli

  mně, protože jsem tam mohl chodit

  do školky pro nevidomé, a také na

  základní uměleckou školu, kde jsem

  studoval hru na klavír a zpěv.

  Rodina byla a je moje senzační

  opora: babička, co mi brzy zpívala,

  oba rodiče, kteří přizpůsobovali život

  vlastně mně na míru, i mladší sest-

  ra. Myslím, že jsem zapomněl v tom

  mixu trpělivosti i netrpělivosti jmeno-

  vat svoji umanutost – už jako malému

  klukovi mi bylo jasné, jakým směrem

  chci jít. Hudba byla jasné světlo na

  obzoru. Oddanost mé rodiny pokra-

  čovala, přestěhovali jsme se do Pra-

  hy, abych mohl vystudovat populární

  Klavír a zpěv mi

  při vystoupení

  splývají v jediný

  nástroj....

• Strana 25

  25

  zpěv na Pražské státní konzervatoři.

  Jsem zatím jediný nevidomý hudeb-

  ník, který tuto školu absolvoval.

  Na sérii fotografií, které mi zasla-

  la vaše maminka, jste kluk, který

  provozoval ve volném čase hodně

  sportovních disciplín. Sportu jste

  se nebál, asi vás nejen bavil, ale

  ipomáhal…

  Pomohl mi jistě kromě jiného ve

  zlepšení imunity, to když jsem se

  začal otužovat. Odmala jsem pla-

  val a běhal, začal jsem brzy jezdit

  na kole, nemohl jsem samozřejmě

  jezdit na singl kole, oblíbil jsem si

  tandem. Jezdili se mnou buď rodiče,

  nebo sestra.

  Dnes už můžu jezdit i různé profi-

  ly, našel jsem skvělého dalšího part-

  nera na delší trasy. Filip je bývalý

  profesionální cyklista a dnes u nás

  v sousedství provozuje cykloservis.

  Jsem rád, když si udělá čas, abychom

  spolu vyrazili na výlety po okolí. Vy-

  zkoušel jsem jak běžky, které mají

  nevidomí hodně v oblibě, tak i vodní

  lyže.

  S běžkami jsem ale skončil poté,

  co jsem si před osmi lety zlomil nohu

  tak komplikovaně, že jsem strávil

  měsíc na motolské jipce, a potom

  jsem se znovu učil chodit. Nicméně

  návrat na vodní lyže jsem ze svých

  plánů ještě úplně nevypustil. Obecně

  mě sport jistě udržuje v kondici, vím

• Strana 26

  KULTURA / ZPĚVÁK A KLAVÍRISTA HONZA JAREŠ

  dobře, že když zvládnu na kole še-

  desát kilometrů, v pohodě odehraju

  dvouhodinový koncert. Samozřejmě

  ne ve stejný den. (směje se)

  Ovšem váš úraz byl izlomovým

  okamžikem pro vaši profesní

  práci.

  Pár měsíců po mé lyžařské havárii,

  kdy jsem ještě chodil o francouz-

  ských holích, jsem odjel do Lázní

  Jáchymov. Paní primářka Součko-

  vá, mimochodem bývalá ministryně

  zdravotnictví, mi poté, co se dozvě-

  děla, že umím hrát a zpívat, nabídla,

  abych vystoupil jeden večer pro lá-

  zeňské klienty. Už jsem byl pár let po

  studiích, měl jsem za sebou nemálo

  vystoupení, ale právě tahle nabídka

  se stala odrazovým můstkem k mé

  profesionální kariéře. Moje zno-

  vuuvedení na pódium, kam jsem se

  tehdy dobelhal, dopadlo dobře. Cítil

  jsem z vystoupení obrovskou radost.

  Znovu se to rozjíždělo, cítil jsem, že

  se mi vrací hudební energie. Získá-

  val jsem další nabídky i sólových

  koncertních večerů. Dnes koncertuji

  po celé republice, někdy sám, jindy

  s bezvadnými chlápky ze své kapely,

  ale když přijedu do Jáchymova, mám

  pocit, jako bych se vracel domů.

