Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

TÉMA

Kdo se postará,

až nebudeme moci?

Český sociální systém do značné míry nemyslí na lidi

stěžkým tělesným postižením vmladém astředním věku,

kteří jsou závislí na pomoci druhých osob. Nedostatečný

rozsah příspěvku na péči anerovnoměrná dostupnost

sociálních služeb jsou toho významnými důvody. Iproto

někteří žáci středních speciálních škol raději studují více

oborů po sobě, aby oddálili vstup do reality běžného života,

astárnoucí rodiče mají obavy zbudoucnosti svých dospělých

potomků. Příběh Marie Čalkovské ajejího syna Erika

dává nahlédnout do neutěšeného stavu věcí.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: MILAN JAROŠ

Obavy o budoucnost svých potomků

mají snad všichni zodpovědní rodiče,

kteří jsou zároveň v roli pečujících

osob. Co bude, až mi dojdou síly?

Nastavení systému jim však staros-

ti neubírá, spíš naopak. S velkým

osobním nasazením mnozí dělají vše

možné pro kvalitní životy svých dcer

a synů, často na úkor svých potřeb

a zdraví.

Suplují tak nedostatek jiných al-

ternativ. Sehnat asistenty, zdravot-

níky a pečovatele, kterým s důvěrou

na delší čas mohou péči svěřit, není

snadné, natož jejich fungování ufi-

nancovat. Potřeby jednotlivých lidí

s postižením mohou být velmi speci-

fické, včetně třeba zvykání si na nové

pracovníky. Důvěrný vztah se nevy-

buduje za jeden den. Nestačí prostě

jen někoho sehnat.

Když musí rodič třeba na opera-

ci, nebo by si potřeboval prostě jen

normálně na chvíli odpočinout, aby

načerpal novou energii, kam se má

obrátit? Dostatečná nabídka od-

lehčovací – respitní – péče je pro

aktuálně pečující snad nejpostráda-

nější. A co teprve když rodič nebu-

de schopen pomoci už ani s organi-

zací a zařizováním? Jeho potomek

na všechno zůstane sám, i když má

kupříkladu problémy s komunikací

a samostatností v otázce rozhodová-

ní či zodpovědnosti.

Přestože se dnes mluví o deinsti-

tucionalizaci, leckomu by třeba vy-

hovovalo být v komunitě lidí s po-

dobným postižením, kde by o něj

bylo zároveň kvalitně postaráno. Ani

v této oblasti však není situace růžo-

vá. Pobytová zařízení se sociálními

a zdravotními službami se obvyk-

le zaměřují na seniory nebo osoby

s mentálním postižením. Mladý člo-

věk s tělesným postižením tam moc

nezapadne, alespoň ne tak, aby se

tam cítil dobře. Vyhovujícího samo-

statného bydlení s péčí je rovněž jako

Přestože se dnes mluví

o deinstitucionalizaci, leckomu

by třeba vyhovovalo být v komunitě

lidí s podobným postižením, kde by

o něj bylo zároveň kvalitně postaráno.