04/2024

• Strana 1

  Čtením tohoto časopisu podpoříte

  4/2024

  Časopis pro ty,

  kteří se

  nevzdávají

  JIŘÍ A SOŇA JEŽKOVI:

  StarDance

  se podobá

  startu na

  olympiádě!

  (s. 42–46)

• Strana 2

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

• Strana 3

  3

  vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

  EDITORIAL OBSAH

  ŠTĚPÁN BENEŠ

  šéfredaktor

  Filmoví fanoušci mezi našimi laska-

  vými čtenáři si možná vybaví mo-

  ment ze slavného Vykoupení z věz-

  nice Shawshank, kdy se odsouzený

  Andy Dufresne rozhodne pozved-

  nout z prachu vězeňskou knihovnu.

  Píše na městskou radu jeden dopis

  týdně tak dlouho, dokud se neroz-

  hodnou projekt podpořit. Nakonec

  dosáhne svého – šeku, darovaných

  knih a dopisu se žádostí, aby již dále

  nepsal. „A zabralo to jen šest let!“

  prohlásí nakonec s úsměvem. „Odteď

  budu psát dva dopisy týdně!“

  Tento filmový moment možná vy-

  kouzlil úsměv na tváři každého, kdo

  kdy měl co dočinění s byrokracií,

  odhaluje však ve své podstatě mno-

  hem více – sílu vytrvalosti. Jelikož

  je lidská mysl nastavená spíše na

  okamžité odměny místo dlouhodo-

  bých výsledků, je příkladů opravdo-

  vé vytrvalosti jen jako příslovečného

  šafránu.

  My jich pro vás máme na následu-

  jících stránkách hned několik. Vý-

  sledky dvou osobností neziskového

  sektoru, Erika Čipery a Jana Nevrkly,

  hovoří právě silou zmíněné vytr-

  valosti – a i když se okem vnějšího

  pozorovatele dnes může zdát, že to

  tu všechno bylo tak nějak odjakživa,

  nic nemůže být vzdálenější pravdě.

  Ani na dalších stránkách od tématu

  neuhýbáme – mezi příběhy o ná-

  vratu do života, do kterého zasáhlo

  zdravotní postižení, o překážkách,

  které jsou kladeny do cesty výcho-

  vě dětí s handicapem, či o velkých

  sportovních úspěších se to vytrva-

  lostí jen hemží.

  Milí čtenáři, přeji klidný konec

  roku 2024, příjemný vstup do roku

  následujícího a hlavně – vytrvejme!

  Vyplácí se to. 

  O síle vytrvalosti

  strana 10–15

  strana 32–34

  Splnit si sen, dokud to jde.

  Expediční handbike pro Aleše.

  Jan Nevrkla:

  Vydržet sprint na dlouhé trati.

  strana 6–10

  Má smysl vytrvat!

  Erik Čipera o vytrvalém boji za zlepšení

  života lidí s postižením.

  strana 20–23

  strana 16–19

  strana 38–39

  Hledá se nos!

  Příběh Michaely a Emmy.

  SenSen:

  Stará garda za pecí ležet nebude!

  strana 40–41

  Zlatá motivace.

  Šárka Pultar Musilová se už připravuje

  na další paralympiádu.

  Domácí dialýza:

  Děkuji ti, mašinko, že mi léčíš maminku!

  strana 24–25

  Bez faulu 2025.

  Podpořme basketbal na vozíku.

• Strana 4

  FOTOEDITORIAL

  Hledá se nos!

  Který nos je nejlepší? Ten největší, nejnápaditější, nebo snad

  ten nejroztomilejší? Kdepak! Nejlepší nos je ten, který pomáhá!

  Přesvědčit se můžete sami vnovém spotu Konta Bariéry.

  Stojí za ním tahle skvělá parta složená

  zlidí znadace, Insighters aAtik Productions

  anajdete ho na YouTube Konta Bariéry.

  Anezapomeňte, že ivy můžete být vítězové!

  Stačí pomáhat sKontem Bariéry. Děkujeme! 

  Foto: ANETA JAURISOVÁ, INSIGHTERS

• Strana 5

  5

• Strana 6

  TÉMA

  Má smysl vytrvat

  Vnadcházejícím roce uplyne 30 let od vzniku

  obecně prospěšné společnosti Asistence.

  Její příběh není jen okaždodenní práci asistentů,

  ale také ovytrvalém boji za zlepšení života lidí spostižením.

  Výraznou měrou za tím vším stojí její současný ředitel

  Erik Čipera, který snámi aněkdejším kolegou

  Michalem Pragerem zavzpomínal na uplynulé roky.

  Nebyli by to však oni, kdyby zároveň neměli

  další vize do budoucnosti.

  Erik Čipera (51) přišel do Asistence

  jako dobrovolník v roce 2003 po stu-

  diích fotografie na FAMU. Chtěl dělat

  něco užitečného, co by mu dávalo

  smysl. Tehdy ještě občanské sdružení

  sídlilo v prostorách Jedličkova ústavu

  a škol na Vyšehradě, což měl blízko

  z Podolí, kde bydlel. „Znal jsem jed-

  noho vychovatele z Jedle, a když jsem

  do Asistence přišel, potkal jsem se

  tam s další známou. Vnímal jsem to

  jako směrovky, že jdu správnou ces-

  tou. Byl jsem prosycen ideály, ovšem

  bez přesnější reálné představy, co to

  obnáší. Do reality mě hned na začát-

  ku uvedl jeden z klientů, který si mě

  pěkně začerstva odchytil na chodbě

  a požádal mě o pomoc na WC. Až v tu

  chvíli mi došlo, že budu dělat i takové

  věci,“ líčí s úsměvem svoje bezpro-

  střední začátky Erik.

  Záhy nastoupil jako asistent, časem

  se z něho stal konzultant při hledání

  práce. „Vzpomínám si na prvního

  člověka, kterému jsem pomáhal, šlo

  o Honzu Vacka. Podařilo se mi najít

  mu místo v knihovně Gymnázia Nad

  Alejí, kde zrovna končil pracovník se

  zrakovým postižením, takže už měli

  určité zkušenosti. Honza tam dělá

  dodnes! Má to blízko bydliště a jsou

  tam k němu velmi vstřícní. Bohužel

  jsem časem zjistil, že takhle krásně

  to rozhodně nejde vždycky. Dokon-

  ce bych mnohdy mluvil o pocitech

  marnosti… Čím dál víc mi začalo

  docházet, s jakými problémy se lidé

  s postižením potýkají v každoden-

  ním životě a že je potřeba něco dělat

  s příčinami,“ vypráví Erik o počát-

  cích svého společenského aktivismu.

  BOJ PROTI BARIÉRÁM

  Každý v Asistenci viděl, jak velké

  úskalí představuje bariérovost ve-

  řejného prostoru. Zejména městské

  hromadné dopravy v Praze. „Napsa-

  li jsme otevřený dopis tehdejšímu

  primátorovi Pavlu Bémovi. Z toho

  vzešla společná schůzka s ředite-

  lem Dopravního podniku hlavního

  města Prahy Martinem Dvořákem.

  Chlapci ve špičatých botách, jak já

  lidem z těchto kruhů říkám, zněli

  přesvědčivě, proč to nejde. Dvořák

  mi stranou mimo záznam dokonce

  naznačil, ať se raději smíříme s tím,

  že to nikdy nebude. Nesmířili jsme

  se. A jak vidno, situace je dnes zře-

  telně jiná,“ konstatuje Erik.

  V té době v Asistenci pracoval

  i Michal Prager (43), sám vozíčkář

  se svalovou atrofií, absolvent Jedle,

  který chtěl také věci měnit. „V byro-

  kracii je velmi časté, že je vám vy-

  světlováno, proč něco nejde. V tom

  jsem se později utvrdil, když jsem na

  čas vstoupil do komunální politiky.

  Důležité je, že se nesmíte nechat od-

  radit. Když vytrváte, budou i výtahy

  a nájezdy do metra, taková je moje

  letitá zkušenost a poselství, proč má

  smysl vydržet,“ říká Michal.

  Vzpomínám si na prvního člověka,

  kterému jsem pomáhal, šlo o Honzu

  Vacka. Podařilo se mi najít mu místo

  v knihovně Gymnázia Nad Alejí, kde

  zrovna končil pracovník se zrakovým

  postižením, takže už měli určité

  zkušenosti. Honza tam dělá dodnes!

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ A ARCHIV ASISTENCE

• Strana 7

  Erik Čipera vnímá práci

  asistenta jako velmi

  obohacující profesi.

  7

• Strana 8

  TÉMA / VYTRVALOST

  Asistence především z Erikovy

  iniciativy rozjela petiční akci Jedeme

  v tom s vámi, při které osvětově ve-

  řejnosti ukazovala, jak by bylo uži-

  tečné celé společnosti, kdyby pražské

  metro získalo více výtahů, tramvajo-

  vé ostrůvky byly bezbariérové a veš-

  kerý vozový park nízkopodlažní. Po-

  dařilo se sehnat přes 10 tisíc podpisů.

  SÚSMĚVEM, ALE TLAČIT

  Také se rozjela série veřejných debat

  a cest významných osobností na vo-

  zíku z práce domů. Asistenti dopro-

  vázeli politiky, herce, zpěváky, novi-

  náře či ředitele významných firem.

  O všem vznikaly rozhovory, fotogra-

  fie a filmy, které pomáhaly podpo-

  ře celého snažení. Vše bylo vedeno

  pozitivní a happeningovou formou.

  Jako třeba štafetový běh Metrojboj,

  otvírání fiktivního výtahu, případně

  oslava narozenin doposud posled-

  ního otevřeného. Zkrátka legrácky

  kolem závažného tématu.

  V roce 2009 primátor Bém na po-

  pud aktivismu Erika, Michala a dal-

  ších vytvořil Pracovní skupinu pro

  Prahu bezbariérovou a otevřenou.

  Michal Prager na tři roky stanul v je-

  jím čele. „Podařilo se nám prosadit,

  aby to nevedl politik, ale člověk se-

  dící osobně na vozíku. Díky tomu

  jsem získal možnost do věcí mluvit

  a jezdit po Evropě, kde jsem získával

  zkušenosti a příklady dobré praxe.

  V rámci dvou evropských projektů

  jsem přivezl inspirace z Barcelo-

  ny, Kodaně, Berlína, Paříže, Bruselu

  a Norimberka. Na magistrátu se po-

  dařilo prosadit koncepci odstraňo-

  vání bariér. Ukázalo se, že veřejný

  tlak na veřejnou správu účinkuje,“

  pochvaluje si Michal a Erik dodává:

  „My dali impulz a vše se dalo do po-

  hybu. Dnes to žije samo a my se už

  téměř nemusíme zajímat. Rozdíly

  jsou evidentní, byť to neznamená, že

  už je vše hotové a dokonalé.“

  EPIZODA VPOLITICE

  Z dosažených úspěchů a získaných

  zkušeností si Erik a Michal odnesli

  inspiraci k dalšímu působení. Micha-

  lovi cesty po Evropě vnukly myšlen-

  ku na založení cestovní kanceláře pro

  lidi s postižením, kterou přidružil ke

  společnosti pro výcvik asistenčních

  psů Pestrá. To v té době již nějakou

  dobu vedl. Zároveň vstoupil do poli-

  tiky a stal se ve své pražské městské

  části radním pro sociální oblast.

  Zpětně však tento svůj krok ne-

  hodnotí moc pozitivně: „Do politiky

  mě přivedla naivita, že lze něco změ-

  nit. Přestože občanský tlak a vytr-

  valost fungovaly, uvnitř každodenní

  politiky jsem narážel na pro mě ne-

  přijatelné věci. Poslední kapkou pro

  mě třeba byl interní návrh dohody,

  ať souhlasím se stavbou kasina po-

  blíž vyloučené lokality výměnou za

  podporu sociálních služeb. Odstoupil

  jsem před koncem funkčního obdo-

  bí. Podařilo se mi prosadit mnohem

  méně, než jsem doufal. A i to stálo

  hrozně moc sil. Za největší úspěch

  považuji prosazení nájezdů do vago-

  nů metra z nástupiště a vybudování

  bezbariérového vstupu do paneláku,

  kde bydlel nechodící senior izolovaný

  Happeningy

  za bezbariérovou

  MHD byly velmi

  kreativní.

  Objevila se

  i parafráze na

  Prahu olympijskou.

  Asistence dávala

  možnost zažít

  bariéry

  na vlastní kůži.

  Do petiční kampaně se zapojila řada lidí s postižením,

  včetně autora tohoto článku.

• Strana 9

  9

  do té doby ve svém bytě,“ vyznává se

  Michal, který se vrátil k práci v Pestré

  a rozjíždí projekt sebeobhájců, tedy

  lidí s postižením, kteří se sami budou

  aktivně prát za svá práva. Hlavním

  tématem je dostupnost osobní asis-

  tence, na niž je Michal zcela odkázán.

  Zde se opět propojila témata i síly

  s Erikem a Asistencí. Ale i dalšími,

  především organizacemi z AIP (Aso-

  ciace pro individualizovanou podpo-

  ru), která sdružuje na 70 nezisko-

  vých organizací, jež pomáhají lidem,

  pro něž je osobní asistence nutností.

  Patří mezi ně i Centrum Paraple.

  NOVÉ TÉMA – DOSÁHNOUT

  NA ASISTENCI

  Dostupnost asistence se stala vel-

  kým novým společným tématem, za

  něž se rozhodli bojovat. Vyplývá z ní

  totiž důstojný a nezávislý život lidí

  s nejtěžším postižením. „Začali jsme

  už v roce 2012 za ministryně práce

  a sociálních věcí Marksové-Tomino-

  vé kampaní Hlasujeme pro,“ vzpo-

  míná Erik a pokračuje: „Chtěli jsme

  podpořit zvednutí 4. stupně příspěv-

  ku na péči o šest tisíc korun. To se

  také stalo. A pokračujeme dosud.

  Dělali jsme kampaň Zařaďte pětku

  neboli pátý stupeň příspěvku, který

  by umožnil uhradit veškeré nezbyt-

  né náklady spojené s osobní asisten-

  cí u lidí s nejtěžším postižením.“

  Došlo na další zvýšení 3. a 4. stup-

  ně, navíc vznikl dotační program pro

  poskytovatele, který jim proplatí ná-

  klady na asistování u klientů, kteří

  přesáhnou rozsah 80 hodin za měsíc

  tak, aby uživatelé služby nad tento

  rámec platili už jen korunu za hodi-

  nu. To jsou viditelné výsledky, jichž

  se podařilo dosáhnout komunikací

  s politiky. Ministr práce a sociálních

  věcí Jurečka se byl s Erikem napří-

  klad podívat na dva dny ve Slovin-

  sku, kde pátý stupeň funguje.

  Všemu pomohly zmíněné kam-

  paně, ale třeba také konference

  a filmy jako dokument Pátý stupeň.

  Ten vypráví příběh pěti lidí, pro něž

  dokázala Asistence ve spolupráci

  s pojišťovnou Kooperativa zajistit

  rok plného financování jejich nákla-

  dů na asistenci. V praxi se ukázalo,

  že průměrná potřeba je 12 hodin

  asistence na den. Což je okolo 360

  hodin za měsíc, tedy 55 800 korun

  měsíčně při ceně 155 Kč na hodinu.

  Tuto částku účtuje klientům Asisten-

  ce, maximální výše ceny za službu je

  stanovena až na 165 Kč.

  NEDOSTUPNOST SLUŽEB

  Přestože 4. stupeň ve výši necelých

  30 tisíc náklady sám o sobě stále po-

  krýt nedokáže, díky dotačnímu titulu

  80 hodin a víc, tedy 4. stupeň plus, je

  největší problém v zásadě vyřešen.

  V rámci dvou evropských projektů

  jsem přivezl inspirace z Barcelony,

  Kodaně, Berlína, Paříže, Bruselu

  a Norimberka. Na magistrátu

  se podařilo prosadit koncepci

  odstraňování bariér. Ukázalo se,

  že veřejný tlak na veřejnou správu

  účinkuje.

  Erik Čipera

  je propagátorem

  bezbariérové MHD

  i pohybu po městě

  na kole.

• Strana 10

  TÉMA / VYTRVALOST

  Vydržet sprint

  na dlouhé trati

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Jaká byla tvoje cesta kplavání?

  Rok po narození mi v Brně operovali

  levou nohu – koňskou nohu, pes equi-

  novarus – takže handicap. Následova-

  lo pak skoro dvanáct měsíců života se

  sádrou. Noha kratší, slabší, kotník málo

  pohyblivý, takže klasické lékařské do-

  poručení: „Maminko, tatínku, kluk by

  měl plavat.“ Já chtěl být od dětství po-

  tápěčem a plavání bylo blízko.

  Osudové bylo trenérské vedení Ji-

  řím Kyněrou, pozdějším reprezen-

  tačním trenérem – já jako jeho první

  plavec, on mladý trenér budující zno-

  vu znojemský oddíl plavání. Jirka určil

  můj plavecký, a vlastně i životní směr,

  pod jeho vlivem jsem začal studovat

  trenérství plavání, je trenérskou le-

  gendou a nejúspěšnějším plaveckým

  trenérem české i československé his-

  torie. Navzdory a zároveň díky han-

  dicapu se ze mě stal vrcholový pla-

  vec. V roce 1983 jsem byl přijat do

  střediska vrcholového sportu v Praze

  a v roce 1985 jsem začal studovat

  trenérství plavání na FTVS UK.

  Co tě přivedlo ktrénování parapla-

  vání?

  Studium trenérství jsem úspěšně do-

  končil, devadesátky voněly svobodou

  a otevíral se svět možností cestování,

  práce v cizině, nekonečných mejdanů,

  ale nějak jsem si nedokázal představit,

  že začnu dělat něco jako pravidelnou

  práci. V roce 1991 to rozlousknul

  Martin Kovář. Znali jsme se z FTVS,

  kde Martin taky studoval, a v lednu

  1989 se mu stal úraz.

  Ze všech sportů, které na vozíku

  zkoušel, mu plavání přišlo jako nej-

  menší limitace, nejvíc jako opravdový

  sport. Zkusil to ilegálně v rehabiliťáku

  v Hrabyni (tehdy člověk s míšní lézí

  do bazénu v reháku nemohl) a oslovil

  ho ten pocit osvobození od vozíku, od

  káry, jak se asi říká dodnes – slézt do

  vody, ovládat svoje tělo zase jen vlast-

  ní silou bez pomůcky a nechat vozík

  na břehu. Oslovil mě, zda bych s ním

  chodil plavat, protože nebylo možné si

  nevšimnout, že se poflakuji a nejevím

  tendenci zapojit se do budování kapi-

  talismu.

  Atím se dalo vše do pohybu?

  V roce 1992 přišel Martin s myš-

  lenkou týdenního kurzu plavání na

  Strahově. Já měl námitky, že tomu

  nerozumím, nic o tom nevím, jak bu-

  deme dělat to a ono, ale pro Martina

  nebyl nic v té době problém, takže

  V Asistenci ho využívá 25 klientů už

  druhým rokem. Erik Čipera však po-

  ukazuje na další navazující zádrhel.

  Tím je dostupnost služby jako tako-

  vé, tedy kapacita poskytovatelů.

  Přestože se může zdát, že jde jen

  o problém odlehlých regionů, není

  tomu tak. „Tady v Praze je sice více

  poskytovatelů, ale nestačí pokrýt po-

  ptávku. Jen v hlavním městě bylo loni

  odmítnuto dva tisíce žadatelů o osob-

  ní asistenci. My přitom zdvojnásobili

  svoje kapacity na 73 tisíc hodin roč-

  ně. Nejsme ani největší poskytovatel

  a stále to nestačí. Po masivním rozvoji

  sociálních služeb se teď systém po-

  někud zasekl. Ty služby prostě nejsou

  v potřebném rozsahu. Špatné je, že

  v rozvojovém plánu na příští tři roky

  s tím město ani nepočítá ve svých do-

  tacích pro poskytovatele. Iniciativa za

  rozšíření kapacit je naše další výzva,“

  nastiňuje Erik další plány.

  PRÁCE SVŮNÍ ČLOVĚČINY

  Jedním z aspektů je také přitáhnout

  více lidí k povolání osobního asisten-

  ta. Tomu se snaží napomoci kampaň

  Asistujeme.cz a brzy by měl jít v te-

  levizi také dokument Olgy Špátové

  Povolání asistent. „Asistence je úžas-

  ná seberozvojová práce. U nás se jí

  věnuje hodně mladých a zajímavých

  lidí. To mě u toho drží. Jde o skvě-

  lý fenomén. Blízký kontakt člověka

  s člověkem. Někdo někomu pomáhá,

  ale tím obohacuje zároveň sám sebe

  a jde do života s báječnými zkuše-

  nostmi. Málokterá profese je tak

  širokospektrálně pozitivní. Je to po-

  ctivé, lidské a svobodné povolání. To

  mi vždy stálo za mou angažovanost,

  když vidím tu radost našich klientů

  a jaké lidi díky tomu všemu potká-

  vám,“ uzavírá Erik své vyprávění, ale

  rozhodně nikoliv svoji práci. 

  Jen v hlavním městě bylo loni

  odmítnuto dva tisíce žadatelů

  o osobní asistenci. My přitom

  zdvojnásobili svoje kapacity na

  73 tisíc hodin ročně. Nejsme ani

  největší poskytovatel a stále to

  nestačí.

  KDO SE JEN TROCHU ZAJÍMÁ OSPORT LIDÍ

  SPOSTIŽENÍM, TÉMĚŘ JISTĚ ZNÁ JANA NEVRKLU (59).

  ANIŽ BY TO ZPOČÁTKU PLÁNOVAL, JEHO ŽIVOT SE UŽ

  VÍCE NEŽ TŘI DESÍTKY LET TOČÍ KOLEM TRÉNOVÁNÍ

  PARAPLAVCŮ. BEZESPORU MÁ VELKÝ PODÍL NA

  TOM, ŽE PARAPLAVÁNÍ JE DNES NEJÚSPĚŠNĚJŠÍM

  PARALYMPIJSKÝM SPORTEM VČESKÉ REPUBLICE.

  PODĚLIL SE SNÁMI OSVOJE VZPOMÍNKY

  ZE SVÉ VYTRVALÉ CESTY.

• Strana 11

  1111

  jsem sklapnul. Přijelo dvanáct jeho

  kámošů, většinou ti, co je Martin po-

  znal v Hrabyni, a týden jsme bydleli

  na bloku 12 strahovských kolejí, kde

  jsem před tím bydlel ve vrcholáči,

  ze strahovské menzy jsme nosili ve

  várnicích jídlo, protože do menzy

  byly ještě jen schody, a plavali jsme

  ve strahovském bazénu, kde jsem

  trénoval po přechodu ze Znojma do

  Prahy.

  Ten byl náhodou postaven bez

  schodů, a tak se Strahov stal mís-

  tem velkého paraplaveckého třesku,

  který byl tak tichý, že o něm prak-

  ticky nikdo nevěděl. Bylo to čiročiré

  průkopnictví, žádná bezbariérovost,

  všechno jen elán, nasazení, přátel-

  ství, „lust for life“. Vše stálo na bázi

  vzájemného naslouchání, učení se,

  pochopení a porozumění. Po tom

  týdnu se dostavil stav katarze a při

  loučení s Indiánem, Petrem Košu-

  tem, jedním z účastníků, jsem zažil

  plný stav vědomí „ano, tohle chci

  dělat“. Svítilo slunce, Tomáš Scharf

  seděl na místě řidiče, Indy stál na

  spasmech opíraje se o moje rame-

  no a Tomasova favorita, táhla z něj

  vodka a já věděl, že tohle je osvícení,

  osvobození, úděl a že už jsem zba-

  ven dilemat volby.

