Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20-21

 

můžeš / číslo 9 - 2012

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 9 - 2012

VÝTVARNÍCI KONTA BARIÉRY

Patří k nové generaci českých malířů. Jeho často

rozměrná plátna se úspěšně pokoušejí ukazovat,

že svět není jen hnus a nebezpečí. Aniž by

Petr Malina idealizoval, soustřeďuje k neustálému

hledání perfektního výrazu obyčejné lidské touhy – mít

kolem sebe krásu plnou myšlenek, které pomáhají.

MLUVME SPOLU

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH, ARCHIV P.MALINY

Většina postav navašich obrazech

je knám obrácena zády. Bojíte se

obličejů?

Problém je tom, že když malujete obličej,

hrozí nebezpečí, že sklouznete dopopis-

nosti. Najednou berete divákovi příležitost

přemýšlet, domyslet si, co postava vlastně

dělá, očem přemýšlí, co chce. Apřitom

tajemství, mnohoznačnost významů je vel-

ký nástroj malby. Já věřím divákovi ajeho

představivosti, nechci ho vodit zaruku,

věřím naoslovení obrazem anarůzné,

třeba protichůdné závěry zpocitů, které

Kdo je Petr Malina

Narodil se vroce 1976, žije apracuje

vPraze. Vletech 1994–2001 studoval

Akademii výtvarných umění,

vateliérech malby Jiřího Sopka

ataké vateliéru Vizuální komunikace

Jiřího Davida.

Během studií absolvoval výměnné stáže

naAkademii vněmeckém Karlsruhe

alondýnské Middlesex University.

Odabsolutoria vroce 2001 se věnuje

volné tvorbě, účastnil se desítek

skupinových výstav (například Perfet

Tense vJízdárně Pražského hradu vroce

2003 nebo Resetting vGHMP vroce

2008).

Zatu dobu připravil také kolem dvaceti

samostatných výstav jak vČesku, tak

vzahraničí. Zposlední doby (Dark Show,

2010 vGalerii České pojišťovny, City

Walks, 2010 vGalerii kritiků, obě vPraze,

nebo Story, 2011, vGalerii Ad-astra

vKuřimi).

info

Petr Malina:

vyvolává. Najít přesný výraz obličeje, to

znamená přesněji určit psychologii posta-

vy. Aikdyž takové obrazy mám také, více

mne zajímá celková nálada, výtvarný výraz

apostavy namých obrazech jsou prostě

součástí situace, kterou vyprávím. Nesmí-

te také sklouznout kpopisnosti. To patří

jiným médiím.

Naši čtenáři mají velmi specifikou

životní zkušenost – bolest. Je těžké

namalovat bolest?

Avíte, že jsem otom nijak zvlášť nepřemýš-

lel? Navíc nepracuji stématy, která by bolest

apriori evokovala, spíše naopak. Snažím

se zachytit okolní svět hlavně vpozitivních

obrazech. Ale nadruhou stranu vyznění

Konto BARIÉRY připravuje . aukční salon výtvarníků. Díla budou vystavena

vKarolinu mezi . listopadem a. prosincem. Aukce děl, jejíž výtěžek

jde napodporu vzdělání studentů se zdravotním postižením,

se uskuteční vneděli . prosince  vModré posluchárně Karolina vPraze.

konkrétních obrazů je věc hodně individu-

ální. Ze zkušenosti vím, že mohu mít třeba

depresivní období, cítit napětí, být vestresu,

ale přesto mi pod rukama vzniká obraz,

který nalidi působí pozitivně. Pochopitel-

ně to může platit iobráceně. Což je věc,

kterou ani nemohu příliš ovlivnit. Ale zpět

kvaší otázce. Čistě malířsky by to neměl

být problém. Takže ano, namalovat bolest

je možné, ale otázka je proč. Bolest sama

osobě není zajímavá. Důležitější je sdílet

ji sněkým, komunikovat oní, hledat její

příčiny amožnosti jejího překonání. Myslím

si, že naobrazech není nutné ji takto expli-

citně zobrazovat. Ale inamých obrazech se

objevují lidé, kteří bolest jistě poznali, ale

vechvíli, kdy vstupují domých obrazů, už ji

překonali.

