Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

REFLEKTOR / NEZISKOVKY V REGIONECH – ČESKÉ BUDĚJOVICE

13

tivní občanská společnost má za úkol

podobné neziskovky podržet,“ dodá-

vá Jiří Mádl.

IGLÚ ZA DVEŘMI

O pár dní později se v kanceláři ře-

ditele Arpidy Marka Wohlgemutha

dozvídáme, že do italského středis-

ka Caorle se vypraví děti, pro které

bude prázdninový zájezd k moři

radostným a velkým zážitkem.

Možná pojedou i děti, které se prá-

vě radují ve třídě ZŠ speciální, pro-

měněné v polární krajinu. „Hrajeme

si na zimu, a když venku není sníh,

tak si ho musíme vytvořit ve třídě,“

říká pedagožka Hana Fillová, zatím-

co z reproduktoru zpívá Nohavica

Grónskou zem a v záplavě bílých pa-

pírových koulí u kopule stanu trůní

dívka v beranici.

Teplou koupel si už teď užívá v ba-

zénu desítka plavců. „Jedná se o pla-

vání v rámci denního stacionáře pro

dospělé osoby s tělesným a mentál-

ním postižením,“ říká vedoucí sta-

cionáře Gabriela Kocmichová. Mezi

plavci je i Jakub Smejkal. „Tady v ba-

zéně je to pecka, protože rád plavu,“

směje se. „V Arpidě pracuji v sociál-

ně-terapeutických dílnách, kde dělá-

me výrobky ze dřeva,“ prozradí, než

se ponoří.

O patro výš, v místnosti pro er-

goterapii připravují Štěpán s Adám-

kem toasty. „Dal jsem do nich kečup

a sýr,“ říká malý kuchař, jehož vyzý-

vavě vonící výsledek vzápětí vyta-

huje Věra Šulcová. „Věnujeme se při

herní činnosti věcem, které potřebu-

jí, třeba oblékání, vaření a mytí ná-

dobí,“ říká Věra, když veze na vozíku

kuchaře ukusujícího toust směrem

k výtahu.

U něj potkáváme maminku s hol-

čičkou v kočárku. „Naše čtrnáctimě-

síční Petruška má od narození problé-

my s ohebností ruky a po operaci sem

už rok jezdíme na cvičení,“ vysvětluje.

„Tady cvičí úchop, aby si víc uvědomi-

la a vnímala svou ručičku a víc spo-

lupracovala. Začneme i ergoterapii

a možná i Vojtovu metodu. Jezdíme

sem třikrát čtyřikrát měsíčně. Na hol-

ce je znát velký pokrok, za což jsem

moc vděčná,“ dodává šťastně.

Než se usadí k obědu, vydávají se

chodbou do jedné z místností fyzio-

terapeut Karel Klewar (45) s malým

Míšou. „Cvičíme spolu už sedmým

rokem Vojtovu metodu,“ vysvětluje

muž, zatímco chlapce svléká a uklá-

dá na stůl. „Snažím se, aby se Míša

rozchodil. Pracujeme na tom, aby

se při chůzi dokázal správně opřít

do nohou, aby měl dobře napříme-

ný trup a tělíčko drželo pohromadě.

Aby byl samostatný, v chůzi nepotře-

boval oporu a nemusel se držet něčí

ruky nebo chodítka. Stále se zlepšu-

je. Kromě Vojtovy metody trénujeme

i chůzi do schodů a na rehabilitačním

elektrickém chodníku, aby si ji zau-

tomatizoval. Když je hezky, jdeme

ven, aby se naučil zvládat terénní ne-

rovnosti, někde nezakopl a nespadl.

S Míšou je fajn. Sice nemluví, ale je

pozitivní a usměvavý, když ho tedy

moc netrápím,“ dodává Karel Klewar.

BOJE, KTERÉ NEKONČÍ

Spokojenost klientů i zaměstnanců

je devíza Arpidy, kterou vede Ma-

rek Wohlgemuth (53). Na stole má

snímek Miloslava Cibocha, který

u zrodu centra roku 1990 stál. „Je

to jeden z mých duchovních otců.

Člověk, který se dokázal zapřít a ne-

kompromisně se zasadit za správnou

věc. Je pro mě velká čest, že jsem

se s ním mohl potkat a sdílet stej-

né cíle. Ovlivnil mě stejně jako můj

předchůdce, ředitel Jirka Jankovský.

Miloslav Ciboch vydupal ze země

věci, které přesunul do roviny zázra-

ků, i když tvrdil, že byl jen obyčejný

nástroj. Jirka pak zařízení úžasně

nasměroval do současné podoby,

což je velký závazek jak vůči mým

předchůdcům, tak rodičům klientů,

kteří stáli u zrodu centra,“ vrací se do

minulosti.

Organizace má však i velké plány

pro budoucnost: „Snažíme se vybu-

Dětem se

zaměstnanci

Arpidy věnují

splným

nasazením. Třeba

ive třídě ZŠ

speciální (druhý

snímek odshora)

akdyž není venku

sníh, poradí si

třeba sněhovými

koulemi zpapíru.