  Kdo byli ti první průkopníci?

  Všichni měli míšní léze, takže para-

  plegici a kvadruplegici. Tehdy v re-

  habiliťácích fungoval systém „opako-

  vaček“, na které jezdili staří mazáci

  a učili mladé hochy a dívky, kterak

  vjet do života na kolech. Na Strahově

  se sešla podivuhodná sestava, sku-

  teční pionýři, kteří se vydali dobývat

  do té doby vozíčkáři prakticky ne-

  probádané vodní krajiny. Byli mezi

  nimi lidé, kteří dnes patří mezi le-

  gendy parasportu, a všichni jsme za

  to tehdy uměli vzít i společensky.

  Kovi byl tehdy vozíčkář nováček

  a ještě osm let to trvalo, než v Sydney

  vyplaval své první zlato ve světovém

  rekordu a dlouhých dvanáct let od

  prvního Strahova vedlo ke zlatému

  hattricku v Aténách. Od první do po-

  slední velké soutěže Koviho provázel

  v reprezentaci Tomas Scharf. Michal

  Stefanu se stal naprostým fenomé-

  nem stolního tenisu, ale i tenisu a stej-

  ně tak jeho partnerka, stolně tenisová

  paralympijská medailistka Jitka Pi-

  varčiová. Pavel Ermis, Petr Škorník,

  Míra Klečka, Bob Mrva, Jirka Arny

  Kadeřávek, Jirka Vrba, Tomáš Jochy-

  mek, naše orientační závodnice Jarka

  Setkání s původní

  „starou gardou“

  vždy vyvolá

  vzpomínky

  na začátky.

  Navzdory a zároveň díky handicapu

  se ze mě stal vrcholový plavec.

  V roce 1983 jsem byl přijat do

  střediska vrcholového sportu v Praze

  a v roce 1985 jsem začal studovat

  trenérství plavání na FTVS UK.

• Strana 12

  TÉMA / VYTRVALOST

  Mrtková, Eva Tomanová, Jitka Kadle-

  cová (pokoj její duši), ne zcela spor-

  tovní typy jako Indián nebo Jirka Ze-

  hnula, Míra Sejkot, ti všichni vnášeli

  do toho neobvyklého společenství té

  doby svůj osobitý vklad. Říkáme jim

  Hrdinové 92. Tehdy to byli všechno

  klasičtí „habři“ po úraze.

  Dnes je to jinak a v našem od té

  doby značně rozvětveném programu

  mají převahu děti s dětskou mozko-

  vou obrnou, vrozenými handica-

  py a plavce po úraze abys pohledal.

  Všechno se změnilo, systém péče je

  jiný a životní styl také. Všichni jsou

  na sebe opatrnější, každý hledí někde

  pracovat, tehdy bylo všechno více

  punk, necévkovalo se, každý si musel

  poradit in natura a lidé více vyhledá-

  vali společnost a aktivity. Je to hezky

  vidět i na složení repre týmu, kdy na

  Letní paralympiádě v Sydney 2000

  bylo z osmi plavců šest po úraze, za-

  tímco v Paříži bylo všech sedm plav-

  ců s vrozeným handicapem.

  Zkušenosti jsi ale sbíral ivza-

  hraničí – kde?

  V říjnu 1993 jsem i s mojí tehdejší

  milou Milenou Vavřičkovou, dnes

  Duškovou, odcestoval na třináct mě-

  síců do Izraele za poznáním dvou

  pravd – zda tuto práci skutečně jsem

  schopen dělat a zda má víra obsto-

  jí v konfrontaci s realitou poznávání

  kořenů naší židokřesťanské kultury.

  Podivuhodnými cestami jsme se

  dostali do kibucu Jizre’el a z něj pak

  do Sportovního centra Ilan Haifa,

  kam se jezdila učit plavat tehdy šes-

  tiletá Inbal Pezaro. Ředitelem centra

  byl Uzi a jeho manželka byla půvo-

  dem z Čech. Přijali nás jako první

  dobrovolníky v historii. Bydleli jsme

  v karavanu hned u centra, přes den

  jsme dělali asistenci ve stacioná-

  ři Beith Miriam, to byla úplně nová

  zkušenost. Do té doby jsem znal jen

  poúrazové paraplegiky a kvadruple-

  giky, ve stacionáři byli lidé s velmi

  těžkými vrozenými handicapy, řada

  z nich nemohla udělat žádný pohyb,

  nemohli se ani vyjádřit slovně, o to

  víc jsme komunikovali neverbálně.

  Prošli jsme skutečně náročnou

  osobní asistencí, kterou jsem si do té

  doby nedovedl představit. Odpoled-

  ne jsem pak učil v Centru Ilan pla-

  vání handicapované děti a dospělé,

  kteří tam přijížděli na plavecké lekce,

  a Milena vedla pilotní program mo-

  derní gymnastiky pro dívky s handi-

  capem. Za čas jsem převzal i trénink

  sportovní skupiny, z šestileté Inbal se

  o deset let později stala paralympij-

  ská vítězka a Uri Moses plaval hned

  v Atlantě 1996 finále.

  Byla to klíčová zkušenost?

  V České republice bych se nikdy k tak

  intenzivní praxi nedostal. Prošel jsem

  během roku vším – náročnou osobní

  asistencí, vedením individuální vý-

  uky neplavců, tréninkem sportovního

  družstva s budoucími paralympioni-

  ky. V zimě v době dešťů tři měsíce ne-

  přetržitě pršelo, v létě bylo nepřetržitě

  horko, klimatizaci v karavanu jsme

  měli jen na ozdobu. V lázních Hamei

  Tiberias jsme od srpna do října dělali

  masáže a hydroterapii, často jsme byli

  namočení osm hodin v teplé termální

  vodě, byli jsme zmakaný, a když jsme

  vyšli ven, dostali jsme nálož horkého

  vzduchu léta u Kineretu 212 metrů

  pod mořem.

  Byla to zkouška, osobní prověrka.

  Nevěděli jsme, jak to budeme dělat

  po návratu do Čech, ale věděli jsme,

  že vydržíme všechno. Někoho může

  vyděsit, že v této činnosti je někdy

  potřeba někomu i utřít zadek, ale to

  je právě obraz života v jeho plnosti,

  je to zbavení se vlastních idylických

  představ o tom, že budu mít sluníč-

  kovou práci, kde budu tuze pomáhat

  nemohoucím lidičkám a půjdu za to

  do nebíčka. S takovou představou

  přijde člověk leda tak do peklíčka.

  Co se dělo po návratu?

  Stál o mě Zdeněk Škaroupka, mluvil

  se mnou ještě před odjezdem a po

  návratu mě skutečně zaměstnal.

  Plavání má být

  hlavně zábava

  a radost.

  KONEV ve Strakonicích aneb Martin Kovář a Jan Nevrkla

  stále spolu při paraplavání.

• Strana 13

  13

  Musel mít se mnou nervy, já jel po-

  řád na vlně postizraelské a byly de-

  vadesátky. Nevím, jak jsem to přežil,

  ale každopádně jsem během toho

  zvládnul i rozjet projekt Kontakt,

  který Zdeněk Škaroupka vymys-

  lel. Jezdil jsem do rehabiliťáků, do

  Kladrub, občas i do Hrabyně a Luže,

  kontaktoval jsem čerstvě zpřerážené

  jinochy, dívky, chlapy a ženské a lá-

  kal je na strahovské kurzy.

  Hlavním lákadlem nebyla voda, ale

  večerní koncerty, hospoda ve spole-

  čenství, kde si lze ledacos sdělit, ta po-

  věst o strahovských týdnech se nesla

  rychle. Dvakrát denně jsme plavali,

  s Kontem Bariéry jsme plavecký tý-

  den propojovali i s projektem Počíta-

  če proti bariérám, v Praze už probíhal

  pravidelný trénink a účastníci kurzu

  se dostávali do přirozené komunika-

  ce s těmi, kteří už „seděli“ déle.

  Souběžně probíhalo plavání

  i v Brně. V roce 1998 jsme založi-

  li občanské sdružení KONTAKT bB,

  později spolek, dnes zapsaný ústav

  ČESKÉ PARA PLAVÁNÍ. Původ-

  ně jsme byli registrovanou sociální

  službou, ale v roce 2016 jsme od

  toho ustoupili – byrokracie by prak-

  ticky udusila možnost dělat plavání.

  Dnes jsme nepokrytě i podle názvu

  paraplavecká organizace, ale ten so-

  ciální rozměr a duch přátelství, sou-

  náležitosti, pochopení a porozumění

  v tom zůstal.

  Jak ten přenos funguje?

  Aniž byste nad tím uvažovali, zjistíte,

  že najednou myslíte úplně jinak. Už

  jen to, jak se u nás naučí lidé pracovat

  s dechem, ledacos ovlivní. Lepší dech

  znamená více kyslíku a více kyslíku

  znamená více chuti do života.

  Klademe důraz na symetrii, tak-

  že třeba u plavců s hemiparézou se

  snažíme rozvíjet i paretickou polo-

  vinu těla, klademe důraz na to, aby

  se paretická strana přizpůsobovala

  funkčnější půlce, nikoliv naopak.

  Plavání posiluje celkové zklidnění,

  schopnost udělat pohyb řízeně, po-

  malu, plynule, žádná „škubatura“,

  rozvíjí maximálně zbytkový funkční

  potenciál. Během dvanácti cviků pla-

  vecké gymnastiky, která je součástí

  naší unikátní Metodiky KONEV, se

  plavci učí práci s těžištěm a ovládá-

  ním těla. Podstatná je ale ta proměna

  v uvažování a v sebedůvěře.

  Stál jsi uzrodu nové metody…

  Na začátku nebylo nic. K dispozici

  byly informace o Halliwickově me-

  todě, nějakou formu hydroterapie

  provozovali ve Vojtově centru v Itálii,

  ale ucelený materiál, ze kterého by

  se dalo vycházet, na celém světě ne-

  byl k dispozici. V Izraeli také neměli

  žádnou metodiku, prostě se s lidmi

  nějak živelně pracovalo. Prošlo mi

  tam ale rukama ohromné množství

  lidí nejrůznějších diagnóz a měl jsem

  možnost přemýšlet jak na to. Postu-

  py se mi začaly skládat v hlavě.

  Po návratu jsme s Martinem Ková-

  řem pracovali na jeho disertační prá-

  ci, já poskytoval tu praxi a Martin to

  skládal do formální podoby textu a na

  FTVS pak práci s názvem Metodic-

  ká řada plavání jedinců s míšní lézí

  obhájil. Postupy jsme v KONTAKTU

  neustále rozvíjeli, a tak vznikla KO-

  NEV čili Kovář–Nevrkla. Tu metodi-

  ku rozvíjím neustále, dnes je preci-

  zně formalizovaná, na webu máme

  instruktážní videa a texty, Martin už

  působí v roli supervizora, pozoro-

  vatele, ale já to pořád beru jako dílo

  nás obou, protože bez jeho impulsu

  Prošel jsem během roku vším –

  náročnou osobní asistencí, vedením

  individuální výuky neplavců,

  tréninkem sportovního družstva

  s budoucími paralympioniky.

  Pro Jana Nevrklu

  se voda stala

  život formujícím

  živlem.

• Strana 14

  bych se nikdy do této sféry nevydal.

  Je to metodika nejen pro pohybově,

  zrakově a mentálně handicapované

  paraplavce, ale i pro plavce bez han-

  dicapu. Je to metoda pro děti i dospě-

  lé, pro neplavce, rekreačně kondiční

  plavce i pro paralympioniky a olym-

  pioniky na zlepšování techniky, je to

  cesta k plavání pro všechny. Ostatně

  nejlepším příkladem jsou i Koviho

  synové Jan a Antonín, kteří dělají

  na špičkové úrovni triatlon, u nás se

  učili plavat a stále k nám na plavecké

  tréninky chodí.

  Tvoje práce ale není jen oplavání,

  že?

  Přesně tak, není jen o bazénu. PARA

  PLAVÁNÍ PRAHA, z. s., má rozpočet

  téměř šest a ČESKÉ PARA PLAVÁNÍ,

  z. ú., čtyři miliony korun, celkem jde

  tedy o to sehnat deset milionů ročně.

  Máme zaměstnance, jsem tedy také

  manažer. Pořádáme tři závody Čes-

  kého poháru z celkových pěti, velký

  letní kemp ve Strakonicích s inten-

  zivním školením personálu všech

  paraplaveckých klubů, výjezdy na

  domácí závody a s menší skupinkou

  talentovaných plavců i na zahraniční

  mítinky, v Praze máme v pravidel-

  ném tréninku sto paraplavců a deset

  jejich nehandicapovaných sourozen-

  ců v programu Rodina.

  Na téhle práci je hezké, že je akční

  a pestrá, zároveň je však také někdy

  k zbláznění, protože člověk musí

  neustále přepínat z módu trenér do

  módu personalista, fundraiser, píá-

  rista, ekonom – a k tomu je potře-

  ba být neustále v naladění, aby člo-

  věk z přemíry dobra nevytekl. Vše

  je provázané, nejde dělat jedno bez

  druhého. Občas, když tlak v době

  pořádání velkých akcí v souběhu

  s celoročním tréninkem a třeba po-

  dáváním žádostí o finance vrcholí,

  tak si říkám, jestli to mám zapotřebí…

  Třicet let sprintuji na dlouhé trati. Ale

  nakonec vždycky převáží ten pocit

  osvobození z toho, že dělám činnost,

  kterou jsem budoval na zelené louce,

  mohu se s tím identifikovat. Vnímám

  to jako můj dobrý úděl, k němuž

  jsem byl povolán.

  Tvoje jméno je vparaplavání bez

  nadsázky pojem. Vybudoval jsi ši-

  roce fungující síť plaveckých akti-

  vit pro lidi spostižením. Vnímáš

  to jako svoje dílo?

  Na rozvoji se podílelo samozřejmě

  hodně lidí. Někdo tomu musí udělit

  impuls a někdo musí být motorem,

  vizionářem, který to vede přes vr-

  cholky hor, údolí, louky a pastviny

  k vodám v řekách, jezerech a mo-

  řích. Asi všichni vědí, co by zde v ob-

  lasti paraplavání bylo, kdyby mi jeblo,

  a to volání k údělu bych přeslechnul

  nebo ho někdy během těch více než

  třiceti let přestal slyšet. Je to moje

  dílo, ne ve smyslu vlastnictví, ale od-

  vedené práce.

  To dílo by rozhodně nebylo bez

  Martina Kováře, bez jeho počáteč-

  ního impulsu, neuvěřitelného dra-

  jvu, který do toho vnesl, bez jeho

  fenomenálních sportovních úspěchů

  ozdobených zlatým hattrickem se

  třemi světovými rekordy v Aténách.

  To dílo by nebylo naplněno duchem

  bez Dobrého ducha Kmene Josefa

  Duška řečeného Joseph. A nemělo by

  krásu a eleganci, nebýt Mileny Duš-

  kové, která u projektu byla od první-

  ho Strahova přes Izrael až po dnešní

  choreografie ve Strakonicích.

  Nic by nebylo bez Zdeňka Ška-

  roupky, děti s námi začaly plavat

  díky Romanu Doudymu Vojáčkovi.

  A dnes se všechno rozvíjí a posou-

  vá díky Štěpánu Cagaňovi, který je

  mým nástupcem a vede paraplavání

  v pozici předsedy Sekce paraplavání

  Českého svazu plaveckých sportů.

  Po létech bojů máme skvělou spo-

  lupráci s Českým paralympijským

  výborem a Štěpán je ideální typ na

  dobrou součinnost mezi všemi roz-

  hodujícími střešními subjekty i se

  všemi členskými kluby Sekce pa-

  raplavání. Paraplavání je dnes nej-

  úspěšnějším parasportem s nejpro-

  pracovanější koncepcí.

  Když se ohlédneš za svou vytrva-

  lou prací, řekl bys, že jsi naplnil

  svůj cíl?

  Vloni se nám podařilo naplnit strate-

  gický cíl ukotvení paraplavání v Čes-

  kém svazu plaveckých sportů. Jsem

  také rád, že došlo ke skvělé synergii

  s novým vedením Českého paralym-

  pijského výboru, což považuji za za-

  vršení třicetiletého úsilí.

  TÉMA / VYTRVALOST

  Nic by nebylo bez Zdeňka Škaroupky,

  děti s námi začaly plavat díky

  Romanu Doudymu Vojáčkovi. A dnes

  se všechno rozvíjí a posouvá díky

  Štěpánu Cagaňovi, který je mým

  nástupcem a vede paraplavání v pozici

  předsedy Sekce paraplavání Českého

  svazu plaveckých sportů.

  Unikátní metoda

  práce s lidmi

  s postižením

  nese výsledky.

• Strana 15

  15

  Zažil jsem nelehké období sporů

  s minulým vedením, byla to vyslo-

  veně válka se vším všudy, se všemi

  soudními instancemi, s intenzivní

  komunikací s Mezinárodním para-

  lympijským výborem a jeho práv-

  níky, se snahou o diskreditaci, se

  zastrašováním. Byl jsem několikrát

  na hraně kolapsu. Ustál jsem to, v té

  době jsme se snažili udržet naše or-

  ganizace nad vodou zejména s Rad-

  kou Kučírkovou, která u programu

  také byla od jeho počátků. Dnes se

  naše cesty dost rozešly, ale ve smí-

  ření s Českým paralympijským vý-

  borem mám naději, že se zase spojí.

  To smíření a naplnění strategické-

  ho cíle přišlo v době, kdy jsem pře-

  stal být bojovný, usilující, aktivistic-

  ký. Nestal jsem se rezignovaným, jen

  jsem našel vnitřní smíření, odstranil

  pocit nespravedlnosti ze svého nitra

  a teprve v tu chvíli se všechno začalo

  skládat do dobrého příběhu. Každá

  negace odčerpává spoustu energie

  a každý boj, i když zdánlivě za dob-

  rou věc, je vlastně negací.

  Hledání pochopení a porozumění

  je nezbytné i mimo výuku handica-

  povaných neplavců. Když se s něčím

  člověk nemůže identifikovat, může

  jít prostě od toho, nemusí se snažit

  všude nastolit spravedlnost za kaž-

  dou cenu, která stejně není ničím ji-

  ným než projekcí vlastních představ

  o spravedlnosti. Je těžké to rozeznat

  ve fázi, kdy je člověk na vzestupu,

  všechno se mu daří a má pocit, že je

  nesmrtelnej.

  Moje zásadní poučení tkví v tom,

  že člověk má dělat vždy jen věci, kte-

  ré může plně ovlivnit, které dělat umí

  nebo je schopen se je naučit, a má se

  snažit ovlivnit především sám sebe,

  protože jen skrze dobré ovlivnění

  sebe sama může člověk dobře ovlivnit

  i druhé. Jsem rád, že dělám tak dlouho,

  tak intenzivně a tak v plnosti to, co dě-

  lám. Díky Bohu! A Brambory! 

  Oproti počátkům,

  kdy převažovali

  lidé po úrazu

  páteře, pracuje

  dnes Jan Nevrkla

  hlavně s lidmi

  s DMO.

• Strana 16

  REFLEKTOR

  Stará garda

  za pecí ležet

  nebude…

  Na zástěrách členů Staré gardy,

  jednoho zklubů SenSen, svítí

  odznak slogem vysoké kuchařské

  čepice, která korunuje sváteční

  dort. Kuchaři akuchařky ve

  „výslužbě“ vůbec nelení – jen co

  dopekli svatomartinské rohlíčky

  pro Národní zemědělské muzeum,

  pustili se před adventem do

  vánočního pečení. Pro ty, kteří

  péct nemohou.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: MILAN JAROŠ

  Když vejdu do pootevřených dveří

  bytu, hned to z kuchyně zavoní a sly-

  ším bzukot komunikace. V místnosti

  je všude plech na plechu a také čtyři

  lidi, kteří vyndávají z trouby cukroví

  a vykrajují z těsta další kousky. Mezi

  nimi rozpoznám vysokou postavu

  Jiřího Eichnera, který celé tohle roz-

  manité dění Staré gardy evidentně

  „velitelsky řídí“. Cukroví bude nape-

  čeno mnoho kil, a až se nazdobí a po-

  cukruje, poputuje v krabičkách a sta-

  niolu s mašličkou za staršími seniory,

  kteří už tohle dělat nemohou.

  VÁŠEŇ PRO PEČENÍ NEMIZÍ

  Spolknu rychle jednu skvělou pusin-

  ku ze stolu a musím se pro vysvět-

  lení uchýlit s panem Eichnerem do

  ticha vedlejšího pokoje: „Dělal jsem

  šedesát let kuchaře, cukráře tehdy

  zrovna nebrali, byl spíš čas těžkého

  průmyslu. Od roku 1957 jsem pra-

  coval jako kuchař a moje paní byla

  také kuchařkou. Oba doma rádi pe-

  čeme – ta stará vášeň pro cukrařinu

  ve mně zůstala. Před pár lety jsem

  navrhl vánoční balíčky s cukrovím

  do domova Karla Boromejského

  Čtveřice ze Staré gardy:

  Jana Doksanská, Ruda Trsek,

  Jiří Eichner a Růžena Slavíková

• Strana 17

  17

• Strana 18

  REFLEKTOR / STARÁ GARDA MISTRŮ CUKRÁŘŮ A PEKAŘŮ

  v Řepích. Ten nápad matka předsta-

  vená uvítala.“

  Je načase, abychom si vše vysvět-

  lili pěkně od začátku. Pan Eichner

  se po třech měsících v důchodu, na

  který se strašně těšil, jak se bude

  „válet“, přece jen začal rozhlížet, co

  by se dalo dělat. Ležet „za pecí“ se

  mu nechtělo. První myšlenka, která

  ho napadla, byl Senior klub, ale asi

  po dvou letech navázal raději kon-

  takt se Starou gardou. Ta existovala

  – ovšem s přestávkami – už od roku

  1923. Návaznost na Starou gardu,

  nově existující součást Asociace ku-

  chařů a cukrářů ČR (od roku 2006)

  mu byla prostě bližší.

  Dost rychle se k jádru instalované

  pražské Staré gardy nabalovali dal-

  ší zájemci, byla jich dokonce stov-

  ka! Množství členů se v čase mění,

  teď je jich „jen“ padesát. „Bylo by

  proto skvělé, kdyby se přihlašovali

  další členové, protože i dnešní mla-

  dí kuchaři budou jednou staří,“ říká

  a pokračuje: „Stará garda z prvních

  desetiletí 20. století měla podporu

  tehdejších hoteliérů a restauratérů,

  třeba pánů Vojáčka a Oplta a mnoha

  dalších. Také finanční a materiální –

  pro ty, kteří by najednou přišli v ži-

  votě do úzkých. Moji šéfové se rádi

  scházeli v hospodě U tří bojovníků,

  a když jsem začal Starou gardu insta-

  lovat, přicházel sem i můj šéf ze Slo-

  vanského domu, kde jsem se vyučil.

