09/2012

• Strana 1

  Plavci shandicapem zářili

  veStrakonicích

  strana 18

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  /

  

  J edn o tl i vý vý t is k  K č / Pře d pl a ti t el é  K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

• Strana 2-3

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 9 - 2012

  EDITORIAL OBSAH

  DOBRÉ ZPRÁVY

  Curlingová integrace vlize chodících

  Pardubické Duhové křídlo 2012

  Sraz turistů spostižením

  Týden komunikace neslyšících

  Odlehčovací pobyty 4–5

  ANKETA

  Jakou poskytujete pomoc

  zaměstnancům,

  kteří pečují oděti shandicapem? 6

  TÉMA: DĚTI S POSTIŽENÍM A SPOLEČNOST

  Vanda Hájková:

  Univerzální recepty neexistují 8–9

  Žijeme vkruté zemi? 10–12

  Ústavy pracují ivNizozemsku 13–14

  Jan Kulhánek:

  Je facka trest, nebo týrání? 14–16

  Igor Hnízdo vsukních 17

  UNIKÁTNÍ METODA

  Podvacáté skvělé Strakonice 18–19

  VÝTVARNÍCI KONTA BARIÉRY

  Petr Malina: Mluvme spolu 20–21

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  Skolečky dostanu 22–23

  NÁZORY

  Nebuďme povrchní, nepomůžeme... 25

  TIP NA VÝLET

  Dlouhé stráně – elektrárna vsrdci hor 26–27

  PORADNA

  Asistent pedagoga versus osobní asistent

  Péče odceru anárok nadůchod,

  řidičský průkaz 28–29

  AUTOMOTO

  Zadní dveře asedadla osmkrát jinak 30–31

  KONTO BARIÉRY,

  MELANTRICHOVA , PRAHA 

  Testy vozíků, tradiční aukce,

  zábavný pořad 33

  NA CESTÁCH

  Německé postřehy 34–35

  VAŠE FOTOGRAFIE

  Svět jinýma očima 37

  KŘÍŽOVKA

  Alfred Brehm 38

  VANDA HÁJKOVÁ:

  UNIVERZÁLNÍ

  RECEPTY

  NEEXISTUJÍ

  STR. 

  PODVACÁTÉ

  SKVĚLÉ

  STRAKONICE

  STR. 

  DLOUHÉ STRÁNĚ

   ELEKTRÁRNA

  V SRDCI HOR

  STR. 

  NĚMECKÉ

  POSTŘEHY

  STR. 

  Vydává: Sdružení přátel Konta BARIÉRY vespolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722966233)

  Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz),

  Pavel Hrabica (e-mail: pavel.hrabica@muzes.cz), Radek Musílek (e-mail: radek.musilek@muzes.cz),

  Jan Šilpoch (e-mail: jan.silpoch@muzes.cz)

  Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: katerina.uhrova@muzes.cz, mobil: 722966510).

  Korektorka: Martina Čechová

  Adresa redakce: Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 722966510. Telefon: 224242973

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází vzáří 2012.

  Vychází zafinanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR aMinisterstvo pro místní rozvoj ČR.

  Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava asazba: Jan Bělovský.

  Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej: Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně: Jan Šilpoch

  Jsou opravdu jiní?

  Děti kučení nejvíc motivuje představa, že jednou

  budou mít zajímavé zaměstnání a dobře se jim

  povede.

  Učitelé ale tvrdí, že hlavním důvodem snahy

  dětí uspět veškole je strach zrodičů.

  Rozpor? Nebo mají pravdu obě strany? Prů-

  zkum společnosti Scio, který letos vyzpovídal té-

  měř deset tisíc žáků středních škol, dospěl kzávěru, že jde oroz-

  por dokonce zásadní. Prý svědčí oohromném problému zvaném

  porozumění mezi žáky aučiteli.

  Rodiče dětí spostižením vědí, že veškolách existují problémy

  ještě záludnější anebezpečnější. Jmenují se integrace ainkluze.

  Tedy začleňování dětí s handicapem pomocí speciálního škol-

  ství avzdělávání všech najednom místě. Týkají se už 130 tisíc

  dětí (plus stejného počtu rodin itisíců pedagogů) ajsou doslova

  evergreenem českého školství. Afakt, že je řešení vnedohlednu,

  je idůvodem, proč se jim věnujeme vtomto vydání.

  Zrozhovorů areportáží si úsudek nakonec musí každý udě-

  lat sám. Je například možné vše jednoduše vnímat tak, že děti

  spostižením, ať už tělesným, mentálním nebo so ciálním, mají

  právo nakvalitní život avyspělá společnost se oto musí umět

  postarat.

  Jak pak ale vysvětlit to, že někteří rodiče zakazují svým dě-

  tem kamarádit se spostiženými spolužáky?

  Někdy stačí kupodivu málo – třeba jen to, že teenager nosí

  sluchadla – auž je pro spolužáky „jiný“, někdo, okom jejich ro-

  diče doma hovoří jako omentálovi či hluchounovi.

  Integraci se někdy snažíme vnašem malém českém rybníku

  řešit radikálně. Třeba jen proto, že ztoho koukají evropské pe-

  níze. Anebo se prostě rozhodne, že zrušíme ústavy abude vyma-

  lováno. Přitom vtéto situaci je každý radikální názor špatný.

  Existují přece citlivější přístupy aindividuální posuzování. Lidi

  spostižením nelze zahrnout dojedné škatulky, jsou – stejně jako

  ti zdraví – každý sám sebou.

  Atak je vlastně nejdůležitější podvědomí každého znás: Jsou

  lidé spostižením jiní? Adokáží jim učitelé (avšichni ostatní)

  porozumět?

  Přeji vám inspirativní čtení. 

  JINDŘICH ŠTĚPÁNEK

  Partneři

  redakce:

  p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

  Volejte zdarma: 800 100 659

  vecom@vecom.cz

  www.vecom.cz

  Ovenecká 32, 170 00 Praha 7

  Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka

  Příčná 2, 736 01 Havířov

  Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ

  plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé

  schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné

  plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

  Inz_Vecom_A4 17.5.2007 13:12 Stránka 1

  zrcadlo_1_21str.indd 2 12.10.2009 13:03:43

• Strana 4-5

   Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 9 - 2012

  DOBRÉ ZPRÁVY

  V

  ážená redakce!

  Přečetla jsem si článek

  Až tady rodiče nebudou

  včísle 6/2012. Je smutný

  asrdce vemně pláče.

  Lidem, kteří pečují osvé

  blízké často až naokraj

  hrobu, nedokážeme zajis-

  tit ani tu malou naději, že

  jejich svěřencům nabídneme péči naúrov-

  ni důstojného žití. Klidně je nastrkáme

  dozařízení, která nejsou schopna zajistit

  péči odpovídající jejich situaci. Oetickém

  zacházení nemůže být ani řeč.

  Všichni jsme pobouřeni chováním ná-

  silníka, ale že imy se podobně chováme,

  sice vjiné rovině, to nám uniká!

  Když vmnohých okresech začalo

  Komunitní plánování sociálních služeb,

  velmi byla vyzdvihována péče vterénu.

  Dnes mnohá zařízení nefungují, pečo-

  vatelské služby nepracují onedělích

  asvátcích, asistenční služby nemají ško-

  lené lidi. Obecně jsou takto nemocní lidé

  ponecháni náhodné péči. Především to

  pociťují menší města aobce. Je to prostě

  bída! Bude-li se někomu zdát, že to není

  pravda, tak osituaci nemá ani ponětí.

  Zavšechno dobré, co děláte pro lidi,

  kteří to nemají vůbec lehké, Vám velmi

  děkuji.

  Spozdravem Zdeňka Mazáčová,

  Otrokovice

  (Dopis byl redakčně krácen)

  Vážená paní Mazáčová, děkujeme zaváš

  dopis, který se dotýká opravdu závažného

  tématu, jemuž se snažíme průběžně věnovat.

  Diskusi opéči pro lidi spostižením, oněž

  se starají stárnoucí rodiče (a možnostech

  podpory jim samotným), vedeme nejen

  vredakci, ale ipřímo vKontě BARIÉRY

  asdalšími odborníky zneziskového sektoru.

  Adoufáme, že nezůstane jen uúvah apodaří

  se podniknout konkrétní kroky. (red)

  Dopisy reagující

  na test vozíků

  V

  ážený pane šéfredak-

  tore, dovolte, abych

  Vám moc amoc poděko-

  val začlánek zabývající

  se testem vozíků pro lidi

  shandicapem. Naněco

  podobného už čekám dlouhé roky. Znám

  spoustu vozíčkářů, kteří si zneznalosti

  nechali „odborníkem“ doporučit svůj

  první nový vozík – poté jsou bez šan-

  cenazměnu, jsou vpasti aroky se trápí

  ajezdí nanevhodném vozíčku.

  Obci vozíčkářů (nyní myslím najízdní

  vlastnosti električáků) by například moc

  pomohlo provést azveřejnit test nyní

  dostupných vozíků. Jednoduše je postavit

  vzimě vedle sebe dořadynazasněženou

  plochu, která postupně více avíce stoupá,

  azměřit, jak daleko při stejné váze řidiče

  daný typ elektrického vozíčku kopec

  vyjede. Abylo by hned všem jasné, který

  vyjede nejvíce, anikdo by při výběru

  elektrického vozíku osudově nepochybil.

  Mohly by se ztoho například udělat tra-

  diční závody – zimní vehicle crosscountry

  – nasněhu aledu.

  Považuji se vnaší společnosti za„ak-

  tivního uživatele invalidního vozíku“

  ainformace osrovnávacíchtechnických

  vlastnostech dostupných vozíků (hra-

  zených VZP)mě velmi zajímají.Proto

  rád nabízím Vaší redakci vtéto oblasti

  případnoupomoc svoji aceléhonašeho

  týmu Života bez bariér, o. s.

  Spoděkováním apřáním všeho dobrého

  Josef Fučík, Nová Paka

  (Dopis byl redakčně upraven akrácen)

  D

  obrý den, mohli byste mi poslat

  internetovou adresu, abych se podíval

  naparametry aobrázky čínského invalid-

  ního vozíku, který jste testovali vtelevizi?

  Vím, že je to zatím naSlovensku.

  Děkuji, Málek

  Vážení čtenáři, vaše dopisy jsme vybrali

  jako ukázku reakcí nanáš test. Apřidá-

  váme odkaz nasouhrn informací oněm:

  http://www.muzes.cz/wp-content/fi-

  les/8192.pdf.

  Pokud jde otestování elektrických vo-

  zíků, hlavní překážkou je především jejich

  cena, která je řádově vyšší než uvozíků

  mechanických. Náklady najejich nezávislé

  pořízení atestování jsou momentálně ne-

  únosně vysoké. Sami výrobci test sponzo-

  rovat nemohou, tím by nešlo oobjektivní

  zkoušku. (red)

  D

  obrý den, rád bych se

  zeptal, zda existuje

  souhrn cestovatelských

  článků zMůžeš. Hledám

  inspiraci pro vlastní cesty.

  Spozdravem Pavel Černý

  (Dopis byl redakčně upra-

  ven akrácen)

  Vážený pane Černý, máme pro vás dobrou

  zprávu. Stačí si otevřít http://www.muzes.

  cz/r/aktuality/cestovani/ analeznete řadu

  zajímavých cestovatelských tipů azkuše-

  ností pro lidi stělesným postižením. (red)

  Své postřehy anázory nám pište

  nainfo@muzes.cz nebo naadresu

  Redakce časopisu Můžeš,

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1. 

  Z REDAKČNÍ POŠTY

  Co dokáže

  překonat láska

  strana 11

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  6 / 20 12

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k   K č / P ř ed p l a t it e l é  K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  První test vozíků

  v Česku:

  Nejdražší

  není nejlepší

  strana 8

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  7 – 8/ 20 1 2

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k   K č / P ř ed p l a t it e l é  K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  První test vozíků

  v Česku:

  Nejdražší

  není nejlepší

  strana 8

  ČA S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  7 – 8/ 20 1 2

  

  Jed n o t l iv ý v ý ti s k   K č / P ř ed p l a t it e l é  K č

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  můžeš / číslo 9 - 2012

  Týden komunikace neslyšících

  Odlehčovací

  pobyty

  Curlingová integrace v lize chodících

  Pardubické Duhové křídlo 2012 Sraz turistů

  s postižením

  Turisté se sluchovým, tělesným izrakovým

  postižením se sejdou 14.–16. září vUničově.

  Uskuteční se zde již 9. oblastní sraz zdravot-

  ně postižených turistů Olomouckého kraje.

  Ten je součástí každoroční čtveřice setkání

  milovníků turistiky shandicapem. Vítáni

  budou zájemci ze všech krajů. Připraveny

  jsou pro ně tratě 3, 6, 10, 15 a20 km. Záleží

  namožnostech každého člověka. Loňského

  ročníku se zúčastnilo 45 lidí. Mezi nimi

  nebyl žádný vozíčkář, ale vminulosti se za-

  pojili iti. Každý ovšem musí počítat stím, že

  autobus pro svoz účastníků není bezbariéro-

  vý. Někdo se tedy neobejde bez osobní asis-

  tence. Vedle zmíněných tratí je naplánována

  iprohlídka Uničova. Cena včetně ubytování

  činí 850 Kč. Úvodní sraz prvního dne je na-

  plánován na11.00 hodin. Bližší informace

  poskytne Jaroslav Kajnar, tel. 605187883,

  e-mail kajnar.jaroslav@seznam.cz. 

  Obecně prospěšná společnost Klubíčko

  Beroun nabízí pravidelné několikadenní

  odlehčovací pobyty pro děti amladist-

  vé se zdravotním postižením ibez něj.

  Vtermínech 27.–30. září, 24.–28. října

  a9.–11. listopadu se konají vrekreačním

  zařízení Nad Starým mlýnem Šlovice. Pro

  7.–9. prosince je pak připraveno Naučné

  středisko ekologické výchovy Kladno – Ča-

  bárna. Předpokládaný nástup kpobytům

  je asi ve14 hod, ukončení asi v17 hod.

  Doprava individuální. Obě zařízení jsou

  dobře vybavena pro volnočasové aktivity.

  Náplní pobytů jsou především vycházky

  dookolí, sportovní hry asoutěže, rukoděl-

  né či výtvarné činnosti, drobné tábornické

  dovednosti, zpívání skytarou, společné

  čtení, večery utáboráku, grilování, promí-

  tání filmů, relaxace aj.

  Ceny se pohybují vrozmezí 1200 až

  3900 Kč podle termínu adélky pobytu.

  Akce je možné využívat ijen částečně

  (některé dny nebo část dnů). Vtakových

  případech jsou dohodnuty podmínky

  fungování aceny individuálně. Minimál-

  ní počet účastníků spostižením je šest,

  maximální 15. Pobyty zajišťují osvědčení

  externí pracovníci.

  Vpřípadě zájmu oněkterý zpobytů ob-

  ratem kontaktujte Alenu Peckovou naníže

  uvedených kontaktech, poskytne vám

  podrobnější informace: www.klubicko-

  ops.cz; telefon 722955596, e-mail info@

  klubicko.cz. 

  SOUČÁSTÍ odlehčovacích pobytů

  jsou irukodělné avýtvarné činnosti.

  Foto: archiv

  Občanské sdružení ORBI PONTES organizuje

  od22. do30. září 1. ročník Týdne komuni-

  kace osob se sluchovým postižením. Vrámci

  celé ČR proběhnou kulturní avzdělávací

  akce koslavě Mezinárodního dne neslyšících

  apodpoře Světa ticha. Jednotlivé organizace

  pracující pro neslyšící asluchově postižené

  připravují různorodé akce, které budou

  přístupné široké veřejnosti. Půjde ovýstavy,

  divadelní představení, volně přístupné před-

  nášky natéma svět neslyšících akurzy znako-

  vého jazyka. Speciálně pro lidi se sluchovým

  postižením budou kurzy finanční gramot-

  nosti nebo přednášky ohistorii znakového

  jazyka aj. Podrobný celorepublikový program

  naleznete nawww.orbipontes.cz.

  Cílem projektu je zvýšit informovanost

  slyšících oneslyšícím světě, simultánním

  přepisu, znakovém jazyce akultuře. Unesly-

  šících asluchově postižených pak probudit

  větší důvěru kekomunikaci se slyšícími

  aotevření se možnostem, které jsou slyšící

  společností nabízeny. Pokud se chcete připo-

  jit, neváhejte kontaktovat ORBI PONTES. 

  Hráči curlingu vozíčkářů se vnové sezoně

  poprvé zapojí doligové soutěže chodících.

  Premiéru si odbydou 22. září dopoledne

  vpražské Curlingové aréně Roztyly. Vzájemné

  měření sil sportovců bez rozdílu zdravot-

  ního stavu se přitom obejde bez výrazných

  změn pravidel. Kromě toho, že vozíčkáři

  mají vesvém družstvu povinně muže iženy,

  nepoužívají především ona známá košťata

  kzametání kamenů. Nato jsou však sedící

  hráči zvyklí z„vlastního“ curlingu anevadí

  jim jisté zvýhodnění soupeřů. Hlavní motivací

  kúčasti vetřetí lize mužů je odehrát během

  roku větší porci zápasů. Získané zkušenosti se

  budou jinak reprezentačnímu družstvu hodit

  vbojích oúčast naparalympiádě vSoči 2014.

  Podle trenérky Kateřiny Urbanové budou

  její svěřenci určitě plnohodnotným týmem

  schopným vyhrávat. Zápasy je možné sledovat

  zdarma zpohodlí místní restaurace. 

  Do10. září je možné podávat nominace

  naCenu hejtmana Pardubického kraje začin-

  nost veprospěch osob se zdravotním postiže-

  ním. Cenu Duhové křídlo 2012 dostanou ti,

  kteří se profesně nebo osobně věnují pomoci

  lidem shandicapem, usilují ozlepšení jejich

  životních podmínek apomáhají při odstraňo-

  vání společenských ijiných bariér. Oceněni

  budou organizace ajednotlivci zPardubické-

  ho kraje. Ten naudílení spolupracuje sPar-

  dubickou krajskou radou osob se zdravotním

  postižením ČR.

  Nominace doobou kategorií mohou po-

  dávat právnické afyzické osoby naformu-

  láři, který je kestažení nastránkách www.

  pardubickykraj.cz/pro-osoby-se-zdravot-

  nim-postizenim. Vyplněné formuláře zašlete

  do10. září 2012 elektronicky nae-mail

  pardubice@nrzp.cz nebo poštou naadresu

  NRZP ČR, B. Němcové 2625, 53002Pardu-

  bice. Vyhodnocení nominací proběhne vzáří

  2012. Celá akce bude zakončena slavnost-

  ním předáním cen dne 11.října 2012. 

  VZHLEDEM

  KPRAVIDLŮM

  budou hrát ligu

  mezi chodícími

  muži iženy

  navozíku.

  Foto: Pavla Vrbová

  CENA PARDUBICKÉHO HEJTMANA

  upozorní na aktivity veprospěch lidí

  spostižením. Foto: archiv

  KAŽDÝ TURISTA volí trasu

  podle svých možností. Foto: Archiv

• Strana 6-7

  

  můžeš / číslo 9 - 2012

  ANKETA / DOBRÉ ZPRÁVY

  Naši zaměstnanci

  mohou čerpat finanční

  příspěvekze sociálního

  fondu. Každá žádost je

  individuálně posuzována.

  Jedná se např. opříspěvky

  nazdravotnické arehabi-

  litační pomůcky či platbu

  zadlouhodobou hospitali-

  zaci. Jako příklad uvádím

  pomoc rodičům chlapce

  stěžkou formou leukémie,

  příspěvek naspeciální cho-

  dítko pro stimulaci dolních

  končetin pro dospělého,

  těžce zdravotně postižené-

  ho syna kolegy, zakoupení

  sluchadel pro sluchově

  postiženou holčičku. Další

  pomocí bylo poskytnutí

  peněžního příspěvku

  nakoupi automobilu, který

  slouží kpřepravě holčičky

  sdětskou mozkovou obr-

  nou nainvalidním vozíku.

  Sami zaměstnanci pořádají

  materiální či finanční sbír-

  ky pro konkrétní postižené

  dítě kolegů. Znemateriální

  pomoci zmiňuji možnost

  doprovodit zdravotně

  postižené dítě vdobě pra-

  covní směny dolékařského

  zařízení nebo možnost

  upravit si pracovní har-

  monogram, aby vycházel

  vstříc rodině. 

