Strana 52
KULTURA / POVÍDKA
G
arážová vrata
moderního
domu, který
stál sotva na
dohled nejbližší
vesnice, se
začala pomalu
otevírat. Pan
Podzimek ten
výjev pozoroval skrze přední sklo svého
nastartovaného vozu jako zpomalenou
scénu z nějakého filmu. Na tento okamžik
čekal a hlavou se mu překotně honily
spousty myšlenek, či spíše protichůdných
emocí.
Z potemnělého prostoru vystrčil „nos“
křiklavě žlutý sportovní vůz. Myšlenky
zmizely a veškerá pozornost se zaměřila
na tento objekt, jako když se lovci
v zaměřovači objeví očekávaná kořist. Ruce
pevně sevřely volant, zatímco noha prudce
sešlápla plyn. Následovalo zahvízdání
pneumatik, křik motoru a dutá rána…
Povedlo se! Pan Podzimek vyskočil ven
a rychle doběhl ke dveřím spolujezdce
sporťáku. S úlevou zjistil, že jdou otevřít.
Hlavou mu bleskla myšlenka, že nepochopí,
proč se lidé v autě nezamykají, ale v tento
okamžik za to byl rád.
Rychle nasedl a prudce zabouchl. Ocitl
se vedle mladého řidiče, který se ještě
nevzpamatoval, co se děje. Výrazně k tomu
přispěl vystřelený airbag, po jehož nárazu
mu z nosu tekla krev. „Tak se konečně
poznáváme osobně,“ vykřikl adrenalinem
rozpumpovaný muž vyšších středních let
s pohledem upřeným na zmateného šoféra.
Ten se ovšem záhy vzpamatoval
a neméně důrazně zakřičel otázku, co to
má, sakra, znamenat? „Neříkej, že je ti
takový styl seznámení cizí, Pavle,“ odvětil
o poznání klidněji pan Podzimek.
Tato formulace způsobila, že Pavel se
ve svém zmateném rozhořčení rovněž
znatelně zabrzdil, ačkoliv s ním zlost stále
lomcovala. Utíraje si zkrvavený nos se
téměř bázlivě zeptal: „O čem to mluvíte?
A odkud znáte moje jméno?“
„Sleduju tě už celé měsíce, ty hajzle, ale
konečně mám příležitost ti všechno říct
do očí. Teď už se neschováš ani neutečeš!“
emotivně odvětil strůjce nehody. Pavel se
pokusil o poslední chabý zbytek obrany: „Já
vás přece vůbec neznám!“
„Ale znají tě, ke tvé smůle, jiní! Před
víc jak rokem si mě najal tvůj strýc,“
začal Podzimek s líčením příběhu. „Určitě
víš, že pracuje jako vysoce postavený
manažer v pojišťovně. Zjistil, že pod tvým
jménem evidují desítky škodních událostí
z automobilových nehod. Zavolal si mě
coby bývalého spolehlivého zaměstnance,
abych to pro něj diskrétně vyšetřil. Došlo
mu, že jde o tebe, takže chtěl zjistit, co se
děje, a všechno, pokud možno, zamést pod
koberec. Bál se, že ses zapletl do nějakých
pojišťovacích podvodů. Řekl mi o tvém
úrazu, jak jsi skončil na vozíku, vysoudil
jsi miliony a odstřihl se od rodiny i všech
ostatních. Chtěl to respektovat, ale když
mu na stole neustále přistávaly zaviněné
bouračky s tvým jménem, začal mít
obavy, co vyvádíš… Tak jsem tě nějaký čas
sledoval.“
„A dospěl jste k závěru, že nejlepší bude,
když to do mě napálíte tím svým vrakem,“
odvětil ironicky Pavel. „Gratuluji, skvělá
dedukce!“
„Neštvi mě, frajere! Nevím, kde se v tobě
bere to sebevědomí! Nějaký čas mi to
trvalo, ale zjistil jsem, co provádíš. Tobě
vůbec nejde o prachy! Sice se sotva hýbeš,
ale peněz máš díky odškodnému víc jak
dost,“ rozčílil se znovu pan Podzimek.
„Tak o co ti teda jde?“ přešel s notnou
dávkou arogance Pavel na tykání. „Strejdu
ani pojišťovnu neodrbávám, všechno
poctivě platím, tak co po mně chceš, dědo?
Radek Musílek
Fatální střet