04/2023

• Strana 1

  Čtením tohoto časopisu podpoříte

  4/2023

  Časopis pro ty,

  kteří se

  nevzdávají

  Tanec je

  můj život!

  SPECIÁLNÍ VOZÍK

  PRO KAROLÍNU

  (s. 38–40)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  šéfredaktor

  „O Vánocích ustoupí do pozadí naštva-

  nost a do popředí zájmu se dostává ro-

  dina, radost i naděje,“ říká v úvodním

  rozhovoru zimního vydání farář Česko-

  bratrské církve evangelické Jan Blažek.

  I když se někdy může zdát, že tomu tak

  není (to zná asi každý, kdo někdy před

  svátky zabloudí do obchodního domu

  nebo se snaží nahnat termíny v za-

  městnání), přeci jen ta vánoční pohoda

  nakonec „dožene“ skoro každého.

  Doufám, že poslední letošní vydání

  časopisu pro všechny, kteří se nevzdá-

  vají, vám k tomu bude dělat příjemnou

  společnost.

  Na následujících stránkách se mů-

  žete ponořit do reportáží o skvělé práci

  neziskových organizací i příběhů lidí,

  kterým postižení zasáhlo do života. Ať

  už jde o Petra Svatoše, nadějného pa-

  ralympionika, který bojuje o kvalifika-

  ci na letní hry do Paříže, Daniela Geb-

  harta, který se i po těžkém úraze snaží

  dělat všechno, co dovede, aby si zlepšil

  kondici a podpořil rodinu, nebo třeba

  Karolínu Dvořáčkovou, která našla

  v tanci na vozíku svou absolutní vášeň.

  Přečíst si ale také už poměrně pravi-

  delně můžete o vzácných onemocně-

  ních nebo diagnózách, o kterých se

  toho na veřejnosti neví tolik, kolik by

  bylo potřeba. Tentokrát si povídáme

  o stomiiích – nejen z lékařského po-

  hledu, ale především toho společen-

  ského, který je zatím stále plný tabu.

  Někdy opravdu těžké osudy můžete

  nakonec odlehčit spolu se Zdeňkem

  Hruškou, mladým mužem na vozíku,

  který se věnuje svébytné disciplíně

  stand-up comedy. Vtipně podané his-

  torky z dennodenních zkušeností lidí

  s postižením dokáží publikum roze-

  smát. Humor ale spojuje a já věřím, že

  i takto lze skvěle poukázat na mnohé

  paradoxy kolem nás.

  Milí čtenáři, přeji vám za celou re-

  dakci klidné svátky a hlavně hodně

  zdraví. Budeme se na vás těšit opět

  v příštím roce. 

  Nechme se

  dohnat Vánocemi!

  strana 41–43

  strana 13–15

  Zaměstnávání lidí s postižením:

  Čtvrtstoletí Borůvky Praha.

  Do koupelny to stačí?

  Architektky o bezbariérovosti

  veřejného prostoru.

  strana 6–9

  Potřebujeme se na něco těšit.

  Farář Jan Blažek o rodině, radosti

  i naději.

  strana 19–21

  strana 48-51

  strana 28–31

  strana 44–47

  Syrová love story.

  S Janou Plodkovou

  nejen o Němých tajemstvích.

  Radost dceři dávkujeme.

  O životě se vzácným

  onemocněním.

  Stand-up vsedě:

  Zdeněk Hruška dobývá pódia.

  Petr Svatoš:

  Sport mi hodně pomohl

  strana 32–34

  Příběh Daniela Gebharta:

  Těžkosti překonáme společně!

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

• Strana 5

  Umění, které pomáhá

  Již 16. aukční salon výtvarníků pro Konto Bariéry představil

  celkem 430 děl od 367 předních českých umělců. Lidé je

  mohli vydražit a přispět tak na stipendia pro studenty

  s handicapem. Výsledek? Krásných 4 054 800 korun. 

  Foto: MILAN JAROŠ

  5

• Strana 6

  TÉMA

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Duchovní aarmáda – jde to vůbec

  dohromady? Jste farář azároveň

  major ve výslužbě.

  I v armádě jsou lidé, co potřebu-

  jí naději a podporu. Někdy dokonce

  velmi. Proto byli duchovní u armády

  vždy. Naším úkolem není burcovat

  k zabíjení, ale naopak k lidskosti

  a humanismu. Máme tam trochu roli

  otce. Řadě vojáků bych jím věkově

  už tehdy mohl být. A skutečně za

  námi chodí s podobnými tématy jako

  za svým otcem.

  Když jsem byl s kluky v Afghánis-

  tánu, bylo vidět, že po pěti měsících

  už jim to začíná lézt na mozek. Obje-

  vovaly se všelijaké podivné myšlen-

  ky. Tak jsem se rozhodl uspořádat

  pro ně Vánoce 24. června. Venku

  bylo ke čtyřiceti stupňům horka, ale

  my si ozdobili umělý stromeček,

  rozdělali oheň v sudu, oblékli ruka-

  vice a zpívali koledy. Němečtí kole-

  gové ze základny chodili kolem nás

  a ťukali si na čelo. Přidali jsme tedy

  speciálně pro ně O Tannenbaum.

  Bylo to očistné. Potřebovali vytrh-

  nout z drilu a písku. Na zahraničních

  misích se ke spiritualitě obracejí i ji-

  nak nevěřící lidé. V žádném jiném

  prostředí jsem zároveň nikdy nesly-

  šel tolik povídání o rodině, dětech

  a manželství jako od vojáků.

  Nosil jste zbraň?

  V Afghánistánu jsem musel a byl

  bych ji i ochoten použít, kdyby to

  bylo na záchranu kolegů, za které se

  každý den modlíte. Jsem moc rád, že

  to nikdy nebylo potřeba.

  Potřebujeme se

  na něco těšit

  „OVánocích ustoupí do pozadí naštvanost

  ado popředí zájmu se dostává rodina,

  radost inaděje,“ říká farář Českobratrské

  církve evangelické Jan Blažek

  zJindřichova Hradce. Vsoučasnosti

  působí především jako nemocniční

  ahospicový kaplan, ale byl také

  kaplanem na vojenských zahraničních

  misích. Ionich se nesla řeč během

  našeho adventního setkání.

• Strana 7

  7

• Strana 8

  TÉMA / SPOLEČNOST A ADVENT

  Vy sám jste tehdy přitom také ne-

  chal doma manželku ačtyři děti.

  Ano, před ženou musím smeknout.

  Synovi byly teprve tři roky, do toho

  museli opustit faru, na které jsme do

  té doby žili. Naštěstí jí už mohly tro-

  chu pomoci starší dcery. Odloučení

  od rodiny je pro všechny to nejhorší.

  O to víc pak člověka mrzí, když se

  po tom všem dozví, že Američané se

  spojenci Afghánistán nakonec opus-

  tili a všechno bylo k ničemu. Při-

  znám se, že mi bylo do breku.

  Byl jste celkem na třech misích.

  Jste tam oporou jiným, ale kdo

  podporuje kaplana?

  Na dálku rodina a pochopitelně Bůh,

  se kterým komunikuji. Také mi po-

  máhala hudba a sport, především

  volejbal. Všude mě provázela kytara.

  Včem spočívá to kouzlo Vánoc,

  že pomůže ijejich červnová simu-

  lace vpoušti?

  Jsou to svátky plné naděje a radosti,

  během nichž dokážeme na čas po-

  tlačit naštvanost. Máme je spojené

  s rodinou a setkáváním s blízkými

  lidmi. Zároveň je v našich zeměpis-

  ných šířkách prosinec měsíc s nej-

  menším podílem světla. Období zim-

  ního slunovratu. Odpradávna v tuhle

  dobu lidé pořádali různé slavnosti,

  kterými vítali, že se začne vracet

  světlo, po kterém tak touží.

  Není divu, že i křesťanství právě do

  této části roku zasadilo svátek naro-

  zení Ježíše, který je naším světlem.

  Lidé se na to vždy těšili. Zpívají, zdo-

  bí, připravují, pečou. Neváhají kvůli

  tomu obětovat i dost peněz. V ad-

  ventním čase světýlka doslova zapla-

  ví města. Máme to rádi, líbí se nám,

  pomáhají překonat temnotu. Těšení

  se je tvůrčí a motivující. Vždycky mě

  mrzí, když to končí, zmizí stromečky

  i výzdoba. Nám křesťanům ale zůstá-

  vá světlo v podobě Krista.

  Pro řadu nevěřících to tak ale

  není. Zní to jako klišé, ale pro ně

  jsou Vánoce duchovně vyprázd-

  něné, nebo se pletu?

  Vždycky mě dvacátého třetího pro-

  since překvapí náměstí plné lidí, kteří

  si přijdou pro Betlémské světlo. Proto

  doufám, že Vánoce nejsou duchovně

  vyprázdněné. Samozřejmě je stále

  potřeba přinášet do tohoto období

  novou naději, lásku a víru, aby to pak

  mohlo v lidech dále růst. Těší mě, že

  od porevolučních let mě skauti stále

  zvou při této příležitosti, abych něco

  pronesl, a společně zpíváme koledy.

  A lidé se na to každoročně těší.

  Člověk je bytost bio-psycho-so-

  ciálně-spirituální. Hledáme smyslu-

  plnost bytí, i když při tom nevyznává-

  me nějakou konkrétní víru a církev.

  Motivaci a radost potřebujeme všich-

  ni, je třeba je hledat i během roku.

  Pořád bychom se měli na něco těšit.

  Nejhorší je, když není na co. Po Váno-

  cích to může být masopust, Velikono-

  ce, pak už teplo, prázdniny a tak dále.

  Velkou radost do života přinášejí děti.

  Nový život je krásný, být u porodu pro

  mě byl zázrak. I tenhle silný motiv

  dává Vánocům kouzlo a sílu.

  Zmínil jste porevoluční dobu,

  tehdy onadšení anaději neby-

  la nouze. Dnes potřebuje naše

  společnost Vánoce jako lék proti

  naštvanosti asi mnohem víc.

  Ano, společnost je otrávená. Tehdy

  nás spojoval společný nepřítel. Dnes

  máme problém se na něčem shodnout.

  Uvědomil jsem si to třeba nedávno při

  oslavách 17. listopadu. Setkal jsem se

  na nich s dvěma kolegy, s nimiž jsme

  tehdy tady v Jindřichově Hradci za-

  kládali Občanské fórum a byli jeho tři

  mluvčí. Dnes máme každý za sebou

  úplně jiný příběh a postoje.

  Obecně lze říct, že nás doba roz-

  mazlila. Jsme zvyklí mít všechno,

  máme pocit, že máme na všechno

  právo. A pokud ne, tak se snažíme

  vykřičet si to. Žili jsme si nad pomě-

  ry, ale pak covid a válka na Ukrajině

  přerušily hojné časy, během kterých

  jsme se navíc zadlužovali. Teď se

  nám tomu nechce čelit. Mnozí jen

  opakují hesla, kterým ani pořádně

  nerozumějí. Ohánějí se svobodou,

  ale přitom ji ohrožují a neváží si jí.

  My za ni tehdy riskovali. Manželka

  měla doma několikaměsíční dvojča-

  ta a já šel vyvěšovat letáky s vědo-

  mím, že mě taky můžou zavřít…

  Polistopadová doba má asi velký

  podíl na tom, že celá vaše rodina

  je úzce spjata spomocí lidem

  spostižením. Vaše manželka

  vede velkou úspěšnou nezis-

  kovku Otevřená okna poskytující

  Na zahraničních misích

  se ke spiritualitě

  obracejí i jinak nevěřící

  lidé. V žádném jiném

  prostředí jsem zároveň

  nikdy neslyšel tolik

  povídání o rodině, dětech

  a manželství jako od

  vojáků.

• Strana 9

  9

  řadu služeb, všechny vaše děti

  pracují vsociální nebo zdravot-

  nické oblasti na různých místech

  republiky. Jak se to přihodilo?

  Děti jsme vždy vedli k pomoci dru-

  hým. A vždy viděly kolem sebe, na

  čem s manželkou děláme, prostě

  v tom vyrůstaly.

  Vznik Otevřených oken má za se-

  bou roztomilý příběh. Po roce osmde-

  sát devět jsem začal chodit do místní

  mateřské školky povídat o příbězích

  z Bible. Tam jsem se náhodou setkal

  s dvěma chlapci na vozíku. Chtěl

  jsem je co nejvíc integrovat. Vzal jsem

  je na zpívání do kostela a manželka

  zatím pozvala jejich rodiče k nám

  domů na kávu. Tam byl vlastně polo-

  žen základní kámen. Chtěli jsme pro

  lidi s postižením něco dělat, protože

  bylo vidět, jak moc je to potřeba. Po-

  stupně se začali přidávat další rodiče,

  a pak už se to rozjelo naplno. A taky

  nás to přimělo udělat bezbariérový

  vstup do kostela. Tehdy nám s tím

  pomohla armáda. Bohužel ještě dnes

  jsou kostely často nepřístupné. Stále

  je na čem pracovat.

  Předpokládám, že ipro vaše děti

  je motivací kjejich pomáhajícím

  profesím víra.

  To byste se musel zeptat jich. My je

  samozřejmě vodili do kostela a víra

  je obklopovala, ale zároveň je to

  něco, co se nedá vnutit ani naučit.

  Jde o důvěru v něco, co nemůžete

  dokázat. Navíc není nikdy dokonalá.

  I já někdy pochybuji. A neptám se

  lidí, zda jsou věřící.

  Před třemi lety jste po dvaceti le-

  tech opustil roli vojenského kapla-

  na astal se kaplanem nemocnič-

  ním ahospicovým, ale vlastně jste

  navázal na svoji předešlou práci.

  Je to tak, posledních sedm let u armá-

  dy jsem působil ve vojenské střešo-

  vické nemocnici. Tam jsem se také

  setkal s paní Danou Zátopkovou na

  sklonku života v devadesáti sedmi

  letech. Když jsem ji provázel, svěřila

  se mi, že se nebojí smrti, ale umírání,

  že na to bude sama. To je největší tíha

  v závěru života. S tím se často setká-

  vám mezi nemocnými a umírajícími.

  Je těžké hledat smysl v bolesti

  a utrpení. Někdy to ani nejde. Musíte

  jen vyslechnout a nechat toho člo-

  věka vyplakat. Nehodnotit, ale být

  oporou. Důležité je ukázat, že jste

  nablízku. Na to bychom měli myslet

  nejen v čase Vánoc. Abychom svým

  blízkým byli opravdu nablízku. 

  Jan Blažek (*)

  Žije vJindřichově Hradci. Je farářem

  Českobratrské církve evangelické.

  Vletech – byl vojenským

  kaplanem, do výslužby odešel

  shodností majora v. v.

  Účastnil se tří zahraničních misí:

  vBosně, Afghánistánu aKosovu. Šest

  let vedl českou odnož sdružení YMCA.

  Celý život pracuje smládeží, slidmi

  spostižením iseniory.

  Vsoučasnosti je kaplanem pro hospic

  vTřeboni anemocnici vPelhřimově.

  Zároveň příležitostně vede bohoslužby

  vokolních vesnicích.

  Smanželkou Drahomírou, která založila

  avede neziskovou organizaci Otevřená

  okna, má tři dcery ajednoho syna.

  Všichni pracují vpomáhajících profesích

  sociálního nebo zdravotnického

  zaměření.

  Obecně lze říct, že nás doba

  rozmazlila. Jsme zvyklí mít všechno,

  máme pocit, že máme na všechno

  právo. A pokud ne, tak se snažíme

  vykřičet si to.

• Strana 10

  REFLEKTOR

  Zase žít

  Stomie neboli vývod není diagnóza, ale forma řešení

  určitých zdravotních problémů. Týká se odhadem

  až dvaceti tisíc lidí vČeské republice. Pro někoho jde

  o situaci trvalou, vjiných případech jde o řešení dočasné.

  Svoji zkušenost sní má také Jana Kurková

  zpacientské organizace České ILCO, která se snaží

  ukázat, že i se stomií lze žít plnohodnotně.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Pojem stomie vychází z latinské-

  ho slova stoma, což znamená otvor

  nebo ústí. Jedná se o chirurgicky vy-

  tvořený průchod, kterým je ze zdra-

  votních důvodů vyveden dutý orgán

  na povrch těla. Nejčastěji to bývá tlu-

  sté střevo (kolostomie), tenké stře-

  vo (ileostomie) nebo močové cesty

  (urostomie). Nachází se většinou

  na levé nebo pravé straně břicha.

  Existují ale i další stomie, jako na-

  příklad gastrostomie vedoucí do ža-

  ludku (slouží k přísunu výživy) nebo

  tracheostomie, u níž je vyvedena na

  povrch těla průdušnice.

  NIC VZÁCNÉHO

  Všechny výše popsané zákroky za-

  chraňují život a ulevují od zdravot-

  ních komplikací. Přinášejí však také

  nepříjemnosti, kterým musí pacienti

  čelit, proto je velmi důležitá jejich

  edukace a psychologická příprava.

  Na to upozorňuje i docent Štěpán

  Havránek z Všeobecné fakultní ne-

  mocnice v Praze: „I když jsou ně-

  které stomie jen dočasné, po dobu

  nezbytnou k zaléčení určitého pro-

  blému, vždy je potřeba pacienta dob-

  ře seznámit s nezbytnými pomůc-

  kami a předat ho do péče stomické

  sestry, která mu přiblíží všechny po-

  stupy péče o stomii. Dopady se týkají

  rovněž změn v životosprávě, případ-

  ně i vlivu na imunitu. Vhodná je také

  psychologická pomoc, protože se

  jedná o zásah do běžného fungování

  těla, s nímž se řada pacientů obtíž-

  ně vyrovnává a cítí se společensky

  stigmatizováni. Je potřeba zdůraznit,

  že se stomií lze vést plnohodnotný

  život, i když ho to samozřejmě do

  určité míry ovlivní. Navenek nemusí

  nikdo nic poznat.“

  Docent Havránek zároveň dodává,

  že se nejedná o vzácný zákrok, patří

  k vůbec nejstarším chirurgickým ře-

  šením a indikací ke stomiím je hod-

  ně. Mohou to být různá onkologická

  onemocnění, střevní záněty, mecha-

  nická poškození, vrozené či vývojové

  vady, stagnace obsahu, píštěle a dal-

  ší. U trvalých stomií je velmi častou

  příčinou bohužel poměrně rozšířený

  kolorektální karcinom postihující ko-

  nec střeva s konečníkem, jenž nelze

  nahradit. U dočasných je frekvento-

  vanou příčinou zánět střeva. Věkově

  stomie zahrnují veškerou populaci od

  novorozenců až po seniory.

  ANI SESTRY NEVĚDÍ

  V oblasti podpory a informovanosti lidí

  se stomií se velmi angažuje zapsaný

  spolek České ILCO (složenina ileum

  a colon). Stojí i za nedávnou mediální

  osvětovou kampaní s názvem STO-

  MIE NÁS NEZASTAVÍ, JE TO JEN DE-

  TAIL!, jejíž patronkou je herečka Van-

  da Hybnerová. Kampaň je k vidění na

  www.jetojendetail.cz. Jednou z jejích

  tváří je i Jana Kurková (37).

  Paní Jana pochází z Ostravy a je

  maminkou dvou dětí. Původně byla

  vystudovanou pošťačkou, ale dnes

  se věnuje personalistice a pracuje

  také pro České ILCO jako osvětová

  pracovnice, školitelka a koordinátor-

  ka. Ve volném čase ráda provozuje

  vzdušnou akrobacii, kterou původně

  chtěla předvést i při natáčení spotů ke

  kampani o životě stomiků, ale nako-

  nec vystupuje ve videu Stomie v ba-

  zénu. „Strach jít s pytlíkem do vody

  patří k nejčastějším obavám. Chceme

  I když jsou některé stomie

  jen dočasné, po dobu nezbytnou

  k zaléčení určitého problému,

  vždy je potřeba pacienta dobře

  seznámit s nezbytnými pomůckami

  a předat ho do péče stomické sestry,

  která mu přiblíží všechny postupy

  péče o stomii.

  Podle docenta

  Havránka je

  indikací ke

  stomiím celá

  řada a v chirurgii

  se nejedná o nic

  výjimečného.

• Strana 11

  11

• Strana 12

  REFLEKTOR / STOMIE

  lidem se stomií, laikům i odborníkům

  ukázat, že pokud to zrovna jejich

  zdravotní stav dovolí, dá se normál-

  ně fungovat a nemělo by jít o žádné

  tabu,“ vysvětluje Jana Kurková, která

  má velmi osobní zkušenosti.

  Od svých dvaceti dvou let měla

  Crohnovu chorobu – zánětlivé one-

  mocnění trávicího traktu. Sedm let

  se ji dařilo kontrolovat v udržitelné

  podobě, pak ovšem přišlo zhoršo-

  vání, jemuž nezabránily ani různé

  formy léčby. Vážila pouhých 42 kg.

  Během roku prodělala čtyři operace.

  Nejprve měla dočasnou ileostomii,

  ale nakonec jeden ze zákroků po-

  škodil konečník, takže po roce jí byla

  provedena trvalá. „Vzali mi konečník

  a tlusté střevo. Byla jsem za to ráda!

  Už mě nebavilo chodit čtyřicetkrát

  za den na záchod. Nežila jsem, ale

  živořila. Byla jsem neustále unave-

  ná a cítila bolesti. Teď už zase žiju,“

  usmívá se Jana a vyndává z kabelky

  na ukázku sáček, který používá.

  Zároveň vysvětluje základní roz-

  díl ve fungování se stomií tenkého

  nebo tlustého střeva: „Já musím mít

  pytlík, který průběžně zachycuje

  tekutý obsah tenkého střeva. V pří-

  padě vývodu z tlustého střeva se

  používá jiný typ stomických sáčků

  nebo zátka, protože obsah je tužší.

  Zajímavé je, že lidé v mojí situaci

  obvykle hubnou, ale já přibírám. Jak

  už to bývá, každý člověk je jiný a re-

  aguje různě. Někdo musí brát léky

  a doplňky stravy, jiný ne. Já mám

  maximálně deset potravin, které mi

  nedělají dobře, přičemž to nejsou ty,

  které jsou problematické nejčastě-

  ji. Nevadí mi třeba celozrnný chléb

  nebo mléko. Naopak zelí se musím

  vyhýbat. Nedoporučují se také slup-

  ky, semínka, luštěniny a přepalova-

  né tuky. Určitě je třeba víc doplňovat

  tekutiny. Po zákroku bohužel někdy

  pacienti odcházejí neinformovaní. Já

  si třeba vytvořila manuál s nutriční

  sestrou, což každému doporučuji.

  Kulhá to hlavně v malých nemoc-

  nicích. Znám případy, kdy nedojde

  ani na pořádné proškolení ve vý-

  měnách sáčku. Nestačí to jednou

  ukázat. Trvá to tak dva měsíce, než

  člověk získá jistotu. Mně zabralo

  tři měsíce hledání vhodně tvarova-

  né pomůcky, vyzkoušela jsem osm

  výrobců, než si to ideálně sedlo. Ně-

  kteří přitom nemají ani stomickou

  sestru. Proto je tu České ILCO, aby

  lidem v tomto pomáhalo.“

  V očích laiků se může stomie jevit

  jako něco nehygienického, ale opak

  je pravdou. Stomici musí být čistot-

  nější než ostatní, protože jsou vysta-

  veni většímu riziku infekce.

  VŠECHNO DOBŘE VYSVĚTLIT

  Když byla Janě provedena trvalá

  ileostomie, jejímu synovi bylo deset

  let a dceři sedm. Všechno jim hned

  vysvětlila. „Dcerka se mě trochu bála

  a v nemocnici plakala, ale pak jsem

  ji vzala na tobogán, kde jsme si ho-

  dinu hrály, a bylo všechno překoná-

  no. Syn dokonce prohlásil, že s pyt-

  líkem jsem lepší maminka. Taky se

  třeba ptali, proč chodím čurat, když

  mám pytlík. Na ten mi mimochodem

  teď občas kreslí obrázky,“ vzpomíná

  paní Jana a dodává, že je dobré se

  vším seznámit lidi ve svém okolí, aby

  situaci bez problémů přijali. V rámci

  osvěty udělala i facebookovou strán-

  ku, aby mladé ženy a dívky viděly, že

  se nemusí stydět a uzavřít do sebe.

  „Budu-li zcela upřímná, tak jsem

  se hůř vyrovnávala s jizvou na zad-

  ku než se stomií. Někdo má s přije-

  tím opravdu problém. Dokonce až

  takový, že se na otvor nechce dívat

  a výměnu sáčku nechává třeba na

  manželce. Takovým lidem říkám,

  že zadek si přece také utírali sami.

  Pomáhá si střevo pojmenovat. Znám

  Růženku nebo Kyklopa. Já mám Ču-

  milku,“ říká s přirozenou otevřeností

  Jana Kurková, která prozrazuje, že

  příští rok chce zkusit lezeckou stěnu.

  Ona i všichni lidé v České ILCO

  doufají, že kampaň přispěje k větší

  otevřenosti a přijetí tématu, jako je

  tomu v zahraničí. „Tady je pořád dost

  stigmatizace a zírání, přitom neustá-

  le přibývá civilizačních chorob, takže

  se s podobnými věcmi budeme se-

  tkávat víc a víc. Osvěta je proto moc

  důležitá, a to i mezi lékaři,“ konsta-

  tuje s důrazem na závěr paní Jana. 

  Jana Kurková

  (vpravo) ukazuje

  v osvětové

  kampani,

  že i se stomií

  může člověk

  dělat běžné věci.

  Tady je pořád dost stigmatizace

  a zírání, přitom neustále přibývá

  civilizačních chorob, takže se

  s podobnými věcmi budeme setkávat

  víc a víc. Osvěta je proto

  moc důležitá, a to i mezi lékaři.

• Strana 13

  13

  REFLEKTOR / ARCHITEKTURA BEZ BARIÉR

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  „Obecně vžitá představa je, že bezba-

  riérovost představuje pouhá absen-

  ce schodů. To je však veliký omyl,“

  říká na úvod Tereza Švárová, kterou

  v pohledu na svět formovalo, že má

  mladší sestru Marii (21), jež se v dů-

  sledku rozštěpu páteře od dětství

  pohybuje na vozíku. „Maruška vede

  aktivní život, studuje vysokou školu

  a rozhodně nechce sedět uzavřená

  někde v koutě. Bezbariérový veřejný

  prostor je podmínkou toho, aby se jí

  to dařilo. Díky ní mám bohaté zkuše-

  nosti s tím, na jaké problémy v kaž-

  dodenním životě naráží,“ říká mladá

  žena, která vystudovala architekturu

  na Českém vysokém učení technic-

  kém v Praze. Tam také dokončuje

  svoje doktorské studium a vedle

  další práce se věnuje i pedagogické

  činnosti. Uvědomuje si, jak užitečné

  by bylo, kdyby podobné zkušenosti

  alespoň v omezené míře získali také

  budoucí architekti.

  Na několik úskalí jsme narazili

  i během krátké procházky centrem

  Prahy z Palackého náměstí po ná-

  břeží na Národní třídu. V průběhu

  jednoho a půl kilometru jsou v pra-

  xi vidět běžné nešvary tuzemských

  měst. Hned na začátku jde o chybě-

  jící nájezd na nejbližším přechodu

  u začátku Palackého mostu. Exis-

  tuje sice bezbariérová možnost po

  náměstí, je však delší a vyžaduje

  chvilku hledání nebo místní znalost.