  ING. REGINA FEIFERLÍKOVÁ

  communication coordinator Barum

  Continental, spol. s r. o., Otrokovice

  Podle kolektivní smlouvy

  mají zaměstnanci nárok

  načtyři dny volna navíc,

  které mohou čerpat sná-

  hradou mzdy vrozsahu

  jednoho pracovního dne

  vkalendářním čtvrtletí

  (nad rozsah stanove-

  ný zákoníkem práce

  aprováděcím předpi-

  sem) kprohloubení péče

  odítě. Týká se osamělých

  zaměstnankyň azaměst-

  nanců pečujících alespoň

  ojedno dítě do15 let

  věku nebo oinvalidní

  dítě do26 let věku spod-

  mínkou, že invalidní dítě

  není umístěno vzařízení

  sociální péče. 

  ANDREA ŠAROCHOVÁ

  zástupkyně ředitele pro lidské zdroje

  Komerční banky

  Skupina RWE je velmi

  aktivní voblasti pod-

  pory apomoci handi-

  capovaným občanům.

  Veskupině pracuje přes

  4500 lidí asamozřejmě

  některé rodiny pečují

  oděti smenším či větším

  handicapem. Vždy se

  snažíme rodinám pomo-

  ci, především finanční-

  mi dary nebo přímým

  nákupem rehabilitačních

  akompenzačních pomů-

  cek. Někteří zaměstnan-

  ci, kteří mají znevýhod-

  něné děti, jsou aktivní

  vorganizacích, které se

  napéči oděti zaměřují.

  Zmínit mohu občan-

  ské sdružení Sluneční

  domov, které vsoučasné

  době buduje Centrum

  péče opostižené děti

  arekonstrukční asta-

  vební práce centra jsme

  podpořili. Vletošním

  roce jsme také zprostřed-

  kovali nákup speciálních

  polohovacích postelí pro

  dvě rodiny našich kolegů

  nebo týdenní rehabili-

  tační pobyt pro pětile-

  tou těžce postiženou

  dceru jednoho znašich

  zaměstnanců vCentru

  handicapovaných lyžařů

  vJanských Lázních. 

  MARTIN CHALUPSKÝ

  tiskový mluvčí RWE

  České dráhy, a. s.,

  zaměstnancům, kteří pe-

  čují odítě shandicapem,

  poskytují vpřípadě po-

  třeby finanční podporu

  formou nevratné sociální

  výpomoci ze sociálního

  fondu. Pokud zaměstna-

  nec vznese požadavek

  naúpravu pracovní doby,

  snaží se zaměstnavatel

  žádosti vyhovět apři-

  způsobit pracovní dobu

  jeho potřebám. Jestliže

  to není možné vzhledem

  kzastávané profesi,

  nedovolují to podmínky

  provozu naželeznici,

  je snaha převést za-

  městnance napracovní

  činnost, samozřejmě od-

  povídající jeho zdravotní

  způsobilosti aodborné

  kvalifikaci, kde lze

  požadovanou úpravu

  pracovní doby akcep-

  tovat. Pravidla vtomto

  směru naČeských dra-

  hách nastavena nejsou,

  každý případ se posuzuje

  individuálně. 

  MGR. RADEK JOKLÍK

  tiskové oddělení Českých drah

  JAKOU

  POSKYTUJETE

  POMOC

  ZAMĚSTNANCŮM,

  KTEŘÍ PEČUJÍ

  O DĚTI

  S HANDICAPEM?

  HLEDÁTE ŠKOLU PRO SVÉ DÍTĚ?

  Poletních prázdninách otevírají vPraze –

  Letňanech speciální školu určenou dětem

  stěžkým postižením iskombinovanými

  vadami, jako je například hluchoslepota,

  mentální retardace nebo psychiatrická dia-

  gnóza spojená shluchotou.

  MŮŽE SE HODIT… Platné právní normy

  ipříklady zpraxe obsahuje publikace Za-

  městnávání osob se zdravotním postižením,

  praktická příručka pro firmy. Zdarma kesta-

  žení je nawww.zamestnavaniOZP.cz.

  ODVAJGARU POD ČERNOU VĚŽ. Ces-

  tující natrase autobusové linky Jindřichův

  Hradec – Třeboň – České Budějovice mohou

  vobou směrech využívat třikrát denně,

  vpátek dokonce čtyřikrát, speciální spoj

  snástupní plošinou.

  AJINDE JE ZASOUSEDY NECHTĚJÍ…

  Vrámci transformace sociálních služeb nabíd-

  lo město Sokolov byty pro chráněné bydlení

  osob slehčí formou mentálního postižení.

  VĚNUJTE ORIGINÁLNÍ DÁREK. Pečova-

  telská služba města Písku prodává daro-

  vací šeky naslužby pro seniory aobčany

  se zdravotním postižením žijící naúzemí

  města nebo vjeho částech. Šek lze vystavit

  naurčitou částku, ale také nadruh služeb.

  Informace natel. č. 382213974.

  PŘIHLASTE JE DO. ZÁŘÍ. Cenu

  hejtmana Pardubického kraje Duhové křídlo

  2012 mohou získat jednotlivci iorganizace

  pomáhající lidem se zdravotním postižením.

  Nominační formuláře lze získat nawww.

  pardubickykraj.cz nebo vkanceláři Pardu-

  bické krajské rady postižených.

  MAJÍ VÝJIMKU. Dozrekonstruovaného

  parku Kajetánka vMěstské části Praha 6 je

  povolen vjezd motorových vozidel dopra-

  vujících osoby spostižením pohybového

  aparátu.

  NAVOZÍKU ZATITULEM. Podmínky

  kzískání vzdělání naTechnické univerzitě

  vLiberci výrazně zlepšuje ubytování pro

  vozíčkáře vedvou pokojích se speciálním

  vybavením: sbezbariérovou kuchyňskou

  linkou, polohovacími lůžky anábytkem

  vybíraným se zřetelem natento handicap.

  Kontakt: www.tul.cz, tel. č. 485355111.

  HRAJÍ SI SPOLEČNĚ. Dětské hřiště

  zajedním zdomů vKamenném Újezdu

  uČeských Budějovic má malou zvláštnost:

  jeho vybavení počítá shrajícími si dětmi se

  zdravotním postižením.  (nouz)

  Předplaťte si časopis

  Předplatné na dva roky

  se slevou za 380 Kč!

  Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč

  a proti volnému prodeji 316 Kč.

  Soutěž o kartu Handy Card!

  Kolik vozíků bylo v historicky prvním nezávislém testu,

  který letos uskutečnilo Konto BARIÉRY?

  Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce:

  Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

  nebo na mailovou adresu: info@muzes.cz. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.

  Minulou otázku správně zodpověděla Pavlína Růžičková z Olomouce.

  Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.

  Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

  Mobilní telefon za vyluštěnou křížovku!

  Vylosovaní luštitelé křížovky na str. 38 získávají mobilní telefony.

  Adolf Born: Macha a Šebestovou

  reklamě nikdy nedám

  strana 20

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  5 /2 01 2

  

  Je d n o tl i v ý vý t i s k   K č / P ře d p l a ti t e l é   Kč

  Koupí

  tohot o

  časop isu

  podpo říte

  Konto

  BARI ÉRY

  www.muzes .cz

  Co dokáže

  překonat láska

  strana 11

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  6 /2 01 2

  

  Je d n o tl i v ý vý t i s k   K č / P ře d p l a ti t e l é   Kč

  Koupí

  tohot o

  časop isu

  podpo říte

  Konto

  BARI ÉRY

  www.muzes .cz

  První test vozíků

  v Česku:

  Nejdražší

  není nejlepší

  strana 8

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  7 –8 /2 0 12

  

  Je d n o tl i v ý vý t i s k   K č / P ře d p l a ti t e l é   Kč

  Koupí

  tohot o

  časop isu

  podpo říte

  Konto

  BARI ÉRY

  www.muzes .cz

  Chcete-li

  roční předplatné

  změnit na zvýhodněné

  dvouleté, kontaktujte

  bezplatnou linku

  České pošty

    

• Strana 8-9

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 9 - 2012 můžeš / číslo 9 - 2012

  TÉMA: Děti s postižením a společnost

  Vracíme se k tématu, které jsme sledovali

  dlouhé měsíce – integrace a inkluze dětí

  s různým postižením do běžných škol. Víme, že mnoho

  rodičů i škol si s tímto moderním tématem neví rady,

  a popravdě řečeno, je stále více zřejmé, že vůbec nejde

  jen o vyhlášky, peníze a ochotu. Jde o komplikovaný

  vztah: rodina – dítě – škola.

  UNIVERZÁLNÍ RECEPTY

  NEEXISTUJÍ

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Poněkolika letech snah opromyšle-

  nou aefektivní integraci postižených

  dětí doběžných škol se zdá, že velký

  pokrok nevidíme. Souhlasíte?

  Ani ne. Jsme vefázi vývoje, všichni hledá-

  me dobrá řešení, ale nikdy, opravdu nikdy

  nesmíme zapomínat, že řešíme osudy abu-

  doucnost konkrétního dítěte. Malý člověk

  spostižením má vždycky svá specifika, žije

  vkonkrétní rodině, jeho situace nemá jen

  všeobecné charakteristiky, ale je vpravém

  slova smyslu mimořádná.

  Apak, vnašem školství je tradice integ-

  race, ikdyž se tomu tak neříkalo, dlouhá.

  Snaha některé děti nevydělovat, vzdělávat

  je vběžném sociálním prostoru, vjakém na-

  konec stejně budou žít, je vnašem školství

  dávná amoje odpověď je tedy spíše tato:

  Jdeme složitou cestou apozitivní výsledky

  tu jsou.

  Nejsou tedy trochu rozporuplné pocity

  laické veřejnosti vyvolány také tím, že

  neumíme rozlišovat – například mezi

  dětmi se špatným rodinným zázemím

  adětmi spostižením?

  Problém začíná už vzařazení dítěte dopří-

  slušné, jemněji vyjádřené kategorie. Iteore-

  ticky to složitě řešíme, natož vkonkrétním

  případě. Dnes se snažíme všechny zastřešit

  pod pojem „děti se speciálními vzdělávacími

  potřebami“, který se vjiných evropských

  státech užívá odroku 1994. Unás jsme stím

  začali pracovat až odeset let později, ale

  mezi tím se přirozeně ukázalo, že ani tato

  škatulka prostě zdaleka nestačí. Tím nic

  neomlouvám, jen se snažím objasnit trochu

  nejasností, které pak vedou urodičů, peda-

  gogů, ale iveveřejné správě knešťastným

  rozhodnutím.

  Co vám tedy chybí vaktivitě minister-

  stva školství?

  Spíš přebývá. Právě zjednodušené shrnutí

  všech dětí spostižením dozvláštní katego-

  rie, ať ji nazveme jakkoli, vyvolává největší

  problémy. Vposledních letech se začaly

  integrační plány byrokraticky prosazovat,

  nařizovat, jako by to byla soutěž, kolik

  procent integrovaných dětí máme. Místo

  promyšleného individuálního postupu přišla

  móda. Byla spojena ispředstavou, že takto

  dostane resort více evropských peněz. Takže

  nejdříve násilný proces integrace, doslova

  touha ponaplnění nějakých statistik, pak

  ovšem praktické problémy ajistá rezignace,

  čekání, co bude dál.

  Přitom najdete školy, kde podmínky

  nejsou ani zdaleka ideální, ale jednotliví

  pedagogové se snaží, mění tradiční metodic-

  ké postupy tak, aby zapojili všechny žáky,

  amají úspěch. Ukazuje se, že metodická

  adidaktická změna vpráci učitele otevírá

  školu dětem se zvláštními vzdělávacími

  potřebami více než direktivy ministerstva

  školství.

  Ale my jsme se právě uučitelů auči-

  telek veškolách, kde žádné mimořád-

  né podmínky pro integraci ainkluzi

  nejsou, setkali surčitým strachem,

  sobavami zvlastního selhání…

  To dobře znám. Naši učitelé jsou vdobrém

  slova smyslu svázáni sdlouholetou tradicí

  českého školství, která je postavena naspo-

  lehlivosti, najistotě, že škola bude opravdu

  plnit své základní úkoly, najakési záruce

  kvality, která nesmí být narušena. Aikdyž

  škola nemá dostatečnou podporu, finance,

  dost pedagogů nebo prostoru, stejně se sna-

  ží, zejména vůči zřizovateli, demonstrovat

  svou spolehlivost.

  Takže se nedivme, že integrace dětí se

  speciálními vzdělávacími potřebami může

  vyvolat velký strach, že se dosavadní kvalita

  naruší. Nadruhé straně ale právě pomoc,

  úprava školy, vybavení, peníze atd. jsou

  přece především záležitostí zřizovatelů.

  Chceme-li tedy inkluzivní vzdělávání, mu-

  síme pro ně mít dobré podmínky aopravdu

  prakticky vyjádřený veřejný zájem, ne jen

  direktivní vyhlášku.

  Jako kdybyste tím říkala, že čertovo

  kopýtko je ivpostojích veřejnosti –

  jedna část je pro docela masivní inte-

  graci ainkluzi, druhá by vše nechala

  postarém.

  Kdo je doc.PaedDr.

  Vanda Hájková, Ph.D.

  Zástupkyně vedoucí katedry speciální

  pedagogiky PedF UK, kde vyučuje

  odr. 1998. Spoluautorka knihy Inkluzivní

  vzdělávání, řešitelka mezinárodních

  výzkumů inkluzivního vzdělávání,

  zakládající členka Somatopedické

  společnosti, občanského sdružení

  speciálních aběžných pedagogů, kteří

  se zajímají oinkluzivní vzdělávání dětí

  adospělých se zdravotním postižením

  aznevýhodněním.

  info

  Vanda Hájková:

  Naprosto chápu oprávněnou snahu pouče-

  ných rodičů, zejména dětí spostižením, že

  chtějí mít své dítě vběžné škole. Dnes jsou

  známy případy úspěšně integrovaných žáků,

  unichž bychom si vzdělávání vběžné škole

  dříve sotva uměli představit. Ti jsou pak pro

  další rodiče postižených dětí povzbudivým

  příkladem asilnou motivací. Když říká-

  me veřejnost, myslíme především rodiče.

  Mnohde vzahraničí – například vAustrálii

  nebo vKanadě – právě rodičovské inicia-

  tivy prolomily situaci asjejich pomocí se

  vkonkrétních školách začala prosazovat

  inkluze. Ovšem vidíme ismutnější obrázky.

  Schovejte ty postižené děti tam, kam patří,

  zazeď nějakého ústavu! Ajsme uvelkého

  problému – vnaší společnosti sílí představa,

  že škola je nějaký autoservis, dokterého si

  dáte ráno vůz aodpoledne dostanete vše

  perfektně opravené. Bohužel, čím více sílí

  požadavky rodičů naperfektní vzdělávací

  avýchovnou funkci školy, tím méně často

  sledujeme jejich zodpovědnou snahu nahra-

  dit školní kurikulum „kurikulem domácím“,

  tj. vyjít vstříc vzdělávacím potřebám svých

  dětí ivevolném čase avběžném rodinném

  životě zvlastní iniciativy. Jako by měli

  nastarost jen zábavu asem tam atraktivní

  zážitek svých dětí. Aněkdy ani to ne, poří-

  dili si dítě anyní je to pro ně doslova přítěž.

  Utakových lidí nemůžete čekat pochopení

  pro integraci ainkluzi. Je to obyčejná ome-

  zenost.

  Říkala jste, že přece jenom jistý po-

  krok vinkluzivním vzdělávání vidíte.

  Mají rodiče postižených dětí opravdu

  reálnou naději, že jejich děti dostanou

  lepší příležitosti? Kam se mají obrátit?

  Školu sopravdu komplexním, všestranným

  inkluzivním programem zatím nemáme.

  Jsou školy, které natuto úroveň směřují.

  Cesta tedy začíná studiem vzdělávacího

  programu školy, kam rodiče chtějí dítě dát.

  Rodiče dětí spostižením nebo znevýhodně-

  ním by měli vzdělávací programy jednotli-

  vých škol studovat zvláště pozorně. Ahledat

  především školu, která deklaruje otevře-

  nost vůči odlišným potřebám žáků ajejíž

  školní kultura je založena naindividuálním

  přístupu arespektu kjedinci. Ataková

  škola rodiče také zve kcelému vzdělávání,

  protože její program je orientovaný nacelou

  komunitu vobci nebo spádové oblasti. Kam

  tato cesta dál vede? To záleží nazřizovate-

  lích, nasamosprávách, napedagogických

  sborech, napochopení veřejnosti. Až bude

  mít konkrétní škola dobré personální

  imateriální podmínky pro inkluzi, bude to

  dobré pro všechny obyvatele příslušného

  města nebo obce. Důležitou podmínkou je

  pak možnost navázat nainkluzivní program

  inaškolu vyššího typu. 

  Delší verze rozhovoru nawww.muzes.cz

  Jsou známy případy

  úspěšně integrovaných

  žáků, unichž bychom

  si vzdělávání vběžné

  škole dříve sotva uměli

  představit.

• Strana 10-11

  

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  můžeš / číslo 9 - 2012

  TÉMA: Děti s postižením a společnost

  můžeš / číslo 9 - 2012

  ŽIJEME

  V KRUTÉ ZEMI?

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  J

  asně vidíme, jak přibývá dětí ohrožených

  domácím násilím, drogami, rozpadem

  elementárního rodinného zázemí, jak

  se vracejí děti zneúspěšné pěstounské

  péče, jak přicházejí naprosto bezrad-

  ní senioři zapletení dosítě dluhů, žalob

  aexekucí. Je to tak, poptávka ponašich

  službách určitě neklesne, říká ředitel centra

  Pavel Tvrdík. Centrum pomáhá postiženým,

  vsociálním poradenství, sřešením akut-

  ních krizových situací, při domácím násilí,

  obětem lichvářů isvou poradenskou linkou.

  Mnoha lidem se snaží poradit při hledání

  zaměstnání, domů napůl cesty, krizovým

  centrům vChrudimi aveSvitavách avmno-

  hém dalším.

  Je docela přirozené, že skvělá pověst této

  obecně prospěšné společnosti dávno přesáh-

  la hranice kraje. Tisíce lidí tu našly pomoc,

  stovky ji vsoučasnosti využívají adalší při-

  jdou hned zítra. Situace vespolečnosti totiž

  naznačuje, že lidí vzoufalé situaci (anejen

  sociální) bude přibývat.

  Přibývá dětí z polepšoven

  Když zůstaneme udětí, dříve tu pomáha-

  li mladým lidem, kteří odrostli dětským

  domovům, dnes přibývá klientů zdětských

  domovů se školou (dříve případněji zvaných

  polepšovny) izpsychiatrických léčeben.

  Trochu absurdně zapůsobila kvalitativní

  změna, část dětí zůstává vdětských domo-

  vech ipodosažení úřední dospělosti. To je

  dobré, horší trend nastal upěstounských

  rodin. Ze statistiky společnosti vyplývá, že

  ipřes všemožné testování aprověřování

  různými institucemi či znalci se procen-

  to klientů, kteří končí vcentrech, jako je

  Pestalozzi, zvyšuje. Důvod? Nezvládnuté

  výchovné problémy, občas týrání asexuální

  zneužívání. Vtéto souvislosti jsou snahy

  ministerstev, některých poslanců adalších

  „znalců“ převést všechny, ano, všechny

  potřebné děti doplacené pěstounské péče

  opravdu podivné. Uproblémových dětí

  bude vždy nutná odborná péče.

  „Máme docela štěstí,“ dodává ředitel,

  „že jsme si vytvořili dobré vztahy směstem,

  skrajem ise spoustou dárců apomocníků.

  Tak jsme snad překonali idřívější nepocho-

  pitelné reakce některých lidí – já vsousedství

  žádný azylový nebo podobný dům nechci, já

  se napostižené dívat nebudu, já si nenechám

  kazit cenu svého pozemku nějakou úschov-

  nou bláznů vsousedství! Víte, co by se mohlo

  stát? Nakonec všichni vidí, že se nic hrozného

  neděje. My si vážíme každého, kdo chce

  pochopit tíhu života našich klientů.

  Někdy jsme až dojatí – přijde senior,

  kterému jsme pomohli, auž je natom lépe.

  Apřinese peníze, třeba svůj měsíční důchod.

  Máme stálé sponzory, ale také divnou zku-

  šenost, vněkterých firmách se usídlila móda

  pomáhání. Jenomže my ani tak nepotřebu-

  jeme, aby nám parta inženýrů aprávníků

  jednou zarok natřela plot, my potřebujeme

  spolehlivé partnery, kteří nám dlouhodobě

  věří.“ Nakonec se dostáváme kširším sou-

  vislostem – zbytečně tvrdým exekucím kvůli

  nezaplacenému lístku natramvaj, knevší-

  mavosti státu vůči okrádání asociálnímu

  zneužívání obyčejných lidí, knekonečným

  lhůtám usoudů, kbenevolencím agresivity

  veškolách apovýšenosti ctihodných občanů

  nad nevalně placenými učiteli. Stát, společ-

  nost nenabízí lidem skoro žádné pozitivní

  vzory. Pavel Tvrdík ještě zdůrazňuje: „My se

  zabýváme strašně těžkými životy asnažíme

  se je trochu pozitivně změnit, velká část spo-

  lečnosti si bohužel myslí, že se jí to netýká.