  Samostatným tématem by byla

  spolupráce sTomášem Kymplem,

  vaše další výzva…

  S Tomášem jsme se potkali už na

  konzervatoři. V roce 2006 jsme

  spolu natočili takovou studentskou

  desku Některý lidi, šest skladeb, tzv.

  halftrack. Pak mě v roce 2017 To-

  máš pozval jako hosta na svoji desku

  Pánský klub a na rok 2020 chystáme

  konečně regulérní společné album,

  které se bude jmenovat Doktor duší

  podle titulní písně. Mimochodem,

  s tou písní jsem vloni zvítězil dva-

  náctkrát v hitparádě Českého rozhla-

  su a získal jsem Platinovou dvanáctku

  a k tomu ještě výroční cenu Legenda

  nočního proudu Českého rozhlasu

  v kategorii objev roku. Spolupráce

  s Tomášem, dnes mezinárodně uzná-

  vaným skladatelem, mě ohromně

  baví a těším se na její pokračování…

  Jak vypadá váš repertoár kromě

  vlastních skladeb? Apodle čeho

  vnímáte publikum?

  Myslím, že dokážu poznat, jaká je

  v publiku nálada, vřelost se odrazí

  nejen v délce potlesku, ale také v tom,

  jestli se mnou lidé tleskají do rytmu

  nebo zpívají. Jestli si vystoupení na-

  plno užívají nebo jde jen o „zdvoři-

  lostní“ odezvu… Blízko sebe mívám

  další neomylný (i kritický) hlas, tátu.

  Řekne mi někdy bez obalu, co mohlo

  být lepší. Program stavím podle in-

  tuice a atmosféry obecenstva. Dnes

  už mám s hraním jistou zkušenost,

  takže mi pořadatelé věří. Důležitá je

  pro mne pokaždé i akustika prosto-

  ru. Nejraději si do koncertu vybírám

  písničky našich i světových legend:

  Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého (s pa-

  nem Suchým jsem se osobně setkal

  při natáčení cédéčka Pánský klub –

  senzace!), Waldemara Matušky nebo

  Pavla Bobka. Miluju britskou popu-

  lární hudbu – Phila Collinse, Chrise

  Reua nebo Eltona Johna…

  S mámou

  a tátou: Nový

  Zéland,Mexiko

  a Ohňová země.

  Naše velké cesty

  za velkými zážitky

  Moře mi pokaždé

  dá pocit volnosti

  a svobody.

• Strana 27

  27

  Jeden zvašich geniálních před-

  chůdců, Jaroslav Ježek, vnímal

  svůj svět tmavomodře.

  Rád cestuju, jezdím k moři, možná

  i tam někde nacházím „ježkovskou“

  modř. Je pro mne nádherné poslou-

  chat zvuk moře, šumění vln, křídla

  letících ptáků. Různé zvuky, šramo-

  ty a tóny, lidské dialogy. Kde to jde,

  ohmatám si materiál stavby. Nádhera

  je slyšet zdálky zvonění zvonů. Vní-

  mám šimrání slunce, dokážu roze-

  znat i podle poklesu intenzity, když

  jde spát. Rozpoznám stmívání i sych-

  ravý den. Táta tvrdí, že aspoň základní

  světlocit mi zůstal zachovaný.

  OPRVOTŘÍDNÍM ZÁZEMÍ

  Jana Jarešová:

  Když jsme postřeh-

  li, že má Honza talent, snažili jsme

  se ho všemožně podporovat. Přáli

  jsme si, aby se hudbě věnoval. Zača-

  li jsme kopírovat styl života našeho

  syna, „následovali“ jsme ho. Já jsem

  se přizpůsobila zcela, bylo nemožné,

  abych chodila do práce, manželovou

  starostí bylo zabezpečit rodinu, což

  vyřešil tak, že v Brně založil počí-

  tačovou firmu TurboConsult. Zůstat

  doma nebylo pro mne snadné, proto-

  že jsem pracovala jako průvodkyně,

  byla jsem zvyklá být mezi lidmi. Byl

  to ale nejlepší způsob, jak být Hon-

  zovi po ruce, měl stále blízko z naší

  strany individuální pomoc. A když

  později začal na konzervatoři dostá-

  vat nabídky, aby někde zahrál, začala

  jsem samozřejmě organizovat celý

  pořad dne. Zjistila jsem, že všechno,

  v čem by mu pomáhala agentura,

  umím sama – ten turistický ruch,

  bývalé průvodcovství, ta organizace

  byla ve mně…

  Napřed jsem cítila před komplet-

  ním pořádáním akcí respekt, ale pak

  jsem pochopila, že jsou tam shodné

  paralely. Dnes už máme své role roz-

  dělené: Honza se domlouvá s kolegy

  muzikanty, já s organizátory. Takhle

  fungujeme a klape to. Včetně „kostý-

  mu“, někam je třeba bílá košile, pro

  venkovní a zimní variace hraje Hon-

  za v rukavicích bez prstů. Jde o va-

  riantu cyklistických rukavic, naučili

  jsme se je kupovat v Německu, kde

  jsou na jednom e-shopu prezentová-

  ny jako „muzikantské“.

  Můj manžel Vladimír na naši pri-

  vátní situaci reagoval úspěšnou po-

  čítačovou novinkou FriendlyVox:

  program vznikl v týmu jeho šikov-

  ných programátorů v roce 2014,

  je zdarma a hlavně je úplně jedno-

  duchý. Honza jako umělec je spíše

  technický antitalent, ale díky Fri-

  endlyVoxu si může přečíst noviny,

  má přístup k Wikipedii, k YouTube,

  může si pouštět muziku – je to po-

  můcka i potěšení zároveň.

  Honza se veškerou hudbu, kterou

  hraje, učí náslechem, ostatně takto

  Honza Jareš (*)

  Zpěvák aklavírista, profesionální

  hudebník. Narodil se vHradci Králové,

  své dětství prožil vBrně, kde absol-

  voval základní školu pro nevidomé

  asouběžně základní uměleckou

  školu, obor zpěv aklavír. Poté se

  přestěhoval do Prahy abyl přijat ke

  studiu na Pražské konzervatoři. Zde

  studoval jako hlavní obor populární

  zpěv (prof. Lída Nopová) asoučasně

  imoderní klavír, nejprve pod vedením

  prof. Miloše Nopa apo jeho smrti pod

  vedením prof. Karla Štolby. Studium

  zakončil absolutoriem  jako první

  nevidomý student vhistorii školy.

  Začal působit jako profesionální

  hudebník, vystupuje jako cocktail pia

  -

  nista vpředních pražských podnicích,

  vedle toho odehraje ročně bezmála

  stovku koncertů po celé ČR. Vystupuje

  sólově nebo vdoprovodu špičkových

  instrumentalistů, jako je Jaromír

  Helešic na bicí nástroje nebo Tomeš

  Smetana (kontrabas).

  Spolupracuje shudebním skladatelem

  Tomášem Kymplem, který dvakrát po

  sobě zvítězil vmezinárodní sklada

  -

  telské soutěži The UK Songwriting

  Contest ve Velké Británii. Společně

  vydali vroce  album Některý

  lidi, sTomášovou písní Doktor duší

  získal Honza Platinovou dvanáctku za

  dvanáct vítězství vhitparádě Českého

  rozhlasu. Vroce  obdržel výroční

  cenu Legenda nočního proudu České-

  ho rozhlasu vkategorii objev roku.

  www.honzajares.cz

  za pomoci svého absolutního slu-

  chu vystudoval celou konzervatoř.

  Učit se noty zapsané v slepeckém

  Braillově písmu nemělo pro Honzu

  nikdy smysl. Populární hudba, kte-

  rou Honza hraje, není v braillských

  notách k dispozici, a ani jeho uči-

  telé na ZUŠ nebo později na kon-

  zervatoři Braillovo písmo neznali.