  „To je pro pohyb s vozíkem naprosto

  typické. Musíte improvizovat a zjiš-

  ťovat, kudy to půjde, případně jestli

  vůbec,“ přitakává Michaela Wold-

  řichová, jejíž bratr Samuel (17) má

  dětskou mozkovou obrnu. Jako pří-

  klad takové neintuitivní trasy se nám

  všem vybaví přestup mezi linkami

  pražského metra na Muzeu, typická

  ukázka absence přehledného ozna-

  čení cesty. Výtahem se musí vyjet

  na povrch, a klikatě urazit odhadem

  Do koupelny to stačí

  Bezbariérovost je stejně komplexní

  problematika jako urbanismus

  nebo územní plánování, autorům

  však často chybí osobní zkušenost.

  Na tom se shoduje architektka

  Tereza Švárová (30) ijejí studentka

  Michaela Woldřichová (25). Obě mladé

  ženy spojuje nejen tvorba architektury,

  ale také fakt, že mají sourozence

  stělesným postižením.

  Michaela Woldřichová (vlevo) a Tereza Švárová jsou zvyklé přemýšlet o veřejném prostoru i z pohledu vozíčkáře.

• Strana 14

  REFLEKTOR / ARCHITEKTURA BEZ BARIÉR

  200 metrů, včetně přechodu magis-

  trály a překonání citelného převý-

  šení. Navíc výtah z „céčka“ vyúsťuje

  překvapivě na parkovišti stranou

  běžných cest.

  UŽÍT SI PROSTOR SPOLEČNĚ

  „Mám radost, když veřejný prostor

  slouží všem bez rozdílu a mohou ho

  bez omezení užít ke společným ak-

  tivitám. Je to důležité i pro blízké lidi

  s postižením. Uvědomila jsem si to

  při zahraniční dovolené, když jsem

  viděla, jak je mamka ráda, že dokáže

  vzít bráchu k moři díky bezbariérově

  upravené pláži. Samuel miluje vodu,

  ale pro samotnou ženu by bylo ne-

  myslitelné mu ji dopřát bez existen-

  ce takového konceptu,“ líčí Michaela

  Woldřichová.

  Vzápětí se během pokračující de-

  baty setkáváme s vozidlem nevhodně

  a nelegálně zaparkovaným na chod-

  níku. Takový zásah znepřístupní jinak

  bezproblémové místo rovněž vcelku

  běžně. „Neřeším otázku, že tu správ-

  ně nemá co dělat, ale i při krátkém

  zastavení se dá postavit se zamy-

  šlením, jestli neznemožňuje cestu

  kočárku nebo vozíku. Opět jde o ab-

  senci zkušenosti, která chybí nejen

  architektům,“ říká Tereza Švárová.

  Shodou okolností se zrovna jedná

  o pasáž chodníku, která se moc ne-

  svažuje, ale o kus dál už je tomu jinak.

  Výrazný sklon směrem k vozovce

  může být nepříjemný i pro pěší, na-

  tož pro vozíčkáře. „Samozřejmě, že

  existují řešení, která se dají využít při

  rekonstrukci chodníku. To platí i pro

  vyrovnání jednoho dvou schůdků do

  obchodů, které jsou v tuzemsku tak

  běžné. Jenže je to složitější a vyžaduje

  to namáhavé domlouvání s majiteli,

  do čehož se málokomu chce. Chybí

  i motivace většiny zainteresovaných,“

  konstatuje Tereza Švárová.

  POMOC VÍCE SKUPINÁM

  Častým argumentem odmítajícím

  úpravy je v historických částech

  měst rovněž památková péče. Snad

  i proto se může stát, že vstup do

  architektonicky hodnotné budovy

  Mánesa, kterou míjíme, je i po re-

  konstrukci bariérový. Totéž platí pro

  kavárnu Slavie u Národního divadla.

  Naštěstí existují také opačné příkla-

  dy, a tak se můžeme před chladem

  schovat v nedaleké Národní kavár-

  ně, kde nad šálkem teplého nápoje

  mohlo naše přemítání o architektuře

  nerušeně pokračovat.

  „Samozřejmě, že existují nor-

  my, ale i když se to zlepšuje, stále si

  myslím, že celospolečensky nepře-

  vládlo uvědomění, že bezbariéro-

  vost veřejného prostoru je užitečná

  všem. Nejde totiž jen o vozíčkáře,

  ale také o seniory, rodiče s kočár-

  ky, lidi s velkými kufry, dočasně hůř

  pohyblivé kvůli úrazu a další,“ říká

  Tereza Švárová a připomíná zákon

  č. 183/2006 Sb., o územním pláno-

  vání a stavebním řádu, který bezbari-

  érovost řadí mezi obecné požadavky.

  Další důležitou legislativní úpravou

  je zákon č. 128/2000 Sb., o obcích,

  který hovoří o přístupnosti veřejné-

  Některé přechody

  v centru Prahy

  představují

  skutečnou výzvu,

  i když mají nájezdy.

  Špatně

  zaparkované

  auto umí

  cestu hodně

  znepříjemnit.

• Strana 15

  Čas vánoční

  Mám velmi ráda Vánoce. Od prv-

  ní adventní neděle přeji známým,

  které potkávám, krásný adventní čas.

  A zkuste popřát hezký advent uhoněné

  prodavačce nebo pokladní v obchodě.

  Opakovaně se mi stalo, že se ve svém

  nuceném spěchu, protože všichni

  zákazníci spěchají a řada z nich je ne-

  vrlá, po mém přání zarazila, zastavila

  a vzájemně jsme se na sebe usmály.

  Myslím, že se jí potom pracovalo tro-

  chu lépe. Kdyby nás to dělalo více…

  Všem nám udělá dobře, když se

  zastavíme. Po práci nakupujeme,

  pečeme, uklízíme, balíme dárky,

  chystáme… A pak psychicky padne-

  me. Slyšela jsem i názor: Už aby bylo

  po Vánocích, aby byl klid. Nebo také:

  Ujedu před tím shonem někam do ci-

  ziny. Ale tak to není, Vánoce nemohou

  za to, že je shon, že nemáme klid – za

  to můžeme my. Protože my se neumí-

  me zastavit. Je třeba uklízet a grunto-

  vat svoji duši, zastavit se, zklidnit se

  a vstoupit do sebe, těšit se a radovat

  se z Vánoc, kdy se někdy dějí zázraky.

  V klidu své duše se zaposlouchat do

  tónů písně Tichá noc.

  Vánoce nejsou o velikých darech, jsou

  o lidské blízkosti, vnímání druhého,

  někdy i o odpuštění, zavolání někomu,

  koho jsme dlouho neslyšeli, rados-

  ti z dávání – dávání úsměvu, času,

  slova, přítomnosti… a také nějaké-

  ho dárku. Do dávání patří i pomoc

  ostatním cestou neziskových organi-

  zací – příspěvkem na štědrovečerní

  večeři, nákupem výrobků, příspěvkem

  do Tříkrálové sbírky, pomoci lidem,

  kteří pomoc potřebují. Vánoce jsou

  o radosti, pokoji v duši a srdci, o sdílení

  a snaze rozdávat radost a pokoj okolo

  sebe.

  Přeji vám všem, aby světlo narozené

  v Betlémě pro vás zářilo nejen o Vá-

  nocích, ale provázelo vás po celý nový

  rok. Světlo tma nepohltí a nezhasí,

  světlo nám dává za všech okolností

  naději.

  

  Autorka je lékařka,

  členka Rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  15

  ho prostranství každému bez ome-

  zení, a vyhláška č. 398/2009 Sb.

  udává základní požadavky pro stav-

  by a veřejná prostranství v oblasti je-

  jich rovné přístupnosti. Nic z toho se

  ale neobejde bez dalších logických

  a komplexních návazností. Napří-

  klad v podobě bezbariérové veřejné

  dopravy. K čemu by nám byla bez-

  bariérová prostranství, kdybychom

  se na ně neměli jak dopravit? Jde

  o multidisciplinární problematiku.

  „Bohužel se u některých spolužá-

  ků setkávám s tím, že teprve moje

  otázky je přinutí hlouběji přemýšlet

  nad bezbariérovostí jejich návrhů,“

  posteskne si Michaela Woldřichová

  a dodává, jak je z druhé strany únav-

  né neustále někomu vysvětlovat

  a obhajovat, proč je to potřeba.

  NEBÁT SE KROKU STRANOU

  České variace na téma „dodrželi jsme

  normy“ by vydaly na samostatnou

  knihu plnou tragikomických osob-

  ních zkušeností lidí s handicapem.

  Ačkoliv tomu tak není vždy a klad-

  ných příkladů dobré praxe přibývá!

  „Víte, Češi mají rádi svoje zaběh-

  nuté postupy: Paninko, celý život to

  dělám takhle, vždycky to stačilo, tak

  nevymýšlejte… Poněkud přehnaný

  výrok, ale v principu velmi zažitý ne-

  jen mezi řemeslníky. Spousty věcí se

  dělají tak nějak automaticky a ze se-

  trvačnosti, bez základní otázky, proč

  zrovna tohle řešení,“ vysvětluje Tere-

  za Švárová a Michaela Woldřichová

  ji s úsměvem doplňuje: „Tohle úplně

  přesně vyjadřuje věta Do koupelny

  to stačí, která se vám vždy dostane

  jako odpověď na otázku, proč jsou

  do koupelny a na WC nejužší dveře

  v celém objektu? Stává se, že vozíč-

  kář všude bez problémů projede, ale

  skoro jako kdyby někdo chtěl, aby

  se speciálně do koupelny nedostal,

  i když by tam klidně mohly být stejně

  široké dveře jako všude kolem. Pak

  máte hotely, kde se s vozíkem uby-

  tujete v jediném pokoji se speciálně

  normovaným příslušenstvím, ale

  zbytek pokojů je kvůli jedněm dve-

  řím nepoužitelný. Přestože části lidí

  s postižením by mohly stačit a po-

  sloužit taky dobře, kdyby se oproti

  zvyklostem udělalo něco jinak.“

  Tereza Švárová

  se podílela

  na publikaci,

  v níž nechybí

  ani téma bez-

  bariérovosti.

  Samozřejmě, že existují normy,

  ale i když se to zlepšuje, stále

  si myslím, že celospolečensky

  nepřevládlo uvědomění, že

  bezbariérovost veřejného prostoru

  je užitečná všem. Nejde totiž jen

  o vozíčkáře, ale také o seniory,

  rodiče s kočárky, lidi s velkými kufry,

  dočasně hůř pohyblivé kvůli úrazu

  a další.

• Strana 16

  REFLEKTOR / SENIORSKÉ ORGANIZACE

  Taky ti

  vypadl zub?

  Obecně prospěšná společnost

  Mezi námi se už deset let

  snaží opodporu radostného

  stáří amezigenerační propojení.

  Činí tak prostřednictvím řady

  projektů, mezi které patří

  například Program Přečti, během

  něhož se senioři aseniorky mění

  vkouzelné babičky adědečky

  předčítající dětem vmateřských

  školkách. Kolektiv organizace

  si letos vysloužil první

  Cenu rady vlády pro seniory.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Ředitelkou Mezi námi je Kateřina

  Jirglová, manželka zakladatele této

  obecně prospěšné společnosti To-

  máše Jirgla. „Nápad se zrodil, když

  naši synové chodili do mateřské

  školky, která navštěvovala jeden

  domov pro seniory. Přinášeli domů

  vtipné hlášky a roztomilé poučky.

  Uvědomili jsme si, jak je to užitečné

  pro obě strany. Manžel ale nechtěl

  jen nějaké anonymní přispívání, a tak

  inicioval založení neziskovky. Mě

  to pohltilo, takže jsem se po mateř-

  ské dovolené nevrátila do banky, ale

  před pěti lety se ujala vedení,“ vzpo-

  míná paní Jirglová, jejíž choť se podílí

  na získávání finančních prostředků.

  Každoročně to představuje přibližně

  sedm milionů korun poskládaných

  z grantů, dotací a darů. Podporu při-

  náší ministerstvo práce a sociálních

  věcí, kraje, obce i sponzoři. Náklady

  jdou především na platy koordináto-

  rů jednotlivých programů.

  Do spolupráce je dnes zapojeno

  přes čtyři sta různých zařízení po celé

  republice. Vše odstartoval Program

  Povídej. Díky němu se pravidelně

  setkávají děti z mateřských a základ-

  ních škol se seniory z domovů nebo

  klubů. Věnují se společným aktivitám

  v podobě výtvarných, hudebních či

  pohybových činností. Také společně

  pořádají různé oslavy, představení

  nebo si prostě jen vyprávějí.

  Vznikají tak hezká propojení. Děti

  se učí obohacujícím sociálním do-

  vednostem, pomoci i toleranci a se-

  nioři mají z přítomnosti dětí radost,

  která je motivuje. Naštěstí prý ubývá

  situací, kdy společné projekty někdy

  viditelně obtěžovaly personál v do-

  movech pro seniory, který to vnímal

  jako přidělávání práce.

  KOMUNITA PROSPÍVÁ

  Moc hezké jsou momenty, kdy vzni-

  kají vazby v rámci lokální komunity.

  Předčítání od

  kouzelných

  babiček a dědečků

  mají děti rády,

  stejně jako senioři

  návštěvy školek.

• Strana 17

  17

  Dítě tak například při nákupu s ro-

  diči potká „svoji babičku“ v obcho-

  dě a jde jí pomáhat. Dokonce i jindy

  rozdováděné děti v sobě nacházejí

  schopnost přizpůsobit se tempu se-

  niora. Paní ředitelka Jirglová s úsmě-

  vem říká, že je také někdy kouzelné

  pozorovat, jak se rozhovory a vzá-

  jemné interakce točí kolem podob-

  ných témat – komu vypadl jaký zub,

  kdo nedoběhl na WC, jestli chodí po

  obědě spát a podobně.

  Mezi námi pořádá také mezigene-

  rační tvořivé dílny, zapojuje seniory

  jako užitečné pomocníky a nabí-

  zí jim i vzdělávání. „Vytvořili jsme

  například mezigenerační centrum

  informačních technologií. Přizva-

  li jsme youtubery a gamery, kteří

  vydělali na vybavení v podobě 3D

  brýlí, 3D tiskárny nebo robokočič-

  ky,“ popisuje Kateřina Jirglová. Pod-

  pora v oblasti moderních technologií

  přitom zahrnuje nejen snahu naučit

  s nimi seniory zacházet, ale také pů-

  sobit preventivně před různými pod-

  vodníky. I když přiznává, že někdy

  je opravdu těžké někoho přesvědčit

  o tom, že nelze všemu věřit.

  PŮLHODINA ŠTĚSTÍ

  Předčítání pohádek v mateřských

  školkách patří k velmi populárním

  aktivitám. „Pro seniory existuje po-

  měrně dost aktivit, kde se něco na-

  bízí jim. Mnozí ale chtějí naopak být

  užiteční a poskytovat něco druhým.

  V tomto případě se to ještě propojuje

  Vše odstartoval Program Povídej.

  Díky němu se pravidelně setkávají

  děti z mateřských a základních škol

  se seniory z domovů nebo klubů.

  Věnují se společným aktivitám

  v podobě výtvarných, hudebních

  či pohybových činností.

• Strana 18

  REFLEKTOR / SENIORSKÉ ORGANIZACE

  s občerstvujícím kontaktem s nej-

  menší generací. Mnohým seniorům

  vnoučata už odrostla nebo je málo

  vídají a chybí jim. Jedna paní mi před

  časem řekla, že to čtení je pro ni

  půlhodina štěstí týdně,“ líčí paní ře-

  ditelka.

  Čtecí kouzelné babičky a dědeč-

  kové, jak jim paní Jirglová říká, se

  rekrutují z opravdu pestré palety

  lidí. Mnozí z nich jsou bývalí učitelé

  či umělecky činní lidé, ale jsou mezi

  nimi i lidé z dělnických profesí. Po

  nástupu do projektu se jim dostane

  proškolení a kurzu, jak číst pouta-

  vě. Rovněž uzavírají dobrovolnickou

  smlouvu. Předčítání se přitom věnují

  i jinde, například v knihovnách. Or-

  ganizace Mezi námi je oslovuje na

  doporučení nebo prostřednictvím

  seniorských klubů, inzerátů, měst-

  ské části a podobně.

  Momentálně se věk čtecích senio-

  rů pohybuje od 56 do 92 let. Po celé

  zemi jich je 250, v Praze pak 130.

  Nejstarší paní chodila i během covi-

  du, což platilo pro naprostou většinu.

  Raději riskovali, než by zůstali zavře-

  ní doma.

  KOUZELNÝ DĚDEČEK

  Mezi předčítajícími seniory pře-

  vládají ženy, o to víc si pak hýčkají

  „kouzelné dědečky“. Jedním z nich

  je i pan Viktor Fatka (72), který ta-

  kové označení naplňuje i vizuálně.

  Celý život byl hercem a dokonce měl

  agenturu, která se věnovala předsta-

  vením pro děti. Prostředí nejmenších

  diváků je mu tak velmi blízké a má

  takové publikum rád.

  Když hledal náplň volného času,

  dal mu nakonec přednost před ná-

  vštěvami nemocnic a domovů pro

  seniory, o nichž také uvažoval.

  „Školku v Holešovicích mi přidělili,

  ale znal jsem ji ještě z divadelních

  let,“ říká dědeček Viktor. „Docházím

  jednou týdně po poledni do dvou tříd.

  Děti moje čtení baví a troufnu si říct,

  že mě mají rády. Paní učitelky jsou

  na mě moc milé. Mám z toho dob-

  rý pocit. Nejsem přitom nějak extra

  společenský člověk, ale společnost

  lidí mám rád,“ říká muž, pro něhož je

  předčítání jen jednou z dalších akti-

  vit.

  S kamarádem chodí hrát na fla-

  šinet na Vyšehrad, čtyřikrát týdně

  plave ve Vltavě, řadí se mezi otužilce.

  Navštěvuje kurzy kreslení a s další-

  mi seniory nacvičuje divadlo, kon-

  krétně představení Ryba ve čtyřech.

  Pokud všechno půjde dobře, od led-

  na by ho měli začít hrát právě pro lidi

  z Mezi námi. Naplňuje tak do písme-

  ne cíl, který si tato organizace klade,

  o plnohodnotném životě i ve vyšším

  věku. 

  Paní ředitelka

  Jirglová dala po

  mateřské dovolené

  přednost práci

  v neziskovce

  před bankovním

  sektorem.

  Čtecí kouzelné babičky a dědečkové,

  jak jim paní Jirglová říká, se rekrutují

  z opravdu pestré palety lidí. Mnozí

  z nich jsou bývalí učitelé či umělecky

  činní lidé, ale jsou mezi nimi i lidé

  z dělnických profesí.

• Strana 19

  REFLEKTOR / VZÁCNÁ ONEMOCNĚNÍ

  19

  Text: ANDREA SKALICKÁ

  Foto: MILAN JAROŠ a ARCHIV AUTORKY

  Vkolika měsících dostala Elenka

  první záchvat?

  V pátém měsíci. Trval 45 minut a byl

  velmi silný. Vidět své miminko v kře-

  čích a nedokázat mu nijak pomoci

  je strašné. Než to skončí, připadá

  vám to jako věčnost. Okamžitě jsme

  s manželem volali záchranku a hos-

  pitalizovali nás na Klinice dětské

  neurologie v Motole. Propustili nás

  po dvou týdnech s diagnózou status

  epilepticus, což je dlouhý epileptický

  záchvat, a s jedním protizáchvato-

  vým lékem. Asi po měsíci přišly dal-

  ší, o něco kratší záchvaty. Záchranka

  pro nás jela téměř pokaždé.

  Finální diagnózu jste se dozvěděli

  až o několik měsíců později. Jak

  jste se stím vyrovnávali?

  Bylo to těžké. Manžel hledal na in-

  ternetu a říkal mi, že může jít o tuto

  vzácnou nemoc. Dočetl se totiž, že

  jedním ze spouštěčů může být teplota

  nebo horečka, případně koupel v tep-

  lé vodě. Tak tomu bylo i u naší Elenky.

  Já jsem tomu ale nechtěla věřit. Říkala

  jsem mu, že chci mít diagnózu potvr-

  zenou od lékařů. Pořád jsem doufala,

  že to bude v pohodě. Syndrom Dra-

  vetové ale potvrdily genetické testy

  v červnu roku 2019. Když jsem se

  pak dočetla, co přesně nemoc obná-

  ší, nechtěla jsem tomu věřit, snažila

  jsem se myslet spíše pozitivně. Ale

  člověka to dožene. Tenkrát se mi

  projevila Bechtěrevova nemoc. Mátlo

  mě, že Elenka se v tom období vyví-

  jela stejně jako jiné děti. V roce a dvou

  měsících začala chodit, ukazovala na

  věci, vnímala jako zdravé dítě.

  Akdy se začal její vývoj zpoma-

  lovat?

  Asi od dvou let. Máme ještě osmile-

  tého syna. Po druhém roce jejího ži-

  vota byl už rozdíl ve vývoji znát. Po

  stanovení diagnózy dostala další léky

  Radost dceři dávkujeme

  PŘIBLIŽNĚ STO DĚTÍ U NÁS MÁ PODLE ODHADŮ LÉKAŘŮ SYNDROM

  DRAVETOVÉ. VZÁCNÁ NEMOC JE POJMENOVÁNA PO DĚTSKÉ

  NEUROLOŽCE CHARLOTTE DRAVETOVÉ, KTERÁ JI VSEDMDESÁTÝCH

  LETECH MINULÉHO STOLETÍ POPSALA. PROJEVUJE SE

  OPAKOVANÝMI EPILEPTICKÝMI ZÁCHVATY. PRVNÍ OBVYKLE PŘICHÁZÍ

  UŽ VKOJENECKÉM VĚKU. DNES PĚTILETÉ ELENCE MICZOVÉ

  DIAGNOSTIKOVALI LÉKAŘI NEMOC VNECELÉM ROCE. JEJÍ RODIČE

  NEDÁVNO ZALOŽILI NEZISKOVOU ORGANIZACE EPICANA, KTERÁ

  DĚTEM SEPILEPSIÍ POMÁHÁ.

  Zpočátku se Elenka

  vyvíjela jako

  normální miminko.

  Psychomotorický

  vývoj se začal

  zpomalovat asi ve

  dvou letech.

• Strana 20

  REFLEKTOR / VZÁCNÁ ONEMOCNĚNÍ

  a prožili jsme asi půl roku bez zá-

  chvatu. Teď má v průměru jeden zá-

  chvat týdně. Když je nemocná, mívá

  záchvaty častěji. Teď už trvají jen ko-

  lem minuty, což je skvělé, i lékaři nám

  říkají, že je to v uvozovkách krásný

  čas vzhledem k její diagnóze. Pořád

  jsou nepříjemné, ale postupně jsme si

  na ně zvykli. Když se neopakují příliš

  rychle po sobě, zvládám je i psychic-

  ky. Řeknu si: měla záchvat, bude spát,

  bude unavená. Pokud se ale odehraje

  něco neobvyklého, vykolejí mě to.

  Péče oElenku je jistě velmi nároč-

  ná. Musíte ji mít pořád na očích?

  Je to nepřetržitá péče ve dne i v noci.

  Spí docela často i přes den, bývá una-

  vená, ale já si odpočinout v podstatě

  nemůžu. Buď ji mám na chůvičce,

  nebo jsem s ní přímo v pokoji. Zá-

  chvat může přijít kdykoliv. Hodně

  nám pomáhá oxymetr, který hlídá její

  životní funkce, tedy saturaci kyslíkem

  a tep. Mě většinou v noci její záchvat

  vzbudí, ale kdyby mě nevzbudil, oxy-

  metr zapípá a probere nás.

  Dočetla jsem se, že svěkem

  záchvaty postupně ustupují. Vaše

  zkušenost tomu odpovídá.

  Ano, teď je to o něco lepší. Také hod-

  ně záleží na lécích, Elenka je teď

  podle lékařů kompenzovaná. Nyní

  bere pět různých léků na epilepsii,

  ale u této diagnózy se často stane,

  že se děti dostanou do fáze, kdy jim

  léky přestanou zabírat, říká se tomu

  farmakorezistence. I my jsme museli

  v červnu minulého roku jeden lék na

  doporučení lékařů přidat.

  Anejsou ve výhledu nějaké nové

  léky?

  Je tu jeden lék, který máme v záloze.

  Známe ho, má dobré výsledky. Ně-

  které děti, které ho užívají, jsou díky

  němu už čtyři měsíce bez záchvatu.

  To je fajn, protože se díky němu mo-

  hou lépe rozvíjet. Je takovou naší po-

  jistkou do budoucna.

  Vsoučasnosti se rychle rozvíjí

  genová léčba. Nemohla by Elence

  pomoci?

  Léčba založená na genové terapii se

  už testuje v Americe, ale my se na ni

  neupínáme. Ano, mohla by být mož-

  ná bez záchvatů, mohla by žít kvalit-

  nější život, ale mozek je kvůli opa-

  kovaným záchvatům už poškozený

  a psychomotorický vývoj zpožděný.

  To už se nezmění.

  Elence je dnes pět let. Chodí do

  školky?

  V září začala navštěvovat speciální

  školku na Praze 5. Jmenuje se Slu-

  níčko a jsme tam moc spokojení,

  i když tam dochází jen na dvě hodin-

  ky po ránu. Sice si tam jen hraje, ale

  i to je pro ni velmi náročné. Jakákoli

  fyzická aktivita ji rychle vyčerpává.

  Doma si musí jít hned odpočinout

  a spí třeba tři hodiny. Byla bych ráda,

  kdyby do konce školního roku vydr-

  žela ve školce do oběda.

  Onávratu do práce ale zatím asi

  uvažovat nemůžete…

  To v žádném případě. I ta školka je

  pro mě psychicky náročná. Pět let se

  o ni ve dne v noci starám a najednou

  ji dávám někomu jinému, kdo ji vůbec

  nezná. Zároveň ale vím, že je to pro

  ni a i pro mě důležité. I já si potřebuji

  odpočinout. Občas také využíváme

  asistenty z odlehčovací asistenční

  služby, kteří chodí k nám domů. V tu

  chvíli můžu teoreticky odejít, ale za-

  tím jsme to u všech neudělali. Nejprve

  potřebujeme mít jistotu, že kdyby při-

  šel záchvat, zvládnou to a dokážou jí

  poskytnout první pomoc.

  Je to nepřetržitá péče ve dne

  i v noci. Spí docela často i přes den,

  bývá unavená, ale já si odpočinout

  v podstatě nemůžu. Buď ji mám

  na chůvičce, nebo jsem s ní přímo

  v pokoji. Záchvat může přijít kdykoliv.

  Elenka už navštěvuje školku.

  Vydrží v ní asi dvě hodiny, pak

  se doma potřebuje prospat.

• Strana 21

  21

  Přibližně před rokem jste sman-

  želem založili neziskovou orga-

  nizaci EPICANA, ato nejen pro

  rodiny dětí stímto syndromem.

  Nabíjí vás to?

  Moc, pomoc je potřeba a já se tím zá-

  roveň realizuju. Navazujeme na práci

  spolku EPIRODINA. Ten založili lidé,

  kterým se narodily děti s vážnou

  epilepsií před lety, EPICANA teď po-

  kračuje. V létě jsme pod dohledem

  neurologa, který jel s námi, uspořá-

  dali pro děti s epileptickými záchva-

  ty a jejich rodiny tábor na jihu Čech.

  Hledáme pro tyto rodiny i finanční

  podporu, někdy se jim totiž nedostá-

  vá peněz kvůli tomu, že jeden z rodi-

  čů nemůže pracovat. Na táboře při-

  pravujeme dětem speciální program.

