02/2023

• Strana 1

  Čtením tohoto časopisu podpoříte

  2/2023

  Časopis pro ty,

  kteří se

  nevzdávají

  TEREZA JAKSCHOVÁ:

  Hýbejte se,

  jak jen to jde!

  (s. 35–37)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  šéfredaktor

  Takovou otázku si klade nemálo rodičů

  dětí s těžkým zdravotním postižením.

  Všestranně náročná výchova se zapo-

  jením všech (zbylých) sil, která přivedla

  potomky s postižením až do dospělosti,

  totiž obvykle končí ve slepé ulici. O děti

  a seniory se postarat už celkem umíme,

  o poměrně novou skupinu mladých

  dospělých a dospělých s těžším posti-

  žením, jejichž rodičům – pečujícím –

  docházejí síly, však ne. Chybí podpora,

  chybí vhodná zařízení i služby. Frustra-

  ce a bezmoc těchto rodičů je silná, zcela

  pochopitelně se strachují o budoucnost

  a vyhlídky svých potomků. Za všechno

  asi mluví šokující situace, kdy si někteří

  připouštějí, že by bylo lepší, kdyby svoje

  děti přežili.

  To je myslím dostatečně silná káva

  a měla by posloužit jako budíček. Je

  nepřípustné, aby byly v moderní spo-

  lečnosti podobné myšlenky legitimní.

  Péče o blízké je práce na plný úvazek,

  i když ji tak stát dosud nevidí – a vý-

  razná podpora a pomoc by měla na-

  stoupit opravdu výrazně dříve, než

  dojdou ony zmíněné zbytky sil. Více

  o tomto tématu se dozvíte v úvodní

  reportáži Radka Musílka i z následné

  ankety, kterou jsme rozeslali po jed-

  notlivých krajích ČR.

  Nevynechte ani další texty z letního

  vydání. Naději přináší například roz-

  hovor s profesorem Neužilem, jehož

  tým vyvinul po dlouhých letech vý-

  zkumu inovativní lék na rakovinu led-

  vin, ale i řada příběhů o osudech lidí,

  kterým zdravotní postižení promluvilo

  do života. V pravidelné rubrice o životě

  lidí s postižením v českých městech

  jsme se vypravili do Plzně, fascinující

  je také činnost organizace Život bez

  bariér z Nové Paky. Manželé Fučíko-

  vi zde od roku 2004 vybudovali celý

  komplex služeb pro lidi s postižením

  a seniory, na svá bedra vzali dokonce

  rekonstrukci objektu barokního kláš-

  tera.

  Přeji vám všem klidné léto a hodně

  energie. 

  Co bude,

  až nebudeme moci?

  strana 38–41

  strana 12–15

  Plzeň je dobrá!

  Jak se žije s postižením

  v českých městech?

  Auto splněných přání:

  Reportáž z Života bez bariér

  Nová Paka

  strana 6–11

  Téma:

  Co bude, až dojdou síly. Myslí

  stát na dospělé lidi s těžkým

  postižením?

  strana 44–47

  strana 16–19

  strana 48–50

  strana 20–22

  Cestování bez bariér:

  Kanadské postřehy

  Českobudějovická Empatie:

  Sociální pracovník

  nesmí být záchranář

  Pusopis Báry Sedláčkové:

  Toužím ilustrovat dětskou knížku

  Jiří Neužil:

  Přál bych si, aby se mitotam

  dostal k lidem

  strana 30–32

  Příběh Dominika:

  Jednou budu řídit vlak!

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

  Teď na to máš nos ty!

  Nadaci Charty 77 nově povede Jolana Voldánová.

  Božena Jirků míří po dvou dekádách na postu

  ředitelky do čela správní rady. Nadace patří

  objemem rozdělených příspěvků mezi největší

  vČesku. Její stěžejní projekt, Konto Bariéry,

  pomáhá už 30 let lidem shandicapem. Pomyslné

  žezlo vpodobě červeného klaunského nosu,

  symbolu Konta Bariéry, předala Božena Jirků nové

  ředitelce Jolaně Voldánové veřejně 19. června na

  setkání přátel nadace vpražské Písecké bráně. 

  Foto: Aneta Jaurisová / Insighters

• Strana 5

  5

• Strana 6

  TÉMA

  Kdo se postará,

  až nebudeme moci?

  Český sociální systém do značné míry nemyslí na lidi

  stěžkým tělesným postižením vmladém astředním věku,

  kteří jsou závislí na pomoci druhých osob. Nedostatečný

  rozsah příspěvku na péči anerovnoměrná dostupnost

  sociálních služeb jsou toho významnými důvody. Iproto

  někteří žáci středních speciálních škol raději studují více

  oborů po sobě, aby oddálili vstup do reality běžného života,

  astárnoucí rodiče mají obavy zbudoucnosti svých dospělých

  potomků. Příběh Marie Čalkovské ajejího syna Erika

  dává nahlédnout do neutěšeného stavu věcí.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Obavy o budoucnost svých potomků

  mají snad všichni zodpovědní rodiče,

  kteří jsou zároveň v roli pečujících

  osob. Co bude, až mi dojdou síly?

  Nastavení systému jim však staros-

  ti neubírá, spíš naopak. S velkým

  osobním nasazením mnozí dělají vše

  možné pro kvalitní životy svých dcer

  a synů, často na úkor svých potřeb

  a zdraví.

  Suplují tak nedostatek jiných al-

  ternativ. Sehnat asistenty, zdravot-

  níky a pečovatele, kterým s důvěrou

  na delší čas mohou péči svěřit, není

  snadné, natož jejich fungování ufi-

  nancovat. Potřeby jednotlivých lidí

  s postižením mohou být velmi speci-

  fické, včetně třeba zvykání si na nové

  pracovníky. Důvěrný vztah se nevy-

  buduje za jeden den. Nestačí prostě

  jen někoho sehnat.

  Když musí rodič třeba na opera-

  ci, nebo by si potřeboval prostě jen

  normálně na chvíli odpočinout, aby

  načerpal novou energii, kam se má

  obrátit? Dostatečná nabídka od-

  lehčovací – respitní – péče je pro

  aktuálně pečující snad nejpostráda-

  nější. A co teprve když rodič nebu-

  de schopen pomoci už ani s organi-

  zací a zařizováním? Jeho potomek

  na všechno zůstane sám, i když má

  kupříkladu problémy s komunikací

  a samostatností v otázce rozhodová-

  ní či zodpovědnosti.

  Přestože se dnes mluví o deinsti-

  tucionalizaci, leckomu by třeba vy-

  hovovalo být v komunitě lidí s po-

  dobným postižením, kde by o něj

  bylo zároveň kvalitně postaráno. Ani

  v této oblasti však není situace růžo-

  vá. Pobytová zařízení se sociálními

  a zdravotními službami se obvyk-

  le zaměřují na seniory nebo osoby

  s mentálním postižením. Mladý člo-

  věk s tělesným postižením tam moc

  nezapadne, alespoň ne tak, aby se

  tam cítil dobře. Vyhovujícího samo-

  statného bydlení s péčí je rovněž jako

  Přestože se dnes mluví

  o deinstitucionalizaci, leckomu

  by třeba vyhovovalo být v komunitě

  lidí s podobným postižením, kde by

  o něj bylo zároveň kvalitně postaráno.

• Strana 7

  7

• Strana 8

  TÉMA / PERSPEKTIVY ŽIVOTA LIDÍ S TĚŽKÝM POSTIŽENÍM

  šafránu. Svědčí o tom zkušenosti

  mnoha rodičů (většinou maminek).

  Zoufale hledají, ale nenacházejí…

  Za všechny nám o situaci vyprávě-

  la Marie Čalkovská (51) z Brna, která

  sdílí a předává své zkušenosti coby

  členka představenstva a peer porad-

  kyně v Unii pečujících, z. s. Všichni ji

  zde znají jako Majku. I ona má zku-

  šenost s tak častou rolí ženy, která

  má dítě s postižením, na něž zůstala

  sama.

  ŠIKOVNÝ, ALE NESAMOSTATNÝ

  Její syn Erik (24) se narodil před-

  časně s porodní vahou 1,2 kg. Hned

  v porodnici zazněla prognóza, že

  bude mít zřejmě nějaké trvalé po-

  stižení. Teprve později se projevi-

  la kvadruparetická forma dětské

  mozkové obrny v kombinaci s leh-

  kou variantou Aspergerova syndro-

  mu. Nechodí, ale ruce mu fungují

  vcelku dobře. „Od dvou let je hrozně

  ukecaný,“ směje se maminka Majka

  a dodává: „Chtěl na sebe upoutat po-

  zornost, a tak plácal páté přes deváté.

  Vždycky říkám, že když nemůže lidi

  dohonit, rozhodl se je ukecat. Když

  měl jít do školy, byl velmi šikovný,

  ale psycholog ve speciálně pedago-

  gickém centru nepoužil testy určené

  pro aspergery, takže mu doporučil

  speciální školu. Pátrala jsem dál, až

  jsem poblíž bydliště našla vstřícnou

  paní ředitelku, která ho vzala do běž-

  né první třídy, v níž garantovala ma-

  ximálně osmnáct žáků. Erik nemu-

  sel mít ani odklad. Hned po zápisu

  jsem začala shánět jeho první vozík,

  aby nebyl ve třídě na kočárku.“

  Družná a pozitivní nátura Eriko-

  vi vydržela dodnes, i když focení

  rezolutně odmítá. Vždy vyhledával

  společnost hlavně dospělých lidí,

  protože si s nimi víc rozuměl. Vystu-

  doval střední veřejnosprávní školu

  Gemini a dostal se i na vysokou. Na

  Filosofické fakultě Masarykovy uni-

  verzity vystudoval dva semestry his-

  torie a muzejnictví. Bohužel násled-

  ně nezvládl distanční výuku během

  covidu. Naneštěstí se hodně zasekl

  s jedním vyučujícím, takže stu-

  dium přerušil. Věnuje se tak trénin-

  ku a závodnímu plavání, procvičuje

  svoji skvělou angličtinu a dělá pro

  kamaráda moderátora chatu během

  internetového vysílání. Jezdí na koni,

  chodí na rehabilitaci a miluje jídlo.

  „Takhle to zní, že vlastně není

  žádný problém, ale Erik dost klame

  tělem, jak se říká. Bez aspergera by

  to asi všechno šlo lépe, jenže ho má.

  Bydlíme spolu v bezbariérovém bytě,

  co dostal, a nedovedu si představit,

  jak by to zvládal sám. Je chytrý, ale

  třeba prakticky nezvládá telefono-

  vat. Nejde mu komunikovat na dál-

  ku, zejména když přesně neví, o čem

  a s kým bude mluvit. Učím ho vařit.

  Po měsíci se mi svěřil, že je to pro něj

  hrozný stres. Ten zažívá i v mnoha

  jiných situacích. Potřebuje mít věci

  naplánované, nesnáší změny, pořád

  se potřebuje ujišťovat, že něco nějak

  bude. Na první pohled nezaintere-

  sovaného pozorovatele je v pohodě,

  ale to neznáte tu každodennost. Po-

  třebuje hodně dohledu. V bezbarié-

  rovém prostředí sice třeba zvládne

  přesuny, ale je řada činností, u nichž

  je nezbytná dopomoc. Samostatná

  manipulace s něčím horkým nebo

  ostrým může být docela nebezpeč-

  ný počin,“ vyjmenovává paní Majka

  specifika. Jako nejtíživější vnímá Eri-

  kovu samostatnost, aby se podařilo

  propojit asistenční a pečovatelskou

  péči, aby byl někdo, kdo s ním bude

  věci plánovat. Bez cizí hlavy a rukou

  prostě sám fungovat nemůže.

  PŘEŽÍT SVÉ DÍTĚ?

  Velkou otázkou je pro paní Čalkov-

  skou, co bude dál… „Nemládnu, ne-

  budu tu věčně. Zkoušíme postupně,

  co syn zvládne. Pracujeme na tom,

  ale chce to delší čas. Ve vzduchu

  pořád visí strašák, že to přežene-

  me a Erik se pod tlakem zhroutí. Já

  přitom cítím, jak u mě vzrůstá úna-

  va. To, co dělám, je regulérní práce,

  i když stát si to tak úplně nemyslí.

  Scházíme se spolu coby pečující

  osoby a často tam můžete slyšet, že

  se ti rodiče bojí, aby je dítě nepřeži-

  lo. Vždyť to je hrozné! Stejně jako je

  strašidelné, že někdo ze sourozence

  bez postižení udělá záměrně celoži-

  votního asistenta,“ děsí se žena, jež

  má jediného potomka.

  „Rádi by koupili kvalitní služby, ale

  kde brát, když nejsou? Zejména to

  platí na venkově. Rodiny se bojí, co

  bude po škole. Snad nějaký stacionář

  pomůže, ale později? S vážným han-

  dicapem je často ani nikde nechtějí.

  Po revoluci se otevřel

  prostor věci měnit.

  Matky bojovaly za

  své děti, zakládaly

  neziskovky. Jenže z dětí

  jsou dospělí, matkám

  došla energie a nemá

  kdo navázat.

  Paní Majka

  má obavy

  osamostatnou

  budoucnost svého

  syna stejně

  jako další rodiče

  vpodobné situaci.

• Strana 9

  9

  A v případě Erika si ani nedovedu

  představit, že by do nějakého zaříze-

  ní šel, to by určitě rezolutně odmítal.

  Občas mezi rodiči zaslechnete o ně-

  jakém místě, kde by to snad celkem

  šlo, třeba zazněla Laguna Psáry, ale

  osobně nevím. Určitě není nějaké po-

  bytové zařízení, které bych mohla pro

  tuhle skupinu lidí jednoznačně do-

  poručit. Péče o dospělé, nikoliv staré

  lidi s těžkým tělesným postižením, se

  v téhle zemi pohybuje ve vakuu. A to

  ani nemluvím o tom, kde hledat za-

  řízení, jež by se postaralo o dospělé-

  ho vozíčkáře a zároveň i o stárnoucí

  rodiče. Po revoluci se otevřel pro-

  stor věci měnit. Matky bojovaly za

  své děti, zakládaly neziskovky. Jen-

  že z dětí jsou dospělí, matkám došla

  energie a nemá kdo navázat. Pro děti

  to po více než dvaceti letech hezky

  pokračuje, ale kdo teď pomůže těm

  mladým dospělým? Musejí čekat

  v domově pro seniory, než dozrají do

  správného věku, aby tam už patřili?“

  ptá se nevesele paní Majka, která ji-

  nak působí velmi optimisticky.

  PRÁCE BEZ PLATU

  Jak se s celou situací vypořádat?

  „Speciální školy s maturitou chrlí ab-

  solventy, kteří nemají uplatnění, na-

  tož ti slabší a náročnější bez maturity.

  Měla by existovat denní centra, kde

  budou tito lidé kvalitně a smysluplně

  fungovat. Vůbec se nedivím školní

  turistice, kdy lidé střídají jednu střed-

  ní školu za druhou, jen aby oddálili

  konec školní docházky. Myslím, že

  skvělá pracovní pozice a uplatnění by

  bylo něco jako společník v domově

  pro seniory. Mladý dospělý člověk na

  vozíku by si tam povídal se seniory –

  oboustranně přínosné!“

  Mluví o tom, že musí myslet na

  prevenci syndromu vyhoření. Ne-

  chce prý skončit na antidepresivech

  jako mnozí jiní rodiče v podobné si-

  tuaci. Proto se začala věnovat peer

  mentoringu, dobrovolnictví, organi-

  zování potravinové pomoci a práci

  s pečujícími. Pořádá tematická se-

  tkání a podobně. „Potkáváte další lidi

  a přitom něco děláte. Vidíte, že jsou

  lidé i s horšími starostmi, než jsou

  ty vaše. Jde o jakousi svépomocnou

  terapii. Myslím, že pro všechny z nás

  je hodně důležité poděkování. Od

  státu se ho v podobě odpovídajícího

  finančního ohodnocení asi nedočká-

  me. Přitom ženy mého věku jsou

  často takzvaná sendvičová generace

  – pomáháme nahoře i dole. Pečujete

  o své dítě, načež začne péči potřebo-

  vat i váš rodič. Z okolí slýcháte: Vždyť

  jsi stejně doma a už s tím máš zku-

  šenosti, tak kdo jiný by to měl dělat?

  Časem už kývnete na všechno, se-

  bevědomí je na bodě nula. Lidé, co to

  nezažili, netuší, v čem žijete. Děláme

  prakticky za 25 Kč na hodinu, když

  rozpočtete příspěvek na péči v od-

  povídajícím čase, a to se ještě často

  musíte dohadovat či soudit s úřady.

  Vím, že se tu máme lépe než v Afri-

  ce, ale na druhou stranu létáme do

  vesmíru, tak bychom snad mohli

  ocenit záslužnou práci, kterou tady

  zatím nikdo nedokáže odvést lépe,“

  konstatuje na závěr Marie Čalkov-

  ská. 

  Družná a pozitivní nátura Erikovi

  vydržela dodnes, i když focení

  rezolutně odmítá. Vždy vyhledával

  společnost hlavně dospělých lidí,

  protože si s nimi víc rozuměl.

  Vystudoval střední veřejnosprávní

  školu Gemini a dostal se i na vysokou.

• Strana 10

  TÉMA / ANKETA – DOSTUPNOST PÉČE

  Anketa: Péče v krajích

  Z celkového počtu 14 krajů (včetně

  Prahy) se nám dostalo 11 odpovědí.

  Vyplývá z nich, že kraje si uvědomu-

  jí palčivost této otázky. Někdy však

  s dovětkem, že se na kraj obvykle

  obracejí lidé, u nichž nejde o čistě tě-

  lesné postižení. Mnohé z krajů mluví

  o nutnosti a snaze navýšení terén-

  ních služeb, aby pro tuto skupinu

  nebylo třeba hledat pobytová zaří-

  zení. V některých z nich jsme dostali

  tipy na různá zařízení, kde by tako-

  vé služby mohly být. Nemáme však

  osobně ověřeno, jaká je na uvede-

  ných místech skutečná situace, proto

  berte informace spíše jako nasměro-

  vání vašeho případného pátrání.

  Karlovarský kraj

  V Kynšperku nad Ohří poskytuje po-

  bytovou službu domov pro osoby se

  zdravotním postižením. V tomto za-

  řízení je poskytována péče osobám

  se zdravotním kombinovaným posti-

  žením a osobám s tělesným postiže-

  ním, to znamená například osobám

  s neurodegenerativním onemoc-

  něním, jako je Parkinsonova cho-

  roba, ALS, Huntingtonova choroba

  či autoimunitní onemocnění (např.

  skleróza multiplex). Služba je posky-

  tována i osobám se zdravotním po-

  stižením v důsledku úrazu nebo po

  operacích mozku.

  Cílovou skupinou domova jsou do-

  spělí klienti ve věku od 27 do 64 let

  a jeho kapacita je pět osob. Jedná se

  tedy o malou službu, která poskytuje

  péči této specifické cílové skupině. Po-

  skytovatel této sociální služby zároveň

  provozuje i služby domova pro senio-

  ry a domova se zvláštním režimem

  s vyšší kapacitou ve stejné lokalitě.

  Středočeský kraj

  Působí zde tři poskytovatelé poby-

  tových sociálních služeb – domovy

  pro osoby se zdravotním postižením,

  které poskytují službu tomuto okruhu

  klientů: Domov Na Hrádku, Domov

  Barbora Kutná Hora a Domov Čenkov.

  Domov Na Hrádku a Domov Bar-

  bora poskytují službu DOZP klientům

  s různým typem postižení, nejenom

  výhradně fyzickým, kapacita služby

  DOZP v rámci Domova Čenkov je

  určena výhradně pro tyto uživatele

  (klienty s neurodegenerativním one-

  mocněním, po úrazech, CMP apod.).

  Praha

  Pobytová zařízení sociálních služeb

  na území hl. m. Prahy jsou typicky

  zaměřena na osoby, u nichž je tělesné

  postižení přidruženým či doprovod-

  ným projevem v kombinaci s men-

  tálním postižením, duševní poruchou,

  stářím, poruchami autistického spek-

  tra a podobně.

  Ze služeb na území hl. m. Prahy lze

  zmínit specializované pobytové for-

  my sociální rehabilitace (Arcidiecézní

  charita Praha nebo Centrum Paraple),

  která spočívá v poskytování časově

  ohraničených pobytů s individuali-

  zovaným programem nácviků sa-

  mostatného zvládání aktivit všedního

  dne. Pro osoby s tělesným postiže-

  ním jsou dále určeny též odlehčovací

  služby (Ústav sociálních služeb v Pra-

  ze 4 nebo například Sociální služby

  Běchovice), kde je ale délka pobytu

  rovněž časově omezena.

  Mezi tradiční poskytovatele kom-

  plexních služeb pro děti a mladé do-

  spělé s těžkým tělesným postižením

  patří organizace Jedličkův ústav a školy,

  která nabízí službu týdenního stacioná-

  ře pro žáky a studenty. Ze služeb, kte-

  ré se svým charakterem blíží domovu

  a nemají omezenou dobu pobytu, lze

  uvést chráněné bydlení poskytované

  na několika adresách na Černém Mos-

  tě (Domov pro osoby se zdravotním

  postižením Sulická, Diakonie Církve

  bratrské) a pak samotnou službu do-

  mov pro osoby se zdravotním postiže-

  ním (Domov Sulická na dvou adresách

  v Praze 4 a Dům u Agáty v Řeporyjích).

  Jihomoravský kraj

  Mezi pobytové sociální služby urče-

  né pro dospělé s těžkým tělesným

  postižením, které jsou poskytovány

  na území Jihomoravského kraje, pat-

  ří zejména:

  Domov pro mne, z. s., který

  provozuje službu chráněného

  bydlení pro osoby ve věku –

  let stěžkým tělesným postižením,

  případně spřidruženým zrakovým

  postižením, které mají potřebu

  vysoké míry podpory (. a. stupeň

  závislosti). Chráněné bydlení je podle

  poskytovatele vhodné pro osoby, které

  chtějí žít aktivně asamy si řídit svůj

  život. Služba je situována vběžné

  zástavbě vBrně vdostupnosti MHD

  aobčanské vybavenosti. Uživatelé

  žijí vsamostatných bytech nebo

  sdílejí jeden větší byt, kde mají každý

  svůj vlastní pokoj. Kapacita služby je

  celkem  uživatelů.

  VZNESLI JSME DOTAZ NA VŠECHNY

  KRAJE ČESKÉ REPUBLIKY, ZDA SE

  NA JEJICH ÚZEMÍ NACHÁZÍ NĚJAKÉ

  POBYTOVÉ ZAŘÍZENÍ, KTERÉ BY

  SE ZAMĚŘOVALO, NEBO ALESPOŇ

  V URČITÉ MÍŘE POSKYTOVALO

  PÉČI LIDEM S TĚŽKÝM TĚLESNÝM

  POSTIŽENÍM V MLADÉ DOSPĚLOSTI

  AŽ STŘEDNÍM VĚKU, KTEŘÍ BY BYLI

  V KOLEKTIVU LIDÍ V PODOBNÉ SITUACI

  (POSTIŽENÍM I VĚKEM). TÍM BYLO

  MYŠLENO, ŽE BY NEBYLI PŘEVÁŽNĚ

  MEZI LIDMI S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM

  NEBO MEZI SENIORY, COŽ JSOU

  SKUPINY, NA NĚŽ SE POBYTOVÁ

  ZAŘÍZENÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

  NEJČASTĚJI ZAMĚŘUJÍ.

• Strana 11

  11

  Habrovanský zámek, příspěvková

  organizace, poskytuje službu

  domova pro osoby se zdravotním

  postižením. Jedná se oorganizaci

  zřízenou Jihomoravským krajem,

  která vsoučasné době prochází

  procesem plné transformace

  zdůvodu nevhodnosti poskytování

  služby vbudově zámku. Po

  transformaci bude služba

  poskytována vmalých komunitních

  službách, aby se co nejvíce přiblížila

  běžnému způsobu života. Služba

  je určena pro dospělé osoby

  stělesným postižením; celková

  kapacita je  osob. Současně

  organizace ve městě Vyškov

  poskytuje službu chráněného

  bydlení pro osoby stělesným

  postižením ve věku  až  let.

  Zařízení je určeno pro  osob, které

  potřebují pomoc druhé osoby.

  Diakonie ČCE – středisko BETLÉM

  – poskytuje službu domova pro

  osoby se zdravotním postižením,

  která pomáhá dospělým lidem

  stěžkým tělesným postižením žít

  běžným způsobem života. Vytváří

  prostor pro individualitu obyvatel

  vmalé domácnosti vpřirozeném

  prostředí obce. Domov Betlém

  je situován vmoderním objektu

  vKloboukách uBrna. Tvoří ho

  dvě samostatné domácnosti,

  rozdělené na dvě patra, znichž

  každá poskytuje bydlení pro šest

  osob. Každý klient má svůj vlastní

  jednolůžkový pokoj, který si po

  domluvě svedoucím domova může

  vybavit podle svého přání. Služba

  je určena dospělým lidem stěžkým

  tělesným postižením, ato zejména

  osobám, které používají invalidní

  vozík apři nástupu jsou ve věkovém

  rozmezí – let. Kapacita služby

  je  lůžek.

  Liga vozíčkářů, z. ú., provozuje

  službu chráněného bydlení ve

  městě Brně pro osoby stělesným

  postižením ve věku od  do 

  let. Služba je poskytována bez

  časového omezení ve speciálně

  upravených bezbariérových bytech

  vběžné zástavbě. Celková kapacita

  služby je  lůžek.

  Olomoucký kraj

  Pobytovou sociální službu pouze pro

  cílovou skupinu osob s těžkým tě-

  lesným postižením ve věkové kate-

  gorii 19–64 let nemá. V konkrétních

  případech by kraj hledal spolu s člo-

  věkem a jeho okolím individuální

  řešení situace. Tím by mělo být pri-

  márně využití co nejvíce terénní po-

  moci a nikoliv hledání řešení v poby-

  tové službě. Do budoucna bude toto

  hlavním směrem zajištění potřeb lidí

  a zajištění dostupnosti sociálních

  služeb, tedy hledání možnosti setr-

  vání v komunitě.

  Kraj Vysočina

  Kraj Vysočina je u domovů pro oso-

  by se zdravotním postižením výluč-

  ným zřizovatelem a poskytovatelem

  těchto služeb, většina služeb je již

  poskytována v transformovaných

  domácnostech komunitního typu.

  V minulosti kraj u jednoho klienta

  s tělesným postižením spolufinan-

  coval poskytování osobní asistence

  v domácím prostředí v objemu zhru-

  ba 20 hodin denně.

  Pokud se jedná o specializované

  zařízení, lze zmínit Domov důchod-

  ců Proseč u Pošné, příspěvková or-

  ganizace, který má cílovou skupinu

  u domova pro osoby se zdravotním

  postižením nastavenu jako „osoby

  po cévních mozkových příhodách,

  osoby s roztroušenou mozkomíšní

  sklerózou, osoby v poúrazových sta-

  vech, osoby s Parkinsonovou cho-

  robou, osoby se svalovou dystrofií“.

  Dále tato organizace v rámci specia-

  lizovaného domova se zvláštním re-

  žimem poskytuje kapacitu 13 lůžek

  pro osoby s Huntigtonovou choro-

  bou, a to v režimu celostátní služby.

  Klienti využívají také služeb Centra

  Kociánka, pracoviště Březejc, které

  se nachází na Vysočině. Nicméně se

  jedná o zařízení, které je přímo říze-

  nou organizací MPSV.

  Osoby s tělesným postižením jsou

  jednou z cílových skupin, u nichž se

  uvažuje o vybudování nových kapa-

  cit (ať již vybudováním nebo trans-

  formací jiné služby).

