Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 45

45

setkání svého partnera se smrtí

zvládne sama, ale během dějové

linie získává na situaci jiný úhel

pohledu. Alice Nellis (například

vTajnostech) umí vykreslit žen-

ský charakter dokonale. Vy hraje-

te bez přemíry slov spředstavou

„nesložit se“ ani vmomentech

velkých emocí. Když malá avelká

tajemství postupně mizí. Po kous-

cích se odhaluje obraz silné ženy,

oto těžší asi ztvárnění Eriky

bylo…

Chtěla jsem, aby Erika byla přede-

vším lidská. Ne každý má sílu se

plně věnovat postiženému člově-

ku, ne každý má na to obětovat se.

Každý prvek jejího jednání má svůj

důvod, ať se nám to z pohledu di-

váka líbí nebo ne. A to mě na Erice

bavilo nejvíc. Působí jako silná žena,

ale nebojí se sama sobě přiznat, že

na něco nemá. I tak toho vydrží po-

měrně dost. Co pro mě bylo v rámci

zachování detektivního žánru nové:

být u výslechu taková, aby divák do

poslední možné chvíle netušil, kdo

zločin spáchal.

Velmi dobře jsou rozehrá-

ny postava Martina, herecky

přesvědčivý vpantomimickém

výrazu, idalších žen Martinova

života – jeho matky imaminky

jeho syna Honzíka. Jak jste si

soběma herečkami (Milena

Steinmasslová aMagdalena

Borová) – rivalkami amilujícími

ženami – rozuměla?

Velmi. S Milenou nám to „břinklo“ už

na castingu. Nevím, jak to lépe po-

psat. A ačkoliv vztah Eriky a tchyně

není úplně růžový, náš vztah s Mi-

lenou se naopak prohloubil. Když

jsem se jí při scénách dívala do očí,

nekončila jsem jen na duhovce, šla

jsem dál, a viděla tam všechno, co

mi Milena dovolila ukázat. S Majdou

Borovou to bylo podobné – je vel-

mi jemná a její oči jsou nekonečné.

A to je pak radost nejen pracovat, ale

i být na place, čekat společně na další

scénu.

Nám všem velmi pomohla návštěva

Ergo aktiv centra, které se věnuje

pacientům s afázií. Měli jsme možnost

mluvit nejen s ošetřujícím personálem,

ale i s pacienty.