  Zahrnuje i aktivity, které těmto dě-

  tem pomáhají, například hipoterapii

  nebo canisterapii. Letos byly i na raf-

  tech, což byl pro ně úžasný zážitek.

  Jak to zvládla Elenka?

  Na rafty jsme si s ní netroufli, ale moc

  se jí tam líbilo. Byli jsme na hradě,

  měli jsme tam bubnování, večerní bo-

  jovku, a dokonce jsme se byli podívat

  v kravíně, aby děti viděly, jak se dojí

  mléko. Na táboře měla Elenka jeden

  záchvat „z radosti“. Častým spouště-

  čem záchvatů jsou u ní i emoce, kon-

  krétně radost. Když přesáhne určitou

  míru, dostane záchvat. Ale je nesmír-

  ně těžké jí tu radost odpírat. Někdy jí

  proto radost raději dávkujeme.

  Aje něco, nač si dáváte pozor?

  Jsou aktivity, o kterých víme, že jí

  neprospívají. Nemá ráda hluk a vět-

  šinou má záchvat po návštěvě dět-

  ského hřiště, snažím se tam proto

  nechodit. Nedávno ji ale hlídal man-

  žel, zkusil s ní na hřiště jít a zvládla to

  bez záchvatu. Byla jsem šťastná, že si

  na to troufl, já bych se bála. Celkově

  teď prožíváme trochu lepší období.

  Elenka dělá pokroky. Pomohly nám

  i lázně, kam pravidelně jezdíme,

  v Praze chodí i na logopedii a ergo-

  terapii. I to ji posouvá vpřed.

  Zdá se mi to, nebo jste stále po-

  zitivně naladěná? Jak to všechno

  zvládáte?

  Ne vždycky jsem byla tak vyrovna-

  ná, abych mohla o tom, co nás po-

  tkalo, otevřeně mluvit. Ale přijala

  jsem to a vím, že to nedokážu změ-

  nit. Pomohlo mi i založení neziskov-

  ky. Dává mi smysl, že pomáháme

  ostatním. Člověk se časem obrní,

  ale hlavně Elenka je skvělá. Dokáže

  nám říct, že nás má ráda, vyjádří po-

  city, rozesměje nás i rozpláče. Je to

  bojovnice. I díky ní se teď cítím psy-

  chicky silnější. Pomohlo mi i to, že

  jsem před časem prošla kurzem or-

  ganizace Spiralis s názvem „Pečovat

  a žít“ pro pečující rodiny. Naučili mě

  tam žít a pečovat zároveň. 

  Častým spouštěčem záchvatů

  jsou u ní i emoce, konkrétně radost.

  Když přesáhne určitou míru, dostane

  záchvat. Ale je nesmírně těžké

  jí tu radost odpírat. Někdy jí proto

  radost raději dávkujeme.

  Díky Elence

  je její maminka

  Lucie psychicky

  silnější.

  S manželem

  založili sdružení

  EPICANA

  a pomáhají

  ostatním.

• Strana 22

  REFLEKTOR / NEZISKOVÉ ORGANIZACE

  Děti ztáborské Kaňky

  rády sportují

  Pomáhat znevýhodněným dětem

  irodinám, vnichž vyrůstají, je úkolem

  iradostí, kterým se přes dvacet let

  věnují zaměstnanci táborské Kaňky.

  Starají se nejen osociální aškolní

  záležitosti, ale vedou je ike sportu

  aaktivnímu trávení volného času

  včetně integrace mezi ostatní.

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: MILAN JAROŠ AARCHIV AUTORA

  O tom, jak jsou zdejší děti šikovné, se

  v půlce listopadu přesvědčil i náměs-

  tek jihočeského hejtmana pro oblast

  školství a sportu Pavel Klíma na Kraj-

  ském úřadě v Českých Budějovicích.

  Zde předával spolu s paralympijským

  vítězem, plavcem Arnoštem Pe-

  tráčkem, ceny mladým sportovcům,

  kteří v létě reprezentovali kraj na

  dvanáctých Evropských hrách handi-

  capované mládeže Emil Open na jižní

  Moravě. Mezi oceněnými byli jak malí

  borci ze soběslavské Rolničky, tak

  hlavně z táborské Kaňky i SK Mloci.

  POD JEDNOU STŘECHOU

  Společnost, kterou vedou ředitelka

  Irena Lintnerová a výkonná ředitelka

  Iva Míková, přibližuje Ludmila Budi-

  lová, mající na starost PR, marketing

  a fundraising.

• Strana 23

  23

  „Pro naše klienty, děti a mládež

  s postižením a jejich rodiny, zajišťu-

  jeme jedinečný model propojení so-

  ciálních služeb, speciálního vzdělá-

  vání a integrovaných volnočasových

  aktivit,“ objasňuje a pokračuje vy-

  světlením, že služby jsou pod jednou

  střechou, v rodinném prostředí s vy-

  soce odborným personálem, moder-

  ním vybavením, osobním přístupem,

  širokým rozsahem metod a terapií

  a ochotou pomáhat.

  Propojit odborné terapie se systé-

  mem sociálních služeb a předškolní

  a školní docházkou byla vize, ke kte-

  ré Kaňka směřovala od samého po-

  čátku svého fungování v roce 2002.

  „Hlavní myšlenka, která nás dala

  dohromady, je integrace dětí s po-

  stižením a zdravých od nejútlejšího

  věku. Počet našich klientů od roku

  2002 dosáhl nyní stovky. Dalších

  asi dvě stě zdravých dětí do tří let

  se svými rodiči projde ročně našimi

  volnočasovými aktivitami. Padesát-

  ka zaměstnanců ke své službě přišla

  různě. Dostali jsme se k tomu buď

  profesně, nebo jako rodiče dětí. Kaň-

  ka byla založena Irenou Lintnerovou

  a Ivou Míkovou – jedna pracovala ve

  speciální mateřské škole a ta druhá

  tam chodila se svým synem s DMO.

  Napadlo je založit podobnou organi-

  zaci v Táboře, aby to rodiny dětí s po-

  stižením měly jednodušší. A jak už to

  bývá, nabalovali se na ně lidé, kteří

  to mají podobně,“ přidává povědomý

  příběh Ludmila Budilová.

  Kaňka poskytuje mimo jiné také

  vzdělávání, takže rodiny mohou

  využívat služeb mateřské i základ-

  ní speciální školy. Pobytové služby

  tady bohužel nevedou. Odborníci se

  zde věnují rané péči, osobní asisten-

  ci, fungují denní stacionáře. V jejich

  rámci nabízejí sociálně terapeutické

  činnosti, kam patří např. muzikote-

  V létě nebo v zimě,

  děti oceňují aktivní

  trávení času.

  Kaňka nabízí

  služby mateřské

  a základní

  speciální školy.

• Strana 24

  REFLEKTOR / NEZISKOVÉ ORGANIZACE

  rapie, arteterapie, ergoterapie, před-

  řečová a řečová výchova nebo cani-

  sterapie.

  Kladou důraz i na kroužky, pobyty

  a společenské akce, aby děti a mla-

  dí lidé nepřicházeli o nic, co k jejich

  věku samozřejmě patří. „S kroužky

  začala před dvaceti lety naše ředi-

  telka, tehdy se jednalo o alternativní

  komunikační systémy a muzikote-

  rapii,“ pokračuje Ludmila Budilová.

  „Školka a škola byla registrována až

  v roce 2009, když nám první malé

  děti s postižením v naší péči dorostly

  do věku, kdy bylo třeba je speciálně

  vzdělávat. A protože nám rodiče vě-

  řili, požadovali tuto službu od nás,“

  usmívá se PR pracovnice.

  Financování samozřejmě sestává

  z více zdrojů, kromě plateb klientů

  se na něm podílejí dotace z minis-

  terstev, kraje, měst a obcí i EU, dále

  dary a příspěvky nadací a nadačních

  fondů, firemní granty a dary, dary

  jednotlivců nebo veřejné sbírky.

  A dárci se rozhodně nemusí za pod-

  poru stydět.

  RODINA VPOHODĚ

  Princip práce se tu opírá o celou ro-

  dinu. „Dítě je totiž v pohodě tehdy,

  když je v pohodě rodina. Proto po-

  skytujeme psychologické a sociální

  poradenství, ale také třeba pobyty,

  kdy se s rodinami pracuje velmi in-

  tenzivně. Chystáme i svépomocné

  skupiny. Naše integrované volno-

  časové aktivity jsou jednou z cest,

  jak socializovat děti s postižením,

  ale zároveň zdravé vrstevníky. Jar-

  ní a zimní sportovně-rehabilitační

  pobyty jsou charakteristické prací

  s rodinou. Rodiče jsou často úzkostní

  a vůbec by je nenapadlo, co všechno

  jejich dítě s postižením může v rámci

  sportu dělat. K tomu částečně slouží

  i sportovní kroužek. Už téměř 20 let

  jezdíme se všemi dětmi s postižením

  včetně vozíčkářů na týdenní pobyt

  na horách a učíme je aktivně trávit

  čas,“ vysvětluje Ludmila Budilová.

  O tom, že se sportovcům daří, svěd-

  čí i rozšíření aktivit o pokračovatele,

  kterým je zapsaný spolek SK Mloci

  Tábor.

  ZAOSTŘENO NA MLOKY

  Hlavním trenérem SK Mloci i před-

  sedou zapsaného spolku je Josef

  Procházka. Začali v roce 2017, kdy

  se naskytla možnost účastnit se Ev-

  ropských her hendikepované mlá-

  deže. „Trénovali jsme a zjistili, že

  Základní škola aMateřská škola

  aposkytovatel sociálních služeb,

  Kaňka o.p.s. (zkráceně Kaňka o.p.s.)

  Helsinská ,   Tábor

  E-mail: info@kanka.info

  Telefon sekretariát: +   , +  

  www.kanka.info

  Sociální služba je zaměřena na včasnou intervenci

  apomoc dětem, mládeži adospělým ajejich rodinám

  pro zachování přirozeného sociálního prostředí vmístě

  jejich bydliště. Sociální služba osobní asistence je určena

  dětem, mládeži amladým dospělým spostižením ve

  věku od dvou do  let. Jde oklienty zTábora aokolí

  smentálním, tělesným, smyslovým nebo kombinovaným

  postižením.

  Jedná se oklienty, kteří navštěvují Základní školu

  aMateřskou školu Kaňka o.p.s. Dále se jedná ožáky, kteří

  navštěvují Základní školu Helsinská , Tábor ajejichž

  zdravotní stav vyžaduje pomoc druhé osoby, včetně

  aktivit, které školy pořádají. Sociální služba raná péče je

  zaměřena na včasnou intervenci udětí spostižením od

  narození do sedmi let ana zlepšení kvality života dítěte

  icelé rodiny.

  Muzikoterapie,

  arteterapie,

  ergoterapie,

  předřečová

  a řečová výchova,

  kroužky i pobytové

  a společenské

  akce – tady se

  rozhodně nenudí.

• Strana 25

  25

  pro naše sportovce jde o obrovský

  přínos, protože mají mnohem větší

  motivaci něco dělat. Díky možnosti

  soutěžit jsme tedy založili sportovní

  klub a pravidelně trénujeme. V sou-

  časné době máme 27 sportovců,

  sedm z nich je ve věku od sedmi

  do deseti let, takže jsou zařazeni do

  tzv. přípravky. Další už jsou tzv. po-

  kročilí, kteří se účastní evropských

  her. Máme radost, že sportování děti

  baví,“ usmívá se trenér.

  Přemýšlí už i o zimní sezoně.

  „Spolupracujeme s Kaňkou, která má

  dlouholetou tradici zimních pobytů,

  takže jsme si už zimní sporty moh-

  li vyzkoušet. Na posledních zimních

  hrách jsme soutěžili v kategorii mo-

  nolyže. Využíváme asistenční způ-

  sob, když sjíždíme společně a závod-

  ník v monolyži pomáhá náklonem

  těla. Jinak jsme zaměřeni na atle-

  tické disciplíny, hlavně běhy, hody,

  skoky a vrhy.“ A proč Mloci? „Chtěli

  jsme veřejně ukázat, že pocházíme

  z Kaňky, která má ve firemních bar-

  vách modrou a oranžovou. Hledali

  jsme nějakého živočicha, který by se

  k barvám dobře hodil, a mloci jsou

  dobře barevně zvýraznění,“ usmívá

  se trenér.

  Mezi úspěšné Mloky patří i děvča-

  ta Aneta s Míšou. „Chodila jsem

  jako malá do různých kroužků už

  v Kaňce a ten sportovní mě od za-

  čátku moc bavil,“ svěřila se dvace-

  tiletá Aneta z Tábora, která má kro-

  mě běhu a hodů ještě ráda skok do

  písku. Také ráda chodí plavat, cítí

  se jako ryba ve vodě v táborském

  Jordánu. Její o dva roky mladší ka-

  marádka Míša je na tom, co se týče

  lásky ke sportu, podobně. „Teď jsem

  na hrách běžela sto metrů a házela

  jsem kriketovým míčkem,“ prozra-

  zuje úspěšné disciplíny. Zimní spor-

  ty ani jednu z nich ale nelákají, takže

  lyže nebo sáňky nepostrádají. Kromě

  sportu mají ovšem i další koníčky.

  „Baví mě pracovat se zvířátky,“ svě-

  řuje se Aneta. „Mě zase hodně baví

  malovat obrazy,“ přidává se Míša. Co

  najdou o Vánocích pod stromečkem,

  ale ještě nevědí. „Ježíškovi jsme si

  zatím nepsaly,“ smějí se obě.

  Ve sportovním klání uspěli i spor-

  tovci z Kaňky, např. čtrnáctiletý Lu-

  káš, který běhá, hází, a navíc rád

  jezdí na kole nebo koloběžce. „Jsem

  spíš na dlouhé tratě,“ svěřuje se. Pat-

  náctiletý kamarád Kuba si k atletice

  přidává ještě florbal. „Baví mě i ho-

  kej, na který zatím jen koukám, ale

  chtěl bych ho jednou umět hrát. Jen-

  že zatím neumím bruslit,“ přiznává.

  Oba jsou přitom velcí fandové kolek-

  tivních sportů. „Fandíme naší repre-

  zentaci v hokeji i ve florbalu, a když

  nehrají Češi, fandíme Slovensku,“

  usmívají se v narážce na bývalou fe-

  deraci, kterou zažili jejich rodiče, ale

  oni už ne. 

  Náměstek

  jihočeského

  hejtmana Pavel

  Klíma přijal

  v listopadu

  na Krajském

  úřadě v Českých

  Budějovicích

  úspěšné mladé

  sportovce,

  kterým poděkoval

  za vzornou

  reprezentaci

  kraje. Spolu s ním

  jim poblahopřál

  i paralympijský

  vítěz, plavec

  Arnošt Petráček.

  Míša s Anetou

  úspěšně

  reprezentovaly

  Jihočeský kraj na

  letních hrách.

  Lukáš s Kubou

  rádi sportují

  i fandí českým

  hokejistům.

• Strana 26

  REFLEKTOR / APSS ČR

  Vsociálních službách

  chybí třikrát více

  pracovníků

  než vroce 2020

  pečovatelů a zdravotních sester trápí

  v rozdílném měřítku všechny evrop-

  ské země. Řada západoevropských

  zemí nevyužívá naplno kapacity

  sociálních služeb právě z důvodu

  nedostatku zaměstnanců,“ podotýká

  Jiří Horecký, prezident Asociace po-

  skytovatelů sociálních služeb ČR.

  Pokud srovnáme počty chybějících

  pracovníků v jednotlivých krajích,

  nejvíce pracovníků chybí poskyto-

  vatelům sociálních služeb v hlavním

  městě Praze (420), Středočeském

  (387) a Jihomoravském (374) kraji.

  Naopak nejméně pracovníků po-

  strádají poskytovatelé v Libereckém

  (98), Karlovarském (103) a Jihočes-

  kém (115) kraji.

  Cílem průzkumu také bylo zjistit,

  kolik lidí z Ukrajiny je zaměstnáno

  v sociálních službách. Z výsledků vy-

  plývá, že v sociálních službách pracu-

  je zhruba 1 000 Ukrajinců, což před-

  stavuje přibližně 1 % zaměstnanců

  v sociálních službách. Z těchto 1 000

  pracovníků jich je 44 % v tzv. režimu

  dočasné ochrany. Potenciál ke zvýše-

  ní počtu zaměstnanců pobývajících

  na českém území v rámci dočasné

  ochrany tedy stále existuje.

  ŘEŠENÍ EXISTUJE,

  ALE ZATÍM JE VNEDOHLEDNU

  Segment sociálních služeb je nej-

  rychleji rostoucím zaměstnavatel-

  ským odvětvím. V Evropě v tomto

  segmentu v současné době pracuje

  zhruba 11 milionů zaměstnanců, což

  představuje 5 % veškeré pracovní síly

  (pro porovnání: v zemědělství pra-

  cují 2 %). Za posledních 10 až 15 let

  vznikly dva miliony nových pracov-

  ních míst. „Podle odhadů evropské

  asociace European Ageing Network

  aktuálně v Evropě chybí až milion

  pracovníků a evropská strategie péče

  (EU Care strategy), která byla zveřej-

  něna Evropskou komisí v loňském

  roce, uvádí, že Evropa bude do roku

  2050 potřebovat 1,6 milionu dalších

  pracovníků,“ dodává Jiří Horecký.

  Řešení, a to nejen v České republi-

  ce, ale i na evropské úrovni se již ně-

  kolik let hledají a diskutují. Východis-

  ko nebude jednoduché realizovat, ani

  se nenajde rychle. Týká se to nutnosti

  zvyšovat odměňování zaměstnanců

  v sociálních službách, kdy za posky-

  tovatele vnímáme jako důležité spí-

  še zvyšovat zdroje, aby bylo možné

  více využívat tzv. nenárokové složky

  mezd a platů (osobní ohodnocení,

  odměny apod.), než tomu bylo v mi-

  nulosti. Dále je to snižování fyzické

  a duševní zátěže, s čímž souvisí i více

  pracovníků na jednoho klienta, a ko-

  nečně i zvyšování atraktivity a presti-

  že práce v sociálních službách.

  Zlepšování pracovních podmínek

  se věnuje také strategie Evropské

  komise – EU CARE STRATEGY.

  ASOCIACE POSKYTOVATELŮ

  SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČR PROVEDLA

  PO TŘECH LETECH ROZSÁHLÉ

  DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ, KTERÉ

  ZJIŠŤOVALO, KOLIK AKTUÁLNĚ

  CHYBÍ ZAMĚSTNANCŮ VSOCIÁLNÍCH

  SLUŽBÁCH. ZATÍMCO VROCE 2020

  POSKYTOVATELÉ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

  POSTRÁDALI ZHRUBA JEDEN TISÍC

  PRACOVNÍKŮ, NYNÍ JSOU TO TÉMĚŘ

  TŘI TISÍCE.

  Text: ING. JIŘÍ HORECKÝ, PH.D., MSC., MBA,

  PREZIDENT APSS ČR;

  DOC. ING. LADISLAV PRŮŠA, CSC.,

  PRODĚKAN PRO VĚDU A TVŮRČÍ ČINNOST,

  FAKULTA VEŘEJNÝCH POLITIK

  SLEZSKÉ UNIVERZITY VOPAVĚ

  Ilustrační foto: ARCHIV APSS ČR

  Respondentů, kteří upozornili na ne-

  dostatek zaměstnanců, bylo 59 %.

  Nejvíce chybějí pracovníci v sociál-

  ních službách, tedy pečovatelé a pe-

  čovatelky (konkrétně 1305), násle-

  dují další profese jako zdravotničtí

  pracovníci (všeobecné sestry, prak-

  tické sestry a další nelékařské pro-

  fese), sociální pracovníci, technic-

  ko-hospodářské a administrativní

  profese, ale i pedagogičtí pracovníci.

  „Nedostatek pracovníků v sociál-

  ních službách, zejména pečovatelek,

• Strana 27

  27

  Nedostatek pracovních sil v EU je

  stále výraznější, a to i v období po

  pandemii. Odráží strukturální výzvy,

  jako je stárnutí populace, dvojí pře-

  chod na digitalizaci a boj s klimatic-

  kou krizí, špatné pracovní podmínky

  v některých odvětvích a profesích

  a nedostatek kvalifikovaných pra-

  covníků. Nedostatkem pracovních

  sil je kvůli často obtížným pracov-

  ním podmínkám a nízkým mzdám

  postiženo zejména odvětví péče.

  Lepší pracovní podmínky a mzdy

  podpořené silným sociálním dia-

  logem, vzděláváním a odbornou

  přípravou zvýší atraktivitu pracov-

  ních míst v oblasti péče. Pracovníci

  v oblasti dlouhodobé péče a před-

  školního vzdělávání a péče by měli

  mít možnost účinně uplatňovat svá

  sociální a pracovněprávní práva

  bez ohledu na typ zaměstnání nebo

  na to, zda jsou zaměstnanci nebo

  samostatně výdělečně činní. Po-

  skytování příležitostí k profesnímu

  rozvoji pracovníkům v oblasti péče

  prostřednictvím rekvalifikací a zvy-

  šování kvalifikace pomáhá zvyšovat

  odolnost tohoto odvětví vůči neoče-

  kávaným otřesům, jako je například

  pandemie covidu-19, a pomáhá pra-

  covníkům v jejich kariérním postu-

  pu. Lepší pracovní podmínky také

  pomohou přilákat do této profese

  více lidí, včetně mužů, a zlepšit tak

  genderovou rovnováhu v tomto od-

  větví.

  Legální migrace může být klíčo-

  vou hnací silou při řešení nedostat-

  ku pracovních sil. Již dnes pracuje

  v sociálním sektoru mnoho lidí ze

  zemí mimo EU. Migrující pracovní-

  ci v oblasti péče však často pracují

  načerno nebo v nejistých podmín-

  kách. Sdělení „Přilákání dovedností

  a talentů v EU“ zdůrazňuje, že udr-

  žitelné a legální cesty migrace ze

  zemí mimo EU za prací v odvětví

  péče by mohly poskytnout příleži-

  tost jak migrujícím pracovníkům

  v oblasti péče, aby začali kariéru

  v EU, tak zemím EU, aby pomohly

  uspokojit svou poptávku po pracov-

  ních místech. Tyto příležitosti mo-

  hou být cenné i pro osoby prchají-

  cí před ruskou agresí na Ukrajině,

  zejména pro zkušené pracovníky

  v oblasti péče, kteří chtějí hledat za-

  městnání při pobytu v EU. Je třeba

  posoudit, zda a do jaké míry by ná-

  stroje EU mohly pomoci zlepšit při-

  jímání migrujících pečovatelských

  pracovníků do EU, a to ke vzájem-

  nému prospěchu všech členských

  států a zemí původu, a zároveň za-

  jistit etický nábor migrantů.

  Ve svém závěru, ale i v doporuče-

  ních směrem ke členským zemím

  Evropská komise konstatuje: „Zlep-

  šování péče pomáhá zajistit, aby se

  ženy i muži mohli rovnocenně za-

  pojit do práce a společnosti a záro-

  veň pečovat o své blízké. Cílem je

  zajistit, aby pracovníci v oblasti péče

  měli lepší pracovní podmínky, což

  by mělo zvýšit odolnost a atraktivitu

  tohoto odvětví a přispět k vytváření

  nových pracovních míst, která by

  odpovídala rostoucí poptávce.“ 

  APSS ČR

  APSS ČR sdružuje celkem   zařízení sociálních služeb,

  ztoho  organizací se zapojilo do dotazníkového šetření,

  což je  %.

  Celkem  % dotázaných organizací se potýká

  snedostatkem pracovníků. Největší nedostatek pracovníků

  pociťují vorganizacích zřizovaných krajem ( %),

  církví ( %) avneziskových organizacích, obchodních

  společnostech aj. ( %). Nejvíce pracovníků chybí na pozici

  pracovník vsociálních službách, celkem je postrádáno

   pracovníků. Následují zdravotnické profese, ve kterých

  chybí  pracovníků, adále THP amanuální pracovníci,

  kterých chybí . Organizace, které se zapojily do

  dotazníkového šetření, uvedly celkem   chybějících

  pracovníků napříč pracovním zařazením.

  Kvalifikovaným odhadem sociální služby vČeské

  republice postrádají přibližně   pracovníků. Nejčastěji

  zmiňují pracovníky vsociálních službách ( )

  azdravotnické pracovníky ().

  Pokud srovnáme počet chybějících pracovníků vjednotlivých

  krajích, chybí nejvíce pracovníků poskytovatelům

  sociálních služeb vhlavním městě Praze (, resp. ),

  Středočeském (, resp. ) aJihomoravském

  (, resp. ) kraji. Naopak nejméně pracovníků postrádají

  poskytovatelé vLibereckém (, resp. ), Karlovarském

  (, resp. ) aJihočeském (, resp. ) kraji.

  Nedostatek pracovníků

  v sociálních službách,

  zejména pečovatelek,

  pečovatelů a zdravotních

  sester trápí v rozdílném

  měřítku všechny

  evropské země.

  NEDOSTATEK PRACOVNÍKŮ PODLE KRAJŮ

  Kraje Počet chybějících

  pracovníků*

  (v absolutních

  hodnotách)

  Kvalifikovaný

  odhad za celý

  sektor**

  (v absolutních

  hodnotách)

  Hlavní město Praha  

  Jihočeský kraj  

  Jihomoravský kraj  

  Karlovarský kraj  

  Kraj Vysočina  

  Královéhradecký kraj  

  Liberecký kraj  

  Moravskoslezský kraj  

  Olomoucký kraj  

  Pardubický kraj  

  Plzeňský kraj  

  Středočeský kraj  

  Ústecký kraj  

  Zlínský kraj  

  Celkem    

  * U poskytovatelů sociálních služeb, kteří se zapojili do dotazníkového

  šetření.

  ** Kvalifikovaný odhad zohledňuje velikost zařízení, která se zapojila do

  průzkumu, za použití kritéria velikosti daného zařízení z pohledu počtu

  zaměstnanců. Tento podíl byl pak vztažen k celkovému sektoru z pohledu

  přepočtených úvazků zaměstnanců v sociálních službách k roku .

  Tímto konstruktem lze abstrahovat potřeby celého sektoru s použitím

  koeficientu ,.

• Strana 28

  ŽIVOT

  Šachy

  spálkou

• Strana 29

  29

  Před čtyřmi lety dostal

  divokou kartu na paralympiádu vTokiu

  ahned vybojoval bronzovou medaili. Teď stolní

  tenista Petr Svatoš sbírá poslední důležité body,

  aby mohl už vlétě úspěch zopakovat vPaříži.

  Povede se to? Odhodlání mu rozhodně nechybí.

• Strana 30

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  Text: LUCIE NEKVASILOVÁ

  Foto: MILAN JAROŠ

  Třiatřicetiletý Petr Svatoš trénu-

  je stolní tenis několik hodin denně.

  Není proto divu, že jsme se i při na-

  šem rozhovoru potkali ve sportovní

  hale a zvukovou kulisu nám dělaly

  rány malých bílých míčků létajících

  všude kolem. Než jsme se dostali

  k povídání, chvíli jsme Petra sledo-

  vali při tréninku. Zarputile odehrával

  míčky, které k němu odpaloval tre-

  nér, a když se mu nějaký úder nepo-

  vedl úplně podle představ, zdravě se

  naštval.

  Mezi zhruba desítkou sportovců za

  pingpongovými stoly byl Petr jako je-

  diný na vozíku. Jak vypadá jeho tré-

  nink? „V podstatě jako normální tré-

  nink zdravých hráčů, jen s nějakými

  specifiky vozíčkářské hry,“ shrnuje

  Petr. To kulantně řečeno znamená,

  že s trenérem piluje, jak hrát míček

  co nejvíc do boků, aby na něj vozíč-

  kář na druhé straně stolu už neměl

  šanci dosáhnout. Že je to zákeřné?

