Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 54

SERVIS

za zajištění zdravotní péče mají nést

rodiče dětí. Není ale možné, aby jez-

dili do výuky svému dítěti například

píchat inzulín.

Na druhé straně mezi vedením

i zaměstnanci škol panují velké oba-

vy. Učitelé se totiž bojí odpověd-

nosti v případě, kdy zdravotní úkon

poskytnou neadekvátně. Navíc je

potřeba zmínit, že každé dítě, bez

ohledu na míru nebo povahu svého

znevýhodnění, má dostat kvalitní

vzdělávání a musí mít zajištěné pa-

třičné podmínky či zázemí pro po-

byt ve všech prostorách školy stejně

jako při různých aktivitách souvise-

jících se vzděláváním. Předpisy tedy

říkají, že dítě, které potřebuje zdra-

votní podporu, nesmí být diskrimi-

nováno, zároveň ale nestanoví, kdo

mu má zajistit péči.

Problém také představuje sku-

tečnost, že zákon přímo nedefinuje

pojem „zdravotní služby“. A chybí

i pevná hranice určující, které úkony

může zvládnout poučený laik, tedy

nejen rodič, ale například i učitel,

a které už nezbytně vyžadují, aby

je dělali zdravotníci. Zákon o zdra-

votních službách pouze zmiňuje, že

zdravotní služby mají vykonávat vý-

hradně poskytovatelé zdravotních

služeb, kteří mají patřičné oprávnění.

Leckde dnes učitelé relativně běžně

sledují, zda žákům není špatně, dohlí-

žejí, aby si vzali lék, nebo hlídají dietní

opatření. Zdravotní podporu jako po-

vinnost ale stanovenou nemají. Urči-

tou výjimkou v současném systému

jsou pouze asistenti pedagoga, kteří

mají podle vyhlášky poskytovat na-

příklad i pomoc při sebeobsluze a při

pohybu ve škole. Ovšem ani asistent

pedagoga nebývá zdravotník. Školy

samozřejmě mohou zvážit, zda jako

asistenty přednostně nezaměstná-

vat právě asistenty, kteří mají i zdra-

votnickou průpravu a jsou v oblasti

Léčba a podávání léků žákům

ve školách. Jak na to?

Text: LUCIE OBROVSKÁ,

právnička Kanceláře

veřejného ochránce práv

Ilustrace: DALL-E

Výzkumníci se potkali s vedením

vybraných škol ve všech regionech.

Šlo o školy různé velikosti, s různou

skladbou žáků, včetně speciálních

škol. V rozhovorech s řediteli a ředi-

telkami se ukázalo, že sami vnímají

aktuální právní pravidla jako nedo-

statečná a často si v této oblasti ne-

vědí rady.

Podobné zkušenosti mají i rodiče

dětí s diabetem. Ten patří mezi nej-

častější chronická onemocnění, se

kterými se pracovníci škol u žáků

potkávají. Také rodiče ve výzkumu

uváděli, že školy se k problému pod-

pory staví různorodě a míra podpo-

ry často závisí především na ochotě

učitelů a přístupu konkrétní školy.

Pozitivní zkušenosti se tak střídají

s těmi negativními.

První závěry výzkumu zveřejnil

ombudsman v říjnu u kulatého stolu,

kam se svým zástupcem pozval jak

školy zapojené do výzkumu, tak také

odborníky a pracovníky ministerstva

školství a ministerstva zdravotnictví,

tedy obou zapojených resortů.

VÝCHOZÍ STAV

ANEB CO JE PROBLÉM

Stručně řečeno, při vzdělávání a po-

bytu žáků ve školách a školských za-

řízeních není vyjasněné, kdo má být

odpovědný za jejich léčbu. Je nepo-

chybné, že hlavní část odpovědnosti

JAKÉ POVINNOSTI MAJÍ UČITELÉ ADALŠÍ ZAMĚSTNANCI ŠKOL

PŘI ZDRAVOTNÍ PÉČI ODĚTI SCHRONICKOU NEMOCÍ NEBO

POSTIŽENÍM? KDO SMÍ, AKDO DOKONCE MÁ POVINNOST TAKOVOU

PÉČI POSKYTOVAT? AKDO NESE ODPOVĚDNOST, KDYŽ SE STANE

NĚCO NEOČEKÁVANÉHO? OMBUDSMAN SE VPOSLEDNÍCH LETECH

SETKÁVÁ SŘADOU DOTAZŮ NA TOTO TÉMA. VYSVĚTLENÍ PŘITOM

NEPOTŘEBUJÍ JEN SAMOTNÉ ŠKOLY, ALE TAKÉ RODIČE DĚTÍ.

NA OMBUDSMANA SE OBRACEJÍ IZÁJMOVÁ SDRUŽENÍ ADALŠÍ

ODBORNÍCI SPODOBNÝMI PROBLÉMY. PROTOŽE ZÁKONNÝM ÚKOLEM

OMBUDSMANA JE TAKÉ PROVÁDĚNÍ VÝZKUMU VOBLASTI ROVNÉHO

ZACHÁZENÍ, ROZHODL SE PŘÍMO VE ŠKOLÁCH ZJISTIT,

JAK ŘEŠÍ SITUACI VPRAXI.

Zkušenosti rodičů dětí sdiabetem

„Kdykoliv můžeme syna telefonicky kontaktovat nebo on nás.

Vprvní třídě jsme jezdili do školy píchat inzulín, od druhé

třídy už to uměl sám.“

„Nové vedení mateřské školy veškeré úžasně nastavené

standardy smetlo ze stolu ajelo se od nuly, neustálé

potvrzování od doktorů, že je to opravdu léčba nezbytná, že

tím nenakazí někoho dalšího. Potvrzování otom, že opravdu

musí nosit obědy asvačiny zdomu, když nebyla možnost mít

vážené jídlo.“

Zdroj: výzkum veřejného ochránce práv