  V naší branži bylo zvykem vykání,

  ale když se pan Kostýnek objevil, na-

  bídl mi: Tykej mi! Moc příjemný oka-

  mžik, chodil jsem na každou jejich

  schůzku. Stará garda se stala pevnou

  a váženou součástí asociace. Její hlas

  je totiž spojením s tradicí, na kterou

  navazujeme. A tak je to správně.“

  POMÁHAJÍ CELÝ ROK

  Stará garda pořádá celou řadu společ-

  ných výletů, exkurzí, setkání a samo-

  zřejmě společně vaří nejen na akcích

  asociace. Sami navštěvují domovy

  pro seniory, stále se také účastní celé

  řady gastronomických soutěží. Od

  prvních sezon se pražská Stará garda

  snaží pomáhat: „Třeba tím, že peče-

  me a vaříme – nejdřív jsme v letních

  měsících grilovali v Liboci, teď už pět

  let pečeme cukroví pro Řepy. A také

  vozíme balíčky na Bulovku, na oddě-

  lení onkologie. V rámci projektů Sene

  Cury jezdíme do domovů seniorů

  v celé republice, děláme pro ně bese-

  dy a v jejich rámci bývají ochutnávky

  toho, co vytvoříme – celého menu

  včetně moučníku.“ Desítky let vy-

  hledávaný kuchař na penzi plane pro

  cukrařinu. Pan Eichner doma sám

  ve větším množství nepeče, protože

  s manželkou mají cukrovku. Takže

  když přece peče, používá diabetic-

  ký cukr. Jeho vášeň pro cukrařinu

  přerostla v experimentování, existují

  recepty, které si vymyslel z takových

  ingrediencí, jako jsou konopná se-

  mínka nebo ovesné vločky.

  Zeptám se také pana Eichnera,

  jak to celé probíhá, to pečou všichni

  stejně? A kolik druhů? Výborná ku-

  chařka, herečka Laďka Kozderková

  tvrdila, že nic se neliší tolik jako její

  a maminčiny vanilkové rohlíčky. Jak

  se tedy peče ve Staré gardě? „Podle

  vlastní zkušenosti a svých receptur,“

  odpovídá Jiří Eichner: „Zrovna těch

  rohlíčků, o kterých mluvíte, je straš-

  ná spousta. Upečené rohlíčky totiž

  Růžena Slavíková

  a Jana Doksanská

  prohlížejí upečené

  cukroví...

  Jiří Eichner plní

  máslovým krémem

  kakaové ořechy.

• Strana 19

  19

  sladké nejsou, zesládnou, až se oba-

  lí. Letos potřebujeme napéct asi sto

  padesát balíčků. Každý z nás obvykle

  peče cukroví doma a pak ho rozdělí-

  me do balíčků a ozdobíme. Chceme,

  aby každý z nich byl pestrý svým

  složením. Členové gardy nakonec

  své cukroví přinesou, na každého

  ze čtyřiceti připadají tedy dvě kila

  cukroví. Abychom to všechno mohli

  rozdělit na sto padesát balíčků.“

  SENIOŘI PRO SENIORY PŘECE!

  Na cukrařinu se musí sehnat dobré

  a kvalitní ingredience. Dámy Rettigo-

  vá, Kejřová a další vyhlášení kuchaři

  a kuchařky ve svých knihách psali:

  Vezmeme dobré máslo, vezmeme

  dobrou mouku. Ale tehdy byl jeden

  druh. Co s tím? Pan Eichner odpovídá:

  „Když s něčím experimentuju, musím

  mouku vyzkoušet, těch druhů mouky

  je dneska strašně moc. Každá je jiná

  a má jinou strukturu. Na nedávnou

  akci v Národním zemědělském mu-

  zeu jsme dělali martinské rohlíčky

  ze čtyř druhů mouky, a každý rohlí-

  ček byl ve výsledku jinačí. A dneska?

  Cukroví, jak se u nás dělá dneska, je

  novodobé – zhruba od druhé polo-

  viny 20. století. V současnosti totiž

  potřebují hospodyně rychle pracovat,

  rychle to udělat. Staré receptury byly

  složité, těsto se nechávalo odležet.“

  Namítám, že ceny másla strmě

  rostou, odpověď je stručná: „Kaž-

  dý doma do toho vloží i své pení-

  ze. Nákladové položky se většinou

  takhle hradí, protože roční příspě-

  vek z asociace vše nepokryje. Máme

  také akce, které jsou finanční injekcí

  pro nás a všechno, co děláme. Naše

  výrobky jsme na gastronomických

  akcích prodávali. Nebo nám hostitelé

  zaplatí cestu a suroviny, které použi-

  jeme. Senioři pro seniory přece!“

  Stejná slova zazní od přítomných

  kuchařů a cukrářů ve voňavé kuchyni:

  Jany Doksanské, Rudly Trska, Růženy

  Slavíkové a samozřejmě Jiřího Eich-

  nera. Sborem zaznívá souhlas s akcí,

  kterou jim pokaždé konec roku přiná-

  ší. Podle jejich názorů bývají v domo-

  vech klienti často sami, stýská se jim!

  Je potřeba starým seniorům pomáhat,

  třeba tam jednou budeme také, říkají.

  Kdybych prý viděla, jak nad cukrovím

  září, někdy se ukáže i slzička, říkají.

  Na závěr mi Jiří Eichner ukáže svou

  knihovničku starých kuchařek. „Víte,

  u mě ta profese není hobby, je to ,kůň‘,

  který mě táhne dopředu. Vždycky mě

  vaření a pečení zajímalo a bude zají-

  mat. Celá léta sbírám staré kuchařky,

  některé nejsou tištěné, ale i psané ru-

  kou. První jsem si za sto korun kou-

  pil jako učeň dva díly Slovníku umění

  kuchařského, v té době nevycházely

  žádné kuchařky. Ten dnešní boom,

  kdy vydává kuchařku každý, kdo jde

  po ulici, neexistoval. V roce 1976

  jsem začal sbírat vázané knihy, noviny

  a sešity s recepty. Cukrařina je umění,

  stejně jako kuchařina,“ zakončí, „ale

  musí se dělat hezky, dobře a s láskou.“

  A dodá zamyšleně: „Je umění umět

  potěšit lidi dobrým jídlem.“

  Hned po novém roce se ve Staré

  gardě chystají nové projekty, včetně

  výletů – vše se bude jako obyčejně

  plánovat na společných schůzkách

  hned na začátku měsíce. Stará garda

  je fakt dobrá parta. 

  Jiří Eichner (*)

  Český kuchař, který strávil přes šedesát let vkuchyni.

  Je předsedou spolku Stará garda kuchařů acukrářů,

  nositelem čestného uznání Nadace Charty  amnoha

  dalších medailí. Svojí aktivitou navazuje na předválečnou

  Starou gardu – současná garda se opírá odalší desítky

  aktivních členů. Stará garda mistrů kuchařů acukrářů

  (ve zkratce SGMKC) je pevnou součástí Asociace kuchařů

  acukrářů ČR (zkratka AKC) od roku .

  Více na www.akc.cr.cz.

  Výzva pro všechny

  kuchaře acukráře

  Další zájemci se do spolku Stará garda mohou jednoduše

  přihlásit. Stará garda je přístupná všem, nejen těm, kteří

  mají rádi vaření igastronomii – je tu také volná pozice

  účetní… Pište panu Eichnerovi: jeichner@seznam.cz.

  Na naplněnou krabičku

  patří ještě staniol s mašlí.

  Ruda Trsek právě

  vyndal z trouby

  upečený plech

  vanilkových

  rohlíčků.

• Strana 20

  REFLEKTOR / DOMÁCÍ DIALÝZA

  Děkuju ti, mašinko,

  že mi léčíš maminku

  Necelý rok po narození dítěte jí selhaly ledviny.

  Na pravidelnou dialýzu už ale Věra Doláková

  dojíždět nemusí. Zařízení na čištění krve

  má od jara doma. Domácí dialýzu si nemůže

  vynachválit. Odpadly jí pravidelné cesty

  do dialyzačního střediska, ale hlavně díky ní

  může trávit více času se svým šestiletým synem.

  Text: ANDREA SKALICKÁ

  Foto: MILAN JAROŠ

  Proč vám vlastně přestaly ledvi-

  ny fungovat?

  Potíže s ledvinami jsem měla už od

  dospívání. V dětství jsem trpěla na

  angíny a velmi často jsem brala an-

  tibiotika. Asi ve 12 letech jsem byla

  několikrát na pozorování v nemoc-

  nici. Tehdy zjistili, že mám vysokou

  bílkovinu v moči a vysoký tlak. Do-

  stala jsem léky a musela jsem se šet-

  řit. Později se díky biopsii ukázalo, že

  mám chronické onemocnění ledvin.

  Používá se pro něj zkratka FSGS,

  protože jde o fokálně segmentální

  glomerulosklerózu. Velmi zjednodu-

  šeně řečeno: ledviny při tomto one-

  mocnění postupně přestávají fungo-

  vat, stává se z nich jakási nefunkční

  houba.

  V37 letech jste otěhotněla. Jak

  to ovlivnilo vaši nemoc?

  Zásadně. Po pravdě, lékaři z mého

  těhotenství radost neměli, i když

  jsem se v prvním trimestru cítila

  báječně. Měla jsem nízký tlak, vysa-

  dili mi léky, všechno bylo v pohodě.

  V druhém trimestru se už tělo začalo

  více namáhat. Tlak mi začal nekont-

  rolovatelně létat, lékaři mi navyšova-

  li dávky léků. V 26. týdnu mi dopo-

  ručili těhotenství ukončit.

  To jste, předpokládám, nechtěla…

  V žádném případě. Řekla jsem si,

  že to zvládnu. Doslova jsem se na-

  programovala na to, že to miminko

  donosím. Věděla jsem, že když se

  to nepovede teď, nepovede se to už

  nikdy. Žila jsem tehdy s manželem

  v Egyptě. S jedním z lékařů, kteří

  mě léčili, jsme se domluvili na tom,

  že budeme v úzkém kontaktu, kdyby

  cokoli. Zůstala jsem ležet doma v po-

  steli, pořád jsem si měřila tlak a če-

  kala jsem, až malý doroste.

  Kdy jste nakonec porodila?

  V sedmém měsíci. Považovala jsem

  to za zázrak. Cílem bylo, aby měl syn

  aspoň dvě kila. V jednu chvíli jsem

  přestala cítit ozvy a měla jsem i špat-

  nou plodovou vodu, takže jsem šla

  na akutního císaře. Jeden z nefrologů

  mi po porodu řekl, že jsem těhoten-

  stvím ohrozila sama sebe na životě,

  že jsem to nemusela přežít. Po poro-

  du jsem strašně otekla a ledviny už

  pracovaly jen omezeně, ale pořád

  ještě částečně pracovaly.

  Akdy přestaly fungovat úplně?

  Asi 10 měsíců po porodu mi najed-

  nou začalo být opravdu velmi špatně.

  Měla jsem stavy, které jsem nikdy

  předtím nezažila, ale se svým chro-

  nickým onemocněním ledvin jsem si

  je nespojila. Cítila jsem zvláštní svě-

  dění po celém těle, byla jsem straš-

  Měla jsem stavy,

  které jsem nikdy

  předtím nezažila, ale

  se svým chronickým

  onemocněním ledvin

  jsem si je nespojila. Cítila

  jsem zvláštní svědění

  po celém těle, byla jsem

  strašně unavená. Myslela

  jsem si, že jde o nějakou

  jinou nemoc.

• Strana 21

  21

  ně unavená. Myslela jsem si, že jde

  o nějakou jinou nemoc. Při krevních

  testech se ale zjistilo, že mám vyso-

  kou hladinu kreatininu, a okamžitě

  mě přijali na JIP. Tehdy mi udělali

  první dialýzu. Zároveň mi zavedli do

  ruky takzvaný šant, to je taková spoj-

  ka mezi tepnou a žílou, do které se

  pak zavádějí dialyzační jehly.

  Jak jste vté době zvládala péči

  osyna?

  Nejvíc mi pomohla maminka. Na-

  stěhovala se k nám a první tři roky

  mi se vším pomáhala. Manžel mě

  podpořil jen slovně, ale jinak se ne-

  staral. Vztah v Egyptě se mi nakonec

  roz padl, i proto jsem se nakonec se

  synem vrátila do Čech. Postupně

  jsem se stavěla na vlastní nohy – na-

  šla jsem si práci i bydlení. Když vás

  potřebuje dítě, musíte zatnout zuby

  a fungovat. Zdravotní péči jsem ale

  v Egyptě měla dobrou, první čtyři

  roky dialýz jsem absolvovala tam,

  včetně porodu.

  Kdy jste se vrátila domů?

  Koncem loňského roku. Od ledna

  jsem už začala docházet na dialýzy

  v Česku. Třikrát do týdne jsem jezdi-

  la sanitkou z Poděbrad, kde bydlíme,

  na dialyzační středisko do Nymbur-

  ka. Zároveň jsem si našla práci na

  plný úvazek. Skloubit ji s péčí o syna

  a s dialýzami bylo náročné. Chodila

  jsem na ně třeba od půl sedmé večer

  do půlnoci. V pět ráno jsem pak jela

  do práce, takže jsem syna prakticky

  dva dny neviděla. To bylo hrozné.

  Možnost domácí dialýzy jsem proto

  velmi uvítala.

  Na domácí dialýze jste od dubna.

  Jak dlouho jste se učila ji obslu-

  hovat?

  Když vás potřebuje dítě,

  musíte zatnout zuby

  a fungovat. Zdravotní

  péči jsem ale v Egyptě

  měla dobrou, první

  čtyři roky dialýz jsem

  absolvovala tam,

  včetně porodu.

  Šestiletý syn je Věře

  velkou oporou. Kdykoliv

  ji dokáže rozveselit.

• Strana 22

  REFLEKTOR / DOMÁCÍ DIALÝZA

  Tři týdny jsem měla intenzivní zá-

  cvik se sestřičkami. Chodily ke mně

  a školily mě. Každý den jsem přidá-

  vala jeden krok navíc, až jsem na-

  byla určité jistoty a postupně jsem

  se v péči o přístroj osamostatňovala.

  Pak jsme se se sestřičkami napří-

  klad domluvily, že přijdou, když už

  budu mít přístroj přichystaný, nebo

  ve chvíli, kdy už jsem byla připoje-

  ná. Příště už přišly jen zkontrolovat,

  jak se odpojuju. Mohla jsem se zeptat

  kdykoli na cokoli, byly skvělé, i lid-

  sky jsme si sedly. Teprve ve chvíli,

  kdy jsem si byla vším naprosto jistá,

  mě už nechaly pracovat s přístrojem

  samostatně.

  Chodí kvám iteď sestřičky někdy

  na kontrolu?

  Ano, minimálně jednou za měsíc se

  tu některá z nich objeví a vše překon-

  troluje. Zastaví se také kdykoliv, kdy

  je potřeba něco na mašině přenasta-

  vit. Zároveň chodím jednou za měsíc

  k lékařce, která mi zkontroluje krev

  a z výsledků pozná, jestli je dialýza

  účinná. V případě potřeby pak mění

  délku dialýzy nebo podíl jednotlivých

  prvků v dialyzačním roztoku. Teď mi

  například ubrala draslík.

  Přístroj musíte ovládat bezchyb-

  ně. Jak řešíte případné kompli-

  kace?

  Zavolám na helplinku, která funguje

  nonstop. S čímkoliv mi tu okamžitě

  poradí. Zároveň mám na ruce nalepe-

  ný senzor, který mě při dialýze hlídá.

  V případě, že by bylo něco v nepo-

  řádku, okamžitě se ozve. Nejzamilo-

  vanější je do té mašiny můj šestiletý

  syn. Kolikrát kolem ní projde, pohladí

  ji a řekne: „Děkuju ti, mašinko, že mi

  léčíš maminku.“ Oba jsme šťastní, že

  na sebe máme víc času. Celkově se

  zklidnil. Nemusí se bát, že se mu ne-

  vrátím z nemocnice domů. Už zažil

  i chvíle, kdy jsem na tom byla oprav-

  du zle. Teď ví, že jsem tady pro něj.

  Kdy si dialýzu děláte?

  Podle situace. Musí proběhnout pět-

  krát do týdne, ale přesný čas si ur-

  čuji sama. Což je nejčastěji přes noc.

  Uspím syna a připojím se. Během

  dialýzy si sice můžu i trochu zdřím-

  nout, ale je to spíše takový polospá-

  nek. Po třech čtyřech hodinách se

  odpojuji. Ten komfort, že nemusíte

  čekat na sanitku, než vás přiveze

  a odveze, že jste při dialýze doma,

  je k nezaplacení. Když se syn vzbudí

  a neležím vedle něj v posteli, přijde

  za mnou, přitulí se a spí dál. Věřím

  ale, že i tohle je dočasné a že se jed-

  noho dne dočkám transplantace.

  Díky této naději všechno lépe zvlá-

  dám.

  Třikrát do týdne jsem jezdila sanitkou

  z Poděbrad, kde bydlíme, na dialyzační

  středisko do Nymburka. Zároveň jsem

  si našla práci na plný úvazek. Skloubit

  ji s péčí o syna a s dialýzami bylo

  náročné.

  Věra se těší, že

  se jednou dočká

  transplantace

  ledviny.

• Strana 23

  23

  Ajste už na čekací listině?

  Ještě ne, ale podstupuju už vyšetření

  nutná k tomu, aby mě na ni zařadi-

  li. Ráda bych na ni byla zapsaná co

  nejdříve. Na ledvinu se u nás čeká

  v průměru dva roky, zároveň ale

  k transplantaci může dojít kdykoli.

  Těším se, až to všechno bude za námi

  a začneme žít se synem zase nor-

  mální život. Třeba se sebereme a od-

  jedeme někam na celý týden. Vím,

  že u nás existuje i tzv. prázdninová

  dialýza, kdy se předem na kterémko-

  liv středisku domluvíte a necháte se

  dialyzovat tam, ale zatím jsem ji ješ-

  tě nevyužila, i když je to skvělá věc.

  V Egyptě bych si tuto službu musela

  velmi draze zaplatit. Kdyby bylo po-

  třeba, mohla bych si převézt kamkoli

  i svou domácí dialýzu. Někteří lidé se

  na léto odstěhují na chatu a nechávají

  si dialyzační roztoky vozit tam.

  Jak se žije člověku bez ledvin?

  Kolik toho za den můžete vypít?

  Tekutiny můžu přijímat jen omeze-

  ně. Vypiju tak litr až litr a čtvrt den-

  ně, ale počítají se do toho i polévky,

  omáčky, ovoce nebo zelenina. Ně-

  kdy mám tak hroznou žízeň, že se

  nemůžu ani dopít. Jsou na to různé

  fígle, například vycucat větrový bon-

  bon nebo kostku ledu. Konzultovat

  s lékařkou musím i jídlo. Donedávna

  jsem byla na nízkodraslíkové dietě,

  musela jsem proto omezovat třeba

  i rajčata nebo brambory. Hlídám si

  i přísun fosforu, který je v rybách,

  oříšcích, mase nebo tučnějších sý-

  rech. S nefunkčními ledvinami je

  spojená i velká únava. Mám i další

  zdravotní problémy. Například teď

  mi ubývá hemoglobin a lékaři zjiš-

  ťují, co je přesná příčina. Museli mi

  už dávat několikrát transfuzi a beru

  léky na podporu krvetvorby.

  Přesto jste velká optimistka. Co

  vám nejvíc pomáhá?

  Právě ta naděje, že to všechno skon-

  čí transplantací ledviny. Skvělé je

  i to, že tu kolem mě pořád poletuje

  ten malý prďola. Nikdy mě nenechá

  truchlit, rozveselí mě raz dva. I když

  je mi někdy ouvej, je lepší se smát

  než se utápět v sebelítosti. Smích

  léčí. 

  Na ledvinu se u nás čeká v průměru

  dva roky, zároveň ale k transplantaci

  může dojít kdykoli. Těším se, až to

  všechno bude za námi a začneme žít

  se synem zase normální život. Třeba

  se sebereme a odjedeme někam na

  celý týden.

• Strana 24

  REFLEKTOR / BEZ FAULU – KONTO BARIÉRY

  Prát se sosudem má vDNA

  Text: NAĎA ŠERÁKOVÁ

  Foto: MILAN JAROŠ

  S Matějem a jeho maminkou se po-

  tkáváme na podvečerním tréninku

  českobudějovického týmu basket-

  balistů na vozíku Tigers. A zatím-

  co na palubovku místní základní

  školy vyjíždí desítka mladých žen

  a mužů, Andrea Cisárová nám vy-

  práví, čím vším si její syn prošel.

  Matěj se od narození léčil ve Fakult-

  ní nemocnici Bulovka pro vrozenou

  vývojovou vadu obou chodidel a již

  v útlém věku prodělal několik ope-

  rací. Bohužel kolem třetího roku se

  u něj začal projevovat nestandardní

  vývoj kloubů a začaly se mu defor-

  movat prsty, kolena a lokty. Na řadu

  tak přišlo genetické vyšetření, díky

  kterému lékaři zjistili, že Matěj trpí

  vzácným a velmi vážným onemoc-

  něním, mnohočetnou epifizální kost-

  ní dysplázií.

  AKČNÍ DÍTĚ

  Odmalička byl navzdory diagnóze

  akční dítě, jako batole dokonce běhal.

  Jeho maminka s lehkým úsměvem

  říká, že to byl prostě normální kluk,

  který miloval pohyb a sport, a i přes

  různá fyzická omezení nejraději trá-

  vil čas venku a zkoušel všechno, co

  jeho o dva roky starší bratr nebo jeho

  zdraví kamarádi. Dokonce se naučil

  i bruslit, což mnozí považovali za

  nemožné. Byl houževnatý, do svých

  deseti let chodil a vozíček zatím ne-

  potřeboval.

  Vše se ale změnilo s Matějovým

  růstem, kdy se jeho klouby a páteř

  začaly deformovat. Od té doby je

  odkázán na vozík, má za sebou další

  náročné operace, celkově jich absol-

  voval už třináct a další ho v budouc-

  nu čekají. Od té doby Matěj vlastně

  žije s neustálou bolestí. Jak ale paní

  Cisárová dodává, Matěj má DNA bo-

  jovníka a jen tak se nevzdává, což se

  promítá nejenom do jeho pozitivního

  přístupu k rehabilitacím a cvičením,

  ale i do jeho studijních výsledků.

  Matěj je nadaný student, navště-

  vuje běžnou základní školu a na vy-

  svědčení má samé jedničky. Na jaře

  ho čekají přijímací zkoušky na střed-

  ní školu, ve hře je i gymnázium, ale

  Na konci ledna 2025

  odstartuje další ročník

  charitativní části

  projektu Bez faulu České

  basketbalové federace,

  jehož dlouholetým

  partnerem je Konto

  Bariéry. V loňském roce

  kluby, partneři, rozhodčí

  a fanoušci společně

  dokázali vybrat

  300 tisíc korun, za které

  si tým Pražských jezdců

  mohl pořídit tři nové

  basketbalové vozíky.

  Tváří nadcházejícího

  ročníku bude čtrnáctiletý

  Matěj Cisár, usměvavý

  kluk z Malšic, který

  dostal do vínku kromě

  zdravotních omezení

  také obrovskou dávku

  bojovnosti. A od léta

  je součástí týmu

  basketbalistů na vozíku

  Tigers České Budějovice.

  I při rozcvičce se Matěj usmívá, pohyb ho prostě baví.

• Strana 25

  25

  rozhodování kromě studijních před-

  pokladů ovlivňuje třeba i bezbarié-

  rovost školní budovy, která v Česku

  stále ještě není standardem.

  Cisárovi jsou na první pohled běž-

  ná rodina se dvěma dospívajícími

  kluky. Ze slov maminky je patrné,

  že každodenní péče a starost o Ma-

  tějovo zdraví rodinu stmelila a že

  drží hodně při sobě. Matěj s bráchou

  do sebe umí pěkně šťouchnout, a to

  doslova, směje se Andrea, ale když je

  potřeba, starší brácha je Matějovým

  přirozeným ochráncem. A když mlu-

  ví o svém manželovi, vojákovi z po-

  volání, a říká, že je to prostě skvělý

  chlap, který je jí a celé rodině opo-

  rou, cítíme v jejím hlase pohnutí.