  „Jsou to vlastně víc takové šachy než

  cokoliv jiného. Člověk musí porazit

  toho druhého hlavně správnou tak-

  tikou,“ vysvětluje Petr.

  Aby ale nedošlo k mýlce! Za sto-

  lem zdaleka nestačí jen sedět, právě

  naopak. „Čím líp člověk zvládne po-

  hyb na vozíku podél stolu, tím vět-

  ší má šanci vyhrávat, dosáhnout na

  údery a hrát kvalitnější stolní tenis,“

  popisuje Petr. S pořízením nového

  sportovního vozíku, který je k tako-

  vému účelu ideálně vyladěný a na

  kterém teď Petr trénuje i závodí, mu

  pomohlo Konto Bariéry. Na kola si

  dal jako správný reprezentant výplet

  v národních barvách.

  NA VOZÍK HO POSADILA

  LÉČBA RAKOVINY

  Pohyb byl rodákovi z východočeské

  Chrudimi vlastní už odmalička. Za-

  čínal fotbalem, pak postupně propadl

  kouzlu stolního tenisu. V pubertě se

  ovšem Petrův život obrátil vzhůru

  nohama, když mu lékaři diagnosti-

  kovali zhoubný nádor poblíž páteře.

  Rakovinu se nakonec podařilo vy-

  léčit, ozařování si ale vybralo kru-

  tou daň. „Nejdřív jsem přestával cítit

  nohu, pak jsem s ní začal blbě hýbat.

  A pokračovalo to až tak, že jsem

  skončil na vozíku,“ vzpomíná. Trvalo

  to několik měsíců a všichni se báli,

  že se mu onkologické onemocně-

  ní vrátilo. Naštěstí to nebyla pravda,

  ale kvůli poradiační nekróze míchy

  už se Petr na nohy nepostavil. Tehdy

  mu bylo 17 let.

  V těžkých chvílích pomohla Pet-

  rovi rodina a kamarádi, kteří ho dál

  brali mezi sebe. Už při rehabilita-

  cích si pak vyzkoušel hned několik

  sportů na vozíku, aby se záhy vrátil

  ke stolnímu tenisu a našel v něm no-

  vou motivaci. „Teď už jsem se svým

  zdravotním stavem smířený, ale na

  začátku mi sport hodně pomáhal.

  A byli to právě lidé ze sportu, kteří už

  na vozíku nějakou dobu byli, kdo mi

  ukázal, že se vlastně nic neděje, že

  život běží dál, jde s tím bojovat a žít

  úplně normální život,“ vypráví Petr.

  MEDAILE JAKO ZADOSTIUČINĚNÍ

  S pálkou v ruce se odhodlaný Petr

  Svatoš probojoval až do české repre-

  zentace, mezi nejlepší stolní tenisty.

  Když pak v roce 2020 dostal divo-

  kou kartu na paralympiádu v Tokiu

  a spolu s Jiřím Suchánkem vybo-

  jovali bronzovou medaili v soutěži

  družstev, splnil se mu sen. „Je to asi

  největší zážitek mého života. Bylo to

  všechno úžasné – od paralympiády

  po bronzovou tečku. Bylo to obrov-

  ské zadostiučinění,“ vzpomíná.

  Po čtyřech letech před ním leží

  další, na první pohled těžší výzva.

  Aby měl šanci paralympijský úspěch

  obhájit v létě v Paříži, musí teď objíž-

  dět turnaje, vyhrávat zápasy a sbírat

  body, aby se kvalifikoval. Kde na to

  bere energii? „Musím mít před se-

  Když se zrovna nevěnuje stolnímu

  tenisu, hraje Petr Svatoš badminton

  nebo plave. Ve volném čase také

  rád rybaří, ale protože zřejmě nic

  nedokáže dělat na půl plynu, chytá

  i ryby závodně.

  Trénink stolních

  tenistů na vozíku

  se neliší od

  tréninku zdravých

  hráčů. Hraje se

  akorát víc do stran,

  kam sedící soupeř

  nedosáhne.

• Strana 31

  31

  bou cíl, kterého chci dosáhnout, což

  je teďka nominace na paralympiádu

  plus obhajoba bronzové medaile.

  Takže ten cíl tam je a díky tomu mě

  to furt žene dopředu,“ říká. Rozhod-

  nuto o tom, jestli Petr s českou re-

  prezentací do Paříže pojede, by mělo

  být na konci března. Už teď je ale jas-

  né, že s Jiřím Suchánkem si tentokrát

  nezahraje, a to kvůli koeficientům,

  které jednotliví sportovci dostávají

  za různé handicapy. „Hrajeme teďka

  s Filipem Nacházelem. Filip je třída

  čtyři, já jsem třída tři, hraje se do

  osmi a my máme dohromady sedm,

  což je docela výhodné,“ vysvětluje

  princip skládání družstev Petr. A jak

  jim to spolu klape? „Filip je momen-

  tálně česká jednička, takže se nám

  spolu hraje dobře,“ dodává Petr.

  SNADNO PŘEHRAJETE

  IZDRAVÉ KAMARÁDY

  Když se zrovna nevěnuje stolnímu

  tenisu, hraje Petr Svatoš badminton

  nebo plave. Ve volném čase také rád

  rybaří, ale protože zřejmě nic nedo-

  káže dělat na půl plynu, chytá i ryby

  závodně. Až jednou skončí s repre-

  zentační kariérou, rád by se vrátil

  k logistice, kterou vystudoval. Je totiž

  absolventem Slezské univerzity, Ob-

  i ve vyšším věku. Za druhé v něm

  i vozíčkář může směle konkurovat

  zdravým soupeřům. „Stolní tenis je

  super sport, protože si ho zahrajete

  i se zdravými kamarády, klidně ně-

  kde na chatě. A stačí to trochu umět

  a budete je i porážet, což je fajn,“

  směje se aktuálně jeden z nejlepších

  stolních tenistů u nás.

  Když trénink skončí, rozjede se na

  vozíku uklízet a sbírat po hale zaku-

  tálené míčky.

  Tak mu držme palce. Do Paříže

  i do dalšího života! 

  chodně podnikatelské fakulty v Kar-

  viné, a také někdejším stipendistou

  Konta Bariéry, tedy vysokoškolákem

  s handicapem, kterého nadace pod-

  porovala ve studiu.

  Zatím se ovšem Petr do sportov-

  ního důchodu nechystá. Ba naopak.

  Stolní tenis má podle něj totiž řadu

  výhod. Za prvé se dá úspěšně hrát

  S pálkou v ruce se

  odhodlaný Petr Svatoš

  probojoval až do české

  reprezentace, mezi

  nejlepší stolní tenisty.

  Když pak v roce 2020

  dostal divokou kartu

  na paralympiádu

  v Tokiu a spolu s Jiřím

  Suchánkem vybojovali

  bronzovou medaili

  v soutěži družstev, splnil

  se mu sen.

  Do objektivu

  se Petr Svatoš

  usmívá, za stolem

  se dokáže ale

  i zdravě naštvat.

• Strana 32

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  Těžkosti překonáme společně

  Původně byl hajný, který se ale zamiloval do světa

  motorů. Ten se stal Danielu Gebhartovi (35) obživou,

  ale také do značné míry osudem. Před třemi lety

  totiž při nehodě na motorce utrpěl vážný úraz strvalými

  následky. Aby se tento sympatický manžel aotec

  dvou dětí co nejlépe vrátil kaktivnímu životu, pomohlo mu

  Konto Bariéry spořízením speciálního lehokola.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Danielův stav je velmi specifický. Je

  na vozíku, ale nohy mu přitom fun-

  gují mnohem lépe než ruce. Přizná-

  vá, že mu není příjemné, když ho

  potkají cizí lidé a mohou ho považo-

  vat za podvodníka, jakmile vidí, že si

  na vozíku dveře otevře nohou nebo

  vstane a ujde kus po svých. Jeho

  chůze však není tak jistá, jak by se

  mohlo na první pohled jevit. K tomu

  všemu má trvalou plicní ventilaci.

  Neustále má za sebou přístroj ve-

  likosti větší krabice od bot, z něhož

  mu vede hadice do krku. Sám si ji

  nepřemístí. Neustále u sebe potře-

  buje někoho, komu fungují ruce, a to

  prakticky při všech činnostech.

  FATÁLNÍ NEPOZORNOST

  Za tím vším stála chvilková nepo-

  zornost. „Nejel jsem nijak rychle, ale

  kontroloval jsem něco v kapse, ne-

  zvládnul zatáčku – a už to bylo… Le-

  vou půlkou těla jsem trefil dopravní

  značku a rozdrtil si o ni, co se dalo.

  V oblasti krční páteře C2-6 se mi na

  té straně vytrhaly míšní kořeny. Po

  porušení artilerie levé ruky došlo

  k masivní ischemii. Také mi nefun-

  guje levá strana hrudníku a bráni-

  ce, proto potřebuji tu ventilaci, aby

  mi pomáhala s dechem. U pravé

  ruky hýbu alespoň zápěstím, takže

  naštěstí můžu ovládat joystick na

  električáku, který používám venku

  a na delší vzdálenosti, ale jinak mi

  i tahle horní končetina bezvládně

  visí. Uvažuje se o operaci šlacho-

  vých úponů, která by to mohla zlep-

  šit,“ líčí Daniel svůj aktuální stav.

  Snaží se stále o další pokroky, a to

  nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli

  manželce Marcele a dětem (Domi-

  nika 12 a Daniel 10).S připoutáním ke kolu potřebuje pomoci, pak už Daniel zažívá svobodu pohybu.

• Strana 33

  33

  První rok po nehodě strávil v ne-

  mocnici, nejprve v Plzni, pak v ne-

  dalekém Rakovníku. Náročné to bylo

  hlavně psychicky. Hodně si vyčítal,

  co způsobil svým blízkým, a ačkoliv

  se s novou situací postupně všichni

  sžívají, stále bere léky a je v péči psy-

  chologa. „Špatně snáším, že nemůžu

  pomáhat dětem a manželce, naopak

  potřebuji neustále něčí péči já,“ svě-

  řuje se muž, který býval velmi čino-

  rodý. I venkovský dům, v němž celá

  rodina žije, vybudoval z převážné

  části svépomocí. Dnes může být vel-

  mi rád, že naplánoval přízemní stav-

  bu, která nevyžadovala moc velké

  úpravy pro bezbariérovost. Děti prý

  celou situaci z počátku nesly těžce,

  ovšem dnes se zdají být v pohodě ze

  všech nejvíc.

  TRABLE SVENTILACÍ

  Za asi největší kotvu považuje Da-

  niel plicní ventilaci. „Kvůli ní mě ani

  nechtěli pustit z nemocnice domů.

  Zdravotníci ji v domácím prostře-

  dí stále považují za velmi rizikovou,

  jsou v tom dost konzervativní. Bojí

  se ucpání, bronchospazmů a po-

  dobně. Většinou by nás nejraději

  viděli na ARO. Pak se nám podařilo

  na internetu najít organizaci Dech

  života, která nám se vším pomohla,

  a já mohl za tři týdny odejít. Problém

  je, že kdyby se něco stalo s přístro-

  jem nebo napojením na moje tělo,

  nepomůžu si kvůli nepohyblivým

  rukám sám. Bez podpory vydržím

  maximálně pár hodin. Odpojujeme

  ji kvůli hygieně, ale je to namáha-

  vé. Mám přislíbený experimentální

  zákrok neurostimulace bránice. Byl

  bych teprve druhý v republice. Upí-

  nám k tomu naděje,“ přiznává Daniel,

  kterému kromě rodiny pomáhá také

  asistentka Jana, která k nim domů

  dochází podle potřeby několikrát

  týdně. Bydlí nedaleko, takže je flexi-

  bilní, což je neocenitelné!

  Nezbytné výměny tracheostomie

  přichází každý měsíc Danielovi pro-

  vést lékařka, i když jednou to musela

  v nouzi udělat i manželka Marcela.

  Naštěstí je profesí zdravotní sestra se

  zkušeností práce na ARO. To se mi-

  mochodem hodilo i v době Danielovy

  hospitalizace, kdy byly zakázané ná-

  vštěvy kvůli covidu. Paní Gebhartová

  se prostě nechala zaměstnat na oddě-

  lení, aby měla k manželovi přístup.

  Z elektrického

  vozíku na lehokolo

  Daniel přesedává

  moc rád.

  Nejel jsem nijak rychle,

  ale kontroloval jsem

  něco v kapse, nezvládnul

  zatáčku – a už to bylo…

  Levou půlkou těla

  jsem trefil dopravní

  značku a rozdrtil si o ni,

  co se dalo.

• Strana 34

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  CO NEJVÍC SE ZAPOJIT

  Ve snaze ulevit co nejvíc obětavé

  ženě využívá Daniel hodně moder-

  ních technologií. Na ovládání hla-

  sem funguje zámek, vrata, termostat

  i světlo. Za druhého asistenta lze

  označit iPad a chytré hodinky.

  Kombinací pravé ruky a nohy

  dokáže ovládat také počítač. Ruka

  hýbe myší, noha kliká přes trac-

  kball. „Není to na počítačovou gra-

  fiku, ale nákup po síti takhle zvlád-

  nu, alespoň s něčím tak pomůžu.

  A je příjemné mít únik do on-line

  prostoru,“ říká Daniel, který kromě

  toho rozjel s kamarádem e-shop na

  potisk oblečení.

  Jeho úlohou je elektronická pod-

  pora. Projekt se stal chráněnou fir-

  mou. „Kamarád se do toho pustil

  kvůli mně, abych měl nějaké uplat-

  nění. Dělám na tom denně, v prů-

  měru tak dvě až tři hodiny. Vcelku

  se nám daří, i když by to mohlo být

  i lepší. O potisky na zakázku je zá-

  jem, rezervy máme ještě v prodeji

  vlastní značky Leontine Streetwear,“

  popisuje s patrným zápalem Daniel,

  který má mikinu z vlastní produkce

  právě na sobě.

  NOVÉ KOLO

  S nemenším nadšením mi společně

  s manželkou také ukazuje a popisuje

  nové kolo od Konta Bariéry. „Jsem za

  něj moc rád a děkuji! Při ceně dvě stě

  šedesát tisíc bych si ho jinak nemohl

  dovolit. Pro mě i rodinu je to přitom

  skvělé! Jednak posiluju nohy, trup

  i dech, také jsem díky němu shodil

  už deset kilo hmotnosti, která mi

  před tím nezdravě vyletěla, ovšem

  v neposlední řadě pro nás předsta-

  vuje skvělou společnou aktivitu.

  Rekord na jeden zátah máme zatím

  třicet sedm a půl kilometru,“ říká Da-

  niel Gebhart, který získal inspiraci

  v Centru Paraple.

  Lehokolo má velmi netradiční

  úpravu. Díky ní může zatáčet po-

  hybem ramen a brzdit vychýlením

  kolena. Daniel si do něj dokáže sám

  nasednout, ale potřebuje pomoc

  s připoutáním. Také bezvládné ruce

  je potřeba přichytit, aby se nepřiplet-

  ly, kam nemají. Když nestačí síly, po-

  může elektrický pohon.

  Díky němu se Gebhartovi mohli

  posunout dál na společné cestě živo-

  tem, jenž si přichystal nenadálou pře-

  kážku. A i když to není snadné, zdá

  se, že tahle rodina se naučila těžkosti

  překonávat. Vždyť už spolu absolvo-

  vali i dovolenou v Turecku, kam se

  opět chystají, dokonce autem! 

  Ve snaze ulevit co nejvíc obětavé ženě

  využívá Daniel hodně moderních

  technologií. Na ovládání hlasem

  funguje zámek, vrata, termostat

  i světlo. Za druhého asistenta lze

  označit iPad a chytré hodinky.

  Kvůli

  nepohyblivým

  rukám řídí za

  pomoci ramen.

• Strana 35

  ŽIVOT / JAK SE ŽIJE … V ÚŠTĚKU

  35

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ AAUTOR

  Do Úštěku se Jakub (37) vrátil

  v roce 2012 po patnácti letech stu-

  dií v Praze. Nějaký čas žil s přítel-

  kyní na sídlišti, po rozchodu by ale

  sám neutáhl náklady. „Dva roky

  jsem pak pobýval u rodičů, kteří na

  můj návrat tlačili, ale byl jsem už

  příliš zvyklý bydlet sám, tak to ne-

  dělalo moc dobrotu,“ říká otevřeně

  muž s dětskou mozkovou obrnou.

  Získal však úštěcký byt 2 + k. k.

  v domě s pečovatelskou službou,

  jehož obyvatelé jsou jinak převážně

  senioři. Bydlení si pochvaluje, a to

  nejen proto, že mu podle dohody

  místní pracovnice přichází pomoct,

  ale také díky regulovanému nájmu.

  Jen ho mrzí, že ačkoliv má jako jedi-

  Nepřístupné

  kulisy

  Možná, že vůbec netušíte,

  že bezmála třítisícové

  město Úštěk leží vokrese

  Litoměřice, ale velmi

  pravděpodobně jste

  viděli jeho historickou

  část vněkterém zfilmů.

  Část děje do zdejších

  kulis totiž zasadili mimo

  jiné tvůrci snímků

  Kolja, Rebelové nebo

  Králíček Jojo. Oč je

  Úštěk fotogeničtější, oto

  svízelnější je zde život

  na vozíku. Své otom ví

  vozíčkář Jakub Froněk,

  který má přesto svoji

  domovinu velmi rád.

  Cesty v Úštěku

  mnohde nejsou

  ideální.

• Strana 36

  ŽIVOT / JAK SE ŽIJE … V ÚŠTĚKU

  ný v domě balkon, nedostane se na

  něj kvůli dvěma schodům.

  SAMOSTATNÝ ŽIVOT

  „Kromě zdejší paní pečovatelky Evič-

  ky si také platím asistenci na koupání,

  úklid i další věci, co jsou potřeba. Ně-

  kdy si nechám přivézt jídlo z jídelny

  místního JZD, i s donáškou to vyjde

  na sto padesát pět korun. Jindy si va-

  řím sám. Občas mi také pomůže ka-

  marádka, která mě například odveze

  autem k lékaři do Litoměřic,“ popisuje

  Jakub svoje samostatné fungování,

  které se zkomplikovalo po zhoršení

  zdravotního stavu. Doma se pohybu-

  je na mechanickém vozíku, ale ven

  vyráží na vozíku elektrickém. Díky

  němu zvládá i prudký chodník před

  hlavním vchodem do domu, jinak by

  musel jezdit zadním. Motorový pohon

  je ale nepostradatelný i pro další po-

  hyb po městě, jehož reliéf je kopco-

  vitý, navíc v kombinaci s historickou

  dlažbou v centru a celkově nepříliš

  kvalitními chodníky.

  V Úštěku se mu bohužel dosud

  nepodařilo najít práci, což ho trá-

  pí, a doufá, že se mu to už konečně

  podaří prolomit. Momentálně jen

  nárazově s něčím vypomůže ka-

  marádům nebo sousedům. „Kromě

  střední školy jsem si udělal i kurz

  fotografické počítačové grafiky. Pak

  mi ale museli udělat močový vývod.

  Mám tak komplikovanější život, mu-

  sím dodržovat určitý režim, navíc

  potřebuji pravidelná ošetření a cizí

  pomoc. S prací to tu není jednodu-

  ché pro nikoho, prakticky všichni

  dojíždějí do Litoměřic nebo do Čes-

  ké Lípy. Také já bych se tu nerad za-

  hrabal. Býval jsem zvyklý cestovat

  i sám vlakem, hrál jsem bocciu a cel-

  kově byl o dost aktivnější. Chci se

  k tomu vrátit. Uvažuji také o pořízení

  3D tiskárny. Tady je krásně, město

  má poklidné kouzlo, ale dohroma-

  dy nic tu není a nic se neděje, tak se

  musím snažit sám,“ konstatuje Jakub,

  který mě s nadšením přijal a provedl

  městem.

  ZNÁMÁ POSTAVA

  Naše první zastávka je v nedalekém

  velkém obchodě, který provozuje

  společně s přilehlým hotelem pan

  Honza, alespoň tak Jakub říká ob-

  chodníkovi z Vietnamu, s nímž ka-

  marádsky prohodí pár slov. Nájezd

  je vzorně bezbariérový, na čemž si

  prý provozovatel při rekonstrukci

  dal záležet. Škoda, že stejné péče se

  nedostává veškerému povrchu měs-

  ta. Kvalitní části jsou střídány hor-

  S prací to tu není jednoduché

  pro nikoho, prakticky všichni dojíždějí

  do Litoměřic nebo do České Lípy.

  Také já bych se tu nerad zahrabal.

  Býval jsem zvyklý cestovat i sám

  vlakem, hrál jsem bocciu a celkově

  byl o dost aktivnější.

  Bez elektrického

  vozíku by se Jakub

  neobešel.

• Strana 37

  37

  šími, až neschůdnými, jak jsme se

  o něco později poněkud dramaticky

  přesvědčili.

  Pozdravy a krátké povídání nás

  v průběhu procházky čekaly něko-

  likrát. Jakub je ve městě evidentně

  známá osoba a baví ho se s lidmi ví-

  dat. Lepší je to pochopitelně v letním

  období, kdy se víc žije venku. „V se-

  zoně to hezky žije u místního rybní-

  ka Chmelaře, kde je kemp s chatka-

  mi i bezbariérovým WC. Teď je ale

  zavřeno, a navíc vypustili vodu kvůli

  výlovu,“ vypráví Jakub s nostalgií po

  teplém počasí.

  SCHODY, DLAŽBA, KOPCE…

  Pokračujeme do historického jádra.

  Cesta vede ulicí Polské lidové armády

  do prudkého kopce s dlážděním, toho

  dne ke všemu mokrým. Nechávám

  se táhnout za elektrickým vozíkem

  a mám jisté obavy ze sjezdu při ná-

  vratu. Vjíždíme na Mírové náměstí,

  které je skutečně pro filmování jako

  dělané. O poznání méně už pro život

  na vozíku. Vedle dlažby jsou problém

  schody a schůdky prakticky do všech

  obchodů a provozoven. „Nedostanu

  se tu prakticky nikam, ani k dokto-

  rovi. Ten je ochotný přijít nebo poslat

  sestřičku do bytu, když se děje něco

  vážného. Stejně tak si člověk musí

  domluvit prakticky všechny ostatní

  služby. Alespoň že pošta je přístupná

  a holiče mám v domě,“ líčí Jakub vcel-

  ku smířeným tónem.

  Na několik minut se zastavujeme

  u lékárny, která má zvonek označe-

  ný symbolem vozíčkáře, ale ani ho

  není nutné použít. Milá paní lékár-

  nice má výhled ven, takže sama při-

  chází. S Jakubem se dobře znají, patří

  k pravidelným zákazníkům.

  Jakub zaujatě vypráví o Pikartské

  věži, bývalé židovské škole, Muzeu

  čertů a dalších místech. Prakticky

  všude s dovětkem, že tam se nedo-

  staneme, snad až na pár restaurací.

  Úštěk je v případě vozíčkáře zkrátka

  pastva pro oči, ale jen zvenčí. Hezky

  a bezbariérově prý však byla rekon-

  struována zdejší základní škola, sna-

  ží se najít alespoň nějaké pozitivum.

  A velké naděje vkládá do nového

  starosty, kterého chtěl k naší pro-

  cházce přizvat, ale z časových dů-

  vodů se to nakonec nepodařilo. Přes

  všechna úskalí je poznat, jak to tu má

  Jakub rád.

  NEPOUŽITELNÁ DRÁHA

  Ve svých úvahách o cestách mimo

  město několikrát zmínil železnici, a to

  i přesto, že jsou zde k vidění nízko-

  podlažní autobusy. Jakubovi však prý

  nevyhovuje, kudy a kam vedou jed-

  notlivé spoje. Zajímalo mě tak místní

  nádraží. Navíc to znamenalo jít jinou

  cestou než z riskantního dlážděné-

  ho kopce. To jsem netušil, že druhou

  cestou potkáme na asfaltovém chod-

  níku takové snížení, že Jakubův těž-

  ký elektrický vozík se na okamžik

  postaví na přední kola a jen těsně

  unikne pádu! Nakonec jsme se roz-

  hodli pro jízdu po silnici, což sice při

  cestě k nádraží znamenalo překonat

  frekventovanou komunikaci I/15, ale

  pořád se to jevilo jako menší riziko.

  Železniční nádraží se však ukázalo

  jako naprosto nepoužitelné. Nechá-

  me-li stranou, že všechno zde do-

  slova volá po rekonstrukci, největší

  problém jsou nástupiště. Jejich stáří

  je minimálně padesát let a o bezba-

  riérových normách nemohla ani sly-

  šet. Vlastně mohou být výzvou i pro

  chodící cestující. Kladné body by mu

  možná udělili milovníci romanticky

  zanedbaných technických památek.

  Jakubovy kýžené cesty do světa bu-

  dou tedy muset začít na jiné starto-

  vací čáře. 

  Nedostanu se tu

  prakticky nikam, ani

  k doktorovi. Ten je

  ochotný přijít nebo poslat

  sestřičku do bytu, když

  se děje něco vážného.

  Paní lékárnice

  ráda vyjde na ulici

  a prohodí pár

  přátelských slov.

  Vozíčkář v Úštěku

  musí spoléhat na

  vstřícnost okolí,

  protože bariéry

  jsou na každém

  rohu.

• Strana 38

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  Tanec je

  můj život!

  Prožívá nejkrásnější

  období svého života.

  Nedávno sedmnáctiletá

  Karolína Dvořáčková

  konečně chodí do školy,

  kde nevadí invalidní

  vozík, ahlavně tancuje.

  Dokonce tak dobře,

  že na listopadovém

  mistrovství světa vPara

  Dance vItálii vybojovala

  se svým partnerem

  Janem Kohoutem skvělé

  8. místo. Reprezentovat

  Českou republiku

  mohla idíky finančnímu

  přispění Konta Bariéry.

  Cesta ktomuto úspěchu

  byla ale dlouhá atrnitá.

  Text: EVA KÉZROVÁ

  Foto: MILAN JAROŠ

  OSUDNÁ VÁNOČNÍ NÁVŠTĚVA

  Všechno to začalo 26. prosince

  2009, kdy celá rodina jela autem na

  Vánoční návštěvu k babičce a pro-

  tijedoucí řidič jim při odbočování

  nedal přednost. Těžká nehoda po-

  znamenala všechny členy rodiny,

  nejhůře to ale odnesla tehdy tříletá

  Karolína. „Seděla v autosedačce, ale

  náraz byl tak silný, že vlastně vystře-

  lila, tlak na pásech ji vrátil zpátky

  a došlo k otoku míchy, který způso-

  bil nevratné poškození určité části

  a ochrnutí nohou,“ vzpomíná ma-

  minka Veronika Trnková.

  Zpočátku to vypadalo, že malá

  Kája zůstane od pasu dolů úplně

  nehybná, ale téměř tříletá intenzivní

  rehabilitace a cvičení přinesly své

  ovoce. „Všechno se učila úplně od

  začátku, měli jsme velké štěstí na

  fyzioterapeuty a po dvou letech se

  Kája postavila k opoře.“ Už od dět-

  ství jí hodně pomáhají nejrůznější

  aktivity Sdružení PINOKIO, které

  založili rodiče handicapovaných

  dětí a pravidelně pro ně připra-

  vují zajímavý program. Dneska je

  schopna udělat dva tři kroky, ale pro

  bolesti zad se raději doma pohybuje

  po čtyřech.