  Zlínský kraj

  Ve Zlínském kraji aktuálně není za-

  řízení, které by se specializovalo pří-

  mo na tuto cílovou skupinu. O potře-

  bě vzniku zařízení tohoto typu kraj

  ví, jen aktuálně nemá vhodné pro-

  story a finance na jeho provoz.

  Pardubický kraj

  Představitelé kraje si uvědomují, že

  v současné době nemají k dispozici

  pobytové služby pro lidi pouze s tě-

  lesným postižením, zvláště pak pro

  mladší. Od ledna příštího roku by měl

  poskytovat takovouto službu Kosa-

  tec v Pardubicích – bude to pobytová

  forma sociální rehabilitace. U takové

  služby je potřeba mít návaznost i na

  zdravotnickou rehabilitaci, což ne-

  spadá pod sociální péči, ale mělo by

  to být právě v Kosatci vyřešené. Cí-

  lovou skupinu lidí se zdravotním po-

  stižením mají v DOZP Simeon SKP-

  -CENTRA, ale nespecializují se jen na

  lidi s tělesným postižením.

  Liberecký kraj

  Na území tohoto kraje byla vytipová-

  na dvě zařízení odpovídající druhem

  služeb zmiňované cílové skupině:

  Jedličkův ústav, příspěvková orga-

  nizace, a Denní a pobytové sociální

  služby Česká Lípa, příspěvková or-

  ganizace.

  Plzeňský kraj

  V tomto kraji odpovídá zadané cha-

  rakteristice Centrum pobytových

  a terénních sociálních služeb Zbůch.

  Ústecký kraj

  Zde působí jedna organizace, kterou

  zřizuje Ústecký kraj a specializuje

  se na osoby s tělesným postižením:

  Ústav sociální péče pro tělesně po-

  stižené dospělé Snědovice, příspěv-

  ková organizace. Cílová skupina

  18–80 let. 

• Strana 12

  REFLEKTOR

  Auto splněných přání

  Ze spolupráce Konta Bariéry aspolečnosti Globus

  vzešel další užitkový vůz, který bude pomáhat

  vorganizaci poskytující služby lidem spostižením.

  Jeden znejnovějších přírůstků do flotily více

  než osmi desítek aut je dodávka pro Život bez

  bariér, z. ú., vNové Pace. Organizace, kterou

  před bezmála dvaceti lety založili manželé

  Jitka aJosef Fučíkovi, odvádí nejen kus dobré

  práce pro lidi na Královéhradecku aLiberecku,

  ale má za sebou iúctyhodný počin vpodobě

  rekonstrukce chátrajícího barokního kláštera.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Josef Fučík měl zaběhnutou staveb-

  ní firmu. Psal se rok 1998, když se

  rozhodl, že se před předáním jedné

  zakázky osvěží v bazénu, do kterého

  skočil po hlavě. Bohužel si nevšiml,

  že voda je z velké části vypuštěna,

  a tak si způsobil těžký úraz páteře,

  po němž ochrnul. Nohama nehýbe

  vůbec, ruce mu fungují s omezením.

  Přesto prý cítí celé tělo, což přikládá

  tomu, že hned po incidentu osobně

  instruoval přítomné, jak s ním mají

  nakládat. Zužitkoval tak své letité

  zkušenosti z předchozí práce na ly-

  žařském vleku, kde byla pomoc zra-

  něným každodenním chlebem.

  COŽ TAKHLE KOUPIT KLÁŠTER?

  Jelikož s manželkou postrádali

  v re gionu potřebné sociální služ-

  by, rozhodli se v roce 2002 založit

  vlastní sdružení, aby pomohli lidem

  v podobné situaci. Oficiální regist-

  race přišla dva roky nato. Začínali

  skromně, ale počet klientů se rychle

  rozrůstal, takže už o dva roky pozdě-

  ji jim začaly být prostory poskytnuté

  městem malé. „Tehdy jsem jel kolem

  budovy paulánského kláštera, domi-

  nanty města, kde právě zrušili ne-

  mocnici, a všiml jsem si, že je objekt

  na prodej. Tak jsem se rozhodl, že do

  toho půjdeme,“ vypráví Josef Fučík

  se samozřejmostí, jako kdyby mluvil

  o nákupu v samo obsluze.

  Přestože nadšeně, barvitě, široce

  i trochu překotně popisuje všechny

  peripetie, úskalí a neblahé detaily,

  stejně ve vás vzbuzuje pocit, že je

  přece úplně normální být na vozíku

  a přitom se pustit do rekonstrukce

  barokního kláštera z 18. století jen

  s hrstkou lidí a prakticky bez peněz.

  Jeho veselá energická povaha je až

  nakažlivá.

  On si vzal na starost stavební prá-

  ce, manželka řešila finance, přede-

  vším projekty Evropské unie. Když

  si vzali první úvěr na jeden milion

  korun, nikdo moc nevěřil, že se jim

  dílo povede. O několik let později

  udělená dotace 45 milionů z ev-

  ropské unie na rekonstrukci však

  zamíchala kartami. Asi i k údivu

  samotného vedení města, jež se

  samo o nejvýznamnější památku

  na svém území původně nemělo

  zájem postarat, ale nakonec se spo-

  lečně s Královéhradeckým krajem

  připojilo a rekonstrukce za zhruba

  130 milionů se podařila zrealizovat.

  Nyní je budova kláštera převedena

  do majetku města.

• Strana 13

  13

• Strana 14

  REFLEKTOR / AUTA GLOBUS POMÁHAJÍ

  „Ty první roky byly nepředstavitel-

  ně těžké, všechno byla jedna velká

  improvizace a stres. Vzpomínám si,

  jak jsem tu jednou seděla na scho-

  dech, brečela a říkala: Pepku, co jsme

  to udělali?“ líčí Jitka Fučíková, která

  si svého času prý chodila po zná-

  mých půjčovat peníze na výplaty za-

  městnancům. Společně se synem žili

  skromně z Josefova důchodu a pro-

  nájmu jednoho pozemku. Přesto vy-

  padají, že by neměnili, a nyní konečně

  sklízejí zasloužené plody. Společně

  nás provázejí třemi křídly vzorně re-

  konstruovaných prostor. Pouze jedno

  křídlo a barokní kostel zůstaly církvi.

  Kudy vede vlastnická hranice, je kon-

  trastně vidět na vnější omítce.

  VOZÍČKÁŘ BAGRISTOU

  Josef během prohlídky svoji ženu

  téměř nepustí ke slovu a má příběh

  nejen ke každé místnosti, ale téměř

  ke každé dlaždici či dveřím. Jelikož

  je od fochu, moc dobře si všímal, jak

  je která práce odvedena. Sám dohlí-

  žel a mnohé i sám vybudoval, pří-

  padně také boural, když bylo potře-

  ba. Z nadšení přechází v slzy dojetí,

  když náhodou potkáváme prvního

  významného soukromého mecená-

  še, jenž je v počátcích podpořil. Ob-

  rovsky si váží každého, kdo je kdy

  podržel a podporuje. Významný po-

  díl a dík dává také Nadaci Charty 77.

  Za odrazový můstek také považují

  charitativní adventní koncert v Čes-

  ké televizi z roku 2006.

  Stejně tak vzpomíná, jak mu v jed-

  né firmě zapůjčili malý bagr, do ně-

  hož Josef nehledě na svůj handicap

  osobně nasedl, a ušetřil tak za de-

  moliční a výkopové práce statisí-

  ce, ne-li miliony. Hodně pomáhali

  místní řemeslníci. Teď už zbývají

  zdánlivé detaily. „Dokončíme pří-

  jezdovou plochu a parkoviště před

  klášterem, a jak se říká ve filmu Na

  samotě u lesa, pak už nezaseju a pů-

  jdu do důchodu,“ směje se pan Fučík,

  ale on i všichni kolem dobře vědí,

  že nic není vzdálenější pravdě. On

  i manželka sice cítí, že síly možná

  ubývají rychleji než dřív, ale elán jim

  tedy rozhodně nechybí. Navíc kdo by

  chtěl opustit dílo, když je téměř hoto-

  vo? Možné pokračovatele vidí v ro-

  dině svého čtyřicetiletého syna Aleše

  s partnerkou a dvěma vnučkami. Ze-

  jména teprve pětiletá Klárka prý už

  nyní říká, že už to tam všechno zná,

  takže brzy začne.

  Ačkoliv ne tak úplně vše je hotovo.

  Zbývá ještě poslední patro. Vjíždíme

  do něj moderním výtahem, abychom

  se ocitli v troskách bývalého ne-

  mocničního oddělení. Takhle to tu

  vypadalo všude. I po dvou dekádách

  tu stále čpí dezinfekce z operačních

  sálů. Na oprýskaných zdech jsou

  zbytky dlaždiček, několika vrstev

  barevných nátěrů, sanitární tech-

  niky, různých obkladů a podobně.

  Vše pokrývá prach. Josef vzpomíná,

  jak sem chodil za svojí maminkou,

  která zde pracovala jako zdravotní

  sestra. Dokonalé kulisy pro natáčení

  nějakého thrilleru nebo na pořádání

  punkového mejdanu či industriální

  technoparty. Do takových míst se

  vozíčkář často nedostane. Za pár let

  by tu měla být galerie. Josef Fučík

  sice víc doufal v byty samostatného

  bydlení, investorem budovy však už

  je město. „Naše organizace by provoz

  finančně neutáhla, vždyť jen to celé

  vytopit stojí statisíce ročně. Když za-

  pnu kotel, úplně vidím, jak z komína

  létají bankovky. Život bez bariér tu

  bude mít garantované sídlo na pat-

  náct let,“ konstatuje bez sentimentu

  Josef Fučík.

  ŽIVOT BEZ BARIÉR

  A čemu všemu se vlastně Život bez

  bariér věnuje? Všechny aktivity ve

  čtyřech různých objektech (z toho tři

  v areálu kláštera) směřují především

  na podporu osob s tělesným, men-

  tálním, duševním nebo smyslovým

  postižením. Pomáhají také jejich ro-

  Tehdy jsem jel kolem budovy

  paulánského kláštera, dominanty

  města, kde právě zrušili nemocnici,

  a všiml jsem si, že je objekt na prodej.

  Tak jsem se rozhodl, že do toho

  půjdeme.

  Manželé Fučíkovi

  mohou být právem

  hrdí na odvedenou

  práci. Zbývá

  dodělat poslední

  patro.

• Strana 15

  15

  dinným příslušníkům a seniorům.

  Právě posledně jmenovaným bude

  hlavně sloužit nový vůz. „Pečujeme

  o lidi s alzheimerem a součástí toho

  je také aktivizační služba, kdy seniory

  vozíme na místa, která by rádi ještě

  viděli, protože byla nějak důležitá v je-

  jich životě. Proto tomu vozu říkáme

  Auto splněných přání,“ vysvětluje Josef

  Fučík. Kromě toho provozuje také

  denní stacionář, sociální poradenství

  a rehabilitaci, komunitní centrum,

  bezbariérové ubytování a půjčov-

  nu kompenzačních pomůcek. Ty

  dává Josef Fučík osobně dohromady

  z mnohdy už nefunkčních kousků,

  které posbíral, kde se dá. Důkazem

  jeho zručnosti a kutilství je jeho

  vlastní elektrický vozík, jemuž při-

  dal všemožné nadstandardní funkce

  v podobě různých náklonů a pro-

  dlouženého dojezdu.

  Nezapomíná ani na zaměstnávání

  osob se zdravotním postižením pro-

  střednictvím vytváření chráněných

  pracovních míst. Provozují rovněž

  textilní a keramickou dílnu. Různé

  služby v loňském roce využilo přes

  115 klientů, nehledě na 180 zápůj-

  ček kompenzačních pomůcek.

  A co dělají manželé Fučíkovi,

  když nějakým nedopatřením zrov-

  na nepracují? Vedle nového auta

  od Globusu parkuje jejich speciálně

  upravená dodávka s hydraulickou

  plošinou a vnitřní lůžkovou úpravou.

  Je vidět, že už ledacos zažila. S ní rádi

  vyrážejí do Alp, třeba k Bodamské-

  mu jezeru. Tam v létě načerpají síly

  na zbytek roku. Tak ať jim energie

  ještě dlouho vydrží! 

  Všechny aktivity

  ve čtyřech různých

  objektech (z toho tři

  v areálu kláštera)

  směřují především

  na podporu osob

  s tělesným, mentálním,

  duševním nebo

  smyslovým postižením.

  Pomáhají také jejich

  rodinným příslušníkům

  a seniorům.

  Součástí kláštera

  je i poklidné

  nádvoří.

  Auto splněných

  přání už slouží

  svému účelu.

  Auta bez bariér

  Již  vozů se podařilo za dvě

  dekády spolupráce hypermarketů

  Globus a Konta Bariéry předat

  dobročinným organizacím, které se

  starají o handicapované, imobilní

  seniory či děti a další znevýhodněné

  občany. Nejnověji získaly v roce 

  tři automobily charitativní organizace

  MCU KOLOSEUM z Liberce, Otevřená

  OKNA z Jindřichova Hradce a Život

  bez bariér z Nové Paky. Nákup

  velkoprostorových vozů značky

  Ford Globus financuje z prodeje

  ekologických tašek a trvanlivých

  ovosáčků ve svých obchodech.

  Celkem se takto pro Konto Bariéry

  podařilo vybrat  milionů korun.

• Strana 16

  REFLEKTOR / SOCIÁLNÍ PRÁCE

  Sociální pracovník

  nesmí být záchranář

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: MILAN JAROŠ

  Letos na jaře v areálu kousek od

  vlakové severní zastávky otevřeli

  za přítomnosti vedení kraje moder-

  ní prostory, odpovídající aktuálním

  trendům v sociální péči a poskytující

  zázemí nezbytné pro důstojný život

  klientů i práci personálu, stejně jako

  dostatek místa pro každodenní akti-

  vity i pro chvíle odpočinku.

  CÍTIT SE JAKO DOMA

  Tak zní věta z informačního letáku.

  A co se za ní skrývá? „Snažili jsme

  se, aby se tady klientům líbilo a aby

  se nový prostor co nejvíce přiblí-

  žil jejich běžnému domácímu pro-

  středí,“ vysvětluje ředitelka Centra

  Empatie Lenka Hebíková Kubátová.

  „V celém areálu domova se potkáte

  s novým logem Empatie – postavič-

  kami chlapce a dívky, které navrho-

  val jeden z našich klientů. Postavičky

  reflektují účel, kterému daný prostor

  slouží, což je hravé a vzdělávací,“

  upozornila s úsměvem ředitelka

  Hebíková Kubátová s tím, že na vý-

  malbě se podílel i českobudějovický

  street artový umělec Jakub Štark,

  který např. centrální halu vyzdobil

  sportujícími postavičkami. Na stěně

  centrální haly nechybí ani tradiční

  výzdoba v podobě diplomu za spor-

  tovní úspěchy v rámci prvoligového

  turnaje v boccie, kterou klienti rádi

  a úspěšně hrají.

  Všechny prostory pro klienty v ob-

  jektu jsou přízemní, jedno nadzemní

  podlaží je určeno pouze zaměstnan-

  cům. Rozsáhlá budova při pohledu

  ze zahrady působí na klienty příjem-

  ně jako menší domky. Ze společen-

  ské haly jsou přístupné tři domác-

  nosti týdenního stacionáře. Každá

  domácnost je navržena pro osm lidí

  a zahrnuje velký obytný prostor,

  šest pokojů jednolůžkových a jeden

  dvoulůžkový. Z pokojů je velkými

  okny umožněn výhled do zahrady.

  Obytný prostor je rozdělen na část

  kuchyňskou, jídelní a společenskou,

  všechny jsou prosvětleny proskle-

  nou stěnou s výhledem do zahrady.

  „Vše je navrženo tak, aby zde měli

  klienti veškerý komfort a zároveň

  možnost svou domácnost obslu-

  hovat sami. Samozřejmostí nového

  stacionáře jsou společenské i aktivi-

  zační místnosti, které jsou pohledo-

  vě i přístupově otevřeny do parkové

  části zahrady se vzrostlými stromy.“

  PAVÍ HODY?

  U malého amfiteátru pracuje několik

  klientů spolu se zaměstnanci. Shra-

  bují trávu, bojí se užovky a pozorují

  pávy, kteří se procházejí po zahra-

  dě. „Patří sousedovi a jsou s nimi

  jen problémy, ale nevíme, co s nimi,“

  směje se ředitelka, jako by si vzpo-

  mněla na název nejnovější knížky

  českobudějovického spisovatele

  Jana Štiftera Paví hody.

  Prozrazuje, že v týdenním stacio-

  náři je celkem 20 klientů, nejmladší-

  mu je 21 a nejstaršímu 55 let. Jejich

  pokoje jsou vzorně uklizené, někteří

  odtud chodí do práce. Sedm klientů

  začalo využívat službu již před ro-

  kem 1990, nejstarší je zde od roku

  1983. Řada našich klientů využívá

  službu týdenního stacionáře již od

  dětství, osm z nich zde začalo bydlet,

  když jim bylo 10 let, nejmladšímu

  šest. Denní stacionář, který zahájil

  svou činnost už v roce 1964, nyní

  navštěvuje 34 klientů, nejmladšímu

  je 14 let a nejstaršímu 60. „Nejdé-

  ŽÍT JAKO BĚŽNÍ ZDRAVÍ LIDÉ JE

  PŘÁNÍM TĚCH, KTEŘÍ SI UVĚDOMUJÍ

  SVŮJ ZDRAVOTNÍ NEBO DUŠEVNÍ

  HENDIKEP, IJEJICH USTARANÝCH

  RODIN. POMOCI JIM TENTO SEN

  NAPLNIT JE UŽ TAKŘKA ŠEDESÁT

  LET POSLÁNÍM ZAMĚSTNANCŮ

  ČESKOBUDĚJOVICKÉHO DENNÍHO

  ATÝDENNÍHO STACIONÁŘE DOMOVA

  LIBNÍČ ACENTRA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

  EMPATIE PRO OSOBY SFYZICKÝM,

  MENTÁLNÍM NEBO KOMBINOVANÝM

  POSTIŽENÍM. PŮLDRUHÉHO ROKU JEJ

  VEDE ŘEDITELKA LENKA HEBÍKOVÁ

  KUBÁTOVÁ, KTERÁ DOBŘE VÍ, ŽE

  ÚSPĚCH TKVÍ VE SPOLUPRÁCI VŠECH

  ČLENŮ TÝMU.

• Strana 17

  17

  le sem chodí klientka, která začala

  využívat naší služby v roce 1978,“

  prozrazuje ředitelka. Pro ilustraci –

  ten rok např. vyletěl do vesmíru náš

  první kosmonaut, českoslovenští ho-

  kejisté byli o skóre druzí na domá-

  cím MS a komunistický režim roz-

  hodl o zbourání kostela sv. Prokopa

  v Prášilech na Šumavě.

  Kolem budovy uklízí jedna pečlivá

  klientka, která by ráda sehnala práci

  v úklidové firmě. Zatím se jí nedaří

  uspět, ale kdo ví, třeba příště. Patří

  k těm, kteří se nespokojí s nečinnos-

  tí, a chce být užitečná a prospěšná.

  V roce 2009 zahájily svou činnost

  i sociálně terapeutické dílny v areálu

  Domova Libníč, od letošního úno-

  ra poskytují svoje služby v Empatii,

  čímž se výrazně zvýšila jejich do-

  stupnost pro klienty, kteří mohou

  dojíždět MHD. „Nově navazujeme

  spolupráci s praktickými školami

  v Českých Budějovicích nebo Trho-

  vými Sviny a Úřadem práce s cílem

  usnadnit přechod klientů se zdra-

  votním postižením na otevřený nebo

  chráněný trh práce.“ Ředitelka ví, že

  ne každý práci sežene nebo v ní vy-

  drží, důležité je ale stále se pokoušet

  o uplatnění, protože každý chce být

  užitečný a mít pocit z dobře vykona-

  né práce. Ve zdejších dílnách pracu-

  je v současnosti 31 klientů – pletou

  ošatky nebo vyrábějí keramiku. Nej-

  mladší klientce je 23 let a nejstarší

  65 let.

  CHARITNÍ ZAČÁTKY

  Jak se člověk stane zodpovědným za

  desítky klientů a zaměstnanců? Není

  to hned, o čemž svědčí osobní recept

  současné ředitelky. „K sociální prá-

  ci jsem se dostala úplnou náhodou,

  když jsem jako porodní asistentka

  začala studovat vysokou školu. Moh-

  la jsem si vybrat buď tříletý obor

  ošetřovatelství, nebo pětiletý obor

  rehabilitace. Kamarádka mi tenkrát

  řekla: Když už tam jdeš, tak si rov-

  nou zaškrtni pět let. Nevěděla jsem,

  kam mě univerzita nasměruje. Po

  mateřské jsem nastoupila do Cha-

  rity České Budějovice, i když jsem

  si myslela, že neprojdu výběrovým

  řízením. Jenže tehdejší ředitelka Mi-

  chaela Čermáková mi řekla: Super,

  vás beru!

  Charita pro ni znamenala pět let

  krásné práce, lidé kolem prý měli

  pochopení pro nováčky. „Byla jsem

  studentkou vysoké školy, starala se

  o dvě děti, všechno jsem si musela

  nadělávat. Charita ale dávala prostor

  a ředitelka měla velkou trpělivost,

  abychom se všechno naučili. Byla

  úžasná, protože dbala na naše vzdě-

  lávání. Měli jsme možnost přihlásit

  se na skvělé kurzy do Prahy pod

  vedením psychologů, vzpomínám

  si na vynikající doktorku Bohumi-

  lu Bašteckou, u které jsem získala

  základy kvalitní krizové intervence.

  Delší dobu jsem pak zůstala praco-

  vat v Poradně pro ženy Eva,“ vypráví

  ředitelka.

  Měla však pocit, že se jedná po-

  řád o totéž a že práce s klientkami

  je na dlouhou trať. „Jsem asi trošku

  rychlejší povahy a tahle práce mě

  přestala postupně naplňovat, proto

  jsem se přihlásila na výběrové říze-

  ní na sociální pracovnici do Centra

  sociálních služeb Staroměstská. Zde

  byli senioři, úplně jiná cílová kliente-

  la. Jednalo se o náročné období, pro-

  tože začal platit zákon o sociálních

  službách a zaváděly se standardy.

  Setkali jsme se tehdy s nepocho-

  pením zdravotních sester a zdra-

  votního úseku. Všechno bylo nové

  Volnočasovým

  aktivitám se klienti

  Empatie věnují rádi

  a jejich výrobky

  si mohou zájemci

  pořídit přímo

  i na recepci

  zařízení.

  Snažili jsme se, aby se tady klientům

  líbilo a aby se nový prostor

  co nejvíce přiblížil jejich

  běžnému domácímu prostředí.

• Strana 18

  REFLEKTOR / SOCIÁLNÍ PRÁCE

  a těžké, ale na druhou stranu jsem se

  naučila, že si všechno musím udělat

  sama. Říkala jsem si, že nesmím se-

  lhat a musím myslet pozitivně. Pořád

  jsem měla strach z inspekce, což

  mě motivovalo, že jsem se snažila

  dodržovat a mít všechny pracovní

  postupy v pořádku. Tehdy jsem také

  začala externě spolupracovat s Ži-

  votem 90, kde jsem působila téměř

  10 let. Myslím si, že jsme ve městě

  dobře rozjeli službu tísňové péče

  pro seniory. Touhle krásnou spolu-

  prací s lidmi jsem si kompenzovala

  úlohu vedoucí, která má na starosti

  jen papíry a vedení metodiky. Tehdy

  jsem se dostávala ke klientům domů

  a viděla, jak žijí a jaké mají starosti.

  Dbali jsme, aby senior nejdřív prošel

  domácí péčí, terénní péčí a až teprve

  pak nastoupil do domova.“

  Ale i zde pohár přetekl a Lenka

  Hebíková Kubátová šla pracovat na

  českobudějovický magistrát, od-

  bor sociálních věcí. „Působila jsem

  na úseku samosprávných činností,

  takže mi senioři stejně zůstali, ale

  věnovala jsem se aktivitám, což zna-

  mená práci v komunitních centrech,

  klubech důchodců. Snažili jsme se

  provázat kluby se seniory a vytvořit

  pravidelné programy, aby na sebe

  navazovaly, místo aby se dublovaly.

  Stála jsem i u rozjezdu nového ko-

  munitního centra na Jizerské.“

  HLEDAT CESTY SPOLEČNĚ

  Před Lenkou se objevila další výzva,

  když se dozvěděla, že je vypsáno vý-

  běrové řízení na ředitelku Domova

  Libníč. „Tahle organizace mě vždyc-

  ky zajímala, aniž mě napadlo jít sem

  pracovat. Čas od času jsem se ale

  dívala na jejich internetové strán-

  ky a spousta zaměstnanců z Libní-

  če přešla na Staroměstskou, takže

  jsme se i znali, a zařízení mě tedy

  provázelo. Jednalo se ovšem o jinou

  cílovou skupinu. Na výběrové říze-

  ní jsem se tehdy připravila tak, že

  jsem si zanalyzovala všechny služby

  a bylo mi jasné, co bych kde chtěla

  změnit. S tím jsem šla do výběro-

  vého řízení, které jsem vyhrála. Na-

  stoupila jsem a zjistila, že je všechno

  úplně jinak, než jsem si myslela, byla

  zvyklá a předpokládala,“ usmívá se

  ředitelka.

  Klientela je tedy jiná – stejně jako

  metody práce a postupy. Empatie

  k druhým ovšem zůstala. Tehdy se

  rozhodla, že začnou služby vyko-

  návat, jak fungují v ostatních zaří-

  zeních. „I když vím, že zdejší klienti

  jsou jiní, myslím si, že metody a způ-

  soby práce můžou být stejné jako

  v jiných sociálních zařízeních. Jsem

  tady už rok a půl, trochu trvalo, než

  jsme si vyjasnili s týmem, jak bu-

  deme pracovat. Jsem pro týmovou

  práci, nejsem a nebudu žádný solitér,

  který rozhoduje sám, i když k tomu

  mám asi jako ředitelka výsadní

  právo. Nad každým problémem se

  sejdeme jako tým a hledáme cestu

  společně. I všechny vnitřní předpisy

  tvoříme týmovou prací.“

  Zodpovědná osoba všechno při-

  praví ve spolupráci s ředitelkou

  a k výsledku se pak vyjadřují zá-

  stupci všech ostatních úseků tak,

  aby nic neuniklo. „Víme, že na změ-

  nu a zavedení nových účelných po-

  stupů máme několik let – a cesta

  nebude jednoduchá. Musíme zcela

  změnit organizační strukturu, proto-

  že jednotlivé služby měly své vedou-

  cí, zatímco sociální úsek stál stranou.

  Já se snažím, aby vedoucí i sociální

  pracovník byli aktivní v dané služ-

  bě, nesli plnou zodpovědnost a měli

  svou zástupnost. Co mě trochu tíží,

  je nutnost vybudovat kvalitní tým

  odborníků. Současná agenda je tak

  rozsáhlá a objemná, že jeden nemů-

  že uchopit všechno a potřebuje mít

  v týmu různé kvalitní odborníky.

  Musím jim dát prostor, aby měli do-

  statek volnosti, byli dobře zaplaceni

  a měli čas i prostředí pro výkon svojí

  odborné práce. Jsem už jenom ředi-

  tel, který síly všech někam směřuje,“

  zdůrazňuje Lenka Hebíková Kubáto-

  vá.

