Strana 50
KULTURA / PUSOPIS BÁRY SEDLÁČKOVÉ
Výtvarnice a lektorka Irena Friess
Staneva, absolventka Akademie vý-
tvarných umění v Praze – ateliéru
malby prof. Jiřího Sopka, se s Bá-
rou seznámila díky organizaci Zlatá
ryb ka, která měla Barče splnit přání
najít umělce, který ji povede v pro-
cesu její malby. „Byla to pro mě ra-
dost, když mi zaměstnanci Rybky
zavolali a zeptali se mě, jestli jim chci
pomoct splnit její velké přání,“ říká
Irena Friess Staneva. „Postupně jsem
Báru poznávala blíž a přicházela na
to, jak energická, inteligentní, tvůrčí
a laskavá mladá žena je. Že malování
miluje a je pro ni stejně tak důleži-
tou složkou jejího života jako pro mě.
Snažím se studentce nabídnout ces-
tu a způsob nahlížení na výtvarnou
tvorbu. Mluvíme o tom, že v umění
nejde jen o věrné napodobení reali-
ty, že nemusí být cílem to, aby vznikl
tzv. pěkný obrázek, ale také aby byl
na obraze projeven vlastní názor,
jiný pohled na věc nebo zajímavá
výtvarná zkratka.“
PŘÍTELKYNĚ
SNEJVĚTŠÍM SRDCEM
Jaký by byl život bez rodiny i přátel?
Jednu velkou přítelkyni Bára už léta
má a ta jí pomáhá vrozenou empatií,
vlídností i svými dlouholetými no-
vinářskými zkušenostmi. „Alenka
je paní s největším srdcem a mám ji
velmi ráda. Jsem vděčná, že ji znám
tolik roků, protože si myslím, že kdy-
bych ji nepotkala, nezažila bych tolik
krásných věcí,“ říká upřímně o Alen-
ce Binterové.
Bára má velké štěstí i na skvě-
lé a podporující rodiče, bratra a dvě
sestry. „Můžu se na ně kdykoli spo-
lehnout, že mi pomohou ve všem,
co můj život může udělat snazším
a hezčím,“ prozrazuje na svých inter-
netových stránkách pusopis.cz. „Po
zdravotní stránce je to se mnou jako
na houpačce – spoustu let jsem žila
s vědomím, že mám neuropatii bez
šance na vývoj k lepšímu. Ale poté,
co jsem před Vánoci 2016 zkolabo-
vala a málem zemřela, si mě převzali
lékaři z Fakultní nemocnice Motol
v Praze. Po důkladných vyšetřeních
změnili moji diagnózu a začali mi
léčit chronický zánět na mozkomíš-
ním kmeni (CIDP), což byla mno-
hem optimističtější varianta. Díky
tomu se od roku 2017 začal můj
stav vylepšovat a pro mě i mou ro-
dinu to znamenalo úlevu a obrovské
povzbuzení. Cvičení a rehabilitace,
které odmala patří ke každému dni,
začaly přinášet výsledky. Dostavily
se úspěchy, které mi otvíraly svět.
Dokonce jsem začala hrát závodně
florbal na elektrickém vozíku za tým
FBC Štíři a dostala se do české re-
prezentace. Posilovala jsem a užívala
si pokroků, které mi umožňovaly víc
rozhýbat ruce a nohy, což mi dávalo
i naději na větší soběstačnost. A tě-
šila se, že se odstěhuji do Prahy, aby
si moji rodiče konečně mohli víc od-
počinout. Jenže loni se moje zdraví
zase zhoršilo a musela jsem se vrátit
k intenzivní léčbě. Věřím ale, že její
pozitivní účinky se zase projeví, což
by pro mě znamenalo svobodněj-
ší život,“ dodává optimisticky Bára
Sedláčková.
Bára se letos hlásila
na vysněnou Akademii
výtvarných umění, kam
ji ale nepřijali. „Budu
zkoušet uspět příště
a případně znovu i další
roky,“ říká rozhodně.
Bára Sedláčková
aAlena Binterová
na vernisáži
5. dubna 2023
Výstavy
Sladovna
Písek ()
Radniční
síň České
Budějovice
()
Art Fest
České
Budějovice
(, )
Městská
galerie
UZlatého
slunce Týn
nad Vltavou
()
Výstavní
síň Senátu,
Praha ()
Galerie
Kladenského
zámku ()
Dům
Štěpánka
Netolického
vTřeboni
()
Městské
středisko
kultury
asportu
Sezimovo
Ústí ()
Radniční
síň České
Budějovice
()
Zdroj www.pusopis.cz