  BASKETBAL,

  LÁSKA NA PRVNÍ POHLED

  Rodiče se Matějovi snaží zajistit

  všechny možné pomůcky, které ho

  udržují v aktivním životě, umožňují

  mu sportovat a být v kontaktu s jeho

  vrstevníky. Rodinné prostředky sa-

  mozřejmě na vše nestačí a pomoc

  přichází z různých stran – nedávno

  se třeba zapojili kolegové z armády,

  kteří pomohli s financováním nové-

  ho handbiku. Matěj kromě něj jezdí

  i na tricyklu a rád plave. A letos v létě

  se na tréninkovém kempu organiza-

  ce Aktivně s vozíkem doslova zami-

  loval do basketbalu. Každé pondělí

  tak tráví s rodiči dvě hodiny na cestě

  do Českých Budějovic a zpět, kde

  trénuje s parabasketbalovým týmem

  českobudějovických Tigers. Zatím

  nevynechal jediný trénink, a když ho

  vidíte na hřišti, je vidět, že je přiroze-

  ně šikovný a že ho baví být součástí

  týmu. A skoro pořád se směje! 

  Charitativní kolo NBL Bez faulu 

  Charitativní zápasy národní basketbalové ligy Kooperativa

  NBL, součást iniciativy Bez faulu, budou probíhat vúnoru

  abřeznu  avyvrcholí zápasem All Star Game, který se

  tentokrát uskuteční vDěčíně.

  Tváří dalšího ročníku je čtrnáctiletý student Matěj Cisár,

  jehož příběh jsme vám dnes přiblížili.

  Bližší informace oprůběhu dalšího ročníku charitativní části

  projektu Bez faulu najdete na webových stránkách NBL

  aKonta Bariéry.

  Trénink „tygřích

  vozíčkářů“ je plný

  dynamických akcí.

• Strana 26

  REFLEKTOR / RANÁ PÉČE

  Raná péče je oporou

  i kompasem rodin

  Tři desítky let už pomáhá českobudějovická

  pobočka Společnosti pro ranou péči

  rodinám z jižních Čech a Vysočiny, kterým

  se narodí dítě se zrakovým postižením.

  Mezi zkušené zaměstnankyně patří

  ředitelka Jana Tušlová, koordinátorka

  sociální služby Helena Kolmanová nebo

  poradkyně rané péče Kateřina Marková.

  Co je na jejich záslužné práci baví, sčím

  se musejí vypořádat a proč nevyhrožují

  stávkou za vyšší plat?

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: AUTOR

  Pobočka společnosti sídlí v Čecho-

  vě ulici, kde mají k dispozici několik

  místností v přízemí budovy. „Spo-

  lečnost pro ranou péči poskytuje

  podporu rodinám dětí s postižením

  již od roku 1990,“ vysvětluje ředi-

  telka Jana Tušlová. „Naše kolegyně

  se z dobrovolnic, které hledaly pro

  rodiny dětí se zrakovým postižením

  jinou cestu než ústav a internátní

  školu, staly prvními profesionálními

  poradkyněmi rané péče v republice.

  Přišly s revoluční myšlenkou podpo-

  ry dítěte od narození, a to v domácím

  prostředí, což byla pro rodiny mno-

  hem příjemnější alternativa.“

  Tehdy existovala jen dvě pracoviš-

  tě, v Praze a v Brně, ze kterých raná

  péče pokrývala republiku. Cestování

  bylo velmi náročné, a když počet zá-

  jemců o ranou péči narůstal, začaly

  se otvírat krajské pobočky. „V již-

  ních Čechách vznikla začátkem roku

  1994 a já měla možnost být u toho.

  Za setkání s ranou péčí jsem moc

  vděčná, protože mohu působit tam,

  kde mi práce dává smysl, kde je kaž-

  dý den jiný a přináší stále nové vý-

  zvy. Navíc se v rané péči setkávám

  s úžasnými kolegyněmi s mimořád-

  ným přístupem ke klientům, na které

  se do práce vždy těším,“ svěřuje se

  Jana Tušlová.

  POMOC BEZ JISTOTY POMOCI

  Společnost z velké části financuje

  krajský úřad prostřednictvím státní

  dotace. „Přibližně 30 % z rozpočtu si

  sháníme sami. Nejvíce se to daří pro-

  střednictvím grantů z nadací, které se

  věnují podpoře rodin dětí s postiže-

  ním. Vzhledem k tomu, že pracujeme

  s rodinami dětí se zrakovými obtíže-

  mi, je naším stabilním donátorem Na-

  dační fond Českého rozhlasu, sbírka

  Světluška a Nadace Leontinka.“

  Díky takové podpoře mohou při-

  jmout všechny rodiny, které ranou

  péči potřebují, pracovat s dětmi už od

  narození nebo poskytovat program

  stimulace zraku, který je odlišuje od

  ostatních poskytovatelů rané péče.

  „Pomáhají nám s potřebným vybave-

  ním, například s nákupem drahých

  speciálních testů na zjištění zrako-

  vých dovedností dětí, s pořízením

  speciálních pomůcek i s financová-

  ním pobytů pro rodiny. Podporují nás

  Podporují nás obce, kde rodiny bydlí.

  Snažíme se sehnat i firemní dárce

  a jsme vděční za jejich podporu.

  Organizujeme charitativní akce,

  k nejvíce navštěvovaným patří vánoční

  trhy na náměstí a oblíbený sekáč.

• Strana 27

  27

  obce, kde rodiny bydlí. Snažíme se

  sehnat i firemní dárce a jsme vděč-

  ní za jejich podporu. Organizujeme

  charitativní akce, k nejvíce navštěvo-

  vaným patří vánoční trhy na náměstí

  a oblíbený sekáč,“ ilustruje ředitelka

  s tím, že na náměstí budou mít letos

  stánek s džemy a sirupy od 12. do

  15. prosince.

  Tak jako v jiných sociálních služ-

  bách ani zde nemají zaměstnanci

  vysoké finanční ohodnocení. Vy-

  hrožovat stávkou, jako v poslední

  době činí lékaři nebo policisté, však

  nebudou. „Mrzí nás, že ve srovnání

  s ostatními vysokoškoláky jsou platy

  sociálních pracovníků na současné

  úrovni,“ říká Jana Tušlová. Na obvyk-

  lý aktuální nástupní plat vysokoško-

  láka se sociální pracovník vyšplhá

  až po mnoha letech praxe. Přitom

  nároky na profesi poradkyně rané

  péče jsou vysoké. Musí se orientovat

  v oblasti podpory vývoje dítěte, ve

  speciální pedagogice, sociální práci,

  psychologii a znalost diagnóz dětí

  přesahuje do medicíny. „Během let

  jsme si zvykli, že je třeba dofinanco-

  vat i platy vlastními silami. Je to ně-

  kdy hodně vyčerpávající, s každým

  novým rokem jsme na začátku a ne-

  víme, kolik peněz se nám podaří pro

  konkrétní rok sehnat. Hodně by nám

  pomohlo víceleté financování, které

  už je možné u nadací.“

  Během let tu vymysleli hodně kri-

  zových scénářů, pokud se nepodaří

  finance sehnat, ale stávka to nikdy

  nebyla. „Náš čas je drahý a chceme

  ho věnovat rodinám s dětmi s po-

  stižením, spolupráce s nimi je naše

  prio rita. Pokud by nám odpadly sta-

  rosti se zajištěním financí pro ranou

  péči, pracovalo by se nám v daleko

  větším klidu a lépe by se dařilo se-

  hnat nové sociální pracovníky a udr-

  žet si ty zkušené. Se zkušeným tý-

  mem, schopným reagovat na každou

  situa ci v rodinách, mluvíme o úplně

  jiné kvalitě služby,“ dodává ředitelka.

  ROZVÍJET RODIČOVSTVÍ

  Mezi zkušené zaměstnance patří

  Helena Kolmanová. „Pracuji jako ko-

  ordinátorka sociální služby. Ročně

  naší službou projde na 160 rodin,

  jezdíme za nimi po celém Jihočes-

  kém kraji a částečně i na Vysočinu.

  Působím v přímé péči a jsem první

  člověk, na kterého se rodina obrací

  se zájmem o naši službu. Zatelefo-

  nuje nebo napíše e-mail, že se o nás

  dozvěděla nebo jí byla služba dopo-

  ručena lékařem. Při rozhovoru se

  doptávám, jakou konkrétní situaci

  řeší a zda spadá do naší cílové sku-

  piny. Pokud ano, pak zjistím všechny

  potřebné údaje a zprostředkuji kon-

  takt s poradkyní, která se následně

  vydá na schůzku přímo do rodiny.“

  Na místě s rodiči mluví poradky-

  ně o tom, jak vypadá proces služby,

  a samozřejmě i o tom, jaké potíže má

  jejich dítě. Pokud do cílové skupiny

  rodina nespadá, dostane kontakt na

  jiného poskytovatele rané péče, kte-

  rý naplní její potřeby. „Naše cílová

  skupina jsou rodiny dětí se zrako-

  vým a zrakovým a kombinovaným

  postižením, nebo rodiče s dětmi

  předčasně narozenými. Věk dětí je

  zákonem vymezen od narození ma-

  ximálně do sedmi let. To ale nezna-

  mená, že rodiny ranou péči využívají

  po celou tuto dobu. Snažíme se, aby

  se rodiče v situaci co nejrychleji zo-

  rientovali, dostali informace, postu-

  py, jak na to, rozvíjeli své rodičovství

  a stali se nezávislými na sociální

  službě. Vše směřujeme k tomu, aby

  rodina mohla žít podle svých před-

  stav a dítě mohlo úspěšně nastoupit

  do mateřské a později základní ško-

  ly,“ vysvětluje Helena Kolmanová.

  SVĚŘIT SVÉ STAROSTI

  Poradkyní rané péče je už deset let

  Kateřina Marková. „Věnuji se 22 ro-

  dinám. Těší mě, že nás rodiny pustí

  Poradkyně rané

  péče Kateřina

  Marková (vlevo)

  akoordinátorka

  sociální služby

  Helena Kolmanová

  pracují včeskobu-

  dějovické pobočce

  Společnosti

  pro ranou péči

  již řadu let.

• Strana 28

  REFLEKTOR / RANÁ PÉČE

  k sobě domů a mnohdy nám svěří

  věci, které neřeknou nikomu jinému.

  Velice si vážím jejich důvěry, že mi

  svěří své starosti a já jim pak můžu

  pomoci. Máme nastavená etická pra-

  vidla, která je dobré dodržet. S rodi-

  nami si při vstupu do služby domlou-

  váme pravidla chování, za kterých

  služba probíhá, práva a povinnosti

  obou stran. Jsme profesionálové,

  takže i když navštěvujeme rodiny

  doma, nejde jenom o tzv. povídání

  u kafíčka. Zaměřujeme se na podpo-

  ru vývoje dítěte, podporu rodiny, při-

  nášíme odborné informace a postu-

  py, zužitkováváme nejrůznější kurzy,

  které absolvujeme, a formulujeme

  pro rodinu doporučení,“ říká.

  Je podle ní důležité, aby je rodina

  kontaktovala sama, udělala rozhod-

  nutí a první krok ke změně. „Pomů-

  žeme s návodem, jak na to, ukážeme

  cesty, kudy mohou jít, a co je možné

  ke zlepšení stavu dítěte dělat. Ostatní

  je pak už na nich samotných a zále-

  ží na tom, jak během měsíce využijí

  naše doporučení. Nejdůležitější je

  čas, ve kterém děti rozvíjejí rodi-

  če. Odborník by činností s dítětem

  jednou za měsíc sám nic nezměnil.

  Za velký úspěch považuji, když je

  rodina v psychické pohodě, vyrov-

  ná se s diagnózou dítěte a s daným

  stavem se nevzdá obyčejného života.

  Mám s rodiči radost, když dítě učiní

  aspoň malé pokroky. Když se to ale

  nedaří a všichni děláme maximum,

  necítím to jako neúspěch. Vše záleží

  na zdravotním stavu dítěte a někdy

  je dobré alespoň zachovat stávající

  úroveň. Nejdůležitější je, aby dítěti

  i rodičům bylo dobře.“

  DŮLEŽITÝ FILMOVÝ DOKUMENT

  Před pár týdny vysílala Česká tele-

  vize film režiséra Jiřího Lenarta Děti

  rané péče, na jehož vzniku se podí-

  lela Společnost pro ranou péči. Do-

  kument si Kateřina Marková chválí.

  „Film je důležitý, protože o rané péči

  stále mnoho rodin neví, i když naše

  pobočka slaví letos třicet let. Infor-

  movanost veřejnosti je důležitá. Jsem

  moc ráda, že film vznikl a je takhle

  koncipovaný, protože chytil lidi za

  srdce. Snad si díky tomu diváci exis-

  tenci rané péče zapamatovali,“ doufá

  Kateřina Marková.

  Zamýšlí se také nad mzdami, které

  jsou v pečujících profesích obvykle

  malé. „Na to, kolik vzdělávání naše

  profese vyžaduje, jak velký rozhled

  musí mít a co všechno je třeba ab-

  solvovat, máme platy nízké. Naše

  vedení se nám jejich výši snaží kom-

  penzovat jinými výhodami. A proč

  nestávkujeme? Prostě jsme srdcaři.

  Peníze jsou pro mě až na druhém

  místě. Do práce se těším, protože

  dělám něco, co má smysl. Rodiny

  jsou rády, když k nim přijedu, a to je,

  co mě baví. Stávkovat za vyšší platy

  tady nikoho z nás nenapadlo ani ni-

  komu nepřišlo na mysl. Nemyslím si

  ale, že je pro vysokoškoláka důstojné

  pracovat za menší nástupní plat, než

  mají pro své zaměstnance známé

  potravinové řetězce,“ říká na závěr. 

  Společnost pro ranou péči,

  pobočka České Budějovice

  Čechova /,   České Budějovice

  Ředitelka Mgr. Jana Tušlová

  tel. +  ,

  e-mail: reditelka.budejovice@ranapece.cz

  budejovice@ranapece.cz, tel. +   ,

  www.ranapece.cz

  Pro rodiče dětí je

  k dispozici sklad

  plný pomůcek.

  Na pobočce mohou

  děti vyzkoušet

  své zrakové

  dovednosti.

• Strana 29

  ZNOVU

  VYDÁVÁME

  OBLÍBENÝ

  ČASOPIS

  MŮŽEŠ

  Najdete vněm informace

  arady zoblasti sociálních

  azdravotních služeb,

  informace onových

  pomůckách, onovinkách

  ve zdravotnictví avobčanské

  společnosti. Hodně se dozvíte

  iopráci Konta Bariéry,

  ozajímavých osudech klientů.

  Bezplatně můžete časopis dostávat až do své schránky,

  jednoduše si oněj napište do redakce na info@muzes.cz.

  Pokud se vám obsah bude líbit arozhodnete se naši práci podpořit,

  můžete přispět formou jednorázové DMS ve tvaru

  DMS KONTOBARIERY 30, DMS KONTOBARIERY 90 nebo

  DMS KONTOBARIERY 190 na telefonní číslo 87777

  nebo přispět jakoukoliv finanční částkou přímo na účet Konta Bariéry

  č. ú. 17 111 444 / 5500 svariabilním symbolem 62933. Děkujeme!

  Nové číslo vyjde každého čtvrt roku.

  29

• Strana 30

  Asociace poskytovatelů

  sociálních služeb ČR

  Vančurova 2904

  390 01 Tábor

  www.apsscr.cz

  Sociální služby

  v číslech

  Asociace poskytovatelů

  sociálních služeb ČR přináší

  Data za rok 2023, MPSV

  O 1/3

  lidí starších

  80 let se starají

  sociální

  služby

  lůžek

  v pobytových

  službách

  96 239

  mld. Kč náklady

  na sociální

  služby

  71,6

  registrovaných

  sociálních

  služeb

  5656

  131 854

  zaměstnanců

  v sociálních

  službách

  165 000 000

  odpracovaných

  hodin v sociálních

  službách

  ročně

  Až každý

  11.

  Čech využívá

  sociální

  služby

  klientů

  terénních

  služeb

  99 000

  Přes

  Sociální služby

  pomáhají dětem, dospělým

  i seniorům prožít důstojný život

  a začlenit se do společnosti.

  Pracovat v sociálních

  službách má smysl!

  367 911

  počet příjemců

  příspěvku

  na péči

  522

  poskytovatelů

  domovů

  pro seniory

  poskytovatelů

  domovů se

  zvláštním

  režimem

  404

  531

  poskytovatelů

  odborného

  sociálního

  poradenství

  338

  poskytovatelů

  odlehčovacích

  služeb

  657

  poskytovatelů

  pečovatelské

  služby

• Strana 31

  Asociace poskytovatelů

  sociálních služeb ČR

  Vančurova 2904

  390 01 Tábor

  www.apsscr.cz

  Sociální služby

  v číslech

  Asociace poskytovatelů

  sociálních služeb ČR přináší

  Data za rok 2023, MPSV

  O 1/3

  lidí starších

  80 let se starají

  sociální

  služby

  lůžek

  v pobytových

  službách

  96 239

  mld. Kč náklady

  na sociální

  služby

  71,6

  registrovaných

  sociálních

  služeb

  5656

  131 854

  zaměstnanců

  v sociálních

  službách

  165 000 000

  odpracovaných

  hodin v sociálních

  službách

  ročně

  Až každý

  11.

  Čech využívá

  sociální

  služby

  klientů

  terénních

  služeb

  99 000

  Přes

  Sociální služby

  pomáhají dětem, dospělým

  i seniorům prožít důstojný život

  a začlenit se do společnosti.

  Pracovat v sociálních

  službách má smysl!

  367 911

  počet příjemců

  příspěvku

  na péči

  522

  poskytovatelů

  domovů

  pro seniory

  poskytovatelů

  domovů se

  zvláštním

  režimem

  404

  531

  poskytovatelů

  odborného

  sociálního

  poradenství

  338

  poskytovatelů

  odlehčovacích

  služeb

  657

  poskytovatelů

  pečovatelské

  služby

• Strana 32

  ŽIVOT

  Splnit si sen,

  dokud to jde

  Do Kyrgyzstánu moc lidí

  ztuzemska cestu neplánuje, natož

  vozíčkářů, adokonce na handbiku.

  Aleš Černohous zDěčína, po

  úrazu páteře paraplegik, je téměř

  sjistotou první. Přípravy na jeho

  vysněnou abezesporu extrémní

  expedici vrcholí, ato idíky

  podpoře Konta Bariéry.

  Aleš (49) je výraznou osobností

  mezi lidmi po úrazu páteře. Jak by

  mnozí z nich řekli, je to zasloužilý

  vozmen a dobrodruh. Koneckonců

  i proto patří mezi jeho četné aktivity

  peer mentoring pod hlavičkou České

  asociace paraplegiků CZEPA. Za více

  než dvacet let od doby, co mu v An-

  glii na záda při bouřce spadl strom,

  nabral hodně zkušeností včetně těch

  cestovatelských. Má ženu a tři dce-

  ry, živí se především jako fotograf,

  grafik a se spolkem Disway mapuje

  přístupnost turistických míst v Čes-

  ku i zahraničí. Jak sám říká, vycítil,

  že přišel nejlepší čas pustit se do

  něčeho takového: „Padesátka se ne-

  zadržitelně blíží, musím využít pří-

  ležitost, dokud mi slouží zdraví. Děti

  už jsou taky větší, v rozmezí deset až

  sedmnáct let, tak věřím, že manžel-

  ka s nimi doma moji několikaměsíč-

  ní absenci zvládne.“

  NEZNÁMÁ CESTA

  O velké cestě sní leckdo, ne každý

  se však odhodlá k realizaci, natož

  k takto náročnému výkonu. Proč

  zrovna do Kyrgyzstánu? Alešovi prý

  byla lehkou inspirací známá pouť

  do Santiaga de Compostela, ale lá-

  kalo ho větší dobrodružství. „Chtěl

  jsem něco méně profláknutého a vý-

  chod mi přišel poutavější než západ.

  V Kyr gyzstánu je druhé největší hor-

  ské jezero na světě Issyk-Kul, které

  bych chtěl vidět. Začal jsem trochu

  zjišťovat na internetu, jestli to vůbec

  půjde, a došel k závěru, že ano. Mým

  plánům také nahrává rozvoj tech-

  niky a elektromobility. Prvotní idea

  byla, že vyrazím s přídavným po-

  honem k vozíku, ale volba nakonec

  padla na handbike vybavený přídav-

  ným elektrickým motorem. Bez něj

  by to byla dřina a utrpení, prakticky

  vyloučené. I tak budu muset makat

  Aleš se těší, ale cítí

  z cesty i respekt.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ A ARCHIV ALEŠE ČERNOHOUSE

• Strana 33

  33

  hodně sám, protože baterie mají svůj

  limit a o místa, kde se dají dobít, bude

  nouze,“ vysvětluje Aleš svoje plány.

  O konzultaci požádal také kolegu

  Jirku Čelouda, kvadruplegika, který

  na handbiku projel Island, Izrael, Ma-

  roko a Írán. Ten Alešovi poradil, jak

  co nejlépe vozit s sebou bagáž a vo-

  zík. „Doporučil mi, abych za sebou

  netahal žádný přívěs, o čemž jsem

  původně také uvažoval. Cestovatel-

  ské zkušenosti mám, ale ne s dál-

  kovými trasami na handbiku. Hodně

  jsem nacestoval autem a s přídav-

  ným pohonem,“ vysvětluje Aleš.

  VE DVOU SE JEDE LÉPE

  Důležitou otázkou také bylo, jestli

  vyrazit sám, nebo s někým. Z pocho-

  pitelných důvodů padla volba na dru-

  hou variantu, takže začalo hledání

  vhodného parťáka. „Zapátral jsem ve

  svojí sociální bublině a našel Šárku

  Jelínkovou, ergoterapeutku z Cen-

  tra Paraple. Má dobrou fyzickou

  kondici, zkušenosti s cestováním,

  byla dokonce ve Rwandě či na dal-

  ších exotických místech, věnuje se

  ultrazávodům a zároveň zná skvě-

  le problematiku člověka na vozíku.

  Dokonce umí i s nářadím opravit, co

  se rozbije. Na mou nabídku naštěstí

  kývla, stejně tak její zaměstnavatel,

  který ji na potřebnou dobu uvolní,“

  usmívá se Aleš.

  Připravit bylo potřeba i rodinu.

  „Dělal jsem to postupně a pozvolna

  jim informace dávkoval, ale je prav-

  da, že se to prosáklo trochu předem,

  protože se pohybujeme v komunitě,

  kde se lidé hodně navzájem znají.

  Čekal jsem, že narazím na větší od-

  por, ale nějak to prošlo. Jen děti mi

  daly podmínku, že se po celou dobu

  Důležitou otázkou

  bylo, jestli vyrazit

  sám, nebo s někým.

  Z pochopitelných důvodů

  padla volba na druhou

  variantu, takže začalo

  hledání vhodného

  parťáka.

• Strana 34

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  nesmím stříhat a holit,“ směje se

  Aleš, který ale zároveň přiznává, že

  se mu bude stýskat.

  HANDBIKE DO NEPOHODY

  Stěžejní byl výběr handbiku. Aleš se

  rozhodl pro univerzální model vhod-

  ný na silnici i do terénu. „Jde o takovou

  obdobu kola typu gravel pro chodící

  cyklisty. Našel jsem jednoho polské-

  ho výrobce, jehož produkt mě oslovil

  nejvíc. Právě na jeho pořízení mi moc

  pomohla sbírka u Konta Bariéry. Cena

  se pohybuje kolem čtvrt milionu ko-

  run. Výtěžek mi pomůže i s dalším

  vybavením, moc všem děkuji,“ vzka-

  zuje Aleš dárcům i samotnému Kontu

  Bariéry. Podporu v podobě funkčního

  prádla a nezbytných věcí k nocování

  poskytl i Hudysport, děčínská firma.

  Zmíněné baterie k elektrickému

  pohonu budou mít slušnou kapacitu.