  Takže když se dnes Honza rozhod-

  ne nastudovat nějakou skladbu, na-

  jde si ji na YouTube, vybere si verzi,

  která se mu líbí, a s ní pak pracuje

  dál, většinou za pomoci nahrávky

  na kazetovém magnetofonu. Honza

  tvrdí, že tátův „patent“ využívá ze

  všech nejvíc!

  Občas to nemíváme s produk-

  cí všech naplánovaných programů

  jednoduché, ale na druhou stranu

  zažíváme já i Vladimír situace, které

  bychom jinak nepoznali…

  

  Další koncert,

  po boku

  s maminkou...

  Myslím, že dokážu poznat, jaká je

  v publiku nálada, vřelost se odrazí

  nejen v délce potlesku, ale také v tom,

  jestli se mnou lidé tleskají do rytmu

  nebo zpívají.

• Strana 28

  SERVIS

  VÝBĚR Lucie MARKOVÉ

  Text: LUCIE MARKOVÁ

  SDÍLENÉ PRACOVNÍ MÍSTO

  Cílem ukotvení sdíleného pracovní-

  ho místa v pracovněprávních před-

  pisech je především pomoc rodičům

  s malými dětmi při návratu do práce

  či dalším skupinám pracujících, kte-

  ré potřebují individuálnější domlu-

  vu rozvržení pracovní doby či např.

  kratší úvazek (osoby pečující, oso-

  by s handicapem, senioři, studenti

  apod.). V praxi bude moci jedno pra-

  covní místo sdílet více osob, budou

  mít stejnou náplň práce a pracovní

  dobu si rozvrhnou podle svých mož-

  ností a vzájemné domluvy.

  ZVÝŠENÍ NÁHRAD POZŮSTALÝM

  V současné době mají pozůstalí po

  zaměstnanci, který zemřel z důvo-

  du pracovního úrazu nebo nemoci

  z povolání, nárok na jednorázové

  odškodnění ve výši 240 000 Kč a na

  náklady na pořízení pomníku ve výši

  40 000 Kč. Tyto částky již dlouhou

  dobu neprošly valorizací, a neodpo-

  vídají tak reálné velmi obtížné situaci

  rodin pozůstalých.

  Ministerstvo práce a sociálních věcí

  tedy v novele navrhuje odvodit částky

  od průměrné mzdy. Nově by jedno-

  rázová finanční náhrada odpovída-

  la 20násobku průměrné mzdy, což

  dnes odpovídá 668 580 Kč (pozn.:

  průměrná mzda 2019 za 1.–3.

  čtvrtletí podle Českého statistického

  úřadu). Částka na pořízení pomníku

  by měla být nově koncipována jako

  1,5násobek průměrného výdělku.

  DORUČOVÁNÍ PÍSEMNOSTÍ

  V praxi je nyní v některých případech

  obtížné doručit písemnost zaměst-

  navateli, který se fyzicky nenachází

  v místě zapsaném v rejstříku, či např.

  zaměstnanci, který se zdržuje na jiné

  než trvalé adrese. Toto kompliku-

  je především doručení výpovědi či

  dalších úkonů podle zákoníku prá-

  ce. Tyto situace by měla nově řešit

  tzv. fikce doručení, která již funguje

  např. v rámci doručování některých

  písemností státními orgány.

  SNÍŽENÍ ADMINISTRATIVNÍ

  NÁROČNOSTI ZAMĚSTNAVATELŮ

  Novela navrhuje i drobné snížení ad-

  ministrativních nároků na zaměst-

  navatele. Mělo by dojít ke zrušení

  povinnosti zaměstnavatele vydat

  zaměstnanci potvrzení o zaměstnání

  v případě ukončení dohody o pro-

  vedení práce. Výjimkou by měly být

  dohody, ze kterých jsou prováděny

  srážky v rámci výkonu rozhodnutí,

  anebo ty, které zakládaly účast na

  nemocenském pojištění.

  Novela nyní musí projít celým le-

  gislativním procesem, kromě násled-

  ného druhého a třetího čtení v posla-

  necké sněmovně musí návrh schválit

  také senát a podepsat prezident.