  Na vozíku je z ní ale neřízená

  střela, která svůj temperament kro-

  tí v různých sportech. Jako holka ze

  severu Čech má blízko k lyžování,

  takže odmala jezdí na monoski, ráda

  plave, hraje basketbal pro vozíčkáře

  a jezdí na tricyklu. Ale pořád to neby-

  lo ono. Až jednou viděla na meziná-

  rodní soutěži v Praze tančit vozíčká-

  ře. „Mě to tak nadchlo, že jsem hned

  věděla, že přesně tohle chci dělat,“

  vypráví s nadšením v hlase usměva-

  vá dívka, jak před rokem a půl našla

  nový smysl života.

  ZDRAVÝ TANEČNÍK

  JAKO PARTNER

  Ještě na soutěži oslovili Svaz učitelů

  tance, pod které Czech ParaDance

  Sport patří, a Karolína začala jednou

  týdně trénovat na pražských Petři-

  nách. „Jsem tady nejmladší, ale ti lidi

  Na tanečním parketu

  se sedmnáctiletá Karolína

  už cítí jako doma.

• Strana 39

  39

  jsou hrozně fajn a skvěle mě vzali

  mezi sebe,“ říká a připouští, že zpo-

  čátku měla pochyby, jestli jim bude

  jako nejmladší stačit. „Ale řekla jsem

  si, že když je tady tanečnice, která

  jako první u nás měla odvahu s tím

  začít, tak to musím taky zvládnout,

  a tak jsem se hrozně snažila a cho-

  dila poctivě na tréninky.“

  Viděli v ní velký potenciál, a tak jí

  Vítězslav Rázek našel tanečníka pří-

  mo z Liberce – Jana Kohouta, který

  před pár lety tančil také v televizní

  StarDance. S Karolínou začali pravi-

  delně trénovat ve spolupráci s troj-

  násobným mistrem světa v Para

  Dance Peterem Vidašicem ze Slo-

  venska. A po půlroce startovali na

  ME v Praze, kde těsně nepostoupili

  do semifinále a skončili sedmí. „Para

  Dance je unikátní v tom, že je to jedi-

  ný sport pro handicapované, do kte-

  rého se reálně zapojuje zdravý člo-

  věk jako partner, protože jinak je to

  indivi duální,“ zdůrazňuje maminka

  Veronika, že toto spojení obohacuje

  obě strany. „Zdraví tanečníci říkají,

  že i pro ně je to posun do jiných sfér,

  a jsou z toho úplně nadšení. Náš Hon-

  zík dokonce založil taneční kroužek

  pro postižené i u nás v Liberci.“

  Taneční spojení vozíčkáře a zdra-

  vého tanečníka není vůbec jednodu-

  ché, zvláště ve standardních tancích,

  protože i tady je potřeba držet tzv.

  rám. „Je to hrozně těžké, protože se

  musíte držet rukama a vozík mů-

  žete ovládat jen tělem a tanečník to

  musí vnímat, aby vozíčkář neujíž-

  děl, za to jsou srážky,“ líčí Karolína,

  že nejraději má tango, protože je to

  rychlý a rázný tanec. Zároveň musí

  vzhledem ke svému onemocnění

  dobře regenerovat, aby mohla tan-

  covat co nejdéle. „Pro mě je to pocit

  štěstí, ráda ukazuju lidem, když mi

  něco jde,“ přiznává s energií sobě

  vlastní mladá tanečnice, že úspěch

  ji žene vpřed. Po třetím místě na

  mezinárodní soutěži v Amsterdamu

  skončili s Janem Kohoutem osmí na

  světovém šampionátu v italském Ja-

  nově. „Kája po parketu úplně pluje,

  je radost se na ni dívat,“ dojatě říká

  Veronika Trnková, podle které se její

  dcera velmi zvedla i společensky. „Je

  sebevědomější, tanec jí dává hodně

  i do života.“

  NA MS DÍKY KONTU BARIÉRY

  Zároveň je ale taneční sport velmi

  drahý. Jedny šaty stojí dvacet tisíc

  korun, přestože jablonecká Precioza

  jí všechny kamínky a zdobení dala

  zdarma. Vozíčkáři ale navíc potřebu-

  jí speciální taneční vozík, který stojí

  kolem 120 tisíc korun. A aby toho

  nebylo málo, tak Karolína musela

  řešit i prasklý civilní vozík, kterému

  už ani oprava moc nepomohla. Pro-

  tože vždycky byla velmi pohybově

  aktivní, dostala nabídku od bývalého

  paralympionika Miroslava Šperka,

  že jí postaví odlehčený vozík přímo

  na míru.

  „Něco nám dala zdravotní pojiš-

  ťovna, něco jsme měli, něco jsme

  dostali, ale pořád nám chybělo ještě

  zhruba 30 tisíc, a tak mě napadla po-

  slední možnost, obrátila jsem se na

  Konto Bariéry,“ vzpomíná maminka,

  co předcházelo sbírce, která nako-

  nec vynesla desetinásobek potřebné

  částky. „Byli jsme úplně v šoku, když

  nám volali, že to postačí na civilní

  i taneční vozík, a ještě nám můžou

  Na vozíku je z ní

  neřízená střela, která

  svůj temperament krotí

  v různých sportech. Jako

  holka ze severu Čech

  má blízko k lyžování,

  takže odmala jezdí na

  monoski, ráda plave,

  hraje basketbal pro

  vozíčkáře a jezdí na

  tricyklu. Ale pořád to

  nebylo ono. Až jednou

  viděla na mezinárodní

  soutěži v Praze tančit

  vozíčkáře. „Mě to tak

  nadchlo, že jsem hned

  věděla, že přesně tohle

  chci dělat,“ vypráví

  s nadšením v hlase

  usměvavá dívka.

• Strana 40

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  přispět na mistrovství světa.“ Jak

  přiznává, bez této finanční injekce

  by zřejmě do Janova vůbec nemohli

  odcestovat, protože už předchozí se-

  zona dala rodinným úsporám zabrat.

  „My jsme nikdy o nic nežádali, pro-

  tože buď jsme na to měli, nebo nám

  někdo pomohl, ale teď vidím, že to

  dává smysl. Že všechny ty roky, co

  jsme pracovali na tom, aby Kája byla

  v co nejlepším zdravotním stavu, se

  teď vrací. Že to dává smysl a asi proto

  nám lidé pomohli.“

  KONEČNĚ IKAMARÁDI

  Letošní rok je pro Karolínu Dvořáč-

  kovou doslova snový. Vedle úspě-

  chů na tanečním parketu konečně

  poznala, jaké to je, když její vozík

  není ve škole problém. Nejprve cho-

  dila do školy libereckého Jedličkova

  ústavu, kde však většina spolužáků

  měla daleko závažnější postižení,

  a neměla se s kým kamarádit. Od

  sedmé třídy pak navštěvovala běž-

  nou základní školu v liberecké části

  Harcov. „To už bylo pozdě, oni tam

  měli svůj kolektiv a já jsem ho na-

  rušovala, takže jsem tam byla vlast-

  ně bez přátel,“ nechce se k té době

  příliš vracet Karolína, která od září

  studuje obor čalouník na Střední

  škole pro sluchově postižené v Pra-

  ze-Smíchově. „Jsem nadšená, tady

  mám přátele, jsme ve třídě dva sly-

  šící, ale všichni jsou super a cítím

  se tady moc dobře,“ je spokojená

  mladá slečna, která bydlí na inter-

  nátu a každé úterý jezdí na Petřiny

  trénovat svůj milovaný tanec.

  Jednou by se chtěla podívat do Ja-

  ponska, jak tam trénují, protože to

  dělají úplně jinak než tady, prozra-

  zuje svůj sen, jehož realizace nebude

  tak jednoduchá. Naproti tomu přání

  maminky Veroniky se pomalu začí-

  ná naplňovat. „Já bych si hrozně přá-

  la, aby Kája jednou byla plnohodnot-

  ný člen této společnosti, aby to byla

  sebevědomá holka, která má sice

  problém s nohama, ale nic víc.“ 

  Věčně usměvavé

  dívce dává

  tanec nové

  přátele iživotní

  zkušenosti.

• Strana 41

  ŽIVOT / NEZISKOVÉ ORGANIZACE

  Když před dvaceti pěti

  lety vznikla o. p. s.

  Borůvka Praha, bylo Janě

  Augustinové jedenáct let.

  Ačkoliv už tehdy pátým

  rokem navštěvovala

  základní školu pražského

  Jedličkova ústavu,

  nemohla tušit, že

  jednou bude pracovat

  vorganizaci, která je od

  počátku na „Jedli“ tak

  úzce napojená. Borůvka

  už čtvrt století lidem

  spostižením pomáhá

  adává práci.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Přestože pochází z Plzně, na pražský

  Vyšehrad do speciální školy dojížděla

  Jana Augustinová (36) od první třídy.

  Narodila se s deformitou kloubů od-

  borně zvanou arthrogryposis multi-

  plex congenita, což se v praxi proje-

  vuje značnou nepohyblivostí dolních

  i horních končetin. Přemisťuje se za

  pomoci elektrického vozíku, který

  zbytkem pohybu rukou dokáže ovlá-

  dat, a naučila se i další věci, díky nimž

  vede navzdory těžkému postižení

  poměrně samostatný život. „Byd lím

  v nájmu na Proseku. Život mě nau-

  čil ledacos dokázat sama, abych se

  Borůvka nejen pro Janu

  nemusela pořád spoléhat na pomoc

  druhých. Tohle jsem nacvičila dobře.

  Rehabilitační cvičení naopak zane-

  dbávám, to vím, i když bych neměla.

  Jak říká můj doktor, dělám věci tri-

  kovými způsoby,“ komentuje svoje

  fungování s humorem sobě vlastním

  mladá žena, která se s ničím moc

  nepáře. Zvládá tak překvapivě dobře

  nejen ovládání telefonu a počítače,

  ale i dlouhou řadu věcí denní potřeby.

  Přesto dvakrát za den využívá osobní

  asistenci, protože oblékání a osobní

  hygienu sama nezvládne.

  Tréninkový

  obchůdek na

  Vyšehradě je plný

  výrobků zrůzných

  chráněných dílen.

  41

• Strana 42

  ŽIVOT / NEZISKOVÉ ORGANIZACE

  ŽIVOT VRYTMU HUDBY

  V roce 2006 odmaturovala v oboru

  sociální činnosti v Jedličkově ústavu

  a školách, kde se již dřív stala člen-

  kou hudebního uskupení The Tap

  Tap. S tímto souborem vystupuje

  dodnes. A nejen to: „V přidruženém

  projektu Studeo už deset let učím

  základy rytmu, protože v kapele

  hraju a zpívám. Po těch letech mám

  v práci vedle dvanácti žáků s posti-

  žením už i pět lidí bez postižení, kteří

  si mě sami našli. Převážně ale stále

  připravuji hlavně uchazeče o půso-

  bení v naší kapele,“ říká stálice zná-

  mého hudebního uskupení.

  Během hudební kariéry se věno-

  vala a stále věnuje i práci a dalšímu

  studiu. „Po maturitě jsem nastoupi-

  la na Metropolitní univerzitu Praha,

  ale přiznávám, že můj přístup nebyl

  zrovna zodpovědný. Tehdy se mi

  zdálo, že je kolem spousta zajíma-

  vějších věcí, takže jsem tam setrvala

  jen jeden semestr. Po letech jsem se

  vrátila na mediální studia, na nichž

  mi nyní chybí už jen bakalářská

  práce a státnice. Zatím nevím, jestli

  budu v případě úspěšného zakonče-

  ní chtít pokračovat,“ přiznává.

  KLIKATÁ CESTA DO BORŮVKY

  Po pracovní stránce je její životopis

  ještě zajímavější. Nejprve měla bri-

  gádu v callcentru, pak dva roky toči-

  la pivo na vltavské náplavce v rámci

  projektu Avoid Café. Před osmi lety

  následně nastoupila do Pestré spo-

  lečnosti. Jedná se o neziskovou or-

  ganizaci věnující se hlavně výcviku

  asistenčních psů a prodeji bezbarié-

  rových dovolených.

  Po čase chtěla změnu, a tak se pře-

  sunula v roli marketingové pracov-

  nice do startupu Pitaya. Agenturu,

  která se věnuje on-line marketingu

  a zaměstnává i jiné lidi s postižením,

  však zasáhl covid, takže před dvěma

  lety odpověděla na inzerát Borůvky

  Praha.

  „Hledali někoho na PR neboli vzta-

  hy s veřejností. Sice už přijali někoho

  jiného, ale z nějakého důvodu jsem

  se jim líbila, tak mě přesto vzali. Od

  září 2022 u nich mám na staros-

  ti on-line marketing a individuální

  dárcovství. Jsem spokojená, není to

  monotónní, spadá pode mě spousta

  projektů. Borůvka je jako několik fi-

  rem najednou. Především se vše točí

  kolem zaměstnávání a uplatnění lidí

  s postižením na běžném trhu práce.

  Máme tréninkovou TaKavárnu a Ob-

  chůdek na Vyšehradě,“ popisuje svo-

  je zapojení do projektu Jana.

  V tréninku je pod dohledem pěti

  trenérů aktuálně devět lidí s postiže-

  ním. Někteří jsou absolventi Jedlič-

  kova ústavu a škol, jiní s ním nemají

  nic společného. Většina působí v ka-

  várně. Účelem je vštípit jim pracovní

  dovednosti, jako je spolupráce, ko-

  munikace a odpovědnost, které ná-

  sledně mohou využít na otevřeném

  Centrálou Borůvky

  Praha je podkroví

  Staré budovy

  Jedličkova ústavu.

  Vedle přípravy na zaměstnání

  poskytuje Borůvka Praha také

  sociálně-psychologické poradenství,

  individuální dopravu a rehabilitaci,

  to vše pro přibližně třicet lidí

  s postižením.

• Strana 43

  43

  trhu. Letité zkušenosti ukazují, že

  absolventi takové přípravy jsou vý-

  razně úspěšnější.

  Vedle toho Borůvka Praha provo-

  zuje také dva secondhandy Koloběh,

  které trvale zaměstnávají čtyři lidi

  s postižením. Zároveň kromě Jany

  působí další tři lidé s handicapem

  v chodu organizace a pět švadlenek,

  jež patří k dalším aktivitám Borůvky,

  se věnuje firemním zakázkám a růz-

  ným opravám. Dvakrát týdně se rov-

  něž schází skupinka připravující se

  na trénink.

  ČTVRT STOLETÍ VÝVOJE

  Vedle přípravy na zaměstnání po-

  skytuje Borůvka Praha také so-

  ciálně-psychologické poradenství,

  individuální dopravu a rehabilitaci,

  to vše pro přibližně třicet lidí s po-

  stižením. Roční rozpočet na vše výše

  uvedené je přibližně pět milionů ko-

  run. Zdrojem jsou především peníze

  z Evropské unie, granty a také firem-

  ní i individuální dárci či nadace. Lidé

  v tréninku přitom pobírají minimál-

  ní mzdu. Bohužel nic z bohulibých

  aktivit není ziskové. Snad jen jeden

  z Koloběhů si na sebe dokáže vydělat

  s lehkým ziskem.

  Aktivity Borůvky Praha kdysi od-

  startovala doprava a osobní asistence.

  Zatímco doprava zůstala do dnešních

  dnů, asistenci nahradily jiné služby.

  Ukázalo se totiž, že téma zaměstná-

  vání je pro klienty Borůvky ještě nalé-

  havější. Jana Augustinová skrze vlast-

  ní příběh otázkám klientů rozumí.

  Sama se už posunula na další stupeň.

  Připojila se ke skupině, která usiluje

  o sebeobhájcovství lidí s postižením,

  tedy stav, kdy se jejich práv nezastá-

  vají pouze občané mimo komunitu.

  Co víc by si mohla organizace formá-

  tu Borůvky přát než poskytovat zá-

  zemí a podporu lidem s postižením,

  jako je Jana Augustinová? 

  STARÁME SE

  O ZDRAVÍ NÁS VŠECH

  www.zdravakariera.cz

  Práce ve VZP má smysl

  G-289 - Podzimni online kampan HR – 210x138.indd 1G-289 - Podzimni online kampan HR – 210x138.indd 1 31.10.2023 18:58:4731.10.2023 18:58:47

  Janu její práce

  evidentně baví.

• Strana 44

  KULTURA

  Syrová love story

  Komorní herecká sestava nám

  v ohlédnutích nazpátek postupně odkrývá

  celý příběh. Jak vlastně došlo ke smrti

  pacienta trpícího afázií? Od prvních minut

  se na plátně odehrává psychologické

  drama vystavěné na různých úhlech

  pohledů, emocí, polopravd a traumat.

  Hlavní roli Eriky ztvárňuje vynikající

  Jana Plodková.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: ARCHIV DONART

  „Když film nemá křídla, nemůže

  se dobře pamatovat,“ tvrdila před

  lety Ester Krumbachová. Jaká

  byla vaše první reakce po přečtení

  scénáře Alice Nellis Němá tajem-

  ství? Tenhle podle mne „křídla

  má“. Apaní Nellis ho prý psala

  celý rok. Dostala jste hned chuť

  na realizaci hlavní postavy stak

  výrazným obloukem role? Nebo

  šlo opřikývnutí po delší době?

  Už během castingu jsem věděla,

  že když tento film vznikne, ať už se

  mnou či beze mě, dotýká se něčeho,

  co tu dlouho nebylo. A přála jsem

  si, aby si mě Tomáš vybral. Stalo se.

  Scénář byl napínavý, syrový, lidský.

  A jak říkáte, měl „křídla“. Mně nabíd-

  nutá postava nebyla plochá, černo-

  bílá, s každou situací mi ukazovala

  spoustu možností, procházela jsem

  jí, jako bych loupala cibuli. V tom

  spatřuju talent Alice Nellis.

  Děj nového snímku má dynamiku,

  nechybí psychologická stavba

  postav. Kdysi mě přitahoval film

  Jiřího Svobody ostárnutí neuro-

  loga (Skalpel, prosím; obsazení:

  Macháček, Brejchová). Máte sama

  nějaký film, ke kterému jste se

  pro hloubku děje nebo atmosféru

  vracela?

  Mám pár takových filmů, které když

  běží v televizi, musím vidět, i když

  už poněkolikáté. Je to například Vy-

  koupení z věznice Shawshank nebo

  Nedotknutelní. A z českých filmů ne-

  můžu nezmínit film, ve kterém jsem

  hrála, což může vyznít alibisticky, ale

  až vám název řeknu, pochopíte. Je to

  Protektor.

  Diagnóza afázie (mimochodem více

  popsaná až v19. století), vážná

  porucha řečových center vmozku,

  okterou běží, není jednoduchá

  kporozumění. Člověk, uvězněný ve

  svém těle, nemá možnost komuni-

  kace. Složitá představa – pomohl

  vám, hercům, režisér snímku

  khlubšímu pochopení?

  Nám všem velmi pomohla návštěva

  Ergo aktiv centra, které se věnuje pa-

  cientům s afázií. Měli jsme možnost

  mluvit nejen s ošetřujícím personá-

  lem, ale i s pacienty. Získali jsme tak

  cenné informace, jaké to pro ně bylo,

  když zjistili, že se nemohou dorozu-

  mět! Jaký byl následný proces, co se

  jim honilo hlavou, jak se cítí dnes…

  Tohle všechno nám moc pomohlo.

  A režisér Tomáš Mašín nás udržoval

  během natáčení, abychom sebemen-

  ší drobnost neopomněli.

  Erika, cílevědomá bývalá vrcho-

  lová sportovkyně, se domnívá, že

  Chtěla jsem, aby Erika byla především

  lidská. Ne každý má sílu se plně

  věnovat postiženému člověku,

  ne každý má na to obětovat se.

  Premiéra filmu

  Němá tajemství

  v kině Lucerna

• Strana 45

  45

  setkání svého partnera se smrtí

  zvládne sama, ale během dějové

  linie získává na situaci jiný úhel

  pohledu. Alice Nellis (například

  vTajnostech) umí vykreslit žen-

  ský charakter dokonale. Vy hraje-

  te bez přemíry slov spředstavou

  „nesložit se“ ani vmomentech

  velkých emocí. Když malá avelká

  tajemství postupně mizí. Po kous-

  cích se odhaluje obraz silné ženy,

  oto těžší asi ztvárnění Eriky

  bylo…

  Chtěla jsem, aby Erika byla přede-

  vším lidská. Ne každý má sílu se

  plně věnovat postiženému člově-

  ku, ne každý má na to obětovat se.

  Každý prvek jejího jednání má svůj

  důvod, ať se nám to z pohledu di-

  váka líbí nebo ne. A to mě na Erice

  bavilo nejvíc. Působí jako silná žena,

  ale nebojí se sama sobě přiznat, že

  na něco nemá. I tak toho vydrží po-

  měrně dost. Co pro mě bylo v rámci

  zachování detektivního žánru nové:

  být u výslechu taková, aby divák do

  poslední možné chvíle netušil, kdo

  zločin spáchal.

  Velmi dobře jsou rozehrá-

  ny postava Martina, herecky

  přesvědčivý vpantomimickém

  výrazu, idalších žen Martinova

  života – jeho matky imaminky

  jeho syna Honzíka. Jak jste si

  soběma herečkami (Milena

  Steinmasslová aMagdalena

  Borová) – rivalkami amilujícími

  ženami – rozuměla?

  Velmi. S Milenou nám to „břinklo“ už

  na castingu. Nevím, jak to lépe po-

  psat. A ačkoliv vztah Eriky a tchyně

  není úplně růžový, náš vztah s Mi-

  lenou se naopak prohloubil. Když

  jsem se jí při scénách dívala do očí,

  nekončila jsem jen na duhovce, šla

  jsem dál, a viděla tam všechno, co

  mi Milena dovolila ukázat. S Majdou

  Borovou to bylo podobné – je vel-

  mi jemná a její oči jsou nekonečné.

  A to je pak radost nejen pracovat, ale

  i být na place, čekat společně na další

  scénu.

  Nám všem velmi pomohla návštěva

  Ergo aktiv centra, které se věnuje

  pacientům s afázií. Měli jsme možnost

  mluvit nejen s ošetřujícím personálem,

  ale i s pacienty.

• Strana 46

  KULTURA / JANA PLODKOVÁ

  Velmi silná je scéna, kdy se Mar-

  tin za pomoci Eriky snaží ospo-

  lečnou artikulaci před zrcadlem.

  Člověk ochrnutý na půl těla,

  neschopný komunikace, se po-

  stupně uzavírá do sebe. To nejsou

  pro hledáček kamery jednoduché

  výkony – ane náhodou podpořil

  přípravu filmu Václav Neckář,

  kterého afázie trápí.

  To je především díky Marianovi, je-

  hož příprava na film byla velmi in-

  tenzivní. Probral s odborníky každý

  detail a pevně si ho uložil do hlavy.

  Spolu s Tomášem našli ten správ-

  ný klíč, ničeho není moc ani málo.

  Marián je ve své roli nesmírně pře-

  svědčivý. Němá tajemství se dotkla

  tématu, o kterém se takřka nevědě-

  lo. Či nepříliš mluvilo. A v době pří-

  prav a natáčení se objevily zprávy

  o Bruci Willisovi a rovněž o panu

  Neckářovi. Považuji od něj za veli-

  ce statečný krok se takto oficiálně

  k filmu připojit a hovořit o tom, čím

  sám prošel.

  Partner Eriky – „vyoutovaný“

  znormálního života – se pokusí

  vdepresi opakovaně osebe-

  vraždu. Vkonci dějové linky si

  postižený veterinář sám přeje

  odchod. Film se dotýká také okra-

  jově tématu možnosti eutanazie

  vbezvýchodné zdravotní situaci.

  Diskutuje se oní unás desítky

  let. Jaký je váš pohled na ni?

  Je to velice ošemetné téma, rozu-

  mím oběma stranám, jak pacientům,

  tak lékařům a jejich pro a proti. Ale

  jsou situace, kdy život končí v rukou

  přístrojů, ne člověka. Ve Švýcar-

  sku je eutanazie povolená s tím, že

  si látku aplikuje sám pacient. Což

  byl nedávný případ Čecha trpícího

  onemocněním ALS. Moc jsem na něj

  myslela, i na jeho rodinu. Je to ne-

  představitelná situace, ale věřím, že

  došlo k pochopení a úlevě na obou

  stranách. Každý má právo na život.

  Ovšem když se život přestane slučo-

  vat s životem, měl by mít i právo na

  dobrovolný odchod.

  Pokud vím, dostali jste se sMa-

  riánem Mitašem ksobě ve filmu

  poprvé. Přišli jste mi tak úžasně

  sehraní, bez ohledu na věk, jako

  hvězdná francouzská dvojice

  Trintignant aRiva ve filmu Láska.

  S Mariánem jsem se pracovně už

  dvakrát potkala, sice jen krátce, ale

  potkala. A hrálo se mi s ním hezky.

  A během tohoto natáčení se ukáza-

  lo, že nešlo o náhodu. S Mariánem

  se zkrátka skvěle hraje. Byli jsme si

  vzájemnou oporou i mimo kamery,

  Afázie

  Afázie neboli fatická porucha je ztráta nebo porucha řeči,

  způsobená porušením řečových oblastí mozku. Vzniká jako

  následek úrazů hlavy, rehabilitace pacientů je záležitostí

  interdisciplinární. Klasifikace afázií je různorodá, jednotný

  systém nebyl dosud vytvořen. Ztráta nebo omezení

  komunikačních schopností znamená obrovské trauma pro

  pacienta ipro jeho rodinu. Podle odhadů odborníků se safázií

  potýká vČesku na padesát tisíc lidí, veřejnost ji příliš nezná.

  Za pomoci produkce filmu (asbírky Hithit) se brzy objeví

  nový web cílený na zlepšení povědomí onemoci (Mgr. Lucie

  Macková, logopedka, pracuje na aplikaci AfaSlovníku).

  Kvůli filmu se jako

  bývalá běžkyně

  musela Erika

  naučit atletickou

  abecedu...

  Martin s Erikou

  v době, kdy

  všechno bylo, jak

  má být...

• Strana 47

  47

  což považuju za neviditelný přínos

  právě pro vztah Eriky a Martina.

  Vztahové drama povyšuje také

  kamera mladé Anny Smoroňové

  akcelkovému vyznění přispívají

  kostýmy Terezy Kopecké. Mnoho

  zinteriérů iexteriérů, včetně

  vašich kostýmů, je vmodrých tó-

  nech. Podle barevné symboliky je

  modrá barvou svobody, ale také

  smutku adeprese… Je ta barevná

  nálada náhoda, nebo záměr?

  Nemám tušení, zda holky přemýšlely

  tímto směrem. Anička měla jasnou

  představu o atmosféře filmu. Dá se

  říct až severskou představu – a Tere-

  za jí zdatně sekundovala, aby obraz

  nic nerušilo, naopak s ním splynulo.

  Prý vám pomáhá kpsychické

  vyrovnanosti jednoznačně balanc

  mezi společensky ipracovně

  nezbytnou Prahou avenkovským

  prostředím. Dokážete vytěsnit

  ihodně náročné natáčecí dny?

  Takové dny potřebují svůj čas na

  vstřebání. Nejlepším lékem pro mě

  vždycky je a bude příroda. Procház-

  ka v lese či v parku, být u stromů,

  koukat na ptáky a s tím vším být.

  A emoční nánosy začnou pomalu

  mizet, rozpouštět se. A po skončení

  natáčení je dobré si dát úplný restart

  návratu k sobě, odjet na chalupu či

  někam za hranice. Alespoň pár dní.