  „Povezu si celkem dvě a mojí pod-

  mínkou bylo, aby každá vydržela sto

  kilometrů. Ani tak je nesmím nad-

  užívat. Doufal jsem ale, že mi je do-

  dají dřív, abych měl dost času na tes-

  tování doma. Bohužel to vyšlo až na

  chladné měsíce roku. Odjezd plánuji

  na přelom března a dubna 2025.

  Celá výprava by pak měla zabrat

  plus minus čtyři měsíce, nechceme

  moc hnát, v průměru plánujeme při-

  bližně osmdesát kilometrů za den,“

  vypočítává Aleš.

  TISÍC MIL, TĚCH TISÍC MIL…

  Celkem oba cestovatele čeká přes

  7 500 km, tento údaj však zahrnu-

  je i plavby. Jízda po zemi bude čítat

  6 000 km, návrat bude letecky. „Rád

  cestuji i lodí, přeplavíme se přes

  Černé a Kaspické moře. Slavnost-

  ně odstartujeme od Centra Paraple

  a zamíříme k Vídni, pak přes Sloven-

  sko do Maďarska, dále podél Dunaje.

  V Bulharsku se nalodíme a vystou-

  píme v Gruzii. Další plavba bude

  z Ázerbájdžánu do Kazachstánu. No,

  a pak přes Uzbekistán a Tádžikistán

  do Kyrgyzstánu,“ jede Aleš prstem

  po mapě, která je s popisem ces-

  ty k vidění na jeho internetových

  stránkách www.aleso.cz. Vzhledem

  k oblastem, kde se budou převážně

  pohybovat, začali s opakováním rus-

  kých slovíček, aby se snáz domluvili.

  Cestou se k nim možná na čas připo-

  jí i někteří přátelé, kteří jim pomáhají

  s přípravami.

  Aleše se Šárkou čekají hory, stepi,

  polostepi i pouště. Spát budou hlav-

  ně ve stanu nebo pod širákem. „Líbí

  se mi spaní bez střechy nad hlavou,

  ale jednu až dvě noci týdně bude-

  me muset do hotelu nebo něčeho

  takového. Dobít baterky a regene-

  rovat tělo. Mám respekt z dekubitů

  a odřenin, to je riziko, které reálně

  existuje. Taky nás čeká vedro, bude

  pražit slunce, před kterým se nebu-

  de kam schovat. Uvidíme, co všech-

  no bude potřeba cestou řešit. Povezu

  si s sebou i mobilní WC,“ hovoří Aleš

  otevřeně i o obavách a praktických

  stránkách věci. Ty zahrnují i sérii

  očkování proti žloutence, encefaliti-

  dě, tyfu a vzteklině.

  MOTIVOVAT DALŠÍ

  Výprava bude nejen naplněním Ale-

  šova snu, ale také ponese poslání.

  „Chceme upozornit na problematiku

  života po úrazu míchy. Podpoříme

  Czepu i Paraple, jak jsme se domluvili

  při schůzce s jejich šéfy Alenou Jan-

  číkovou a Davidem Lukešem. Vytvo-

  říme sbírku na podporu peer mento-

  ringu, aby bylo z čeho platit cestovní

  náklady,“ říká Aleš, který hodlá cestu

  podrobně dokumentovat.

  „Duší jsem amatérský reportér,

  budeme všechno točit a fotit. Beru

  i GoPro kameru a dron. Budeme tvo-

  řit a posílat průběžné reporty. Snad

  potom vznikne i dokument pro te-

  levizi. Jeden můj kamarád má do-

  konce vizi, že jde jen o první etapu

  dlouhodobějšího projektu, chce za-

  ložit spolek Chair Riders. Já to zatím

  vnímám jako sci-fi ideu, uvidíme, co

  přinese čas a život, já se teď soustře-

  dím na tuto výpravu, kterou bychom

  rádi motivovali k aktivitě další lidi na

  vozíku,“ uzavírá dobrodruh Aleš Čer-

  nohous. 

  Před výpravou

  je potřeba vše

  pořádně otestovat.

• Strana 35

  ŽIVOT / STOUNMAN 29

  35

  Chci prostě

  dělat srandu

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Cítíš se jako influencer, tedy jako

  někdo, kdo má vliv na ostatní?

  Někde jsem slyšel pokus ovytvo-

  ření českého slova vlivník…

  Nějaký vliv určitě máme, když nás

  sledují desítky tisíc lidí. Navíc se tím

  slovem označuje každý tvůrce, který

  natáčí nějaký obsah na internet. Tak-

  že už z podstaty věci influencer jsem.

  Nedokážu přesně říct, jaký ten vliv

  je. Lidé jsou různí a stejně tak i je-

  jich reakce, které v nich vyvoláváme.

  Mým, naším primárním záměrem je

  dělat srandu a zároveň ukázat, že to

  zvládnou i lidi s tak těžkými handi-

  capy, jako máme my tři.

  Tvoje diagnóza způsobuje, že

  laicky řečeno postupně tuhneš

  ajsi velmi málo pohyblivý. Odtud

  přezdívka Stounman neboli ka-

  menný muž?

  Přesně tak. Mám fibrodysplasia ossi-

  ficans progressiva, čemuž se říká ne-

  moc zkamenělých lidí. Zjednodušeně

  řečeno mi kostnatí svaly, vazy a šla-

  chy, takže od dětství postupně ztrá-

  cím hybnost. Jsem trochu jako prkno,

  ruce mám zahnuté jako T-Rex, ale

  zvládnu ovládat počítač, mobil nebo

  joystick svého električáku.

  Jirkovi Holzmannovi naopak ocha-

  bují svaly, takže je takový vláčný. Jar-

  da je z nás nejpohyblivější, protože

  udělá pár kroků, ale zase mu nefun-

  gují ruce. Jsme vtipná trojka.

  Ato číslo 29?

  To je můj věk, když jsem začal vi-

  dea točit, takže před pěti lety. Ovšem

  s covidovou pauzou. Současná éra

  začala před dvěma lety, po půl roce

  se přidal Jirka, letos pak ještě Jarda.

  Co tě knatáčení videí přivedlo?

  Na sítích trávím dost času, a to i kvů-

  li své práci v marketingu. Mám rád

  legraci a nevadí mi komunikace

  s lidmi skrze sítě, i když jinak jsem

  introvert, nejsem moc ukecanej

  a někdy mě to i otravuje. Patřím spíš

  k těm lidem, kteří na oslavě raději

  vše tiše pozorují. Přesto mě lákalo

  zkusit něco tvořit. Před covidem to

  moc úspěch nemělo, možná jedno

  video vybočovalo. Během pandemie

  jsem úplně přestal, což byla škoda,

  protože nastal totální boom. Pak do

  KDO VČESKÉ REPUBLICE SLEDUJE

  SOCIÁLNÍ SÍTĚ, SE UŽ VELMI

  PRAVDĚPODOBNĚ SETKAL STVORBOU

  VOZÍČKÁŘE PETRA BURDY ALIAS

  STOUNMANA 29. SPOLEČNĚ

  SE SVÝMI KAMARÁDY JIRKOU

  HOLZMANNEM AJARDOU NOVOTNÝM

  NATÁČEJÍ KRÁTKÁ KOMICKÁ VIDEA

  PLNÁ NEKOREKTNÍHO HUMORU

  AVULGARIT. AŤ UŽ SI OTOMTO

  OBSAHU MYSLÍ KAŽDÝ, CO CHCE,

  JEJICH SLEDOVANOST IPOPULARITA

  STOUPAJÍ. PŘINÁŠÍME VÁM ROZHOVOR

  SASI NEJZNÁMĚJŠÍM TUZEMSKÝM

  INFLUENCEREM SPOSTIŽENÍM.

  Petr má

  zkostnatělé tělo,

  myšlení a humor

  rozhodně nikoliv.

• Strana 36

  mě začala hučet dcera mojí bývalé

  přítelkyně, jestli mám pořád ten účet

  a tak dále. Vyslyšel jsem její naléhání

  a znovu se do toho pustil.

  První měsíc opět bez valného

  úspěchu, už jsem toho chtěl zase ne-

  chat. Pak ale došlo ke zlomu. Udělal

  jsem video s lip syncem, to je vlastně

  zpívání na playback někoho jiného.

  Nějaký borec mi pod to dal koment,

  proč u toho pořádně neotvírám pusu

  a hýbu jen rty? Udělal jsem na to

  videoreakci, a ta vyletěla na sledo-

  vanost 750 tisíc lidí! Rozhodl jsem

  se tedy točit reakce, vznikla série

  vtipných videí komentujících otázky

  uživatelů na můj život. Co a jak ne/

  můžu, jak co dělám a podobně. Jen-

  že po čase mě to začalo omezovat.

  Otázky se opakovaly, a hlavně mě

  determinovaly, o čem můžu točit. Vi-

  děl jsem, že sranda funguje, tak jsem

  přibral Jirku a začali jsme převážně

  podle mých námětů točit, co se nám

  chtělo.

  Při osobním setkání jste oba

  vtipní, pohotoví, ovšem zároveň

  kultivovaní mladí muži. Proč jste

  na sítích zvolili tak ostrou notu?

  Během našeho povídání zatím

  nepadlo jediné sprosté slovo.

  Musíme zaujmout a být úderní, to

  má na sítích úspěch. Těžko může-

  me nalákat odběratele pohybovými

  kreacemi nebo čímkoliv podob-

  ným. Uhlazený rozhovor rekordy

  ve sledovanosti taky lámat nebude.

  Děláme to kvůli míře zaujetí, jsme

  herci, nejde o reálný život. Lidé ne-

  chtějí normálnost, prostě sledujeme

  účel. Je to naše póza a kalkul. Ale na

  druhou stranu, možná nás vnímáš

  kultivovanější, než jsme. Před tebou

  se tak nerozjedeme, jako to umíme

  mezi sebou.

  Jaké převládají reakce?

  Velmi hrubým odhadem jsou ko-

  mentáře ze 60 procent pozitivní,

  zbytek naopak. Jednoduchá rada:

  jestli se to někomu nelíbí, ať nás

  nesleduje nebo přijde s lepším ná-

  padem. A pokud se rozčiluje nějaký

  rodič, tak má mít přehled a kontro-

  lu nad tím, co jeho dítě na interne-

  tu sleduje. Věděl jsem, že na drsný

  humor budou protichůdné reakce

  a že se objeví i hateři (z anglického

  hate – nenávist). Ti se objevují i z řad

  vozíčkářů. Paradoxně mám mírumi-

  lovnější komunitu na TikToku než

  na Instagramu. Přitom se říká, že to

  bývá spíš naopak. Na TikToku jsou

  spíš děti, u kterých bych čekal, že ne

  vždy musí všechno z našeho obsahu

  pochopit a mohou mít už trochu jiný

  jazyk, ale zdá se, že nás berou. Zpo-

  čátku mi přišlo trochu trapné dávat

  duplicitní obsah na více sítí, ale okolí

  mě do toho trochu tlačilo, tak jsem to

  zkusil a funguje to. Kromě už zmíně-

  ných tak používám i YouTube, který

  je v Čechách asi nejrelevantnější.

  Ojakých počtech sledujících lidí

  se bavíme?

  Je rozdíl, jestli někdo jen náhodně

  uvidí naše video nebo patří k pra-

  videlně odebírajícím a přispívajícím

  fanouškům, takzvaným followerům.

  Těch mám na TikToku přibližně

  100 tisíc, na Instáči 72 tisíc a na

  YouTube 31 tisíc. Ta čísla mě pocho-

  pitelně těší, ale funguje to trochu jako

  droga. Líbí se vám, jak přibývají se

  zveřejněním každého nového videa,

  ovšem dopaminové vzrušení brzy

  opadne. Pak chcete znovu a ještě víc.

  Čteš jejich komentáře areaguješ

  na ně?

  Komenty čtu hodně a snažím se i od-

  povídat, což se mi daří tak ze 70 až

  ŽIVOT / STOUNMAN 29

  Petr Burda (*)

  Svými slovy: Influencer, social media manager ve

  společnosti Pitaya, člen kapely The Tap Tap, syn svých

  rodičů, pobírač sociálních dávek ataky kluk zmalého

  města, který dělá, co ho baví, aje rád, že to může dělat se

  svými kamarády.

  Narodil se . dubna  vŽatci, nyní žije vPraze.

  Vystudoval sociálně správní činnost vJedličkově ústavu

  aškolách, nedostudoval humanitní studia na Metropolitní

  univerzitě Praha.

• Strana 37

  37

  80 procent, ale s rostoucí komunitou

  je to čím dál náročnější. Komentáře

  podporují algoritmus, díky kterému

  se pak víc zobrazujete dalším lidem.

  Sleduješ hodně statistiky?

  Sleduji, ale moc to neřeším, i když

  všechny ty sítě nabízejí podrob-

  né metriky a dalo by se s tím urči-

  tě hodně pracovat tak, aby mi čísla

  sledovanosti rostla ještě víc. Dělám

  to spíš intuitivně, ačkoliv mám pro-

  fesionální účty. Na nich jsou data ješ-

  tě podrobnější než na amatérských

  profilech. Tam by mi sledovanost asi

  rostla rychleji, ale spíš od jednorázo-

  vých návštěvníků. Tady mám zase

  věrnější fanoušky. O tom lze povídat

  dlouho, je to celkem věda.

  Ty počty jsou jen pro radost, nebo

  jde také ofinanční příjmy?

  Při určitých počtech už vám sítě za-

  čnou něco platit, ale nejsou to žádné

  horentní sumy, jak si často lidé před-

  stavují. Navíc už musíte mít opravdu

  poměrně hodně vysoké statistiky.

  Kritéria jsou přísná. Takže určitý

  pasivní příjem se děje, ale z 90 pro-

  cent nic nedostanete. Bavíme se tře-

  ba o padesáti dolarech za půl roku

  z YouTube, poslední dobou se to sní-

  žilo spíš jen na dvacet. Z TikToku je

  něco málo za živá vysílání, ovšem

  jde o velmi nahodilé cifry. V průmě-

  ru tak tři dolary. Pokud streamuješ

  opravdu hodně, může jít o dvě stě až

  tři sta dolarů, to však záleží na lidech,

  kolik ti jsou ochotní za sledování po-

  slat. Lepší je to na Instagramu.

  Nejlepší zdroj příjmů je, když si nás

  jako internetové herce najme nějaká

  firma, abychom točili videa pro ně.

  To se pak jedná o nižší desítky tisíc

  korun. Teď třeba děláme pro Fortu-

  nu, která dělá kampaň o zpřístup-

  ňování fotbalových stadionů. Pra-

  covali jsme i pro různé další firmy,

  třeba Růžového slona. Ti prodávají

  erotické pomůcky. Taková firma má

  s reklamou na internetu problémy,

  protože jsou často blokovány, takže

  si hledají jiné cesty, třeba i skrze nás.

  To se mi líbilo, je to trochu za hra-

  nou, ale nic, s čím bych měl problém.

  V počátku jsem firmy sám osobně

  oslovoval, teď už se hlásí samy, při-

  cházejí i pozvánky na nějaké konfe-

  rence, ale taky už šetřím víc energii.

  Den má jen 24 hodin, musíš si začít

  vybírat. Jsem spíš yesman, co by rád

  na všechno kývnul, a štve mě, že to

  nejde. Je taková doba, že se všechno

  vyřeší klidně jen přes e-mail a nikdy

  se s těmi lidmi osobně nesetkáš.

  Chodí mi taky žádosti, ať někoho

  podpořím při sbírce na Donio a po-

  dobně. Mrzí mě, že je někdo v těžké

  situaci, ale to by bylo úplně bezedné,

  co všechno dělat. Chci dělat srandu,

  nejsem Armáda spásy. Sorry.

  Sčím bys problém měl, očem bys

  nikdy netočil?

  Nechci propagovat kratom a CBD,

  takové firmy už se také ozvaly. Ne-

  hodlám řešit politiku, rasismus, xe-

  nofobii, LGBT ani jiné menšiny kro-

  mě handicapovaných. Chci se bavit,

  ne chodit po tenkém ledě. Taky bych

  nikdy nespolupracoval s některými

  lidmi. Nebudu konkrétní, prostě mi

  musí dotyčný sedět.

  Máš přece jen video, kde bys řekl,

  že jsi to přehnal?

  Ne. Takové bych tam nedal. Ale ně-

  která videa nám sítě smazaly, pro ně

  už to asi moc bylo.

  Jak vlastně natáčení probíhá, kdo

  je autorem scénářů?

  Autorem jsem z devadesáti osmi

  procent já, kluci jsou především her-

  ci. O potenciální příjmy se ale dělíme

  rovným dílem, peníze jinak umí udě-

  lat se vztahy mezi lidmi hrozné věci.

  To nechceme. Dlouho jsem to dělal

  různě svépomocí. Teď už máme sta-

  bilní štáb. Kromě mě s Jirkou a Jar-

  dou se před rokem do týmu přidal

  Patrik, který představuje kamera-

  mana a editora v jedné osobě. Ten se

  nám sám ozval a nabídl před rokem

  po odvysílání rozhovoru pro DVTV.

  Nově k němu teď přibyl Dominik se

  stejnou úlohou.

  Ono je to vcelku časově nároč-

  né, byť se naše videa měří v řádech

  sekund. Každý týden natočíme pět

  videí, snažíme se to zvládnout najed-

  nou, což nám trvá dohromady asi tři

  hodiny. Ne vždy to ale vyjde, takže

  potom to musíme dodělat jindy. Pak

  se to ovšem ještě musí stříhat, edito-

  vat, vkládat na net a tak dále.

  Osobně myslím, že lepší byla naše

  starší videa. Nápady nejsou bezedné,

  při téhle frekvenci je trochu pek-

  lo pořád něco vymýšlet. Neděláme

  edukační videa, ale chceme ukázat,

  že dovedeme být vtipní. Svět lidí

  s postižením a takzvaně zdravých je

  pořád oddělený. I vzdělaní, třeba lé-

  kaři, s námi stále mluví divně. I proto

  jsme v naší tvorbě afektovaní a cho-

  váme se jako hovada, aby lidi vidě-

  li, že i my si umíme dělat normálně

  srandu.

  Rozhovor pro DVTV, taky třeba

  pro stream SK Slavie Praha,

  které sJirkou věrně fandíte, ale

  především stovky tisíc sledu-

  jících na internetu – pociťuješ

  nějak slávu? Poznávají aoslovují

  tě lidé na ulici?

  Docela dost. I díky vozejku a mému

  vizuálu. Cestou po Praze mě někdy

  osloví pět až deset lidí, někdy nikdo.

  Občas na mě někdo čumí jak na

  Ježíše. Vím, že by si třeba rád řekl

  o společnou fotku, ale musí mě oslo-

  vit on sám, já jinak nereaguji. Rád ale

  žádosti vyhovím. Často slyším šepot:

  Hele, to je ten Stounman. Jen škoda,

  že když se spolu vyfotíme, většinou

  to nikde nesdílí a neoznačí, to by mi

  zlepšovalo statistiky.

  Hodně mě lidé oslovují na různých

  festivalech, dokonce i starší, u kte-

  rých bych to nečekal. Mile překvapí,

  když mě pochválí třeba šedesátník.

  Hateři mě neoslovují, na to nemají

  odvahu, ti se chtějí jen zviditelnit na

  síti zahalení anonymitou. Léčí si ně-

  jaké svoje mindráky. Pochopitelně

  ne vždy má člověk náladu na inter-

  akci s cizími lidmi, ale s tím musím

  počítat, když něco takového dělám. 

  Věděl jsem, že na drsný humor budou

  protichůdné reakce a že se objeví

  i hateři (z anglického hate – nenávist).

  Ti se objevují i z řad vozíčkářů.

  Paradoxně mám mírumilovnější

  komunitu na TikToku než na

  Instagramu. Přitom se říká, že to bývá

  spíš naopak.

• Strana 38

  ŽIVOT / NOS, KTERÝ POMÁHÁ

  Příběh

  jednoho

  nosu

  „Hledá se nos!

  Nejoriginálnější,

  nejbláznivější, nebo třeba

  nejzajímavější,“ vyhlásilo

  na podzim Konto Bariéry

  na svých sociálních

  sítích. Lidé na nich měli

  své nosy sdílet adržiteli

  toho „nej“ nadace

  slíbila roli vchystaném

  televizním spotu. Když

  vKontu Bariéry vybrali

  Michaelu Novotnou,

  netušili, jaký příběh se

  za jejím nosem skrývá.

  Text: LUCIE NEKVASILOVÁ

  Foto: ANETA JAURISOVÁ, ARCHIV MICHAELY NOVOTNÉ

  nemocnou dceru a dědu, se teď ještě

  bojí o manžela, kterému se vrátilo

  nádorové onemocnění. Ale nestěžuje

  si! Naopak ještě pomáhá potřebným

  kolem sebe, třeba opuštěným se-

  niorům nebo maminkám samoži-

  vitelkám, a vede k tomu i své děti.

  „Nemáme to jednoduché, ale pořád

  si myslím, že jsou na tom lidé hůř

  než my. A když dokážeme vyčarovat

  úsměv někde jinde, hned máme lep-

  ší náladu,“ říká.

  Na natáčení televizního spotu Kon-

  ta Bariéry přijela paní Michaela bez

  váhání do Prahy až z takřka dvě stě

  kilometrů vzdálených Kraslic na So-

  kolovsku. A přivezla s sebou i han-

  dicapovanou dceru Emmu. Do sou-

  těže „Hledá se nos“ se totiž zapojily

  společně: Emička vymyslela, jak má

  mámin nos vypadat, a paní Míša si

  ho podle dceřina návrhu namalovala.

  „Ukazovala jsem jí, jaké fotky nosů

  už poslali ostatní, a ona navrhla, že

  společně uděláme nos jako panáčka,

  který se bude pořád usmívat. Přesně

  tak, jako se na ni usmívají její plyšáci.

  Emička se stále dívá na svět kolem

  s takovou nezkreslenou dětskou fan-

  tazií,“ líčí paní Míša.

  DOPŘEDU IZPĚT

  Jedenáctiletá Emma bojuje s těžkým

  fyzickým i mentální postižením.

  Špatně chodí, má potíže se sluchem

  a zrakem a potřebuje pomoc při vět-

  šině běžných činností. „Její biologic-

  ká maminka, bývalá partnerka mého

  manžela, užívala během těhotenství

  návykové látky, což se nevratně po-

  depsalo na Emiččině vývoji. Teď je

  na úrovni předškolního dítěte,“ vy-

  světluje paní Michaela. O holčičku

  se stará od jejích tří měsíců a bere ji

  jako vlastní. Letos to konečně potvr-

  dily i úřady a paní Michaela je zapsa-

  ná v Emmině rodném listě.

  Emmu kromě jiného sužuje hyd-

  rocefalus – stav, při kterém se v hla-

  vě nadměrně hromadí mozkomíšní

  Někteří lidé mají od přírody dar

  rozsvítit jakékoliv místo, kam při-

  jdou. Patří mezi ně i osmadvaceti-

  letá Michaela Novotná. Usměvavá

  blondýnka srší pozitivní energií, a to

  navzdory všem příkořím, která jí ži-

  vot staví do cesty. Kromě toho, že se

  dlouhodobě potýká s vlastními zdra-

  votními problémy a pečuje o vážně

• Strana 39

  39

  mok. Operace, které to měly napra-

  vit, bohužel pomohly jen dočasně.

  „Když lékaři Emmě voperovali pum-

  pu, která přebytečný mozkomíšní

  mok odvádí, stalo se z ní úplně jiné

  dítě. Najednou byla veselá, začala líp

  chodit i mluvit, zbavila se plen,“ vzpo-

  míná maminka Míša. Nevydrželo to

  však ani rok a dívenka musela kvůli

  prasklé cévce v mozku na sál znovu.