  

  Co může přinést

  novela zákoníku práce

  Dne 24. ledna 2020 poslanecká

  sněmovna prozatím v1. čtení

  schválila návrh novely zákoníku

  práce. Novela přináší několik dlouho

  očekávaných pozitivních změn.

  Koaliční rada

  schválila

  zálohované

  výživné

  Samoživitelé a samoživitelky již více než

  10 let čekají na změnu v oblasti výživného,

  která by jim umožnila přesunout starost s vy-

  máháním dlužného výživného na stát a po-

  skytla jim možnost získat zálohu na výživném,

  ze které budou moci důstojněji žít a fungovat.

  Návrh zákona o zálohovaném výživném

  dne 14. ledna 2020 konečně schválila koalič-

  ní rada. Zálohované výživné má zajistit, že ve

  chvíli, kdy selžou veškeré dostupné nástroje

  k vymáhání dluhu na výživném, nastoupí stát.

  Spolu se zákonem o zálohovaném výživném

  by měl být předložen balíček opatření, který

  zlepší vymáhání výživného, a to ve spolupráci

  s Ministerstvem spravedlnosti ČR.

  Na zálohované výživné by měli mít nárok

  aktivní samoživitelé a samoživitelky, tedy ti,

  kteří podali návrh na exekuci partnera a trest-

  ní oznámení na neplatiče. Zároveň by mělo

  být podmínkou, že druhý rodič neposílá sta-

  novenou výši alimentů alespoň čtyři měsíce.

  Děti samoživitelů zároveň musí plnit povinnou

  školní docházku. Pokud rodič splňuje tyto pod-

  mínky nároku, obrátí se na úřad práce, který

  mu poskytne potřebné formuláře a informace

  a následně celou situaci posoudí a rozhodne

  o zálohovaném výživném, a to do 30 dní.

  Vyplacená částka je potom vymáhána státem

  prostřednictvím krajských úřadů práce, které

  se připojí do již běžícího exekučního řízení

  s neplatičem. Po jednom roce úřad práce pro-

  vede přezkum situace v rodině. Samoživitel či

  samoživitelka budou moci zálohované výživné

  pobírat max. 24 měsíců. Výše zálohovaného

  výživného by měla odpovídat výši výživného

  stanoveného druhému rodiči soudem, max.

  však 3000 Kč měsíčně. Pomoc tedy bude

  značně omezena, ač podle údajů z MPSV činí

  průměrné výživné 2500 Kč za měsíc.

  

  Autorka je členkou předsednictva České

  asociace paraplegiků – CZEPA.

• Strana 29

  29

  Dobrý den, mám několik otázek:

  1.

  Žádal jsem oinvalidní důchod. Po-

  sudek oinvaliditě uvádí, že invalidní

  nejsem, mám pouze 30% míru poklesu

  pracovní schopnosti zdůvodu dlouhodobého

  nepříznivého zdravotního stavu. Až přijde

  rozhodnutí, chci se odvolat. Známá mi řekla,

  že si mám nechat vyhotovit vlastní znalecký

  posudek. Prosím, můžete mi dát kontakty,

  kam se stouto žádostí obrátit (vyhotovit

  vlastní znalecký posudek)?

  2.

  Mám stímto posudkem oinvaliditě

  (uvedeno: není invalidní plus 30% míra

  snížení práceschopnosti) nárok být osobou

  zdravotně znevýhodněnou, pokud tento

  status vsoučasné době ještě platí?

  3.

  Až půjdu na úřad práce, budu mít

  nárok požadovat zkrácený pracovní

  úvazek alehkou fyzickou apsychickou práci

  vzhledem ktomu, že předložím rozhodnutí

  zČSSZ Praha (30% pokles míry práceschop-

  nosti asoučasně předložení lékařské zprávy,

  ve kterých je výslovně nedoporučováno pra-

  covat na plný úvazek avykonávat náročnou

  práci)? Budou na úřadu práce povinni brát

  ohled na zmíněné doklady, jestli budou mít

  vůbec nějakou právní sílu? Nebo se za tohoto

  stavu nebude se mnou nikdo bavit ožádných

  uzpůsobených pracovních podmínkách, pro-

  tože za současného stavu posouzení zdraví

  nemám žádný doklad dokládající moji sníže-

  nou pracovní schopnost? Děkuji za odpověď

  amoc zdravím.

