Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

21

se do budoucna možná budu zabývat

nádorovým výzkumem. Do té doby

jsem se věnoval výzkumu srdce

a ateroskleróze. Říkal jsem si ale, že

jestli se mi někdy povede najít něja-

ký nový lék, mohl by to být právě lék

na rakovinu. Nádorové buňky jsou

totiž z výzkumného hlediska velmi

zajímavé. A na většinu typů nádorů

účinné léky stále chybějí.

Nápad na mitotam přišel během

vašeho působení na Grith Uni-

versity vSouthportu, kde půso-

bíte od roku 2002. Kdy jste začali

mitotam vyvíjet?

Někdy kolem roku 2006. V té době

jsem měl u sebe v laboratoři na mís-

tě postdoktoranda skvělého chemika

Jana Štursu. V jednom prestižním vě-

deckém časopise vyšel tehdy článek

portugalských vědců o léčivé látce

jménem tamoxifen, která je účinná

proti hormonálně závislému nádoru

prsu. Popisovali, že na úrovni nádoro-

vých buněk v kultuře působí přímo na

mitochondrie, na zvířatech ani lidech

ji ale netestovali. Když jsem jednou

pádloval podél břehu Tichého oceá-

nu, napadlo mě, že to, co jsme kdysi

udělali s analogem vitaminu E, by-

chom mohli provést i s tamoxifenem.

Kolega Honza Štursa pak navrhl

a realizoval syntézu mitotamu s mi-

tochondriálním vektorem, chemic-

kou skupinou, která zavádí původní

tamoxifen přímo do mitochondrií.

Jak dlouho mu trvalo, než látku

syntetizoval?

Bylo to velmi obtížné. Ale díky tomu,

že má Honza „buldočí“ povahu, do-

kázal na syntéze pracovat rok a půl.

Následovaly testy na myších, během

kterých jsem nemohl ani spát vzru-

šením, jak to dopadne. Vkládal jsem

do toho velké naděje nejen proto, že

bylo ve výzkumu už hodně peněz.

Nakonec se ukázalo, že je látka ne-

toxická a má velice pěkný účinek na

nádory. V té době začal náš výzkum

podporovat Karel Komárek, zaklada-

tel společnosti SmartBrain. Kdysi ho

totiž zaujal náš výzkum provitami-

nu E. Když jsem mu ukázal, jaké vý-

sledky máme s mitotamem na myš-

ích, byl nadšený.

Aproč se později výzkum přesu-

nul do Česka?

Když něco objevíte na Grith Uni-

versity v Southportu, musíte to nej-

prve nabídnout tamnímu patentové-

mu oddělení. To si udělalo analýzu, ze

které vyšlo, že by bylo příliš riskant-

ní do toho jít. Že by z toho univerzi-

ta jednou profitovala, jim připadalo

iluzorní. Tak jsem dostal dokument,

že je patent můj. Dnes vlastní podí-

ly více subjektů – mimo jiné firmy

Smart Brain a KKCG Karla Komárka

mladšího, Biotechnologický ústav

Akademie věd ve Vestci u Prahy, já

a chemici Jan Štursa a Lukáš Werner,

kteří na vývoji účinné látky pracovali

dál v Česku a zajišťovali kromě pre-

klinických testů i výrobu a schválení

klinického testování Státním ústa-

vem pro kontrolu léčiv. Jestli z toho

jednou budou nějaké peníze, je mi

ale jedno, jde mi hlavně o to, aby se

lék, projde-li dalšími dvěma fázemi

klinických studií, dostal k lidem.

Zprvu jste si mysleli, že by

účinná látka mohla účinkovat na

nádory prsu. Klinické zkoušky ale

prokázaly, že nejlépe působí na

nádory ledvin. Překvapilo vás to?

Na triple negativní nádor prsu mito-

tam zabíral na myším modelu v labo-

ratoři. Pak proběhly preklinické testy,

které se dělají na potkanech a vel-

kých savcích a testuje se na nich toxi-

cita. Teprve když se ukáže, že látka

není toxická na zvířatech, přistupuje

se ke klinickým testům na lidech.

První fáze klinických testů trvala dva

roky. Zařazují se do ní jen ti pacienti,

Výzkum srdce

a aterosklerózy

vyměnil Jiří Neužil

už před lety za

hledání léku na

rakovinu.