  DVĚ FAKULTY VE MĚSTĚ

  Klientů sociálních a zdravotnických

  služeb ve společnosti přibývá, přiby-

  lo ovšem i škol, kde se k této práci

  studenti vedou. V Českých Budě-

  jovicích působí řadu let Zdravotně

  sociální fakulta i Teologická fakulta

  Jihočeské univerzity, jejichž absol-

  venti do sociálních služeb směřují

  Kontakt:

  Domov Libníč aCentrum sociálních služeb Empatie,

  Libníč ,   Libníč

  Telefon:  , e-mail: info@domovlibnic.cz,

  www.domovlibnic.cz

  Další pracoviště:

  Pražská tř. /a,   České Budějovice

  Tyršův sad /,   České Budějovice

  Klienti Empatie

  se rádi a úspěšně

  věnují boccie,

  o čemž svědčí

  jejich nadšení

  z tréninků

  a vyhrané medaile,

  poháry nebo

  diplomy.

• Strana 19

  19

  nebo zde mohou najít uplatnění. Má

  tedy ředitelka do svého týmu z koho

  vybírat?

  „Působnost obou fakult v jednom

  městě nevnímám jako výhodu ani

  jako nevýhodu. Ale že je mezi absol-

  venty převis žádostí uplatnit se v so-

  ciální práci s postiženými, říct nemů-

  žu. Mám pocit, že studentů, kteří se

  téhle práci chtějí věnovat, je opravdu

  pomálu. Většinou jdou na tento obor

  možná proto, že se jinam nedosta-

  li, takže v průběhu studií zkoušejí

  odejít jinam nebo jdou po skončení

  školy úplně mimo vystudovaný obor.

  Ještěže působím jako externí vy-

  učující na Zdravotně sociální fakultě.

  Jsem moc ráda, že vyučuji dálkové

  studenty, kteří jsou úplně jiní než ti

  z denního studia. Jsou už totiž z pra-

  xe, takže vědí, že vzdělání potřebují,

  a zajímají se o studium, což je úplně

  jiný přístup než u mladých.“

  Ředitelka Lenka Hebíková Kubá-

  tová má dlouholeté pracovní zkuše-

  nosti z nestátního neziskového sek-

  toru i ze zařízení patřících pod město

  nebo kraj. Jaké vidí rozdíly v obou

  typech organizací poskytujících

  podobné služby? „V neziskovém

  sektoru jsem vnímala větší volnost,

  protože jsem si svou práci mohla na-

  plánovat, jak jsem chtěla. Měli jsme

  větší možnosti stáží i vzdělávání. Už

  několik let ale platí zákon o sociál-

  ních službách a rozdělovací povin-

  nost je jasně daná. Neziskovky mají

  asi větší volnost v rozdávání bene-

  fitů, jenže jsou svázány mzdovými

  tarify. My dodržujeme platovou ta-

  bulku, takže u nás se zaměstnanci

  mají platově podstatně lépe, ale zase

  nejsme tolik flexibilní. Každou změ-

  nu musí schvalovat zřizovatel, což

  ředitele trošku svazuje, ale je to tak

  nastavené u všech příspěvkových

  organizací. Pravda je, že zaměstnan-

  ci, kteří přijdou z neziskového sekto-

  ru, jsou trochu volnější.“

  NESKOČIT NA LEP

  Každá práce chce své a ne každý se

  k nějaké hodí. Jakou vlastnost by vše-

  obecně měl mít sociální pracovník

  pracující s klienty? „Asi by neměl

  hned skočit klientovi na lep, což se

  musí dlouho učit. Sociální pracovník

  nesmí být záchranář. Tuhle doved-

  nost jsem se velmi dobře naučila na

  charitě, kdy jsme pomáhali rodinám

  s nízkorozpočtovými příjmy. Ženy

  k nám přišly v pátek odpoledne s tím,

  že umírají hlady nebo nemají kde

  byd let a musí na ulici. Pravda to vět-

  šinou není, protože tyhle klientky si

  vždycky umějí poradit, ale důležité je

  opravdu v klidu je vyslechnout a při-

  takat: Ano, pomohu vám, ale za urči-

  tých, jasně daných pravidel, a je třeba

  dodržovat určitou návaznost činností.

  Je důležité neskočit jim hned na lep,

  abych vzala peníze a šla koupit jídlo,

  pití nebo sunar a ještě jim dala peníze

  v hotovosti. Za tuhle zkušenost vdě-

  čím mnohaleté praxi v sociální práci

  a snažím se nenechat se ovlivnit ani

  dnes na pozici ředitelky. Samozřej-

  mě, že občas také ujedu, ale myslím,

  že se snažím hodně všechno promýš-

  let. I proto jsem zastáncem týmové

  práce, která může předejít různým

  přehmatům a pozdějším výčitkám,“

  dodává ředitelka Lenka Hebíková

  Kubátová, která svou osobní empatii

  spojila před půldruhým rokem s Em-

  patií s velkým E. 

  Zařízení poskytuje

  činnosti, které si

  vyberou lidé

  podle svých

  zájmů a potřeb.

  O úklid stacionáře

  a jeho okolí se

  starají také klienti,

  kteří se tak možná

  připravují i na

  budoucí povolání.

  Tahle organizace mě

  vždycky zajímala,

  aniž mě napadlo jít

  sem pracovat. Čas od

  času jsem se ale dívala

  na jejich internetové

  stránky a spousta

  zaměstnanců z Libníče

  přešla na Staroměstskou,

  takže jsme se i znali,

  a zařízení mě tedy

  provázelo.

• Strana 20

  REFLEKTOR / INOVATIVNÍ LÉČBA RAKOVINY

  Přál bych si,

  aby se mitotam

  dostal klidem

  Přibližně před 15 lety napadlo buněčného

  biologa Jiřího Neužila, jak vytvořit unikátní

  protinádorovou látku, která by cílila přímo

  na mitochondrie nádorových buněk.

  Syntéza mitotamu se uskutečnila na jeho

  tehdejším pracovišti, australské Grith

  University. Později se výzkum přenesl

  doBiotechnologického ústavu Akademie

  věd. Ikdyž se nová léčivá látka jeví velmi

  nadějně, cesta kpacientům je ještě dlouhá.

  Text: ANNA KUDRNÁČKOVÁ

  Foto: MILAN JAROŠ

  První fáze klinické studie proběh-

  la vČesku, na Onkologické klinice

  Všeobecné fakultní nemocnice

  vPraze. Potvrdila, že mitotam je

  bezpečný aúčinkuje na karcinom

  ledvin. Lék tak čeká 2. fáze tes-

  tování, tentokrát už na stovkách

  pacientů. Máte ztoho radost?

  Velkou. Když se v laboratoři na my-

  ším modelu ukázalo, že mitotam vel-

  mi dobře funguje proti triple negativ-

  nímu nádoru rakoviny prsu, který je

  velmi těžko léčitelný, nenapadlo mě,

  že výzkum dojde tak daleko. Tako-

  vých látek vznikne v laboratořích

  opravdu mnoho. K pacientům se ale

  dostanou jen výjimky. Nám se po-

  vedlo už během první fáze testování

  dvěma pacientům s metastazujícím

  nádorem ledvin doslova zachránit

  život. Léčba u nich zabrala a daří

  se jim dobře. Mohl bych si tedy říct:

  mise splněna. Vnitřně mě to velmi

  těší. Ale rádi bychom to dotáhli do

  úplného konce, to je jasné.

  Jaký je mechanismus účinku

  vašeho léku?

  Mitotam se od ostatních léků na ra-

  kovinu odlišuje tím, že působí přímo

  na mitochondrie nádorových bu-

  něk. Mitochondrie vytvářejí energii

  pro buňky, a proto se někdy laicky

  připodobňují k jakýmsi buněčným

  elektrárnám. Látka tohoto typu se

  na onkologických pacientech testo-

  vala poprvé v historii. Objev vychází

  z faktu, že rakovinné buňky rostou

  velmi rychle a překotně, a proto po-

  třebují více energie. Mají tedy více

  mitochondrií a právě k nim mitotam

  posíláme. Naše látka nevyřadí mi-

  tochondrie z činnosti úplně, pořád

  vyrábějí energii, ale donutí je vytvá-

  řet reaktivní formy kyslíku, který

  sekvencí reakcí způsobí, že je buňka

  nucena spáchat sebevraždu. Přinutí-

  me tedy rakovinné buňky, aby samy

  sebe zlikvidovaly zevnitř.

  Jak jste vlastně na tento nápad

  přišel?

  Když jsem před mnoha lety pracoval

  v Mnichově, zjistil jsem, že antioxi-

  dant vitamin E se dá určitým způ-

  sobem změnit a že jeho analog po

  této změně zabíjí rakovinné buňky.

  Šlo o náhodný objev, který vznikl

  díky chybě v laboratoři. Zaujalo mě

  to a začal jsem přemýšlet nad tím, že

  Mitotam

  se od

  ostatních

  léků na

  rakovinu

  odlišuje

  tím, že

  působí

  přímo na

  mitochon-

  drie ná-

  dorových

  buněk.

• Strana 21

  21

  se do budoucna možná budu zabývat

  nádorovým výzkumem. Do té doby

  jsem se věnoval výzkumu srdce

  a ateroskleróze. Říkal jsem si ale, že

  jestli se mi někdy povede najít něja-

  ký nový lék, mohl by to být právě lék

  na rakovinu. Nádorové buňky jsou

  totiž z výzkumného hlediska velmi

  zajímavé. A na většinu typů nádorů

  účinné léky stále chybějí.

  Nápad na mitotam přišel během

  vašeho působení na Grith Uni-

  versity vSouthportu, kde půso-

  bíte od roku 2002. Kdy jste začali

  mitotam vyvíjet?

  Někdy kolem roku 2006. V té době

  jsem měl u sebe v laboratoři na mís-

  tě postdoktoranda skvělého chemika

  Jana Štursu. V jednom prestižním vě-

  deckém časopise vyšel tehdy článek

  portugalských vědců o léčivé látce

  jménem tamoxifen, která je účinná

  proti hormonálně závislému nádoru

  prsu. Popisovali, že na úrovni nádoro-

  vých buněk v kultuře působí přímo na

  mitochondrie, na zvířatech ani lidech

  ji ale netestovali. Když jsem jednou

  pádloval podél břehu Tichého oceá-

  nu, napadlo mě, že to, co jsme kdysi

  udělali s analogem vitaminu E, by-

  chom mohli provést i s tamoxifenem.

  Kolega Honza Štursa pak navrhl

  a realizoval syntézu mitotamu s mi-

  tochondriálním vektorem, chemic-

  kou skupinou, která zavádí původní

  tamoxifen přímo do mitochondrií.

  Jak dlouho mu trvalo, než látku

  syntetizoval?

  Bylo to velmi obtížné. Ale díky tomu,

  že má Honza „buldočí“ povahu, do-

  kázal na syntéze pracovat rok a půl.

  Následovaly testy na myších, během

  kterých jsem nemohl ani spát vzru-

  šením, jak to dopadne. Vkládal jsem

  do toho velké naděje nejen proto, že

  bylo ve výzkumu už hodně peněz.

  Nakonec se ukázalo, že je látka ne-

  toxická a má velice pěkný účinek na

  nádory. V té době začal náš výzkum

  podporovat Karel Komárek, zaklada-

  tel společnosti SmartBrain. Kdysi ho

  totiž zaujal náš výzkum provitami-

  nu E. Když jsem mu ukázal, jaké vý-

  sledky máme s mitotamem na myš-

  ích, byl nadšený.

  Aproč se později výzkum přesu-

  nul do Česka?

  Když něco objevíte na Grith Uni-

  versity v Southportu, musíte to nej-

  prve nabídnout tamnímu patentové-

  mu oddělení. To si udělalo analýzu, ze

  které vyšlo, že by bylo příliš riskant-

  ní do toho jít. Že by z toho univerzi-

  ta jednou profitovala, jim připadalo

  iluzorní. Tak jsem dostal dokument,

  že je patent můj. Dnes vlastní podí-

  ly více subjektů – mimo jiné firmy

  Smart Brain a KKCG Karla Komárka

  mladšího, Biotechnologický ústav

  Akademie věd ve Vestci u Prahy, já

  a chemici Jan Štursa a Lukáš Werner,

  kteří na vývoji účinné látky pracovali

  dál v Česku a zajišťovali kromě pre-

  klinických testů i výrobu a schválení

  klinického testování Státním ústa-

  vem pro kontrolu léčiv. Jestli z toho

  jednou budou nějaké peníze, je mi

  ale jedno, jde mi hlavně o to, aby se

  lék, projde-li dalšími dvěma fázemi

  klinických studií, dostal k lidem.

  Zprvu jste si mysleli, že by

  účinná látka mohla účinkovat na

  nádory prsu. Klinické zkoušky ale

  prokázaly, že nejlépe působí na

  nádory ledvin. Překvapilo vás to?

  Na triple negativní nádor prsu mito-

  tam zabíral na myším modelu v labo-

  ratoři. Pak proběhly preklinické testy,

  které se dělají na potkanech a vel-

  kých savcích a testuje se na nich toxi-

  cita. Teprve když se ukáže, že látka

  není toxická na zvířatech, přistupuje

  se ke klinickým testům na lidech.

  První fáze klinických testů trvala dva

  roky. Zařazují se do ní jen ti pacienti,

  Výzkum srdce

  a aterosklerózy

  vyměnil Jiří Neužil

  už před lety za

  hledání léku na

  rakovinu.

• Strana 22

  REFLEKTOR / INOVATIVNÍ LÉČBA RAKOVINY

  u kterých selhala veškerá dostupná

  léčba a kterým už medicína nemá co

  nabídnout. Ve fázi 1 jde o krátkodobé

  podání účinné látky pacientovi a tes-

  tuje se toxicita a účinnost. Ve fázi 1B

  se lék podává dlouhodobě a sledují

  se možné nežádoucí účinky. Do prv-

  ní fáze studie jsme zařadili pacienty

  s různými typy nádorů – nejen prsu,

  ale i plic nebo právě ledvin. Ukázalo

  se, že látka je nejúčinnější právě u pa-

  cientů s nádory ledvin, zabrala u pěti

  z šesti pacientů s tímto typem nádoru.

  Proto je pravděpodobné, že do druhé

  fáze budou zařazeni pacienti s nádory

  ledvin.

  Akdy začne druhá fáze klinic-

  kých testů?

  To se ještě neví, záleží na financích.

  První fáze probíhala na Onkologické

  klinice Všeobecné fakultní nemocni-

  ce v Praze pod vedením prof. Luboše

  Petruželky, který pověřil vedením

  studie onkoložku Zuzanu Bielčiko-

  vou a zúčastnilo se jí přes 70 pacien-

  tů. Už to, že první fáze klinické studie

  proběhla v Česku, je unikátní, proto-

  že je to velmi drahé – u mitotamu to

  bylo možné jen díky trvalé podpoře

  Karla Komárka a jeho syna. Dopo-

  sud dali do výzkumu velké množství

  prostředků, určitě přes 100 milionů

  korun. Myslím, že hnací silou pro ně

  bylo, že i v tak malé zemi, jako je ta

  naše, se dá vytvořit něco, co jednou

  ocení celý svět. Druhá fáze studie je

  už multicentrická, zapojuje se do ní

  více klinik z různých zemí.

  Auskuteční se idruhá fáze na

  některém pracovišti vČesku?

  Byli bychom rádi, kdyby výzkum po-

  kračoval dál v Onkologickém centru

  Všeobecné fakultní nemocnice, kde

  probíhala 1. fáze, ale rozhodne o tom

  ten, kdo bude druhou fázi studie fi-

  nancovat. Možná půjde o nějakou

  velkou farmaceutickou firmu. Dru-

  há část klinického testování je totiž

  velmi drahá a pro českého investora

  těžko ufinancovatelná. Uvidíme také,

  kolik času zabere samotný nábor pa-

  cientů. V každém z vybraných pra-

  covišť bude potřeba vytipovat 20 až

  30 pacientů s nádorem ledvin. Vel-

  mi pravděpodobně půjde o pacienty,

  u nichž už byla odstraněna ledvina

  a nemoc se jim vrátila, stejně jako

  tomu bylo v první fázi studie.

  Jaká je teď vaše role? Zabýváte

  se ještě mitotamem?

  Jednou za čtvrt roku se scházíme

  s Karlem Komárkem starším a další-

  mi kolegy, říkáme tomu koordinační

  výbor. Jinak bádáme dál a i náš další

  výzkum se mitotamu týká. Ví se to-

  tiž, že v nádorech ledvin mohou být

  určité mutace. Domníváme se, že

  u pacientů s určitým typem mutace

  by mitotam nezabral, a náš výzkum

  by to měl potvrdit, nebo vyvrátit. Po-

  kud se náš předpoklad potvrdí, mů-

  žeme navrhnout, aby pacienti, kteří

  budou vybráni do 2. části klinické

  studie, nejprve podstoupili test, zda

  tuto mutaci nemají. Budou-li ji mít,

  z klinického testování bychom je vy-

  řadili. Látka by totiž u nich nefungo-

  vala a zkreslilo by to výsledky. Pro-

  jde-li lék úspěšně přes druhou fázi,

  testuje se ještě ve třetí a pak nastává

  jeho registrace.

  Stane-li se tak, bude to velký

  úspěch české vědy. Jak často

  vám vpráci zvoní telefon súpěn-

  livou prosbou, abyste už teď pro-

  střednictvím mitotamu pomohl

  někomu, kdo se neúspěšně léčí

  srakovinou?

  Často a není to úplně příjemné. Bě-

  hem těch let, po které se mi pacienti

  nebo jejich příbuzní ozývají, jsem se

  naučil s nimi mluvit empaticky. A vy-

  světlit jim, že to nejde. Někdo to po-

  chopí, někdo se rozpláče do telefonu.

  Veřejnost si často myslí, že výzkum

  a vývoj protirakovinných léků boj-

  kotuje lobby nějakých nadnárodních

  farmaceutických společností. Ale tak

  to není a nikdy nebylo. Všechny léky,

  které míří na trh, musí být nejprve

  důkladně otestovány. Jinak by mohly

  lidem ublížit. 

  prof. Ing. Jiří Neužil, CSc. (*)

  Český biochemik se zabývá biologiínádorovýchbuněk.

  Působí vLaboratoři molekulární terapieBiotechnologického

  ústavuAkademie věd České republikyve Vestci uPrahy

  aod roku  také naGrith Universityvaustralském

  Southportu. Od roku  působil šest let vHeart Research

  Institute vSydney. Vroce  se na několik let vrátil

  srodinou do Evropy, pracovalmimo jiné ve výzkumu

  vněmeckém Mnichověnebo ve švédskémLinköpingu.

  Jednou za čtvrt roku se scházíme

  s Karlem Komárkem starším a dalšími

  kolegy, říkáme tomu koordinační

  výbor. Jinak bádáme dál a i náš další

  výzkum se mitotamu týká.

• Strana 23

  REFLEKTOR / ŽIVOT S CYSTICKOU FIBRÓZOU

  23

  Příběh jedné

  slané ženy

  To, že zMagdalény

  nevyroste ukázkově

  zdravé dítě, se manželé

  Zbořilovi dozvěděli jen

  pár měsíců po jejím

  narození. Ve chvíli,

  kdy jejich tříměsíční

  dcera začala výrazně

  ubývat na váze,

  se rozjel několikaměsíční

  koloběh nejrůznějších

  lékařských vyšetření,

  po kterém si mohli

  rodiče poprvé

  vyslechnout diagnózu,

  která má jejich

  dceru doprovázet

  po celý život. Dnes

  Magdaléna Zbořilová

  žije už pětadvacet let

  scystickou fibrózou.

  Cystická fibróza je progresivní gene-

  ticky podmíněné onemocnění, které

  se v klasické formě projevuje přede-

  vším opakovanými infekcemi dýcha-

  cích cest, které postupně způsobují

  fatální poškození plic. Magdaléna tak

  musí již od útlého dětství inhalovat

  a funkčnost svého těla podporovat

  enzymy a vitaminy.

  „Kdyby nebylo mého nikdy ne-

  ustupujícího kašle a poměrně častých

  hospitalizací, mohla bych tenkrát

  někomu připadat jako úplně zdravé

  dítě,“ popisuje Magdaléna, jak se u ní

  nemoc vyvíjela. V dětství byla hodně

  aktivní, ráda sportovala, chodila na

  různé zájmové kroužky, a o prázd-

  ninách dokonce jezdila s rodinou na

  hory nebo k moři. Takové aktivity

  podle jejích slov ale nebývají u dětí

  s cystickou fibrózou úplně běžné.

  „Vím, že některé ,slané děti‘ si kvůli

  obavám svých rodičů o jejich zdraví

  nemohou hrát s ostatními na písko-

  višti nebo jezdit na výlety do přírody,

  a některé kvůli tomu nechodí dokon-

  ce ani do školky. V určitých případech

  mi přijde, že rodičovská péče o tyto

  děti je možná až trochu přehnaná. Já

  chápu, že jsou všude bakterie, taky

  to kvůli své nemoci musím řešit,

  ale jezdit všude společně s dítětem

  Text: ROZÁLIE NIKÉ MOŠOVSKÁ

  Foto: MILAN JAROŠ

  Magdaléna chce hledat řešení, ne výmluvy.

• Strana 24

  REFLEKTOR / ŽIVOT S CYSTICKOU FIBRÓZOU

  a před každým použitím mu drhnout

  záchod nebo ho radši nikam nepouš-

  tět… To mi osobně přijde hodně pře-

  hnaný. Nemělo by se to hrotit, až to

  dítě vyroste, taky nebude všude bě-

  hat s čisticími prostředky,“ pobaveně

  konstatuje mladá maminka.

  „Pro dítě mi přijde opravdu důle-

  žitá socializace. Když se to dítě do

  kolektivu dostane poprvé až ve ško-

  le, je to pro něj hodně těžký a může

  se snadno stát obětí šikany, protože

  neví, jak to v takových kolektivech

  chodí, a navíc trpí ještě nějakými dal-

  šími odlišnostmi spojenými s nemo-

  cí, kterým musí čelit,“ objasňuje svůj

  postoj Magdaléna, která si pamatuje,

  jaké to je být mezi dětmi tak trochu

  jiná. „Během základky jsem nějakou

  dobu byla často na kapačkách, pro-

  to jsem se musela učit doma. Mým

  spolužákům hrozně vadilo, že i když

  do školy chodit ,nemusím‘, dostávám

  vysvědčení a dobré známky.“ Život

  na základní škole jí neulehčovali ani

  někteří rodiče, kteří si na ni chodili

  kvůli projevům její nemoci stěžo-

  vat. „Několik rodičů mých spolužáků

  si chodilo paní učitelce stěžovat, že

  jsou jejich děti nemocné, protože já

  neustále chodím do školy s kašlem.

  To, že kašlu kvůli dědičnému, a tudíž

  nenakažlivému onemocnění, jim bo-

  hužel prostě vysvětlit nešlo.“

  DRUHÉ KOLO

  Situace se začala měnit až s přestu-

  pem na střední školu, kde sice už

  nebylo kvůli školním povinnostem

  a nemocí zhoršující se fyzičce tolik

  času na sport a kroužky, zato spolu-

  žáci byli přece jen o něco chápavější.

  Nejlépe přijímaná se ale Magdaléna

  Zbořilová cítí na vysoké škole, kde

  právě dokončuje bakalářský stupeň

  v oboru optika a optometrie na Fa-

  kultě biomedicínského inženýrství

  ČVUT. Také v optice, kde pracuje na

  poloviční úvazek, si všímá lepšího

  přístupu okolí, i když přiznává, že se

  od svých devatenácti let už v pra-

  covním prostředí setkala i s lidmi,

  kteří naprosto odmítli její situaci po-

  chopit. „Ale samozřejmě jsou okolo

  mě i lidé, kteří se o mne na druhou

  stranu bojí až moc, a na to, jestli mi

  je dobře, se mě zeptají klidně několi-

  krát denně. Já jim většinou poděkuju

  a ujistím je, že kdyby mi začalo být

  opravdu zle, tak si řeknu,“ prohlašuje

  mladá žena s úsměvem.

  Život s cystickou fibrózou ale

  není jen obyčejný život ozvláštněný

  o pravidelné inhalování a následné

  vykašlávání, jak by se mohlo z prv-

  ního pohledu na milou optimistku

  zdát. Zdravotní stav s touto diagnó-

  zou dokáže být velmi nevyzpyta-

  telný. „V současnosti se po fyzické

  stránce určitě necítím tak dobře, jako

  když jsem byla dítě, na druhou stra-

  nu jsem někdy od svých sedmnác-

  ti do dvaadvaceti let prožila období,

  ve kterém mi bylo opravdu nejhůř

  a nebylo jistý, jestli se to ještě někdy

  změní,“ vysvětluje.

  Navzdory těžkému průběhu ne-

  moci v minulosti je teď Magdaléna

  schopná zvládat studium, práci, do-

  cházet na lekce krav magy a s part-

  nerem vychovávat devítiměsíční

  dcerku. Po tomto výčtu aktivit je

  trochu těžké naše povídání stočit

  k otázce na odhadovanou prognózu,

  která při tomto druhu progresivní-

  ho onemocnění nebývá pro všech-

  ny příliš příznivá. „Dlouho se říkalo,

  že životnost lidí s tímto onemocně-

  ním je do třiceti let, ale teď se kvůli

  novým lékům ta průměrná hrani-

  ce zvyšuje. Osobně se snažím tuto

  stránku nemoci moc neřešit a užít si

  ten život tak, jak jen to jde,“ dodává

  s klidem v hlase Magdaléna.

  PACIENTSKÁ POMOC

  V roce 1992 bylo v České republi-

  ce založeno občanské sdružení Klub

  cystické fibrózy, které jako jediné

  na našem území pomáhá rodinám

  dětí a lidem s tímto onemocněním

  zorientovat se v často nepřehledné

  a hlavně neočekávané životní si-

  tuaci. Sdružení poskytuje pacientům

  všechny potřebné informace, sociál-

  ní podporu a poradenství, zapůjčuje

  nebo přispívá pacientům na nezbyt-

  né dechové pomůcky a náhradní díly

  k inhalátorům, jedná s pojišťovnami

  a příslušnými orgány o úhradě no-

  vých léků, nabízí psychologickou

  pomoc, fyzioterapii a pořádá charita-

  tivní a edukační akce pro veřejnost.

  „Klub cystické fibrózy je skvělá

  organizace, která mi už mnohokrát

  pomohla. Je to také místo, kde se

  dá sehnat spousta kontaktů na jiné

  lidi se stejným onemocněním a sdí-

  let s nimi společné poznatky nebo

  životní příběhy. Většinou sice musí

  veškerá konverzace probíhat pouze

  online, protože při osobním setkání

  bychom si mohli vzájemně předat

  některé pro nás nebezpečné nemoci,

  ale i tak mi přijde sdílení ve skupině

  důležité.“ Jak Magdaléna vysvětluje,

  společnost by se o této problematice

  mohla informovat mnohem víc, aby

  nedocházelo k situacím, při kterých

  jsou lidé s touto nemocí vystaveni

  nepochopení od svého okolí – s tím

  se snaží pomoct právě akce pořáda-

  né Klubem cystické fibrózy pro širo-

  kou veřejnost.

  Od užívání si života

  jí jen tak něco

  neodradí.

  Navzdory těžkému průběhu nemoci

  v minulosti je teď Magdaléna schopná

  zvládat studium, práci, docházet

  na lekce krav magy a s partnerem

  vychovávat devítiměsíční dcerku.

• Strana 25

  Léto? Léto!