  ODPOVĚĎ: Dobrý den. Děkujeme za dotaz,

  ikdyž musím hned vúvodu poznamenat, že

  tento by svou povahou ašíří byl mnohem

  vhodnější probrat na několika osobních schůz

  -

  kách vmístě bydliště.

  Pokud jde onepřiznání žádného stupně

  invalidního důchodu, jakmile převezmete roz

  -

  hodnutí, doporučuji podat do  kalendářních

  dnů, tj. počítáno včetně víkendu, námitku. Bude

  ji posuzovat nadřízený orgán městské správy

  sociálního zabezpečení (MSSZ), ato Česká

  správa sociálního zabezpečení.

  Vrámci tohoto stupně řízení nelze ustanovit

  novou posudkovou komisi. Kustanovení nové

  posudkové komise se přistupuje pouze upod

  -

  jatosti, kterou by bylo nutno prokazovat. Dále

  máte možnost ustanovení nové posudkové

  komise až při vyšším stupni odvolání, kdyby

  nebyla úspěšná námitka, ato ve spojitosti se

  správní žalobou.

  Námitku můžete sestavit vlastními slovy.

  Uvedete, že nesouhlasíte snepřiznáním inva

  -

  lidního důchodu azjakého důvodu. Knámitce

  přiložte kopii rozhodnutí.

  PORADNA Pohyblivost.cz

  Pohyblivost.cz

  Psychologická poradna pro handicapované, jejich rodiny apřátele,

  pro osoby po úrazech avšechny další zájemce nejen kpříspěvkům

  ajiným možným výhodám nebo dávkám.

  Se svými dotazy se můžete obracet na Mgr. Lenku Jiřičnou,

  tel. 511 119 400 nebo 511 110 116,

  e-mail:poradna@pohyblivost.cz.

  Využít můžete ikontaktní formulář dostupný přímo

  na webu www.pohyblivost.cz.

  také maximální lhůtu  dnů. Celková lhůta

  na vydání rozhodnutí onámitkách tedy

  činí  dnů, popř.  dnů ve složitějších

  případech.

  Teprve po úplném skončení (námitkového)

  řízení je možné vyřídit si potvrzení, že jste

  osobou zdravotně znevýhodněnou (dále jen

  OZZ). Dříve vám ho nikdo nevystaví. Kvyří

  -

  zení je třeba se dostavit osobně splatným

  občanským průkazem. Upozorňuji, že OZZ

  je vyjádřením určitého statutu právě třeba

  pro úřad práce. Takové potvrzení však

  neobsahuje žádné informace ozdravot

  -

  ním stavu, pouze jméno apříjmení osoby,

  adresu ajméno obvodního lékaře. Údaje

  zposudku oinvaliditě byly dříve obsahem

  pracovní rekomandace, ale tato už vůbec

  není vydávána.

  Žádost oOZZ se vyřizuje – dní, podána

  může být písemně anebo se dostavíte osobně

  sobčanským průkazem na MSSZ.

  Pokud jde oúřad práce azaměstnání: Bude

  -

  te-li veden vevidenci uchazečů ozaměstnání,

  pak bude státem hrazené isociální azdravotní

  pojištění. Při hledání vhodného pracovního

  zařazení je status OZZ jistě nápomocný. Je to

  určité vodítko, jaký typ práce hledat. Některé

  pozice zaměstnavatelé vypisují přímo pro OZZ.

  Na první schůzku na úřadu práce si můžete

  vzít posudek, kde jsou konkrétní zdravotní

  omezení popsána. Neznamená to však, že

  byste si sám mohl „diktovat“, jaké zaměstnání

  ano ajaké ne. Pokud byste toto dělal, hrozí vy

  -

  řazení zevidence pro takzvanou nesoučinnost.