  Však uvidí…“

  Václav, svědek

  proti spořádaným občanům

  Jedno znejlepších zařízení Centra Pesta-

  lozzi je Dům napůl cesty vHrochově Týnci.

  Vpůvabné zahradě stojí dva přízemní domky

  zbudované také zapřispění Konta BARIÉRY.

  Příjemné místo pro klidné bydlení. Domov

  pro více než desítku mladých, kteří prošli dět-

  skými domovy anyní se připravují na„nor-

  mální život“. Učí se chodit dopráce, uklízet

  svůj pokoj izahradu, hospodařit skaždou

  korunkou, vařit ipoznávat, ským kamarádit

  aským ne. Dům vede Iveta Blehová, která

  nám slíbila setkání smladým člověkem,

  ochotným promluvit opříšernostech svého

  dětství amládí. Nevěřil jsem, že někdo

  takový přijde, anevěřil jsem, že uslyším

  otevřenou řeč. Přišel. Úplně obyčejný mladý

  muž, skoro kluk supřímnýma očima zaskly

  nemoderních brýlí. Václav, příjmení není dů-

  ležité. Nabídl jsem mu rozhovor mezi čtyřma

  očima. Odmítl adocela klidně začal.

  Žila byla nakonci 20. století, nikoli

  vestředověku, vLitomyšli (chráněné statu-

  sem UNESCO aproslulé svou kulturností)

  rodina se čtyřmi dětmi. Otec metař, matka

  podobného zaměstnání. Příbytkem jim byl

  polorozpadlý hospodářský dvůr. Oblečením

  staré tepláky apodobné modely.

  Dalším stálým nájemníkem tu byl hlad.

  Ne ten, který máme, když nám spěch zabrá-

  ní poobědvat. Skutečný, třeba iněkolika-

  denní hlad dětí, desítky hodin bez jediného

  rohlíku, bez teplého pití, bez obyčejné

  sušenky. Dorůstající děti si ani stěžovat ne-

  směly, věčně podroušený otec trestal každý

  odpor. Bil vším, co přišlo doruky, nařizoval

  dlouhé hodiny klečení doslova nahrachu

  spředpaženýma rukama zatíženýma vo-

  dorovným klackem. Když kus větve spadl,

  přišly rány.

  Václav chodí dozvláštní školy, ale itam

  má problémy, doma mu nikdo sučením

  nikdy nepomůže. Nikdy. Doma panuje teror.

  Ivnejtěžší zimě se smí topit jen vmístnosti,

  kde ponávratu zhospody vyspává otec.

  Matka sdětmi se otužují vpromrzlé cimře.

  Sprcha? Vana? Běžná toaleta? Hračky?

  Pochoutky? Trochu se vaří jen vneděli. Děti

  si nikdy nemohou nic koupit, nikdy nedosta-

  nou ani minci. Když se jich matka zastane,

  dostane pár ran také. Před nimi. Ale žijí, žijí

  aVáclav, když už nemůže zimou ani pro-

  mluvit, utíká sdvěma milovanými psy ven,

  donejbližšího porostu atam se knim tiskne.

  Centrum J. J. Pestalozziho v Chrudimi, pojmenované

  po významném humanistovi a pedagogovi

  18. a 19. století, symbolizuje nejen svým jménem

  možnost vytvářet pro lidi lepší svět. Soustřeďují se zde

  totiž těžkosti, bolesti, bezradnost, ale i obyčejná bída.

  Co je Centrum

  J. J. Pestalozziho

  vChrudimi

  Obecně prospěšná společnost vznikla

  původně jako nadace Návrat vroce 1992.

  Nyní provozuje několik Domů napůl

  cesty, Dětské krizové centrum,

  Poradenské centrum pro děti amládež

  snařízenou ústavní výchovou, další

  sociální aporadenské služby, podílí se

  napomoci lidem vakutní krizové situaci

  bez rozdílu věku, pomáhá obětem

  domácího násilí. Velkou pozornost

  nyní věnuje iseniorům. Působí

  vPardubickém kraji akraji Vysočina.

  info

  PAVEL TVRDÍK

  ví olidském

  utrpení víc

  než všechny

  státní instituce

  dohromady.

  Ví, apřesto

  pracuje dál. Je to

  pošetilé? Možná,

  ale především

  obdivuhodné.

  OTEVÍRÁ SE VÁCLAVOVI BRÁNA

  klepšímu životu? Zatím ano,

  ale bude záležet nejen naněm,

  ale inajeho okolí, zda tohoto

  bezelstného kluka přijme

  společnost jako rovnoprávného

  občana.

  �

• Strana 12-13

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 9 - 2012

  

  můžeš / číslo 9 - 2012

  TÉMA: Děti s postižením a společnost TÉMA: Děti s postižením a společnost

  Slovo speciální, či dokon-

  ce ústavní péče vzbuzuje

  u řady lidí iracionální nelibé

  pocity. Bohužel mezi ně

  patří i někteří odborníci

  a zainteresovaní úředníci.

  Opomíjejí přitom nepopira-

  telná fakta. Například exis-

  tenci srovnatelných zařízení

  i v nejvyspělejších zemích

  Evropy. Jednu takovou školu

  nedávno navštívil ředitel

  Jedličkova ústavu a škol

  Jan Pičman.

  ÚSTAVY PRACUJÍ

  I V NIZOZEMSKU

  Text: RADEK MUSÍLEK aJAN PIČMAN

  Foto: JAN ŠILPOCH

  V

  nizozemském Valkenburgu, nedale-

  ko Maastrichtu, stojí škola Adelante

  (španělsky „vpřed“), která si vybrala

  heslo „Dělej to nejlépe, jak jen zvlád-

  neš!“ Bez ohledu naslova anázvy je

  to taková nizozemská Jedle. Studuje zde velmi

  podobná klientela. Žáci odtří dodvaceti let

  navozíčcích ibez nich. Řada sprojevy dětské

  mozkové obrny, stěžším ilehčím postiže-

  ním, děti sepilepsií asrůznými specifickými

  poruchami učení. Těch nechodících je asi

  40 procent. Rozsah zařízení je však oproti

  Praze poněkud větší. Svoje služby poskytuje

  přibližně 270 lidem. To představuje přibližně

  otřicet procent víc než vpřípadě Jedličkova

  ústavu aškol. „Byl jsem překvapen, že takhle

  velké speciální zařízení vNizozemsku existuje,

  anavíc není jediné,“ říká Jan Pičman.

  Historie speciální školy veValkenburgu

  se píše odroku 1966. Tehdy zde byl otevřen

  Ústav pro rehabilitaci dětí, jenž postupně

  prošel určitým transformačním vývojem.

  Dnes je zde hlavním cílem především

  komplexní příprava naživot. „VJedli máme

  podobný cíl, aproto není odvěci podívat se,

  jak to dělají jinde. Příští rok oslavíme 100

  let. Je nasnadě otázka, jak akam dál směřo-

  vat,“ uvažuje nahlas Jan Pičman.

  Tranzitní program je klíčový

  Velmi ho přitom zaujalo zaměření natzv.

  Tranzitní program, který známe iodnás.

  Zjednodušeně řečeno jde osystematickou

  akomplexní přípravu napřechod doběžné-

  ho života. Především napoli práce, bydlení

  avolného času. „Ačkoliv se veValkenburgu

  normálně učí, cílem není tradiční školní dril.

  Tranzitní program je podstatnou součástí

  vzdělávacího kurikula, aje pro něj dokonce

  vyčleněn samostatný vedoucí pracovník,“

  pokračuje ředitel pražské Jedle.

  Samotný obsah vzdělávání je srovnatelný

  sbezmaturitním studiem načeských dvoule-

  tých praktických aobchodních školách. Žáci

  zde končí striktně vevěku dvaceti let, protože

  vNizozemsku existuje zákon nařizující, že

  dopodobné speciální školy pro mladé lidi

  stělesným postižením mohou chodit studenti

  právě jen dotéto věkové hranice. Napros-

  távětšina znich denně doškoly dojíždí,

  atak ráno poosmévidíte přijíždět napro-

  stranstvípřed hlavní vchod jeden speciální

  mikrobus zadruhým. Jsou vnich dvě tři děti.

  Řidič sklopí plošinu ažáci jdou, případně jsou

  vezeni došaten atříd. Těch aut veřejných

  dopravců je tolik, že musí příjezd keškole re-

  gulovat temperamentní muž voranžové vestě.

  Přes týden zůstává nainternátu jen asi 25

  studentů. Proč? Buď to mají domů daleko,

  nebo je jejich zdravotní stav tak vážný,

  že jim denní dojíždění nesvědčí. Důvody

  mohou být isociální. Některé rodiny se ne-

  starají dobře, nezvládají to. Přestože jejich

  situace se zdá být podstatně lehčí než unás.

  Podle zákona má každé dítě nárok nabez-

  platné vzdělávání veškole vmístě bydliště.

  Když škola dítě vzít nemůže (třeba kvůli

  výraznějšímu zdravotnímu postižení), musí

  obec najít jinou vhodnou školu azajistit ihra-

  dit každodenní dopravu doní. Proto tolik aut

  PODLE JANA PIČMANA si nazápadě uvědomují nutnost existence speciálních zařízení,

  která jsou pro někoho vhodnou alternativou.

  Narozhraní dvou století plných energie,

  automobilů, letadel, počítačů amobilů se

  český kluk ohřívá jen teplem psích kožichů.

  Však inaně dojde. Roky běží apodlouhé,

  dlouhé době zasahuje policie, konečně

  inspirovaná sociálním odborem samosprá-

  vy. Václav se ocitá vdětském domově, pak

  ivinternátě. Učí se kuchařem asúžasem

  poznává nevídaný luxus obyčejného života.

  Teplo, jídlo, voda, kamarádi.

  Ale hrůza nekončí, protože skoro

  znovuzrozený kluk přijíždí navíkendy

  domů. Tam, veměstě světového kulturního

  dědictví, se nic nezměnilo. Vlastně ano. Aby

  se Václav nemohl potěšit se svými psy, strká

  je otec dopytle atopí vmočůvce. Fyzické

  násilí pokračuje. Apokračuje také bezrad-

  nost veřejné správy. Když se kluk vyučí, kam

  sním? Je to jednoduché, nadva roky dodo-

  mova pro mentálně postižené. Že nemá

  tu správnou diagnózu? Že vlastně – mimo

  zkrvavené azjizvené duše – nemocný není?

  Žili byli nakonci 20. století lidé, kteří

  vChrudimi založili centrum J. J. Pesta-

  lozziho apři něm také Domy napůl cesty.

  Dojednoho znich nakonec přichází Václav.

  Už jsi vyhrál, Václave? Ještě ne, kroutí

  hlavou. Ještě se dál učí pekařinu, ještě se

  docela mylně vyrovnává sdětstvím bez

  citu důvěřivostí kokolí, která ho přivede

  doohromných dluhů. Ještě úplně nevě-

  ří světu anachází velkou jistotu vevíře,

  nechává se pokřtít asnaží se, snaží připravit

  nachvíli, kdy bude žít sám vesvém bytě.

  Pak se to povede, pracuje vmístní jídelně

  apostupně se snaží narovnat. Má radost

  znového fotoaparátu, má radost zkdy-

  koli otevřených dveří vdomě, ze zdejších

  spolehlivých zaměstnanců. Když se dozví

  osmrti svého otce, staví malý oltáříček

  azapaluje svíčky. Odpustil mu? Ještě neví,

  ale snaží se. Jde snaším fotoreportérem ven

  doslunného dne. Ajá pochybuji, jestli toto

  všechno vůbec mám psát…

  Má ta práce smysl?

  SIvetou Blehovou aZuzanou Tvrdíkovou

  chvilku mlčíme. Ony Václavův příběh slyšely

  stokrát, apřesto nanich vidím zděšení.

  Aony namně? Pravděpodobně totéž. Tako-

  vé zneužívání akrutost přece patří dojiných

  krajů ajiných století... Takových případů

  jsou vnaší zemi, jen podle oficiálních

  statistik, tisíce, podle nejrůznějších analýz,

  včetně univerzitních, desetitisíce. Děti mu-

  čené, krutě bité, sexuálně zneužívané. Ženy

  mlácené opilými muži. Senioři okrádaní

  oposlední korunu, zavíraní doma, vlastními

  dětmi fyzicky trestaní zanic.

  Přitom skoro vše lze vidět, skoro vše lze

  odhalit. Krutost ovšem nezaměstnává jen

  chirurgy. Prožité násilí často mění člověka

  vprázdnou bytost, která se domnívá, že agre-

  se anecitelnost je normální. Vobčana plného

  bezohlednosti, surovosti avýsměchu lidství.

  Proto jsou takoví lidé jako vPestalozzi ne-

  nahraditelní. Jejich mravenčí aneatraktivní,

  nekonečná adocela mizerně placená práce

  nám všem dává jakousi šanci, že se jednou

  nebudeme muset bát vyjít naulici.

  Václavův příběh (avím ojeho zneužívání

  ještě horší ahnusnější fakta, okterých sám

  JAKOUSI JISTOTU

  přinesla Václavovi

  upřímná náboženská víra.

  Bude to stačit?

  �

  Prožité násilí

  často mění člověka

  vprázdnou bytost,

  která se domnívá,

  že agrese anecitelnost

  je normální.

  nechce mluvit) je ale také jiným tónem

  dodebaty, co je pro nás důležité. Opravdu

  nás nesnesitelně tíží zvýšená daň zpřida-

  né hodnoty, menší valorizace důchodů,

  příplatek nalázně nebo vysoké zdanění

  benzinu? Opravdu se nedá slušně žít bez

  každoročního zájezdu kmoři? Bez dalších

  adalších dálnic? Kdo ponich jednou bude

  jezdit? Zmučení abezcitní tvorové přesvěd-

  čení, že nejen psa, ale ičlověka je možné

  utopit vmočůvce? Iveta Blehová to ví: „Tato

  společnost trpí značnou slepotou kekrutosti

  anásilí. Adioptrií přibývá.“ 

  �

  SLOUPEK

  Jiřiny ŠIKLOVÉ

  Onalakovaných

  nehtech

  Letos již podvacáté se konalo ESBU, tedy

  Ekumenické setkání sBiblí auměním.

  Všichni se známe, průměrný věk tak ko-

  lem sedmdesátky. Všimla jsem si, že jedna

  kolegyně nosila sandály zajakéhokoliv

  počasí, atak jsem ji pochválila zaotuži-

  lost akrásně udělanou pedikúru, včetně

  nalakovaných nehtů.

  Vtomto věku to není tak obvyklé jako

  umladých. „Ty to nevíš, že mám odko-

  len dolů protézy? Šli jsme zmaturitního

  mejdanu, strkali se nakolejích nanádraží

  amně ujel posunovaný vagon obě nohy

  najednou.“

  Jsem drzá, atak jsem se jí místo taktního

  pokašlávání vyptávala, co jí tehdy nejvíce

  pomohlo.

  „Nejvíce spolužáci, nejméně rodiče, zvláště

  maminka. Dej jí Pánbůh věčnou slávu,

  chápu, že to pro ni bylo těžké. Pořád mne

  litovala, předpokládala, že mne bude vo-

  zit nakolečkovém křesle aobětuje mi svůj

  život. Ale spolužáci přicházeli, byli hluční,

  vyprávěli příběhy odpřijímaček navyso-

  kou. Maminka je okřikovala, že potřebuji

  klid, že mne tím trápí, ale naopak, mne to

  hecovalo kvýkonu ahonem jsem se chtěla

  postavit navlastní nohy.“

  Další pomocí pro ni byl až profesionál-

  ně chladný přístup ortopeda, azvláště

  toho, kdo jí pak dělal ty protézy. Klidně

  řekl, že ji to bude bolet iněkolik měsíců,

  než odřená kůže nastehnech, kde byla

  upevněna bandáž, dostatečně ztvrdne, že

  paty nanohou taky máme zrohovatělé.

  Ale současně jí dal vybrat, jaké chce mít

  prsty unohou, tedy tu část, která je vidět,

  avšichni zdravotníci jí klidně dovolili, že

  si je může nalakovat podle módy.

  Její maminka plakala, že doktor je bez

  soucitu, že je to nový Mengele, protože se

  jí klidně přede všemi díval naty pahýly

  avykládal přitom něco medikům. Zapár

  měsíců natěch protézách chodila ibez

  berlí, akdyž si pak pořídila tříčtvrteční

  kalhoty módního střihu, maminka zase

  plakala, že je ona sama cynická atakto si

  vykračuje poulicích.

  Azcela nazávěr: Dvakrát se vdala acel-

  kem nasvět přivedla avychovala čtyři

  děti adnes je babičkou mnoha vnoučat.

  AnaESBU zase chodila vtříčtvrtkách

  abez ponožek. Soucit je potřebný, ale

  není vždy tím nejlepším přístupem ani

  kvlastnímu dítěti.

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta BARIÉRY.

• Strana 14-15

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  

  můžeš / číslo 9 - 2012

  TÉMA: Děti s postižením a společnost

  Kromě jiného se soustředí

  i na řešení vztahů

  dětí a rodičů. Téma

  fyzických trestů jako

  řešení problémů v rodině

  proto Janu Kulhánkovi

  z Psychoterapie

  Anděl není neznámé.

  JE FACKA TREST,

  NEBO TÝRÁNÍ?

  Text: PAVEL HRABICA

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Co je Čechům bližší? Pravda aláska

  Václava Havla, nebo Igor Hnízdo Zdeň-

  ka Svěráka?

  Domnívám se, že se vČesku fyzické tresty

  vevýchově tradičně používají. Když se český

  národ dívá naObecnou školu, Igoru Hníz-

  dovi snejvětší pravděpodobností dost fandí.

  Unás asi platí představa, že napodobnou

  partu nezvedenců platí spíš Igor Hnízdo. Je

  tu historická tradice, vlidové slovesnosti je

  to známé rčení: Škoda facky, která padne

  vedle. Nebo řezat, řezat, řezat.

  V90. letech knám ale pronikly iopač-

  né tendence, začalo se hovořit otzv.

  americké výchově.

  Bezesporu. Dítě má vlastní osobnost, je

  třeba ji rozvíjet, ne ubíjet, sdětmi je nutné

  mluvit, ne je fyzicky trestat. Osobně si

  myslím, že to vněkterých směrech přešlo

  doopačného extrému, kdy si dítě podle

  rodičů může dělat, co chce, protože jen ono

  nejlíp ví, co dělat má. Dospělý je vlastně jen

  asistent, který ho chrání před úrazy, ale není

  ten, který diktuje aještě fyzicky trestá. Dá se

  usoudit, že taková výchova je blízká lidem

  alternativního myšlení azpůsobu života,

  odpůrci zastávají názor, že výsledkem jsou

  jen ajen nevychované děti. Zcela jistě se ale

  postoj české společnosti kfyzickým trestům

  dětí změnil amění.

  Vjakém ohledu?

  Když mi dnes někdo vordinaci řekne „víte,

  já mu občas dám nazadek“, říká to surčitým

  proviněním. Také už neuslyšíte, že rodič by

  dítě zfackoval, facka se moc nepoužívá. Byla

  doba, kdy lidé běžně říkali, že dítě zřezali,

  když zlobilo. „Se mnou si nebude dělat, co

  chce! Dostane pár facek ahotovo!“ Dosou-

  kromí nevidím, možná to vreálu existuje,

  ale nepotkáte lidi, kteří by se ktomu hlásili.

  Vtom jsou změny hmatatelné.

  Kde je hranice, kdy se dá hovořit

  otom, že fyzický trest přechází vtýrá-

  ní? Akdy se mění vpsychické ponížení?

  Sněkterými kolegy vbranži bychom se ro-

  zešli, protože ti zastávají názor, že jakýkoli

  fyzický trest je neadekvátní. Pokud se ale

  budeme držet toho, včem naše společnost

  historicky vyrostla, říkám, že neadekvátní

  fyzický trest je ten, který dítěti způsobí

  bolest nejen fyzickou, ale ipsychickou. Když

  dostane desetiletý kluk facku, že rozbije

  kamenem okno, tak ho facka bolí, ale zpo-

  hledu tradičního přístupu kvýchově nejde

  otýrání. Když ho otec přiváže kžidli azmlá-

  tí páskem, většina lidí to bude přirozeně

  považovat zaextrémní nepřiměřený trest

  sprvky týrání. Co se ponížení týká, dát asi

  dítěti školního věku naholou, ho už to po-

  níží, ikdyž se tak stane beze svědků. Navíc

  bych vtom taky spatřoval prvky sadismu.