  Tentokrát ale operace kýžený efekt

  nepřinesla. Naopak. „Od té doby jen

  jezdíme po doktorech a její stav stále

  víc upadá,“ říká paní Michaela.

  Během posledního půlroku se

  Emmin stav zhoršil natolik, že s ní

  maminka Míša musela dokonce zů-

  stat trvale doma. „Jsou dny, kdy sotva

  vstane z postele, přesune se na gauč

  a kouká do prázdna. A bohužel jich je

  čím dál víc,“ popisuje paní Michaela.

  Úspěch v soutěži Konta Bariéry byl

  i proto pro obě vytržením z nevese-

  lé každodenní reality. „Pro Emičku

  znamenalo hrozně moc, že její nos

  vyhrál. A já jsem nesmírně vděčná, že

  se mnou mohla být i na natáčení. Její

  sourozenci už v minulosti v jednom

  spotu Konta Bariéry hráli a ona se jim

  teď mohla vyrovnat,“ říká paní Míša.

  A dodává, že ze zážitku z natáčení

  Emma takzvaně žila ještě řadu dní.

  SDĚTMI JE JINÝ SVĚT

  Když už přišla řeč na sourozence –

  paní Michaela vychovává celkem

  šest dětí! Tři má s manželem, tři

  včetně Emičky jsou z jeho předcho-

  zího vztahu. Nejmladšímu synovi

  jsou tři roky, nejstaršímu sedmnáct

  let. Byla přitom doba, kdy lékaři paní

  Míše říkali, že vlastní děti mít nikdy

  nebude. Osud tomu ale chtěl jinak,

  a tak si teď plní sen o velké rodině.

  „Vím, že to není jednoduché, finanč-

  ně ani organizačně, ale děti dokážou

  lidem udělat úplně jiný svět. Když

  přijdou a obejmou mě, je to pocit,

  který se nedá ničím nahradit,“ popi-

  suje paní Míša. Každý den se snaží,

  aby se nikdo necítil odstrčený. Teď

  třeba sháněla speciální kočárek pro

  Emmu, protože ta už sama neujde

  víc než 150 metrů, ale celá rodina

  má ráda společné výlety.

  Na zahradě u rodinného dom-

  ku v Kraslicích pořádá během

  roku sousedská setkání. „Na jaře

  jsme společně pálili čarodějnice, na

  Halloween jsme dlabali dýně. Všech-

  ny děti k nám chodí rády za zvířátky,

  protože máme takovou malou zoo:

  miniovce, minikozy, miniprasátka,

  poníka, husy, králíky, miničivavy.

  Fyzicky jsem z toho vždycky hroz-

  ně unavená, ale psychicky mě nabi-

  je, když dětem můžu udělat radost

  a i my dospělí můžeme být spolu,

  odreagovat se,“ vysvětluje.

  V televizním spotu Konta Barié-

  ry si paní Michaela zahrála po boku

  ostřílených profesionálů a amba-

  sadorů nadace – Aničky Polívkové,

  Martina Dejdara a Josefa Maršálka.

  Všichni čtyři ztvárnili kolegy, kteří

  se v rámci firemního večírku účastní

  soutěže o nejlepší nos. A paní Míša ji

  s nasazeným červeným klaunským

  nosem, který je symbolem Konta

  Bariéry, vyhraje. „Nejlepší nos je ten,

  který pomáhá,“ vysvětluje na závěr

  klipu Martin Dejdar, zatímco na paní

  Michaelu padají konfety a publikum

  volá „bravo“. Hvězdou paní Michaela

  však není jen ve spotu Konta Bariéry,

  ale hlavně ve skutečném životě. 

  Natáčení

  televizního spotu

  Konta Bariéry

  si paní Michaela

  užila.

  Vítězný nos vymyslela

  paní Michaele dcera Emma.

  Vychovávat šest dětí není jednoduché,

  ale stojí to za to.

  Ukazovala jsem jí, jaké

  fotky nosů už poslali

  ostatní, a ona navrhla,

  že společně uděláme

  nos jako panáčka, který

  se bude pořád usmívat.

  Přesně tak, jako se na

  ni usmívají její plyšáci.

  Emička se stále dívá na

  svět kolem s takovou

  nezkreslenou dětskou

  fantazií.

• Strana 40

  ŽIVOT / PŘÍBĚH

  Zlatá motivace

  Lukostřelkyně Šárka Pultar Musilová si

  z letošních letních paralympijských her

  v Paříži přivezla dvě stříbrné medaile.

  Dosáhla tak úctyhodné bilance – tři

  paralympiády, pět medailí. Zatím mezi nimi

  ale stále schází ta nejcennější, zlatá. Už teď

  doufá, těší se a připravuje do Los Angeles

  2028, kde snad přijde další šance.

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: MILAN JAROŠ

  Šárka je od 19 let na vozíku. „Jed-

  nou ráno jsem si šla pro snídani

  a uklouzla na schodech. Domů jsem

  se vrátila po osmi měsících s něko-

  lika lézemi na míše, takže nemůžu

  chodit a zasáhlo to částečně i ruce,“

  líčí zlomový okamžik svého života.

  Nedosti na tom, už od dětství má

  problémy se sluchem, takže musí

  používat naslouchadla. S nimi však

  komunikuje velmi dobře a na prv-

  ní pohled byste si možná ani ničeho

  nevšimli.

  DOBA STŘÍBRNÁ

  „V Paříži ale byla tak bouřlivá divác-

  ká atmosféra, že jsem při soutěži

  smíšených dvojic musela sedět proti

  svému parťákovi Davidu Drahonín-

  skému netradičně čelem, abychom

  se vůbec domluvili. Tam jsem ho

  prostě neměla šanci slyšet,“ vzpo-

  míná Šárka na soutěž, z níž přibyla

  právě jedna ze stříbrných medailí za

  střelbu z kladkového luku.

  Společně s Davidem zopakova-

  li stříbrný úspěch z Tokia. Stejnou

  hodnotu měla také Šárčina minulá

  a letošní individuální paralympijská

  medaile. „Kdekdo si ze mě dělal leg-

  raci, že doba stříbrná stále pokračuje

  – už jen proto bych moc ráda za čtyři

  roky v Los Angeles získala konečně

  to zlato. Všechny dosavadní úspěchy

  jsou pro mě motivace k další práci,“

  konstatuje Šárka.

  Smíšená soutěž s Davidem byla

  tentokrát specifická v tom, že její re-

  prezentační kolega před tím po řadě

  let vyšel v individuální soutěži popr-

  vé medailově naprázdno. Musel se-

  třást negativní pocity a s novou mo-

  tivací znovu zabojovat. „Jak se David

  přesně cítil, to by byla otázka spíš pro

  něj, ale já si myslím, že ho vyřazení

  Trénink je řehole

  a nezbývá moc

  času na jiné

  aktivity.

  Šárka ovládla

  kladkový luk

  i přes své částečné

  postižení rukou.

• Strana 41

  41

  mrzelo hlavně kvůli rodině, která ho

  přijela do Paříže podpořit, stejně jako

  další fanoušci. Přece jen takhle blíz-

  ko k domovu se letní paralympiáda

  hned tak konat zase nebude. Naštěstí

  se přes to dokázal přenést, je to zku-

  šený bojovník. Řekli jsme si: Jdeme

  si závod užít! A taky jsme si ho užili,

  s báječným výsledkem. Byl to krás-

  ný zážitek,“ líčí Šárka situaci a pocity

  z Paříže.

  DODNES NEVÍM,

  JAK SE TO POVEDLO

  Podobně jako řada ostatních úspěš-

  ných sportovců ani Šárka nedokáže

  říct, kterého cenného kovu si cení

  nejvíc. „Vážím si všech medailí. Nejde

  mi přímo o ně, ale vidím za nimi tu

  práci, kterou stály. Takže pochopitel-

  ně v popředí stojí ty paralympijské.

  A když se o tom někde mluví, obvyk-

  le se mi první vybaví ta bronzová,

  kterou jsem získala na začátku svojí

  kariéry v Riu de Janeiro, opět s Da-

  videm. Byla totiž naprosto nečekaná

  a neuvěřitelná. Vždyť jsem s kladko-

  vým lukem soutěžila teprve rok! Na

  hry jsem se kvalifikovala posledním

  závodem. Dodnes nevím, jak se mi to

  povedlo…“ vzpomíná Šárka na svůj

  počáteční velký úspěch.

  Z velkých světových akcí určitě

  stojí za připomenutí ještě letošní titul

  mistrně Evropy ve smíšených dvo-

  jicích s Karlem Davídkem a bronz

  z mistrovství světa 2023 v Plzni,

  kde startovala ve dvojici s Terezou

  Brandt lovou. Ta si mimochodem

  z individuální soutěže v Paříži při-

  vezla třetí místo hned za Šárkou. Tu

  letos i minule v Tokiu ve finále po-

  razila stejná Číňanka. „Mimo para-

  lympiádu už jsem ji porazit dokázala,

  tak doufám, že budu mít ještě ales-

  poň jednu možnost jí to za čtyři roky

  v Los Angeles vrátit na té nejvyšší

  úrovni,“ vyznává se Šárka. Uvědo-

  muje si však, jak moc při tom záleží

  na zdraví i dalších faktorech.

  BEZ PODPORY BY TO NEŠLO

  Šárka trénuje pětkrát týdně, dvakrát

  v Praze a třikrát v Trutnově, kde byd-

  lí se svým manželem. K tomu je po-

  třeba přičíst ještě řadu víkendových

  závodů. Mnohé z nich v rámci ligy,

  kde startuje mezi lukostřelci bez po-

  stižení. „Za půl roku najezdím autem

  padesát pět tisíc kilometrů. Naštěstí

  je většina závodů v ČR. Do ciziny vy-

  rážím tak třikrát ročně. Ale k tomu

  všemu jezdím ještě do Olomouce na

  respirační rehabilitaci, neboť jsem

  také astmatik,“ poznamenává s po-

  baveným tónem v hlase.

  Je jasné, že nejde o levnou zále-

  žitost. „Luk stojí přes padesát tisíc

  korun a vydrží tak maximálně dvě

  sezony, pak se musí pořídit nový,

  a to mluvím o čisté konstrukci bez

  nutných doplňků. Když připočtu

  mířidla a další vybavení, jsem bez

  problémů na sto tisících. K tomu

  je potřeba připočíst ještě dvě až tři

  sady nových šípů ročně, proná-

  jem tréninkových prostor, nemlu-

  vě o cestovních nákladech. Příští

  rok mě čeká například mistrovství

  světa, které hostí Jižní Korea. Na-

  štěstí pracuji pod vysokoškolským

  sportovním centrem MŠMT Victo-

  ria, takže jsem poloprofesionální

  sportovkyně. Navíc mám kolem

  sebe skvělé podporující lidi v čele

  s mým manželem a také sponzory.

  Bez toho všeho by to nešlo, sama

  bych to určitě nezvládla. Tak jako

  nakládání do auta. Řídím sama, ale

  potřebuji od někoho pomoc s vozí-

  kem,“ říká Šárka, která soutěží pod

  křídly TJ ZP Nola Teplice.

  Na moc jiného nezbývá čas. Stále

  studuje práva, ale přiznává, že sklou-

  bit sport, rodinu a školu je náročné.

  Největší relax zažívá s manželem

  a labradorem Dastym. Občas si pře-

  čte knížku s tematikou sci-fi nebo

  druhé světové války. Vzácně se zajde

  podívat na florbal vozíčkářů, jemuž

  se kdysi společně s curlingem také

  věnovala. Z mimosportovních plánů

  prozrazuje, že by jednou ráda založi-

  la rodinu a věnovala se profesně prá-

  vu v oblasti lidí s handicapem, ovšem

  zároveň dodává, že jde ještě o hudbu

  budoucnosti, která záleží hlavně na

  zdraví a také trochu štěstí. 

  Kdekdo si

  ze mě dělal

  legraci,

  že doba

  stříbrná

  stále

  pokračuje

  – už jen

  proto bych

  moc ráda

  za čtyři

  roky v Los

  Angeles

  získala

  konečně to

  zlato.

• Strana 42

  KULTURA

  Úraz rozhodl za mě

  Když se vroce 2014, pár stovek metrů před cílem,

  těžce zranil během mistrovství světa paralympijský vítěz

  Jirka Ježek, dostal „stopku“ pro další vrcholové závodění.

  Jak dnes žijí manželé Soňa aJirka Ježkovi?

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: MILAN JAROŠ

  AARCHIV JIŘÍHO JEŽKA

  Kdybychom se vrátili zpátky

  kroku 2014, ktvému osudové-

  mu úrazu vAmerice – přišel jsi

  tehdy mimo jiné očást plíce advě

  žebra, měl jsi roztříštěnou pažní

  kost avyražené zuby. Jak by ses

  na to všechno, co se stalo, dneska

  ohlédl?

  JIRKA: Nevzpomínám na to ve zlém.

  Ukončilo mi to sice kariéru, ale ko-

  nec by i tak někdy přijít musel. Jeden

  úraz byl na začátku, ten druhý mi

  profesi ukončil, ale v tom nejlepším

  okamžiku. Úrazy tak rozhodly vlast-

  ně za mě.

  Půl roku po pádu jsi ale začal

  opět závodit…

  JIRKA: To už bylo takové pozvolné

  loučení. V roce 2017 jsme už se So-

  ňou věděli, že ten rok bude můj po-

  slední. Loučil jsem se se všemi místy

  a městy, kde jsem závodil, kde jsem

  měl své fanoušky: od lednové Aus-

  trálie až po listopadové závody v Ja-

  ponsku. Moje „roadshow“ byla straš-

  ně fajn. Když se mě ale první den po

  tom všem Soňa ptala, jak se cítím,

  přiznal jsem, že se mi ulevilo, že se

  už nemusím o nic snažit nebo cesto-

  vat. Stačilo. Skončil jsem na vrcholu.

  Říkáš, že teď, když jedeš na kole,

  můžeš kdykoliv zastavit azajít na

  kafíčko. Jak se ti stouhle „jinou“

  cyklistikou žije?

  JIRKA: Krásně, protože mi cyklistika

  pořád zůstala a drží mě. Možná mám

  na ni víc času než tenkrát. Nemusím

  už honit fyzičku, užívám si výlety s ka-

  marády, jezdím rád i se Soňou. Koneč-

  ně mám čas a strašně mě to baví.

  Jak se změnily tvé dny?

  JIRKA: Nepřestal jsem se hýbat, ne-

  přestal jsem jezdit na kole, nepřestal

  jsem zdravě žít, ponechal jsem si

  svůj stereotyp: ráno cvičím, pak bě-

  hám nebo jdu jezdit na kole. Snažím

  se práci rozvrhnout tak, abych měl

  stále na sport čas, je to moje priorita.

  Co vám oběma cyklistika dala

  avzala?

  SOŇA: Cyklistika mi dala Jiříka, dala

  mi sebevědomí, že můžu dělat věci,

  které jsem se bála do té doby dělat.

  Poznala jsem téměř celý svět. Dala

  mi velkou toleranci ke všemu, zatím

  neznámému, cizímu. Cyklistika mě

  obohatila ve všech směrech, byl to

  neskutečný kolotoč dní.

  JIRKA: Mně dala cyklistika Soňu,

  což doufám nezní jako klišé – říkám

  to vždycky. Dala mi poznat úspěch:

  nikdy bych nezažil to, co díky cyk-

  listice. Moje obrovská škola života

  – fantastický úspěch i těžké pro hry

  a také strach o život. Naučila mě

  strašně moc, můžu z ní čerpat ve

  svých současných aktivitách, kte-

  rým se věnuju – všechno mi přijde

  ve srovnání s cyklistikou „snadné“.

  I když někdy jsou ty výzvy velké, tak

  vím, že je zvládnu. Bylo to stejné, ať

  jsem nastoupil do televize, rozhlasu

  nebo nedávno do StarDance. Cyk-

  listika mi dala neskutečné portfolio

  zkušeností.

  Soňa tvrdí, že je nejvěrnější fa-

  noušek Jirky Ježka. Co se pro vás

  radikálně změnilo po ukončení

  profesní kariéry?

  SOŇA: Jsem fanynka napořád. Ale

  totéž mohu říct o Jirkovi, on mě pod-

  poruje zase v tom, co dělám já.

  JIRKA: Nic se nezměnilo, protože

  Soňa byla moje manažerka v cyklis-

  tické kariéře a o mé aktivity se stará

  pořád. Řídí vše, co dělám. Mám u ní

  podporu ve všem, co jsem kdy zkou-

  šel. Běží to vlastně stejně. Nic se ne-

  změnilo, jen nezávodím…

  SOŇA: Mně závodění chybí, chybí mi

  ta atmosféra, vytvořená kamarád-

  ství, vzrušení ze závodů – paradoxně

  víc než Jirkovi. Jenže já fandila, ne-

  Nepřestal jsem se hýbat, nepřestal

  jsem jezdit na kole, nepřestal jsem

  zdravě žít, ponechal jsem si svůj

  stereotyp: ráno cvičím, pak běhám

  nebo jdu jezdit na kole. Snažím se

  práci rozvrhnout tak, abych měl stále

  na sport čas, je to moje priorita.

• Strana 43

  43

• Strana 44

  KULTURA / JIŘÍ JEŽEK

  musela jsem zažívat tu každoden-

  ní dřinu! Celou kariéru jsme prožili

  spolu. Jezdili jsme společně na sou-

  středění, závody…

  Čím jste si vlastně prošli po roce

  2017?

  JIRKA: Já neměl vůbec nic připra-

  vené, co budu dělat. Čemu se budu

  věnovat. Nemusel jsem z finančních

  důvodů hned nastoupit do práce, tak

  jsme si dali pár týdnů čas. Na to, co

  bude dál.

  SOŇA: Ono se toho zase tolik ne-

  změnilo, protože firmy, se kterými

  jsme během kariéry spolupracovali,

  s námi chtěly pokračovat dál. Máme

  neskutečně zajímavé projekty třeba

  se Škodovkou, ale vytvořily se i nové

  spolupráce, logicky, a nové výzvy.

  Také teď máme čas se více podílet na

  charitativních projektech a akcích.

  JIRKA: Už ne sice jako závodník,

  ale stal jsem se ambasadorem jejich

  značek, projektů a aktivit. V dalším

  čase jsem se věnoval inspirativním

  přednáškám buď pro školy, nebo pro

  firmy.

  SOŇA: Do toho přišel covid, a my

  jsme se tak rozhodli vlastníma ruka-

  ma dodělat domek za Prahou, to byla

  další výzva. Oba jsme trávili hodiny

  prací na zahradě. Velká změna, ale

  příjemná…

  JIRKA: Ano, odešli jsme kousek

  za Prahu, zvykali si na nový životní

  styl. Pak přišla nabídka dělat zprávy

  na CNN Prima News. Stejně, s jakým

  nadšením jsem dělal cyklistiku, jsem

  se ponořil do světa médií. Dělal jsem

  moderátora v televizi úplně od nuly.

  Stál jsem najednou na druhé straně

  barikády, než když odpovídám na

  otázky v interview. Bylo to těžké.

  Je to profese, která se učí dlouho.

  Přistupoval jsem k ní s respektem,

  pokorou a bavila mě. Vydrželo mi

  to rok a půl, ale neměl jsem už čas

  jezdit na kole, na své aktivity, které

  mám rád. Televizi jsem proto opustil

  a začal jsem přemýšlet, co budu dě-

  lat dál – a přišla nabídka z Českého

  rozhlasu. Šel jsem do toho po hlavě,

  ale dělat rozhlasového komentátora

  bylo po odborné stránce snad ještě

  těžší a hodně časově náročné. Nako-

  nec jsem si ponechal jen krátký úva-

  zek. Teď pracuju pro pár značek, se

  kterými jsem spjatý, a do toho přijde

  třeba StarDance, a najednou je práce

  nad hlavu.

  Jste spolu čtvrt století, Jirka

  oslavil letos vříjnu padesátku.

  Mění se něco?

  JIRKA: Kvůli StarDance jsme oslavy

  úplně přešli, a mně to nevadí. Zatím

  věk na sobě nepociťuju, ani tomu ne-

  věřím. Necítím změny ani na fyzičce,

  když si jdu zaběhat, běhám jako před

  deseti lety. A to, že jsme spolu tak

  dlouho? No, máme se rádi.

  SOŇA: A jsme spolu rádi! (usmívá se)

  Vlastně jsme spolu skoro pořád, pro-

  tože nás baví spolu být i pracovat. Ale

  Dělal jsem moderátora v televizi úplně

  od nuly. Stál jsem najednou na druhé

  straně barikády, než když odpovídám

  na otázky v interview. Bylo to těžké. Je

  to profese, která se učí dlouho.

  Po 25 letech

  manželství...

• Strana 45

  45

  snažím se Jirku jednou za rok ales-

  poň na deset dní vytáhnout někam

  na dovolenou. Bez kola! Přesto i na

  dovolené běhá a já cvičím.

  JIRKA: Myslím, že to, co Soně dnes-

  ka chybí, je cestování. Mně vůbec, já

  jsem „přecestovanej“, Soňa si zatím

  nesundala toulavý boty. Furt ji baví

  poznávat nové lokality. I v tom se re-

  spektujeme.

  Kdo vlastně byl uvýzvy na Star-

  Dance?

  JIRKA: Tam se nedá přihlásit, účast-

  níky vybírá produkce České televize.

  SOŇA: Zavolali mi jednou a já jsem

  neváhala, protože mám ten pořad

  moc ráda. Samozřejmě jsem řekla,

  že se musím nejdřív zeptat Jirky.

  JIRKA: Okamžitě jsem přikývl.

  Jaká je taneční dřina oproti té,

  kterou máš vnohou?

  JIRKA: Kvalitativně – stejné jako se

  připravovat na olympiádu. Člověk

  tím žije 24 hodin denně. Začínal jsem

  zase úplně od nuly. Po prvním měsíci

  jsem měl pocit, že mi to do hlavy ne-

  jde. Pak se to zlomilo. Ale bylo to tak

  náročné, že jsem po čtyřhodinovém

  tréninku častokrát i usnul. A do toho

  jsem dopisoval nové kapitoly dalšího

  vydání knížky Frajer…

  SOŇA: Nikdy jsem ho neviděla tak

  unaveného.

  JIRKA: Jinak se to člověk nenaučí.

  Obdivuju herce, ti nejsou na podob-

  nou fyzickou zátěž zvyklí, ti musí tr-

  pět ještě víc! Byla tam skvělá parta,

  všichni jsme byli tou dřinou spojení.

  Atmosféra StarDance nese velikou

  emoci, podobnou startu na olympiá-

  dě. Máš jen jednu šanci, druhá prostě

  není.

  SOŇA: Mně to tu atmosféru závodů

  opět připomnělo. Seděla jsem v hle-

  dišti, byla jsem nervózní, nejedla

  jsem, nepila. Měla jsem takzvaného

  starťáka… Byla jsem na Jirku nesku-

  tečně pyšná. Byl to nádherný zážitek.

  JIRKA: Když jsme pak ve StarDance

  vypadli, bylo to podobné, jako když

  ze dne na den skončíte v práci. Je to

  tak intenzivní – a najednou konec.

  Bylo mi smutno. Měl jsem to tak,

  i když jsem končil s prací v televizi

  nebo rozhlase. I když šlo o moje roz-

  hodnutí. Já se vždycky napojím na

  tým, mám rád lidi, se kterými pracu-

  ju. Ale do rádia jsem se nakonec vrá-

  til, mám v něm svůj pořad Kilometry

  Jiřího Ježka.

  Co byste doporučili ztoho, co

  děláte ve stravování apohybu,

  ostatním?