  Jinými slovy by se úřad práce mohl ohradit, že

  nespolupracujete.

  Na úplný závěr ještě doporučujeme ověřit si

  uzdravotní pojišťovny, jak jsou nyní hrazeny

  povinné platby zdravotního pojištění. Zabráníte

  tím nechtěnému dluhu. Ktéto otázce nejsme

  schopni bližšího vyjádření, neboť neznáme

  žádná fakta, jako např. zda jste stále vpracov

  -

  ní neschopnosti, zda jste dříve pracoval. Může

  být nutné, abyste si měsíční platby zdravotní

  -

  ho pojištění nyní hradil jako samoplátce. 

  Referenti důchodového oddělení jsou ochotni

  námitku sklienty sepsat, ale pouze tehdy, po

  -

  kud přesně uvedete, co mají napsat. Kontrola

  se de facto týká jen formálních náležitostí

  takové námitky, vžádném případě ne samot

  -

  ného obsahu.

  Námitka musí obsahovat údaj otom, proti

  kterému rozhodnutí směřuje – na rozhod

  -

  nutí je vždy uvedeno číslo jednací, vztahující

  se kdanému případu (vnaprosté většině

  případů rodné číslo žadatele odůchod). Dále

  by vnámitce mělo být uvedeno, vjakém roz

  -

  sahu rozhodnutí napadá avčem je spatřo-

  vána nesprávnost rozhodnutí – vnámitce by

  neměl být pouze konstatován nesouhlas, ale

  tento nesouhlas by měl být zdůvodněn. To

  vpraxi znamená, že ke kopii rozhodnutí při

  -

  ložíte inovou lékařskou zprávu, saktuálním

  datem, které spadá do lhůty pro námitku.

  Vtéto odborné zprávě bude znovu detail

  -

  ně popsán váš zdravotní stav auvedeny

  podrobně všechny důležité, nové skutečnosti,

  které by mohly vést ke změně původního

  rozhodnutí.

  Není-li vnámitce uvedeno, vjakém rozsahu

  odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se do

  -

  máháte zrušení celého rozhodnutí.

  Zpodání musí být také zřejmé, kdo námitku

  podává, které věci se týká aco se navrhuje.

  Fyzická osoba uvede vpodání jméno, příjmení,

  datum narození amísto trvalého pobytu, po

  -

  případě jinou adresu pro doručování. Námitka

  dále musí obsahovat označení správního

  orgánu, jemuž je určeno (tj. Česká správa

  sociálního zabezpečení) apodpis osoby, která

  námitku podává.

  Formulář pro námitku je kdispozici ina

  MSSZ nebo na každé OSSZ, kde si jej můžete

  vyzvednout. Není možné ho najít astáhnout na

  internetu.

  Lhůta na vydání rozhodnutí vnámitkovém

  řízení činí  dnů. Může být však prodlouže

  -

  na odalších  dnů kvůli dožádání potřeb-

  ných dokumentů od jiného správního orgánu,

  zpracování nového posudku oinvaliditě má

• Strana 30

  SLOVO MÁ...

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor: Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Jan Šilpoch

  e-mail: jan.silpoch@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 725 208 298

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč,

  pro předplatitele 24 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč.

  Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 10x ročně.

  Toto číslo vychází vbřeznu 2020.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  aMagistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Foto natitulní straně:

  Jan Šilpoch

  Partneři redakce:

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Sedím u počítače a dívám se z okna.

  Je první únorový týden, a přitom jako

  by jaro ťukalo na sklo. V nadaci, na

  našich stolech, v našich plánech už

  jsme skoro v létě.