  Patří podle vás fyzický trest, mám

  namysli plácnutí přes zadek nebo po-

  hlavek, dovýchovy?

  Pokud si řekneme hned, že nepatří, můžeme

  náš rozhovor ukončit. Pokud připustíme, že

  ano, měli bychom říci, že musí být adekvátní

  asymbolický, aby si dítě uvědomilo, že něco

  dělá špatně. Taky je nesmírně důležité, aby

  Kdo je

  Mgr.Jan Kulhánek,

  Psychoterapie Anděl

  Klinický psycholog aterapeut zaměřující

  se především napráci sdětmi adospíva-

  jícími aporuchy spříjmem stravy.

  Absolvoval jednooborovou psychologii

  naFF UK Praha (ukončil vroce

  2002). Pracoval apraxí procházel

  např. veFN Motol vPraze 5 (jako

  psycholog aarteterapeut) vCentru

  zrakových vad, byl vedoucím

  psychologem apsychoterapeutem

  vDenním psychoterapeutickém

  sanatoriu vOndřejově (ambulance,

  vedení stacionářů, skupin, jiných

  programů pro pacienty spsychotickým

  onemocněním, rodinné terapie).

  Spolupracuje sPražskou vysokou

  školou psychosociálních studií (PVŠPS)

  navýuce předmětů zaměřených

  napráci srodinou apsychologii.

  info

  Jan Kulhánek:

  můžeš / číslo 9 - 2012

  si plácnutí přes zadek nepletlo spošimrá-

  ním, aby pochopilo, že udělalo něco, co

  není dobré a– ato zdůrazňuji – tím jeho

  fyzické trestání skončilo. Ktomu se při-

  kláním aještě tvrdím, že pokud už fyzický

  trest použijete, musíte sním šetřit. Je to

  jako sčímkoli dalším – čím je něčeho víc,

  tím se zvyšuje tolerance. Když bude rodič

  mlátit dítě zakaždý prohřešek, potomek si

  naplácnutí přes zadek nebo pohlavek zvyk-

  ne atrest se mine postupně účinkem. Takže

  zbude jediné – přitvrdit. Atady už problém

  nastává, překračujete hranici, kdy se trest

  asnaha ovýchovu změní vtýrání. Zdůraz-

  ňuji vždy, že trest nesmí být ventilováním

  vzteku dospělého, měl by dát dítěti najevo,

  že takto by se už chovat nemělo.

  Jenomže udržet nervy vklidu může

  být vněkterých okamžicích opravdu

  nesnadné, souhlasíte?

  Víte, fyzický trest je dobrý způsob, jak

  rychle vyřešit nějakou nepříjemnost, jak

  dát průchod vlastním emocím. Klasická

  situace je, že otec přijde večer zpráce, děti

  se hádají, matka už má jejich sporů zacelý

  den dost, otec jde aděti seřve nebo jim dá

  nazadek, aniž by pátral popříčinách. Může

  vten okamžik potrestat ito dítě, které je

  vnějakém sporu se sourozencem vprávu,

  on ale má vsobě ještě emoce ze zaměstnání,

  zcesty domů. Trest, iten fyzický, se mu jeví

  jako nejlepší řešení. Nerozlišuje, neptá se,

  trestá. Takový přístup je nepřijatelný.

  Mluví uvás děti otom, že je rodiče

  fyzicky trestají?

  Mluví otom nejen děti, mluví otom irodi-

  če. Občas slýchávám oddětí, že jim rodiče

  nařezali, ale tak dvakrát třikrát vživotě. Dali

  jim najevo, že oně mají strach, že je pro ně

  naprvním místě bezpečí dětí. Vtakovém pří-

  padě si většina dětí vryje dopaměti, že to bylo

  varování iochránění zároveň. Když je dítě bito

  pravidelně avíc, převezme vdospělosti bití

  jako výchovný model ipro své vlastní děti.

  Kdy trest ztrácí naúčinnosti?

  Jak už jsem říkal, je to vechvíli, kdy stejnou

  formu použijete postopadesáté. Dítě si už

  strestem hlavu neláme. Ato neplatí jen

  naplácnutí, to se týká potrestání obecně.

  Trest, fyzický inefyzický, ztrácí naúčinnosti

  jako droga. Účinkuje, jen když zvyšujete dáv-

  ky. Trest se pak mění vtýrání. Poprvé je dítě

  vystrašené, postopadesáté už nereaguje.

  ráno uškoly. Aut, která řídili profesionální

  řidiči. Ne rodiče, ale najatí zaměstnanci.

  Když doprava dovhodné školy trvá déle

  než hodinu, hradí obec náklady nabydle-

  ní vinternátu uškoly. Prostě tu odpověd-

  nost nasebe bere obec či jiný územně

  samosprávný celek.

  Hudební dílna v zahradě

  Samotné prostředí školy popisuje Jan

  Pičman takto: „Kolem přízemních pavi-

  lonůspojených jednou širokou klikatou

  chodbou, kde je spousta prázdných vozíků,

  chodítek,stupátek adalších kompenzačních

  pomůcek, jsou hřiště, záhonky askleníky.

  Dokonce najdete izahradní hudební dílnu.

  Skutečně, několikrát jsem slyšel, jak si děti

  šly zahrát navařečky, trubky, buben, hrnce,

  roury adalší neobvyklé instrumenty.“

  Třídy jsou prý hodně podobné, jaké

  známe zobdobných moderních zařízení

  vEvropě iunás. Stejně tak jsou veVal-

  kenburgu součástí služeb rehabilitace,

  ergoterapie, logopedie atd. Každodenní

  ruch zde vrcholí kolem 16.–17. hodi-

  ny, kdy končí volnočasové kroužky pro

  externisty. Těch několik málo ubytova-

  ných se pak individuálně věnuje vlastním

  věcem pod dohledem někoho dospělého.

  Zhruba třetina absolventů odchází

  studovat naběžné školy vyššího typu

  nebo si nachází práci navolném pracov-

  ním trhu. Třetina přechází dorůzných

  chráněných pracovišť nebo pracuje

  načástečné úvazky vrežimu podporo-

  vaného zaměstnávání. Azhruba třetina,

  která práci či další školu nezvládá

  ani spodporou,pokračuje vdenních

  stacionářích. Škola také spolupracuje se

  speciálním zařízením pro dospělé.

  Inspirace Hundertwasserem

  Pár krokůodškoly stojíhotel. Sám

  osoběje to kousek pěkné aneotře-

  léarchitektury. Také se naněj jezdí ze

  všech koutů Holandska koukat studenti

  azájemci oexkurzi. Je to dílo inspiro-

  vané rakouským výtvarníkem Friedens-

  reichem Hundertwasserem. Vhotelu se

  mohou ubytovat rodiče žáků. To když

  přijedou napár dnů probrat sučiteli,

  respektive scelým týmem odborníků, co

  sjejich dítětem. Najdou tam ubytování

  irodiny, které přijíždějí se svým dítětem

  naněkolikatýdenní rehabilitaci.

  Nazávěr Jan Pičman dodává: „Kdo

  zná naši Jedli, tak by viděl, že Valken-

  burg je opravdu dost podobné zařízení.

  Inu vzaostalém Holandsku ještě nevědí,

  co to je rušit všechny speciální školy

  apouze integrovat. Tam se věnují zatím

  jen tomu, aby byla škola pro žáka ajeho

  rodinu užitečná aprospěšná. Když je to

  potřeba,tak třeba ispeciálním způ-

  sobem, takže si rodina může vybrat.“

  Neměli bychom je vlastně litovat?

  Internetové stránky školy veValken-

  burgu jsou http://www.adelante-zorgg-

  roep.nl/ 

  �

  �

• Strana 16-17

  

  můžeš / číslo 9 - 2012

  TÉMA: Děti s postižením a společnost TÉMA: Děti s postižením a společnost

  

  Před nedávnem se Irena Havlíková, učitelka

  základní školy v pražských Řeporyjích,

  pustila do dalšího, doplňujícího pedagogického studia,

  a jak sama tvrdí, teprve dnes ji učení opravdu baví.

  Součástí studia je totiž i problematika

  handicapovaných žáků a studentů.

  IGOR HNÍZDO

  V SUKNÍCH

  Text: PAVEL HRABICA

  Foto: JAN ŠILPOCH

  A

  bsolvovala přednášky ipraktické

  návštěvy Jedličkova ústavu,zažila

  výuku dětí snejrůznějšími handica-

  py. Sklání se před pedagogy, kteří

  jsou schopni integrovat dotřídy

  zdravých žáků jednotlivce spostižením. Dnes

  je náročné zvládat třídu zdravých dětí.

  Podle ní by si měl vrámci studia projít

  procesem pedagogické praxe shandicapova-

  nými žáky astudenty každý učitel.

  Jak si vybudovat autoritu před tabulí?

  Žáci shandicapem vyžadují nesmírnou

  trpělivost, vpřípadě „normální“ třídy musí

  pedagog kombinovat trpělivost súsilím žáky

  zaujmout. Irena Havlíková tvrdí, že chuť

  vyřešit konflikt sžáky pohlavkem má idnes

  občas anebo častěji asi každý pedagog.

  Strach o děti i o existenci

  „Doma se nerozpakujete, když se dítě žene

  vkuchyni kesporáku azačne tahat horký

  hrnec, že mu jednu lupnete přes zadek.

  Když dvanáctiletý kluk zfrajeřiny skočí

  zodpočívadla zprvního patra dopřízemí,

  přemýšlíte, co všechno se mohlo stát, že

  by bylo nejlepší mu vrazit pár facek, aby to

  příště neudělal. Pochopitelně nemůžete.“

  Zadlouholetou pedagogickou praxi

  pamatuje jediný případ, kdy kolegyně ne-

  udržela nervy nauzdě aprovokatérovi vle-

  pila pohlavek. Neřešila to škola ani rodiče,

  shodli se, že žák překročil únosnou mez.

  „Dnes si učitel nedovolí dítě jakkoli

  napadnout, ato ani slovně. Jakékoli násilí

  by vyústilo veztrátu místa,“ říká. Každý si

  vsoučasnosti uvědomí, že kdyby se dítěte

  dotkl, vedle právníků arodičů jsou zde mé-

  dia. „Když se dočtete, že pedagog, který se

  kvůli podobnému problému stal terčem mé-

  dií aspáchal sebevraždu, je vám smutno.“

  Agresivita jde opačným směrem

  Irena Havlíková pamatuje zasvou praxi pří-

  pad, kdy žák naopak fyzicky napadl zástup-

  kyni ředitelky. Byl natolik nezkrotný, že šel

  doškoly pro nezvladatelné děti. Agresivita se

  podle Ireny Havlíkové obrací spíše proti uči-

  telům. Kde hledat kořeny stavu, kdy pedagog

  je proti žákům vnevýhodě? „Nechci brečet,

  že děti si mohou dovolit všechno aučitel nic.

  Hovořím zazákladní školu, protože dopat-

  nácti let děti ještě poslechnou. Když ale

  slýchávám oddcery, co si dovolí středoškolá-

  ci, je to síla. Student řekne vědomě učitelce,

  že je kráva.“ Osobně tvrdí, že konflikty, ze

  kterých hrozí, že by učitel byl schopen řešit

  problém fyzickým trestem, mohou mít koře-

  ny ivešpatném přístupu učitele.

  Katedra není pevnost

  „Práce učitele, to je idivadlo ashow. Nejde jen

  oto, jak je pedagog nabiflovaný. Mám-li ho-

  vořit zaučitelky, neměla by přijít dotřídy jako

  šedá myška, neupravená, smastnými vlasy.“

  Irena Havlíková si neumí představit, že

  by proseděla hodinu ukatedry anevydala se

  mezi lavice. Učitelský stůl není pevnost, vekte-

  ré pedagog bezpečně přečká hodinu apak

  vhodně zvoleným ústupem zmizí zbojiště.

  Neumí si ani představit, že by léta odří-

  kávala látku stejným způsobem, nehledala

  způsoby, jak zaujmout. Jsou to drobnosti,

  ale ovlivňují pozornost žáků. Když se začnou

  nudit avycítí, že nejste autorita, ztratíte

  půdu pod nohama.“

  Učitel je (taky) člověk

  Podle Ireny Havlíkové by učitelka měla

  být trochu filmový Igor Hnízdo vsukních.

  Neexistuje, aby žáci nepovstali, když vejde

  dotřídy. „Vokamžiku, kdy pozornost třídy

  opadá apřichází únava, udělám pauzu, řek-

  nu – ateď každý odloží jednu věc, kterou má

  nasobě. Vevší slušnosti. Jeden sundá brýle,

  holky vyndají náušnici zucha, je to minuta,

  zabavíte je apak se nestane, že zvás nakonci

  roku je uzlík nervů,“ říká. Přizná ale, že slov-

  ně kolikrát varuje: já ti jednu plesknu.

  „Nikdy nedojdu dofáze, že bych to udělala.

  Dotyčný se stáhne, varování funguje. Kolikrát

  se taky rozčílím, ať si uvědomí, že nejsem jen

  učitelka, ale taky ženská, že mám jen jedny

  nervy aodpovědnost. Když není dítě úplně

  necitlivé, uvědomí si, že přestřelilo.“

  Česká versus americká výchova

  Zastánkyní americké výchovy, kdy je dítěti

  vše dovoleno adítě je bůh, kolem kterého

  se vše točí, asi ani ona, ani většina Čechů

  nebude. Její výhodou je, že učí vestarých

  Řeporyjích, ne nanedalekém velkém aano-

  nymním sídlišti pro desítky tisíc obyvatel.

  „Máme kolem dvou set dětí, znám téměř

  všechny rodiče arodiče znají mě. Namalém

  městě nebo navesnici, kterou staré Řepo-

  ryje pořád jsou, je zásada spolupracovat

  srodiči, stejně jako by měli rodiče spolupra-

  covat se školou. Nadětech velmi rychle uči-

  tel pozná, kdo má vrodině řád akdo ne. Je

  omyl myslet si, že dítě řád nechce. Naopak,

  chce mít řád vrodině, vživotě, veškole.“ 

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  DNEŠNÍ PEDAGOG je podle Ireny

  Havlíkové ne vedvojím, ale trojím ohni:

  ze strany žáků, učitelů, často imédií.

  Co podle vás musí dítě provést, abyste

  mu vy osobně dal nazadek?

  Mám dvouapůlletou dceru ata třeba leze

  ponábytku, chce si něco podat. Poprvé jí

  řeknu: „Barborko, nelez tam, spadneš!“

  Podruhé jí řeknu: „Nechci, abys tam lezla,

  spadneš aublížíš si.“ Potřetí už ji plácnu,

  ale protože ještě nosí plíny, tak ji to nebolí

  anení to úder, je to plácnutí. Uvědomuji si,

  že napoprvé anapodruhé mě neposlech-

  la snejvětší pravděpodobností proto, že

  byla příliš zaujatá svým výkonem. Takže

  to plácnutí jako třetí vpořadí je varování,

  které si uvědomí. To je fyzický trest, který je

  adekvátní. Vím, že plácnutí ji zastaví.

  Co je podle vás nebezpečím, které

  vsobě forma fyzických trestů skrývá?

  Kromě fyzické újmy.

  Mluvil jsem otom, kdy otec nespravedlivě

  popříchodu zpráce srovná potomky. Kromě

  pocitu ublížení možná nastane vjejich pu-

  bertě adospělosti okamžik, kdy se takové-

  mu rodiči přestanou svěřovat. Budou si ne-

  spravedlnost zdětství pamatovat, nebudou

  mít ktomu rodiči, který je trestal, důvěru.

  Také to může vést ksebelítosti, knižšímu

  sebevědomí.

  Předpokládám, že si kvám rodiče amož-

  ná iděti chodí pro radu, jak řešit kon-

  fliktní situace. Je snadné je rozdávat?

  Vezměte si modelovou situaci, kdy jako

  rodič pustíte třináctiletou puberťačku

  skamarádkou. Místo vdomluvených osm

  se vrátí vjedenáct, navíc zní táhne alkohol,

  protože kamarádčini rodiče zrovna nebyli

  doma aholky si udělaly malý mejdan. Rodi-

  če mezitím doma šílí strachy, dcera se vrátí

  vysmátá. Jaká bude asi první reakce? Otec jí

  vlepí facku nebo pohlavek. Já se vás ptám:

  Je to přiměřené?

  Jakou byste chtěl odpověď?

  Když přednesete příběh odborné veřejnosti,

  dostane se vám spousty skvělých nápadů,

  odborných řešení. Vklidu si sednout, vše

  rozebrat, sdcerou mluvit amluvit. Když to

  řeknete neodborné veřejnosti, asi uslyšíte: Já

  bych jí tu facku dal taky! Nedávno jsem viděl

  obdobnou situaci vamerickém filmu, kdy

  dcera také něco provedla, matka jí dala taky

  facku, ale hned uvádí, že už dochází dopod-

  půrné skupiny, pracuje nasobě, strašně všeho

  lituje, jak se kdceři zachovala, učí se zvládat

  emoce. Já věřím tomu, že někde nazastrčené

  farmě vNebrasce, když holka něco provede,

  tak jí jednu vrazí anapodpůrnou skupinu ani

  nepomyslí. Ale třeba se mýlím, neznám terén

  vNebrasce. Obecně se vracím nazačátek –

  trend je, že děti se fyzicky trestat nesmějí.

  Něco je trend, něco jiného ale skuteč-

  ná praxe.

  Učíme se vnímat, že fyzický trest je selháním

  dospělých, rodičů. To dříve nebylo. Určitě

  pořád platí, že než dodítěte hodiny hučet,

  je lepší mu jednu vlepit avěc je vyřízená.

  Vpubertě nebývá člověk přístupný debatám.

  Facka také není řešení. Možná je nejmoudřej-

  ší poslat dceru, která přišla popůlnoci opilá,

  spát sdodatkem, že si to povíme ráno. 

  Více informací ohistorii fyzických trestů

  veškolách nawww.muzes.cz

  �

  Učíme se vnímat,

  že fyzický trest je

  selháním dospělých,

  rodičů. To dříve

  nebylo. Určitě pořád

  platí, že než dodítěte

  hodiny hučet, je lepší

  mu jednu vlepit

  avěc je vyřízená.

  SLOUPEK

  Daniely FILIPIOVÉ

  Každodenní

  rehabilitace

  Očekávání příchodu potomka je nádherné

  období nejen vživotě ženy, ale celé rodiny.

  Aasi každou budoucí mámu napadne,

  co bude dělat, pokud se její dítě nenarodí

  zcela zdrávo. Narození dítěte spostiže-

  ním musí být velmi těžké, řekla bych až

  zdrcující. Rodina musí řešit úplně jiné

  věci, než plánovala, ato jak psychicky, tak

  prakticky.

  Je logické, že rodiče malého dítěte shandi-

  capem začnou dělat, co mohou, aby se dítě

  dostalo fyzicky či mentálně namaximálně

  možnou úroveň schopností vzhledem kjeho

  míře postižení. Všechny čeká období tvrdé

  práce avyčerpávajícího psychického úsilí.

  Každodenní, mnohdy bolestivá rehabilitace,

  procvičování již nabytých schopností, vše

  scílem posunout se co nejdále.

  Každý rodič má tendence pečovat osvé dítě

  bez ohledu najeho věk, ale rodič handica-

  povaného dítěte by si měl uvědomit, kde je

  hranice pomoci skutečné – vedoucí kezlep-

  šení stavu – apomoci nadbytečné – pomá-

  hání tam, kde to není třeba. Může se to jevit

  kruté, ale není. Je to realistické.

  Rodiče by měli umět odhadnout, kde je

  ona hranice mezi nutnou anadměrnou

  péčí. Měli by nechat dítě dělat vše, co

  dokáže samo, bez cizí pomoci. Měli by

  ho naučit, aby se sněkterými situace-

  mi „pralo“ samo. Věty typu „udělám to

  zaněj“, když víme nebo tušíme nebo si jen

  přejeme, aby dítě bylo schopno věc zvlád-

  nout samo (ikdyž třeba svelkým úsilím),

  by měly být zakázány. Vím, že musí být

  psychicky velmi náročné dívat se nadítě,

  jak úkon, který zdravému trvá chvilku,

  zvládá těžce, spřevelikým úsilím, které se

  mnohdy zdá bezúspěšné. Ale obě strany to

  musí vydržet.