  Blíží se krásné letní období. Čas

  dovolených, odpočinku, poby-

  tu v přírodě, aktivit, které třeba

  běžně neděláme. Je to dobře, pro-

  tože potřebujeme prožít radost,

  společenství s druhými na chatě,

  při cestě, při grilování, na kávičce,

  sklence vína či škopku piva, jak

  říkají tady v Brně, nebo jen tak při

  setkání.

  Ale… Všechno má své ale. Jsme

  uvolnění, méně soustředění a více

  relaxovaní. Pro nás zdravotníky

  je léto složité období, protože je

  spojeno s mnoha úrazy, medicín-

  sky i lidsky obtížnými situacemi.

  Jen vysvitlo sluníčko, ambulance

  jsou plné a, bohužel, i spinální

  jednotka.

  A stačí možná málo – nespěchat,

  dodržovat pravidla, být ohleduplný

  k ostatním, raději dát přednost než

  závodit, na kolo vždy s helmou

  (i na handbike), nepřeceňovat své

  síly za každou cenu, nic si nedoka-

  zovat za cenu rizika. Když zaženu

  žízeň alkoholem, nemohu usednout

  za volant, na motorku, na kolo.

  Takto bych mohla jmenovat dále.

  Děti vnímají atmosféru doma, vidí

  vzory chování u svých rodičů, pra-

  rodičů. Pozorují, všímají si a také

  tak jednají. Jaký vzor dává mamin-

  ka, která mi s kočárkem v jedné

  ruce a malým chlapečkem za ruku

  druhou přebíhá před autem, když

  má přechod o 30 metrů dále?

  Senioři na výletě na elektrokolech

  a ženy, snad aby si nepocuchaly

  účesy, všechny bez helmy?

  Velmi si přeji a přeji nám všem,

  abychom prožili pokojné a radost-

  né letní měsíce bez nehod a opti-

  málně bez zdravotních problémů.

  Abychom načerpali energii,

  D-vitamin a pohodu do duše

  i srdce. Ať se vám daří a slovy kla-

  sika: Léto budiž pochváleno!

  

  Autorka je lékařka,

  členka Rady Konta Bariéry.

  SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

  25

  Pacienti s cystickou fibrózou se

  kvůli špatnému ředění hlenu velmi

  obtížně brání napadení náhodnými

  viry, se kterými by si sice zdravý or-

  ganismus dokázal snadno poradit, ale

  pro člověka s tímto závažným one-

  mocněním se může stát zdraví ohro-

  žující i obyčejná cesta MHD, jelikož je

  to malý nevětraný prostor s vysokou

  koncentrací lidí. I Magdaléna se musí

  snažit takovým situacím předcházet.

  „I když se tím nechci nechat omezo-

  vat víc, než je nezbytně třeba, kvůli

  CF si musím dávat pozor, abych ně-

  kde něco zbytečně nechytila. U Konta

  Bariéry jsem si z tohoto důvodu za-

  žádala o sociální stipen dium, na kte-

  ré mě upozornila moje vysoká škola.

  Teď ho využívám přímo na cestování

  do školy, abych nemusela cestovat

  hromadnou dopravou,“ popisuje, jak jí

  možnost jezdit autem usnadňuje kaž-

  dodenní život.

  HLEDEJME ZPŮSOB

  Budoucí vystudovaná optometristka

  věří v lepší zítřky. Za rok se chys-

  tá hlásit se na magisterské studium

  v oboru komunikace neslyšících, aby

  byla v optometrické ordinaci schopná

  pomoct opravdu každému zákazní-

  kovi, a až přijde ten správný čas, plá-

  nuje se znovu vrátit ke své oblíbené

  akrobacii v kruhu (tzv. aerial hoop).

  Co všechno dnes pětadvacetile-

  tou Magdalénu v životě čeká, bude

  z velké části záležet na jejím zdraví,

  proto si teď dělá starosti hlavně kvůli

  zprávě, která se k ní donesla. „Vel-

  kým trnem v oku je teď pro mě in-

  formace, že Státní ústav pro kontrolu

  léčiv uvažuje o tom, že bude stano-

  vena určitá hranice plicních funkcí,

  do které lidé s cystickou fibrózou

  nebudou moct užívat jedny konkrét-

  ní a mnoha lidem velmi nápomocné

  léky. Bohužel si evidentně nikdo ne-

  uvědomuje, že právě užívání těchto

  léků i lidmi se zatím lepší funkčností

  plic tento lék pomáhá, protože po-

  stupné zhoršování zdravotního sta-

  vu pacientů zpomaluje,“ konstatuje

  zklamaně a doufá, že jí její nemoc ani

  v budoucnu neznemožní dělat akti-

  vity, které ji baví, a trávit volný čas

  se svými nejbližšími.

  „Ani lidé s cystickou fibrózou by

  se neměli jen tak vzdát, vždycky je

  nějaký způsob, jak se ten život dá

  zařídit. Vždyť i já, která má ne úpl-

  ně dobrý zdravotní stav, jsem se ve

  dvaceti pěti rozhodla začít dělat bo-

  jový sport, a je i víc způsobů, jak mít

  vlastní rodinu…“ zamyslí se ke kon-

  ci našeho povídání. „Myslím, že lidé

  s jakýmkoliv handicapem by si ne-

  měli nechat společností namluvit, že

  něco nejde. Hodně věcí jde, ale člo-

  věk musí hledat způsob,“ vzkazuje

  všem Magdaléna Zbořilová. 

  Pro dítě mi přijde opravdu důležitá

  socializace. Když se to dítě do

  kolektivu dostane poprvé až ve škole,

  je to pro něj hodně těžký a může se

  snadno stát obětí šikany, protože neví,

  jak to v takových kolektivech chodí,

  a navíc trpí ještě nějakými dalšími

  odlišnostmi spojenými s nemocí,

  kterým musí čelit.

• Strana 26

  REFLEKTOR / BĚHEM PRO DOBROU VĚC

  Run and Help 2023:

  Běžíme pro Domču

  DEVĚT MILIONŮ KORUN APOMOC PRO DESÍTKY

  LIDÍ SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM. TO JE VÝSLEDEK

  DEVÍTI ROČNÍKŮ CHARITATIVNÍCH BĚHŮ KONTA

  BARIÉRY SPŘÍZNAČNÝM NÁZVEM RUN AND HELP.

  KAŽDÝ ROK SE DO PROJEKTU KONTA BARIÉRY

  ZAPOJUJÍ STOVKY NADŠENCŮ, KTEŘÍ SE ROZHODLI

  POMÁHAT POHYBEM. JSOU MEZI NIMI RODINY,

  DĚTI, PARTY PŘÁTEL, TŘÍDY ICELÉ ŠKOLY NEBO

  ZAMĚSTNANCI, KTEŘÍ CHTĚJÍ DROBNÝM FINANČNÍM

  OBNOSEM POMOCI SVÝM HANDICAPOVANÝM

  SPOLUŽÁKŮM, KAMARÁDŮM ČI KOLEGŮM.

  VDUBNU ODSTARTOVAL DALŠÍ ROČNÍK, LETOS

  PRO JEDENÁCTILETÉHO DOMINIKA. PATRONKOU

  RUN AND HELP 2023 JE TENISOVÁ ŠAMPIONKA

  AMODERÁTORKA ANDREA SESTINI HLAVÁČKOVÁ.

  Foto: ARCHIV KONTA BARIÉRY

  Dominik se narodil bez části levé

  ruky, což mu ale nikdy nebránilo

  v tom, aby spolu se svými dvěma

  bratry vyzkoušel všechny mož-

  né sporty, od fotbalu přes plavání

  a běh až k basketbalu. A moc ho

  baví jízda na kole. Jakmile se na-

  učil držet rovnováhu, tatínek mu

  vyrobil speciální područku a Dom-

  ča nadšeně vyrazil. Bohužel ho

  ale při delší vzdálenosti bolí záda

  i ruka, o kterou se opírá. Mnohem

  lépe by se mu jezdilo se sportovní

  protézou, která by byla vyrobena

  na míru a uzpůsobena speciálně

  k jízdě na kole. Taková pomůcka

  stojí 80 tisíc korun a pojišťovny na

  ni nepřispívají. Proto jsme se roz-

  hodli Domčovi pomoci. A když se

  to podaří, můžeme podpořit i další

  sportovce, kteří potřebují podob-

  nou pomůcku. Třeba nadějnou pa-

  raolympioničku, sprinterku Terezu

  Jakschovou, které by speciální pro-

  téza ruky zásadně pomohla s kon-

  diční přípravou, a další.

  Už od začátku dubna se pro-

  to jednotlivci, školky, školy i fir-

  my z celé České republiky zapojili

  do projektu, který pomáhá dětem

  s handicapem a zároveň motivuje

  k pohybu. A nemusí se jen běhat.

  Může se jezdit na kole, plavat, ská-

  kat nebo se prostě projít po okolí.

  Run and Help není o rekordech ani

  závodění, ale o pomoci těm, kteří

  mají nějaká omezení.

  Máte chuť se přidat k našim malým

  i větším hrdinům a běhat také? Při-

  hlaste se na našich webových strán-

  kách www.runandhelp.cz, sami si

  zvolte výši startovného, den, hodinu

  a vzdálenost a vyrazte sami, s rodi-

  nou nebo třeba s kolegy z práce. Pár

  dní, než letošní ročník na začátku

  prázdnin uzavřeme, ještě zbývá! 

• Strana 27

  27

• Strana 28

  REFLEKTOR / APSS ČR

  Zpřísnění kvalifikačních kritérií

  pro pracovníky vsociálních službách

  má podporu ministerstva

  Text: ING. PETRA CIBULKOVÁ,

  TISKOVÁ MLUVČÍ APSS ČR

  Foto: ARCHIV APSS ČR

  Účastnila se ho celá řada odbor-

  níků, kteří se shodli, že je důležité

  vzdělávat pracovníky v sociálních

  službách v problematice násilí, které

  často probíhá ve skrytu, je popíráno

  a zlehčováno. APSS ČR proto mimo

  jiné přichází s návrhem na změnu

  kvalifikačních kritérií pro pracovní-

  ky v sociálních službách.

  V současnosti musí pracovník

  v sociálních službách po nástupu

  do služby absolvovat kvalifikační

  kurz, a to do 18 měsíců v souladu

  s § 116 zákona č. 108/2006 Sb.,

  o sociálních službách, a § 37 vyhláš-

  ky č. 505/2006 Sb. Do doby splnění

  této podmínky vykonává zaměstna-

  nec činnost pracovníka v sociálních

  službách pod dohledem odborně

  způsobilého pracovníka v sociálních

  službách.

  Zkušenosti z praxe však ukazují,

  že poskytovatelé vysílají na kvalifi-

  kační kurz své zaměstnance za 10 až

  15 měsíců po nástupu do zaměst-

  nání. Z toho důvodu chce APSS ČR

  zpřísnit podmínky a urychlit proces

  celoživotního vzdělávání. Vzdělává-

  ní by probíhalo ve třech stupních,

  přičemž první úroveň vzdělání by

  musela být splněna již do tří měsíců

  po nástupu do sociální služby (tzv.

  základní kurz), druhá úroveň do 12

  měsíců (tzv. univerzální kurz) a třetí,

  tzv. specializační kurz, do 18 měsíců

  po nástupu do sociální služby.

  Zároveň by se kvalifikační kurz

  plnohodnotně věnoval problema-

  tice násilí, dosud totiž vzdělávání

  v této oblasti nebylo prioritou. APSS

  ČR chce také vytvořit manažerský

  monitorovací nástroj založený na

  sebehodnocení a soubor pravidel,

  jak postupovat při zjištění násilného

  chování v zařízení.

  „Boj proti násilí v sociálních služ-

  bách nikdy neskončí, protože stále

  bude určité malé procento potenciál-

  ních násilníků, patologických osob-

  ností apod. Je však nutné výskyty

  násilí a zneužívání co nejvíce elimi-

  novat, vytvořit kontrolní mechanis-

  my, zvyšovat kompetence a vzdělá-

  vání pracovníků, ale také mít jasně

  nastavená pravidla a postupy, jak ná-

  silí předcházet a jak ho řešit,“ uvedl

  Jiří Horecký, prezident Asociace po-

  skytovatelů sociálních služeb ČR.

  Kulatého stolu se jako přednášející

  účastnili PhDr. Olga Richterová, Ph.D.,

  místopředsedkyně Poslanecké sně-

  movny Parlamentu České republiky,

  Mgr. Bc. Zdislava Odstrčilová, vrchní

  ředitelka sekce rodinné politiky a so-

  ciálních služeb na MPSV ČR, Ing. Jiří

  Horecký Ph.D., MSc., MBA, prezident

  APSS ČR, PhDr. Pavel Čáslava, před-

  seda Etické komise APSS ČR, Mgr.

  Petra Zdražilová, asistentka zástupce

  ombudsmana, Mgr. Petra Zimmelová,

  Ph.D., ředitelka Domova pro seniory

  Máj České Budějovice, MgA. Jan Lor-

  man, ředitel Gerontologického institu-

  tu, a Mgr. Robert Pisár, radní Karlovar-

  ského kraje. „Problémem v detekování

  násilí na seniorech v sociálních služ-

  bách bývá nevhodně nastavený sys-

  tém – personál není proškolen, bojí

  se na problém poukázat (v mnoha

  případech vítězí kolegialita). Zaměst-

  nanci by se neměli bát ozvat, ale po-

  stavit se k problému čelem a brát jej

  jako příležitost ke změně, zlepšit se,“

  uvedla u kulatého stolu Petra Zdražilo-

  vá, asistentka zástupce ombudsmana.

  Dodala přitom, že Kancelář veřejného

  ochránce práv podala několik trest-

  ních oznámení na zařízení sociálních

  služeb (např. na dětský domov se ško-

  lou, neregistrovaná zařízení, psychia-

  trickou nemocnici). Zmínila i nedosta-

  tečný postup osob činných v trestním

  řízení (návštěva zařízení až po něko-

  lika měsících po obdržení trestního

  oznámení, neznalost principů posky-

  tování sociálních služeb a kompetencí

  pracovníků).

  Na problematiku násilí v sociál-

  ních službách se APSS ČR zaměřila

  také v rámci své projektové činnosti.

  Od roku 2020 realizuje v konsor-

  ciu partnerů ze Španělska, Francie

  a Rakouska projekt s názvem Proti

  násilí v péči o seniory (2020-1-CZ-

  -01-KA202-078332). Výsledkem je

  mimo jiné vzdělávací program, který

  se obecně zaměřuje na tři oblasti:

  prevenci násilí;

  detekci aodhalení násilí a

  reakci na násilí aobranu proti němu.

  NÁSILÍ VSOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH

  ŘEŠÍ ŘADA EVROPSKÝCH ZEMÍ,

  VČETNĚ ČESKÉ REPUBLIKY, PŘIČEMŽ

  SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE

  ODHADUJE, ŽE TÉMĚŘ 16 % OSOB

  STARŠÍCH 60 LET JE VYSTAVENO

  PROJEVŮM NÁSILNÉHO CHOVÁNÍ.

  PROTO 20. DUBNA 2023 ASOCIACE

  POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

  ČR USPOŘÁDALA POD ZÁŠTITOU

  PHDR. OLGY RICHTEROVÉ, PH.D.,

  MÍSTOPŘEDSEDKYNĚ POSLANECKÉ

  SNĚMOVNY PARLAMENTU ČESKÉ

  REPUBLIKY, KULATÝ STŮL NA

  TÉMA PROTI NÁSILÍ VSOCIÁLNÍCH

  SLUŽBÁCH.

• Strana 29

  29

  ment pobytových sociálních služeb.

  Naopak e-learning je vhodný pro

  všechny zaměstnance v sociálních

  službách pro získání prvních zna-

  lostí v této problematice. E-learning

  je dostupný na platformě EdApp a je

  plně v českém jazyce.

  KDO JE PŮVODCEM NÁSILÍ

  AKDO JE OBĚTÍ?

  Průzkum v rámci již zmíněného

  projektu Proti násilí v péči o seniory

  ukazuje, že násilí je v České republice

  nejčastěji pácháno klientem vůči per-

  sonálu (28 %), klientem vůči ostatním

  klientům (20 %) a personálem vůči

  klientovi (15 %). Nemalé procento

  (14 %) případů se týká násilí na klien-

  tovi vlastními příbuznými.

  JSOU PERSONÁL AVEDENÍ

  SOCIÁLNÍCH SLUŽEB NA

  PŘÍPADY NÁSILÍ PŘIPRAVENY?

  Podle průzkumu 25 % zaměstnan-

  ců v České republice vůbec neví, jak

  Vzdělávací program vznikl ve

  dvou formách – prezenční a online

  (e-learning). Obě formy vzdělávání

  jsou rozděleny do tří modulů:

  Seznámení stématem násilí

  vsociálních službách

  Lepší porozumění násilnému

  chování vsouvislosti se stárnutím,

  potřebami aočekáváními

  Jak reagovat na násilné chování,

  zneužívání amikrotýrání

  Prezenční forma vzdělávání je ur-

  čena pro sociální pracovníky, pra-

  covníky v sociálních službách,

  zdravotnické pracovníky a manage-

  do právě probíhajícího konfliktu za-

  sáhnout. Celkem 44 % responden-

  tů sdělilo, že jim chybějí pravidla,

  jak se zachovat v situaci, ve které

  k násilí dochází, a 56 % responden-

  tů odpovědělo, že na takové situace

  připraveni vůbec nejsou.

  Násilí v sociálních službách před-

  stavuje vážný problém, který ohro-

  žuje kvalitu života klientů i důstojné

  pracovní prostředí zaměstnanců.

  Problém je navíc nedostatečným

  způsobem reflektován v národních

  strategických dokumentech. Jedním

  z nejúčinnějších preventivních opat-

  ření, jak násilnému chování a situa-

  cím předcházet, je tak vzdělávání

  v této problematice, o což se zasazu-

  je právě APSS ČR, a výcvik.

  Na stránkách Poslanecké sněmov-

  ny se můžete podívat na záznam

  z kulatého stolu, na webu APSS ČR

  v sekci Aktuality pak naleznete in-

  formační leták s návrhem změn kva-

  lifikačních kritérií. 

  Je nutné výskyty násilí a zneužívání co

  nejvíce eliminovat, vytvořit kontrolní

  mechanismy, zvyšovat kompetence

  a vzdělávání pracovníků, ale také mít

  jasně nastavená pravidla a postupy,

  jak násilí předcházet a jak ho řešit.

  Kulatý stůl proti

  násilí v sociálních

  službách zaštítila

  místopředsedkyně

  poslanecké

  sněmovny

  Olga Richterová.

• Strana 30

  ŽIVOT

  Jednou budu

  řídit vlak

  Letošní ročník série charitativních

  běhů Run and Help, který již

  devátým rokem pořádá Konto

  Bariéry, podpořil Dominika

  Tábora (11). Ačkoliv se narodil

  bez části levé ruky, je to aktivní

  klučina se zájmem o sport. Je

  tedy nanejvýš symbolické, že

  právě běžci podporují nákup jeho

  speciální sportovní protézy.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Dominikova maminka říká, že když

  měl na svět přijít její prostřední syn,

  nic nenasvědčovalo problémům. „Na

  ultrazvuku během těhotenství se vše

  jevilo v pořádku. Přes určité potíže

  s nesprávnou polohou malého pro-

  běhl i porod hladce. O tom, že naše

  miminko nemá ruku, mi přišel se sl-

  zami na sál říct manžel, kterého si per-

  sonál zavolal stranou, kde mu ho uká-

  zali. Moc jsem nechápala, co se děje.

  Až po několika hodinách mi sestra

  přinesla Domču na pokoj. Přiznávám,

  že pohled na chybějící část ručičky

  byl šokující, ale věděla jsem od první

  chvíle, že toho malého krásného člo-

  víčka miluju,“ vzpomíná paní Iva.

  VYSNĚNÉ MAŠINY

  Z Dominika od té doby vyrůstá hez-

  ký zdravý chlapec, který přes svůj

  handicap zvládá téměř všechno

  a doma nemá žádné úlevy. „Sice mi

  nejdou tkaničky a zapínání knoflíku

  u kalhot, ale třeba u počítačových her

  se protihráči diví, jak je mohl porazit

  někdo bez ruky,“ říká Domča, který

  rád „paří“ především hry s hororo-

  vou tematikou a s nadšením očekává

  každou novou verzi. Stejný žánr ho

  baví i u filmů, z čehož není mamin-

  ka zrovna nadšená. Naopak k její

  radosti má i jiné zájmy: například je-

  jich psa v podobě královské pudlice

  Kimy a zvířata obecně. Také prý rád

  peče a vaří, což není tak překvapivé,

  když má maminku profesí cukrářku.

  Ta se ale dnes věnuje výrobě dřevě-

  ných didaktických hraček.

  Tatínek zase pracuje v logistické

  firmě, kde si už Dominik vyzkoušel

  řízení „ještěrky“. „Shodou okolnos-

  Dominik má

  optimistickou povahu.

• Strana 31

  31

• Strana 32

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  tí má manžel dva kolegy, kteří mají

  také problémy s rukou. Jeden ji má

  nepohyblivou a druhý o ni přišel při

  úrazu v dětství, takže situace našeho

  syna pro ně nebyl zrovna neznámý

  příběh,“ říká paní Iva.

  S „ještěrkou“ se ale Dominik po-

  chopitelně nespokojil. „Jednou bych

  rád řídil nákladní vlaky s lokomoti-

  vou ,Brejlovcem‘, ale úplně ideální by

  bylo pendolino,“ líčí nadšeně Domi-

  nik, ovšem hned dodává, asi také pod

  dojmem přítomnosti maminky, že

  bude muset zabrat ve škole. Chtěl by

  se jednou dostat na střední doprav-

  ní průmyslovku, i když ještě nezjiš-

  ťoval, zda ho bez ruky nechají dělat

  strojvůdce.

  V páté třídě, kterou právě navště-

  vuje, ho nejvíc baví angličtina a dě-

  jepis dvacátého století. Trochu bojuje

  s lehkou formou ADHD a dyslexie.

  Boje naopak naštěstí nesvádí se

  spolužáky. Chodí do soukromé zá-

  kladní školy Jurta v Děčíně, kde byl

  už v lesní mateřské školce. Jedná se

  o alternativní vzdělávání propojené

  se sociálními službami. Ve třídě má

  jen deset spolužáků a jednu asistent-

  ku. Znají se už od školky, takže chy-

  bějící ruka tu není téma.

  ŽIVOT SPROTÉZOU

  Bohužel tomu tak úplně neby-

  lo u některých sportů, které dříve

  zkoušel. „Chodil na basketbal, ale

  tam to moc neklapalo, i když tre-

  nér o něm napsal krásný článek,

  který jsem oplakala, jak mě dojal.

  Na fotbale mu zase kluci nechtěli

  moc přihrávat,“ vysvětluje mamin-

  ka a dodává: „Zdá se, že mezi cizí-

  mi dětmi to nebude tak harmonické

  jako v bublině spolužáků a kamará-

  dů ze školy.“

  Dominik se rád prochází a jezdí

  na kole. Právě na něm chce nejvíc

  využít novou speciální sportovní

  protézu od firmy Ottobock. „Tať-

  ka mi sice udělal nějaký nástavec,

  ale s tou novou rukou to bude jiné

  kafe,“ těší se Dominik, který používá

  různé protézy od čtyř měsíců svého

  života. Momentálně má pro běžné

  fungování už druhým rokem biome-

  chanickou od stejné firmy a je rád,

  že za servisem musí jen do Plzně,

  běžím taky!“ hlásí se zápalem ma-

  minka Iva, která se běhu ve volném

  čase věnuje. Dokonce je zapojena

  do projektu Šílené běžecké výzvy.

  Její přátele a kolegy z tohoto spolku

  pochopitelně Run and Help pro Do-

  mču nenechává chladnými. Samotný

  Dominik má prý běžecký dálkový

  rekord devět kilometrů, které uběhl

  s mamkou. Spíš ho ale láká již zmí-

  něné kolo, těší se, jak s novou pro-

  tézou hned vyrazí na výlet po okolí.

  Úplně na závěr nám prozradil, že

  ho také láká vyzkoušet nějakou ku-

  chařskou televizní soutěž. I když má

  zároveň trochu obavy, aby si neudě-

  lal ostudu, kdyby se mu to moc ne-

  povedlo. 

  protože dřív dojížděli z Děčína až do

  Frýdku-Místku!

  Právě ve firmě Ottobock se do-

  zvěděli o Kontu Bariéry, kterému je

  celá rodina moc vděčná za podporu

  a zapojení do projektu Run and Help.

  „Já s celou rodinou pochopitelně po-

  Partner projektu Sponzor projektu

  30. 6. – 8. 7. 2023

  kino

  bez

  bariér

  na 57. Mezinárodním fi lmovém

  festivalu Karlovy Vary

  •

  asistenční servis

  •

  bezplatná doprava po Karlových Varech

  •

  volné vstupenky a jejich rezervace

  •

  informační servis

  Centrála projektu v akreditačním centru hotelu Thermal.

  FILM SERVIS FESTIVAL KARLOVY VARY, A.S. | T: 221 411 028 | E: KBB@KVIFF.COM | WWW.KINOBEZBARIER.CZ

  kbb_2023_all_n01.indd 1kbb_2023_all_n01.indd 1 13.06.2023 13:59:3113.06.2023 13:59:31

  V páté třídě, kterou právě navštěvuje,

  ho nejvíc baví angličtina a dějepis

  dvacátého století. Trochu bojuje

  s lehkou formou ADHD a dyslexie.

  Boje naopak naštěstí nesvádí se

  spolužáky. Chodí do soukromé

  základní školy Jurta v Děčíně, kde byl

  už v lesní mateřské školce.

  Maminka

  k Dominikovi

  přistupuje stejně

  jako k dalším

  dvěma synům.

• Strana 33

  Jede k vám Kinematograf

  bratří Čadíků

  Užijte si  lmy pod letní oblohou

  a pomozte s Kontem Bariéry

  handicapovaným.

  www.kinematograf.cz

  Jede k vám Kinematograf

  Partner projektu Sponzor projektu

  30. 6. – 8. 7. 2023

  kino

  bez

  bariér

  na 57. Mezinárodním fi lmovém

  festivalu Karlovy Vary

  •

  asistenční servis

  •

  bezplatná doprava po Karlových Varech

  •

  volné vstupenky a jejich rezervace

  •

  informační servis

  Centrála projektu v akreditačním centru hotelu Thermal.

  FILM SERVIS FESTIVAL KARLOVY VARY, A.S. | T: 221 411 028 | E: KBB@KVIFF.COM | WWW.KINOBEZBARIER.CZ

  kbb_2023_all_n01.indd 1kbb_2023_all_n01.indd 1 13.06.2023 13:59:3113.06.2023 13:59:31

• Strana 34

  Máme na

  charitu nos!

  Přidejte se k nám

  Transparentní účet

  Konta Bariéry:

  17111444/5500

  kontobariery.cz

• Strana 35

  ŽIVOT / RUN AND HELP

  35

  Hýbejte se!

  Účastnicí letošního

  ročníku projektu Run

  and Help byla také

  paraatletka – sprinterka

  Tereza Jakschová (27).

  SDominikem, na jehož

  podporu se letos běží, ji

  pojí nejen to, že se oba

  narodili bez části levé

  ruky, ale také aktivní

  přístup kživotu, který

  vedou jako ostatní lidé.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Od kolika let se atletice věnujete?

  Závodím od patnácti let, v reprezen-

  taci jsem od roku 2013, premiéru

  jsem si odbyla v Lyonu. Ráda jsem

  sportovala už od dětství. Na základ-

  ní škole mi paní učitelka na tělocvik

  doporučila běh. Šla jsem na běžný

  nábor do Slavie, kde jsem dodnes.

  To znamená, že trénujete azávo-

  díte ise závodnicemi bez posti-

  žení?