  Sama máte ráda filmy, které

  oscilují na hraně mezi komedií

  adramatem. Ale Němá tajemství

  jsou detektivní psychologické

  drama. Jistě už máte ohlasy na

  poslední filmovou roli…

  Ano, mám, a musím říct, že mě vel-

  mi těší, jak pozitivní jsou. A nejen

  na moje ztvárnění Eriky, ale na film

  celkově.

  Skončím zase výrokem Ester

  Krumbachové: „Jsi plavec na

  jediné lodi. Nelze přestoupit na

  jinou.“ Nezdá se mi, že by se vám

  „loď“ nebo „řeka“ nelíbila. Ne-

  existuje myslím důvod, proč uva-

  žovat ozměně. Zdá se, že plujete

  dál – jaká bude další zastávka?

  „Zastavila“ jsem se na natáčení filmu

  Zuzany Kirchnerové Karavan, s Aňou

  Geislerovou v hlavní roli. V těchto

  dnech občas zaskočím na plac druhé

  řady úspěšného seriálu Případy mi-

  mořádné Marty. Též mě čeká zkou-

  šení nové inscenace v režii Jirky Ha-

  velky u nás, v Divadle na Zábradlí.

  

  RECENZE

  Odchod jako projev lásky

  FILM NĚMÁ TAJEMSTVÍ SE POPRVÉ PŘEDSTAVIL

  NA LETOŠNÍM, 57. MFF VKARLOVÝCH VARECH –

  ZE STŘÍPKŮ PŘÍBĚHU SI DIVÁK MŮŽE SESTAVIT

  VÝSLEDNÝ OBRÁZEK, KTERÝ ŽÁNROVĚ BALANCUJE

  NA HRANĚ MEZI PSYCHOLOGIÍ ADETEKTIVKOU.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Od prvních minut je jasné, že se život jedné rodiny obrací

  Martinovým úrazem navždy naruby. Po úrazu hlavy kvůli

  poruše řeči Martin ztrácí možnost komunikovat se světem.

  Vnímáme tři rozdílné postoje žen – matky (zdařilý návrat

  Mileny Steinmasslové kfilmu), která až na dřeň urputně bojuje

  za život vlastního syna. Dalšími ženskými postavami jsou

  cynická azoufalá manželka vyčerpaná péčí onemocného (Jana

  Plodková) achovatelka koní (Magdalena Borová). Vzájemně

  komunikují stroze aúsečně, komplikacemi aodhaleními

  celý příběh graduje. Jaký je jejich podíl „viny“ na Martinově

  odchodu? Výjimečný herecký přínos dodal své roli Marián

  Mitaš, který na ni přitakal ihned po dočtení scénáře. Naléhavou

  situaci člověka, uvězněného ve vlastním těle, bez možnosti

  promluvit, již dříve zpracoval snímek Skafandr amotýl Juliana

  Schnabela ().

  Pomalu se vdynamickém rytmu filmu vynořují azase ztrácejí

  kontury posledních týdnů Martinova života, otvírají se schránky

  sprivátními tajemstvími, která měla být navždy uzamčená. Vše

  se odehrává až do finále vobrazově silných scénách (kamera

  Anna Smoroňová). Přichází na přetřes icitlivá otázka, za jakých

  okolností má smysl udržovat při životě lidi, kteří si podobně

  neuspokojivý styl nepřejí. Martin sice stále myslí acítí, ale není

  schopen srozumitelně mluvit ani plně rozumět tomu, co říkají

  jiní. Trpí depresemi, pokouší se opakovaně osebevraždu. Jeho

  odchod má na svědomí enormně vysoká hladina inzulínu atři

  podezřelé ženy, každá sjiným možným motivem, vyslýchají

  pragmatičtí kriminální vyšetřovatelé (Igor Chmela aJan Révai).

  Největší tíhu možné viny nese Erika, která si oMartinově

  návratu kvyléčení anormálnímu, snesitelnému životu nedělá

  iluze. Ale není tomu tak…

  Atraktivní scénář Alice Nellis sdobře vykreslenými postavami

  se stal od počátku zárukou kvality aposlední filmy Tomáše

  Mašína (kromě tohoto filmu Tři sezony vpekle, Wilsonov

  ataké Bratři) informují ovelkém růstu jeho režijní svébytnosti.

  Všechny herecké výkony jsou prvotřídní astrhující, podařilo

  se natočit po všech stránkách zdařilý anapínavý snímek – na

  odborná posouzení aocenění si ovšem musíme ještě pár

  měsíců počkat…

  

  Jana Plodková (*)

  Absolvovala JAMU apatří do hereckého

  souboru Divadla na Zábradlí. Zahrála si

  vmnoha českých filmech atelevizních

  inscenacích (získala Českého lva za

  nejlepší ženský herecký výkon ve filmu

  Protektor vroce ).

  Když jsem se jí při

  scénách dívala do očí,

  nekončila jsem jen na

  duhovce, šla jsem dál,

  a viděla tam všechno,

  co mi Milena dovolila

  ukázat.

  NĚMÁ TAJEMSTVÍ

  Režie: Tomáš Mašín

  Scénář: Alice Nellis, Tomáš Mašín

  Kamera: Anna Smoroňová

  Kostýmy: Tereza Pokorná

  Hudba: Karel Havlíček

  Hrají: Jana Plodková, Marián Mitaš,

  Milena Steinmasslová,

  Jiří Havelka,Magdaléna Borová,

  Igor Chmela, Jan Révai adalší

  DonArt Film Produktion uvedl mimo

  jiné již filmy Promlčeno, Cena za štěstí

  auvádí další: Kukačky nebo Generace

  (více www.donartfilm.com).

• Strana 48

  KULTURA / STAND-UP COMEDY

  Stand-up vsedě

  Vposlední dekádě vzrůstá tuzemská popularita

  specifické komediální disciplíny zvané stand-up.

  Obvykle jde ovýstup jednoho člověka stojícího

  smikrofonem na pódiu. Zdeněk Hruška však

  sedí, protože nemůže chodit. To mu ale nijak

  nebrání dát průchod svému černému

  aironickému humoru, který je mu

  tak vlastní. Svoji zálibu bere

  jako psychickou relaxaci.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

• Strana 49

  49

  Narodil se u Turnova, ale už řadu

  let žije v Praze, kde také vystudoval

  střední školu sociálního zaměření

  a vysokou školu v bakalářském obo-

  ru mediálních studií. Ještě před závě-

  rečnými zkouškami začal pracovat

  jako operátor dohledového centra pro

  seniory Chytrá péče. „Momentálně

  mám tříčtvrteční úvazek, tedy šest

  hodin denně. Moje práce je přede-

  vším telefonická komunikace s kli-

  enty. Některé dny jezdím do kance-

  láře, jindy pracuji z domova, dokonce

  i noční,“ vysvětluje mi Zdeněk (31)

  svoji práci v bezbariérové garsonce

  na jednom z pražských sídlišť.

  Ačkoliv sám se kvůli kvadrupare-

  tické formě dětské mozkové obrny

  uveze na vozíku s určitými potížemi,

  je rád, že nepracuje pouze z bytu.

  HLEDÁNÍ SPRÁVNÉHO FORMÁTU

  Společenský kontakt má Zdeněk

  podle svých slov rád. „Nemůžu do

  toho ovšem počítat rozhovory s kli-

  enty. Ti si navíc hodně stěžují. Je

• Strana 50

  KULTURA / STAND-UP COMEDY

  příjemný pocit, když víte, že jim

  pomáháte, třeba jen tím, když je vy-

  slechnete. Jenže je to zároveň dost

  náročné na psychiku. Stand-up je

  pro mě skvělý ventil,“ říká Zdeněk,

  který si s novým koníčkem vytvořil

  i okruh přátel, s nimiž byl už třeba

  v létě na chatě.

  Nejprve zkoušel další uměleckou

  disciplínu – slam poetry, básnické

  souboje před publikem. Inspirací mu

  bylo setkání s Matějem Masaříkem

  alias Metodějem Constantinem na

  jedné zahradní slavnosti. „Matěj ne-

  otálel a rovnou mě přihlásil do praž-

  ského regionálního kola. Dost jsem se

  té improvizace bál, ale nedopadlo to

  úplně blbě, umístil jsem se na šestém

  místě z dvanácti vystupujících. Jenže

  ve slam poetry se dost používá i po-

  hyb, což není moje nejsilnější strán-

  ka. Pak jsem narazil na Comedy Club

  a napadlo mě, že tohle by mi mohlo

  sedět víc,“ vzpomíná Zdeněk na svoje

  úplné začátky a pokračuje: „Přihlá-

  sil jsem se na takzvaný open-mic

  v rámci Underground Comedy, což

  je takový večer, kde může vystoupit

  kdokoliv, kdo má zájem si to zkusit.

  Tam se mi podařilo zaujmout, i když

  jsem nebyl moc připravený a prostě

  jsem jen vyprávěl historku o bezba-

  riérových záchodech na Vltavské.“

  NEJEN TÉMA HENDIKEPU

  Ačkoliv Zdeněk říká, že nechce pr-

  voplánově těžit ze svého hendikepu

  a uvíznout ve škatulce vozíčkář, jeho

  až drsně otevřené výpovědi okoře-

  něné ironickou nadsázkou ze života

  lidí s postižením obecenstvo zjevně

  baví. Hned dostal nabídku na natá-

  čení do televize. Tu ovšem odmítl.

  „Říkal jsem si, že není dobrý nápad,

  abych tam vystoupil hned s prvním

  materiálem, co mám. Jiní na to dřou

  jakou dobu, a já bych k tomu přišel

  takhle snadno? Tehdy jsem navíc

  televizní stand-up považoval za vr-

  chol. Dnes už to tak úplně nevidím.

  V komunitě je daleko víc ceněna živá

  atmosféra, kdy může komik a publi-

  kum navzájem komunikovat,“ kon-

  statuje Zdeněk.

  Po období covidu Zdeněk narazil

  na formující se skupinu komiků pod

  názvem Vtípečky se zelím. Asi před

  dvěma lety vyrazil na jejich open-

  -mic („oupen majk“ – otevřený mik-

  rofon), kde se seznámil se zakládají-

  cím členem Ondrou Cabalem. Videa

  z jeho výstupů lze najít na YouTube,

  ale je třeba předeslat, že stand-up

  nemusí být šálkem čaje pro každého.

  Trefné a vtipné komentáře jsou záro-

  veň plné nekorektnosti a vulgarit. Ve

  videu pod názvem „Věříte, nevěříte?“

  vystupuje i Zdeněk.

  ŽIVĚ VE SKLEPĚ

  S kluky z Vtípečků se rychle skama-

  rádil. Nejvíc se Zdeňkovi líbí, že ho

  berou bez předsudků a soucitu. Na-

  víc jsou mu vždy ochotní pomoci, což

  se ukázalo i při vystoupení v Coctail

  Bez drncání na

  pódium i do klubu

  se to obvykle

  neobejde.

• Strana 51

  51

  Bar Back Doors na Smíchově, kam

  jsem se vypravil podívat. Správný

  stand-up totiž musí být v malém

  podzemním klubu, do kterého vedou

  schody. Ty sice nejsou pro atmosféru

  vystoupení podmínkou, ale tak nějak

  z podstaty patří k věci.

  Tři pánové, kteří ten večer měli se

  Zdeňkem vystupovat, včetně zmíně-

  ného Ondry Cabala, mě ochotně po

  krátké instruktáži „sdrncali“ dolů.

  A dobře se bavili tím, že Zdeňka mu-

  seli nést na zádech, protože jim ten-

  hle fígl zatím neprozradil.

  Atmosféra byla vskutku komorní,

  protože ten čtvrteční večer zavítaly

  do hlediště jen tři páry mladých lidí.

  Tím se účinkujícím otevřel prostor

  pro opravdu úzký kontakt s publi-

  kem, čehož někteří řádně využili.

  Zdeňkův výstup o životě mezi spolu-

  žáky s postižením měl kladný ohlas.

  A myslím, že já jsem se v roli zasvě-

  ceného bavil ještě víc. Těžko však

  najít pasáž, kterou bych mohl bez

  uzardění zveřejnit.

  POD KŘÍDLY TIGRANA

  „Malý počet diváků nás bavil, je to

  zase něco jiného, ačkoliv já jsem

  zatím zvyklý spíš na menší obecen-

  stvo, tak do třiceti lidí. Pořád získá-

  vám zkušenosti a učím se,“ svěřil se

  Zdeněk po vystoupení. Jeho i kolegy

  trénuje jedna z hvězd tuzemského

  stand-upu Tigran Hovakimyan. Jak

  o sobě říká v jednom z četných vy-

  stoupení na internetu, tohle jméno

  není prý kupodivu to nejhorší, co se

  mu v životě stalo.

  Právě s Tigranem Zdeněk absol-

  voval svoje zatím největší vystoupe-

  ní, když ho vzal do Mladé Boleslavi.

  „Samozřejmě jsem byl nervózní, bez

  toho to nejde. Nervozita a adrenalin

  je potřeba, nemůžete tam nastoupit

  úplně stoprocentně překypující se-

  bevědomím. Stále se s tím učím pra-

  covat, ale ještě to bude dlouhá cesta.

  Pořád to beru, že jsem na začátku,

  a netroufám si tvrdit, že něco umím,“

  popisuje svoje pocity.

  I když to může neznalého diváka

  překvapit, uvolněně působící vystou-

  pení jsou obvykle pečlivě připravená,

  přestože zahrnují i prvky improviza-

  ce. Stand-up má svoje pravidla a zá-

  konitosti, jde o svébytnou disciplínu,

  která se v Česku zatím stále ještě

  etabluje. Lidé znají spíš televizní/in-

  ternetovou variantu a ještě si nezvykli

  pravidelně chodit na živá představení.

  Zdeněk všechno bere jako hob-

  by a relax. Určitě neočekává nějaké

  horentní příjmy. Nějakou tu korunu

  ze vstupného si už sice také vydělal,

  ale to obvykle hned padne za drink

  a noční taxík domů z klubu. Mo-

  mentálně se připravuje na lednové

  vystoupení v RockCafé s další zku-

  šenou postavou Nikolou Džokičem.

  „Beru to jako další krůček vpřed.

  Mým snem je jednou vystoupení

  v Divadle Hybernia před opravdu

  velkým publikem,“ uzavírá Zdeněk

  Hruška.

  

  Přihlásil jsem se na

  takzvaný open-mic

  v rámci Underground

  Comedy, což je takový

  večer, kde může

  vystoupit kdokoliv, kdo

  má zájem si to zkusit.

  Tam se mi podařilo

  zaujmout, i když jsem

  nebyl moc připravený

  a prostě jsem jen

  vyprávěl historku

  o bezbariérových

  záchodech na Vltavské.

  Ondřej Cabal a Vtípečky se zelím v akci

  Kolegové

  ze stand-upu

  rádi pomohou

  a berou Zdeňka

  bez předsudků.

• Strana 52

  KULTURA / POVÍDKA

  G

  arážová vrata

  moderního

  domu, který

  stál sotva na

  dohled nejbližší

  vesnice, se

  začala pomalu

  otevírat. Pan

  Podzimek ten

  výjev pozoroval skrze přední sklo svého

  nastartovaného vozu jako zpomalenou

  scénu z nějakého filmu. Na tento okamžik

  čekal a hlavou se mu překotně honily

  spousty myšlenek, či spíše protichůdných

  emocí.

  Z potemnělého prostoru vystrčil „nos“

  křiklavě žlutý sportovní vůz. Myšlenky

  zmizely a veškerá pozornost se zaměřila

  na tento objekt, jako když se lovci

  v zaměřovači objeví očekávaná kořist. Ruce

  pevně sevřely volant, zatímco noha prudce

  sešlápla plyn. Následovalo zahvízdání

  pneumatik, křik motoru a dutá rána…

  Povedlo se! Pan Podzimek vyskočil ven

  a rychle doběhl ke dveřím spolujezdce

  sporťáku. S úlevou zjistil, že jdou otevřít.

  Hlavou mu bleskla myšlenka, že nepochopí,

  proč se lidé v autě nezamykají, ale v tento

  okamžik za to byl rád.

  Rychle nasedl a prudce zabouchl. Ocitl

  se vedle mladého řidiče, který se ještě

  nevzpamatoval, co se děje. Výrazně k tomu

  přispěl vystřelený airbag, po jehož nárazu

  mu z nosu tekla krev. „Tak se konečně

  poznáváme osobně,“ vykřikl adrenalinem

  rozpumpovaný muž vyšších středních let

  s pohledem upřeným na zmateného šoféra.

  Ten se ovšem záhy vzpamatoval

  a neméně důrazně zakřičel otázku, co to

  má, sakra, znamenat? „Neříkej, že je ti

  takový styl seznámení cizí, Pavle,“ odvětil

  o poznání klidněji pan Podzimek.

  Tato formulace způsobila, že Pavel se

  ve svém zmateném rozhořčení rovněž

  znatelně zabrzdil, ačkoliv s ním zlost stále

  lomcovala. Utíraje si zkrvavený nos se

  téměř bázlivě zeptal: „O čem to mluvíte?

  A odkud znáte moje jméno?“

  „Sleduju tě už celé měsíce, ty hajzle, ale

  konečně mám příležitost ti všechno říct

  do očí. Teď už se neschováš ani neutečeš!“

  emotivně odvětil strůjce nehody. Pavel se

  pokusil o poslední chabý zbytek obrany: „Já

  vás přece vůbec neznám!“

  „Ale znají tě, ke tvé smůle, jiní! Před

  víc jak rokem si mě najal tvůj strýc,“

  začal Podzimek s líčením příběhu. „Určitě

  víš, že pracuje jako vysoce postavený

  manažer v pojišťovně. Zjistil, že pod tvým

  jménem evidují desítky škodních událostí

  z automobilových nehod. Zavolal si mě

  coby bývalého spolehlivého zaměstnance,

  abych to pro něj diskrétně vyšetřil. Došlo

  mu, že jde o tebe, takže chtěl zjistit, co se

  děje, a všechno, pokud možno, zamést pod

  koberec. Bál se, že ses zapletl do nějakých

  pojišťovacích podvodů. Řekl mi o tvém

  úrazu, jak jsi skončil na vozíku, vysoudil

  jsi miliony a odstřihl se od rodiny i všech

  ostatních. Chtěl to respektovat, ale když

  mu na stole neustále přistávaly zaviněné

  bouračky s tvým jménem, začal mít

  obavy, co vyvádíš… Tak jsem tě nějaký čas

  sledoval.“

  „A dospěl jste k závěru, že nejlepší bude,

  když to do mě napálíte tím svým vrakem,“

  odvětil ironicky Pavel. „Gratuluji, skvělá

  dedukce!“

  „Neštvi mě, frajere! Nevím, kde se v tobě

  bere to sebevědomí! Nějaký čas mi to

  trvalo, ale zjistil jsem, co provádíš. Tobě

  vůbec nejde o prachy! Sice se sotva hýbeš,

  ale peněz máš díky odškodnému víc jak

  dost,“ rozčílil se znovu pan Podzimek.

  „Tak o co ti teda jde?“ přešel s notnou

  dávkou arogance Pavel na tykání. „Strejdu

  ani pojišťovnu neodrbávám, všechno

  poctivě platím, tak co po mně chceš, dědo?

  Radek Musílek

  Fatální střet

• Strana 53

  53

  Tedy kromě toho, že ses rozhodl mi zničit

  jedno z mých nejlepších aut. To je přece

  moje věc!“

  „Tvoje věc by to možná byla, dokud

  to nezačalo být osobní! Vím přesně, co

  jsi dělal. Když mi tvůj strýc prozradil, že

  jsi byl před úrazem úspěšný playboy,

  nepřikládal jsem tomu zprvu význam.

  Jen jsem tě litoval. Pak jsem si v papírech

  všimnul, že jsi všechny nehody způsobil

  ženám, převážně mladým. Což mi nakonec

  potvrdilo i sledování. Uzavřel ses téměř

  dokonale, nedal se zjistit ani tvůj telefon.

  Všechno sis objednával domů přes internet

  a zdi svého království jsi opouštěl, jak jsem

  vypozoroval, jen v případě lovu. Mám

  pravdu?“

  V Pavlovi převzala vládu mužská

  ješitnost, po letech dobrovolné izolace se

  měl komu pochlubit: „Máš pravdu, dědo.

  Stala se z toho moje vášeň. Seznámit se

  normálně s ženskou se mi nedařilo. Ani

  přes inzerát. Všechny odradilo, že jsem

  kripl. Pak se mi jednou nedopatřením stal

  drobný karambol při cestě od doktora.

  Trefil jsem lehce auto jedné slečny, která

  měla přítele, ale evidentně se nudila. Už

  ani nevím jak, podařilo se mi ji přemluvit,

  že nehodu a všechny další záležitosti

  sepíšeme u mě doma. Asi je potřeba trochu

  zahrát na city. To víš, chudáček na vozíku

  je přece neškodný. Strčil jsem tak pomyslně

  nohu do dveří a po čase se mi ji podařilo

  získat. Trochu jsem přemýšlel a vyvinul

  si to postupně jako seznamovací metodu.

  S velmi dobrými výsledky. Sám jsem byl

  překvapen. Času i peněz mám dost, takže

  jsem začal jezdit po městě a vyhlížet si

  vhodné objekty a cíle. Někdy to klaplo, jindy

  ne, to je normální. Střídal jsem i auta, aby

  to nebylo tak nápadné, že jde něco pořád

  z jednoho povinného ručení, ale pojišťovny

  jsou bystré, jak se zdá… Tak nějak ale pořád

  nechápu, v čem je problém a proč je to

  pro tebe osobní,“ řekl Pavel a už plný zpět

  nabytého sebevědomí si zapálil cigaretu,

  nehledě na riziko, že sedí v nabouraném

  autě.

  Pan Podzimek se musel nejprve několikrát

  zhluboka nadýchnout, než odpověděl jakž

  takž vyrovnaným hlasem: „Hele, kamaráde,

  nic proti tomu, jsme přece chlapi, vlastně

  jsem ti to přál a svým způsobem i záviděl.

  Byl jsem připraven to i nějak krýt před tvým

  strýcem. Jak říkám, bylo mi tě líto. Jenže pak

  jsi udělal fatální chybu!“

  „Jakou?“ zeptal se nepokrytě udiveně

  Pavel.

  „Naboural jsi moji dceru!“ vykřikl až

  hystericky pan Podzimek. Rázem však

  přešel do až mrazivě klidného tónu: „Ty

  si teď možná myslíš, že jsem takový ten

  tradičně nepřející otec, co by nedal svoji

  dceru mrzákovi na vozíku. Ale to se pleteš!

  Nejsi jediný na světě, komu se stalo neštěstí.

  Moje žena byla po autonehodě řadu let

  nechodící. Bohužel brzy zemřela, takže

  jsem Karolínu vychovával většinu času

  sám. Ona je moje největší štěstí a neměl

  bych problém, kdyby si našla muže, co není

  dokonalý… Zapůsobil jsi na ni, asi i proto,

  že jí tahle situace není vzdálená. Viděl

  jsem, jak je šťastná, přál bych jí to, jenže

  jsem bohužel věděl, že ve svých lovech

  pokračuješ, byť s určitou přestávkou…“

  Pavel se náhle začal tvářit provinile, až

  z toho opět přešel do vykání: „Počkejte! Já

  Karolínu opravdu miluji! Všechno jsem jí

  řekl a chci si ji vzít! Většinu z toho příběhu

  zná…“

  „Až na ty další dvě dívky nedávno, že?“

  skočil mu do řeči pan Podzimek a rychle

  dodal: „Nechápu, jak se tu můžeš ohánět

  láskou ke Karolíně, když klidně pokračuješ

  ve svých avantýrách.“

  „Koukám, že víte fakt o všem,“

  konstatoval Pavel. „Takže určitě víte i to,

  kam jsem teď chtěl jet…“

  Podzimek se zatvářil rádoby neutrálně,

  aby mohl konverzačním hlasem prohlásit:

  „Ano. Chystal ses na promoci mojí dcery.

  A já na ní teď kvůli tobě budu chybět…“

  Pavel beze slova zalovil v kapse a vytáhl

  klenotnickou krabičku. Otevřel ji, takže na

  světlo vykoukl draze vypadající zásnubní

  prsten. Pan Podzimek na něj zamžoural

  jako člověk, který potřebuje brýle, aby

  něco pořádně viděl, pak si odfrknul

  a vydechnul. „Říkala něco o tom, že mi chce

  dnes při promoci někoho představit. Rve

  mi srdce, když vím, jak bude zklamaná,

  že tam nebudu já ani ty. No nic, z tebe se

  vzpamatuje a sebe jí vynahradím. A když

  jsme u těch náhrad…“ zamyšleně se zarazil

  pan Podzimek, aby vzápětí prudce chňapl po

  prstenu v krabičce. „Tohle by tak asi mohlo

  vynahradit ten můj vrak, jak říkáš. A opovaž

  se něco namítat! Když budeš hodný, tak

  tvému strýci povím tu nejpřijatelnější verzi

  příběhu! Ale jestli o tobě ještě někdy uslyším,

  věř mi, že budeš litovat!“

  Pan Podzimek vystoupil a pěšky

  odešel přímou cestou přes pole a louky

  k nejbližšímu nádraží.

  

  Ilustrace: DALL-E

• Strana 54

  SERVIS

  za zajištění zdravotní péče mají nést

  rodiče dětí. Není ale možné, aby jez-

  dili do výuky svému dítěti například

  píchat inzulín.

  Na druhé straně mezi vedením

  i zaměstnanci škol panují velké oba-

  vy. Učitelé se totiž bojí odpověd-

  nosti v případě, kdy zdravotní úkon

  poskytnou neadekvátně. Navíc je

  potřeba zmínit, že každé dítě, bez

  ohledu na míru nebo povahu svého

  znevýhodnění, má dostat kvalitní

  vzdělávání a musí mít zajištěné pa-

  třičné podmínky či zázemí pro po-

  byt ve všech prostorách školy stejně

  jako při různých aktivitách souvise-

  jících se vzděláváním. Předpisy tedy

  říkají, že dítě, které potřebuje zdra-

  votní podporu, nesmí být diskrimi-

  nováno, zároveň ale nestanoví, kdo

  mu má zajistit péči.

  Problém také představuje sku-

  tečnost, že zákon přímo nedefinuje

  pojem „zdravotní služby“. A chybí

  i pevná hranice určující, které úkony

  může zvládnout poučený laik, tedy

  nejen rodič, ale například i učitel,

  a které už nezbytně vyžadují, aby

  je dělali zdravotníci. Zákon o zdra-

  votních službách pouze zmiňuje, že

  zdravotní služby mají vykonávat vý-

  hradně poskytovatelé zdravotních

  služeb, kteří mají patřičné oprávnění.

  Leckde dnes učitelé relativně běžně

  sledují, zda žákům není špatně, dohlí-

  žejí, aby si vzali lék, nebo hlídají dietní

  opatření. Zdravotní podporu jako po-

  vinnost ale stanovenou nemají. Urči-

  tou výjimkou v současném systému

  jsou pouze asistenti pedagoga, kteří

  mají podle vyhlášky poskytovat na-

  příklad i pomoc při sebeobsluze a při

  pohybu ve škole. Ovšem ani asistent

  pedagoga nebývá zdravotník. Školy

  samozřejmě mohou zvážit, zda jako

  asistenty přednostně nezaměstná-

  vat právě asistenty, kteří mají i zdra-

  votnickou průpravu a jsou v oblasti

  Léčba a podávání léků žákům

  ve školách. Jak na to?