  JIRKA: Je těžké někomu radit: všich-

  ni víme, co jsou zdravé potraviny

  a že bychom se měli hýbat. Asi jedi-

  né: Nepřejídat se!

  SOŇA: Myslím si, že důležité je si

  vytvořit nějaký režim. Jak v pohy-

  bu, tak ve stravování. Nemusí to být

  nutně každodenní cvičení, jako to

  máme my s Jirkou, stačí i pravidelná

  procházka. A strava? Dobře funguje

  připravovat si jídlo dopředu a trochu

  nad jídelníčkem přemýšlet.

  JIRKA: Podle mne je jedno, co člověk

  jí, ale jde o vyváženost jídla, záleží na

  příjmu kalorií. Pokud se člověk hýbe

  a má nějaký výdej, tak je úplně v po-

  řádku si někdy dopřát hamburger

  s hranolkami.

  Jednou prohlásil tvůj trenér Vik-

  tor Zapletal, že by chtěl vychovat

  nového Jirku Ježka. Kde je ta vize

  ajaká je kondice paracyklistické-

  ho týmu?

  JIRKA: Moc se nám to nepovedlo.

  Cyk listika je dneska – i díky mně –

  tak profesionální, že je těžké do toho

  naskočit, zapomenout na to, jestli se ti

  to někdy vyplatí, a dát do toho všech-

  no. Nikoho jsme zatím nepotkali. Ni-

  koho, kdo by mohl mít velké úspěchy.

  SOŇA: Když to sleduji optikou diváka,

  úspěchy se přelévají z jedné disciplí-

  ny na jinou. Teď je excelentní plavání

  stejně jako lukostřelba…

  Podle mne je jedno,

  co člověk jí, ale jde

  o vyváženost jídla,

  záleží na příjmu kalorií.

  Pokud se člověk hýbe

  a má nějaký výdej, tak

  je úplně v pořádku si

  někdy dopřát hamburger

  s hranolkami.

  S Lenkou Norou

  Návorkovou -

  na 13. ročníku

  StarDance

  Nová vášeň - běh,

  Jirka na Pražském

  půlmaratonu

  (2011) a první

  metry časovky

  na Tour

  de France (2013)

• Strana 46

  KULTURA / CENA JAROSLAVA SEIFERTA

  PAVEL KOLMAČKA:

  Kpsaní vám stačí

  sešit atužka

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: AUTOR

  Sjakými pocity jste přijímal Cenu

  Jaroslava Seiferta? Co pro vás

  tento básník znamená?

  Je to pro mě velká pocta a velká ra-

  dost, jak jsem uvedl při předávání.

  Velkou radost mi při předávání dělala

  i skutečnost, že jsem v sále viděl tvá-

  ře dlouholetých přátel a lidí, kterých

  si vážím. A samozřejmě laudatio Ji-

  řího Zizlera. Jaroslava Seiferta jsem

  osobně nikdy nepotkal, jeho texty

  jsem vnímal od dětství podobně jako

  verše Františka Hrubína: „Svatý Jiří

  zvedá kopí,/ aby je vrazil ve chřtán

  dračí,/ a motýl sedá na bodláčí.“ Ta-

  hle slova si pamatuji od třetí třídy.

  Když jsem jako gymnazista hledal

  autory, od kterých bych se něco

  na učil, na Jaroslava Seiferta (dostal

  jsem darem jeho Morový sloup pře-

  psaný na stroji) jsem se obrátil jako

  na jednoho z prvních, vedle Františ-

  ka Halase a Vladimíra Holana.

  Zařadil jste se mezi vzácné osob-

  nosti, které cenu získaly před

  vámi.

  Ke všem předchozím laureátům

  mám respekt. Někteří na mě silně

  zapůsobili, například Jiří Kolář, Ivan

  Martin Jirous nebo Ivan Wernisch.

  U Zbyňka Hejdy bych přidal, že je mi

  blízký. Trochu jsme se i znali.

  Slavnostní večer doprovázel zpě-

  vem akytarou Karel Vepřek, který

  zhudebnil některé vaše verše.

  Karel Vepřek je štědrý člověk, který

  umí pozorně číst a posílat přečtené

  v písních dál. I tam, kam by se tištěné

  slovo nedostalo. A umí z obyčejného

  večera udělat neobyčejný.

  SPISOVATEL PAVEL KOLMAČKA (62) SE STAL

  LETOŠNÍM LAUREÁTEM CENY JAROSLAVA SEIFERTA

  ZA ROMÁN CANTO OSTINATO (LISTOPAD, PROŽITKY

  BLÍZKÉ ZIMY) SPŘIHLÉDNUTÍM KJEHO PŘEDCHOZÍ

  BÁSNICKÉ APROZAICKÉ TVORBĚ, VYDÁVANÉ

  HLAVNĚ VNAKLADATELSTVÍ TRIÁDA. LITERÁRNÍ

  CENU POJMENOVANOU PO NOSITELI NOBELOVY

  CENY, UDĚLOVANOU OD ROKU 1986 ZINICIATIVY

  JADERNÉHO FYZIKA AZAKLADATELE NADACE

  CHARTY 77 FRANTIŠKA JANOUCHA, PŘEVZAL

  VPRAZE 24. ZÁŘÍ. VLISTOPADU PAVEL KOLMAČKA

  OBDRŽEL ZRUKOU MINISTRA KULTURY ISTÁTNÍ

  CENU ZA LITERATURU.

  KULTURA / JIŘÍ JEŽEK

  JIRKA: Ano, disciplíny se střídají –

  silné a slabé sezony. Viktor se teď

  věnuje zdravým cyklistům, repre-

  zentaci. Na horizontu není nikdo,

  kdo by měl na dlouhodobé nasazení.

  Mladí lidé teď žijí hodně rychle, ale

  mně trvalo šest let, než se dostavily

  výsledky. Přitom jsem jezdil para-

  lelně s prací… Já jsem nic zpočátku

  nečekal. Všichni chtějí být jako Jirka

  Ježek! Ale chybí jim trpělivost a vy-

  trvalost. Za úspěchem si musíte jít

  a zasloužit si ho.

  Máme na dohled konec roku…

  SOŇA: Uděláme si hezké Vánoce.

  My nejsme dárkové typy, dáváme

  si malou drobnost… Je osvobozující

  nehonit se za „dary“. Pro nás je nej-

  důležitější, že se sejdeme s rodinou,

  dáme si dobrou večeři, připijeme si

  a popřejeme si zdraví. To je pro nás

  ze všech darů nejvíc... 

  Jiří Ježek (*)

  Paralympijský vítěz amistr světa vcyklistice. Je

  nejúspěšnějším cyklistou paralympijské historie. V

  letech přišel při autonehodě onohu pod kolenem,

  to mu nezabránilo splnit si svůj dětský sen astát se

  profesionálním sportovcem. Po ukončení cyklistické

  kariéry vystudoval sportovní diplomacii apůsobil jako

  sportovní moderátor na CNN Prima News.

  Vsoučasné době má svůj pořad Kilometry Jiřího Ježka

  na Radiožurnálu Sport. Je členem Komise sportovců

  Českého olympijského výboru, Českého klubu fair

  play adalších institucí. Často se věnuje inspirativním

  přednáškám, je ambasadorem charitativních projektů

  ataké propagátorem zdravého životnímu stylu. Svůj

  příběh popsalvautobiografické knize Frajer, která se

  letos dočkala již . vydání (Albatros Media).

  Více na www.jirijezek.cz

• Strana 47

  KULTURA / CENA JAROSLAVA SEIFERTA

  47

  Čím je pro vás psaní ajak bys-

  te se vyjadřoval asdílel, nebýt

  básníkem?

  Já si přes psaní uvědomuji. Spoustu

  věcí jsem si uvědomil díky zápa-

  su o pojmenování a formulaci. Přes

  hudbu a výtvarný projev by to šlo

  jistě taky.

  Kdy jste začal psát?

  Co rozumět psaním? Mám počítat

  i dětské výtvory? Mně připadá, že

  pro děti jsou takové věci samozřej-

  mé. Moje žena učí děti keramiku

  a malbu, a když k ní přijdu do dílny,

  vidím pětileté šestileté suverénní

  umělce, kteří vůbec nepochybují, že

  se jim povede, co chtějí. Jsou k ne-

  zastavení. V osmi nebo devíti letech

  se jim ale tahle suverenita najednou

  někam ztratí. Někdy úplně, někdy se

  třeba v šestnácti dostaví druhá vlna.

  Já jsem v pěti letech diktoval příběhy

  a od šesti či sedmi jsem je sám psal.

  Největší překážkou mi byla ruka, sla-

  bá psací zručnost. Druhou vlnu jsem

  měl někdy ve dvanácti, kdy jsem psal

  s kamarádem román. A ještě jednou

  se to spustilo v patnácti s písňovými

  texty. Od šestnácti jsem začal psát

  básně. Zároveň jsem, co se pamatuji,

  chtěl být malířem, pak hudebníkem.

  S psaním to ale bylo nejjednodušší,

  protože stačil sešit a tužka.

  Studoval jste ireligionistiku. Co

  vám dala?

  Religionistiku jsem studoval v čase,

  kdy jsem měl stálé místo a tím i jis-

  tou výplatu na gymnáziu. Říkal jsem

  si „teď nebo nikdy“, cítil jsem velkou

  potřebu něco studovat a něco se do-

  vědět. S náboženstvím a spiritualitou

  koneckonců souvisely překlady, kte-

  rými jsem se živil, takže volba měla

  i praktickou stránku. Obohacující pro

  mě bylo myslím hlavně to, co bych na-

  zval „permanentní střídání perspek-

  tiv“: dívat se na jevy očima sociologa,

  antropologa, archeologa, psychologa,

  kunsthistorika, literárního historika,

  komparatisty, lingvisty… Být pořád

  ve střehu a otevřený, což je v tom

  oboru hodně potřeba. Počítat s tím,

  že odpovědi na otázky jsou málokdy

  definitivní. Třeba hned na tu první –

  co to vůbec je „náboženství“? Zjevená

  pravda? Víra v bohy? Vztahování se

  k posvátnu? Velká iluze? Kolektivní

  neuróza? Zásobárna smys lu? Tmel

  pospolitosti? Kompenzátor té největší

  tíže ze všech tíží, vědomí smrti? A tak

  dál a tak dál…

  Pavel Kolmačka

  (čtvrtý zleva)

  s rodinou a přáteli

  při předání Ceny

  Jaroslava Seiferta

  Ke všem předchozím laureátům

  mám respekt. Někteří na mě silně

  zapůsobili, například Jiří Kolář, Ivan

  Martin Jirous nebo Ivan Wernisch.

  U Zbyňka Hejdy bych přidal, že je mi

  blízký. Trochu jsme se i znali.

• Strana 48

  KULTURA / CENA JAROSLAVA SEIFERTA

  Ve vašem životopise jsem se do-

  četl, že jste byl zaměstnán ijako

  sanitář.

  V druhé polovině 80. let jsem praco-

  val v Ústavu sociální péče nedaleko

  Prešova, což byl ústav pro mentálně

  postižené dospělé muže i ženy. Ústav

  sídlil v barokním zámku a polovinu

  pracovníků tvořily řádové sest-

  ry. Udávaly tón celkové atmosféře,

  přestože vedení ústavu bylo takzva-

  ně civilní a šéf se netajil členstvím

  ve straně. K řeholním sestrám měli

  všichni respekt. Pokud se někomu

  příčilo jejich zdůrazňování potřeb

  duše, zpravidla ho usmířilo to, jak

  pečovaly o potřeby těla, protože na-

  prosto bezkonkurenčně vařily. Jed-

  nou jsem pracoval na Štědrý den,

  měl jsem dvanáctku, což znamenalo

  od sedmi do sedmi. Sestry mi při ve-

  čeři připravily „hriatuo“, šálek něče-

  ho horkého a velmi dobrého (med,

  máslo a pálenka). V té zimě nápoj

  fungoval jako kamna. Cestoval jsem

  ještě ten večer studeným vlakem

  a hriatuo ve mně topilo.

  Klientům se říkalo „chlapci“.

  S chlapci jsem chodil pracovat do

  zahrady sestávající z ovocného sadu

  a asi půlhektarového pole, na kte-

  rém jsme pěstovali brambory a ze-

  leninu. Práce jsme měli nad hlavu.

  V zimě jsem zůstával se sestrami

  na oddělení a pomáhal při koupá-

  ní klientů, což znamenalo hroznou

  dřinu, protože jich bylo hodně ne-

  hybných. Taky jsem chodil na noč-

  ní, kdy jsem měl na starosti „šikov-

  né“ – zahnat je do postele, dohlížet

  na topení, protože se topilo uhlím

  v kachlových kamnech, nebo chys-

  tat léky na další den.

  Vyloženě ošetřovatelská práce

  v oddělení ležících, říkalo se mu ne-

  mocnička, byla doménou zdravot-

  ních sester a řeholnic. V téhle práci

  bylo velmi mnoho dobrého a odchá-

  zel jsem odtud nerad. Po přestěho-

  vání do Chrudichrom jsem pak ještě

  pracoval jako sanitář v domově dů-

  chodců. Dělal jsem tam všechno, co

  k ošetřovatelské práci patří.

  Také jste působil vredakci časo-

  pisu Velehrad.

  Do Velehradu jsem přišel ve chvíli,

  kdy měl před sebou hodně nejis-

  tou budoucnost. V redakci zůstal po

  předchozích otřesech jediný redak-

  tor, já byl druhý. Hledal se nový vy-

  davatel, rekonstruovala se redakční

  rada. Hledal se i nový směr, kterým

  by se časopis ubíral. Bylo potřeba

  dělat to, co aktuálně hořelo: psát

  a redigovat články, provádět korek-

  tury, jednat s autory, ale třeba taky

  dávat časopisy do obálky a lepit na

  ně štítky s adresami. Spalo se v re-

  dakci na podlaze. Záchrana časopi-

  su vyžadovala hodně práce a hlav-

  ně komunikace. To se někdy dařilo

  a někdy zase ne. Trvalo to myslím

  rok a půl.

  Znal jste kardinála Tomáše

  Špidlíka, který je na Velehradu

  pohřben?

  S kardinálem Špidlíkem jsem se

  osobně nesetkal. Zato s jeho texty

  ano během krátké spolupráce s na-

  kladatelstvím Refugium v 90. letech.

  Hodně jste prožil aviděl. Co vás

  dělá šťastným?

  Románová postava Kateřina odpoví

  na zvednutou pěst a pokřik „Nic než

  národ“ tím, že zvedne otevřenou dlaň

  a řekne: „Nic než láska.“ Co jiného?

  Bez harmonie ve vztazích není nic.

  Abychom navnadili čtenáře,

  očem je váš vítězný román Canto

  ostinato?

  Inspirovala mě hudební kompozice

  Canto ostinato, která staví na opaku-

  jících se (ostinátních) motivech. Jed-

  na z postav na tu skladbu odkazuje:

  „Když je ti bídně proto, že nic nevidíš,

  zkus hledat, jestli se něco opakuje.

  Hudba je taky plná repetic, hudba

  stojí na repeticích. Jako Canto ostina-

  to Simeona ten Holt. Život a hudba se

  podobají.“ Podtitul Listopad, prožitky

  blízké zimy odkazuje ještě na něco:

  Středem vyprávění je odchod člo-

  věka z vezdejšího světa na věčnost.

  V románu sledujeme postavy, které

  starce k jeho konci doprovázejí, po-

  skytují mu poslední služby včetně

  pohřbu, hlavně se však ocitají v blíz-

  kosti „zimy“ či ve světle „odtamtud“.

  Věci se jim v něm vyjevují tak, jak

  to dosud neviděli. Jde o duši, hudbu,

  konečnost, budoucnost, děti.

  Knihy vydáváte většinou vna-

  kladatelství Triáda. Jak dlouho

  spolupracujete?

  S nakladatelem Robertem Krump-

  hanzlem jsme se potkali začátkem

  90. let. První knihu, román Stopy

  za obzor, jsme však spolu vydali až

  v roce 2006. Následovaly tři básnic-

  ké sbírky a nejnověji Canto ostinato.

  Pro mě je při spolupráci s naklada-

  telem a editory zásadní shoda nebo

  porozumění v základním směřování.

  O detailech se dá vždycky diskuto-

  vat.

  Cena Jaroslava Seiferta je spo-

  jena isfinanční částkou. Nač ji

  využijete?

  Obě dcery chtějí od příštího roku

  studovat na školách, které neumož-

  ňují bydlení doma. Starší japanistiku

  v Praze, mladší jde na střední vý-

  tvarnou školu do Brna. Budu je pod-

  porovat. 

  Ředitelka Nadace

  Charty 77 – Konto

  Bariéry Jolana

  Voldánová a Pavel

  Kolmačka

  Do Velehradu jsem přišel ve chvíli,

  kdy měl před sebou hodně nejistou

  budoucnost. V redakci zůstal po

  předchozích otřesech jediný redaktor,

  já byl druhý. Hledal se nový vydavatel,

  rekonstruovala se redakční rada.

  Hledal se i nový směr, kterým by se

  časopis ubíral.

• Strana 49

  49

  KULTURA / MŮJ KAMARÁD TUČŇÁK

  O neobvyklém přátelství

  Pokud by se mezi titulky neobjevilo „true story“, pomyslela

  bych si, že jde pouze o zajímavý námět scenáristy.

  Ale ne, film Můj kamarád tučňák je drama sdobrým

  koncem pro celou rodinu podle skutečné události.

  Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

  Foto: CONTINENTAL FILM

  Film nás zavádí do malé ostrovní

  vesnice v Brazílii, kde žije manžel-

  ský pár, Joăo a Mária, kterému moře

  vzalo milovaného synka. Zahořklý

  málomluvný rybář Joăo najde jedno-

  ho dne mladého bezvládného tučňá-

  ka, který uvízl v ropné skvrně. Ujme

  se ho, očistí, nakrmí a vyléčí. Během

  doby, kdy mladému tučňákovi roste

  nové peří, se mezi oběma vytvoří

  pevné pouto.

  Tohle přátelství mezi člověkem

  a zvířetem sílí: vyhaslá tvář Joăa je

  vlídnější, jeho nový nečekaný ka-

  marád mu dovolí i pohlazení… Když

  nastane doba, kdy by se měl znovu

  vrátit do Argentiny nebo Chile, Joăo

  DinDimovi (jak tučňáka nazve míst-

  ní děvčátko) v odchodu nijak nebrání.

  K velkému překvapení Joăa se však

  tučňák za rok na ostrov znovu vrací.

  I když je zcela volný, naučil se přichá-

  zet a odcházet z ostrova podle svého

  vnitřního „kompasu“. Aby ale doplaval

  ke svému příteli, musí vždy překonat

  tisíce kilometrů. Jednou, když na něj

  na ostrově čekají i mořští biologové,

  se ale jeho návrat zpozdí. Zoufalému

  Joăovi, který ho nikde nemůže najít,

  pomáhají nakonec vesničané celou

  noc. Najdou ho – daleko od jeho trasy

  – polomrtvého. Bez použití zvláštních

  triků a efektů je film emočně působi-

  vý – v rámci autenticity se natáčelo

  s živými zvířaty v domově tučňáků

  magellanských v Patagonii.

  Celý příběh se dostal na stránky

  novin díky pohotovému žurnalistovi,

  který Joăa (žijícího Brazilce Joăa Pe-

  reiru de Souza) navštíví – jeho příběh

  podle skutečných faktů natočil David

  Schurman, který si do hlavní postavy

  vybral skvělého francouzského her-

  ce Jeana Rena. Mnozí si jej pamatují

  i z rakouského filmu Králové hor, kde

  jako starý lovec Danzer učí s malým

  Lucasem létat malého orla (Králové

  hor, 2015). Nový film bez krásných,

  až dokumentačních záběrů na kra-

  jinu přináší cennou devízu v pod-

  statně propracovanějším silném ději.

  Kraluje mu legendární Jean Reno

  svým promyšleným civilním proje-

  vem a úspornými gesty. Sám o sobě

  herec tvrdí, že je „líný Lev“, který prý

  sebou umí zatraceně mrsknout, když

  jde o zajímavou „kořist“. A tou se

  i jemu komorní příběh o neobvyk-

  lém přátelství, který už obletěl svět,

  bezesporu stal. O natáčení filmu Jean

  Reno poznamenal: „Nejúžasnější na

  tom je, že tenhle film o muži, který

  znovu objevuje lásku a lidskost, byl

  natočen s láskou… a se skutečnými

  tučňáky.“ 

  MŮJ KAMARÁD

  TUČŇÁK

  (,

  koprodukce

  USA/Brazílie)

  Režie:

  David Schurman

  Představitel hlavní

  role Jean Reno

  se svým tučňáčím

  kamarádem

• Strana 50

  KULTURA / LETNÍ PARALYMPIÁDA PAŘÍŽ

  Unikátní kniha

  zachycuje

  paralympijské

  borce z Paříže

  Letošní sportovní vrchol roku

  zachycuje nová kniha snázvem

  XVII. Letní paralympijské hry Paříž

  2024, jejímiž autory jsou Tadeáš

  Mahel, Zbyněk Sýkora, Jan Malý

  aBarbora Reichová. Limitovaná

  edice jedinečné fotoknihy

  uchovává nezapomenutelné

  momenty paralympijských her

  vmetropoli nad Seinou.

  Text: RADEK GÁLIS

  Foto: AUTOR

  S oficiální publikací Českého pa-

  ralympijského výboru se čtenáři

  vydají po stopách veleúspěšného

  plavce Davida Kratochvíla a dalších

  českých medailistů a reprezentantů.

  Kniha vyšla počátkem října a v polo-

  vině měsíce ji obdržel český prezi-

  dent Petr Pavel při setkání českých

  olympijských a paralympijských re-

  prezentantů na Pražském hradě.

  RESPEKT AOBDIV

  Úvodní slovo ke knize napsal před-

  seda Českého paralympijského vý-

  boru, čerstvý českobudějovický se-

  Předseda Českého

  paralympijského

  výboru Zbyněk

  Sýkora při

  setkání českých

  reprezentantů

  s prezidentem

  Petrem Pavlem na

  Pražském hradě

• Strana 51

  51

  nátor Zbyněk Sýkora. „V Paříži nás

  reprezentovalo 32 sportovců v osmi

  sportech. Měl jsem tu čest fandit kaž-

  dému z nich a jsem na ně nesmírně

  hrdý. Vybojovali jsme skvělých osm

  medailí, což je stejně jako při hrách

  v Tokiu. Ani o budoucnost se nemu-

  síme bát. V týmu jsme měli hned de-

  vět nováčků. Velmi si vážím podpo-

  ry prezidenta České republiky Petra

  Pavla a předsedy Národní sportovní

  agentury Ondřeje Šebka, kteří nás do

  francouzské metropole přijeli osobně

  podpořit. Jejich zájem je důkazem, že

  parasport získává na významu a stá-

  vá se plnohodnotnou součástí české

  společnosti,“ doplnil Zbyněk Sýkora

  s tím, že je hrdý na to, že medailisté

  dostanou stejné finanční odměny jako

  jejich olympijští kolegové. „Hry v Pa-

  říži byly skvěle zorganizované a pro

  všechny české reprezentanty jsou

  nezapomenutelným zážitkem. Už jen

  účast na paralympiádě je obrovský

  úspěch a všichni paralympio nici si

  zaslouží náš respekt a obdiv,“ dodal

  Zbyněk Sýkora, který přeje majitelům

  knihy inspirativní čtení.