  Přesně tak. Nikdy s tím nebyly žádné

  problémy. Dokonce většinu závodů

  absolvuji mimo parasport. V české

  konkurenci patřím k průměru, do-

  kážu se dostat i na běžné mistrov-

  ství České republiky. Osobní rekord

  na 100 metrů mám 12,61 s a na

  200 metrů 26,74 s.

  Máme na

  charitu nos!

  Přidejte se k nám

  Transparentní účet

  Konta Bariéry:

  17111444/5500

  kontobariery.cz

  Mimo sezonu

  Tereza ráda

  cestuje, ale kus

  světa viděla také

  díky sportu.

• Strana 36

  ŽIVOT / RUN AND HELP

  Používáte při běhu protézu?

  Ano, mám teď novou speciální od

  Ottobock. Pomáhá mi ve startova-

  cích blocích. Odrážím se pravou

  nohou, takže oporu na levé straně

  potřebuji. Každá závodnice s podob-

  ným handicapem to ale řeší různě,

  nejsou na to přesné regule.

  Jakých úspěchů si nejvíc ceníte?

  V Berlíně 2018 jsem na paramist-

  rovství Evropy získala druhé místo

  na 100 metrů a třetí místo na 200

  metrů. Zatím mi bohužel uniká vý-

  raznější úspěch z mistrovství světa,

  tam mám nejlepší umístění na de-

  váté pozici, když mi smolně utekla

  účast ve finále. Snad se mi to ko-

  nečně podaří prolomit letos v Paříži.

  Říkám si, že jsem začala relativně

  pozdě, tak i ty největší úspěchy te-

  prve přijdou. A pochopitelně se hod-

  ně těším i na letní paralympijské hry

  2024. Když vydrží zdraví, dá se zá-

  vodit i po třicít ce, záleží na genetické

  výbavě. Myslím, že zatím není nutné

  přemýšlet o konci kariéry.

  Jste profesionálka?

  Pokud myslíte, jestli je atletika moje

  zaměstnání, tak ne, jsem hobby ama-

  térka, paraatletikou se nedá uživit. Od

  korony už nejsou ani finanční odměny

  za umístění na závodech. Výjimkou

  by byla odměna od státu za paralym-

  pijskou medaili. Ovšem na činnost od

  státu peníze mám, to zase ano.

  Musíte držet nějakou přísnou

  životosprávu?

  Nedržím nějakou extra dietu, snažím

  se jíst vyváženě a zdravě. Ale při-

  znám, že mám třeba ráda smažák.

  (směje se)

  Jak často trénujete?

  Pětkrát až šestkrát týdně v hostivař-

  ském sportovním centru Univerzity

  Karlovy. Doplňkově lezu po horole-

  zecké stěně a bruslím. Ježdění na kole

  a plavání, kterému se řada atletů ráda

  věnuje, osobně moc nemusím. A ani

  běhání se ve volném čase kupodivu

  moc nevěnuji. (směje se) V posilov-

  ně mě trochu limituje, že mám u levé

  paže menší rozsah v rameni.

  Stréninkem souvisí ivaše účast

  na Run and Help, že?

  Společně s Jirkou Ježkem jsme byli

  osloveni firmou Ottobock, abychom

  vedli víkendový tréninkový kemp

  pro dvacet lidí bez dolních končetin,

  Věří, že největší

  úspěchy ji teprve

  čekají.

• Strana 37

  37

  takže jsem se stala na čas i trenér-

  kou.

  Ale nejen sportem je člověk živ,

  ajak jste říkala, parasportem se uži-

  vit nedá. Jaká je tedy vaše profese?

  Vystudovala jsem ekonomii na země-

  dělské univerzitě. Věnuji se marke-

  tingu a reklamě v jedné velké mezi-

  národní společnosti. Mám na starosti

  reklamy pro naše klienty na youtu-

  be, google a podobně. Baví mě to, je

  to hodně dynamické. A mám štěstí,

  že mi zaměstnavatel vychází vstříc

  v mých sportovních závazcích. Ne-

  mám ambice sama podnikat, tohle mi

  vyhovuje. Spíš se chci dál vzdělávat.

  Se sportem hodně cestujete, baví

  vás to ještě? Kde jste byla nejdál?

  Určitě mě to baví, a to i mimo sport!

  Nejdál jsem byla na paralympiádě

  v Tokiu nebo na závodech v Dubaji,

  ale soukromě mám třeba moc ráda

  Portugalsko nebo jakékoliv hory.

  Sezona mi končí v září, tak potom

  můžu vyrážet. Mám ráda kombinaci

  města, přírody a jídla. U moře vydr-

  žím tak jeden až dva dny. Líbí se mi,

  když se něco děje.

  Uvažujete ozaložení rodiny?

  Rodina je zatím hudba budoucnosti,

  momentálně mám sportovní priority.

  Co byste vzkázala našim čte-

  nářům, pro které můžete být

  inspirací?

  Hlavně se hýbejte! Jak jen to jde. 

  Jak na

  QR kódy

  ?

  Vněkterých

  textech

  můžete

  narazit

  na QR kód.

  Zapněte

  fotoaparát

  na svém

  chytrém mobilu

  anamiřte jej

  na kód, ťukněte

  prstem na

  nabízený odkaz

  adozvíte se víc!

  Zatím mi bohužel

  uniká výraznější úspěch

  z mistrovství světa,

  tam mám nejlepší

  umístění na deváté

  pozici, když mi smolně

  utekla účast ve finále.

  Snad se mi to konečně

  podaří prolomit letos

  v Paříži. Říkám si,

  že jsem začala relativně

  pozdě, tak i ty největší

  úspěchy teprve přijdou.

  Handicap své ruky asi nejvíc vnímá při tréninku,

  kterému se ale věnuje naplno.

• Strana 38

  ŽIVOT / JAK SE ŽIJE… V PLZNI

  Plzeň je dobrá!

  Ve čtvrtém nejlidnatějším městě České republiky,

  svíce než 181 tisíci obyvatel, žije pochopitelně

  iřada vozíčkářů. Patří mezi ně Martin Černý.

  Přestože velkou část svých studijních let prožil

  vPraze, na západočeskou metropoli

  nedá dopustit aurčitě by se dal označit

  za lokálního patriota.

• Strana 39

  39

• Strana 40

  ŽIVOT / JAK SE ŽIJE… V PLZNI

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Přestože Martinův (41) pohled

  není zcela nekritický, život v Plzni

  si z perspektivy člověka na vozíku

  v zásadě pochvaluje. Při společné

  procházce centrem města poukazuje

  na některé kopcovité pasáže s nepří-

  liš ideálním povrchem, ale jinak mlu-

  ví o celkové dostupnosti veškerých

  služeb. „Hodně obchodů v centru

  města má schody, ale když víte, kam

  jít, především do moderních nákup-

  ních center, není problém, osobně

  nejvíc chodím do Globusu. To platí

  i o ostatních službách včetně léka-

  řů a podobně. Najdou se i vyhovující

  restaurace. Všechno je to o přístupu

  lidí. Město se snaží, pak také záleží

  na jednotlivých podnikatelích,“ vy-

  světluje muž na vozíku, který žije

  v městském bezbariérovém bytě na

  okrajovém sídlišti.

  AŽ NA TU POŠTU…

  Přes sedmnáct let obývá 60 m

  2

  ve

  svého času novostavbě, která kromě

  bytů zvláštního určení zahrnuje pře-

  devším byty pro běžné nájemníky

  bez postižení. Celkovou spokojenost

  kalí jen aktuální situace kolem ru-

  šení místní pobočky pošty. Nejenže

  bude muset dojíždět dál, ale přede-

  vším nechápe, proč se k takovému

  kroku přistoupilo na takto zalidně-

  ném místě.

  Osobně se přemísťuje především

  za pomoci svého auta, nicméně

  chválí přístupnost hromadné dopra-

  vy, kterou jsme osobně vyzkoušeli

  v podobě autobusu, ale platí to i pro

  tramvaje a trolejbusy. Jeho slova po-

  tvrdil i vstřícný přístup řidiče. Za-

  stávku má doslova za domem a pře-

  sun do centra města zabere přibližně

  čtvrthodinu. V době naší návštěvy

  Život

  v bezbariérovém

  bytě na sídlišti

  Martinovi

  vyhovuje.

• Strana 41

  41

  vrcholily slavnosti připomínající

  osvobození americkou armádou na

  sklonku druhé světové války, které

  patří k tradičním akcím spojeným

  s Plzní.

  DOSTUPNÉ ATRAKCE

  Nejikoničtější symbol města v podo-

  bě pivovaru Martin rovněž doporu-

  čuje, organizované prohlídky počítají

  i s návštěvníky s handicapem. Taktéž

  místní zoo nebo vzdělávací Techma-

  nia Science Center. Bez problémů

  lze navštívit i gotickou katedrálu sv.

  Bartoloměje na náměstí Republiky,

  i když nejvyšší kostelní věž u nás do

  toho počítat nelze. U nedaleké rene-

  sanční radnice Martin prohodí, že

  jestli se někdy bude ženit, tak tady.

  Vzorně přístupná je také Velká sy-

  nagoga, jen je potřeba říci si o ote-

  vření bezbariérového vchodu. Tento

  židovský svatostánek z roku 1892

  je největší u nás a dokonce druhý

  v Evropě! Zdobný novorománský

  styl s maurskými prvky určitě stojí

  za prohlídku.

  Výhrady má náš plzeňský průvod-

  ce k moderní budově místního No-

  vého divadla, nemyslí však bezbarié-

  rovost, ale její designovou podobu.

  Stavba byla otevřena před devíti lety

  jako součást projektu Evropské

  hlavní město kultury, jímž byla Plzeň

  v roce 2015. Betonové „bublinkové“

  průčelí a střecha připomínající fabri-

  ku Martina Černého zkrátka neoslo-

  vují a má raději historickou budovu

  Tylova divadla. Přitom není žádný

  konzervativec.

  Víc než do divadla ale chodí do

  kina. Raději prý jezdí na druhý konec

  města, kde nemusí s vozíkem sedět

  v první řadě, jako je tomu u multiple-

  xu, jenž má nedaleko svého bydliště.

  Vedle práce tráví čas hraním počí-

  tačových her a florbalem. Před více

  než dvaceti lety stál u zrodu týmu

  Meteor Plzeň. Trénuje čtyřikrát tý-

  dně v tělocvičnách dvou zdejších zá-

  kladních škol.

  STUDIA APRÁCE

  Z hlediska studií nemá Martin

  s plzeň skými školami tolik osobních

  zkušeností, protože základní školu

  absolvoval v pražském Jedličkově

  ústavu a v hlavním městě dokon-

  čil i střední školu v oboru asistent

  podnikatele. Zprostředkovaně od

  známých má prý dobré reference

  o přístupu Západočeské univerzity

  ke studentům s postižením.

  Pokud jde o pracovní uplatnění,

  velké město určitě skýtá více mož-

  ností. Podle Martina si zde dokáže

  najít práci každý, kdo chce a může

  pracovat. On sám je zaměstnán ve

  sdružení Exodus, které poskytu-

  je řadu služeb lidem s postižením.

  Hlavní sídlo je v Třemošné u Plzně,

  tam dojíždí čtyřikrát týdně. Zaměst-

  navatel přitom zajišťuje bezbariérový

  svoz. Martin se tu s několika dalšími

  kolegy věnuje digitalizaci. Výhodou

  pro něj je, že může sám využívat ně-

  které ze služeb Exodu. Takto má vy-

  řešenu například rehabilitaci.

  Martin Černý si život v Plzni po-

  chvaluje a evidentně by neměnil.

  A pokud přece jen zatouží po ka-

  marádech či lákadlech z Prahy, je to

  otázka hodinové cesty autem nebo

  přibližně hodinu a dvacet minut vla-

  kem z hlavního nádraží. Tedy, hurá

  na Plzeň! 

  Nejikoničtější symbol

  města v podobě

  pivovaru Martin

  rovněž doporučuje,

  organizované prohlídky

  počítají i s návštěvníky

  s handicapem. Taktéž

  místní zoo nebo

  vzdělávací Techmania

  Science Center. Bez

  problémů lze navštívit

  i gotickou katedrálu

  sv. Bartoloměje

  na náměstí Republiky,

  i když nejvyšší kostelní

  věž u nás do toho počítat

  nelze.

  Při procházce

  centrem se

  vozíčkář místy

  trochu zapotí.

  Řidič

  nízkopodlažního

  městského

  autobusu byl

  velmi vstřícný.

• Strana 42

  Plný života

  Tomáš Moravik je po

  úrazu kvadruplegik.

  Přesto je velmi

  aktivní amimo jiné se

  pracovně věnuje prodeji

  přídavných elektrických

  pohonů kmechanickým

  vozíkům. Není divu, že

  sám tuto pomůcku, která

  usnadňuje život čím dál

  tím většímu množství

  nechodících lidí, využije.

  Spořízením pomohlo

  také Konto Bariéry.

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  „Přídavný pohon mi hodně pomáhá

  a Kontu Bariéry jsem velmi vděčný

  za příspěvek 25 tisíc korun, který

  společně s dalšími nadacemi umož-

  nil jeho zakoupení,“ začíná naše po-

  vídání Tomáš (30), který žije se svou

  přítelkyní Ivou a synem Da nielem

  nedaleko Olomouce. Distribuci,

  předvádění, servisu a administrati-

  vě v rámci celé České republiky se

  věnuje pod hlavičkou tuzemské spo-

  lečnosti Ultina. Za zvýhodněných

  podmínek se mu naskytla možnost

  odkoupení předváděcího pohonu od

  jmenované společnosti.

  POMÁHAT OSTATNÍM

  Na vozík se dostal po autonehodě

  v roce 2011. Nezastírá, že si ji za-

  vinil sám a s jejími následky se do-

  dnes tak úplně nevyrovnal, byť vede

  plnohodnotný život a rozhodně se

  nenudí. „Mám poranění páteře v ob-

  lasti C5, takže ruce mi fungují jen

  částečně. Tehdy jsem studoval čtvr-

  tý ročník jazykového gymnázia a žil

  aktivně. Poslední třídu jsem pak

  musel kvůli úrazu opakovat a vyso-

  kou školu už jsem nikdy nezkusil.

  Umím ale dobře anglicky a dorozu-

  mím se i německy, což se mi hodí

  v zaměstnání, kde musím komu-

  nikovat s italskými partnery a pře-

  kládat různé dokumenty,“ popisuje

  Tomáš Moravik.

  Úraz mu

  změnil život,

  ale má v něm

  spoustu pozitiv

  a aktivit.

• Strana 43

  43

  www.altech.cz

  KOMPLEXNÍ ŘEŠENÍ

  BEZBARIÉROVOSTI

  schodišťové plošiny - schodišťové sedačky - schodolezy - stropní zvedáky - bazénové zvedáky - nájezdové rampy

  Pochází z Jeseníků, po úrazu žil

  ale tři roky v Praze. Následovalo

  sedm let v Olomouci, z níž se s ro-

  dinou nedávno přesunul na venkov.

  Jeho partnerkou se stala zdravotní

  sestřička. Rodina a práce pro Ultinu

  však nejsou zdaleka jedinou Tomá-

  šovou činností. Krátce po nehodě se

  věnoval projektu Evropské federace

  spinálních pacientů (ESCIF – Eu-

  ropean Spinal Cord Injury Federa-

  tion), kde následně pět let pracoval.

  Tato federace sdružuje organizace

  podporující zmíněnou skupinu lidí.

  U nás ji reprezentuje například aso-

  ciace CZEPA.

  Pod Českou asociací paraplegi-

  ků se také už šest let věnuje peer

  mentoringu, tedy pomoci lidem

  po míšním poranění, především

  kvadruplegikům, jimž předává ne-

  jen vlastní zkušenosti. Doposud se

  jedná o přibližně čtyřicet lidí. Dojíž-

  dí k nim do rehabilitačních zařízení

  i domů. Oceňuje, že v poslední době

  tým peerů rozšířili i lidé s nejtěžším

  postižením na elektrických vozí-

  cích. Pravidelně rovněž působí jako

  instruktor soběstačnosti v Hraby-

  ni, právě v rehabilitačním ústavu,

  a také mapuje bezbariérovost pro

  portál Vozejkmap. Celkově hodně

  cestuje, povětšinou autem, které

  sám řídí.

  MUŽ MNOHA ZÁJMŮ

  Ve zbytku volného času, kterého

  moc není, stíhá ještě rugby na vozíku

  a působí v kapele Střet. Sport pro-

  vozuje pod SK Ostrava. Loni vyhráli

  ligu a letos jsou průběžně také prv-

  ní. Jeho výkony mu vynesly i místo

  v reprezentaci České republiky, s níž

  se nedávno zúčastnil kontinentál-

  ního šampionátu, ME skupiny A ve

  velšském Cardifu. Kromě rugby také

  jezdí na handbiku, plave a rád tráví

  čas v přírodě s rodinou.

  V hudební skupině účinkuje v roli

  zpěváka a hráče na foukací harmo-

  niku. Aktuálně kapela Střet vydává

  čtyři singly, které jsou k dohledání

  na streamovacích službách. Kapela

  zkouší jednou týdně. „Čas se hledá

  těžko, už máme děti, do toho stavíme

  ,hnízda‘ a pracujeme, ale občas si na-

  jdeme prostor i na koncert. Už jsme

  vystupovali v Parapleti, teď nás čeká

  domácí Šternberk a Hluboká nad

  Vltavou,“ usmívá se a zve k návštěvě

  Tomáš. 

  Pod Českou asociací paraplegiků

  se už šest let věnuje peer mentoringu,

  tedy pomoci lidem po míšním

  poranění, především kvadruplegikům,

  jimž předává nejen vlastní zkušenosti.

• Strana 44

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – KANADA

  Kanadské

  postřehy

  Na přelomu února

  abřezna letošního

  roku jsem absolvoval

  svoji doposud

  nejdelší cestu, ato

  do kanadského

  Vancouveru. Stalo se

  tak vrámci výpravy

  české reprezentace

  na mistrovství

  světa vcurlingu

  vozíčkářů. Je jasné,

  že za sedmnáct

  dní asnabitým

  sportovním

  programem nelze

  onějakém místě podat

  ucelenou výpověď,

  ovšem opostřehy

  adojmy nebyla nouze.

  Předně bylo jasné, že letecká přepra-

  va přes devět časových pásem nebu-

  de odpočinkovou záležitostí. To pro

  vozíčkáře platí dvojnásob. S úctou ke

  svým zádům i zbylým částem těla se

  proto všichni čtyři nechodící členové

  výpravy rozhodli pro využití služeb

  business class. Konkrétně u společ-

  nosti British Airways, jejíž ceny byly

  v danou chvíli nejpříznivější. I tak se

  však jednalo o náklad padesát tisíc

  korun navíc oproti turistické třídě za

  každého.

  MILUJI LÉTÁNÍ, ALE…

  Může se to zdát jako nepřiměřený

  luxus, ale věřte mi, že se skoliózou,

  rozložitými rameny a bez možnosti

  si dojít na záchod se opravdu ještě

  navíc nechcete s neznámým souse-

  dem deset hodin přetahovat o kaž-

  dou píď životního prostoru. Mým

  jediným důvodem je zkrátka mož-

  nost udělat si ze sedadla v první třídě

  velmi ucházející lůžko. I kdyby pak

  byla na podlaze sláma a k jídlu by se

  podávaly instantní polévky z pytlí-

  ku, kterou bych musel konzumovat

  vlastnoručně vydlabanou dřevěnou

  lžící, bylo by mi to jedno. Hlavně

  když můžu ležet a z letadla nakonec

  vystoupím svěží jako jarní vánek.

  O jaru jsme sice mohli jenom snít,

  ale to trochu předbíhám.

  Kdo víc cestuje, určitě má svoje

  zkušenosti s přestupy mezi jednotli-

  vými lety. Nějakou zvláštní souhrou

  chodu světa se vyskytují zřejmě jen

  ve dvou variantách – buď musí při-

  pomínat finále olympijských her ve

  sprintu, nebo pobyt v zenbuddhis-

  tickém klášteře. Vyzkoušeli jsme si

  obojí v podání londýnského letiště

  Heathrow. Tamní provoz je opravdu

  hektický, takže se asi nelze divit, že

  o zádrhele není nouze.

  Některé situace však udivují i sa-

  motné posádky. To když po půl

  hodině čekání na výstup kapitán

  s omluvou oznámí, že vůbec neví, co

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JANA CHVÁLOVÁ A LUCIE LÁŇOVÁ

  Panorama centra Vancouveru

  tvoří stovky podobných

  prosklených výškových budov.

• Strana 45

  se děje, ale prostě jen stojíme a če-

  káme u budovy. Záhy se dozvídáme,

  že zkrátka není personál, jenž by

  přistavil odbavovací tubus. Když se

  tak konečně stane, nejdou přes něj

  přinést od zavazadlového prostoru

  naše vozíky, na nichž bychom mohli

  dojet k dalšímu letadlu. Ostatní ces-

  tující už jsou pryč, interiér zatím čistí

  armáda uklízeček a my jen doufáme,

  že navazující odlet bude mít zpoždě-

  ní. Naštěstí měl. Asistentům s výstu-

  pem totiž práce taky zrovna nešla od

  ruky. Alespoň měli smysl pro typic-

  ký britský humor, když se mě jeden

  z nich ptal, kde přesně na africkém

  kontinentě Česká republika leží.

  Protože prý z Afriky pocházejí jeho

  rodiče, ale nemůže si tu polohu na

  mapě vybavit.

  KOUSÍČEK PŘÍRODY

  Pokud jde o polohu na mapě, Van-

  couver se rozkládá ve stejné země-

  pisné šířce jako naše domovina, ale

  u pobřeží Tichého oceánu nedaleko

  severní hranice USA. Patří pod ka-

  nadskou provincii Britská Kolumbie,

  jde o významný přístav a třetí nej-

  větší město Kanady. Samotné město

  má přibližně polovinu obyvatel ve

  srovnání s Prahou, celá aglomerace

  přibližně stejně. Centrum však pů-

  sobí jako mnohem větší sídlo – je

  to dáno velkým množstvím výško-

  vých prosklených budov evokujících

  americká velkoměsta. Pokud si však

  odmyslíte jistou exotičnost takového

  pohledu pro oko Středoevropana,

  jedná se v zásadě o nudnou archi-

  tekturu, kde jsou si až na výjimky

  jednotlivé budovy velmi podobné.

  Periferii naopak tvoří výrazně ko-

  mornější nízká zástavba. Na žádné

  extra urbanisticky malebné mís-

  to jsem nenarazil. Jiný příběh jsou

  ovšem monumentální hory dokre-

  slující celkové panorama. Tedy po-

  kud vykoukly z mraků, jimiž byly po

  většinu pobytu zakryty. Tahle výpra-

  va zkrátka nebyla o přírodě, která je

  přitom zosobněním Kanady.

  S jejím kouskem jsem si tak musel

  vystačit během odpoledního výletu

  do Stanley Parku, což je převážně za-

  lesněná přírodní rezervace o rozloze

  více než 400 ha na pobřeží na dosah

  od centra. Žili zde původní indiánští

  obyvatelé, které připomíná několik

  pozoruhodných totemů, informační

  panel o jejich kultuře a obchod se

  suvenýry vycházejícími z jejich tra-

  dic a řemesel. Dodnes zde žijí kojoti,

  na jejichž možný výskyt návštěvníky

  45

  Kdo víc cestuje, určitě má svoje

  zkušenosti s přestupy mezi

  jednotlivými lety. Nějakou zvláštní

  souhrou chodu světa se vyskytují

  zřejmě jen ve dvou variantách – buď

  musí připomínat finále olympijských

  her ve sprintu, nebo pobyt

  v zenbuddhistickém klášteře.

• Strana 46

  ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – KANADA

  upozorňují cedulky. Ty jsem neviděl,

  zato během osmikilometrové pro-

  cházky kolem poloostrova jsem po-

  prvé v životě viděl ve volné přírodě

  tuleně hrající si v chladné vodě.

  Chladné byly nejen vody, ale po-

  časí celkově. Sníh v únoru člověka

  v Kanadě tedy nepřekvapí, ale všich-

  ni místní tvrdí, jak se jinak jedná

  o nejteplejší část jejich země, což do-

  kazovalo i několik palem rostoucích

  na jednom z městských bulvárů. Až

  k závěru pobytu se ukázalo slunce

  a jaro začalo vystrkovat růžky, což

  hezky vykreslilo zasněžené vrchol-

  ky hor na obzoru.

  ZAMĚŘENO NA NÁS

  Z pohledu vozíčkáře je určitě pod-

  statné konstatovat, že bezbariéro-

  vost je zde naprostou samozřejmos-

  tí. A na rozdíl od USA se zde počítá

  i s různými slevami na vstupném

  nebo jízdném v MHD. Vyzkou-

  šel jsem autobus a SkyTrain – to je

  metro, jehož část však vede také na

  povrchu po mostní konstrukci, což

  poskytuje hezký výhled. Ceny zde

  nejsou překvapivě vysoké. Při kurzu

  přibližně 17 Kč za 1 kanadský dolar

  vás běžný nákup v obchodě nevyjde

  o moc dráž než v České republice.

  Oblečení a značková móda mohou

  být dokonce levnější. Velmi drahé je

  prý však bydlení, jak mi řekl jeden

  z řady Čechů, které jsem ve Vancou-

  veru potkal.

  Jelikož jsme se venku pohybovali

  v bundách zimní olympijské kolek-

  ce pro Soči, bylo snadno identifiko-

  vatelné, odkud pocházíme. Často

  se k nám tedy hlásili lidé, kteří sem

  kdysi emigrovali z Československa

  nebo zde jen nějaký čas pracují. Byla

  mezi nimi i žena typicky indické vi-

  záže, která hned volala svojí sestře,

  aby nám mohla říct pár slov, pro-

  tože Mrs. Dvorak si kdysi vzala za

  manžela českého pilota z RAF. Vel-

  mi komunikativní byli i ostatní zdejší

  obyvatelé, každou chvíli chtěl někdo

  prohodit pár slov o tom, proč tu jsme,

  jaký sport děláme a podobně.

  A bylo příjemné, že na rozdíl od

  domova v Kanadě nemusíte nikomu

  vysvětlovat, co je curling za sport.

  Tady je doma a po ledním hokeji

  patří k nejpopulárnějším sportům.

  V Praze se určitě nestane, že přijde-

  te do baru a tam na jedné obrazovce

  poběží zápas NHL a na druhé curling.

  A mimochodem, design našich bund

  inspirovaný Alfonsem Muchou nám

  chválili všude, kam jsme přišli. Prav-

  da, bílé rukávy se s koly vozíku moc

  rády nemají, ale zájem nás všechny

  těšil.

  ZAPOMEŇTE NA DŘEVORUBCE

  Zůstanu-li ještě chvíli u obyvatel-

  stva Vancouveru, nemohu zapome-

  nout na své překvapení z jeho slože-

  ní. Kdo by sem vyrazil s představou,

  že bude potkávat mohutné zarostlé

  chlapíky v kostkovaných košilích,

  bude asi zklamán. Pár jsem jich

  taky viděl a nešlo si nevšimnout, že

  chladné počasí tady velkému množ-

  ství lidí nebrání nosit kraťasy či ji-

  nak lehké oblečení, ale jednoznačně

  zde převažují lidé původem z Asie.

  Z pohledu vozíčkáře

  je určitě podstatné

  konstatovat, že

  bezbariérovost

  je zde naprostou

  samozřejmostí. A na

  rozdíl od USA se zde

  počítá i s různými

  slevami na vstupném

  nebo jízdném v MHD.

  Majestátní hory na obzoru byly bohužel

  po většinu pobytu zahaleny v mracích.

