Strana 39
39
jsou hrozně fajn a skvěle mě vzali
mezi sebe,“ říká a připouští, že zpo-
čátku měla pochyby, jestli jim bude
jako nejmladší stačit. „Ale řekla jsem
si, že když je tady tanečnice, která
jako první u nás měla odvahu s tím
začít, tak to musím taky zvládnout,
a tak jsem se hrozně snažila a cho-
dila poctivě na tréninky.“
Viděli v ní velký potenciál, a tak jí
Vítězslav Rázek našel tanečníka pří-
mo z Liberce – Jana Kohouta, který
před pár lety tančil také v televizní
StarDance. S Karolínou začali pravi-
delně trénovat ve spolupráci s troj-
násobným mistrem světa v Para
Dance Peterem Vidašicem ze Slo-
venska. A po půlroce startovali na
ME v Praze, kde těsně nepostoupili
do semifinále a skončili sedmí. „Para
Dance je unikátní v tom, že je to jedi-
ný sport pro handicapované, do kte-
rého se reálně zapojuje zdravý člo-
věk jako partner, protože jinak je to
indivi duální,“ zdůrazňuje maminka
Veronika, že toto spojení obohacuje
obě strany. „Zdraví tanečníci říkají,
že i pro ně je to posun do jiných sfér,
a jsou z toho úplně nadšení. Náš Hon-
zík dokonce založil taneční kroužek
pro postižené i u nás v Liberci.“
Taneční spojení vozíčkáře a zdra-
vého tanečníka není vůbec jednodu-
ché, zvláště ve standardních tancích,
protože i tady je potřeba držet tzv.
rám. „Je to hrozně těžké, protože se
musíte držet rukama a vozík mů-
žete ovládat jen tělem a tanečník to
musí vnímat, aby vozíčkář neujíž-
děl, za to jsou srážky,“ líčí Karolína,
že nejraději má tango, protože je to
rychlý a rázný tanec. Zároveň musí
vzhledem ke svému onemocnění
dobře regenerovat, aby mohla tan-
covat co nejdéle. „Pro mě je to pocit
štěstí, ráda ukazuju lidem, když mi
něco jde,“ přiznává s energií sobě
vlastní mladá tanečnice, že úspěch
ji žene vpřed. Po třetím místě na
mezinárodní soutěži v Amsterdamu
skončili s Janem Kohoutem osmí na
světovém šampionátu v italském Ja-
nově. „Kája po parketu úplně pluje,
je radost se na ni dívat,“ dojatě říká
Veronika Trnková, podle které se její
dcera velmi zvedla i společensky. „Je
sebevědomější, tanec jí dává hodně
i do života.“
NA MS DÍKY KONTU BARIÉRY
Zároveň je ale taneční sport velmi
drahý. Jedny šaty stojí dvacet tisíc
korun, přestože jablonecká Precioza
jí všechny kamínky a zdobení dala
zdarma. Vozíčkáři ale navíc potřebu-
jí speciální taneční vozík, který stojí
kolem 120 tisíc korun. A aby toho
nebylo málo, tak Karolína musela
řešit i prasklý civilní vozík, kterému
už ani oprava moc nepomohla. Pro-
tože vždycky byla velmi pohybově
aktivní, dostala nabídku od bývalého
paralympionika Miroslava Šperka,
že jí postaví odlehčený vozík přímo
na míru.
„Něco nám dala zdravotní pojiš-
ťovna, něco jsme měli, něco jsme
dostali, ale pořád nám chybělo ještě
zhruba 30 tisíc, a tak mě napadla po-
slední možnost, obrátila jsem se na
Konto Bariéry,“ vzpomíná maminka,
co předcházelo sbírce, která nako-
nec vynesla desetinásobek potřebné
částky. „Byli jsme úplně v šoku, když
nám volali, že to postačí na civilní
i taneční vozík, a ještě nám můžou
Na vozíku je z ní
neřízená střela, která
svůj temperament krotí
v různých sportech. Jako
holka ze severu Čech
má blízko k lyžování,
takže odmala jezdí na
monoski, ráda plave,
hraje basketbal pro
vozíčkáře a jezdí na
tricyklu. Ale pořád to
nebylo ono. Až jednou
viděla na mezinárodní
soutěži v Praze tančit
vozíčkáře. „Mě to tak
nadchlo, že jsem hned
věděla, že přesně tohle
chci dělat,“ vypráví
s nadšením v hlase
usměvavá dívka.