Strana 17
17
le sem chodí klientka, která začala
využívat naší služby v roce 1978,“
prozrazuje ředitelka. Pro ilustraci –
ten rok např. vyletěl do vesmíru náš
první kosmonaut, českoslovenští ho-
kejisté byli o skóre druzí na domá-
cím MS a komunistický režim roz-
hodl o zbourání kostela sv. Prokopa
v Prášilech na Šumavě.
Kolem budovy uklízí jedna pečlivá
klientka, která by ráda sehnala práci
v úklidové firmě. Zatím se jí nedaří
uspět, ale kdo ví, třeba příště. Patří
k těm, kteří se nespokojí s nečinnos-
tí, a chce být užitečná a prospěšná.
V roce 2009 zahájily svou činnost
i sociálně terapeutické dílny v areálu
Domova Libníč, od letošního úno-
ra poskytují svoje služby v Empatii,
čímž se výrazně zvýšila jejich do-
stupnost pro klienty, kteří mohou
dojíždět MHD. „Nově navazujeme
spolupráci s praktickými školami
v Českých Budějovicích nebo Trho-
vými Sviny a Úřadem práce s cílem
usnadnit přechod klientů se zdra-
votním postižením na otevřený nebo
chráněný trh práce.“ Ředitelka ví, že
ne každý práci sežene nebo v ní vy-
drží, důležité je ale stále se pokoušet
o uplatnění, protože každý chce být
užitečný a mít pocit z dobře vykona-
né práce. Ve zdejších dílnách pracu-
je v současnosti 31 klientů – pletou
ošatky nebo vyrábějí keramiku. Nej-
mladší klientce je 23 let a nejstarší
65 let.
CHARITNÍ ZAČÁTKY
Jak se člověk stane zodpovědným za
desítky klientů a zaměstnanců? Není
to hned, o čemž svědčí osobní recept
současné ředitelky. „K sociální prá-
ci jsem se dostala úplnou náhodou,
když jsem jako porodní asistentka
začala studovat vysokou školu. Moh-
la jsem si vybrat buď tříletý obor
ošetřovatelství, nebo pětiletý obor
rehabilitace. Kamarádka mi tenkrát
řekla: Když už tam jdeš, tak si rov-
nou zaškrtni pět let. Nevěděla jsem,
kam mě univerzita nasměruje. Po
mateřské jsem nastoupila do Cha-
rity České Budějovice, i když jsem
si myslela, že neprojdu výběrovým
řízením. Jenže tehdejší ředitelka Mi-
chaela Čermáková mi řekla: Super,
vás beru!
Charita pro ni znamenala pět let
krásné práce, lidé kolem prý měli
pochopení pro nováčky. „Byla jsem
studentkou vysoké školy, starala se
o dvě děti, všechno jsem si musela
nadělávat. Charita ale dávala prostor
a ředitelka měla velkou trpělivost,
abychom se všechno naučili. Byla
úžasná, protože dbala na naše vzdě-
lávání. Měli jsme možnost přihlásit
se na skvělé kurzy do Prahy pod
vedením psychologů, vzpomínám
si na vynikající doktorku Bohumi-
lu Bašteckou, u které jsem získala
základy kvalitní krizové intervence.
Delší dobu jsem pak zůstala praco-
vat v Poradně pro ženy Eva,“ vypráví
ředitelka.
Měla však pocit, že se jedná po-
řád o totéž a že práce s klientkami
je na dlouhou trať. „Jsem asi trošku
rychlejší povahy a tahle práce mě
přestala postupně naplňovat, proto
jsem se přihlásila na výběrové říze-
ní na sociální pracovnici do Centra
sociálních služeb Staroměstská. Zde
byli senioři, úplně jiná cílová kliente-
la. Jednalo se o náročné období, pro-
tože začal platit zákon o sociálních
službách a zaváděly se standardy.
Setkali jsme se tehdy s nepocho-
pením zdravotních sester a zdra-
votního úseku. Všechno bylo nové
Volnočasovým
aktivitám se klienti
Empatie věnují rádi
a jejich výrobky
si mohou zájemci
pořídit přímo
i na recepci
zařízení.
Snažili jsme se, aby se tady klientům
líbilo a aby se nový prostor
co nejvíce přiblížil jejich
běžnému domácímu prostředí.