  Totemy ve Stanley

  Parku odkazují na

  původní indiánské

  obyvatelstvo.

• Strana 47

  47

  Podle statistik jde pouze z Číny

  o bezmála půl milionu obyvatel.

  Zcela běžné jsou obchody s asijský-

  mi nápisy a restaurace téhož zamě-

  ření rovněž dominují. Viditelná je

  i komunita z Indie, ale i dalších míst.

  Afrokanaďanů zde naopak moc ne-

  potkáte. Bohužel v ulicích uvidíte až

  překvapivě mnoho lidí bez domova,

  což kontrastuje s jinak bohatě vypa-

  dajícím okolím.

  Ale žádné obavy, že by chyběly se-

  veroamerické fastfoody. Pořádného

  burgera si bez problémů dopřejete

  a zapít ho můžete zdejší specialitou

  – kořenovým pivem – limonádou

  připomínající kolu, ovšem velmi aro-

  matizovanou kořeny jednoho keře.

  Osobně mi to dost připomínalo ně-

  jakou dezinfekci, ale jiný kraj, jiné

  chutě. Chápu, že naše dobroty také

  každému nešmakují.

  Trochu zklamaní mohou být mi-

  lovníci tradičních amerických auto-

  mobilů. Jezdí jich tu dost, ale určitě

  převažuje asijská produkce v kom-

  binaci s evropskými vozy. Výrazný

  podíl mají na ulicích také elektromo-

  bily značky Tesla. Zatímco u nás jde

  stále tak trochu o raritu, v Kanadě

  jim už sotva někdo věnuje pozornost.

  Báječná byla možnost zapůjčit si na

  místě speciálně upravený automo-

  bil na přepravu vozíčkářů. Hodily se

  i přídavné elektrické pohony k vo-

  zíkům, s jejichž přepravou letadlem

  byl trochu problém kvůli bateriím,

  ale za pár dohadů na letišti (přestože

  byly předem nahlášené) to stálo.

  LEGENDY SPOSTIŽENÍM

  Poslední z míst, která chci zmínit, je

  Olympijská síň slávy umístěná na

  stadionu místního klubu amerického

  fotbalu. Nabízí průřez olympijskou

  historií, a to nejen tou kanadskou.

  Naleznete zde množství originálních

  artefaktů, včetně kombinéz české

  výpravy na zimní hry ve Vancou-

  veru 2010. Autoři nezanedbatelný

  prostor věnovali také paralympismu

  a samostatnou sekci zde pak mají dva

  světoznámí kanadští sportovci s po-

  stižením. Tím prvním je Terry Fox,

  mladý muž, který po rakovině přišel

  o nohu, ale v rámci boje proti této ne-

  moci podnikl roku 1980 s protézou

  legendární charitativní běh Maraton

  naděje, jehož tradice žije dodnes. Ter-

  ry své nemoci bohužel podlehl. Před

  vstupem na stadion stojí sousoší při-

  pomínající jeho památku.

  Tím druhým je dodnes žijící Rick

  Hansen, paraplegik-sportovec na

  vozíku, kterého Terry Fox inspiro-

  val k 26měsíční jízdě kolem světa.

  Na svou více než 40 tisíc kilometrů

  dlouhou trať po 34 zemích na čtyřech

  kontinentech vyrazil 21. března 1985

  a vrátil se do Vancouveru 22. května

  1987. Díky zájmu veřejnosti získal

  26 milionů dolarů na výzkum poraně-

  ní míchy, které sám v patnácti letech

  utrpěl při autonehodě.

  DOBRÝ KONEC IVÝHLED

  Asi by se u těch sportovních témat

  slušelo dodat, jak vlastně náš český

  tým na mistrovství světa v curlingu

  dopadl. Dá se říci, že velmi uspokoji-

  vě. Jeho hlavním cílem bylo udržení

  se v elitní skupině A, která je poten-

  ciálně výtahem na zimní paralympij-

  ské hry. To se ještě nikdy nepovedlo.

  Podmínkou bylo umístit se z dvanác-

  ti týmů do devátého místa. Byť nám

  těsně unikly boje play-o, konečná

  osmá pozice náš cíl naplnila, a tak si

  zde za rok možná přečtete pár po-

  střehů z Jižní Koreje. 

  Máte zájem

  oasistenčního psa?

  www.pestra.cz

  Cvičíme parťáky

  pro život.

  psí asistence

  Pestra_Inzerce-Muzes.indd 1 17.05.2023 17:04:29

  Večerní procházka po nábřeží je hrou světel velkoměsta.

  Mnoho automobilů

  v Kanadě už je na

  elektrický pohon.

• Strana 48

  KULTURA

  Toužím

  ilustrovat

  dětskou knížku

  Jít si za svým snem apřiložit ústa

  kdílu. Touto cestou jde Barbora

  Sedláčková zČeských Budějovic,

  která se od dětství věnuje

  malování aráda by studovala

  Akademii výtvarných umění.

  Akdyž jí letos Praha napoprvé

  nevyšla, zdokonalovat se chce

  zatím ve výtvarné výchově

  na pedagogické fakultě.

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: MILAN HAVLÍK, ARCHIV AUTORA

  Kvůli svému onemocnění – neuropa-

  tii – Bára (20) nemůže ovládat kon-

  četiny, takže nemaluje jako druzí ru-

  kama, ale hlavou, protože štětec drží

  v ústech. Přitom do tří let byla zcela

  zdravá, pak se její stav zhoršil a nyní

  je odkázaná na vozík. Bez problémů

  se může spolehnout jenom na svoji

  hlavu, a tak maluje, kreslí a píše ústy.

  Svému netradičnímu stylu říká pu-

  sopis a během posledních deseti let

  už má za sebou ilustrování knih nebo

  několik zdařilých výstav. Je ráda, že

  se její obrazy líbí, každoročně z nich

  sestavuje nástěnný kalendář, vytvo-

  řila už i novoroční přání pro několik

  měst včetně Prahy a Třeboně.

  Zatím její poslední výstava udě-

  lala radost lidem v Českých Budě-

  jovicích, kde s dalšími výtvarníky,

  malujícími bez pomoci rukou, vysta-

  vovala letos na jaře díla v Radniční

  síni na magistrátu, deset let po své

  první výstavě v písecké Sladovně.

  Nyní představila obrazy z posledních

  let vytvořené kombinací akvarelu

  s uměleckou tuší.

  Bára přizvala i další malíře z Arpi-

  dy, kde kdysi její talent objevila Ale-

  na Jankovská, vedoucí výtvarného

  ateliéru Centra pro rehabilitaci osob

  se zdravotním postižením Arpida

  v Českých Budějovicích. Sem Bára

  chodila do školy, než přestoupila

  na ZŠ Matice školské. Pod vedením

  Aleny Jankovské vyhrála několik

  výtvarných soutěží, např. Evropa ve

  škole a Lidická růže.

  MATURITNÍ KYTICE

  V Radniční síni vystavovala Bára

  poprvé před devíti lety, na podzim

  2014. Jaká tenkrát byla? „Myslím

  si, že určitě jsem byla menší a od

  té doby se i moje malování vyvinu-

  lo k lepšímu,“ směje se Bára, která

  letos maturovala na Waldorfském

  lyceu v Českých Budějovicích. „Če-

  kaly mě zkoušky z biologie, české-

  ho jazyka, angličtiny a hlavně z vý-

  tvarné výchovy. Společně s dalšími

  studenty, co maturovali ze stejného

  předmětu, jsme měli uspořádat vý-

  Výtvarnice

  Bára Sedláčková

  maluje pusou.

• Strana 49

  49

  stavy v knihovně,“ říká s tím, že jako

  ročníkovou práci zpracovala rozbor

  sbírky K. J. Erbena Kytice, k níž vy-

  tvořila vlastní ilustrace akvarelem

  a kombinovanou technikou.

  Bára se letos hlásila na vysněnou

  Akademii výtvarných umění, kam

  ji ale nepřijali. „Budu zkoušet uspět

  příště a případně znovu i další roky,“

  říká rozhodně. „Zatím bych šla ráda

  na Pedagogickou fakultu Jihočeské

  univerzity v Českých Budějovicích

  studovat výtvarnou výchovu pro

  umělecké školy,“ prozrazuje náhrad-

  ní plán, který také vede k prohloube-

  ní jejích malířských dovedností.

  Bářiny obrazy v Radniční síni při-

  tahovaly precizností, veselostí i hra-

  vostí, aniž by návštěvník věděl, že

  nejsou malovány rukou, ale ústy.

  Kromě obrazů má Bára už i namalo-

  vanou stopu v knihách. „Ilustrovala

  jsem např. knihu českobudějovic-

  kého novináře a spisovatele Antoní-

  na Pelíška Kuře s modrýma očima,“

  prozrazuje a pokračuje, že na dal-

  ší podobnou práci se těší. „Baví mě

  dětské knížky, je ale pro mě náročné

  celou knihu přečíst. Ilustrovat další

  knihu pro děti je mým velkým přá-

  ním,“ svěřuje se a pokračuje, že ma-

  lování je jednou z cest, kterou chce

  v životě jít. „Kdybych neměla k ma-

  lování vlohy, asi bych šla cestou pří-

  rodních věd a biologie, které mě také

  baví,“ vysvětluje. Zároveň prozrazuje,

  že její zdravotní stav způsobil zánět

  v nervech, kvůli kterému se nemůže

  normálně hýbat. „Každé namočení

  štětce nebo pera provází namáhavý

  pohyb krkem, na který už jsem si

  ale zvykla,“ říká malířka, která nyní

  chystá výstavu na Velehradě.

  LASKAVÁ MLADÁ ŽENA

  Bára maluje většinou dvakrát týdně,

  docházejí za ní dvě učitelky, které

  malují s ní. „Snažím se pořád zkoušet

  různé nové techniky a pořád se roz-

  víjet v malbě i kresbě,“ říká. Báru učí

  lektorky Irena Friess Staneva a Jana

  Koloušková, které ji přivedly k nové-

  mu výtvarnému stylu. Uplatňuje ho

  hlavně při malování květin a přírod-

  ních motivů.

  Maturantka Bára Sedláčková vystavovala na jaře vČeských Budějovicích.

  Bářiny

  obrazy

  přitahují

  precizností,

  veselostí

  i hravostí.

• Strana 50

  KULTURA / PUSOPIS BÁRY SEDLÁČKOVÉ

  Výtvarnice a lektorka Irena Friess

  Staneva, absolventka Akademie vý-

  tvarných umění v Praze – ateliéru

  malby prof. Jiřího Sopka, se s Bá-

  rou seznámila díky organizaci Zlatá

  ryb ka, která měla Barče splnit přání

  najít umělce, který ji povede v pro-

  cesu její malby. „Byla to pro mě ra-

  dost, když mi zaměstnanci Rybky

  zavolali a zeptali se mě, jestli jim chci

  pomoct splnit její velké přání,“ říká

  Irena Friess Staneva. „Postupně jsem

  Báru poznávala blíž a přicházela na

  to, jak energická, inteligentní, tvůrčí

  a laskavá mladá žena je. Že malování

  miluje a je pro ni stejně tak důleži-

  tou složkou jejího života jako pro mě.

  Snažím se studentce nabídnout ces-

  tu a způsob nahlížení na výtvarnou

  tvorbu. Mluvíme o tom, že v umění

  nejde jen o věrné napodobení reali-

  ty, že nemusí být cílem to, aby vznikl

  tzv. pěkný obrázek, ale také aby byl

  na obraze projeven vlastní názor,

  jiný pohled na věc nebo zajímavá

  výtvarná zkratka.“

  PŘÍTELKYNĚ

  SNEJVĚTŠÍM SRDCEM

  Jaký by byl život bez rodiny i přátel?

  Jednu velkou přítelkyni Bára už léta

  má a ta jí pomáhá vrozenou empatií,

  vlídností i svými dlouholetými no-

  vinářskými zkušenostmi. „Alenka

  je paní s největším srdcem a mám ji

  velmi ráda. Jsem vděčná, že ji znám

  tolik roků, protože si myslím, že kdy-

  bych ji nepotkala, nezažila bych tolik

  krásných věcí,“ říká upřímně o Alen-

  ce Binterové.

  Bára má velké štěstí i na skvě-

  lé a podporující rodiče, bratra a dvě

  sestry. „Můžu se na ně kdykoli spo-

  lehnout, že mi pomohou ve všem,

  co můj život může udělat snazším

  a hezčím,“ prozrazuje na svých inter-

  netových stránkách pusopis.cz. „Po

  zdravotní stránce je to se mnou jako

  na houpačce – spoustu let jsem žila

  s vědomím, že mám neuropatii bez

  šance na vývoj k lepšímu. Ale poté,

  co jsem před Vánoci 2016 zkolabo-

  vala a málem zemřela, si mě převzali

  lékaři z Fakultní nemocnice Motol

  v Praze. Po důkladných vyšetřeních

  změnili moji diagnózu a začali mi

  léčit chronický zánět na mozkomíš-

  ním kmeni (CIDP), což byla mno-

  hem optimističtější varianta. Díky

  tomu se od roku 2017 začal můj

  stav vylepšovat a pro mě i mou ro-

  dinu to znamenalo úlevu a obrovské

  povzbuzení. Cvičení a rehabilitace,

  které odmala patří ke každému dni,

  začaly přinášet výsledky. Dostavily

  se úspěchy, které mi otvíraly svět.

  Dokonce jsem začala hrát závodně

  florbal na elektrickém vozíku za tým

  FBC Štíři a dostala se do české re-

  prezentace. Posilovala jsem a užívala

  si pokroků, které mi umožňovaly víc

  rozhýbat ruce a nohy, což mi dávalo

  i naději na větší soběstačnost. A tě-

  šila se, že se odstěhuji do Prahy, aby

  si moji rodiče konečně mohli víc od-

  počinout. Jenže loni se moje zdraví

  zase zhoršilo a musela jsem se vrátit

  k intenzivní léčbě. Věřím ale, že její

  pozitivní účinky se zase projeví, což

  by pro mě znamenalo svobodněj-

  ší život,“ dodává optimisticky Bára

  Sedláčková. 

  Bára se letos hlásila

  na vysněnou Akademii

  výtvarných umění, kam

  ji ale nepřijali. „Budu

  zkoušet uspět příště

  a případně znovu i další

  roky,“ říká rozhodně.

  Bára Sedláčková

  aAlena Binterová

  na vernisáži

  5. dubna 2023

  Výstavy

  Sladovna

  Písek ()

  Radniční

  síň České

  Budějovice

  ()

  Art Fest

  České

  Budějovice

  (, )

  Městská

  galerie

  UZlatého

  slunce Týn

  nad Vltavou

  ()

  Výstavní

  síň Senátu,

  Praha ()

  Galerie

  Kladenského

  zámku ()

  Dům

  Štěpánka

  Netolického

  vTřeboni

  ()

  Městské

  středisko

  kultury

  asportu

  Sezimovo

  Ústí ()

  Radniční

  síň České

  Budějovice

  ()

  Zdroj www.pusopis.cz

• Strana 51

  ZNOVU

  VYDÁVÁME

  OBLÍBENÝ

  ČASOPIS

  MŮŽEŠ

  Najdete vněm informace

  arady zoblasti sociálních

  azdravotních služeb,

  informace onových

  pomůckách, onovinkách

  ve zdravotnictví avobčanské

  společnosti. Hodně se dozvíte

  iopráci Konta Bariéry,

  ozajímavých osudech klientů.

  Bezplatně můžete časopis dostávat až do své schránky,

  jednoduše si oněj napište do redakce na info@muzes.cz.

  Pokud se vám obsah bude líbit arozhodnete se naši práci podpořit,

  můžete přispět formou jednorázové DMS ve tvaru

  DMS KONTOBARIERY 30, DMS KONTOBARIERY 60 nebo

  DMS KONTOBARIERY 90 na telefonní číslo 877 77

  nebo přispět jakoukoliv finanční částkou přímo na účet Konta Bariéry

  č. ú. 17 111 444 / 5500 svariabilním symbolem 62933. Děkujeme!

  Nové číslo vyjde každého čtvrt roku.

  51

• Strana 52

  KULTURA / DIVADLO – PŘÍCHOZÍ

  Příchozí aneb

  Přenos nepřenosné

  zkušenosti

  Vdivadle Vzlet měla loni v prosinci

  premiéru neobyčejná inscenace snázvem

  Příchozí. Vznikla vrámci projektu divadla

  Vzlet aAsistence, s. r. o., Pátý stupeň,

  který po celý rok 2023 umožnil pěti lidem

  stěžkým fyzickým handicapem mít po

  ruce osobního asistenta prakticky 24 hodin

  denně. Ve hře tak všichni tito vozíčkáři

  společně sdvěma profesionálními herci

  nastiňují divákům, jaké to je, když člověk

  kžití svého všedního života potřebuje vždy

  ještě jedno, oněco lépe funkční tělo.

  Text: HANA CHUFFARTOVÁ

  Foto: OSKAR HELCEL

  Divadelní představení Příchozí bylo

  vytvořeno v rámci dlouhodobého

  uměleckého projektu Území nikoho

  a ten zaštiťuje kulturní prostor Vzlet

  (dříve by byl nazýván „kulturákem“,

  dnes má na webových stránkách po-

  etický název kulturní křižovatka Vr-

  šovic). A jde zde o víc než „jen“ o di-

  vadlo. Kurátoři projektu (jeden z nich,

  Petr Prokop, je mimo jiné programo-

  vý ředitel Vzletu) si dali za cíl zma-

  povat komunity v naší společnosti,

  které jsou přehlížené a opomíjené.

  Proto oslovili studenty a absolventy

  katedry alternativního a loutkového

  divadla DAMU a nabídli jim, aby k to-

  muto tématu přistoupili zcela tvůrčím

  způsobem. Vedle představení Přícho-

  zí vznikla další tři představení.

  AKCE PÁTÝ STUPEŇ

  Jak už bylo řečeno, představení Pří-

  chozí je výsledkem projektu, který

  má svůj cíl také mimoumělecký –

  ukázat na potřebu zavedení pátého

  stupně příspěvku pro lidi s posti-

  žením, kteří s dosavadní pomocí

  od státu nedosáhnou na zaplacení

  potřebné asistence. Přesto je toto

  sdělení „za“ příběhem. Inscenace je

  postavena na obrazech, které mají

  divákům představit běžné aktivity

  v životě lidí s postižením, ať se jedná

  o procházku v parku, návštěvu re-

  staurace nebo rande – a k tomu vše-

  mu potřebují pomoc dalšího člověka.

  Každý výsek ze života nebo scénka

  má vtipný podtext a trvá dostateč-

  ně dlouho, aby se divák mohl vžít

  do dané situace a do osob, které se

  v nich nacházejí.

  Autorky představení Alžběta Nová-

  ková a Eliška Říhová divákům připra-

  vily několik nečekaných, vtipných či

  působivých momentů – hned první

  scéna je vizuálně i zvukově efektní,

  nebudeme více prozrazovat divákům,

  kteří by se chtěli vydat na Příchozí

  v budoucnu. Vtip, nebo lépe nad-

  hled, s jakým se různé situace divá-

  kovi představí, jsou zásadní. Druhou

  silnou stránkou je práce se symboly,

  Na pódiu, které výškově neoddělovalo

  herce od první řady diváků, se tančí,

  běhá, hraje se boccia, vaří, stoluje,

  miluje, jezdí a existuje

• Strana 53

  mnoho věcí je pouze naznačeno, ať se

  divák dovtípí sám. Kostýmy Matildy

  Tlolkové a masky Berty Doubkové

  svou symbolikou vše doplňují.

  Na představení se přišlo podívat

  také obecenstvo z řad majitelů vo-

  zíků elektrických či mechanických

  – prostor Vzletu má samozřejmě

  bezbariérový přístup do budovy

  i sálu. Bylo by určitě zajímavé zeptat

  se těchto „zaujatých“ diváků, jak je

  osobně ztvárnění života člověka na

  vozíku oslovilo – jak vnímají, když

  jsou odkázáni na druhé, ale pomoc

  nepřichází, jestli také cítí bezmoc

  a zlost, jak vnímají nechtěnou po-

  zornost, jak si poradí v situaci, když

  chtějí například druhého obejmout,

  ale není to možné, protože ten druhý

  je také odkázán na pomoc asistenta.

  I takové situace v Příchozím jsou pří-

  tomny, ztvárněny s vtipem a citem.

  Další velikou výhodou představení

  je, že se odehrává beze slov. Obsa-

  huje mnoho již zmíněných symbolů

  a také znázorněné situace, výrazy

  tváří, gesta, hra těla (a elektrických

  vozíků) mohou oslovit každého. Tím,

  že se Příchozí neomezuje jen na čes-

  kého diváka a je univerzální, je ote-

  vřené komukoliv a nic nebrání tomu,

  aby se o něm dozvěděl svět. Tvůrci

  také kromě hudby (kterou měl na

  starost Matěj Šíma) maximálně vy-

  užili různých zvuků (jak reprodu-

  kovaných, tak živých) – ty s vtipem

  dokreslují, co se děje na jevišti.

  PROČ PRÁVĚ PŘÍCHOZÍ?

  Symbolický je také název. Příchozí

  je pouze ten, který pěšky přichází

  (na pomoc)? Anebo může přijít (na

  návštěvu, rande, do restaurace) i ten,

  který k pohybu potřebuje kola? Či

  snad se to netýká pouze osob, na

  vozíku či bez něj, ale je název myš-

  len ve smyslu sdělení a cíle, které-

  ho chtěli autoři projektu dosáhnout

  – příchozí pomoc v podobě pátého

  stupně asistence, kterého ještě ne-

  bylo dosaženo, ale doufáme v jeho

  brzký příchod? Rozhodně se hned

  nabízí efektní překlad názvu do an-

  gličtiny, Incoming, který nabízí ještě

  symboličtější význam.

  Scéna, kterou měly na starost Eliš-

  ka Kociánová a Berta Doubková, byla

  využita vynalézavě. Na pódiu, které

  výškově neoddělovalo herce od prv-

  ní řady diváků, se tančí, běhá, hraje

  se boccia, vaří, stoluje, miluje, jezdí

  a existuje.

  Všichni herci, jak z řady vozíčkářů,

  tak profesionálních herců, ve vel-

  ké míře dokázali téměř nemožné –

  předat zkušenost, kterou většinový

  divák nemá. Hráli sami sebe a doká-

  zali to s nadsázkou a humorem. Pře-

  jeme jim i celému tvůrčímu týmu,

  aby představení mohlo dál existovat

  a v budoucnu bavit další diváky nebo

  třeba bourat jejich předsudky. 

  Hráli:

  Antonie Rašilovová, Štěpán Lustyk,

  Lenka Dvořáková, Kateřina Cuřínová,

  Michal Greško, Michal Novotný,

  Kristýna Kolenčíková, Alžběta Nováková,

  Berta Doubková, Kamila Selementová

  53

  Inscenace ukazuje

  potřebnost pátého

  stupně pro lidi

  svážným tělesným

  handicapem.

  Celé představení

  jako souhra barev,

  stínů, světel,

  zvuků avozíků.

• Strana 54

  KULTURA / POVÍDKA

  U

  ž je to tradice.

  Každou první

  neděli v měsíci

  se v našem

  domě sejde

  poměrně

  početné

  příbuzenstvo

  k obědu, který

  spíš než k naplnění břich slouží k bohaté

  rozpravě. Někdy se i zasmějeme, někdy

  poučíme, ale nejčastěji si vjedeme do

  vlasů. Řeší se všechno. Politika, sport,

  ceny v obchodech, počasí, manželské

  konflikty, zlobivé děti, úroda na zahradě

  i nové módní kreace. Prostě rodinka

  k zulíbání. Předsedkyní shromáždění je

  vždy prababička Jaromíra, která obyčejně

  k našemu velkému stolu vjíždí na vozíku

  s halasnou otázkou: „Tak co jste zase

  podělali?“ Vychází přitom ve svých

  třiadevadesáti z pevného přesvědčení

  – celá její rodina včetně přivdaných

  a přiženěných je banda budižkničemů,

  psychicky narušených trdel, prakticky

  určených do nejpřísněji hlídaných ústavů.

  Dnes přivezla horký námět – politická

  situace. Sama poměrně otevřená

  neostalinistka, která Josifa Visarionoviče

  kritizuje jen kvůli politické měkkosti

  – „málo jich pověsil, dneska mohli

  vládnout celému světu a nekrčit se před

  západními buržousty, židy, Číňany

  a tou musulmanskou holotou“, vždy

  umí vyloupnout jádro problému: „Svět

  nepotřebuje tyhle podělaný demograty,

  lidský práva, náboženskej soucit nebo

  podporu cigánů a jinejch barevnejch,

  svět potřebuje řezat to všechno na jednu

  hromadu!“

  To byly názory celkem známé

  a vzhledem k nulovým fyzickým

  možnostem i nulovému intelektuálnímu

  vlivu jejich nositelky nijak nebezpečné.

  Jen jednou se můj bratranec Josef pokusil

  s Jaromírou přít o zbytečně zabité

  ukrajinské děti a už měl hlasité poučení:

  „A co by z nich vyrostlo? Není problém

  spíš v jejich dědičným zatížení? Dyť je to

  mišmaš kozáků, Poláků, debilů z Haliče,

  tamních rabínů a podobných omylů

  přírody!“

  A stále se to opakovalo. I tentokrát.

  Z celkem zmatené diskuse nás zachránila

  moje žena, která přinesla velkou mísu

  vonící polévky. Všichni si postupně nalili

  a tiše si cosi špitali, aby se Jaromíra

  nemohla do jejich hovorů vmísit. To ji

  pochopitelně štvalo. Koulela očima sem

  a tam a nakonec se přece jenom chytla:

  „Vy všichni se přece máte čeho bát. Jeden

  jako druhej si lebedíte, protože volíte jen

  ty zloděje, ale čas odplaty přijde!“ A my

  nic. Jenomže já jsem si jako hostitel přece

  jenom připadal jako spoluviník těchto

  nesmyslných debat a zničehonic jsem

  Zdeněk Jirků

  Rodinná

  sešlost

• Strana 55

  55

  rozhodl: „V mém domě je toho už dost. Měla

  bys, babičko, být ráda, že se máš u nás tak

  dobře. Vždyť ani korunu neutratíš, na co si

  chceš vlastně stěžovat?“

  „Vidíš, to je ta tvoje buržoazní povýšenost!

  Tenhle barák sis pořídil, auto furt nový

  a nový, děti na vysoký, to se to žije…“ „Ale já

  žiju ze svého, nekradu…“ Babička se očima

  dožadovala opory u ostatních. Nedočkala

  se. Zmateně poklepávala lžící o stůl a pak

  nabrala dech: „A co ta vaše firma? Z čeho

  tě vlastně platěj? Vodíráte lidi v půlce

  světa. Přípravky pro zdravý zvířata! Tomu

  říkáš slušný podnikání? Co do těch zvířat

  vlastně cpete…“ Nechtěl jsem se hádat ani

  jí něco vysvětlovat. O veterinární medicíně

  nevěděla nic.

  Bylo ticho. Žena přinesla hromadu

  řízků a každému nabídla, co hrdlo ráčí.

  A ticho pokračovalo. Jaromíra však prohrát

  nechtěla: „Tak já vám teda řeknu, a to

  naposledy, co si o tomhle vašem světě

  myslím. Jste přežraní a nafoukaní. Nevidíte,

  co se na nás řítí. Já už se toho nedožiju, ale

  vy a vaše děti skončíte v pekle.“ „Moje řeč,“

  ozval se můj bratranec Vilém, bývalý kněz,

  který vystřídal už čtyři křesťanské církve

  a naposledy zakotvil ve společenství Velké

  knihy, kde byl možná jediným členem.

