Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

REFLEKTOR / NEZISKOVKY V REGIONECH – ČESKÉ BUDĚJOVICE

Text: RADEK GÁLIS

Foto: JAN ŠILPOCH

Je slunečný mrazivý lednový den

a na českobudějovickém náměstí

Přemysla Otakara II. stojí a sedí na

lavičkách nebo ve vozíku před kaš-

nou desítky lidí nejrůznějšího věku,

z nichž většina má na sobě dres, če-

pice nebo šály zdejšího hokejového

klubu HC Motor. Zachumlaný kame-

raman zaostřuje na muže v černém

sedícího uprostřed, který po zvolání

„Akce!“ již poněkolikáté trpělivě opa-

kuje: „Aby vzniklo velké město, musí

se některé věci spojit: Vltava a Mal-

še a taky HC Motor České Budějice

a Centrum ARPIDA. Naše město je

velký tím, že držíme spolu. Že my

všichni jsme Budějice!“

Mužem v černém je režisér a he-

rec Jiří Mádl, zdejší rodák, který

právě natáčí s klienty a zaměstnanci

centra pro tělesně postižené ARPIDA

děkovný šot pro fanoušky Motoru.

Během zápasu ve vánočních dresech

a díky aukcím obrázků a dresů vy-

brali hokejoví fandové přes 340 ti-

síc korun, díky nimž se děti z centra

v létě pojedou radovat a uzdravovat

k moři.

„Arpidu vnímám hodně dlouho,

vždyť mě zajímala už předtím, než

jsem se stal známým a než mě za-

čali oslovovat kvůli spolupráci,“ vy-

světluje Jiří Mádl svůj vztah k lidem

s postižením. „Vím třeba, že ARPIDA

vznikla 23. října, což je den mých

narozenin. Proto vždy každé naše se-

tkání vnímám jako osudové a už jsme

spolu moc udělali. V Arpidě jsem točil

jako režisér svůj první film Pojedeme

k moři. Mám pocit, že od té doby je

naše spolupráce pevná a úzká,“ usmí-

vá se Jiří Mádl, který ví, že centrum

ARPIDA jako nestátní nezisková or-

ganizace podporu potřebuje, neboť

shánět peníze je stále obtížné. „AR-

PIDA se stává populárnější, ale pro-

blémy s financováním mají. Tohle se

týká občanské společnosti. Když se

angažujeme v politických věcech,

kde se názorově rozcházíme, zároveň

se ale učíme schopnosti mobilizovat

se k nějaké aktivitě, což se pak pro-

jeví v dobročinných věcech, které nás

paradoxně spojují. Myslím si, že ak-

Aby žili vlastní životy

ného, je důležitá pomoc, až když už

sám nezvládne vyřešit problém.

Ve velkých městech se sice udě-

lalo hodně práce, dříve byl problém

najít bezbariérové chodníky, dnes

jsou samozřejmostí. Zpřístupňuje se

MHD i metro, často velmi složitě. Ale

pořád toho není dost. Podívejte se

třeba na stanici metra Strašnická, na

tu hroznou plošinu, která jede neko-

nečnou dobu nahoru nebo dolů. A ve

stejné době se lidé chystají létat na

Mars – není to absurdní při pohledu

na to samohybné monstrum? Slyšel

jsem, že prý mimo velká města je si-

tuace také pořád špatná.

Náš rozhovor se odehrává na

začátku roku 2020… Co byste si

přál?

Jsem šťastný, když mohu být u poro-

du dítěte. To je takový magický oka-

mžik zrodu, který je vykoupením ze

všech problémů. A zároveň si vždyc-

ky uvědomím, že každý začátek pro-

vází nějaký konec. Já bych chtěl, aby

bylo co nejvíc těch začátků. Protože

jich je momentálně méně a méně.

Lidé si neuvědomují, že mít děti je

skoro vždycky něco krásného.

Vím, že se množí názory, že za-

chráníme planetu, když nebudeme

mít děti. Tento názor se však malič-

ko míjí místem. Rozhodně nejde za-

stavit údajné oteplování a zachránit

planetu tím, že zrovna my a zde ne-

budeme mít děti. Většina ze 7,16 mi -

liardy obyvatel žije a rodí se v Číně

(1,39 miliardy), Indii (1,312 miliar-

dy), Indonésii, Pákistánu (476 mi-

lionů), Brazílii (210 milionů), Ni-

gérii (210 milionů) a Bangladéši

(161 mil.). USA se 332 miliony

jsou jedinou velkou zemí s nízkým

populačním přírůstkem. Hlavním

tématem by mělo být snižování po-

rodnosti v rozvojových zemích, kde

se populace stále nekontrolovatelně

zvyšuje.

Víme, že pokud se ženám dostane

vzdělání, přestanou mít pět a více

dětí. Proto by nás nemělo zajímat,

kolik dětí se narodí někde jinde na

planetě. Nás by mělo zajímat, kolik

dětí se narodí u nás. A těch je oprav-

du málo. Proto jsem šťastný za každý

porod, u kterého mohu být.



ČESKOBUDĚJOVICKÉ CENTRUM ARPIDA UŽ BEZMÁLA TŘICET

LET PODPORUJE RODINY SDĚTMI SPOSTIŽENÍM. UCELENÁ

REHABILITACE TADY ALE ZDALEKA NEKONČÍ U ŠKOLNÍ DOCHÁZKY.

UŽ OD SVÉHO ZALOŽENÍ SI VARPIDĚ PŘEJÍ POMÁHAT MLADÝM

LIDEM ZREGIONU KPLNOHODNOTNÉMU, SAMOSTATNÉMU ŽITÍ.

Součástí

ucelené

rehabilitace

jsou isociálně-

-terapeutické

dílny.

Fyzioterapeut

Karel Klewar

(druhý snímek

odshora)

pracuje

vARPIDĚ už

dvě desítky let.