  Tlak vyvíjený nadítě, aby zvládalo pokud

  možno běžné úkony samo, by měl být samo-

  zřejmostí. Je to vlastně součást každodenní

  rehabilitace, rehabilitace vedoucí kmaxi-

  málně možné míře nezávislosti nadruhé

  osobě.

  „Přepéče“ vpřípadě postiženého dítěte může

  totiž být medvědí službou. Dítě, zakterého

  rodiče či prarodiče dělají vše, co mohou,

  bude jednou odkázáno samo nasebe. Rodiče

  zde již nebudou. Pravda, můžete si říci, že je

  zastoupí osobní asistent, což je nepochybné,

  ale dítě – již dospělý člověk – se bude cítit

  rozhodně lépe, když míru závislosti sníží,

  byť jen opár úkonů.

  

  Autorka je senátorka.

• Strana 18-19

  

  můžeš / číslo 9 - 2012

  UNIKÁTNÍ METODA

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 9 - 2012

  Už přes tisíc (!) handicapovaných plavců se naučilo

  plavat podle unikátní metody Kovář – Nevrkla.

  Oslavou tohoto velkého úspěchu je každoroční

  Plavecké léto, setkání nejen tréninkové, ale také

  metodické, kde se instruktoři učí a zdokonalují

  v pomoci svým postiženým klientům. Ve třech

  turnusech se vystřídalo skoro dvě stě plavců,

  dobrovolníků a zaměstnanců. A jako vždy – nálada

  byla skvělá, výkony světové a atmosféra olympijská.

  PODVACÁTÉ SKVĚLÉ STRAKONICE

  ZNÁMÉ ALETITÉ PROBLÉMY Českého paralympijského výboru

  také letos zabránily dvěma kandidátům namedaile

  (Kateřina Lišková aVojtěch Franěk) odjet doLondýna

  areprezentovat Českou republiku.

  Ale nezabránily úspěchu dalšího Plaveckého léta. (zj)

  NĚKTEŘÍ ÚČASTNÍCI

  začínají pošilhávat

  poparalympijských hrách

  Rio de Janeiro 2016.

  Ale iostatní získávají – řečeno slovy

  zakladatele kurzů Jana Nevrkly –

  nejen kvalitní styl vevodě,

  ale především vživotě.

  Foto: JAN ŠILPOCH

  

• Strana 20-21

   

  můžeš / číslo 9 - 2012

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 9 - 2012

  VÝTVARNÍCI KONTA BARIÉRY

  Patří k nové generaci českých malířů. Jeho často

  rozměrná plátna se úspěšně pokoušejí ukazovat,

  že svět není jen hnus a nebezpečí. Aniž by

  Petr Malina idealizoval, soustřeďuje k neustálému

  hledání perfektního výrazu obyčejné lidské touhy – mít

  kolem sebe krásu plnou myšlenek, které pomáhají.

  MLUVME SPOLU

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH, ARCHIV P.MALINY

  Většina postav navašich obrazech

  je knám obrácena zády. Bojíte se

  obličejů?

  Problém je tom, že když malujete obličej,

  hrozí nebezpečí, že sklouznete dopopis-

  nosti. Najednou berete divákovi příležitost

  přemýšlet, domyslet si, co postava vlastně

  dělá, očem přemýšlí, co chce. Apřitom

  tajemství, mnohoznačnost významů je vel-

  ký nástroj malby. Já věřím divákovi ajeho

  představivosti, nechci ho vodit zaruku,

  věřím naoslovení obrazem anarůzné,

  třeba protichůdné závěry zpocitů, které

  Kdo je Petr Malina

  Narodil se vroce 1976, žije apracuje

  vPraze. Vletech 1994–2001 studoval

  Akademii výtvarných umění,

  vateliérech malby Jiřího Sopka

  ataké vateliéru Vizuální komunikace

  Jiřího Davida.

  Během studií absolvoval výměnné stáže

  naAkademii vněmeckém Karlsruhe

  alondýnské Middlesex University.

  Odabsolutoria vroce 2001 se věnuje

  volné tvorbě, účastnil se desítek

  skupinových výstav (například Perfet

  Tense vJízdárně Pražského hradu vroce

  2003 nebo Resetting vGHMP vroce

  2008).

  Zatu dobu připravil také kolem dvaceti

  samostatných výstav jak vČesku, tak

  vzahraničí. Zposlední doby (Dark Show,

  2010 vGalerii České pojišťovny, City

  Walks, 2010 vGalerii kritiků, obě vPraze,

  nebo Story, 2011, vGalerii Ad-astra

  vKuřimi).

  info

  Petr Malina:

  vyvolává. Najít přesný výraz obličeje, to

  znamená přesněji určit psychologii posta-

  vy. Aikdyž takové obrazy mám také, více

  mne zajímá celková nálada, výtvarný výraz

  apostavy namých obrazech jsou prostě

  součástí situace, kterou vyprávím. Nesmí-

  te také sklouznout kpopisnosti. To patří

  jiným médiím.

  Naši čtenáři mají velmi specifikou

  životní zkušenost – bolest. Je těžké

  namalovat bolest?

  Avíte, že jsem otom nijak zvlášť nepřemýš-

  lel? Navíc nepracuji stématy, která by bolest

  apriori evokovala, spíše naopak. Snažím

  se zachytit okolní svět hlavně vpozitivních

  obrazech. Ale nadruhou stranu vyznění

  Konto BARIÉRY připravuje . aukční salon výtvarníků. Díla budou vystavena

  vKarolinu mezi . listopadem a. prosincem. Aukce děl, jejíž výtěžek

  jde napodporu vzdělání studentů se zdravotním postižením,

  se uskuteční vneděli . prosince  vModré posluchárně Karolina vPraze.

  konkrétních obrazů je věc hodně individu-

  ální. Ze zkušenosti vím, že mohu mít třeba

  depresivní období, cítit napětí, být vestresu,

  ale přesto mi pod rukama vzniká obraz,

  který nalidi působí pozitivně. Pochopitel-

  ně to může platit iobráceně. Což je věc,

  kterou ani nemohu příliš ovlivnit. Ale zpět

  kvaší otázce. Čistě malířsky by to neměl

  být problém. Takže ano, namalovat bolest

  je možné, ale otázka je proč. Bolest sama

  osobě není zajímavá. Důležitější je sdílet

  ji sněkým, komunikovat oní, hledat její

  příčiny amožnosti jejího překonání. Myslím

  si, že naobrazech není nutné ji takto expli-

  citně zobrazovat. Ale inamých obrazech se

  objevují lidé, kteří bolest jistě poznali, ale

  vechvíli, kdy vstupují domých obrazů, už ji

  překonali.

  Už mnohokrát jste se zúčastnil

  salonu Konta BARIÉRY. Avaše obrazy

  významně přispěly kjeho úspěchu.

  Takže vás přece jenom lidské utrpení

  oslovuje…

  Konto BARIÉRY se mi líbí. Není vmých

  možnostech ho finančně podpořit, ale

  mám celkem dost obrazů, apokud takto

  zprostředkovaně mohu pomoci, tak to rád

  udělám. Když věnuji plátno dodobročinné

  aukce, zajímá mě nejen konečná cena, ale

  také způsob, jakým jsou pak peníze využité.

  Avtomto případě – stipendium pro postiže-

  né studenty – to se mi zdá docela užitečné.

  Vzdělání pro lidi, kteří nemají lehké starto-

  vací podmínky, to je výborná myšlenka.

  Asi zbytečně relativizujete význam

  své pomoci. Dnes patříte doextraligy

  české malby. Nabízíte nám pohledy

  svelkou nadějí. Možná právě tato

  tendence vás spojuje sprací Konta

  BARIÉRY.

  Snažím se hledat zajímavé obrazy znašeho

  okolí, které vsobě mají skryté tajemství,

  kouzlo. Někdo by je možná nazval krásný-

  mi, ikdyž krása je vdnešním světě skoro

  vyprázdněný pojem. Čím jsem starší, je to

  těžší. Ale oto zajímavější. Dnes je doba,

  která doslova nutí kvýjimečným, ale

  obyčejným pohledům nanáš svět. Mnoho

  věcí se zdá být atraktivních, útočí nanás

  ze všech stran, apřitom když uděláte krok

  stranou, objevíte zdánlivě obyčejný svět,

  zdánlivě nezajímavé místo, kus krajiny

  nebo města. Ale krása tam je. To maluju.

  Možná, že jenom zbavuji možné pohledy

  nánosu anajednou se máme naco dívat

  aočem přemýšlet.

  Použiji ošklivé sousloví – naše kulturní

  politika. Podporuje právě tuto funkci

  výtvarného umění? Stará se onaši

  kultivaci? Pomáhá nám, divákům?

  Kulturní politika je bez nějaké jasně defi-

  nované koncepce apriorit – viz prázdná

  anepřístupná Národní galerie. Anemyslím

  si, že je jen otázka peněz, ikdyž samozřejmě

  je to důležitý faktor. Vznikají tu kulturní

  události, které rozhodně stojí zapozornost,

  ale spíše vgalerijních prostorách soukro-

  mého charakteru, ikdyž jsou tu výjimky,

  jako třeba Galerie hlavního města Prahy. Ale

  jinak je otázka, jestli máme vůbec nějakou

  kulturní politiku. Jestli existuje nějaký

  systém podpory talentů. Máme-li síť galerií,

  které by opravdu uměly přitáhnout diváka

  ksoučasné tvorbě. VBerlíně například stojí

  navýstavy dvousetmetrové fronty lidí všech

  generací. Proč? Osoučasném výtvarném

  umění se více diskutuje, je kvalitní azáro-

  veň srozumitelnou formou zprostředkováno

  divácké veřejnosti, je součástí společen-

  ského dění. Je tam větší podpora vydávání

  publikací atd. Tamější politici vědí, že umění

  je důležité pro každodenní život, že člověku

  přinejmenším připomíná jiné hodnoty než

  peníze, zisky amomentální pozlátko. Vědí,

  že kvalitní současné umění tvoří kulturní

  identitu, ale zároveň může být ikomerčním

  nástrojem, jak třeba přitáhnout nové turisty.

  Vtomto ohledu podle mého Praha zaostává

  zasrovnatelnými městy znašeho středoev-

  ropského regionu, jako je Vídeň nebo Mni-

  chov. Oni vědí, že člověk není jen spotřebitel

  nebo pracovní síla. Otom se vnaší zemi

  vůbec nediskutuje.

  Je možné tuto atmosféru změnit?

  Celkem jednoduše. Začít opravdu diskuto-

  vat aneokřikovat nepohodlné názory. Mlu-

  vit ovšem, co je problém. Aneplatí to jen

  omalířství. Je nutné nabourávat stereotypy

  stále přítomné vnaší společnosti. 

  Delší verze rozhovoru nawww.muzes.cz

  OBLOHA,

  2008,

  olej naplátně

• Strana 22-23

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 9 - 2012

  ERA PORADNA

  ?

  Dobrý den. Jsem oddětství neslyšící,

  mám tedy značný problém sdomlu-

  vou nejen nabankovních poboč-

  kách. Nemyslíte si, že by bylo vhodné

  zaměstnávat ipracovníky, kteří ovládají

  znakovou řeč?

  Právě vsouvislosti stímto problémem

  jsme vevybraných Era Finančních cen-

  trech vPraze spustili pilotní projekt Era

  eScribe, díky kterému se neslyšící či těžce

  nedoslýchaví lidé nemusí obávat, že se

  nedomluví. Odpovědi bankovní úřednice

  totiž budou moci simultánně sledovat

  namonitoru počítače.

  Stačí požádat osimultánní přepis

  apracovník pobočky se spojí telefonicky

  spřepisovatelem, kterého zajišťuje Česká

  unie neslyšících. Poté otevře soubor

  nawebové stránce Era eScribe aodtéto

  chvíle se veškeré promluvy pracovníka

  přenášené přes hlasitý odposlech tele-

  fonu dosluchátek přepisovatele budou

  ihned zobrazovat vtextové podobě

  namonitoru. Pokud se tato služba během

  pilotního projektu osvědčí abude oni

  dostatečný zájem mezi klienty se slucho-

  vým postižením, zvážíme její zavedení

  dorutinního provozu.

  ?

  Chtěl bych si pořídit nový mobilní te-

  lefon soperačním systémem odWin-

  dows, ale nerad bych přišel ovaši

  aplikaci Era smartbanking. Uvažujete

  ojejím zavedení inatento typ telefonů?

  Myslím, že vás velice potěším, neboť

  aplikace Era smartbanking je již něko-

  lik týdnů zpřístupněna ipro telefony

  soperačním systémem Windows Phone.

  Zároveň došlo koptimalizaci aplikace pro

  tablety sOS Android 3.0 avyšší.

  Jsme tak jedni zprvních, kteří

  uvedli natrh bankovní aplikaci pro tyto

  mobilní platformy. Design byl speci-

  álně navržen pro uživatelské rozhraní

  Metro. Vzhled aplikace smartbanking

  pro Windows Phone se proto vyzna-

  čuje plynulým chodem, jednoduchým

  ovládáním auživatelsky přívětivým

  vzhledem. Uživatel má možnost odkud-

  koli akdekoli zadat platbu, zkontrolo-

  vat zůstatky naúčtu, vyhledat nejbližší

  bankomat či pobočku nebo se podívat

  naaktuální kurzovní lístek. Aplikace je

  zdarma kestažení vaplikačním obcho-

  dě Marketplace. 

  Na vaše dotazy odpovídá

  Milan Jursík,

  výkonný manažer

  marketingu

  Poštovní spořitelny.

  Pokud máte jakýkoliv

  dotaz na Milana Jursíka

  z Poštovní spořitelny,

  napište jej na adresu info@ muzes.cz

  nebo Redakce časopisu Můžeš,

  Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

  

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  můžeš / číslo 9 - 2012

  Dva oficiální letní měsíce

  jsou již sice za námi,

  turistická sezona ještě ale

  neskončila. Prakticky asi

  každý, kdo má k turistice

  a výletům do přírody

  nějaký vztah a sedí

  na invalidním vozíku,

  již jistě řešil otázku

  kempování doma

  nebo v zahraničí.

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: ARCHIV

  K

  dyž už se najde kemp sbezbariéro-

  vým zázemím, přijde nařadu otázka

  další – stan. Nejenže je krajně

  nepohodlné doněj zvozíku slézat

  (anásledně zněj vylézat, nemluvě

  odalších problémech, jako například kam

  svozíkem vnoci), mnohdy je také prakticky

  nemožné se obejít bez pomoci druhých při

  jeho stavění.

  Souboj sneposlušnými skládacími tyčka-

  mi aneposedným stanem je mnohdy oříš-

  kem ipro zcela zdravé jedince ajen málo-

  který vozíčkář si poradí úplně sám. Natrhu

  ale existují různá řešení, díky kterým by se

  pobyt vpřírodě nemusel měnit nasouboj

  se živly ještě dříve, než vůbec samotné živly

  přijdou. Některá vynikají prostorem, další

  chytrým stavěním.

  Americký rodinný typ

  První nařadu by měl přijít stan snázvem

  Freedom odspolečnosti Eureka. Nelze

  přesně říci, zda je úplně prvním stanem spe-

  ciálně vyrobeným pro vozíčkáře, minimálně

  se tak ale prezentuje. Napodobě stanu spo-

  lupracovala firma Eureka dokonce sdesig-

  nérskou společností Blue Sky Designs, která

  má zasebou slušnou historii návrhů pro

  medicínskou arehabilitační sféru.

  Stan vypadá zvenku velmi civilně jako

  větší stan pro zhruba šest osob. Veskuteč-

  nosti je pouze pro dvě osoby, je však vysta-

  věn prostorně – především dovýšky tak, aby

  pohodlně pojmul osobu sedící nainvalidním

  vozíku. Skládá se zpředsíňky aspací části,

  přechod mezi těmito dvěma prostory je ře-

  šen jako bezprahový. Bez překážek je pocho-

  pitelně ivchod dosamotného obydlí.

  Zda by byl vozíčkář schopen tento stan

  postavit zcela sám, je ale otázkou, řešení se

  zaměřuje především navnitřní dispozici.

  Konstrukce stanu je tvořena klasickými

  skládacími tyčemi, které podpírají střechu,

  zespodu je doplňují podpěrné tyče sloužící

  jako základy stavby. Dopomoc bude tedy

  zřejmě potřeba, itak je ale smysl výrobku

  dostatečně vyvážen vhodně řešeným vnitř-

  ním prostorem, který poskytuje dostatek

  pohodlí. Voficiálním obchodě výrobce

  Eureka lze stan pořídit za455 amerických

  dolarů (asi 9100 korun českých, bez započ-

  tení nákladů nadodání), což není částka

  zrovna malá. Kdostání je pro zájemce např.

  nastránkách výrobce http://store.eureka-

  tent.com/freedom-tent.

  Silák z Austrálie

  Zajímavé řešení je kdispozici také odaus-

  tralské společnosti Oztent. Stan smode-

  lovým označením RV3 sice není původně

  designován jako stan pro handicapované,

  je však sám osobě dostatečně vhodný. Je

  koncipován jako rychlorozkládací.

  Stačí jej vybalit zobalu aukotvit

  obdélníkovou základnu kzemi. Sa-

  motný stan se pak dá velmi snadno

  postavit pomocí dvou lan, která jej

  spoužitím vnitřní nůžkovité kon-

  strukce vztyčí podobně, jako když

  si přetahujete kapuci přes hlavu.

  Lana se následně vpředu ukotví

  dozemě avnitřní konstrukce se

  pojistí zaklapnutím. Zní to možná

  krkolomně, nainternetovém serveru

  YouTube je však kvidění video, nakterém

  právě tento stan postaví vozíčkář zcela sám,

  bez pomoci, ato navíc během několika

  minut.

  Stan je určen pro tři dospělé osoby amá

  velmi široký vchod bez nutnosti překračovat

  kusy látky. Svozíkem se doněj tedy snadno

  najede, pohyb uvnitř také nedělá problém.

  Celý prostor lze vylepšit, pokud před stan

  postavíte například osobní vozidlo. Sjeho

  střechou se pak dá spojit plachta, která

  vytvoří jakousi předsíňku aochranu před

  deštěm, pokud si potřebujete uvařit.

  Problémem je spíše cena, která sahá až

  dovýše 1050 amerických dolarů, což je

  vpřepočtu zhruba 21 tisíc korun. Výrobek

  je totiž původně zamýšlen pro opravdu

  tvrdé podmínky anepředpokládá se jeho

  využívání vklasické turistice. Kdo by měl

  přesto zájem, koupit jej může vinterneto-

  vém obchodu výrobce nainternetové adrese

  http://au.oztent.com/oztent-shop/.

  Intelektuál z Německa

  Poslední představovaný model stanu sice

  nemá předsíňku ani další přídavný pro-

  stor, vyniká ale zcela něčím jiným. Staví se

  prakticky sám, není třeba bojovat styčkami,

  podpěrami ani úchyty dozemě, což jednak

  šetří čas inervy, ale především dělá ztohoto

  výrobku vhodnou volbu pro osoby se sníže-

  nou hybností.

  Stan The Cave odspolečnosti Heimplanet

  využívá zcela převratné koncepce nafukovací

  konstrukce. Místo tyček aukotvení je kostra

  stanu tvořena nafukovacími válci oprůměru

  asi 10 centimetrů, které tvoří diamantovou

  konstrukci splochým spodkem. Stan se

  vybalí zpřepravního obalu a„diamantový“

  obal se jednoduše nafoukne pomocí pumpič-

  ky nebo kompresoru. Samotný stan je pevně

  kekonstrukci přidělaný, jak se tedy nafukuje

  konstrukce, staví se rovnou istan. Při odjez-

  du stačí povolit ventilek, stan se zase úhledně

  vyfoukne ajde ho snadno sbalit.

  Stan se žádným způsobem nepřidělává

  kzemi, diamantová konstrukce je řešená

  tak, že stan odolá iprudkému větru či

  jakýmkoli jiným nepříznivým podmínkám,

  aniž by se pohnul. Kotvení kzemi je nutné

  jen vopravdu extrémních podmínkách.

  Podle výrobce je určen pro tři ležící, případ-

  ně šest sedících lidí, uvnitř by měl tedy být

  prostorný apro jednu či dvě osoby světším

  nárokem naprostor dostatečně vzdušný.

  Cena je stanovena na499 eur (přibliž-

  ně 12500 korun), ta však plně odpovídá

  komfortu, který tento stan nabízí. Kza-

  koupení nastránkách výrobce www.

  heimplanet.com. 

  S KOLEČKY DO STANU

  OZTENT RV je původně určen

  pro profesionální využití,

  vozíčkář jej však postaví sám

  zaněkolik vteřin.

  THE CAVE je perla mezi stany

  snejmodernější konstrukcí.

  Stačí jej nafouknout askoro nic

  sním pak nehne.