Už mnohokrát jste se zúčastnil

salonu Konta BARIÉRY. Avaše obrazy

významně přispěly kjeho úspěchu.

Takže vás přece jenom lidské utrpení

oslovuje…

Konto BARIÉRY se mi líbí. Není vmých

možnostech ho finančně podpořit, ale

mám celkem dost obrazů, apokud takto

zprostředkovaně mohu pomoci, tak to rád

udělám. Když věnuji plátno dodobročinné

aukce, zajímá mě nejen konečná cena, ale

také způsob, jakým jsou pak peníze využité.

Avtomto případě – stipendium pro postiže-

né studenty – to se mi zdá docela užitečné.

Vzdělání pro lidi, kteří nemají lehké starto-

vací podmínky, to je výborná myšlenka.

Asi zbytečně relativizujete význam

své pomoci. Dnes patříte doextraligy

české malby. Nabízíte nám pohledy

svelkou nadějí. Možná právě tato

tendence vás spojuje sprací Konta

BARIÉRY.

Snažím se hledat zajímavé obrazy znašeho

okolí, které vsobě mají skryté tajemství,

kouzlo. Někdo by je možná nazval krásný-

mi, ikdyž krása je vdnešním světě skoro

vyprázdněný pojem. Čím jsem starší, je to

těžší. Ale oto zajímavější. Dnes je doba,

která doslova nutí kvýjimečným, ale

obyčejným pohledům nanáš svět. Mnoho

věcí se zdá být atraktivních, útočí nanás

ze všech stran, apřitom když uděláte krok

stranou, objevíte zdánlivě obyčejný svět,

zdánlivě nezajímavé místo, kus krajiny

nebo města. Ale krása tam je. To maluju.

Možná, že jenom zbavuji možné pohledy

nánosu anajednou se máme naco dívat

aočem přemýšlet.

Použiji ošklivé sousloví – naše kulturní

politika. Podporuje právě tuto funkci

výtvarného umění? Stará se onaši

kultivaci? Pomáhá nám, divákům?

Kulturní politika je bez nějaké jasně defi-

nované koncepce apriorit – viz prázdná

anepřístupná Národní galerie. Anemyslím

si, že je jen otázka peněz, ikdyž samozřejmě

je to důležitý faktor. Vznikají tu kulturní

události, které rozhodně stojí zapozornost,

ale spíše vgalerijních prostorách soukro-

mého charakteru, ikdyž jsou tu výjimky,

jako třeba Galerie hlavního města Prahy. Ale

jinak je otázka, jestli máme vůbec nějakou

kulturní politiku. Jestli existuje nějaký

systém podpory talentů. Máme-li síť galerií,

které by opravdu uměly přitáhnout diváka

ksoučasné tvorbě. VBerlíně například stojí

navýstavy dvousetmetrové fronty lidí všech

generací. Proč? Osoučasném výtvarném

umění se více diskutuje, je kvalitní azáro-

veň srozumitelnou formou zprostředkováno

divácké veřejnosti, je součástí společen-

ského dění. Je tam větší podpora vydávání

publikací atd. Tamější politici vědí, že umění

je důležité pro každodenní život, že člověku

přinejmenším připomíná jiné hodnoty než

peníze, zisky amomentální pozlátko. Vědí,

že kvalitní současné umění tvoří kulturní

identitu, ale zároveň může být ikomerčním

nástrojem, jak třeba přitáhnout nové turisty.

Vtomto ohledu podle mého Praha zaostává

zasrovnatelnými městy znašeho středoev-

ropského regionu, jako je Vídeň nebo Mni-

chov. Oni vědí, že člověk není jen spotřebitel

nebo pracovní síla. Otom se vnaší zemi

vůbec nediskutuje.

Je možné tuto atmosféru změnit?

Celkem jednoduše. Začít opravdu diskuto-

vat aneokřikovat nepohodlné názory. Mlu-

vit ovšem, co je problém. Aneplatí to jen

omalířství. Je nutné nabourávat stereotypy

stále přítomné vnaší společnosti. 

Delší verze rozhovoru nawww.muzes.cz

OBLOHA,

2008,

olej naplátně