  Čím se živil, jsme nevěděli, ale podle počtu

  řízků, které u nás vždycky spořádal, to

  mělo blízko k nepálským asketům. Jenomže

  pro prababičku to byl pánbíčkář, a tedy

  spojenec vykořisťovatelů. Vilém pokračoval:

  „Není snad psáno, že hříšníci skončí v ohni

  pekelném?“ Musel jsem odpovědět: „A co

  očistec?“ Vilém mávl rukou.

  Na všech bylo vidět, že mají rodinného

  setkání dost. Pomalu se zvedali a mířili do

  předsíně. Prababička si cosi mumlala a já

  šel hosty doprovodit. Loučili jsme se mlčky,

  jen nejmladší syn mojí sestry, osmiletý

  Vašík, se mě zeptal: „A strejdo, co je vlastně

  to peklo? Mně se to v televizi zdá docela

  zábavný…“

  Neodpověděl jsem a uvědomil jsem si,

  že takhle se naše rodina sešla naposledy.

  Jenomže Jaromíra u nás bydlí dál. Její

  matka se dožila sto osmi let a zemřela na

  následky úrazu, když uklouzla při česání

  švestek na sousedově zahradě. Soused se

  samozřejmě strašně zlobil – bába krade,

  a ještě mi zlomí větev.

  

  Ilustrace: MIDJOURNEY

• Strana 56

  SERVIS

  a zvoleným způsobem – zatímco ně-

  kdo potřebuje informace v českém

  znakovém jazyce anebo ve formátu

  pro snadné čtení, někdo může prefe-

  rovat jiný než písemný projev.

  Neopomenutelným faktorem jsou

  také materiálně-technické bariéry.

  Na jejich odstranění by se mělo mys-

  let vždy a předem. Veřejná jednání

  zastupitelstev a komisí by měla pro-

  bíhat v prostorách přístupných i li-

  dem s omezenou schopností pohybu.

  Účast člověka používajícího vozík by

  neměla být vázána na jeho žádost

  o přesun do jiné místnosti. Takový

  prostor by měl být zajištěn automa-

  ticky. Člověk bez postižení nemusí

  žádat, aby se zasedání zúčastnil.

  Velmi důležitým faktorem pro za-

  pojení lidí se zkušeností je čas a jeho

  dostatek. Pokud budeme chtít na-

  příklad kvalifikované vyjádření od

  lidí s intelektovým znevýhodněním,

  lze předpokládat, že zejména složi-

  tější témata bude nezbytné rozdě-

  lit do menších bloků. S tím souvisí

  také forma spolupráce. Ta může mít

  různé podoby a formy. Ty by se měly

  opět odvíjet od potřeb zúčastněných.

  Ne vždy postačí písemná komuni-

  kace, ale mnohem vhodnější je spo-

  lečná osobní diskuse, kdy je možné

  debatovat na dané téma v kontextu.

  Vytvoření vhodných podmínek

  pro participaci se bude různit s ohle-

  dem na odlišné potřeby zapojených

  lidí, ale také s ohledem na způsob

  jejich zapojení. Důležité je proto vě-

  novat dostatek prostoru přípravě

  a promys let všechny okolnosti.

  JAK PRAVIDLO PARTICIPACE

  NAPLŇUJEME VKANCELÁŘI

  VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV?

  Do působnosti veřejného ochránce

  práv patří od roku 2018 také mo-

  nitorování práv lidí s postižením. Na

  O nás bez nás,

  nebo konečně snámi?

  Přidejte se

  do skupiny

  Práva lidí

  spostižením

  na facebooku

  Text: ROMANA JAKEŠOVÁ, vedoucí odboru ochrany práv osob se zdravotním postižením,

  Kancelář veřejného ochránce práv

  Foto: KANCELÁŘ VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV

  Byť nemáme kompletní data, která

  by mapovala míru a formu participa-

  ce, je zřejmé, že i na tomto poli má

  Česká republika co dohánět. Lidé

  s postižením jsou často tou poslední

  skupinou, které by se někdo ptal na

  její zkušenosti a potřeby.

  Typicky lze uvést přípravu záko-

  na o sociálních službách. V rámci

  připomínkového řízení se zapojuje

  množství subjektů, samotní lidé se

  zkušeností, kteří jsou současně kli-

  enty těchto služeb, však nikoliv. Slo-

  vo často dostanou pouze zastřešující

  organizace poskytovatelů. Možná

  i v důsledku stále převažujícího pe-

  čovatelského a paternalistického

  přístupu je více než hlas samotných

  lidí s postižením slyšet hlas jejich

  pečujících (ať už formálních či nefor-

  málních), odborníků, politiků a mno-

  hých dalších.

  PROČ JE PARTICIPACE DŮLEŽITÁ?

  Protože žitá zkušenost lidí s posti-

  žením je mnohdy mnohem více vy-

  povídající než teoretické analýzy, re-

  šerše nebo kostrbaté hledání bariér

  a problémů. Díky tomu, že lidé s po-

  stižením své problémy žijí a musí je

  každodenně řešit, umějí nejen dobře

  identifikovat, co je potřeba změnit, ale

  také vědí, jak by to bylo možné udělat.

  JAK BY MĚLA

  PARTICIPACE VYPADAT?

  Zapojení lidí s postižením by mělo

  probíhat za podmínek, které umož-

  ní skutečnou participaci. Důležité je

  dbát na základní pravidlo, že partici-

  pace je o společném navrhování ne-

  boli co-designu. Nestačí jen vyslech-

  nout, co lidi s postižením trápí, ale je

  potřeba společně hledat, vymýšlet

  a navrhovat řešení.

  Podmínky pro zapojení lidí se zku-

  šeností musí reflektovat jejich potře-

  by. Důležitý je vhodný způsob ko-

  munikace a informační přístupnost.

  Potřebné informace by měli lidé

  dostávat v jimi preferované formě

  KDYŽ ČESKÁ REPUBLIKA VROCE 2009 RATIFIKOVALA ÚMLUVU

  O PRÁVECH OSOB SEZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM, ZAVÁZALA

  SE, ŽE KROMĚ VYTVÁŘENÍ PODMÍNEK PRO DODRŽOVÁNÍ PRÁV

  VNEJRŮZNĚJŠÍCH OBLASTECH ŽIVOTA LIDÍ SPOSTIŽENÍM TAKÉ

  ZAJISTÍ, ABY SE SAMI, VČETNĚ DĚTÍ SPOSTIŽENÍM, PODÍLELI NA

  TVORBĚ A PROVÁDĚNÍ LEGISLATIVY A STRATEGIÍ, KTERÉ SE JICH

  TÝKAJÍ. ZÁVAZEK PARTICIPACE BY SE MĚL JAKO HLAVNÍ PRAVIDLO

  PROMÍTNOUT DO VŠECH AKTIVIT STÁTU, A TO NA VŠECH ÚROVNÍCH.

  JE TOMU TAK, NEBO PLATÍ STARÉ ZNÁMÉ „O NÁS BEZ NÁS“?

• Strana 57

  57

  něm se aktivně podílejí právě i lidé

  se znevýhodněním. Formy spolu-

  práce jsou různé. Dovolím si proto

  nastínit způsob participace lidí s in-

  telektovým znevýhodněním, kteří

  současně fungují jako sebeobhájci.

  Tato skupina se zapojila do tvorby

  doporučení ombudsmana týkajícího

  se systémových změn v oblasti opa-

  trovnictví a podpůrných opatření.

  Doporučení bude reflektovat nejen

  osobní zkušenosti těchto lidí s vý-

  konem jejich opatrovnictví, ale také

  konkrétní návrhy, jak by měla vypa-

  dat podpora dospělých lidí s omeze-

  nou schopností právně jednat.

  Práci na tomto doporučení jsme

  rozložili do několika fází. V prvním

  kroku jsme sebeobhájcům předsta-

  vili právní úpravu podpůrných opat-

  ření a shrnuli jim povinnosti opat-

  rovníků a podpůrných osob. K tomu

  jsme vytvořili informační materiál

  ve formátu pro snadné čtení a o něm

  jsme společně se sebeobhájci dále

  diskutovali. Díky tomu se nám po-

  dařilo shrnout problémy, které sami

  sebeobhájci řeší.

  Také se nám osvědčilo převést

  informace do srozumitelného mlu-

  veného slova, protože ne všichni

  preferují psaný text. Na základě po-

  psaných problémů jsme (opět ve for-

  mátu pro snadné čtení) vytvořili sérii

  konkrétních doporučení. Ta budou

  mít i svou audioformu, aby s ní mohli

  sebeobhájci dále pracovat, a přede-

  vším pro ně byla přístupná. V průbě-

  hu celého procesu jsme ověřovali, že

  účastníci všemu porozuměli.

  Práce probíhala v menších časo-

  vých a jasně strukturovaných blocích,

  kdy si sami sebeobhájci určili, kolik

  času jí chtějí s ohledem na své potře-

  by věnovat. Spolupráce byla facilito-

  vaná právničkami, které mají samy

  zkušenosti s prací v sociálních služ-

  bách, a podpůrcovstvím lidí s intelek-

  tovým znevýhodněním. V rámci této

  práce se osvědčilo předávat informa-

  ce v různých formách, zejména pak

  audiovizuálně, aby se k těmto zázna-

  mům mohli účastníci vracet. Zároveň

  se nám potvrdilo, že žitá zkušenost

  vypoví mnohem víc než cokoliv ji-

  ného. A že sami tito lidé, kteří nejsou

  podle české právní úpravy a rozhod-

  nutí soudu schopni právně jednat,

  dokáží navrhovat řešení konkrétních

  rádoby neřešitelných problémů.

  Zajistit participaci lidí s postižením

  na činnosti veřejného ochránce práv

  nebylo zpočátku jednoduché a čelili

  jsme různým výzvám. S tím, jak se

  stala participace zásadou naší práce,

  jsme dokázali množství potřebných

  procesů zautomatizovat a tím i zjed-

  nodušit. Výstupy z nich jsou důleži-

  tým podkladem pro návrhy systé-

  mových řešení.

  Participace je zásada, pravidlo,

  které by se mělo stát nepodkroči-

  telným. Měli bychom si uvědomit, že

  i lidé s postižením mají hlas a s po-

  třebnou podporou jsou schopni for-

  mulovat své potřeby i návrhy řešení

  a přispět tak k efektivnějšímu řešení

  některých systémových problémů.

  Chceme-li slyšet a vyslyšet hlas lidí

  s postižením, musíme to dělat cíleně

  a promyšleně. Zapojení lidí s posti-

  žením do správy věcí veřejných má

  také velmi zásadní celospolečenský

  dopad a přispívá k tvorbě respektují-

  cí a inkluzivní společnosti. 

  Odkazy

  Některé zvýzkumů adoporučení naleznete pod

  následujícím odkazem www.ochrance.cz/vystupy/.

  Jednotlivá vydání bulletinu či díly podcastu jsou volně

  přístupné kpřečtení či kposlechu pod následujícími

  odkazy www.ochrance.cz/vystupy/bulletin/

  awww.ochrance.cz/vystupy/podcast/.

  Spolupráce

  právniček

  Kanceláře

  ombudsmana

  se skupinou

  sebeobhájců

  z organizace

  Skok do života na

  tvorbě doporučení

• Strana 58

  Jak se můžu bránit

  rozhodnutí úřadů

  či jejich nečinnosti?

  Text: LUCIE MARKOVÁ

  Ilustrační foto: ALEŠ ČERNOHOUS

  Tématem článku jsou tedy tzv.

  opravné prostředky, a to ty stan-

  dardní, ale také ty mimořádné. Cílem

  je stručně na ně upozornit, větší pro-

  stor bude věnován těm nejobvyklej-

  ším, zmíněny ale budou i ty mimo-

  řádné, které lze aplikovat na výše

  uvedené situace, kdy je úřad pro-

  kazatelně v prodlení. V možnostech

  článku však není popsat všechny

  zákonné náležitosti, lhůty a podrob-

  nosti, doporučuji tedy nahlédnout

  do odkazů na další zdroje, které jsou

  zde uvedeny.

  ODVOLÁNÍ

  Odvolání je běžným opravným pro-

  středkem proti rozhodnutí v tzv.

  prvoinstančním řízení. Součástí

  každého rozhodnutí vždy musí být

  poučení o opravných prostředcích,

  najdete jej na konci. Odvolání se

  podává k nadřízenému orgánu, nic-

  méně prostřednictvím úřadu, který

  rozhodnutí vydal. Je tomu tak proto,

  že úřad sám může změnit své roz-

  hodnutí (tzv. autoremedura), pokud

  pro to v odvolání poskytnete pádné

  argumenty, většinou ale úřad po-

  stoupí vaše odvolání nadřízenému

  orgánu k posouzení a ten následně

  vydá rozhodnutí.

  V rozhodnutí vám může sám

  o sobě přiznat nějaký nárok (např.

  dávku) anebo může věc vrátit ke

  „správnému“ posouzení zpět pod-

  řízenému orgánu, tedy tomu, který

  vydal původní rozhodnutí. Lhůta pro

  odvolání činí zpravidla 15 kalendář-

  ních dnů, které se počítají ode dne

  následujícího po dni doručení roz-

  hodnutí. Pozor na situaci tzv. fikce

  doručení, když si dopis na poště ne-

  vyzvednete. Fikce doručení existuje

  také v případě, kdy vlastníte datovou

  schránku a tu si pravidelně nevybí-

  ráte, a zprávy vám tam tedy bez po-

  všimnutí leží.

  V oblasti dávek pro osoby se zdra-

  votním postižením, v oblasti průkazu

  osoby se zdravotním postižením TP,

  ZTP či ZTP/P i v příspěvku na péči

  tedy v praxi odvolání podáváte zpět

  u Úřadu práce, který o vašem náro-

  ku rozhodl, a ten (v případě, že sám

  své rozhodnutí nezmění) postupuje

  vaše odvolání na Ministerstvo práce

  a sociálních věcí, které si ve většině

  případů nechá vyhotovit revizní po-

  sudek posudkovou komisí MPSV. Ve

  většině případů, se kterými se setká-

  váme, osoby nesouhlasí s rozhodnu-

  tím Úřadu práce, které bylo vydáno

  Správní

  žaloba

  může

  být vaší

  obranou

  v případě,

  kdy

  máte po

  vyčerpání

  řádných

  opravných

  prostředků

  stále po-

  chybnosti

  o správ-

  nosti roz-

  hodnutí.

  SERVIS / VÝBĚR LUCIE MARKOVÉ

  VPOSLEDNÍCH

  MĚSÍCÍCH ČASTO

  POSLOUCHÁME ZMÉDIÍ,

  JAK ÚŘADY NEZVLÁDAJÍ

  NÁPOR ŽÁDOSTÍ

  OPOMOC. JEDNÁ SE

  OVYŘIZOVÁNÍ ŽÁDOSTÍ

  ODŮCHOD, ALE TŘEBA

  TAKÉ PŘÍSPĚVKU NA

  BYDLENÍ. VTĚCHTO

  PŘÍPADECH, ALE

  IMNOHÝCH DALŠÍCH,

  JAKO JSOU ŽÁDOSTI

  OPOMOC VHMOTNÉ

  NOUZI ČI ŽÁDOSTI

  OVYŘÍZENÍ PŘÍSPĚVKU

  NA PÉČI, JDE ČASTO

  OZABEZPEČENÍ

  ZÁKLADNÍCH ŽIVOTNÍCH

  POTŘEB JEDINCE ČI

  RODINY. NE KAŽDÝ MÁ

  DOSTATEČNÉ ÚSPORY,

  RODINU ČI PŘÁTELE,

  KTEŘÍ MOHOU DOČASNĚ

  POMOCI. APŘÍPADNOU

  NEVÝHODNOU PŮJČKOU

  SE MŮŽE ROZTOČIT

  KOLOTOČ DLUHŮ,

  KTERÉ JEDINEC ČI

  RODINA NEJSOU

  NÁSLEDNĚ SCHOPNI

  SPLÁCET.

• Strana 59

  Lucie MARKOVÁ

  na základě posudku posudkového lékaře České správy

  sociálního zabezpečení, tedy nárok byl zamítnut, případně

  snížen, případně nepřiznán ve výši, v jaké si osoba před-

  stavovala. Zde je potřeba doplnit, že odvolání se vždy po-

  dává až proti rozhodnutí, nikoli proti posudku jako tako-

  vému, ten je pouze podkladem pro vydání rozhodnutí ve

  věci. V odvolání je nutné být co nejkonkrétnější, odvolací

  orgán se s těmito vašimi argumenty musí vypořádat.

  Lhůta odvolacího orgánu na rozhodnutí činí až 120 dní

  (30 dní autoremedura ÚP, 30 dní MPSV, 60 dní vypra-

  cování posudku). V mimořádných případech je možné

  i prodloužení na 180 dní.

  NÁMITKA

  Opravný prostředek ve věci důchodového pojištění, na-

  příklad přiznání invalidního důchodu. Podává se na Čes-

  kou správu sociálního zabezpečení, a to buď přímo do

  Prahy, anebo prostřednictvím okresní či městské správy

  sociálního zabezpečení, která o vašem nároku rozhodo-

  vala. Lhůta na její podání je 30 kalendářních dnů.

  Lhůta na vyřízení námitky činí standardně 90 dní (30

  ČSSZ, 60 posudek), prodloužená doba může ale činit až

  150 dní. Nutno říci, že často prvoinstanční řízení i ná-

  mitkové řízení kromě dlouhých lhůt na vypracování po-

  sudku o invaliditě mohou prodlužovat i doby pojištění ze

  zahraničí, pokud je musí česká stra-

  na se zahraničím komunikovat.

  Pozn.: Zde je potřeba doplnit, že

  odvolání či námitka se vždy podává

  až proti rozhodnutí, nikoli proti po-

  sudku jako takovému, ten je pouze

  podkladem pro vydání rozhodnutí.

  Taktéž „vyjádření se k podkladům

  rozhodnutí“ (výzva správního orgánu

  k němu) není výzvou k odvolání se,

  je možností nahlédnout do spisu a do

  podkladů předtím, než bude rozhod-

  nutí vydáno. Využití či nevyužití této

  možnosti nemá vliv na vaše právo

  odvolat se či podat námitku.

  SPRÁVNÍ ŽALOBA

  Správní žaloba může být vaší obra-

  nou v případě, kdy máte po vyčer-

  pání řádných opravných prostřed-

  ků stále pochybnosti o správnosti

  rozhodnutí. Lhůta pro její podání je

  dva měsíce od doručení rozhodnutí

  o odvolání či námitce. Správní ža-

  loba může být vhodná především

  v případech, kdy je klíčové posou-

  zení zdravotního stavu. V rámci ří-

  zení před soudem totiž může být

  zdravotní stav znovu přezkoumán

  a zhodnocen. Žaloby v záležitostech

  dávek státní sociální podpory, hmot-

  né nouze, dávek pro osoby se zdra-

  votním postižením, nemocenského

  a důchodového pojištění a příspěvku

  na péči jsou osvobozeny od soud-

  ního poplatku. Žaloba se podává ke

  krajskému soudu, v případě bydliště

  v Praze k městskému soudu.

  Podrobné informace o tom, jak

  správní žalobu podat a za jakých

  podmínek, je možné najít např. na

  webu veřejného ochránce práv na

  www.ochrance.cz.

  OPATŘENÍ PROTI NEČINNOSTI

  ÚŘADU AODŠKODNĚNÍ

  Pokud není dodržena lhůta pro vy-

  dání rozhodnutí správního úřadu

  a vy se chcete bránit, máte mož-

  nost podat žádost o opatření proti

  nečinnosti úřadu. Zároveň lze žádat

  i přiměřené zadostiučinění vyjádře-

  né v penězích. Srozumitelný návod

  a bližší informace včetně zpracova-

  ných vzorů lze najít v podcastu ve-

  řejného ochránce práv z 15. března

  2023 – Na kávu s ombudsmanem,

  díl 86: Když řízení trvá příliš dlouho

  aneb Státe, zaplať!

  PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ

  Lze je zahájit v případě, kdy je vy-

  dáno ve správním řízení rozhodnutí,

  o kterém lze důvodně pochybovat,

  že je v souladu s právními předpi-

  sy. Podnět na zahájení přezkumné-

  ho řízení se podává nadřízenému

  správnímu orgánu. Pokud nadříze-

  ný orgán neshledá důvod k zahájení

  přezkumného řízení, musí o tom pí-

  semně informovat podavatele pod-

  nětu do 30 kalendářních dnů a musí

  uvést důvody, proč řízení nebude

  zahájeno.

  KASAČNÍ STÍŽNOST

  Kasační stížnost je široce vymeze-

  ný mimořádný opravný prostředek,

  kterým se lze bránit proti rozhod-

  nutí správního soudu, proti kterému

  není běžně přípustné odvolání ani

  jiný řádný opravný prostředek. Pro-

  tože formulování kasační stížnosti

  je právně náročné, stanoví zákon,

  že stěžovatel musí být zastoupen

  advokátem (neplatí to v případech,

  kdy je stěžovatel právně odborný).

  Soudní poplatek za kasační stížnost

  je 5 000 Kč a lhůta pro její podání je

  krátká – dvoutýdenní.

  ODSTRANĚNÍ TVRDOSTI ZÁKONA

  Nejedná se o opravný prostředek

  jako takový, nicméně je zásadní

  možností v mimořádných situacích,

  které může život přinést. Lze jej vy-

  užít v situacích, kdy osobě nevzniká

  zákonný nárok z důvodu nesplnění

  nějaké zákonné podmínky, ale jsou

  např. dány mimořádné okolnosti,

  kvůli kterým nebylo možné pod-

  mínky splnit, případně nepříznivý

  dopad zákonné podmínky musí být

  takový, že jej zákon nemohl předví-

  dat. Doplňuji, že na kladné vyřízení

  žádosti o odstranění tvrdosti není

  právní nárok a proti rozhodnutí není

  přípustný žádný opravný prostředek.

  Toto rozhodnutí je taktéž vyloučeno

  ze soudního přezkumu. 

  59

• Strana 60

  SERVIS / ZPRÁVY Z PARASPORTU

  NA MISTROVSTVÍ SVĚTA

  SKUPINY AVOZÍČKÁŘŮ,

  KTERÉ PROBÍHALO VE

  DNECH OD 4. DO 12. BŘEZNA,

  ODJÍŽDĚLI DO KANADY NAŠI

  REPREZENTANTI SCÍLEM

  UMÍSTIT SE NA 9. PŘÍČCE,

  KTERÁ ZNAMENÁ SETRVÁNÍ

  VELITNÍ SKUPINĚ. NAKONEC

  PLÁN NEJEN SPLNILI, ALE

  JEŠTĚ NAVÍC OJEDNO MÍSTO

  VYLEPŠILI. AMÁLEM ZTOHO

  BYLO DOKONCE PLAY-OFF! OD

  POSTUPU MEZI NEJLEPŠÍCH

  ŠEST TÝMŮ SVĚTA JE DĚLILA

  JEDNA JEDINÁ VÝHRA.

  Tým ve složení Dana Selnekovičová

  (skip), Martin Tluk (viceskip), Milan Bar-

  tůněk a Radek Musílek odjíždí z Kanady

  s pěti výhrami, šesti prohrami a hlavně

  historickým úspěchem v podobě udržení

  v áčku. Navíc je může hřát vědomí, že

  světová elita je na dosah a příští rok

  v Koreji mohou reálně usilovat o play-o.

  „To, jak tým reprezentoval Česko

  a český curling, bylo jednoduše fantas-

  tické, heroické – tým se před i v průběhu

  turnaje potýkal se zdravotními problémy

  a kvůli tomu na turnaj odcestovali jen

  čtyři hráči. S tlakem se ale tým vypořádal

  statečně a po zlatu na loňském světovém

  šampionátu skupiny B si připsal další

  historický výsledek v podobě udržení

  účasti v áčku pro příští rok,“ hodnotí

  úspěch českých curlerů trenér Sune

  Frederiksen.

  Selnekovičová: „Věříme, že za rok už

  nám play-o neuteče!“

  Hodnocení skipky českého týmu

  vozíčkářů, který na mistrovství světa

  skupiny A v Kanadě přepsal historické

  tabulky – jako první český tým v historii

  skončil na 8. místě a zajistil si tak účast

  v elitní skupině světového šampionátu

  i v příštím roce.

  Jak jste si poradili sdlouhou cestou

  ajetlagem? Přece jenom ne všichni

  ztýmu jsou zvyklí cestovat takovou

  dálku.

  Na tento dlouhý let jsme se mentálně při-

  pravovali již předem, věděli jsme, co nás

  čeká a jaká jsou doporučení. Nějaké větší

  obtíže jsme zřejmě i díky adrenalinu

  a nedočkavosti ohledně nadcházejícího

  turnaje nezaznamenali.

  Na turnaji jste zvítězili vpěti zápa-

  sech. Která výhra je pro vás nejcen-

  nější?

  Podle tabulky by se mohlo zdát, že

  nejcennější je výhra s Koreou, která

  v tabulce skončila výše nad námi. Na

  takovémto turnaji ale žádný zápas není

  jednoduchý, každý jsme chtěli vyhrát.

  Z celkového pohledu nám tak asi nej-

  větší radost udělala výhra nad Dánskem,

  která nám zajistila setrvání v elitní

  skupině MS A.

  Od postupu do play-o vás nakonec

  dělila jediná výhra. Je nějaký zápas,

  který mohl dopadnout jinak, kde jste

  měli šanci výhru urvat?

  Takových zápasů jsme měli více, mrzí

  nás třeba Japonsko, což byl úplně

  první zápas turnaje – všichni jsme se

  trochu trápili s ledem. My i soupeř jsme

  dělali hodně chyb, hrálo se tedy spíš

  o to, kdo se rychleji přizpůsobí novým

  podmínkám. Dalším zápasem, kde to

  bylo jen o chlup, bylo třeba Norsko, kde

  se rozhodlo až posledním kamenem

  v extraendu, nebo poslední zápas turnaje

  se Švédskem. Šancí na lepší umístění

  bylo více a to nám dává jistotu, že do této

  elitní světové skupiny opravdu patříme.

  Jaká byla atmosféra na šampionátu?

  Hrát vKanadě, vmece curlingu, musí

  být zážitek.

  Při vlastní hře jsme rozdíl ani moc ne-

  vnímali, jen jsme byli v jiné hale a rovněž

  bez diváků, jako jsme zvyklí. V tomto

  ohledu nás tedy alespoň nic nerozptylo-

  valo. Velký rozdíl jsme však viděli mimo

  halu. Na oblečení máme napsané „Czech

  MISTROVSTVÍ SVĚTA VCURLINGU VOZÍČKÁŘŮ:

  Češi přepsali historii

  Sestava, která přivezla historický úspěch.

  Zleva: Dana Selnekovičková, Martin Tluk, Milan Bartůněk a Radek Musílek

• Strana 61

  61

  Karlovy Vary znovu získaly

  titul vparahokejové lize!

  curling“ a lidé nás oslovovali, chtěli

  si s námi povídat a přáli nám hodně

  úspěchů. To bylo velmi motivující

  a osvěžující. Je tady cítit, že curling

  žije a je velmi oblíbený.

  Jaká byla celková úroveň turna-

  je? Byl to nejkvalitnější turnaj,

  kterého jste se kdy zúčastnili?

  Úroveň MS A je samozřejmě na

  velmi vysoké úrovni, měli jsme

  již zkušenosti z roku 2019, kdy

  se nám rovněž podařilo postoupit

  a tento turnaj absolvovat. I když

  jsme věděli, do čeho jdeme, turnaj

  byl pro nás velmi náročný. Hrát

  11 takto těžkých zápasů po sobě

  je opravdu vyčerpávající a jsme

  rádi, že jsme to zvládli tak, jak jsme

  doma před odletem doufali.