  KLESNÍ IDYLCE někdy stačí, když se

  nemusíte prát srozkládacími tyčkami

• Strana 24-25

  můžeš / číslo 9 - 2012

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  NÁZORY

  NEBUĎME POVRCHNÍ,

  NEPOMŮŽEME…

  Zkušený dětský psycholog píše o aktuálním problému:

  „narůstajícím“ počtu autistů a dalších postižení,

  která se objevují hlavně v prosbách rodičů.

  pohled naproblémy dětí, jednak nějak lépe

  zněla irodičům, kteří pochopitelně neradi

  slyšeli aslyší třeba „obyčejnější“ označení

  problémů svého potomka. Bývaly zkrátka

  doby, kdy byl kdekdo dyslektik. Dokonce

  v60. a70. letech se psalo naZápadě, že

  některé diagnózy jsou častější vestředních

  vrstvách, protože lépe informovaní rodiče

  vyhledávají odborníky, kteří jim aškole po-

  tvrdí, že žák není lehce mentálně postižený,

  ale třeba dyslektik. Ato zkrátka už zní lépe.

  Rodiče by měli přijmout pravdu

  Zcelé své praxe vím, jak ohromně důležité je,

  aby porucha nebo postižení dítěte byly přede-

  vším přijaty rodiči. Každému dáváme naději,

  ale ta může amusí vyrůstat zobjektivních

  možností aco nejpřesněji určeného stavu dítě-

  te. Nalhávání, zakrývání vážných symptomů,

  podcenění skutečné situace, to je spolehlivý

  způsob, jak dobudoucna léčbu nebo nápravu

  zkazit, případně prohloubit dnešní stav.

  Říkáme, že život je dar. Aikdyž třeba

  postrádá některé „normální“ znaky, ikdyž

  postižení zcela jistě zabrání třeba vyššímu

  vzdělání, některým příjemným zážitkům,

  ikdyž bude vyžadovat celoživotní péči

  Text: JAROSLAV ŠTURMA

  Foto: JAN ŠILPOCH

  S

  oučasná situace není vůbec jiná,

  než bývala včasech mých začátků.

  Dnešní medicína sice dokáže zachrá-

  nit při narození mnohem více dětí

  snízkou porodní váhou, což přináší

  štěstí mnoha rodičům, ale tito neúplně zralí

  tvorečkové pochopitelně mají před sebou

  značná rizika vad nebo postižení, často pro

  celý život.

  Ovšem každý narozený člověk je dar

  aměli bychom udělat vše, aby jeho cesta

  životem byla co nejkrásnější, ať už je zcela

  zdravý nebo ne. Trochu se tak mění počty

  dětí snejrůznějšími vadami, ale jejich

  celkový počet vpopulaci se nijak zvlášť

  neodlišuje oddřívějška. Jiná věc je struktu-

  ra těchto postižení anaše schopnost určit

  dobře objektivní diagnózu, protože jen tak

  lze vykročit posprávné cestě kúplné nebo

  jen částečné nápravě.

  Když si vzpomenu naléta svých začátků,

  tehdy jaksi přišla domódy dyslexie, tedy

  porucha učení. Víte, mnozí znás tuto novou

  diagnózu vyhledávali, jednak přinášela nový

  apomoc, zůstává darem, který může potěšit,

  přinést hluboké zážitky aobohatit celou

  rodinu iokolí.

  Rodiče samozřejmě chtějí slyšet, že stav

  není tak vážný, že nejrůznější léčba ikom-

  penzace vad jsou možné ajednou, jednou

  bude vše vpořádku. Jen ti nejsilnější přijímají

  mnohdy fatální diagnózu vyrovnaně. Ale ani

  ti ostatní, najednou zaskočení nepříjemnou

  zprávou, by neměli zavírat oči před sku-

  tečnými fakty, nebo dokonce hledat naději

  vradách šarlatánů apodvodníků.

  Každý rodič má přijmout své dítě takové,

  jaké je, audělat všechno, aby jeho život byl

  dobrý. Naším úkolem je ovšem také umět

  spolehlivě, realisticky ane katastroficky

  objasnit, co život přinesl, co lze očekávat

  ajaká je reálná naděje nadalší léta. Přitom

  bychom se měli vyhýbat nevysloveným

  přáním vočích rodičů anebalamutit je

  lacinými prognózami. To je nejlepší způsob,

  jak nepodléhat nejrůznějším módním vlnám,

  „atraktivním“ diagnózám, manévrům, které

  dnes sice přinesou žádoucí úlevu, ale zítra,

  pozítří se šok vrátí atřeba už vživotní situaci,

  kdy pomoc bude velmi těžká nebo nemožná.

  Všechny módy opadají

  Objektivně víme, že výskyt dyslexie je zhruba

  3 %. Ovšem vdobách největší módy najed-

  nou bylo vevýkazech třeba 15 %. Souviselo

  to isfinancováním školství. Takto „posti-

  žené“, ale integrované dítě přinášelo škole

  další prostředky. Dokonce během jednoho

  školního roku bylo najednou přes 20 %! Tak

  to už byl doočí bijící nesmysl.

  Ajiného konce se nedožije dnešní móda

  autismu. Nyní přichází mnoho rodičů, kteří

  si třeba nainternetu vyčetli, že jejich dítě

  má znaky tohoto syndromu, ajenom by

  chtěli razítko, že tato diagnóza je správná. Je-

  nomže... Iunás je autismus už dávno docela

  kvalifikovaně zkoumán, jeho nesporné znaky

  umíme poznat aneměl by nás splést povrchní

  pohled laika nebo dokonce nějakého rádce

  zokolí rodiny.

  Zadesetiletí praxe vím, že podmínky čin-

  nosti mozku anervového systému sice jistým

  vnějším vlivům, zejména sociálním, podléha-

  jí, ale vdrtivé většině případů má autismus

  neměnné charakteristiky. Nezapomeňme, že

  tento syndrom byl popsán vUSA už ve40.

  letech minulého století aodborných zdrojů

  máme dost. Přesto často zažívám, jak znovu

  aznovu rodiče raději slyší: autismus. Zní to

  lépe než: kombinovaná porucha slehkou

  mentální retardací.

  Abychom se ale tomuto nedobrému

  trendu vyhnuli, je dobré vyhledat skutečně

  renomované odborníky, ne jen posly laciné

  naděje. Akdyž se zdá, že diagnóza nebyla

  správná, obrátit se jinam. Dobrých praco-

  višť je dost. Ať už je pak diagnóza jakákoli,

  jedno zůstane vždy – dítě spostižením nebo

  poruchou potřebuje lásku, potřebuje rodinu

  aokolí, které si váží života, třeba osudově

  zkomplikovaného. 

  Autor je ředitelem Dětského centra Paprsek.

  (Mezititulky azáznam zj)

  PSYCHOLOG

  JAROSLAV

  ŠTURMA

  je uznávanou

  autoritou

  při řešení

  problémů dětí

  snejrůznějším

  postižením.

  Kolegové

  oněm říkají,

  že je nejlepším

  žákem

  legendárního

  profesora

  Matějčka.

  MŮŽEŠ PŘISPĚT NA DOBROU VĚC!

  INZERUJ v časopisu Můžeš

• Strana 26-27

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 9 - 2012

  TIP NA VÝLET

  

  můžeš / číslo 9 - 2012

  Uříznutý kopec, který si každý rok jezdí prohlédnout

  tisíce lidí – takové jsou Dlouhé stráně, přečerpávací

  elektrárna v nadmořské výšce 1350 metrů v Jeseníkách.

  Vypravit se sem mohou i handicapovaní

  a na Dlouhých stráních s tím mají zkušenosti.

  DLOUHÉ STRÁNĚ

  ELEKTRÁRNA V SRDCI HOR

  Text: PETR BUČEK

  Foto: WWW.KOUTY.CZ, AUTOR

  S

  edmý div Česka – to je podle čtenářů

  idnes.cz přečerpávací elektrárna, kte-

  rá leží nedaleko Loučné nad Desnou.

  Letecké snímky této monumentální

  stavby budí už léta velkou pozornost.

  Je otevřená ipro veřejnost. Lidé mohou

  navštívit dolní nádrž elektrárny, ale také se

  projít pookraji hráze horní nádrže. Každý,

  kdo se rozhodne pro návštěvu Dlouhých

  strání, si může vybírat ze dvou možností.

  Aobě jsou bezbariérové. Ta druhá je ovšem

  náročnější, ale také krásnější.

  Každá prohlídka Dlouhých strání začíná

  vlyžařském středisku Kouty nad Desnou,

  odkud odjíždějí autobusy aturisté zde

  najdou veškeré zázemí. Vybrat si můžete ze

  dvou typů exkurzí velektrárně, kterou zača-

  li přes protesty veřejnosti stavět roku 1978.

  Dokončili ji až o18 let později.

  Vyrazit jen kdolní nádrži, to znamená

  nasednout naautobus anechat se odvézt

  doinformačního centra elektrárny, které

  leží hned pod dolní nádrží vnadmořské

  výšce 824 metrů. Handicapovaní mají

  ovšem ijinou možnost – ohlásit se dopředu

  (naprohlídku je stejně nutné se objednat

  dopředu) apožádat opovolení kvýjezdu

  khlavní bráně. „Umíme to zařídit, musí se to

  pouze sladit sorganizovanou prohlídkou,“

  říká Petr Marek, šéf kouteckého areálu.

  Vinformačním centru následuje skoro

  hodinová přednáška, kde se dozvíte ojejí

  výstavbě ifungování, zahltí vás spoustou

  zajímavých dat apromítnou film. Pak se

  pokračuje nahráz dolní nádrže. Naprvní

  pohled to tak nevypadá, ale je to monstrum.

  Má celkový objem 3,4 milionu kubických

  metrů, hráz dosahuje výšky 56 metrů ahla-

  dina může kolísat o22,2 metru. Vlétě byla

  naplněná „nadoraz“, elektrárna totiž stála,

  horní nádrž byla vypuštěná kvůli údržbě.

  Nadolní nádrži tato prohlídka končí.

  Objednat se ovšem můžete inaprohlídku

  horní adolní nádrže dohromady, kdy auto-

  bus ponávštěvě infocentra adolní nádrže

  pokračuje až nahoru.

  Milovníci horské turistiky mají ale ještě

  jednu možnost – ponávratu zdolní nádrže

  zdolat tu horní vlastními silami. Tedy téměř.

  Ponávratu dokouteckého areálu se dá totiž

  k„dobytí“ horní nádrže využít lanovka.

  „Vozíčkáři knám jezdí, lanovku můžeme

  kdykoliv zpomalit nebo zastavit, aby posti-

  žený mohl pohodlně nastoupit. Vozíček po-

  síláme jako první,“ uvádí Petr Marek zareá-

  lu. Největším úskalím je ovšem se klanovce

  dostat. Nevyjíždí hned zparkoviště, začíná

  asi o200 metrů výš ajde se kní pošotolino-

  vé cestě dokopce. „Není to jednoduché, ale

  dá se to zvládnout,“ dodává Marek.

  Procházka s výhledem

  na jesenickou hřebenovku

  Ani nahoře to ovšem nebude procházka

  porovinatém Třeboňsku – dojet až nahorní

  nádrž dá zabrat, ale stojí to zato. Je to 4,5

  kilometru acestu si lze usnadnit minibusem,

  Vše, co potřebujete

  vědět oDlouhých

  stráních

  Elektrárna Dlouhé stráně

  se pyšní třemi nej:

  . má největší reverzní vodní turbínu

  vEvropě – 325 MW

  . jedná se oelektrárnu

  snejvětším spádem

  vČeské republice (510,7 m)

  . má největší instalovaný výkon

  vČR – 2 x 325 MW

  Velektrizační soustavě plní několik

  funkcí: přeměňuje nadbytečnou

  energie naenergii špičkovou. Vdobě

  přebytku elektrické energie vsíti

  (především vnoci) se voda čerpá zdolní

  nádrže dohorní avešpičkách, vdobě

  nedostatku elektřiny, se vturbínovém

  režimu vyrábí elektrický proud.

  Zároveň je výkonovou rezervou

  systému akompenzační provoz slouží

  kregulaci napětí vsoustavě.

  Elektrárna je řešena jako podzemní

  dílo. Obě soustrojí jsou umístěna

  vpodzemí, ato vkaverně orozměrech

  87,5 x 25,5 x 50 m. Dojejí horní části se

  turista také podívá.

  Horní nádrž je spodzemní elektrárnou

  spojena dvěma přivaděči, každým

  pro jedno soustrojí. Přivaděče mají

  délku 1547 m a1499 metrů. Sdolní

  nádrží ji spojují dva odpadní tunely

  oprůměru 5,2 m. Ty jsou dlouhé

  354 a390 metrů. Horní nádrž má

  celkový objem 2,72 mil. m

  3

  .

  Může se ještě hodit

  Autobus naDlouhé stráně odjíždí

  odparkoviště vesportovním areálu

  vKoutech nad Desnou.

  Naexkurzi je třeba se dopředu

  objednat natel. č. 585283282,

  583283282, 602322244.

  Obsazeno bývá itýden dopředu.

  Vstupné: dolní nádrž sexkurzí:

  dospělí 125 Kč; ZTP/P, děti 7–18,

  studenti do26 let 90 Kč,

  děti do6 let 40 Kč

  Exkurze svýjezdem

  nahorní nádrž: 170/135/40 Kč

  Výjezd lanovkou

  pro účastníky exkurze:

  115 Kč, ZTP 80 Kč

  www.kouty.cz

  www.dlouhestrane.cz

  info

  který jezdí zhorní stanice lanovky pod horní

  nádrž. Lze to zdolat „posvých“ avydat se

  poasfaltce, která je plná krásných výhledů.

  První úsek vede lesem astoupá se dokopce.

  Odměnou jsou první výhledy namagickou

  jesenickou hřebenovku. Je přesně naproti

  nám – jako dokonalá fotka vbedekru.

  Pak cesta klesá azase se zvedá. Unové

  dřevěné útulny, kde se dá schovat při

  nepřízni počasí anebo ipřespat, je přímo

  nutností zastavit. Nanávštěvníka čeká první

  magický výhled. Vidíme, jak se hřebenov-

  ka zvedá zČervenohorského sedla ajako

  nepravidelná vlnovka vede až khlavní zdejší

  atrakci – kPradědu, nakterém se pyšně tyčí

  rozhledna. Výhled pokračuje ještě kJelení-

  mu hřbetu, než se ztratí směrem naSkřítek.

  Vidíme cyklostezku, která poúbočí hřebene

  padá zOvčárny doČervenohorského sedla,

  iněkolik nešťastníků, jak se ji snaží vyšlapat

  nahoru. Lze zahlédnout ipěšinku Divokého

  dolu stoupající příkře nahoru naOvčárnu.

  Hory hrají všemi odstíny zelené, aby snad

  každého přesvědčily, že tenhle výhled stál

  zato.

  Odútulny začíná poslední prudký

  adlouhý výšlap nahoru. Celou dobu ovšem

  budeme mít jako nadlani jesenickou hřebe-

  novku. Cesta končí přímo pod horní nádrží.

  Nahoru ale vedou příkré adocela dlouhé

  schody zcela nevhodné pro vozíčkáře. Ti

  ovšem mohou využít zásobovací cestu, která

  je přivede až naokruh hned nad hladinou

  nádrže. Dostanou se sem poinlinovém

  okruhu. Přímo pod horní nádrží totiž vede

  2,5 kilometru dlouhý inlinový okruh aje

  to velký zážitek bruslit vnadmořské výšce

  1200 metrů.

  Vozíčkáři musí nádrž potomto okruhu

  objet azdruhé strany vyjet pozásobovací

  cestě.

  Na hrázi horní nádrže

  Atohle je konečně ten sedmý div Česka. Ob-

  rovská nádrž plná vody. Vlétě návštěvníci

  mohli nahlédnout nadno nádrže – byla totiž

  vypuštěná kvůli pravidelné odstávce, atak

  si mohli 15,4 hektaru velkou plochu saž

  26metrovou hloubkou prohlédnout sami.

  Komu zbyla ještě trocha sil, může si nádrž

  obejít dokola. Výhledy jsou tu krásné

  nejenom najesenickou hřebenovku, ale

  inaOrlické hory se Suchým vrchem, zadob-

  ré viditelnosti lze dohlédnout až keKrkono-

  ším, zahlédnout iSněžku.

  Zpět je nutné se vrátit stejnou cestou

  anebo využít mikrobus, který cestovatele

  zaveze zpět khorní stanici lanovky.

  Dobře se najíte vmoderní restauraci

  vesportovním areálu nedaleko lanovky.

  Najídelním lístku mají nadenním menu jen

  několik jídel, ale vaří tu chutně. Zazmínku

  stojí interiér restaurace – zdobí ho dobové

  horské fotky, „staré dobré časy“ pamatují

  itrámy. Restaurace izáchody jsou bezba-

  riérové. Výlet je to velmi namáhavý,

  ale stojí zato. 

  NAEXKURZI,

  která se koná

  vinformační centru

  pod dolní nádrží,

  se dozvíte vše ostavbě

  aprovozu elektrárny.

  Naobrázku nahoře

  turisté obdivují jednu

  zvyřazených částí

  turbíny.

• Strana 28-29

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 9 - 2012

  

  PORADNA

  můžeš / číslo 9 - 2012

  V naší legislativě se to hemží různými asistenty

  a mnohdy je velmi obtížné rozeznat, jaké má

  který z nich kompetence a co vám může zajistit.

  ASISTENT PEDAGOGA

  VERSUS OSOBNÍ ASISTENT

  Osobní asistent

  Vtomto případě se dostáváme dozcela jiné

  oblasti, ato dooblasti sociálních služeb.

  Osobní asistent je zaměstnancem sociální

  služby osobní asistence (§ 39, zákon oso-

  ciálních službách č. 108/2006 Sb.). Službu

  osobní asistence si sama osoba se zdra-

  votním postižením (vpřípadě dítěte jeho

  zákonný zástupce) objedná přímo uorgani-

  zace, která má tuto službu zaregistrovánu.

  Oposkytnutí služby je sepsána smlouva,

  kde je stanoven její rozsah (tedy to, sčím

  bude osobní asistent pomáhat). Osobního

  asistenta si platí osoba se zdravotním posti-

  žením sama (např. zpřiznaného příspěvku

  napéči). Pokud jej tedy využívá např.

  zdravotně postižené dítě veškole, věnuje

  se osobní asistent pouze dítěti, sjehož

  rodičem je uzavřena smlouva oposkytnutí

  služby. Osobní asistent tedy není zaměst-

  nancem školy.

  

  Služba osobníasistence obsahuje podle

  výše uvedeného paragrafu především tyto

  činnosti:

  a) pomoc při zvládáníběžných úkonů

  péče ovlastníosobu,

  b) pomoc při osobníhygieně,

  c) pomoc při zajištěnístravy,

  d) pomoc při zajištěníchodu domácnosti,

  e) výchovné, vzdělávacíaaktivizační

  činnosti,

  f) zprostředkováníkontaktu se společen-

  ským prostředím,

  g) pomoc při uplatňovánípráv, opráv-

  něných zájmůapři obstaráváníosobních

  záležitostí.

  

  Asistent sociální péče

  Novela zákona osociálních službách

  č. 108/2006 Sb. přinesla od1. 1. 2012 tento

  nový pojem v§ 83. Označuje fyzickou osobu

  pečující, která není osobou blízkou vevzta-

  hu kosobě závislé, okterou pečuje (zjedno-

  dušeně není vpříbuzenském vztahu kosobě

  se zdravotním postižením, která potřebuje

  péči).

  Asistentem sociálnípéče může být pouze

  fyzickáosoba, kteráje starší 18 let azdravotně

  způsobilá. Asistent sociálnípéče je povinen

  sosobou, které poskytuje pomoc, uzavřít

  písemnou smlouvu oposkytnutípomoci. Nále-

  žitostmi smlouvy je označenísmluvních stran,

  rozsah pomoci, místo ačas poskytovánípomo-

  ci avýše úhrady zapomoc.

  Asistenta sociálnípéče si hradíosoba

  sama např. zpřiznaného příspěvku napéči.

  Všechny tři typy asistentů mohou pomá-

  hat dítěti či mladému člověku veškolském

  zařízení. Je však třeba si uvědomit rozdíly

  mezi jednotlivými výše popsanými režimy.

  Pouze funkce asistenta pedagoga je zřízena

  školou – je jejím zaměstnancem aje ztohoto

  zdroje také financován. Nicméně vevětši-

  ně případů se věnuje více dětem zároveň

  anenabízí doprovod ze školy adoškoly

  (narozdíl odosobního asistenta či asistenta

  sociální péče, se kterými si itento typ pomo-

  ci lze sjednat vesmlouvě). 

