Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 44

ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – KANADA

Kanadské

postřehy

Na přelomu února

abřezna letošního

roku jsem absolvoval

svoji doposud

nejdelší cestu, ato

do kanadského

Vancouveru. Stalo se

tak vrámci výpravy

české reprezentace

na mistrovství

světa vcurlingu

vozíčkářů. Je jasné,

že za sedmnáct

dní asnabitým

sportovním

programem nelze

onějakém místě podat

ucelenou výpověď,

ovšem opostřehy

adojmy nebyla nouze.

Předně bylo jasné, že letecká přepra-

va přes devět časových pásem nebu-

de odpočinkovou záležitostí. To pro

vozíčkáře platí dvojnásob. S úctou ke

svým zádům i zbylým částem těla se

proto všichni čtyři nechodící členové

výpravy rozhodli pro využití služeb

business class. Konkrétně u společ-

nosti British Airways, jejíž ceny byly

v danou chvíli nejpříznivější. I tak se

však jednalo o náklad padesát tisíc

korun navíc oproti turistické třídě za

každého.

MILUJI LÉTÁNÍ, ALE…

Může se to zdát jako nepřiměřený

luxus, ale věřte mi, že se skoliózou,

rozložitými rameny a bez možnosti

si dojít na záchod se opravdu ještě

navíc nechcete s neznámým souse-

dem deset hodin přetahovat o kaž-

dou píď životního prostoru. Mým

jediným důvodem je zkrátka mož-

nost udělat si ze sedadla v první třídě

velmi ucházející lůžko. I kdyby pak

byla na podlaze sláma a k jídlu by se

podávaly instantní polévky z pytlí-

ku, kterou bych musel konzumovat

vlastnoručně vydlabanou dřevěnou

lžící, bylo by mi to jedno. Hlavně

když můžu ležet a z letadla nakonec

vystoupím svěží jako jarní vánek.

O jaru jsme sice mohli jenom snít,

ale to trochu předbíhám.

Kdo víc cestuje, určitě má svoje

zkušenosti s přestupy mezi jednotli-

vými lety. Nějakou zvláštní souhrou

chodu světa se vyskytují zřejmě jen

ve dvou variantách – buď musí při-

pomínat finále olympijských her ve

sprintu, nebo pobyt v zenbuddhis-

tickém klášteře. Vyzkoušeli jsme si

obojí v podání londýnského letiště

Heathrow. Tamní provoz je opravdu

hektický, takže se asi nelze divit, že

o zádrhele není nouze.

Některé situace však udivují i sa-

motné posádky. To když po půl

hodině čekání na výstup kapitán

s omluvou oznámí, že vůbec neví, co

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JANA CHVÁLOVÁ A LUCIE LÁŇOVÁ

Panorama centra Vancouveru

tvoří stovky podobných

prosklených výškových budov.