Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 45

se děje, ale prostě jen stojíme a če-

káme u budovy. Záhy se dozvídáme,

že zkrátka není personál, jenž by

přistavil odbavovací tubus. Když se

tak konečně stane, nejdou přes něj

přinést od zavazadlového prostoru

naše vozíky, na nichž bychom mohli

dojet k dalšímu letadlu. Ostatní ces-

tující už jsou pryč, interiér zatím čistí

armáda uklízeček a my jen doufáme,

že navazující odlet bude mít zpoždě-

ní. Naštěstí měl. Asistentům s výstu-

pem totiž práce taky zrovna nešla od

ruky. Alespoň měli smysl pro typic-

ký britský humor, když se mě jeden

z nich ptal, kde přesně na africkém

kontinentě Česká republika leží.

Protože prý z Afriky pocházejí jeho

rodiče, ale nemůže si tu polohu na

mapě vybavit.

KOUSÍČEK PŘÍRODY

Pokud jde o polohu na mapě, Van-

couver se rozkládá ve stejné země-

pisné šířce jako naše domovina, ale

u pobřeží Tichého oceánu nedaleko

severní hranice USA. Patří pod ka-

nadskou provincii Britská Kolumbie,

jde o významný přístav a třetí nej-

větší město Kanady. Samotné město

má přibližně polovinu obyvatel ve

srovnání s Prahou, celá aglomerace

přibližně stejně. Centrum však pů-

sobí jako mnohem větší sídlo – je

to dáno velkým množstvím výško-

vých prosklených budov evokujících

americká velkoměsta. Pokud si však

odmyslíte jistou exotičnost takového

pohledu pro oko Středoevropana,

jedná se v zásadě o nudnou archi-

tekturu, kde jsou si až na výjimky

jednotlivé budovy velmi podobné.

Periferii naopak tvoří výrazně ko-

mornější nízká zástavba. Na žádné

extra urbanisticky malebné mís-

to jsem nenarazil. Jiný příběh jsou

ovšem monumentální hory dokre-

slující celkové panorama. Tedy po-

kud vykoukly z mraků, jimiž byly po

většinu pobytu zakryty. Tahle výpra-

va zkrátka nebyla o přírodě, která je

přitom zosobněním Kanady.

S jejím kouskem jsem si tak musel

vystačit během odpoledního výletu

do Stanley Parku, což je převážně za-

lesněná přírodní rezervace o rozloze

více než 400 ha na pobřeží na dosah

od centra. Žili zde původní indiánští

obyvatelé, které připomíná několik

pozoruhodných totemů, informační

panel o jejich kultuře a obchod se

suvenýry vycházejícími z jejich tra-

dic a řemesel. Dodnes zde žijí kojoti,

na jejichž možný výskyt návštěvníky

45

Kdo víc cestuje, určitě má svoje

zkušenosti s přestupy mezi

jednotlivými lety. Nějakou zvláštní

souhrou chodu světa se vyskytují

zřejmě jen ve dvou variantách – buď

musí připomínat finále olympijských

her ve sprintu, nebo pobyt

v zenbuddhistickém klášteře.