  Příští šampionát se odehraje za

  rok vKoreji. Jak vidíte své šan-

  ce? Teď vám postup do play-o

  utekl jen okousíček…

  Na tento turnaj jsme se intenzivně

  připravovali s druhým trenérem

  Jaroslavem Vedralem a při hře

  jsme jasně viděli naši vzrůstající

  výkonnost. V této širší spolupráci

  bychom rádi pokračovali a věříme,

  že za rok budeme minimálně

  stejně kvalitně připravení a play-o

  nám již neuteče. 

  Radost vítězného týmu

  To, jak tým reprezentoval

  Česko a český curling,

  bylo jednoduše

  fantastické, heroické –

  tým se před i v průběhu

  turnaje potýkal se

  zdravotními problémy

  a kvůli tomu na turnaj

  odcestovali jen čtyři

  hráči. S tlakem se ale

  tým vypořádal statečně

  a po zlatu na loňském

  světovém šampionátu

  skupiny B si připsal další

  historický výsledek

  v podobě udržení účasti

  v áčku pro příští rok.

  Žraloci ovládli i druhý finálový duel a po

  vítězství 6:3 slavili podruhé za sebou titul

  mistra České parahokejové ligy. Naopak

  vedení Kohoutů nestačilo a zápasy v Ho-

  doníně i v Olomouci ovládla Sparta, díky

  čemuž na Moravě vybojovala bronzové

  medaile.

  Po vítězném duelu na ledě Zlína měli

  Žraloci k dispozici dvě domácí utkání. Na

  zisk titulu jim ale stačilo zvítězit pouze

  jednou, což zvládli hned napoprvé. V so-

  botu 18. 3. tak bylo o mistrech jasno.

  Zlínští naskočili do utkání se značným

  odhodláním. Již po dvou minutách hry

  šli zásluhou Zdeňka Hábla do vedení.

  Obránce hostů sice první ranou Macha

  nepropálil, ale na dorážku byl gólman

  Varů už krátký. Vedení Moravanům vydr-

  želo necelé tři minuty. Po rychlé kombi-

  naci Sedláčka s Michalem Geierem dru-

  hý jmenovaný vyrovnal. Nervy drásající

  představení okořenila další branka Zlína.

  Dávid Korman sebral odražený puk před

  Machem a po obkroužení branky zasu-

  nul kotouč k tyči. Netrvalo to však dlouho

  a Žraloci se znovu dotáhli. Michal Geier

  se dostal do samostatného nájezdu, který

  s přehledem proměnil.

  Druhá třetina patřila jednoznačně do-

  mácím. Nejprve se z dorážky prosadil

  Filip Veselý, necelou minutu po něm ale

  skóroval i Frank Rennhack a rázem vedly

  Vary hned o dva góly. Padesát vteřin před

  sirénou se Sharks rozjeli na plné obrát-

  ky. Z úniku zvyšoval Patrik Sedláček a po

  pouhých třiadvaceti sekundách z dorážky

  uspěl i Filip Veselý. Výsledek třetiny 4:0

  mluvil o herním rozpoložení jednoznačně.

  Do závěrečné části ale naskočili Zlín-

  ští odhodlaně. Po minutě hry mohl Joppa

  snížit, jenže těsně minul pravou tyč. Ma-

  rian Ligda byl ve svém úniku úspěšnější

  a dodal Moravanům jiskru naděje. Zlín-

  ský kapitán si připsal další nebezpečnou

  ránu, ale tentokrát byl Mach rychlejší.

  Hosté už tříbrankové manko nedokázali

  smazat a po vítězství 6:3 se Karlovy Vary

  staly mistry ligy. 

  SKV Sharks Karlovy Vary 

  SHK LAPP Zlín 

  (2:2, 4:0, 0:1), finálová série 2:0

  Branky anahrávky: . Geier (Sedláček), . Geier

  (Wágner, Zelinka), . Veselý (Sedláček, Geier),

  . Rennhack (Geier), . Sedláček (Geier,

  Wágner), . Veselý (Geier) – . Hábl (Joopa),

  . Korman, . Ligda (Hábl)

  SKV Sharks Karlovy Vary: Mach (Berger) –

  Wágner (A), Zelinka (A), Haas – Jeřábek, Veselý,

  Rennhack, Kovářík, Geier (C), Sedláček, Karafiát.

  Trenér: Miroslav Hrbek

  SHK LAPP Zlín: Pastucha (Molek) – Julina (A),

  Ferenčík, Hábl – Zdražil, Joppa (A), Ligda(C),

  Panák, Palát, Zubek, Korman.

  Trenér: Tomáš Sedláček

• Strana 62

  SERVIS / ZPRÁVY Z PARASPORTU

  ATLETICKÝ MÍTINK DUBAI

  14TH INTERNATIONAL OPEN

  ATHLETICS MEETING, NEBOLI

  FAZZA CHAMPIONSHIPS,

  PROBÍHAL OD 26. ÚNORA DO

  1. BŘEZNA. ČESKÉ NÁRODNÍ

  BARVY VYRAZILA HÁJIT

  ČTVEŘICE REPREZENTANTŮ VE

  SLOŽENÍ JAROSLAV PETROUŠ,

  ANNA LUXOVÁ, EVA DATINSKÁ

  ATEREZA JAKSCHOVÁ. VE

  VÝSLEDKOVÉM POLI SE

  NAŠI SPORTOVCI ROZHODNĚ

  NEZTRATILI – KAŽDÝ ZNICH

  DOKÁZAL VYBOJOVAT

  ALESPOŇ JEDNU MEDAILI.

  První soutěžní den se v akci představili

  hned tři čeští reprezentanti. Jaroslav

  Petrouš a Anna Luxová již o několik dní

  dříve úspěšně absolvovali ve Spojených

  arabských emirátech 11th WPA Meeting

  Sharjah, a tak měli o něco jednodušší

  aklimatizaci a mohli do Grand Prix nastou-

  pit v plné parádě. Pro Evu Datinskou šlo

  o první soutěžní závody letošního roku.

  Jaroslav Petrouš zahájil své působení

  na Fazza Championships solidním

  šestým místem ve vrhu koulí. Stačil mu

  k tomu výkon v hodnotě 10,64 metru,

  přičemž na stupně vítězů mu scházel

  necelý metr. Anna Luxová čelila ve své

  kategorii F35 ve vrhu koulí jediné sou-

  peřce, kterou sice překonat nedokázala,

  ale i tak předvedla parádní výkon v hod-

  notě 8,47 metru. Zisk stříbrné medaile

  tak byl více než zasloužený.

  Eva Datinská se zaskvěla ve vrhu kou-

  lí, když překonala hranici 9,84 metru,

  čímž si zajistila zisk bronzové medaile.

  Lepší byly jen dvě Číňanky s pokusy

  sahajícími až k hranici 12,5 metru. Sou-

  peřky z Islandu, Kazachstánu, Hongkon-

  gu a Spojených arabských emirátů česká

  reprezentantka bez problémů překonala.

  Totožný medailový úspěch přidala

  Datinská také v hodu diskem o den

  později, v pondělí 27. února. Mezi pěti

  startujícími atlety nestačila šestinásobná

  účastnice paralympijských her pouze na

  závodnice z Číny, a opět tak slavila

  zisk bronzové medaile s výkonem

  23,28 metru. Ostatní čeští reprezentanti

  měli tento den volno, a tak využili čas

  pro tréninkovou přípravu na nadcházející

  soutěže a závody.

  V úterý 28. února se na startovním

  poli Grand Prix poprvé představila také

  sprinterka Tereza Jakschová. V závodě

  na 200 metrů si bezpečně pohlídala

  druhou příčku, a dokonce s časem

  26,88 sekundy i aktivně útočila na zla-

  tou pozici – druhá stříbrná medaile pro

  české národní barvy! Zbylí reprezentanti

  ten den nezávodili.

  Poslední den šampionátu Fazza – atle-

  tického Grand Prix v Dubaji – se konaly

  také sprinty na 100 metrů a v akci byly

  hned dvě české závodnice. Tereza

  Jakschová (kategorie T47) zopakovala

  výkon z předchozího dne na dvoustovce,

  a mohla se tak radovat ze zisku další

  stříbrné medaile. Anna Luxová (T35)

  srdnatě bojovala se svými soupeřkami

  a s výkonem 19,08 sekundy se umístila

  na solidním 6. místě.

  Poslední český sportovní výkon ce-

  lého atletického mítinku ve Spojených

  arabských emirátech předvedl Jaroslav

  Petrouš v diskařském sektoru. Díky svému

  parádnímu výkonu o délce 43,66 metru

  si zajistil stříbrnou medaili a ani z druhého

  atletického mítinku krátce po sobě nezů-

  stal bez cenného kovu. 

  České výkony

  na Fazza Championships :

  Jaroslav Petrouš:

  . února – F vrh koulí, . místo, , metru

  . března – F hod diskem, . místo, , metru

  Anna Luxová:

  . února – F vrh koulí, . místo, , metru

  . března – T sprint  m,

  . místo, , sekundy

  Eva Datinská:

  . února – F vrh koulí, . místo, , metru

  . února – F hod diskem, . místo, , metru

  Tereza Jakschová:

  . února – T sprint  m,

  . místo, , sekundy

  . března – T sprint  m,

  . místo, , sekundy

  Čeští atleti si zGrand Prix vDubaji

  odvezli šest cenných kovů

  Česká

  výprava

  v Dubaji

• Strana 63

  63

  KOMPLETNÍ MEDAILOVÁ SBÍRKA VSOUTĚŽI JEDNOTLIVCŮ,

  DVA CENNÉ KOVY VTÝMECH/PÁRECH – TAKOVÁ JE BILANCE

  ČESKÝCH REPREZENTAČNÍCH PARALUKOSTŘELCŮ NA EVROPSKÉM

  POHÁRU VNOVÉM MĚSTĚ NAD METUJÍ. HNED TŘIKRÁT SE

  NA STUPNĚ VÍTĚZŮ PODÍVAL DAVID DRAHONÍNSKÝ,

  DVAKRÁT ŠÁRKA MUSILOVÁ. NA DOMÁCÍ PŮDĚ STŘÍLELO

  CELKEM SEDM ČESKÝCH SPORTOVCŮ.

  Evropský šampionát v Novém Městě nad

  Metují, celým názvem World Ranking &

  European Cup 2023, probíhal ve dnech

  od 14. do 20. května za účasti 110 spor-

  tovců reprezentujících celkem 26 zemí

  z celého světa. Česká republika obsadila

  se ziskem pěti cenných kovů konečné

  páté místo v celkovém hodnocení náro-

  dů.

  V rámci soutěže jednotlivců se z čes-

  kého pohledu nejvíce dařilo dlouholeté

  tuzemské jedničce Davidu Drahonín-

  skému. Paralympijský šampion ovládl

  mužskou kategorii W1 Open, když ve

  finále přestřílel Paola Tonona z Itálie.

  V ženách v kategorii W1 Open měla

  Česká republika na bedně hned dvoj-

  násobné zastoupení. Na třetím místě se

  umístila Tereza Brandtlová, o příčku výše

  Šárka Musilová. České reprezentantky

  nestačily pouze na zkušenou Nil Misir

  z Turecka.

  Ani mezi týmy a páry se domácí

  střelci neztratili. David Drahonínský

  tentokrát spojil síly s Karlem Davídkem

  a společně si v mužské kategorii W1

  doubles vystříleli solidní druhé místo.

  Lepší byla pouze turecká dvojice Aydin–

  Hekimoglu. A do třetice všeho dobrého

  se Drahonínský medailově prosadil

  v týmu s Šárkou Musilovou v kategorii

  W1 mix. 

  Evropský pohár vparalukostřelbě zastihl

  české sportovce ve skvělé formě

  Česká

  lukostřelba

  sbírá úspěchy

  po celém světě.

• Strana 64

  SERVIS / ZPRÁVY Z PARASPORTU

  LONI BRONZOVÝ, LETOS ZLATÝ.

  VÍTĚZEM CENY ČESKÉHO

  PARALYMPIJSKÉHO VÝBORU

  2022 SE STAL PLAVEC

  ARNOŠT PETRÁČEK.

  „PO ŠESTI LETECH JE TO

  KRÁSNÝ POCIT,“ USMÍVAL SE

  LOŇSKÝ VÍTĚZ MISTROVSTVÍ

  SVĚTA IZÁVODU SVĚTOVÉHO

  POHÁRU. VANKETĚ VOLENÉ

  ODBORNÍKY, FUNKCIONÁŘI

  ANOVINÁŘI ZAMĚŘUJÍCÍ

  SE NA PARASPORT PŘEDČIL

  LOŇSKÉHO VÍTĚZE,

  LUKOSTŘELCE DAVIDA

  DRAHONÍNSKÉHO.

  Arnošt Petráček převzal cenu pro nejlep-

  šího parasportovce podruhé v kariéře.

  Poprvé triumfoval v roce 2016, kdy

  z brazilského Ria přivezl zlatou paralym-

  pijskou medaili. „Děkuji rodině a celému

  svému týmu. Bez nich by medaile ani

  jiné úspěchy nebyly,“ usmíval se za

  bouřlivého potlesku vítěz loňského mis-

  trovství světa v Portugalsku a světového

  poháru v Německu.

  Druhé místo obsadil lukostřelec

  David Drahonínský. V uplynulém roce

  ovládl mistrovství Evropy a na světovém

  šampionátu skončil třetí. Pokles o jednu

  příčku za Petráčka bral s úsměvem.

  „Každý by rád v životě dělal to, co ho

  baví. Já to o sobě můžu tvrdit,“ řekl

  Drahonínský, který na pódiu představil

  svou autobiografii s názvem Jsem zlatý

  kripl, mapující nejen jeho bohatou ka-

  riéru lukostřelce. Lidé v sále se u názvu

  této knihy dobře pobavili. „Vydavatelství

  mi nabídlo, jestli si nechci vydat knihu.

  Museli jsme vymyslet název, který

  zákazníky zaujme. Určitě je to lepší, než

  kdyby na přebalu bylo třeba Vozíčkář se

  dvěma zlatými medailemi nebo Postiže-

  ný lukostřelec a jeho medaile,“ vysvětlil

  držitel šesti cenných kovů z paralympij-

  ských her.

  Bronzovou pozici obsadil hráč boccii

  Adam Peška, jenž skončil třetí na posled-

  ním mistrovství světa v Brazílii. Pod jeho

  úspěch se podepsala především kvalitní

  příprava na herní styl protihráčů. „Trénuji

  minimálně třikrát týdně a většinu svých

  soupeřů dobře znám. Je to tedy hodně

  o taktice,“ popsal pětadvacetiletý držitel

  zlata z paralympijských her v Tokiu. Velký

  podíl na úspěších má jeho maminka Ivana,

  která zároveň plní roli operátorky rampy.

  Čtvrtý byl zvolen mistr Evropy a držitel

  tří bronzů ve světových pohárech v roce

  2022 ve sportovní střelbě Tomáš Peška.

  Cenu mu na pódiu přidával olympijský

  vítěz Jiří Lipták, který si den předtím

  převzal ocenění za druhé místo v anketě

  Střelec roku 2022. Více než druhé místo

  v anketě ho ale těšila jiná věc. Český

  střelecký svaz mu daroval pušku, se

  kterou před dvěma lety triumfoval na

  hrách v Tokiu. „Byl jsem z toho překva-

  pený. Darování této zbraně pro mě hodně

  znamená,“ řekl Lipták.

  Elitní pětici uzavřel cyklista Patrik

  Jahoda s bronzem z evropského šam-

  pionátu a čtvrtým místem z mistrovství

  světa. Do sedmičky oceněných se dosta-

  ly ještě šestá Eva Datinská za dvě zlaté

  v závodech světového poháru ve vrhu

  koulí a sedmá skončila Tereza Brandt-

  lová díky stříbru z mistrovství Evropy

  v lukostřelbě.

  Anketu Kolektiv roku ovládli curleři

  Dana Selnekovičová, Martin Tluk, Milan

  Bartůněk, Radek Musílek a Jana Břinči-

  lová, kteří v minulém roce skončili první

  na mistrovství světa skupiny B a zajistili

  si postup na turnaj kategorie A. „Cílem

  bylo skončit mezi prvními třemi. Když

  jsme se dostali do finále, už jsme byli

  uvolnění, protože postup do A-skupiny

  byl doma,“ s úsměvem vysvětlila Selne-

  kovičová.

  Cenu pro Objev roku získala tri-

  cyklistka Pavlína Vejvodová, která

  ovládla silniční závod světového poháru

  a následně skončila třetí v časovce.

  Dvakrát brala stříbro na mistrovství

  Evropy, zlato je tedy jasným cílem do

  následující sezony. „Motivuje mě hlavně

  přítel a celá rodina. Na závody v tomto

  roce se moc těším,“ řekla Vejvodová po

  převzetí ceny.

  Mistr světa vplavání Arnošt Petráček

  vyhlášen parasportovcem roku 2022

  Plavec Arnošt Petráček patří mezi nejlepší české parasportovce.

• Strana 65

  65

  Den poté, co Sparta zvítězila 5:3

  v Hodoníně a srovnala na 1:1 na

  zápasy, se celá série přesunula do ha-

  nácké metropole, kde se odehrál roz-

  hodující, třetí zápas. Fanoušci viděli

  spoustu šancí na obou stranách, ale

  gól padl pouze jediný. Hrdinou hostů

  byl stoprocentně brankář Vápenka.

  Úvodní třetina nabídla bitvu hod-

  nou boje o bronzové medaile. Sparta

  využívala rychlých protiútoků, ale

  největší příležitost ke skórování měla

  Olomouc. Přečíslení tři na jednoho

  vyřešil Jedlička přihrávkou do levé

  strany, kde najížděl Žižlavský. Proti

  jeho střele se ale skvěle přemístil

  Vápenka a puk narazil pouze na jeho

  beton. Ještě před sirénou měl gól na

  holi Mikuš, jenže po rychlé kombina-

  ci minul poloodkrytou klec.

  Pražané odskočili do vedení ve

  22. minutě. Raul proklouzl olomouc-

  kou obranou a zpoza branky vybídl

  Miroslava Novotného, na kterého

  čekala naprosto odkrytá branka.

  Raul přesným pasem překvapil snad

  všechny. Hosté pokračovali ve zvý-

  šeném úsilí, ale další jejich příležitosti

  vyčapal dobře chytající Černoch.

  Do poslední patnáctiminutovky měli

  Hanáci v hlavě jediný úkol. K vyrov-

  nání byli velmi blízko ve 34. minutě,

  kdy v přečíslení pálil z úhlu Stašák,

  jenže proti němu se vyznamenal per-

  fektní Vápenka. Sparťanský gólman

  udržel naděje Pražanů i o malou chvíli

  později, kdy vychytal samostatný ná-

  jezd Žižlavského. Razítko na vítězství

  hostů mohl přidat Novotný, jenže ve

  stoprocentní pozici mezi kruhy pouze

  přestřelil. Spartu to ale nakonec mrzet

  nemuselo, protože v Olomouci po

  výhře 1:0 získala bronzové medaile. 

  SOHO Olomoučtí Kohouti 

  Sparta para hokej 

  (0:0, 0:1, 0:0), otřetí místo 1:2

  Branky anahrávky: . Novotný (Raul)

  SOHO Olomoučtí Kohouti: Černoch –

  Jedlička (C), Kardoš – Hlinka, Stašák, Novák,

  Rozkopal, Žižlavský, Buriánek, Večerek,

  Mikuš, Kaščák.

  Trenér: Tomáš Svozil

  Sparta para hokej: Vápenka (Matoušík)

  – Zapletal, Raul (A) – Krupička J., Bečvář,

  Novotný, Frolík, Jirsa, Ohar (C), Kapko,

  Krupička Z. (A).

  Trenér: Jakub Novotný

  Sparta dobyla plecharénu

  azískala bronzové medaile

  Do Síně slávy Českého paralympijské-

  ho výboru byla uvedena im memoriam

  Michaela Hubačová, která jako trasérka

  získala ve Vancouveru 2010 společně

  s Annou Peškovou dosud jediný cenný

  kov pro Českou republiku na zimních

  paralympijských hrách.

  Za mimořádný sportovní výkon byl

  oceněn triatlonista Jan Tománek. Tomu

  se loni podařilo potřetí v životě vyhrát

  mistrovství světa v polovičním Iron-

  manu. „Rád bych přidal čtvrtý triumf,

  zároveň chci uspět i na mistrovství světa

  na celé vzdálenosti,“ vyhlíží novou sezo-

  nu první Čech, který dokázal na sledgi

  dokončit ČEZ Jizerskou 50 a Vasův běh,

  nejdelší a nejnáročnější běžkařský závod

  na světě.

  Cenu Přínos parasportu získala Alice

  Němcová Tejkalová, která se parasportu

  věnuje od roku 2002, kdy se dostala

  k pořadu Paralympijský magazín.

  Dělala rozhovory na paralympijských

  hrách v roli reportérky České televize

  nebo jako press atašé české výpravy.

  Parasportu se začala věnovat i na akade-

  mické půdě. Napsala knihu s názvem Ti

  druzí sportovci, která mapuje mediální

  stereotypizace a rámcování handicapo-

  vaných v tisku v letech 1948–2008. „Je

  to zvláštní pocit, každopádně moc děkuji

  a vážím si toho. Parasport mě neuvěři-

  telně baví,“ uzavřela Němcová Tejkalová,

  manželka zlatého medailisty z paralym-

  pijských her Martina Němce. 

  Výsledky Ceny Českého

  paralympijského výboru :

  TOP :

  . místo – Arnošt Petráček, plavání

  . místo – David Drahonínský, lukostřelba

  . místo – Adam Peška, boccia

  . místo – Tomáš Pešek, střelba

  . místo – Patrik Jahoda, cyklistika

  . místo – Eva Datinská, atletika

  . místo – Tereza Brandtlová, lukostřelba

  Kolektiv roku:

  Reprezentace curlingu vozíčkářů

  Objev roku:

  Pavlína Vejvodová, cyklistika

  Mimořádný sportovní výkon:

  Jan Tománek, triatlon – mistr světa

  . Ironman World Championship

  Přínos parasportu:

  Alice Němcová Tejkalová

  Síň slávy:

  In memoriam Michaela Hubačová,

  trasérka Anny Peškové

  Autoři:

  MARTIN STEINBACH

  EDA NOSEK

  ŠTĚPÁN NAVRÁTIL

  KATEŘINA TOMALOVÁ (Český svaz curlingu)

  JAROSLAV HADRAVA

  DAVID ŠNAJDR

  Foto:

  WCF / CHEYENNE BOONE

  ČESKÝ PARALYMPIJSKÝ VÝBOR

  ARCHIV SPORTOVCŮ

  ČESKÁ ASOCIACE STOLNÍHO TENISU

  WORLD ARCHERY EUROPE

  MILAN JAROŠ

• Strana 66

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor:

  Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 723 026 881

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 4× ročně.

  Toto číslo vychází včervnu 2023.

  Vychází zafinanční podpory

  Ministerstva zdravotnictví ČR

  aMagistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Post Optimal s.r.o.

  Toužimská 720, Praha 9 – Letňany

  Foto natitulní straně:

  Milan Jaroš

  Časopis Můžeš vychází spodporou:

  SLOVO MÁ...

  Vím, že rádi čtete i tuto poslední

  stránku časopisu, abyste se dozvě-

  děli, jaké novinky jsou v nadaci. Ten-

  tokrát vás asi zaskočím. Jsou možná

  překvapivější než jindy.

  Přepadl nás všechny nástup jara,

  na které jsme tolik čekali. Venku září

  barvy v široké škále a dorážejí na nás

  všechny krásné vůně. Nechtěli jsme

  proto zůstat v nadaci pozadu. Proto-

  že jsme v roce, kdy budeme pořádat

  pravidelnou, už 16. aukci výtvarní-

  ků pro Konto Bariéry, oslovili jsme

  420 výtvarníků a požádali je o dar.

  A co myslíte? Celá nadace už se roz-

  svítila všemi barvami a voní tak, jak

  voní oleje a plátna, které výtvarníci

  jako dary přinášejí.

  Překvapením pro výtvarníky bylo,

  když jsem jim sdělila, že jim po dva-

  ceti letech naposled píšu a žádám je

  o dar jako ředitelka nadace a Kon-

  ta Bariéry. Mezitím byla už zvolena

  ředitelkou Nadace Charty 77 paní

  Jolana Voldánová, která se s novou

  úlohou seznamuje, zajímá ji a je do

  ní plně zapojena. Je to velká změna,

  ale zvládneme ji. Jolana se na prá-

  ci těší a já nebudu daleko. Správní

  rada mě po rezignování na funk-

  ci ředitelky zvolila do svého kruhu

  a následně dokonce do čela správ-

  ní rady. Patnáctého května jsem se

  stala předsedkyní správní rady. Po

  smutném a nečekaném odchodu Ji-

  řinky Šiklové před dvěma lety bylo

  toto místo neobsazené. Zavazuje mě

  to, věřte mi. Budu ale nablízku toho,

  co jsme s Františkem Janouchem

  v téhle zemi vytvořili. Já jako jeho

  pomocnice a učenlivá žákyně. Jsem

  moc ráda, že se o nadaci stále zajímá

  a já mohu být jeho pokračovatelkou.

  Je to pro mě velká čest!

  Těším se na další setkání na strán-

  kách časopisu Můžeš. 

  Vaše Božena Jirků

  Co nového

  vnadaci?

  BOŽENA JIRKŮ

  bozena.jirku@bariery.cz

  Venku září barvy

  v široké škále a dorážejí

  na nás všechny krásné

  vůně. Nechtěli jsme

  proto zůstat v nadaci

  pozadu. Protože jsme

  v roce, kdy budeme

  pořádat pravidelnou, už

  16. aukci výtvarníků pro

  Konto Bariéry, oslovili

  jsme 420 výtvarníků

  a požádali je o dar. A co

  myslíte? Celá nadace

  už se rozsvítila všemi

  barvami a voní tak, jak

  voní oleje a plátna, které

  výtvarníci jako dary

  přinášejí.

• Strana 67

  Studujete a potřebujete

   nanční podporu?

  Konto Bariéry vyhlašuje 25. ročník Stipendia

  Bariéry pro akademický rok 2023/2024.

  Stipendium je určeno pro středoškoláky a vysokoškoláky

  s handicapem. Konto Bariéry vyplácí až čtyři tisíce

  korun měsíčně jako sociální podporu nezávislou

  na výsledcích studenta. Projekt je  nancován

  z Aukčních salonů výtvarníků.

  Přihlášku ke stipendiu mohou podat studenti, kteří:

  • k datu podání žádosti nepřesáhli 30 let věku

  • podávají žádost na daný stupeň

  vzdělání (SŠ, Bc., Mgr.) poprvé

  • nejsou studenty doktorandského studia

  Žádosti zasílejte

  do 31. srpna 2023.

  Jaroslav, stipendista

  Konta Bariéry

• Strana 68

  Ztráta končetiny nemusí nutně znamenat

  ztrátu vaší aktivity. Stačí správné informace,

  správná protéza a můžete si zacvičit sJakubem,

  projetse na kole nebo si zahrát golf.

  Podívejte se na inspirativní příběhy našich

  kamarádů a staňte se jedním z nich.

  V gymu s Jakubem

  Jakub ve videu:

  #WeEmpowerPeople

  www.ottobock.cz

  2023-06 Ottobock inzerce Muzes_Jakub.indd 12023-06 Ottobock inzerce Muzes_Jakub.indd 1 28.05.2023 13:25:5928.05.2023 13:25:59