  

  Lucie Marková

  Poradna pro život spostižením Ligy vozíčkářů

  poradna@ligavozic.cz

  Bezplatná linka 800100250

  Asistent pedagoga

  Začněme oblastí školství. Zde podle vy-

  hlášky č. 73/2005 Sb., ovzdělávání dětí,

  žáků astudentů se speciálními vzděláva-

  cími potřebami adětí, žáků astudentů

  mimořádně nadaných, fungují tzv. asistenti

  pedagoga. Ředitel školy vtomto případě

  podává žádost ozřízení funkce asistenta

  pedagoga. Asistent pedagoga vevětšině

  případů pracuje svíce žáky zároveň, je

  placen (zjednodušeně) školou. Hlavní čin-

  nosti asistenta pedagoga jsou dány § 7 výše

  uvedené vyhlášky:

  a) pomoc pedagogickým pracovní-

  kůmškoly při výchovnéavzdělávacíčinnos-

  ti, pomoc při komunikaci se žáky azákonný-

  mi zástupci žákůakomunitou, ze které žák

  pochází,

  b) podpora žákům při přizpůsobeníse

  školnímu prostředí,

  c) pomoc žákům při výuce apři přípravě

  navýuku,

  d) nezbytnápomoc žákům stěžkým zdra-

  votním postižením přisebeobsluze apohybu

  během vyučování apři akcích pořádaných

  školou mimo místo, kde škola vsouladu se

  zápisem doškolského rejstříku uskutečňuje

  vzdělávání.

  PÉČE O DCERU A NÁROK

  NA DŮCHOD, ŘIDIČSKÝ PRŮKAZ

  Odpovídáme na nejčastější dotazy čtenářů,

  které pochopitelně zajímají detaily toho,

  co přináší sociální reforma.

  ?

  Dobrýden, mám poněkud kompliko-

  vanější problém. Poroce 1968 jsem

  odešla doNěmecka. Moje děti se tam

  narodily. Nakonec ztoho bylo více

  než dvacet let. Vrátila jsem se vroce 1994.

  Dcera měla vroce 1992 těžkou autohavárii

  sporaněním míchy, je vozíčkářka, paraple-

  gička.

  Je mi 65 let astále mi nebyl přiznán

  starobní důchod, cítím se úřady přímo

  „odkopávána“. Nejdříve, že nemám pat-

  řičnýpočet odpracovaných let amusím

  počkat do63 let. Potom řekli, že musím

  počkat do65 let ateďmi naúřadu soc.

  zabezpečení (Písek) řekli, že mám nárok

  až vroce 2014.

  Poúrazu dcery jsem si ji vzala

  ksobědoPrahy (tenkrát jsem tam bydlela)

  apečovala oni sedm let. Bylo mi řečeno,

  že tato léta se mi nepočítají, protože jsme

  tenkrát nebyli vEU adcera prýneměla prů-

  kaz ZTP apečovatelský příspěvek. Dcera ale

  měla německýprůkaz ZTP apečovatelský

  příspěvek brala zNěmecka (vdoběúrazu

  tam žila). Nenapadlo by nás tenkrát, že

  máme „podvádět“ ažádat opečovatelský

  příspěvek ještě jednou vČR. Dcera měla

  tenkrát bydliště vPraze aplatila si VZP. Teď

  naúřadě soc. zabezpečení tvrdí, že musím

  „se zpětnou platností“ oněch sedm let péče

  dokázat anajít si posudkového lékaře,

  který bude ochoten mi potvrdit, že tehdejší

  péče zmé strany byla nutná. Chodívali

  jsme tenkrát denně narehabilitaci doNe-

  mocnice naHomolce. Dcera také byla dva

  měsíce vKladrubech. Ale vnemocnici mi

  řekli, že výkazy pacientů nearchivují tak

  dlouho. Ještě se pokusím zeptat naVZP, zda

  by mi něco se zpětnou platností potvrdili,

  až pojedu doPrahy.

  Celýpostup úřadu soc. zabezpečení

  se mi zdá nekorektní apřipadám si úplně

  bezmocná. Můj případ začal už vdobě, kdy

  byl pan Nečas ministrem práce asoci-

  álních věcí. Odvolávala jsem se tenkrát

  přímo kněmu. Odbyli mne standardním

  dopisem. Veškeré přílohy odceři, které

  jsem tenkrát kodvolání přiložila, nami-

  nisterstvu ztratili ařekli mi, že jim „žádné

  přílohy nedošly“.

  Kdyby se mi podařilo dokázat těchto sedm

  let péče odceru, tak bych měla dostateč-

  nýpočet let, aby mi vznikl nárok nadůchod.

  Mám zde uznaných dvacet let apotřebuji

  dvacet pět let. Léta odpracovaná vNěmecku

  mi uznaná nebyla, ale stím Vás teď nechci

  zatěžovat, dopis by byl příliš dlouhý.

  Dokonce jsem tenkrát byla několikrát

  naministerstvu osobně, bývala tam porad-

  na pro občany, ale takémi nepomohli.

  Neznáte, prosím, nějakou kompetent-

  níadresu, kde bych se mohla poradit?

  Třeba iprávníka, kterýse zabývá správním

  právem. Užnemohu čekat doroku 2014,

  obávám se, že dotédoby proběhne další

  důchodováreforma aže se důchodu nedo-

  čkám nikdy. Svůj pražskýbyt jsem prodala,

  ale brzy se stane, že nebudu mít zčeho žít.

  Nezlobte se, že Vás obtěžuji. Zaeventu-

  ální kontakt nakompetentníosobu Vám

  děkuji.

  

  Odpověď: Chápu, že jste vzniklou situa-

  cízaskočena aže dcera prokazatelněvaši

  péči jistěpotřebovala. Zvašeho dotazu není

  bohužel patrné, vkterých letech je třeba

  zpětně dokázat léta péče odceru. Legisla-

  tiva vtéto věci se vyvíjela spolu svývojem

  příspěvků, které byly natuto péči státem

  poskytovány (nyní příspěvek napéči, dříve

  zvýšení důchodu pro bezmocnost atd.).

  Mohu vámvšak alespoň pomoci obecný-

  mi informacemi, jak lze dobu péče doká-

  zat. Zákon č. 582/1991 Sb., oorganizaci

  aprovádění sociálního zabezpečení, v§ 85,

  odst. 5, uvádí:

  Kprokázánídoby pojištění lze použít

  čestného prohlášenínejméně2 svědků aža-

  datele odůchod nebo oúpravu důchodu,

  nelze-li tuto dobu prokázat jinak.

  Vpřípadě, že tedy není možné dobu péče

  prokázat jinak, doporučuji získat dva svědky

  vaší péče odceru avyužít výše uvedené

  ustanovení. Jak však uvádím vúvodu, vzhle-

  dem ktomu, že přesně nevím, vkterých

  letech vám doba pojištění chybí, nemohu

  jistě říci, že lze toto ustanovení aplikovat

  naváš případ.

  Vpřípadě, že Česká správa sociálního za-

  bezpečení tento postup odmítne, doporučuji

  obrátit se svaším případem naveřejného

  ochránce práv spodnětem naprošetření po-

  stupu ČSSZ vevaší věci. Kontakt naleznete

  nawww.ochrance.cz.

  

  ?

  Dobrýden, kdyžse například poúra-

  zu dostanu navozík amámřidičák,

  musím kvůli ručnímu řízeníabsol-

  vovat nějakéoficiálnípřezkoušení

  jízdních dovedností? Nebo si prostěnechám

  předělat auto amůžu vyrazit bez nějakých

  zkoušek?

  Odpověď: Pokud existujídůvodnépo-

  chybnosti ozdravotnízpůsobilosti osoby

  křízenímotorového vozidla, měl by ošet-

  řujícílékařpodle zákona č. 361/2000 Sb.

  podat neprodleněpodnět naodbor doprav-

  ně-správních činností úřadu obce srozšíře-

  nou působností. Tento odbor následněza-

  hájí správní řízení oodebrání/pozastavení

  řidičského oprávnění anebo otzv. podmí-

  nění řidičského oprávnění,tedy odoložce

  dořidičského průkazu, že osoba zvládne

  říditvozidlo jen zaurčitých podmínek –

  např. vámi uváděné ruční řízení (§ 93).

  Zároveňmůže úřad omezit řidičské

  oprávnění vpřípadě, že osoba částečně

  pozbyla odbornou způsobilost, avyzvat

  držitele řidičského průkazu kpřezkoumání

  odborné způsobilosti (§ 97).

  Upozorňuji, že vpřípadě, kdy došlo

  kodnětí řidičského oprávněnípro ztrátu

  zdravotnízpůsobilosti aodpravomocného

  rozhodnutívtéto věciuplynuly více než tři

  roky, musí žadatel podle zákona prokázat

  odbornou způsobilost (§ 100).

  Obecněpak lze citovat §5 výše uvedené-

  ho zákona, kde jsou stanoveny povinnosti

  řidiče:

  „Řidičnesmí … řídit vozidlo nebo jet

  nazvířeti, jestliže je jeho schopnost křízení

  vozidla nebo jízdě nazvířeti snížena vdů-

  sledku jeho zdravotního stavu.“

  Správněbyste tedy měl mít nověřidičské

  oprávněnípodmíněno speciální úpravou

  vozidla. Otom, zda bude nutné absolvo-

  vatpřezkoumání odborné způsobilosti,

  rozhodne správní orgán. Nicméně zkuše-

  nostivnaší Poradně pro život spostižením

  uvádějí, že uběžné úpravy vozidla naruční

  řízení toto není vevětšině případů nutné. 

  Navaše dotazy odpovídajípracovníci

  Poradny pro život spostižením Ligy vozíčkářů

  www.ligavozic.cz

• Strana 30-31

  Ford B-Max:

  od   Kč

  Otevírání zadních dveří

  Fordu B-Max nese název

  Easy Access (jednoduchý

  přístup). Díky zcela

  chybějícímu prostřednímu

  sloupku karoserie

  aposuvným zadním dveřím

  nabízí model B-Max podle

  Fordu boční otvor ošířce

  až 1,5 metru. Nakládání

  vozíku je díky chybějícímu

  prostřednímu sloupku

  karoserie jednodušší.

  Opěradla zadních sedadel

  jsou dělená vpoměru 60:40.

  Citroën Berlingo:

  od   Kč

  Berlingo se prodává buď

  jako užitkové auto, nebo

  vosobním provedení.

  Uněj si zákazník může

  připlatit zatři samostatná

  avyjímatelná zadní seda-

  dla. Tuto možnost však

  Citroën nabízí kberlingu

  sdražšími výbavami. Kro-

  mě samostatných sedadel,

  která lze jednotlivě zauta

  odstranit apoté kdykoliv

  vrátit, má berlingo izadní

  posuvné dveře. Nastraně

  zařidičem však nejsou

  podobně jako samostatná

  sedadla kekoupi klevněj-

  ším výbavovým stupňům.

  Stejné výhody nabízí také

  dvojče berlinga – Peugeot

  Partner Tepee.

  Peugeot 807: od   Kč

  Zástupce velkoprostorových aut

  je nyní kmání zavelmi výhodné

  ceny, protože jej francouzská

  automobilka vtéměř nezměně-

  né podobě vyrábí už deset let.

  Vevýbavě má elektricky ovlá-

  daný posuv zadních dveří. Řidič

  naloží vozík aozavření aotevře-

  ní dveří se postará zmáčknutím

  jediného tlačítka. Tři samostat-

  ná avyjímatelná sedadla druhé

  řady jsou samozřejmostí. Stejné

  řešení nabízí dvojče Peugeotu

  807, kterým je Citroën C8.

  Opel Meriva: od   Kč

  Naprosto netradiční jsou

  utohoto opelu zadní dveře.

  Nemají panty uprostředního

  sloupku karoserie, ale až

  zazadními sedadly. Otevírají se

  proto naopak než uostatních

  aut anajejich kliku lze

  dosáhnout izpředního sedadla.

  Druhá řada sedadel je sice

  třídílná súzkým středovým

  dílem, nelze je však zauta úplně

  vyjmout auvolnit místo pro

  jednodušší naložení vozíku.

  můžeš / číslo 9 - 2012 můžeš / číslo 9 - 2012

   Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  AUTOMOTO SLOUPEK

  Martina KOVÁŘE

  Balení…

  Každé auto

  je malé

  Stojím naparkovišti nejmenovaného hotelu

  uStředozemního moře, auto nacpané

  kprasknutí, obě děti řvou, klimatizace hučí

  naplno, žár zrozpáleného asfaltu roste

  achci co nejdříve vyjet, protože zrádia

  slyším warning: Zácpa nahranicích.

  Ale kolem auta je stále mnoho věcí, které

  manažerka přepravy zaboha nemůže dostat

  dovnitř. „Že bychom to synkovo kolo nevez-

  li?“ padá návrh.

  To asi ne, ale každé auto, byť sebevětší, má

  své limity.

  Je zvláštní pravdou, že nakonec je vlastně

  každé auto malé. Jenom vtěch menších

  autech je to lépe složené.

  Evidentně se my, kteří ssebou taháme

  spoustu krámů, kompenzační pomůcky,

  kočáry, kola, rybařinu, kufry, horu obleče-

  ní, bot, kabelek adalších „nezbytností“, při

  volbě rodinného auta zajímáme skoro nejvíc

  oúložné prostory.

  Pamatuji jednu výjimku. Kolega navozíku,

  který léta jezdil vNissanu Micra – to je

  taková ta „sekačka natrávu svariátorem“

  – se strašně divil, když přesedl dofiesty

  nebo astry, kolik je vtěchto velkých autech

  zbytečného místa.

  Ano, nebude to případ častý, ale často

  si naněj vzpomenu, třeba když vidím

  vzrcátku kopat členy rodiny dovíka mého

  přeloženého kufru, kterým se pětková řada

  jindy sama tak pěkně zavírá…

  Běžně se tedy stává, asi ivám, že se včase

  totéž auto zmenšuje. Zvláštní úkaz. Hlavně

  při používání rodinou, která jej vyplňuje.

  Pak hledáte variantu, jak ho prodloužit.

  Může se hodit například přívěsný vozík.

  Ale isním je problém, jede nanejvýš 80 až

  100 km/h, pak začne tancovat.

  Irakev je problém. Hned tak doní nedo-

  sáhneme avbočním větru mi jednou auto

  chtělo jet jen polevých kolech jako vcirkuse.

  Je to otázka volby, kompromisu, co vlastně

  potřebujeme převážet.

  Já tvrdím, že pouze něco, protože obyčejně

  nejezdíme dopouště Gobi, kam je třeba

  dovézt leccos neobvyklého.

  Ale my většinou jurtu, velblouda amnoho

  dalších „potřebných“ věcí můžeme nechat

  doma, protože je vChorvatsku obyčejně

  nevyužijeme. Ale vykládejte to tomu, kdo

  nemůže zavřít kufr.

  

  Autor je bývalý automobilový závodník,

  člen rady Konta BARIÉRY.

  Valná většina aut má

  klasické křídlové zadní

  dveře a pouze jednoduše

  sklopná opěradla zadních

  sedadel. Stále více výrobců

  však nabízí variabilnější

  řešení, ze kterých těží

  také vozíčkáři. Tady je osm

  zajímavých příkladů.

  ZADNÍ DVEŘE

  A SEDADLA

  OSMKRÁT

  JINAK

  Text: PETR BUČEK

  Foto: AUTOMOBILKY

  Poznámka: Ceny zohledňují

  akční nabídky k31. 7. 2012.

  Více nawww.autembezpecne.cz

  Peugeot 308 SW:

  od   Kč

  Francouzský kombík

  je jediným vozem

  vesvé kategorii,

  ukterého si mohou

  zákazníci volit mezi

  klasickou pevnou

  zadní sedačkou

  atřemi samostatnými

  avyjímatelnými

  sedadly. Ty jsou

  kmání vevyšší výbavě

  Active+. Vozíčkář

  tak může sedadlo

  zařidičem vyjmout

  zauta aukládat

  vozík zasebe. Ostatní

  kombíky sázejí

  naklasické pojetí

  zadních sedadel, která

  jsou vautě napevno.

  Renault Scénic: od   Kč

  Renault Scénic má vedruhé řadě tři stejně

  velká, samostatná avyjímatelná sedadla.

  Podobně jaké uroomsteru lze sedadlo zařidi-

  čem zauta odebrat anechat doma. Narozdíl

  odmenší škodovky však zůstávají vrenaultu

  kdispozici vtakovém případě dvě plnohodnot-

  ná zadní sedadla – prostřední azaspolujezd-

  cem. Scénic je kmání vedvou délkách.

  Honda Civic: od   Kč

  Honda dává svému sportovně pojatému civiku

  překvapivě praktickou aprostornou karoserii.

  Druhou řadu sedadel tvoří takzvaná Magic Seats.

  „Kouzelná sedadla“ jsou dělená vpoměru 60:40,

  jejich trik spočívá vesklápění sedáků jako usedaček

  vkině, divadle nebo nafotbalovém stadionu. Když je

  zapotřebí vytvořit prostor pro vozík nebo jiný náklad,

  sedák se napevno vyklopí dosvislé polohy. Kromě

  vozíku lze vevzniklém prostoru převážet například

  jízdní kolo. Stejná sedadla má také menší Honda Jazz,

  která stojí od299990 korun.

  Škoda Roomster:

  od   Kč

  Zaklasickými zadními

  dveřmi této škodovky jsou

  umístěny tři samostatné

  sedačky, které lze zvozu

  zcela vyjmout. Kdo chce

  mít trvalé místo pro

  vozík, sedačku zařidičem

  nechá vgaráži nebo

  doma. Škoda nazývá svůj

  systém tří samostatných

  aposuvných sedadel

  VarioFlex. Prostřední

  sedadlo je přitom užší

  než obě krajní. Podobně

  řešená sedadla má také

  Škoda Yeti.

• Strana 32-33

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 1 - 2012

  

  TESTY VOZÍKŮ, TRADIČNÍ

  AUKCE, ZÁBAVNÝ POŘAD

  KONTO BARIÉRY

  Melantrichova 5, Praha 1

  Konto BARIÉRY organizuje nebo spoluorganizuje

  během roku desítky akcí. Je málo týdnů,

  kdy se něco nekoná. Tak to v charitě prostě chodí.

  Rok 2012 je pro mě ale spojen s třemi velkými projekty.

  Testy vozíků

  Více než půl roku práce věnovala redakce

  Můžeš ajejí šéfredaktor přípravě historic-

  ky prvního testu základní kompenzační

  pomůcky pro vozíčkáře. Testovali jsme to

  nejpotřebnější, mechanické vozíky. Vletním

  čísle jste si přečetli jak výsledky, tak idetaily

  oprůběhu akce. Chci dnes přidat jenom pár

  slov otom, proč jsme se dotestování pustili,

  azamyslet se nad tím, zda to splnilo očeká-

  vání. Ačí očekávání.

  Nikdy jsme nic takového nedělali, atak

  jsem čekala rozzlobené reakce výrobců.

  Kolega akamarád Martin Kovář, který,

  jak sám říká, „navozíku sedí“, se mě ptal:

  Už vám se šéfredaktorem někdo propíchl

  pneumatiku uauta? Nepropíchl. Výrobci

  dělají mrtvé brouky, zato vkomunitě uži-

  vatelů této pomůcky jsme píchli dovosího

  hnízda.

  Konto BARIÉRY ačlenové jeho rady

  rozhodují každý měsíc odesítkách příspěv-

  ků narehabilitační akompenzační pomůc-

  ky ajenom mechanické vozíky spolknou

  zcelkové částky, kterou ročně rozdělíme,

  ata se blíží 20 milionům, zhruba tři miliony

  korun. Každý měsíc si klademe otázku, proč

  jsou vozíky čím dál dražší azda jsou také

  povšech stránkách tak skvělé avyhovující.

  Nato jsme hledali odpověď.

  Stejně tak naši testeři, čtyři mladí lidé se

  srovnatelnými fyzickými předpoklady. Po-

  třebují pro svůj život kvalitní, lehké aaktivní

  vozíky, mají je azajímala je jejich kvalita,

  jejich srovnání. Jejich hodnocení bylo oprav-

  du důležité.

  Černým koněm testu byl levný vo-

  zík zČíny – sparametry, které vyhovují

  velkému množství lidí, kteří nepotřebují

  vozík namíru, potřebují ale druhý vozík

  anebo vozík napřechodnou dobu. Patří

  mezi ně isenioři apacienti ponáročných

  operacích. Taková pomůcka nanašem trhu

  není. Těší mě, že náš test ukázal relativní

  srovnatelnost levného vozíku, apředevším

  potřebnost pro specifickou cílovou skupinu,

  pro kterou je aktivní vozík zbytečný acena

  nedostupná. Srovnání snásobně dražšími

  výrobky bylo skutečně zajímavé.