  Text: LUCIE OBROVSKÁ,

  právnička Kanceláře

  veřejného ochránce práv

  Ilustrace: DALL-E

  Výzkumníci se potkali s vedením

  vybraných škol ve všech regionech.

  Šlo o školy různé velikosti, s různou

  skladbou žáků, včetně speciálních

  škol. V rozhovorech s řediteli a ředi-

  telkami se ukázalo, že sami vnímají

  aktuální právní pravidla jako nedo-

  statečná a často si v této oblasti ne-

  vědí rady.

  Podobné zkušenosti mají i rodiče

  dětí s diabetem. Ten patří mezi nej-

  častější chronická onemocnění, se

  kterými se pracovníci škol u žáků

  potkávají. Také rodiče ve výzkumu

  uváděli, že školy se k problému pod-

  pory staví různorodě a míra podpo-

  ry často závisí především na ochotě

  učitelů a přístupu konkrétní školy.

  Pozitivní zkušenosti se tak střídají

  s těmi negativními.

  První závěry výzkumu zveřejnil

  ombudsman v říjnu u kulatého stolu,

  kam se svým zástupcem pozval jak

  školy zapojené do výzkumu, tak také

  odborníky a pracovníky ministerstva

  školství a ministerstva zdravotnictví,

  tedy obou zapojených resortů.

  VÝCHOZÍ STAV

  ANEB CO JE PROBLÉM

  Stručně řečeno, při vzdělávání a po-

  bytu žáků ve školách a školských za-

  řízeních není vyjasněné, kdo má být

  odpovědný za jejich léčbu. Je nepo-

  chybné, že hlavní část odpovědnosti

  JAKÉ POVINNOSTI MAJÍ UČITELÉ ADALŠÍ ZAMĚSTNANCI ŠKOL

  PŘI ZDRAVOTNÍ PÉČI ODĚTI SCHRONICKOU NEMOCÍ NEBO

  POSTIŽENÍM? KDO SMÍ, AKDO DOKONCE MÁ POVINNOST TAKOVOU

  PÉČI POSKYTOVAT? AKDO NESE ODPOVĚDNOST, KDYŽ SE STANE

  NĚCO NEOČEKÁVANÉHO? OMBUDSMAN SE VPOSLEDNÍCH LETECH

  SETKÁVÁ SŘADOU DOTAZŮ NA TOTO TÉMA. VYSVĚTLENÍ PŘITOM

  NEPOTŘEBUJÍ JEN SAMOTNÉ ŠKOLY, ALE TAKÉ RODIČE DĚTÍ.

  NA OMBUDSMANA SE OBRACEJÍ IZÁJMOVÁ SDRUŽENÍ ADALŠÍ

  ODBORNÍCI SPODOBNÝMI PROBLÉMY. PROTOŽE ZÁKONNÝM ÚKOLEM

  OMBUDSMANA JE TAKÉ PROVÁDĚNÍ VÝZKUMU VOBLASTI ROVNÉHO

  ZACHÁZENÍ, ROZHODL SE PŘÍMO VE ŠKOLÁCH ZJISTIT,

  JAK ŘEŠÍ SITUACI VPRAXI.

  Zkušenosti rodičů dětí sdiabetem

  „Kdykoliv můžeme syna telefonicky kontaktovat nebo on nás.

  Vprvní třídě jsme jezdili do školy píchat inzulín, od druhé

  třídy už to uměl sám.“

  „Nové vedení mateřské školy veškeré úžasně nastavené

  standardy smetlo ze stolu ajelo se od nuly, neustálé

  potvrzování od doktorů, že je to opravdu léčba nezbytná, že

  tím nenakazí někoho dalšího. Potvrzování otom, že opravdu

  musí nosit obědy asvačiny zdomu, když nebyla možnost mít

  vážené jídlo.“

  Zdroj: výzkum veřejného ochránce práv

• Strana 55

  55

  zdravotní podpory více zkušení než

  „standardní“ pedagog.

  Předpisy v současnosti nabízejí

  pouze dílčí řešení pro situace, kdy

  jsou potřeby žáků závažné nebo je-

  jich nemoc vyžaduje téměř konti-

  nuální dohled. V té chvíli je na místě

  zajištění externího zdravotníka. Ten

  je zaměstnancem poskytovatele

  zdravotních služeb (někdy se také

  uvádí termín poskytovatel domácí

  péče). Do roku 2021 tito zdravotní-

  ci jezdili za pacienty domů a tam jim

  poskytovali potřebnou podporu. Od

  1. ledna 2022 mohou poskytovat

  zdravotní úkony i přímo ve školách

  a školských zařízeních. Ministerstvo

  zdravotnictví k tomu školám poskyt-

  lo shrnutí základních pravidel v po-

  době metodiky.

  Pokud je tedy z jakéhokoli důvodu

  péče o žáka nad možnosti učitele či

  asistenta, může škola po rodině žáka

  žádat zajištění zdravotníka. Rodina se

  obrátí na ošetřujícího lékaře dítěte,

  který posoudí, zda je žádost o zajiš-

  tění externího zdravotníka důvodná.

  Škola následně musí docházejícím

  zdravotníkům vytvořit odpovídající

  podmínky. Podle dostupných infor-

  mací ale školy ani rodiny o této mož-

  nosti příliš nevědí a nevyužívají ji.

  Pomoc zdravotníků přímo ve ško-

  lách navíc v praxi přichází v úvahu

  pouze v předvídatelných situacích

  a při plánovaných úkonech. Je pro-

  to dobré, když se ve školách daří

  osvěta ohledně nejčastějších nemo-

  cí, protože na externí zdravotníky

  z uvedených důvodů není vždy mož-

  né spoléhat. Pokud se stav školáka

  nenadále zhorší, musí tak jako tak

  reagovat přímo zaměstnanci škol.

  Každý člověk má ze zákona povin-

  nost poskytnout první pomoc, jinak

  se vystavuje riziku trestního stíhání.

  CO BY BYLO TŘEBA

  VYŘEŠIT AJAK?

  Ombudsman ve výzkumné zprá-

  vě navrhl několik doporučení, která

  by mohla situaci nemocných ško-

  láků a jejich rodin i učitelů zjed-

  nodušit a ulehčit. Především by

  podle ombudsmana bylo dobré sta-

  novit pevnou hranici mezi odborný-

  mi zdravotními úkony a podporou

  poskytovanou nezdravotníky – lai-

  ky. A pomohlo by i jasné rozdělení

  odpovědnosti mezi klíčové „hráče“,

  tedy rodiče, školu a také pediatry

  nebo další lékaře dětí.

  Společné sdělení ministerstva školství

  aministerstva zdravotnictví kzajištění

  zdravotních služeb ve školách:

  www.edu.cz/sdeleni-msmt-a-mzd-k-

  zajisteni-zdravotnich-sluzeb-ve-skolach-a-

  skolskych-zarizenich/

  Výzkumná zpráva ombudsmana:

  www.ochrance.cz/dokument/poskytovani_

  zdravotni_podpory_a_zdravotnich_sluzeb_

  ve_skolach_a_skolskych_zarizenich/

  Dotazy k tématu můžete psát na lu-

  cie.obrovska@ochrance.cz. 

  Odkazy

  Některé zvýzkumů adoporučení naleznete pod

  následujícím odkazem www.ochrance.cz/vystupy/.

  Jednotlivá vydání bulletinu či díly podcastu jsou volně

  přístupné kpřečtení či kposlechu pod následujícími

  odkazy www.ochrance.cz/vystupy/bulletin/

  awww.ochrance.cz/vystupy/podcast/.

  Přidejte se

  do skupiny

  Práva lidí

  spostižením

  na facebooku

• Strana 56

  Když je potřeba

  auto jako zvláštní

  pomůcka

  suzovaných osob. Jde-li o nezletilou

  osobu, je příspěvek poskytován ve

  výši 200 000 Kč bez ohledu na pří-

  jmy rodiny. Rozhodným obdobím, za

  které se příjem zjišťuje, je předchozí

  kalendářní čtvrtletí.

  Auto je následně třeba zakoupit do

  tří měsíců od přijetí peněz na účet

  žadatele, v případě, že lhůtu není

  možné dodržet, je třeba kontaktovat

  ÚP a požádat o prodloužení zákonné

  lhůty. Doplňuji, že žádost lze podat

  i zpětně, a to nejpozději do jednoho

  roku od data zakoupení vozidla.

  Příspěvek na speciální úpravu mo-

  torového vozidla lze získat do výše

  90 % ceny speciální úpravy (např.

  speciální úpravy řízení, systém pro

  nakládání vozíku do vozidla, nástup

  do vozidla), podle zákona ÚP pro-

  plácí nejméně ekonomicky nároč-

  nou variantu, která ale zároveň bude

  vyhovovat vašim potřebám. Předpo-

  kládá se 10% spoluúčast žadatele,

  ale lze požádat o snížení spoluúčasti

  s doložením příjmů společně posu-

  zovaných osob.

  Na finančním úřadu lze požádat

  v případě, že vám byl přiznán pří-

  spěvek na zakoupení motorového

  vozidla, o vrácení DPH, které bylo při

  zakoupení vozu zaplaceno. Finanč-

  ní úřad může vrátit až 100 000 Kč.

  O vrácení daně lze požádat u zakou-

  pení nového vozu. U ojetého vozidla

  záleží na režimu zaplaceného DPH

  při prodeji, zpravidla se však v tomto

  případě vrací jen poměrná část z tzv.

  rabatu autobazaru či jiného prodejce.

  Finanční prostředky získané výše

  uvedeným způsobem většinou ne-

  dostačují na vhodné vozidlo, které

  má navíc podle aktuální legislativy

  vydržet dalších sedm let, než opě-

  tovně vznikne nárok na příspěvek

  na zakoupení vozidla.

  Nabízí se tedy možnost oslovit ně-

  které z nadací či nadačních fondů.

  Níže doplňuji tipy na nadace, o kterých

  z praxe víme, že podporují či podpo-

  SERVIS / VÝBĚR LUCIE MARKOVÉ

  PRO MNOHO LIDÍ SROZLIČNÝMI DRUHY ZDRAVOTNÍHO

  OMEZENÍ JE MOTOROVÉ VOZIDLO JEDNOU

  ZNEJNUTNĚJŠÍCH POMŮCEK PRO ZAJIŠTĚNÍ

  MOBILITY ACO NEJVYŠŠÍ MÍRY SOBĚSTAČNOSTI.

  PODLE MÉ PRAXE VPRÁCI SLIDMI, KTEŘÍ JSOU

  ČERSTVĚ PO PORANĚNÍ ČI JINÉM POŠKOZENÍ MÍCHY,

  JE ZÍSKÁNÍ FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ NA MOTOROVÉ

  VOZIDLO AJEHO SPECIÁLNÍ ÚPRAVU JEDNÍM

  ZNEJČASTĚJŠÍCH TÉMAT KŘEŠENÍ. VTOMTO ČLÁNKU

  SHRNU STRUČNĚ MOŽNOSTI FINANČNÍ PODPORY OD

  STÁTU ADALŠÍ MOŽNOSTI, KTERÉ SE NABÍZEJÍ.

  Text: LUCIE MARKOVÁ

  Ilustrační foto: ARCHIV ALEŠE ČERNOHOUSE

  V rámci zákona o poskytování dávek

  osobám se zdravotním postižením

  č. 329/2011 Sb. lze získat příspě-

  vek na zvláštní pomůcku, jíž může

  být i motorové vozidlo a jeho spe-

  ciální úprava. Příspěvek je vázán na

  konkrétní zdravotní indikace dané

  právním předpisem, zda vznikne ná-

  rok, tedy posuzuje posudkový lékař.

  Žádost se podává prostřednictvím

  Úřadu práce, formuláře lze najít na

  webu Ministerstva práce a soci-

  álních věcí, žádost lze podat např.

  i prostřednictvím datové schránky.

  Příspěvek na zakoupení moto-

  rového vozidla má oproti ostatním

  pravidlům příspěvku na zvláštní po-

  můcku specifické podmínky. Posky-

  tuje se ve výši 100 000 – 200 000

  korun, a to v závislosti na příjmech

  osoby žadatele a jeho společně po-

  Příspě-

  vek na

  zakoupení

  motorové-

  ho vozidla

  má oproti

  ostatním

  pravidlům

  příspěvku

  na zvláštní

  pomůcku

  specifické

  podmínky.

• Strana 57

  rovaly zakoupení motorového vozidla.

  Upozorňuji, že nadace mohou své za-

  cílení podpory měnit a níže uvedené

  výše příspěvků nejsou závazné.

  Nadace Charty 77 / Konto Bariéry –

  projekt Nový start – projekt založila

  nadace pro pomoc lidem mezi

  15 a45 lety, kterým se vposledních

  18 měsících stal úraz nebo jiným

  způsobem došlo knevratným změ-

  nám jejich zdravotního stavu. Získat

  lze podle zkušenosti až 100 000 ko-

  run. Nadace dokáže také poskytnout

  zázemí pro individuální sbírku.

  Nadační fond Skils (dříve Weil

  Gotshal) – vminulosti přispíval až

  50000 Kč

  Nadace Agrofert – přispívá

  až do výše 50000 Kč

  Nadace JUST – přispívá

  10000 – 15000 Kč

  Sociální nadační fond města Brna

  aJihomoravského kraje (pro obča-

  ny JMK) – lze získat až 100000 Kč

  Obecně lze doporučit zaměřit se i na

  lokální možnosti (zda mé město např.

  nenabízí speciální podporu či velká firma

  v okolí nepodporuje své krajany v rámci

  společenské odpovědnosti).

  Zvážit v době sociálních sítí doporučuji

  i sbírkové platformy, kde se ale většinou

  očekává vaše aktivita při oslovování dár-

  ců (sdílení sbírky a její další komunikace

  směrem k veřejnosti, přátelům a zná-

  mým či k firemním dárcům).

  V neposlední řadě doporučuji zjistit si

  případné slevové programy jednotlivých

  automobilek či prodejců. Aniž bych chtě-

  la propagovat konkrétní firmu (každé-

  mu může vyhovovat jiný typ a úprava

  vozidla), slevy pro OZP se nabízejí např.

  v rámci programů:

  ŠKODA Handy

  FORD Handy

  Projekt HandyCars (sdružuje značky

  OPEL, PEUGEOT, CITROËN aFIAT)

  Volkswagen nabízí slevy 20 % alze se

  poptat iudalších značek

  Někteří prodejci mohou nabízet i slevy

  na připojištění pro OZP či umějí pomoci

  překlenout období, kdy vám FÚ vrátí za-

  placené DPH, důležité je se zeptat a získat

  informace o různých možnostech, ze kte-

  rých si následně vyberete tu nejvhodnější.

  Ze zkušenosti mých kolegů, peer men-

  torů na vozíku, vyplývá i fakt, že nabídka

  slev se někdy může lišit i mezi jednotlivý-

  mi showroomy stejné značky či prodejci

  vozů.

  Neméně důležitou věcí, kterou člo-

  věk se zdravotním postižením může po

  změně zdravotního stavu (např. úrazem)

  potřebovat, je získat řidičské oprávně-

  ní, často v rámci speciální autoškoly. I to

  je finančně nákladná záležitost, Nadace

  Charty 77 proto ve spolupráci s automo-

  bilkou ŠKODA zřídila fond „Škoda neřídit“,

  kde lze získat na řidičské oprávnění až

  20 000 Kč.

  Budeme rádi, když nám napíšete své

  případné další pozitivní zkušenosti či tipy,

  kde lze získat podporu, vaše informace

  mohou pomoci i dalším lidem. 

  Autorka je pracovnice služby Peer mentoring

  České asociace paraplegiků – CZEPA, z. s.

  E-mail: markova@czepa.cz

  57

  Jak na

  QR kódy

  ?

  Vněkterých

  textech

  můžete

  narazit

  na QR kód.

  Zapněte fotoaparát

  na svém chytrém

  mobilu anamiřte

  jej na kód, ťukněte

  prstem na

  nabízený odkaz

  adozvíte se víc!

  Lucie MARKOVÁ

• Strana 58

  SERVIS / NÁHRADA ÚJMY

  Co dělat, pokud dojde

  kúrazu cizím zaviněním?

  Text: JUDR. ZUZANA ŠPITÁLSKÁ,

  advokátka vPraze

  Ilustrace: DALL-E

  Kompetentní právní rada totiž může

  pomoci poškozenému získat finanční

  odškodnění, které mu umožní důstoj-

  ný život v situaci, jež je složitá a pře-

  devším psychicky i fyzicky náročná.

  Mnozí lidé, kteří utrpěli úraz,

  nemají vůbec žádnou představu

  onárocích na náhradu újmy, která

  jim vznikla. Často je vůbec ne-

  uplatní. Čím to je?

  Lidé se totiž obvykle soustředí jen na

  své zdravotní problémy a jejich léčbu

  a neuvědomují si, že se o své nároky

  na náhradu újmy musí přihlásit sami

  a včas. Poškození často zapomínají,

  že by jim v tíživé životní situaci, ve

  které se následkem úrazu nečeka-

  ně ocitli, mohlo peněžní odškodnění

  alespoň částečně pomoci. Obětem

  nezaviněných úrazů se tak mnohdy

  nárok na náhradu újmy v důsledku

  jejich vlastní nečinnosti promlčí.

  Důvodem bývají nezřídka i jejich

  obavy, že poté, co se ocitli v pracovní

  neschopnosti, nebudou mít dostatek

  prostředků na zaplacení advokáta,

  který by jim s řešením věci odborně

  pomohl. Nemalou roli hraje možná

  i zakořeněný ostych před soudním

  řízením. Obavy nejrůznějšího druhu

  možná můžeme výstižně zformulo-

  vat do vět jako „nechci dělat potíže“,

  „když to nevyjde, nechci mít ostu-

  du“, „soudit se je drahé“ apod. Spo-

  lupůsobí také malá úroveň právního

  povědomí a určitá rezignace poško-

  zených na těžkou životní situaci.

  Přitom někdy stačí jenom zvednout

  telefon.

  Jak se domoci náhrady újmy

  na zdraví, když kní došlo cizím

  zaviněním?

  Podstatné a ne zcela obecně zná-

  mé je například to, že náhradu ško-

  dy z dopravní nehody, a to nejen té

  na vozidle, hradí poškozenému za

  škůdce vždy jeho pojišťovna. Proto

  nezáleží na majetkových poměrech

  toho, kdo dopravní nehodu způsobil.

  Pojišťovnu, u které je vozidlo po-

  jištěno pro případ odpovědnosti za

  újmu způsobenou provozem mo-

  torového vozidla, může poškozený

  zjistit podle registrační značky na

  internetových stránkách České kan-

  celáře pojistitelů a nároky na náhra-

  du újmy pak může uplatnit přímo

  u této konkrétní pojišťovny. Většina

  pojišťoven již v současné době nabízí

  svým klientům možnost telefonic-

  kého nahlášení pojistné události na

  bezplatné linky.

  Jak proces odškodňování poško-

  zeného vtomto případě vypadá?

  Správně by měl probíhat tak, že po-

  škozený se nejprve obrátí s požadav-

  kem na náhradu způsobené újmy na

  pojistitele osoby odpovědné za újmu.

  Teprve pokud pojišťovna nevyplatí

  plnění z povinného ručení škůdce

  vůbec nebo plní-li jen částečně, ob-

  rátí se na soud.

  Takový postup je optimální, není

  ale vyloučeno ani uplatnění nároků

  rovnou soudní cestou, a to pokud

  hrozí jejich promlčení a na mimo-

  soudní jednání s pojišťovnou tak již

  není čas. Uplatnění nároků u pojiš-

  ťovny totiž samo o sobě k odvráce-

  ní nepříznivých důsledků marného

  uplynutí promlčecí lhůty nestačí. Běh

  promlčecí lhůty zastaví jen podání

  žaloby k soudu.

  Kdo má nárok na odškodnění?

  Velmi častými případy, kdy dochází

  k poškození zdraví, bývají doprav-

  ní nehody. V takových případech se

  odškodnění týká spolujezdce, chod-

  ce, cyklisty, účastníka hromadné do-

  pravní nehody a tak dále. Výjimkou

  jsou však řidiči, kteří si úraz při ří-

  zení vozidla způsobili sami. Důležité

  je, že odškodnění je vždy vypláceno

  pojišťovnou, u níž je sjednáno povin-

  né ručení.

  Nicméně stejné nároky mají lidé

  i v jiných případech, kdy dojde k po-

  škození zdraví, za předpokladu, že

  za toto poškození odpovídá někdo

  další. Jde například o pracovní úrazy,

  ÚRAZ, ZA KTERÝ SAMI NEMŮŽETE AKTERÝ SSEBOU PŘINESE

  TRVALÉ NÁSLEDKY NA ZDRAVÍ, SE NÁM MŮŽE STÁT KDYKOLI,

  AŤ JDE ODOPRAVNÍ NEHODU ČI PRACOVNÍ ÚRAZ. STEJNĚ TAK

  MOHOU MÍT TU SMŮLU NAŠI BLÍZCÍ ČI PŘÁTELÉ. MÁLOKDO OVŠEM VÍ,

  JAK SI VTĚCHTO TĚŽKÝCH ŽIVOTNÍCH SITUACÍCH POČÍNAT:

  JAKÁ MÁME PRÁVA, NA JAKÉ ODŠKODNĚNÍ ANÁHRADY MÁME

  NÁROK. TOUTO PROBLEMATIKOU SE JIŽ VÍCE NEŽ TŘI DESETILETÍ

  ZABÝVÁ JUDR. ZUZANA ŠPITÁLSKÁ.

  Velmi častými případy, kdy dochází

  k poškození zdraví, bývají dopravní

  nehody. V takových případech se

  odškodnění týká spolujezdce, chodce,

  cyklisty, účastníka hromadné dopravní

  nehody a tak dále.

• Strana 59

  59

  nemoci z povolání, služební úrazy,

  poškození pacienta při lékařském

  zákroku, újmu způsobenou fyzickou

  osobou či zvířetem v běžném živo-

  tě. Odškodnění způsobené újmy na

  zdraví představuje poměrně složitou

  problematiku, protože náhrada újmy

  je v každém z výše uvedených mož-

  ných případů odlišná podle konkrét-

  ních okolností.

  Aco když viník nehody zmísta

  ujede nebo když vozidlo nemá

  sjednáno povinné ručení?

  I v těchto případech se poškozené-

  mu odškodnění z poškození zdra-

  ví dostane, a to z garančního fondu

  České kanceláře pojistitelů, u které

  je třeba v těchto případech nároky

  poškozeného uplatnit.

  Čeho se odškodnění může týkat?

  Náhrada újmy zahrnuje řadu jednot-

  livých nároků, mezi které patří ná-

  hrada věcné škody, náhrada účelně

  vynaložených nákladů spojených

  s léčením – náklady na léky a zdra-

  votní pomůcky, náklady na cesty do

  zdravotnických zařízení, náklady na

  péči o zdravotně postiženou osobu,

  náhrada ztráty na výdělku po dobu

  pracovní neschopnosti, náhrada ztrá-

  ty na výdělku po skončení pracovní

  neschopnosti nebo při invaliditě, ná-

  hrada bolestného, náhrada za ztížení

  společenského uplatnění (ZSU) a ná-

  hrada další nemajetkové újmy.

  Smyslem náhrady za ZSU je po-

  skytnout odškodnění za ztrátu nebo

  omezení možnosti výkonu povolání,

  za znemožnění nebo omezení účasti

  v dalším společenském a životním

  uplatnění, tedy za ztrátu lepší bu-

  doucnosti. ZSU bývá rozdílné inten-

  zity podle toho, jak závažné následky

  zanechal úraz na zdraví poškozené-

  ho. Hodnotí ho zpravidla soudní zna-

  lec z oboru zdravotnictví na základě

  příslušné zdravotnické dokumen-

  tace a osobního vyšetření poškoze-

  ného. Zda došlo ke ztížení společen-

  ského uplatnění, se zjišťuje zpravidla

  až rok od úrazu, neboť teprve tehdy

  je obvykle zjistitelné, zda úraz zane-

  chal na zdraví poškozeného trvalé

  následky a jakého jsou rázu.

  Je částka vyplacená pojišťovnou

  konečná?

  Odpověď na tuto otázku závisí na zá-

  važnosti a charakteru zranění. Pokud

  úraz nezanechá závažnější následky,

  je plněním pojišťovny nárok poško-

  zeného zcela vypořádán. V případě

  těžkých úrazů je ale možné domoci

  se dalšího odškodnění za trvalé po-

  škození zdraví v rámci soudního ří-

  zení. O dalším zvýšení náhrady nad

  rámec hodnocení znalce rozhoduje

  ve většině případů na základě poda-

  né žaloby soud v občanskoprávním

  soudním řízení, vyloučena ale není

  ani možnost uzavření mimosoudní

  dohody o vyšším odškodnění.

  Dokdy je třeba nároky uplatnit?

  U pojišťovny je třeba nároky uplatnit,

  jakmile je možno je vyčíslit. Ideální

  doba je rok až dva po úrazu, kdy lze

  již jednotlivé nároky přesně vyme-

  zit a podložit příslušnými doklady.

  Poškozený totiž musí své nároky

  nejen uplatnit, ale rovněž prokázat.

  Vzhledem k tomu, že promlčení se

  vztahuje vždy ke vzniku toho které-

  ho nároku, počíná i promlčecí doba

  běžet v různou dobu. Žalobu k soudu

  je třeba podat před uplynutím pro-

  mlčecí lhůty, která je tříletá a běží od

  vzniku každého nároku zvlášť.

  Závěrem je třeba uvést, že je to

  právě poškozený, který musí aktivně

  uplatňovat své nároky a obstarávat

  k nim potřebné doklady. Pokud si po-

  škozený neví rady, jak ve věci postu-

  povat, rozhodně se vyplatí alespoň

  konzultace s advokátem. Od něho

  získá základní informaci o rozsahu

  svých nároků na náhradu vzniklých

  újem a způsobu jejich prokazování,

  případně se s advokátem dohodne na

  právním zastoupení. U středně těž-

  kých a těžkých úrazů, v případě kte-

  rých poškození zpravidla potřebují

  řešit několik dílčích nároků (např.

  náklady léčení, náhradu na výděl-

  ku po dobu pracovní neschopnosti

  a po jejím skončení, bolestné, ztíže-

  ní společenského uplatnění či další

  nemajetkovou újmu), lze odbornou

  pomoc advokáta specializujícího se

  na problematiku náhrady újmy na

  zdraví jistě doporučit, neboť pro-

  ces odškodňování trvá řadu týdnů

  či měsíců (výjimečně i let) a v jeho

  průběhu je třeba obstarávat a před-

  kládat příslušné doklady prokazující

  jednotlivé dílčí nároky poškozeného

  jak co do důvodu, tak co do výše. 

  Poškození

  často

  zapomínají,

  že by jim

  v tíživé

  životní

  situaci,

  ve které se

  následkem

  úrazu

  nečekaně

  ocitli,

  mohlo

  peněžní

  odškod-

  nění

  alespoň

  částečně

  pomoci.

• Strana 60

  ZNOVU

  VYDÁVÁME

  OBLÍBENÝ

  ČASOPIS

  MŮŽEŠ

  Najdete vněm informace

  arady zoblasti sociálních

  azdravotních služeb,

  informace onových

  pomůckách, onovinkách

  ve zdravotnictví avobčanské

  společnosti. Hodně se dozvíte

  iopráci Konta Bariéry,

  ozajímavých osudech klientů.

  Bezplatně můžete časopis dostávat až do své schránky,

  jednoduše si oněj napište do redakce na info@muzes.cz.

