Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

REFLEKTOR

Auto splněných přání

Ze spolupráce Konta Bariéry aspolečnosti Globus

vzešel další užitkový vůz, který bude pomáhat

vorganizaci poskytující služby lidem spostižením.

Jeden znejnovějších přírůstků do flotily více

než osmi desítek aut je dodávka pro Život bez

bariér, z. ú., vNové Pace. Organizace, kterou

před bezmála dvaceti lety založili manželé

Jitka aJosef Fučíkovi, odvádí nejen kus dobré

práce pro lidi na Královéhradecku aLiberecku,

ale má za sebou iúctyhodný počin vpodobě

rekonstrukce chátrajícího barokního kláštera.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: MILAN JAROŠ

Josef Fučík měl zaběhnutou staveb-

ní firmu. Psal se rok 1998, když se

rozhodl, že se před předáním jedné

zakázky osvěží v bazénu, do kterého

skočil po hlavě. Bohužel si nevšiml,

že voda je z velké části vypuštěna,

a tak si způsobil těžký úraz páteře,

po němž ochrnul. Nohama nehýbe

vůbec, ruce mu fungují s omezením.

Přesto prý cítí celé tělo, což přikládá

tomu, že hned po incidentu osobně

instruoval přítomné, jak s ním mají

nakládat. Zužitkoval tak své letité

zkušenosti z předchozí práce na ly-

žařském vleku, kde byla pomoc zra-

něným každodenním chlebem.

COŽ TAKHLE KOUPIT KLÁŠTER?

Jelikož s manželkou postrádali

v re gionu potřebné sociální služ-

by, rozhodli se v roce 2002 založit

vlastní sdružení, aby pomohli lidem

v podobné situaci. Oficiální regist-

race přišla dva roky nato. Začínali

skromně, ale počet klientů se rychle

rozrůstal, takže už o dva roky pozdě-

ji jim začaly být prostory poskytnuté

městem malé. „Tehdy jsem jel kolem

budovy paulánského kláštera, domi-

nanty města, kde právě zrušili ne-

mocnici, a všiml jsem si, že je objekt

na prodej. Tak jsem se rozhodl, že do

toho půjdeme,“ vypráví Josef Fučík

se samozřejmostí, jako kdyby mluvil

o nákupu v samo obsluze.

Přestože nadšeně, barvitě, široce

i trochu překotně popisuje všechny

peripetie, úskalí a neblahé detaily,

stejně ve vás vzbuzuje pocit, že je

přece úplně normální být na vozíku

a přitom se pustit do rekonstrukce

barokního kláštera z 18. století jen

s hrstkou lidí a prakticky bez peněz.

Jeho veselá energická povaha je až

nakažlivá.

On si vzal na starost stavební prá-

ce, manželka řešila finance, přede-

vším projekty Evropské unie. Když

si vzali první úvěr na jeden milion

korun, nikdo moc nevěřil, že se jim

dílo povede. O několik let později

udělená dotace 45 milionů z ev-

ropské unie na rekonstrukci však

zamíchala kartami. Asi i k údivu

samotného vedení města, jež se

samo o nejvýznamnější památku

na svém území původně nemělo

zájem postarat, ale nakonec se spo-

lečně s Královéhradeckým krajem

připojilo a rekonstrukce za zhruba

130 milionů se podařila zrealizovat.

Nyní je budova kláštera převedena

do majetku města.