  Za chvilku vyběhnou po celé re-

  publice běžci a milovníci charity,

  kteří se ještě v těchto dnech hlásí do

  šestého ročníku projektu Run and

  Help. Loňský ročník byl rekordní po

  všech stránkách. Zapojilo se do něj

  90 skupin vytvořených dětmi, mla-

  dými lidmi i dalšími běžci všech vě-

  kových kategorií, kteří chtějí pomoci

  potřebným, chtějí se u toho pobavit,

  a mají navíc radost z pohybu. Tito

  nadšenci a zároveň příznivci charity

  vybrali bezmála dva miliony korun

  na drahé rehabilitace pro ty, kteří to

  potřebují, anebo pro spolužáky, kte-

  ří třeba sedí s nimi v lavici a jejichž

  potřeby znají. Tento jeden projekt

  pomohl zlepšit život 33 klientům

  Konta Bariéry. Důležité je, a to vždy

  zdůrazňujeme, že nejde o závody,

  o soutěž, ale o to zúčastnit se, poba-

  vit se a přitom pomoci druhým. Již

  13. dubna startuje letošní ročník,

  ještě je čas se přihlásit. Patronkou je

  tento rok horolezkyně Klára Kolou-

  chová, která jako první Češka zdola-

  la tři nejvyšší hory světa.

  Každý den už myslím na další pro-

  jekt, který je naší velkou chloubou

  a představuje opravdu celoroční prá-

  ci a úsilí. Sejde sníh, jestli letos ně-

  jaký bude, a už budeme zvát české

  výtvarníky k naší tradiční aukci pro

  Konto Bariéry. Připravuji text dopi-

  su, kterým oslovíme stovky našich

  stálých věrných dárců a pozveme

  je, aby se zúčastnili již 15. aukčního

  salonu výtvarníků ve staroslavném

  Karolinu, kam se (s malými výjimka-

  mi) od roku 1993 vracíme. Myslím,

  že ani Jan Kačer, který s nápadem

  aukce výtvarného umění tenkrát

  přišel, netušil, jaký úžasný a věhlas-

  ný projekt na půdě nadace vznikne.

  A nejde jen o krásné akce, jde také

  o výsledky a úplně normálně řečeno:

  o peníze na charitu, na pomoc handi-

  capovaným.

  Čtrnáct aukcí, které jsme od roku

  1993 uspořádali, přineslo nadaci

  více než 66 milionů korun. Z těchto

  výnosů financujeme projekt s jas-

  ným názvem a obsahem, Stipendium

  Bariéry. Například v letošním akade-

  mickém roce podporujeme 63 stu-

  dentů pravidelnou měsíční výplatou

  stipendia. Přiznané stipendium není

  podmíněno studijními výsledky, ale

  je chápáno jako sociální podpora,

  která pomáhá s úhradou nákladů

  spojených se studiem. Úžasný pro-

  jekt, který se líbí i našim dárcům,

  výtvarníkům. Jsou rádi, že se podílejí

  na takové krásné myšlence, na tako-

  vém skvělém projektu.

  Tak malá sázka nakonec? Nebo

  spíš hádanka? Poslední aukce se

  zúčastnilo 370 dárců a dražili jsme

  422 darů, krásných uměleckých

  děl. Co myslíte, jak to dopadne letos

  v prosinci? Necháme se překvapit?

  

  Vaše Božena Jirků

  Předjaří

  a jaro

  vnadaci

• Strana 31

  TANEC NA VOZÍKU

  V PRAZE

  Kongres tance

  na vozíku

  29.3.2020

  11:45-16:00

  DANCEHALL, NA STRŽI 40 PRAHA 4 - BEZBARIÉROVÝ PŘÍSTUP

  MÍSTO

  ZA CELODENNÍ KONGRES VČ. OBĚDA: 850KČ/ OSOBU, DRŽITELÉ ZTP 650 KČ.

  CENA

  Kongres organizuje

  Tanec pro všechny ve spolupráci s SKV Praha a TK Maestro.

• Strana 32

  FlexiRamp™

  apicz.com

  flexiramp.com

  Zůstaňte aktivní

  s bezbariérovými vozy

  od API CZ

  Svoboda pohybu

  • Bezbariérová vozidla

  • Ruční ovládání pedálů

  • Úpravy sedadel

  • Nakládání invalidního vozíku

  • Ostatní individuální úpravy

  FlexiRamp-210x138.indd 1 05.02.20 18:56

  Bez názvu-1 1Bez názvu-1 1 6.2.2020 16:44:436.2.2020 16:44:43