  Pokud se vám obsah bude líbit arozhodnete se naši práci podpořit,

  můžete přispět formou jednorázové DMS ve tvaru

  DMS KONTOBARIERY 30, DMS KONTOBARIERY 60 nebo

  DMS KONTOBARIERY 90 na telefonní číslo 877 77

  nebo přispět jakoukoliv finanční částkou přímo na účet Konta Bariéry

  č. ú. 17 111 444 / 5500 svariabilním symbolem 62933. Děkujeme!

  Nové číslo vyjde každého čtvrt roku.

• Strana 61

  61

  SERVIS / ZPRÁVY Z PARASPORTU

  Text: MARTIN STEINBACH

  Foto: ČESKÁ STŘELECKÁ ASOCIACE

  HENDIKEPOVANÝCH Z. S.

  Na světový šampionát do Peru vyrazilo

  hned šest reprezentantů, kteří se po-

  koušeli o co nejlepší výsledky v různých

  disciplínách sportovní střelby – vozíčkáři

  Jakub Kosek s Tomášem Peškem (oba

  sportovní pistole), a také zrakově han-

  dicapovaný Martin Adámek (vzduchová

  puška) se svým doprovodem Romanem

  Olšovským. V akci byli rovněž tři brokaři

  – Miroslav Lidinský, Martin Tomek a Jan

  Baumruk. Český tým kromě závodů

  navštívil také velvyslanectví České re-

  publiky v Limě.

  PEŠEK SKOSKEM SE OD ZAČÁTKU

  ŠAMPIONÁTU SLOŽITĚ ADAPTOVALI

  Bohužel hned na úvodní disciplíně P3

  ve střelbě na 25 metrů se na Peškovi

  s Koskem podepsala únava z náročného

  mnohahodinového cestování. „Může to

  znít jako ohraná písnička, ale zatím se

  všichni pereme s únavou po cestě, pro

  kluky vozíčkáře jsou tyhle dlouhé lety

  vždy hodně náročné, a to nemluvě o ča-

  sovém posunu. Museli jsme zvládnout

  přejímku zbraní, první trénink a včera

  i první start v P3,“ okomentoval situaci

  týmový lídr Ondřich Janča.

  Tomáš Pešek skončil na 20. místě a Ja-

  kub Kosek obsadil ve své silné disciplíně

  15. místo v kvalifikaci: „Nebylo úplně

  podle mých představ. Měl jsem v plánu

  střelit něco přes 560, nakonec to bylo

  557 a 14. místo ze 34 startujících. Bo-

  hužel jsem si střelil pětku a ta rozhodla

  o tom, že se do finále nepodívám. Tady

  už je to prostě tak, že jsme třeba se stej-

  ným počtem bodů tři a už rozhoduje jen

  počet desítkových zásahů.“

  Další dvě disciplíny dopadly pro Koska

  s Peškem ještě o něco hůře – v P1 byl

  Jakub Kosek třicátý a Tomáš Pešek bral

  21. umístění, v P4 se oba umístili těsně

  za sebou na 28., respektive 29. příčce.

  Poslední start na mistrovství světa

  však přece jen vyšel. Těsně před odle-

  tem a v neparalympijské disciplíně P5

  se na stupně vítězů dostal Tomáš Pešek,

  který skončil třetí! „Střelil jsem 359

  a byla z toho medaile. Kvůli slavnostní-

  mu ceremoniálu jsme málem nestihli

  zpáteční let, ale nakonec to všechno

  klaplo a vracíme se domů s cenným

  kovem,“ zhodnotil radostně Pešek.

  Stejný závod absolvoval také jeho stře-

  lecký kolega Jakub Kosek, který skončil

  šestnáctý.

  MARTIN ADÁMEK

  SE PROBOJOVAL DO FINÁLE

  Další český reprezentant – zrakově han-

  dicapovaný Martin Adámek – absolvo-

  val v Peru dvě disciplíny. V úvodní VIP

  vleže 60 ran na 10 metrů náš střelec

  nejprve bojoval především s rozhodčími,

  kteří mu neumožnili startovat s jeho

  vlastní maskou a musel sehnat náhradní

  u španělské výpravy, a poté mu o pou-

  hých 0,4 bodu unikl postup do finálové

  osmičky.

  Následovala disciplína VIS vestoje

  60 ran na 10 metrů a v té Adámek ob-

  sadil v kvalifikaci vynikající čtvrté místo.

  Bohužel v následujícím finále nedokázal

  na podobný výkon navázat a nakonec

  obsadil, i tak velmi solidní, šesté místo.

  „Ve finále jsem se bohužel hledal.

  Počáteční rány si lítaly, kam chtěly,

  a můžeme se jen dohadovat, zda na to

  měly vliv další faktory v podobě značně

  nerovné podlahy nebo zda svou roli

  mohl hrát vítr, jelikož finálová vzduchová

  střelnice byla provizorně udělána na

  otevřené malorážkové střelnici,“ popsal

  svoji finálovou účast Adámek.

  BROKAŘI NA FINÁLOVOU

  ÚČAST NEDOSÁHLI

  Čeští reprezentanti v paratrapu, tedy

  v brokových disciplínách, absolvovali

  dva hlavní závody PT2 (stojící s postiže-

  ním dolní končetiny; Miroslav Lidinský)

  a PT3 (stojící s postižením horní končeti-

  ny; Martin Tomek a Jan Baumruk).

  Miroslav Lidinský nastoupil do silně

  obsazeného kvalifikačního závodu

  o třinácti startujících a nastřílel výbor-

  ných 95 bodů. To mu stačilo na celkové

  sedmé místo. Bohužel pro české národní

  barvy do finálových bojů postupovalo

  šest nejlepších.

  Z kvalifikace se nepodařilo probojovat

  ani Tomkovi s Baumrukem. Ti ve své „PT

  trojce“ obsadili osmé, respektive deváté

  místo a se světovým šampionátem v Limě

  se tak rozloučili bez finálové účasti. 

  Pistolář Tomáš Pešek přivezl z mistrovství světa

  v Limě bronzovou medaili

  Tomáš Pešek

  v akci

• Strana 62

  SERVIS / ZPRÁVY Z PARASPORTU

  Text: TEREZA BRYCHOVÁ

  Foto: ČESKÝ PARALYMPIJSKÝ VÝBOR

  Před třinácti lety uklouzla na mokrých

  schodech a tím pro ni skončila jedna

  z životních etap. Vzápětí jí ale začala

  další, ve které objevila paralukostřelbu.

  V té se letos Šárce Pultar Musilové dařilo

  velmi dobře. Stala se mistryní Evropy

  v ženské kategorii WW1 a také si vybo-

  jovala místo na paralympiádě v Paříži.

  Už v kladrubském rehabilitačním

  ústavu, ve kterém Šárka Pultar Musilová

  pobývala po nehodě, zjistila, že ji baví

  sportovat i na vozíku. „Začínala jsem

  jako brankářka ve florbale. Později jsem

  si na jednom kroužku vyzkoušela právě

  lukostřelbu. Neměli pro mě ale vhodný

  luk. Jsem kvadruplegik a nezvládala

  jsem vystřelit s reflexem. Zůstávaly mi

  prsty na tětivě a nedokázala jsem ji pus-

  tit,“ vypráví. Následně se v centru Paraple

  potkala s Davidem Drahonínským, který

  jí doporučil vyzkoušet střílení s kladkou.

  „A tím to vlastně všechno začalo,“ dodá-

  vá.

  Od té doby si přivezla dvě stříbrné

  a jednu bronzovou medaili z paralym-

  pijských her v Riu a Tokiu a příští rok

  ji čeká i ta v Paříži. „Stříbro z kategorie

  jednotlivců v Tokiu je pro mě největším

  úspěchem. Když střílím v týmu, cítím

  větší zodpovědnost, protože to mohu

  zkazit i kolegovi. Jakmile ale střílím

  sama, soustředím myšlenky jen na sebe,

  a pokud je dokážu zkorigovat, pak přijde

  ten nejlepší pocit,“ vysvětluje Šárka Pul-

  tar Musilová.

  STŘÍLENÍ SVĚTREM

  NEJEN VZÁDECH

  Letos v srpnu získala zlato na mist-

  rovství Evropy, když ve finále porazila

  tureckou soupeřku Nil Misir 131:115.

  „V Rotterdamu se mi střílelo poměrně

  dobře a celková atmosféra tam byla

  suprová. S většinou lukostřelců jsem se

  alespoň trochu už znala. Takže jsme si

  i vzájemně týmově fandili. Trošku nám

  pofukoval zapeklitý vítr, který se bohužel

  nedal moc předpovídat. Ale nakonec

  vše dopadlo na výbornou. Jsem za sebe

  šťastná,“ líčí.

  S větrem se bohužel nic dělat nedá, ale

  podle Šárky je možné se na něj alespoň

  trochu připravit. „Určitě se dá natrénovat

  střílení za větru. Ale doopravdy to pak

  na těch závodech není příjemné. Nemám

  trupové svaly a tím pádem mi fouká do

  celého těla a já pak musím balancovat

  s nataženým lukem. Střílení je pak

  obtížnější, ale v jistém smyslu je to i větší

  zábava,“ tvrdí.

  Pultar Musilová se tento rok v červenci

  zúčastnila také světového šampionátu,

  který se odehrával v Plzni. Obsadila tam

  šestou příčku. „Střílelo se mi dost podob-

  ně jako teď na ME, ale měla jsem smůlu

  na konkurentku. Šla proti mně Korejka

  Kim Ok-gum, s kterou máme zápasy

  vždy zajímavé. Jednou vyhraju já, jednou

  zase ona. Tentokrát bylo štěstí na její

  straně. Doufám, že jí to budu moct brzo

  zase oplatit,“ těší se.

  ZLETNÍ SEZONY

  ROVNOU DO TÉ ZIMNÍ

  V září se konalo ještě finále evropského

  poháru a tím se zakončila letní sezona.

  Pomalu se tedy začíná chystat zimní,

  která se střílí v hale na 18 metrů. „Ráda

  bych se v ní zúčastnila dvou mezi-

  národních závodů a poté na přelomu

  února a března bude světový šampionát

  v Dubaji. Půjde o jednu z mála šancí, jak

  potrénovat s konkurencí před paralym-

  piádou v Paříži,“ říká Pultar Musilová.

  Ač toho nastřílela už hodně, tlaku

  před každým startem se člověk jen tak

  nezbaví. Tvrdí ale, že nervozita k tomu

  všemu patří, a je dokonce i potřeba.

  „Kdyby člověk nebyl nervózní, ani by

  střílet nedokázal. Někdy je to horší, jindy

  zase lepší. Vždy je jen otázka, kdo nervy

  zvládne udržet více zavřené a komu se to

  nepodaří.“

  SPOUSTA PRÁCE

  ALE IZASLOUŽENÝ ODPOČINEK

  Jak Pultar Musilová bude zvládat

  nervozitu dál, zůstává otázkou pro nás

  všechny. Ráda by ale za svou sportovní

  kariéru dosáhla jednoho vytyčeného cíle.

  „Chtěla bych změnit světový rekord na

  venkovních 50 metrů. Teď ho drží Britka

  Jessica Statern a já bych ji ráda jednou

  překonala,“ přeje si.

  A dělá pro to dost. Po dlouhém pro-

  stříleném létě teď ale míří na zaslouže-

  nou dovolenou. „Letím do Egypta, kam

  už se neuvěřitelně těším. Už se jen vidím

  na pláži a na sluníčku. Celé léto, když

  byly pařáky, jsme stříleli a nebyla mož-

  nost si odpočinout. Teď konečně budu

  moct. Čtrnáct dní na luk ani nesáhnu.

  Pak se do toho ale zase vrhnu a zkusím

  trénovat čtyřikrát až pětkrát týdně,“ uza-

  vírá Šárka Pultar Musilová. 

  Kdyby člověk nebyl nervózní,

  ani by střílet nedokázal,

  tvrdí Šárka Pultar Musilová

  Lukostřelkyně Šárka Pultar Musilová

• Strana 63

  63

  Text: MARTIN STEINBACH

  Foto: ČESKÝ PARALYMPIJSKÝ VÝBOR

  V anglickém Sheeldu proběhl ve dnech

  4. až 9. září evropský šampionát stolních

  tenistů. Do akce se vydala početná

  výprava hájící české národní barvy,

  přičemž na startovní listině nechyběli ani

  zkušení medailisté z paralympijských

  her. Na největší úspěch dosáhl Filip Na-

  cházel, který ve své kategorii jednotlivců

  vybojoval stříbro. Bronzovou medaili

  získala Denisa Macurová.

  Kromě turnaje jednotlivců absolvovali

  Petr Svatoš s Filipem Nacházelem ještě

  turnaj dvojic MD8, ve kterém skončili

  v osmifinále.

  Kategorie jednotlivců MS2 nabídla

  v akci dva české hráče – Martina Zvolán-

  ka a Jiřího Suchánka. Prvně jmenovaný

  bohužel nedokázal postoupit ze základní

  skupiny. To Jiří Suchánek měl políčeno

  na některý z medailových úspěchů

  a nebyl daleko. Jeho cesta turnajovým

  pavoukem skončila až ve čtvrtfinále

  po porážce od Poláka Czupera.

  Medailista z paralympiády v Tokiu Petr

  Svatoš si na své soupeře hodně věřil, ale

  po dvou těsných porážkách skončilo jeho

  představení na ME už v základní skupině

  kategorie MS3.

  Skvělé výkony v Sheeldu podával od

  začátku Filip Nacházel (MS4). Ten nejprve

  suverénně ovládl zápasy v základní sku-

  pině a rovněž ve čtvrtfinále a semifinále

  se se svými protivníky „nemazlil“. Až ve

  finále mu vystavil stopku soupeř z Turec-

  ka, ale navzdory porážce 0:3 je Nacháze-

  lovo stříbro z ME velkým úspěchem.

  O několik kategorií výše (MS7) se do

  boje vydal také Daniel Horut. Po dvou

  porážkách v základní skupině však na

  postup do vyřazovacích bojů nedosáhl.

  O něco lépe se dařilo jinému Čechovi

  v kategorii MS8. Vít Špalek postoupil

  z druhého místa v základní skupině

  do play-o, ale hned v prvním kole

  nestačil na Ledouxe z Belgie a v turnaji

  skončil.

  V MS9 se o postup ze základní sku-

  piny marně snažil David Půlpán. O ka-

  tegorii výše se povedlo Ivanu Karabcovi

  postoupit až do čtvrtfinále, ale v něm

  bohužel prohrál s pozdějším celkovým

  vítězem Chojnowskim z Polska.

  O druhý medailový úspěch pro čes-

  kou výpravu se tak postarala jediná

  dívka v týmu. Denisa Macurová ve

  WS11 nejprve obsadila druhé místo

  ve čtyřčlenné základní skupině, což

  ji katapultovalo rovnou do semifinále

  této kategorie. V něm sice prohrála

  se soupeřkou z Francie, ale i tak se

  mohla po zásluze radovat ze zisku

  bronzové medaile v rámci mistrovství

  Evropy. 

  Na mistrovství Evropy ve stolním tenise

  získali Češi dva cenné kovy

  Filip Nacházel zaznamenal skvělé umístění, propadl až ve finále.

  Bronzová Denisa Macurová

• Strana 64

  SERVIS / ZPRÁVY Z PARASPORTU

  Zdroj afoto:

  ČESKÁ ASOCIACE BASKETBALU NA VOZÍKU

  Na české hráče čekaly na mistrovství Ev-

  ropy skupiny B v základní skupině týmy

  Bulharska, Maďarska a Dánska. Hlavním

  cílem letošního turnaje byl především

  postup do divize B, což znamenalo

  nejhůře druhé místo v celkovém pořadí

  šampionátu.

  NA ÚVOD JASNÁ VÝHRA

  NAD MAĎARY

  (MAĎARSKO 22:65 ČESKO)

  Česká reprezentace zahájila svoji

  účast na mistrovství Evropy v Sarajevu

  jednoznačným vítězstvím. Soupeřům

  z Maďarska nedala absolutně žádnou

  šanci a zvítězila o více než 40 bodů.

  Hned devatenácti body se zaskvěl Adam

  Šimonek.

  VYROVNANÝ DUEL

  SBULHARSKEM ROZHODL ŠPERK

  (ČESKO 61:59 BULHARSKO)

  „Za minutu dvanáct“, i tak by se dala

  popsat vítězná střela Miroslava Šperka.

  Český tým v druhém utkání základní

  skupiny navázal na výhru nad Ma-

  ďarskem, přičemž nejlepším střelcem

  v zápase se tentokrát stal velezkušený

  Rostislav Pohlmann se ziskem 21 bodů!

  Tomáš Nevěčný zhodnotil utkání jako

  velmi náročné, o to víc se tato výhra nad

  silným Bulharskem pro tým cení. „Ze za-

  čátku nám pomohla velmi dobrá obrana,

  ze které padlo několik rychlých protiúto-

  ků. V dramatickém závěru nám pomohla

  trpělivost a týmovost. Utkání tak mělo

  vše, rychlé akce, emoce, drama!“

  NA ZÁVĚR SKUPINY

  VÝHRA NAD DÁNSKEM

  (ČESKO 71:45 DÁNSKO)

  Čeští hráči porazili v posledním utkání

  základní skupiny Dánsko a splnili tak

  první stanovený cíl – vyhrát skupinu

  a zajistit si tak výhodnější pozici do

  nadcházejícího semifinále. Nejlepším

  střelcem v zápase se stal Tomáš Nevěčný

  se ziskem 37 bodů.

  VÍTĚZNÉ SEMIFINÁLE SIRY

  AJISTOTA POSTUPU DO BÉČKA

  (ČESKO 59:49 IRSKO)

  V semifinále čekal na Česko výběr Irska

  a šlo nejenom o účast ve finále sarajev-

  ského šampionátu, ale také o postup do

  vyšší evropské divize B. Vstupenka do

  béčka byla úspěšně vybojována. Česká

  reprezentace zdolala po náročném

  utkání svého irského soupeře. Nejlepším

  střelcem v zápase se stal dvacetibodový

  Adam Šimonek.

  FINÁLE JEDNOZNAČNĚ

  VČESKÉ REŽII

  (ČESKO 65:42 PORTUGALSKO)

  Český tým ukázal ve finálovém zápase

  dechberoucí podívanou a po zásluze

  byl odměněn ziskem titulu mistra

  Evropy divize C. Před odletem na

  ME visela ve vzdu-

  chu očekávání,

  nyní se vrací český

  výběr s čistým

  štítem a nejlepším

  možným výsled-

  kem, pět zápasů –

  pět vítězství.

  Ivan Nestával

  byl zařazen do All

  Star Teamu turnaje.

  Nejlepším střelcem

  v zápase se stal

  Miroslav Šperk se

  ziskem 19 bodů! 

  Basketbalisté triumfovali na evropském

  šampionátu skupiny C a postoupili do béčka!

  Konečné

  pořadí

  ME divize C

  . Česko

  . Portugalsko

  . Irsko

  . Bulharsko

  . Finsko

  . Dánsko

  . Arménie

  . Maďarsko

  Tým basketbalistů stoupá v žebříčku

• Strana 65

  65

  Text: MARTIN STEINBACH

  Foto: ČESKÝ PARALYMPIJSKÝ VÝBOR

  Reprezentační tým curlingu vozíčkářů

  odcestoval 26. října na prestižní turnaj

  WCT Tallinn Wheelchair International

  2023 do Estonska. Tým kolem skipky

  Dany Selnekovičové obsadil konečné

  třetí místo z šesti zúčastněných národ-

  ních týmů.

  V úvodním duelu proti jednomu ze

  dvou finských týmů narazil český výběr

  na problém s ledovou plochou, se kterou

  se zpočátku složitě sžíval. Vyrovnané

  utkání, ve kterém se naši reprezentanti

  end od endu zlepšovali, nakonec dopadlo

  lépe pro Skandinávce, kteří zvítězili

  těsně 4:5.

  O den později odehráli Češi vítězné

  utkání proti B-týmu Finska: „Dnešní

  druhý zápas pro nás nezačal zrovna

  dobře, trojka hned na začátku nás trochu

  rozhodila, ale snažili jsme se uhrát další

  kameny. V polovině zápasu jsme vyrov-

  nali skóre, ale přišel další nepovedený

  end. Při posledním endu tak naděje na

  vítězství byly nízké, ale celý tým zůstal

  koncentrovaný na hru a podařilo se

  uhrát čtyři body, což nám zajistilo první

  vítězství v turnaji,“ znělo hodnocení dal-

  šího utkání na oficiálním facebookovém

  profilu Český curling vozíčkářů.

  Následovaly zápasy proti Lotyšsku

  (prohra 6:10), Itálii (prohra 5:7) a do-

  mácímu Estonsku (výhra 10:7), přičemž

  nadcházející závěrečný duel – opět

  proti B-týmu Finska – znamenal pro

  tým hájící české národní barvy souboj

  o bronzovou medaili.

  Poslední zápas na mezinárodním

  turnaji v estonském Tallinnu vyšel

  našim curlerům na jedničku. V souboji

  o třetí místo proti výběru Finska se

  čeští hráči nemýlili a zvítězili vysoko

  12:3. Z WCT Tallinn Wheelchair In-

  ternational 2023 veze cenný kov tým

  ve složení Dana Selnekovičová (skip),

  Martin Tluk, Milan Bartůněk a Štěpán

  Beneš. 

  Čeští curleři na vozíku vybojovali bronz

  na mezinárodním turnaji vEstonsku

  Rubrika vzniká ve spolupráci

  s Českým paralympijským výborem

  www.paralympic.cz

  Reprezentace

  v curlingu vozíčkářů

  nabírá zkušenosti

  před mistrovstvím

  světa 2024.

• Strana 66

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor:

  Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 723 026 881

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz

  E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 4× ročně.

  Toto číslo vychází vprosinci 2023.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  aMagistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Post Optimal s.r.o.

  Toužimská 720, Praha 9 – Letňany

  Foto natitulní straně:

  Milan Jaroš

  Časopis Můžeš vychází spodporou:

  SLOVO MÁ...

  taky se vám zdá, že čas někdy letí jako šíle-

  ný? Asi všichni zažíváme s koncem roku svoje

  soukromé dostihy, protože každý chceme stih-

  nout do vánočního času co nejvíc práce, restů,

  schůzek, setkání…

  Mám to stejně, letos možná ještě ve vět-

  ším poklusu než obvykle. A vlastně mě to

  ani nepřekvapuje. U všech projektů Nadace

  Charty 77 / Konto Bariéry jsem letos poprvé,

  zažívám vzrušující a napínavé chvíle, zda bu-

  deme úspěšní, zda se nám podaří vybrat od

  našich štědrých dárců a podporovatelů dost

  peněz, abychom mohli dál a hlavně v ne-

  zmenšené míře pomáhat těm, kteří se na nás

  s důvěrou obracejí. A my je rozhodně nechce-

  me zklamat. Mám radost, že se s vámi na této

  stránce můžu podělit o naše úspěchy a trochu

  vám připomenout projekty, které nás těší.

  Především jsou to Aukční salony výtvarníků,

  jeden z nejstarších nadačních projektů, jehož

  úspěšná historie se píše už od roku 1993.

  A protože se koná zpravidla jednou za dva roky,

  uspořádali jsme letos už 16. ročník, který za-

  čal výstavou v pražském Karolinu a vyvrcholil

  online aukcí o druhé adventní neděli. A řeknu

  vám, byla to jízda a adrenalin sledovat online

  dražbu v přímém přenosu! Letošní ročník byl

  rekordní, svá díla nadaci věnovalo 367 výtvar-

  níků a my jsme ve spolupráci s Galerií Kodl

  dražili 430 děl. Aukce nakonec vynesla víc než

  čtyři miliony korun, a my tak můžeme poslat

  dobrou zprávu handicapovaným středoško-

  lákům a vysokoškolákům, kterým pravidelně

  přispíváme na studia, že s námi můžou počítat

  i v dalších letech. Navíc do přímého prodeje

  putují ta díla, která se nevydražila, a zájemci je

  najdou na www.aukcnisalon.cz.

  Další projekt, na který jsme hrdí, je Taxík

  Maxík. Jde vlastně o službu sociální dopravy,

  která výrazně ulehčuje život seniorům a han-

  dicapovaným po celé republice. Taxíky Maxíky

  je vozí nejen bezpečně a také levně k lékaři,

  na úřad, ale třeba i za kulturou. Projekt, kte-

  rý je výsledkem spolupráce nadace a největší

  lékárenské sítě v zemi Dr. Max., oslaví v příš-

  tím roce už desáté výročí. A my jsme začát-

  kem prosince slavnostně předali během spo-

  lečenského večera nová auta dalším čtyřem

  městům. Od příštího roku tak Taxíky Maxíky

  potkáte už v 27 městech a obcích napříč celou

  Českou republikou.

  Zabodovali jsme, dá-li se to tak říct, na pres-

  tižní soutěži Mastercard Banka roku. V rámci

  slavnostního galavečera, kde jsme zároveň

  udělovali ocenění Banka bez bariér a Pojišťov-

  na bez bariér, se pro Konto Bariery podařilo

  vybrat 750 000 korun. Díky penězům od kon-

  krétních bank a pojišťoven můžeme větší část-

  kou přispět například na speciální, tedy i dra-

  hé vozíky nebo ortézy, na které by se z jiných

  projektů nedostávalo. Aby nezůstalo jen u slov,

  natočili jsme pro přítomné bankéře příběhy

  dvou našich klientů, kterým jsme jejich vozíky

  zaplatili právě díky projektu Banka roku.

  Také jsme zvládli realizovat vánoční kampaň

  pro Českou televizi s názvem Každý má nos na

  to pomáhat. Zapojila se nejen většina zaměst-

  nanců nadace, ale i někteří naši klienti. I když

  jde „jen“ o dvacetisekundový spot, užili jsme si

  den s velkým filmovým štábem a naši „herci“

  i nebývalou pozornost. V radosti a nadšení, že

  i tady pomáháme správné věci, jsme nesčet-

  někrát opakovali záběry, aby výsledek byl co

  nejlepší. Pro mě to nebylo tak docela nové,

  přece jen jsem před kamerou prostála půlku

  svého pracovního života, ale pro ostatní to ur-

  čitě zážitek byl.

  Tak si na nás a na tyto řádky vzpomeňte, po-

  kud nás v tom čase vánočním zahlédnete na

  obrazovkách České televize. A nezapomeňte,

  že každý má nos na to pomáhat a že to stojí za

  to. Přeji vám za nadaci krásné Vánoce v kru-

  hu vašich blízkých a v novém roce především

  hodně zdraví. 

  Vaše Jolana Voldánová

  Jolana.Voldanova@bariery.cz

  Vážení a milí,

• Strana 67

• Strana 68

  Povrchová stimulace nervů aktivuje svaly

  přizvedávající chodidlo, které jsou například

  pocévní mozkové příhodě, při roztroušené

  skleróze nebo dětské mozkové obrně nefunkční.

  Chůze se stává plynulejší a bezpečnější.

  Nezávaznou zkoušku objednávejte na:

  pr@ottobock.cz

  L300 Go System.

  Více mobility s funkční

  elektrostimulací.

  #WeEmpowerPeople

  www.ottobock.cz

  Výrobek je zdravotnickým prostředkem, určeným výhradně k elektrické

  stimulaci svalů postižené nohy. Přečtěte si pečlivě návod k použití.

  2023-12 Ottobock inzerce Muzes_L300.indd 12023-12 Ottobock inzerce Muzes_L300.indd 1 05.12.2023 10:06:1605.12.2023 10:06:16