  Závěr pro mě? Test splnil naše očekávání

  avěřím, že přinesl zajímavé acenné infor-

  mace pro všechny účastníky specifického

  „trhu pomůcek“, ale ipro vás, naše čtenáře.

  11. aukční salon výtvarníků

  Projekt sdlouholetou tradicí má společen-

  ské iodborné renomé. Je voblasti charity

  nedostižný vpočtu výtvarníků, kteří se stali

  jeho součástí, kteří chtějí pomáhat. Letos

  to vypadá, že účast bude rekordní. Chod-

  by nadace voní už dva měsíce barvami,

  fermeží, navšech místech stojí cenné dary,

  obrazy aplastiky. Máte možnost sáhnout

  si nakrásného Sýkoru, Rónu, Špaňhela,

  Střížka, Bolfa, Šimotovou, Válovou, Palečko-

  vou, Anderleho, Exnara, Vašíčka, Svobodu,

  Sozanského adesítky, desítky dalších.

  Studenti, jejichž stipendia financujeme zvý-

  nosu aukce, se mohou těšit. Nadalší školní

  rok bude vystaráno. Věřím, že stejný zájem,

  jaký mají onaši osvědčenou aprověřenou

  aukci výtvarníci, budou mít iti, kdo naaukci

  přijdou schutí pomoci aodnést si krásný

  vánoční dárek. Den aukce je vneděli

  9. prosince. Uteče to, co by dup!

  Možná přijde i charita?

  Tak se bude jmenovat benefiční pořad pro

  Konto BARIÉRY, který se objeví naobrazov-

  kách České televize vsobotu 29. září ve21

  hodin. Přípravami žije velký tým tvůrců

  dnes adenně. Chceme diváky překvapit

  asázíme přitom nahumor. Naši dlouholetou

  práci podpoří naobrazovkách Marek Eben,

  Tomáš Matonoha, Petr Čtvrtníček, Jan

  Potměšil, Bolek Polívka, Karel Gott, Milan

  Štaindler aDavid Vávra, Tomáš Hanák, Jiří

  Korn, Jiří Lábus, Oldřich Kaiser acelá řada

  dalších. Budou pomáhat (s) humorem. Je

  to ipořad pro vás, přijměte moje pozvání

  ktelevizní obrazovce. 

  Vaše Božena Jirků

  bozena.jirku@baiery.cz

  BENEFIČNÍ POŘAD ČESKÉ TELEVIZE

  pro Konto BARIÉRY podpoří iprodej

  špendlíků smotivem klauna oddesignéra

  Aleše Najbrta. Kdo si špendlík koupí,

  pomůže dobré věci.

  Test splnil naše očekávání avěřím,

  že přinesl zajímavé acenné informace

  pro všechny účastníky specifického

  „trhu pomůcek“, ale ipro vás, naše čtenáře.

• Strana 34-35

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

  můžeš / číslo 9 - 2012

  můžeš / číslo 9 - 2012

  

  NA CESTÁCH

  Naši západní sousedé mají skvělé dálnice, po kterých

  tak rádi uháníme. Jenže zároveň míjíme bez povšimnutí

  zajímavá místa, která stojí za návštěvu. Například

  Frankfurt nad Mohanem a Cáchy. Vozíčkář přitom zjistí,

  že ani v Německu není vše dokonalé.

  NĚMECKÉ

  POSTŘEHY

  Text afoto: RADEK MUSÍLEK

  P

  řijal jsem smanželkou pozvání ka-

  maráda Martina Schlitta, který bydlí

  veFrankfurtu nad Mohanem. Když

  se mu před jedenácti lety stal úraz,

  měl štěstí vneštěstí. Skončil navo-

  zíku, ale zároveň před tím uzavřel všechny

  možné pojistky. Takže je rentiér, který nemá

  problém sfinancováním nezbytností. On

  ajeho žena obývají krásné bezbariérové

  apartmá svelkou střešní terasou. Každý

  den chodí nafyzioterapii, věnuje se sportu,

  cestování asvým koníčkům. Ujistil mě, že

  takhle si ale drtivá většina vozíčkářů vNě-

  mecku nežije. Každopádně mi byl ideálním

  průvodcem ahostitelem, protože naše

  možnosti pohybu jsou úplně stejné.

  Samotné město nemá světoznámé pa-

  mátky, ikdyž oplývá dlouhou avýznamnou

  historií. Velká část budov byla zničena během

  druhé světové války. Zachovalo se několik

  kostelů aprůčelí staré radnice, ovšem zbytek

  náměstí byl znovu postaven podle původních

  plánů. Dnes Frankfurt známe především díky

  obřímu letišti aEvropské centrální bance jako

  dopravní afinanční tepnu Evropy. Siluetu

  města tvoří mrakodrapy připomínající newy-

  orský Manhattan. Ostatně odtud pochází pře-

  smyčka Mainhattan, kterou místní lidé občas

  používají. Řeka Mohan se totiž vNěmecku

  jmenuje Main.

  Nejlepší je U-Bahn

  Kdopravě docentra bylo nejlepší využít

  U-Bahn, tedy metro. Stanice, které jsme

  potřebovali, byly bezbariérové, ale neplatí

  to pro všechny. Podle slov našeho hostitele

  není Frankfurt postránce přístupnosti per-

  fektní. Ale je natom určitě lépe než Praha,

  kterou měl možnost poznat. Zdejší tram-

  vaje aautobusy jsou oproti naší metropoli

  většinou nízkopodlažní. Přesto on sám jezdí

  poměstě nejraději se svým přídavným han-

  dbikem. Bere to jako trénink naruce aterén

  je vcelku rovinatý. Napočetnou cyklistickou

  obec jsou zde zvyklí. Navíc takto Martin

  nemusí řešit dopravní zácpy, parkování auta

  ani přístupnost jednotlivých stanic veřejné

  dopravy. Občas se totiž stává, že nejede

  některý zvýtahů. To nám nemusel dlouze

  popisovat, máme vlastní domácí zkušenosti.

  Nanefunkční zdviž jsme nakonec oprav-

  du narazili ipři společné procházce městem.

  Nebylo to však vmetru, nýbrž namostě. Jde

  olávku pro pěší, najejíchž obou koncích je

  kromě schodů také výtah. Naštěstí nejezdil

  až ten nadruhém břehu. Bylo tedy možné

  absolvovat procházku přes řeku aužít si

  hezký výhled. Zaujalo nás zábradlí doslova

  obsypané podepsanými visacími zámky

  všech barev atvarů. Dávají je sem milen-

  ci, kteří stvrdí svůj cit tím, že klíček hodí

  dovody. Je zde tolik upomínek odzamilova-

  ných, že městská rada nedávno musela tuny

  kovu nechat odstranit, aby nebyla narušena

  statika mostu. Záhy se ale začaly objevovat

  nové.

  Lodě nás zklamaly

  Nedaleko mostu je přístaviště výletních lodí.

  Prodavač lístků nás však překvapil sděle-

  ním, že nejsou bezbariérově přístupné. To

  jsme nečekali. Jelikož šlo jen omomentální

  nápad, nepátrali jsme pojiné možnosti

  apokračovali vprohlídce města. Jeho

  atmosféra je příjemná, lidé milí aochotní.

  Líbil se nám nápad pouličních knihoven.

  Kdo chce, dá dovenkovní prosklené vitríny

  knihu akdokoliv si ji může půjčit. Pak ji zase

  sám adobrovolně vrátí! Žádné poplatky ani

  hlídání, prostě obyvatelé sobě. Hezké, že?

  Malé obchůdky mimo hlavní třídy trpí

  stejným nešvarem jako včeských městech.

  Řada znich má jeden či dva schůdky, kvůli

  kterým se vozíčkář nedostane dovnitř. Do-

  stali jsme se však nazahrádku dostylové

  hrázděné restaurace smístními specialitami.

  Ukázalo se, že česká aněmecká kuchyně má

  velmi silné společné kořeny. Kpřekvapení

  číšnice nás nepřekvapilo nic ze servírova-

  ných dobrot. Turistům zostatních zemí totiž

  většinou dojdou slova, když před ně postaví

  hromadu prejtu, uzeného masa, klobás,

  kyselého zelí, brambor asyrečků. Novinkou

  pro nás bylo jen místní jablečné víno, které

  se pije smíchané svodou či citronádou. Po-

  dává se vtradičních modrobílých džbáncích.

  Zavínem jsme se vypravili také navýlet

  mimoměsto. Asi tři čtvrtě hodiny autem

  trvala cesta doúdolí avinic kolem řeky Rýn.

  Hned byste řekli, že jste se ocitli najižní

  Moravě. Místní specialitou je rýnský ryzlink

  svýrazným bylinkovým aromatem. Ujedno-

  ho zmístních vinařů jsme se dozvěděli, že

  jde ounikátní místo. Rýn se zde totiž stáčí

  kzápadu. Svahy vinic jsou tak nejvíc zcelé-

  ho Porýní orientovány kjihu.

  Poněkolika dnech veFrankfurtu přišel

  čas napřesun doCách neboli Aachenu. Toto

  historické město poblíž hranic sNizozem-

  skem aBelgií je úzce spjato sosobou Karla

  Velikého, franckého panovníka, který nejen

  slavil mocenské úspěchy aobnovil titul

  císaře, ale také pomohl kulturnímu roz-

  voji západní Evropy vraném středověku.

  Důkazem je idóm, jehož stavba započala

  už napřelomu 8. a9. století, zapsaný nyní

  naseznam chráněných památek UNESCO.

  Skýtá skutečně nevšední zážitek. Jeho

  vnitřní architektura se díky svému stáří

  vymyká obvyklým evropským standardům.

  Avychutnat si ho můžete inavozíku.

  Vchod bez označení

  Sautem se dá zaparkovat navyhrazeném

  místě vbezprostřední blízkosti vstupní

  brány. Popřekonání nádvoří strochou nepo-

  hodlné dlažby se ocitnete uvchodu se třemi

  schody dolů. Jelikož nebyl nikde vdohledu

  nájezd, moje manželka mě „sdrncala“. Až

  vhlavní lodi chrámu nám hlídač nadotaz

  ukázal boční bezbariérový vchod, který

  nebyl nijak označen.

  Trochu krkolomný je ipřístup kobchodu

  se suvenýry nanádvoří před kostelem. Mají

  zde sice nájezd dodveří, ovšem nejprve mu-

  síte překonat obrubník. Naopak vzorně bez-

  bariérová je přilehlá chrámová pokladnice,

  kde jsou kvidění skvosty gotického umění

  včetně části říšských korunovačních klenotů

  (ovšem bez koruny). Zasnížené vstupné se

  díky plošině dostanete všude bez problémů.

  Jen paní pokladní byla poněkud úzkostlivá,

  takže se nám dostalo vcelku dlouhé před-

  nášky ofungování plošiny abezpečnosti.

  Opak spokojenosti sprohlídkou pokla-

  dů představovalo naše ubytování vhotelu

  Buschhausen. Rezervace přes internet sli-

  bovala bezbariérové ubytování, realita byla

  však poněkud jiná. Hotel neměl vlastní par-

  koviště, natož vyhrazená místa pro vozíčká-

  ře. Doprvního patra vedl výtah, kterému se

  manuálně obtížně otevíraly dveře, nehledě

  najeho velikost. Selektrickým vozíkem by

  mohl být problém. Samotný pokoj byl sice

  dost prostorný, ovšem dokoupelny stoa-

  letou se zajet nedalo. Cena se přitom nijak

  zásadně nelišila odjiných hotelů smnohem

  lepším bezbariérovým vybavením. Inter-

  netové rezervace jsou holt trochu loterie

  inazápad odnašich hranic.

  Ale nechci končit negativně. Během cesty

  si většinou říkáte: Proč to takhle není unás?

  Třeba nazmíněných dálnicích můžete

  počítat sčistými bezbariérovými toaleta-

  mi ukaždé benzínky. Navíc tam využijete

  euroklíč. Chtěl jsem jen poukázat, že nikde

  to není dokonalé. Německo je každopádně

  moc milá ainspirativní země. 

  METRO

  není zcela

  bezbariérové,

  včetně mezery

  mezi vagonem

  anástupištěm.

  Ta je podobná

  jako vPraze.

  Avozík projede

  jen některými

  dveřmi bez

  tyče.

  NAŠÍM

  PRŮVODCEM

  byl Martin

  Schlitt, který

  je navozíku

  už přes deset

  let. Zná

  iPrahu amoc

  se mu líbí.

  Říká ale, že

  veFrankfurtu

  má vozíčkář

  život snazší.

  SOCHA CÍSAŘE Karla Velikého

  hlídá zahrádku ujeho dómu vCáchách.

  NE NADARMO se finančnímu srdci Evropy

  přezdívá Mainhattan.

  ZAMILOVANÉ DVOJICE zdobí most

  přes Mohan visacími zámky.

  Siluetu města

  tvoří mrakodrapy

  připomínající

  newyorský Manhattan.

  Ostatně odtud

  pochází přesmyčka

  Mainhattan.

• Strana 36-37

  Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

  můžeš / číslo 9 - 2012

  SLOUPEK

  Ondřeje Neffa

  Svět jinýma

  očima

  Fotografie má vzácnou schopnost zachytit

  věci takové, jaké jsou, nebo spíš takové,

  jak vypadají. Oto více nás lákají všechny

  možnosti, jak zachytit věci jinak. Zrcadlení

  má své kouzlo atoho využil Martin Růžič-

  ka vesvém snímku. Obrázek určitě upoutá

  pozornost. Jde zřejmě onějaký vypouklý

  povrch – anaminiaturním provedení

  nawebu nevidím, jak se autor vyrovnal

  sproblémem tohoto typu fotografování –

  obvykle fotograf zabere isám sebe. Někdy

  je to žádoucí, většinou ale nikoli.

  Svět jinýma očima uvidíme ipři velkém

  přiblížení se kobjektu. Touto cestou šla

  Alena Nováková. Její snímek asi nebude

  zařazen doatlasu květin, ale má velké

  výtvarné kouzlo. Zaostřeno je napestíky

  – to je utohoto typu fotografie vždyc-

  ky velmi důležitá otázka: kam ostřit?

  Musíme počítat stím, že ostré bude jenom

  něco aostrost pak klesá oběma směry,

  odzaostřeného objektu dál aodzaostře-

  ného objektu blíž. Něco ale ostré být musí,

  nebo mělo by být…

  Neostrost se může stát významným

  estetickým prvkem. Využila toho Jitka

  Večeřová nasvé fotce nazvané zcela prostě

  Štěňátka. Kompozice je zdánlivě divoká,

  pejsci jsou rozmazaní – adělá to dojem

  obrovského pohybu, však to jistě obrovský

  pohyb byl. Působí to živě, dynamicky,

  vesele. Ato jistě byl autorčin záměr.

  Spodobnými výtvarnými prostředky je ale

  třeba zacházet opatrně, nesmějí se to stát

  rutinou: ode dneška budu všechno fotit

  rozmazaně…

  Lucie Nosková poslala sérii „momentek ze

  života“. Jsou patrně focené mobilem, něja-

  kým tím hipstamaticem, jak bych odhado-

  val. Jsem vůči tomuto typu focení poněkud

  ostražitý, ajestliže jsem oodstavec výš

  varoval před rutinou, tak tohle je zpodsta-

  ty věci rutina jak bič. Kdyby Lucie Nosková

  fotila jaksi přirozeně, bez „cross processin-

  gu“ apodobných vychytávek, fotky by byly,

  myslím, lepší. Viz nawebu její přirozenou

  fotku miminka – nic hledaného, je to prosté

  apůsobivé. Ale zpátky knašemu tématu –

  štěňátko vyfocené zbezprostřední blízkosti

  avpodstatě taky mimo ostrost má velký

  obrazový náboj! Je vtom jakási neohra-

  banost, bezbrannost, je to perfektní milá

  fotka. Doté míry milá, že mi ani ten „cross

  processing“ uní nevadí... 

  Autor je novinář aspisovatel.

  Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

  děkujeme, že posíláte snímky dorubriky Vaše fotografie naadresu www.muzes.cz.

  Jsou zde každému knahlédnutí aOndřej Neff znich pravidelně vybírá ty nejlepší.

  Ty pak otiskujeme aautoři dostanou honorář.

  Uvítáme libovolná témata, nicméně začíná se krásně barvit příroda, přichází tzv. indiánské

  léto, atak se pokuste zaměřit především naně. Snímky prosím posílejte co největší.

  

  Přeji vám dobré světlo. (jš)

  VAŠE FOTOGRAFIE

  MARTIN RŮŽIČKA

  ALENA NOVÁKOVÁ

  ALENA NOVÁKOVÁ

  JITKA VEČEŘOVÁ

  LUCIE NOSKOVÁ

• Strana 38-39

  

  můžeš / číslo 9 - 2012

  KŘÍŽOVKA

  ALFRED BREHM

  Ž

  ivot zvířat odtohoto autora avypra-

  věče zná přinejmenším podle jména

  snad každý. Mladý Brehm se naučil

  dobře znát amilovat zvířenu svého rod-

  ného durynského kraje už odsvého otce,

  faráře azároveň vynikajícího znalce ptá-

  ků. Oddětství byl zvyklý sledovat apozo-

  rovat zvířata napolích avlese. Měl štěstí,

  že mohl už jako mladík navštívit Afriku.

  Vrátil se domů až zapět let apracoval

  pak jako svobodný spisovatel. Roku 1863

  vyšlo zmíněné slavné dílo. Další Brehmův

  život neprobíhal už tak šťastně. Jako

  ředitel hamburské zoologické zahrady

  apozději berlínského akvária tak úspěšný

  nebyl. Nejzajímavější pasáže zjeho díla

  jsou ty, vekterých popisuje ... (tajenka)

  zvířat. 

  Vodorovně: A. Vlhnout; úřad (z němčiny); rvát. – B. Nalakovati; vrcholit. – C. Štěrkový val; černovlasý člověk; přírodní

  kaučuky. – D. Carský výnos; úkaz; italský básník; zdrsněná tkanina. – E. Tajenka. – F. Španělský spisovatel; židle

  (obecně); portugalsky „řeka“; seskupení. – G. Ostrov Malých Sund; Daidalův syn; nárok. – H. Obnovovati; obytný přívěs

  za automobilem. – I. Řecká metropole; slovenské ukazovací zájmeno; rožnit.

  Svisle: 1. Nestanoviti. – 2. Mužské rody. – 3. Škrabka u pluhu; žáruvzdorná hmota. – 4. Brukvokvětá bylina; týkající

  se esa. – 5. Točivý pohyb vody; iniciály básníka Sládka; proud vody. – 6. Značka astatu; dobře (z latiny); anglický

  motocyklista. – 7. Označení kamionů; hledat vši. – 8. Ostrý přízvuk; slatiny. – 9. Pravoslavný mnich; kanadské jezero.

  – 10. Sejf (starším pravopisem); smyčka. – 11. Karetní hláška; literární dílo; iniciály Přidala. – 12. Zkratka ribonukleové

  kyseliny; osobní zájmeno; volnost. – 13. Velké teplo; podřadné zboží. – 14. Líc mince; vyvřelina. – 15. Lepit tapety. – 16.

  Pravidla bohoslužebného řádu (v pravoslaví).

  Pomůcka: Alas, esker, Ivy, monach, ukaz Zdroj: Panoráma křížovek 2/2002, str. 76.

  NA CO

  SE MŮŽETE TĚŠIT

  V ŘÍJNOVÉM ČÍSLE?

  Rozhovor s generálním

  ředitelem České televize

  Petrem Dvořákem o tom,

  jak veřejnoprávní televize

  informuje o nadacích

  pomáhajících lidem

  s handicapem

  Reportáž vozíčkáře

  z Dánska

  Novinky automobilek

  pro řidiče s postižením

  Jak se evropská

  média věnují lidem

  s handicapem

  Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!

  Informace, servis!

  Správné řešení tajenky z předchozího čísla: AERODYNAMIKA

  Luštitelé – výherci:

  VÝHERCŮM GRATULUJEME!

  Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY.

  Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději

  do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

  POZOR!

  Jeden vylosovaný

  čtenář získá za správně

  vyluštěnou křížovku

  mobilní telefon a dva

  knihu.

  Mobilní telefon:

  Martin Zita

  Buková 26

  790 57 Bernartice

  Knižní cena:

  Dáša Robenková

  Polní 334

  742 83 Klimkovice

  Knižní cena:

  Jaroslava Kratochvílová

  Mlýnská 241

  463 42 Hodkovice nad Mohelkou

  1

  A

  B

  C

  D

  E

  F

  G

  H

  I

  2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

• Strana 40