  ZÁVĚR KARIÉRY VLA

  Českým hrdinou her byl plavec

  a trojnásobný medailista David Kra-

  tochvíl. „Je to má jednoznačně nej-

  lepší sezona,“ svěřil se gymnazista,

  který se šťastně usmívá na titulu

  knížky. K úspěšným reprezentan-

  tům patřil i další plavec, Arnošt Pe-

  tráček z Českých Budějovic, který

  se poprvé zúčastnil paralympiády

  už v roce 2008 v Pekingu. „Tenkrát

  jsem byl spíš nepolíbený, nevěděl

  jsem, jak se paralympiáda odehrává,“

  svěřil se paralympijský vítěz z Ria

  2016 a stříbrný z Tokia. „Nyní jsem

  odlétal jako zkušený plavec a snažil

  se předávat zkušenosti mladším,“

  dodal Petráček s tím, že vidí závěr

  své kariéry na paralympiádě v roce

  2028 v Los Angeles v USA. 

  Výpravná publikace má  stran

  astojí  korun, objednat se dá přes

  https://paralympic.cz/publikace/

  Při setkání sportovců byla představena i kniha o úspěšné

  české paralympijské reprezentaci. Mezi medailisty patří

  i plavci David Kratochvíl a Arnošt Petráček (na horním snímku

  se stolním tenistou Jiřím Suchánkem a prezidentem Petrem

  Pavlem a na dolním Arnošt Petráček se Zbyňkem Sýkorou).

• Strana 52

  KULTURA / POVÍDKA

  P

  atrik si několika nacvičenými pohyby

  naložil vozík do auta. Zabouchl dveře

  a utřel si mokré čelo. Taková smůla,

  zrovna dneska musí pršet! Celý týden

  ani mráček, a teď tohle… Snad to cestou

  přejde, pomyslel si. Před nastartováním

  se ještě zhluboka nadechl a vydechl

  jako skokan na lyžích před odrazem

  k rozjezdu. Přesně tak si totiž připadal.

  Netušil, jak všechno dopadne.

  Před půl rokem se na internetu seznámil s Lucií. Nesmělá

  počáteční konverzace postupně přerostla v osobní, nakonec

  až v intimní komunikaci. Vzájemně si posílali odkazy na svou

  oblíbenou hudbu a filmy. Nedokázal by ani spočítat, kolik

  večerů strávili posíláním zpráv, telefonováním i videohovory.

  Nebylo pochyb, že se zrodila oboustranná náklonnost.

  Nakonec se osmělili i ke zprávám a fotkám, u nichž by se

  mohl některý člověk i trochu červenat. Touha vzrůstala, ale

  otázka, kdy se setkají tváří v tvář, zůstávala pořád nevyřčeně

  viset ve vzduchu. Byla to tak trochu záhada. Pro Patrika vlastně

  ne. Věděl, že iniciativa se nejspíš očekává od něj, jenže on

  měl dobrý důvod, proč se do toho nehrnul. Je přece po úrazu

  na vozíku! Bál se, že může o všechno přijít. O tu báječnou

  hru s chytrou, vtipnou a nádhernou dívkou na druhém konci.

  Nebylo to maximum možného, ale pořád mnohem víc než

  nic. A toho nic si v posledních letech užil ažaž… Tohle bylo

  krásné, přímo literární. Takový romantismus třetího tisíciletí.

  Nepodobalo se to žádnému vztahu, který dosud zažil.

  Internetový vztah s Lucií narušil jeho cynickou krustu.

  Nakonec se to však rozhodl rozštípnout. Proto teď uhání po

  dálnici vstříc setkání, na které se těší a zároveň z něj má velké

  obavy. Počasí tomu dodává ještě fatalističtější náladu. Teď

  litoval, že se domluvili na schůzce v neutrálním městě. Bydlí od

  sebe totiž skoro sto kilometrů, takže rande na půl cesty. „Taková

  blbost! Jak jsem na to mohl kývnout?“ vykřikl sám pro sebe

  a naštvaně bouchl rukou do volantu. Uvědomil si, že se o ten

  tlak musí s někým podělit. Ani na vteřinu neváhal, komu zavolá.

  Kamarád Tomáš byl jeho parťák už od první třídy. Věděli o sobě

  všechno.

  Sotva se v handsfree ozval Tomášův hlas, Patrik bez

  pozdravu rovnou spustil: „Já jsem takovej debil, Tome! Proč

  jsem ji nepozval k nám? Budu tam v tom dešti na neznámém

  místě za ještě většího kripla…“

  „Tak se uklidníme, kámo,“ kontroval konejšivě Tomáš. „Byli

  jsme se tam přeci spolu podívat a všechno bude v pohodě!

  Jedeš, koukám, podle plánu v předstihu, tak se ho drž.

  Nainstaluj se do tý kavárny, jak jsme vymysleli, a vyčkej! Ale

  zapomeň na ty tvoje vepřový nápady, že si přesedneš do křesla

  a pinglovi řekneš, aby schoval vozejk!“

  „No jo, já vim,“ odvětil téměř kajícně Patrik. „Byla blbost, že jsem

  jí to neřekl hned na začátku, tak se v tom teď takhle plácám…“

  „Blbost v první řadě byla, žes jí poslal ty svoje fotky

  z dovolený před tím, než ses zrakvil na motorce! Ty vole,

  pózičky na vrcholu skály… To byl nápad, takhle se prezentovat!“

  Tomáš poněkud vypadl z role opory na telefonu, což si hned

  uvědomil, tak spěšně dodal: „Ale neboj, dobře to dopadne. Podle

  toho, cos mi o ní říkal, tak je to fajn holka do nepohody a určitě

  všechno pochopí.“

  „Toho se právě bojim! Že rychle pochopí, jakou udělala

  chybu… Víš, Tome?“

  „Vím. A říkám Ti, že na žal je dost času. Teď se drž volantu

  a našeho plánu. Už tam jsi?

  Patrik se na chvíli odmlčel, aby se mohl soustředit na cestu

  podle navigace. „Jo, už se blížím k cíli. Sakra, pořád leje…

  Hele, támhle už to je. No to snad ne, zrovna někdo parkuje na

  jediným vozejčkářským místě! Prosím tě, čau a díky! Musím to

  tu nějak vyřešit.“

  Patrik ani nečekal na odpověď a zavěsil. „Jste u cíle,“ oznámil

  lhostejně ženský hlas v navigaci.

  „No, to teda…“ odpověděl jí Patrik bezmyšlenkovitě, zatímco

  zastavil a mezi cykly stěračů pozoroval liduprázdnou ulici,

  která byla ale plná zaparkovaných aut. Kde to tady nechá?

  S nadějí se zadíval na vůz, který mu právě zabral místo. Třeba

  hned odjede, bleskla Patrikovi hlavou myšlenka, o které ale

  věděl, že je planá. U řidiče se otevřely dveře. Pomaličku se

  rozjel, aby se mohl zblízka podívat, jestli má dotyčný modrou

  kartičku. Třeba ji mít nebude a mohl by ho vyhodit!

  Za volantem seděla mladá žena. Patrik opět zastavil, aby

  se mohl z bezprostřední blízkosti podívat. V tu chvíli ji poznal.

  Nemohlo být pochyb, její tvář znal dokonale. To je přece Lucie!

  „Ježíši, to snad ne!“ vylétlo z Patrika bezděčně. Ucítil vnitřní

  rozechvění. Jednak z toho, že ji vidí, ale zároveň z rozčilení, že

  zrovna ona parkuje na místě pro vozíčkáře. To by do ní nikdy

  Radek Musílek

  Rande přes internet

• Strana 53

  53

  neřekl… Vše se ale odehrávalo velmi rychle. Než stačil projevit

  pocit zklamání, všiml si vzápětí i modré kartičky, ovšem

  především toho, jak se otevírají zadní posuvné dveře a co

  zpoza nich vykouklo. Nebylo to dítě v autosedačce, které by ho

  zdaleka tak nevykolejilo. Na zadním sedadle stál vozík! Obraz

  Patrikovi tak dobře známý. Lucie si rukama uchopila levou

  nohu a vystrčila ji z vozu.

  Patrika polilo horko a směs pocitů, kterou by dokázal

  zpětně popsat jen velmi obtížně. Nejvíc se všechno blížilo

  šoku a panice. Lucie byla natolik zabrána do vystupování, že

  nemohla Patrika projíždějícího krokem kolem poznat, navíc

  v dešti. „Ona je taky kripl!“ vykřikl Patrik zoufale a instinktivně

  přidal plyn na plný výkon, aby zmizel.

  Řev motoru upoutal Luciinu pozornost, která přerušila

  vystupování a překvapeně sledovala vůz, který těsně vedle jejích

  dveří vyrazil kupředu a v náhlém zrychlení se roztančil na mokré

  dlažbě. Po několika metrech dostal smyk a narazil do nedaleké

  lampy pouličního osvětlení. Ta se roztřásla a připomínala kárající

  prst nad uličníkem, který právě něco provedl.

  Zvláštní ticho, zpravidla nastávající po hlučných

  dramatických okamžicích, narušovalo jen šumění deště. Lucie

  se vzpamatovala. Rychle přesedla na svůj vozík, aby mohla

  k havarovanému autu přijet a zjistit, zda je dotyčný v pořádku.

  Určitě zase jeden z těch mladých frajírků, co se potřebují

  předvádět, pomyslela si. Znala jich dost z rehabilitačních

  zařízení, kde pobývala po svém osudovém pádu z koně. Taky si

  mysleli, že umí řídit…

  Namáhavě se po dlažbě blížila k nabouranému autu

  a polohlasem nadávala: „Kruci! Budu kvůli němu vypadat

  jak zmoklá slepice! Patrik tu může být už za chvíli, a já se tu

  v dešti plahočím zachraňovat nějaký střevo…“ Její rozhořčení

  na druhou stranu alespoň na chvíli přehlušilo nervozitu, kterou

  ze setkání prožívala celou cestu. Přijížděla s pocitem, že už se

  jí Patrik po setkání určitě nikdy neozve. Nebo to v soucitném

  duchu vyšumí do ztracena. Nebylo by to poprvé…

  Konečně se dostala až k zmoklému okýnku řidiče. Uvnitř se

  nikdo nehýbal. Snad je jen v šoku a otřesený, zase taková rána

  to nebyla, problesklo Lucii hlavou. Zároveň začala vzpomínat

  na zásady první pomoci, které kdysi slyšela na kurzu. Jenže pak

  jí došlo, že by je stejně těžko uplatnila. Vždyť by toho člověka

  ani nevyndala z vozu. Zoufale se rozhlédla kolem, ale nikoho

  dalšího neviděla.

  Zaklepala na okénko. Žádná odezva. Utřela tedy rukávem

  sklo a málem zkameněla. To je přece Patrik! Seděl jak

  hypnotizovaný, s dokořán otevřenýma očima, nepřítomně

  hledící před sebe. Ale zjevně při vědomí. Nevěřícně si utřela

  zmoklý obličej a otevřela dveře.

  „Patriku! Slyšíš mě? Co se stalo?“ Žádná reakce.

  „Haló!“ houkla Lucie a strčila do Patrikova ramene prstem.

  Teprve v tu chvíli na ni pomalu otočil hlavu.

  „Poznáváš mě? Je všechno v pořádku?“ zeptala se Lucie.

  „Není,“ odpověděl potichu jako ve snách Patrik.

  „A co se stalo? Co je ti?“ zeptala se Lucie naléhavě.

  „Nemůžu hýbat nohama, to se stalo. Asi chápeš, jak tak

  koukám…“ 

  Ilustrace: DALL-E

• Strana 54

  SERVIS

  pacientů se setkalo s lékařským do-

  poručením, které jejich stav zhoršilo.

  Více než polovinu pacientů to do-

  konce potkává opakovaně.

  Protože je chronický únavový

  syndrom ve společnosti zatím vel-

  kou neznámou, nemocní se často

  setkávají s nepochopením rodiny,

  přátel, šéfa, kolegů nebo učitelů. Tím

  je ohroženo i jejich duševní zdraví.

  FINANČNÍ DOPAD NA PACIENTY

  To však není jediná patová situace,

  ve které se ocitají. Protože nejsou

  schopni naplno pracovat, zkracují si

  úvazky, nebo dokonce úplně opouš-

  tějí svá zaměstnání. Zároveň však

  musí počítat s vyššími léčebnými

  výdaji. Ty podle zjištění Neúnavných

  dosahují u většiny nemocných znač-

  né částky, 1 500 – 5 000 Kč měsíč-

  ně.

  Finanční zátěž se navíc prohlubuje,

  když sociální podpora ze strany stá-

  tu pokulhává. Asi polovina pacientů

  narazí ze strany státu na odmítnutí

  jakékoliv sociální podpory. Pokud

  se nemocným podaří získat sociální

  podporu, děje se tak v naprosté vět-

  šině případů na základě jiné, vedlejší

  diagnózy.

  Pacienti tak bývají odkázáni na

  pomoc (včetně té finanční) rodiny

  a přátel. Jak ukazuje studie Neúnav-

  ných, jen těžko by se bez ní obešlo

  téměř 35 % z nich.

  „Lidé s onemocněním ME/CFS

  musí zvládat mimořádně složitou si-

  tuaci. Nacházejí se v dlouhodobé ne-

  jistotě, čelí nedůvěře okolí a potýkají

  se s výpadkem příjmů,“ upozorňuje

  zástupce ombudsmana Vít Alexan-

  der Schorm.

  PRÁVO NA ZDRAVÍ

  Lidé s chronickým únavovým syn-

  dromem přitom mají oporu v mezi-

  národních lidskoprávních úmluvách.

  Česká republika je mj. vázána Úmlu-

  Chronický únavový syndrom:

  Nepříliš známá nemoc měnící životy

  ZÁKLADNÍ FAKTA NA ÚVOD

  Chronický únavový syndrom (zkrá-

  ceně ME/CFS) je nervové onemoc-

  nění, které se týká všech věkových

  skupin. Mezi nemocnými výrazně

  převažují ženy.

  Varovných signálů, že by se mohlo

  jednat právě o toto onemocnění, je

  celá řada. Patří mezi ně dlouhodobě

  zhoršená schopnost vykonávat běž-

  né činnosti. Výraznou únavu nepo-

  máhá utlumit ani odpočinek. Pokud

  je člověk s ME/CFS vystaven fyzic-

  ké či duševní námaze, přichází řadu

  hodin trvající nevolnost. Dalšími ty-

  pickými příznaky jsou problémy se

  spánkem, pamětí, soustředěním či

  s regulací tělesné teploty. Přidat se

  může i přecitlivělost na světlo, zvuk

  nebo vůně. Příznaky se často zhor-

  šují při zaujímání a udržování vzpří-

  mené polohy.

  V případě mírného průběhu jsou

  lidé obvykle schopni pracovat pou-

  ze na zkrácený úvazek. Vzdávají se

  svých koníčků či společenského ži-

  vota. V nejzávažnějších případech

  se jedná o trvale ležící lidi, kteří jsou

  plně odkázáni na pomoc svého okolí.

  ALARMUJÍCÍ ZJIŠTĚNÍ

  Nezisková organizace Neúnavní,

  která se zaměřuje na pomoc pa-

  cientům s chronickým únavovým

  syndromem, zveřejnila letos v únoru

  studii o situaci lidí s ME/CFS v České

  republice.

  Alarmující informací je, že na dia-

  gnózu pacienti čekají řadu let. Po-

  dle evropské pacientské organizace

  European ME Alliance (EMEA) je

  v České republice průměrná doba od

  začátku onemocnění do stanovení

  diagnózy 6,5 roku. Zároveň je třeba

  dodat, že téměř polovina lidí, kteří

  pociťují příznaky chronického úna-

  vového syndromu, diagnózu stano-

  venou vůbec nemá.

  Příznaky, se kterými nemocní

  přicházejí do ordinací, bývají často

  podceňovány. Pro stanovení chro-

  nického únavového syndromu navíc

  neexistuje žádný laboratorní test.

  Dobrat se diagnózy proto zna-

  mená obrnit se velkou trpělivostí.

  Z průzkumu Neúnavných vyplynulo,

  že lidé s ME/CFS kvůli tomu navštíví

  v průměru šest lékařů různých od-

  borností, ale výjimkou není ani deset

  či více specialistů. Absolvují řadu fy-

  zicky i psychicky náročných testů na

  různá onemocnění.

  Nelze se tomu divit, 70 % dotazo-

  vaných se nikdy nesetkalo s léka-

  řem, který má znalosti o onemocně-

  ní ME/CFS.

  Z malé informovanosti lékařů ply-

  nou i další důsledky. Téměř 80 %

  CHRONICKÝ ÚNAVOVÝ SYNDROM

  KOMPLIKUJE VČESKU ŽIVOT AŽ

  76TISÍCŮM LIDÍ. PŘESTO SE ONĚM

  STÁLE MOC NEVÍ, ATO ANI MEZI

  ZDRAVOTNÍKY. AČKOLI SE JEDNÁ

  OVÁŽNÉ ANELÉČITELNÉ CHRONICKÉ

  ONEMOCNĚNÍ, LIDÉ STÍMTO

  SYNDROMEM USVÉHO OKOLÍ ČASTO

  NARÁŽEJÍ NA NEPOCHOPENÍ, KDYŽ

  NEZVLÁDAJÍ PRÁCI NEBO ŠKOLU.

  KROMĚ PSYCHICKÉ ZÁTĚŽE ČELÍ

  IVÁŽNÝM FINANČNÍM DOPADŮM.

  PRAMENÍ ZNEMOŽNOSTI VÉST AKTIVNÍ

  ŽIVOT AZÁROVEŇ SNADNO ZÍSKAT

  SOCIÁLNÍ PODPORU. VCHYSTANÝCH

  ZMĚNÁCH SE ANGAŽUJE TAKÉ

  ZÁSTUPCE OMBUDSMANA VÍT

  ALEXANDER SCHORM.

  Přidejte se

  do skupiny

  Práva lidí

  spostižením

  na facebooku

  Text: KANCELÁŘ VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV – OMBUDSMAN

• Strana 55

  55

  vou OSN o právech osob se zdra-

  votním postižením. Ale jak pouka-

  zuje zástupce ombudsmana: „Česká

  republika má rezervy v naplňování

  práva lidí s chronickým únavovým

  syndromem na zdraví podle článku

  o právech osob se zdravotním posti-

  žením.“

  Kde přesně si myslí, že je potře-

  ba udělat největší změny? Nutné je

  především soustředit se na zlepšení

  zdraví a kvality života. Když se poda-

  ří předejít komplikacím a vyhnout se

  zbytečným vyšetřením, pomůže to

  pacientům a zároveň se ušetří peníze

  za zdravotní péči.

  Diagnostika provedená včas

  v kombinaci se správnou léč-

  bou navíc zvyšuje šanci, že se lidé

  s ME/CFS budou moci vrátit k pra-

  covní aktivitě, i když jen částečně.

  Naopak riziko, že se dostanou do fi-

  nančních potíží nebo chudoby, klesá.

  ZÁSTUPCE OMBUDSMANA

  APELUJE NA MINISTERSTVO

  ZDRAVOTNICTVÍ

  „Z veřejně dostupných zdrojů usuzu-

  ji, že se stát systematicky nevěnuje

  situa ci lidí s ME/CFS a nesbírá o ní

  data. Situaci těchto lidí považuji za

  závažnou, přičemž stát dosud nepod-

  nikl žádné kroky k jejímu zlepšení.

  Proto vydávám doporučení k pod-

  poře naplňování jejich práv,“ reagoval

  před časem Vít Alexander Schorm.

  Naléhal na Ministerstvo zdravot-

  nictví, aby poskytlo lékařům jasné

  a aktuální informace o onemocně-

  ní ME/CFS, včetně doporučených

  diagnostických a léčebných postu-

  pů. Navrhoval vytvoření speciali-

  zovaných center pro pacienty a po-

  ukazoval na nezbytnost zpřístupnit

  pacientům ověřené a srozumitelné

  informace o ME/CFS i o dostup-

  ných podpůrných službách. To vše

  dohromady by mohlo přinést zlep-

  šení v dostupnosti kvalitní zdravotní

  péče, a tím i naději na lepší život pro

  všechny, kdo se s chronickým úna-

  vovým syndromem potýkají.

  BLÝSKÁ SE NA LEPŠÍ ČASY?

  Věci se však naštěstí dávají do pohy-

  bu. V září tohoto roku proběhl v par-

  lamentu kulatý stůl na téma Standar-

  dizace péče pro pacienty s ME/CFS

  v ČR.

  S mapujícími zprávami o sou-

  časném stavu vystoupili Neúnavní,

  zmocněnkyně vlády pro lidská práva

  Klára Šimáčková Laurenčíková a zá-

  stupce ombudsmana Vít Alexander

  Schorm. Na jednání nechybělo ani za-

  stoupení dalších institucí, které mají

  k problematice co říci, včetně Minis-

  terstva zdravotnictví či lékařské obce.

  Společným cílem bylo zjistit, jak

  moc je situace vážná, a nastartovat

  další kroky k tomu, aby pacienti již

  nebyli přehlíženi systémem zdravot-

  ní péče.

  Klíčové je, jak se všichni shod-

  li, vytvoření doporučených postu-

  pů pro lékaře. Ty přislíbilo připra-

  vit Ministerstvo zdravotnictví ve

  spolupráci s odborníky. Příprava

  doporučeného postupu je však ča-

  sově náročná, přičemž situace lidí

  s chronickým únavovým syndro-

  mem je naléhavá. Proto se Minis-

  terstvo zdravotnictví zároveň chystá

  úzce spolupracovat s pacientskými

  organizacemi a odborníky, aby spo-

  lečně našli konkrétní dílčí cesty k co

  nejrychlejšímu zlepšení stávající si-

  tuace. Začátkem prosince proběhlo

  první takové setkání. Jako další krok

  plánuje ministerstvo svolat multidis-

  ciplinární tým. 

  Příznaky, se kterými nemocní

  přicházejí do ordinací, bývají

  často podceňovány. Pro stanovení

  chronického únavového syndromu

  navíc neexistuje žádný laboratorní test.

  Ilustrace: DALL-E

• Strana 56

  Navýšení příspěvku na auto azrušení

  možnosti vrácení DPH – aktuální stav novely

  Evropský průkaz osoby se zdravotním

  postižením aevropský parkovací průkaz

  skytovaný na pořízení motorového

  vozidla.

  Novela obou předpisů se k datu,

  kdy vznikal tento článek, nachází

  v senátu, kam byl sněmovní tisk do-

  ručen 12. 11. 2024 ve znění, které

  jsem blíže popisovala v minulém čísle

  Můžeš. V rámci 3. čtení v poslanecké

  sněmovně nedošlo k žádným doda-

  tečným změnám. Lhůta pro projed-

  ří nejsou státními příslušníky, ale

  jsou občany EU, a státní příslušníci

  třetích zemí, kteří mají v EU trvalý

  pobyt, měli při dočasné návštěvě

  jiných zemí EU přístup ke stejným

  nání v senátu končí 12. 12. 2024, lze

  tedy očekávat, že novelu stihne pode-

  psat i prezident ČR.

  SHRNUJI TO ZÁSADNÍ,

  CO NOVELA PŘINÁŠÍ:

  Pokud bude žádost o příspěvek na

  auto podána do data 31. 12. 2024,

  bude poskytnuta výše příspěvku

  v původní výši (tedy maximálně

  200 000 Kč), zároveň však bude

  ještě možné požádat o vrácení daně

  v maximální výši 100 000 Kč.

  Pokud bude žádost o příspěvek

  na auto podána na Úřadu práce 1. 1.

  2025 a později, bude již příspěvek

  přiznán ve zvýšené podobě a mož-

  nost požádat o vrácení DPH zaniká. 

  zvláštním podmínkám a „prefe-

  renčnímu zacházení“ jako státní

  příslušníci. Průkaz bude k dispozi-

  ci ve fyzické i digitální verzi, měl by

  být vydáván a obnovován bezplat-

  ně. Parkovací průkaz EU a evrop-

  ský průkaz osoby se zdravotním

  postižením zůstanou dvěma samo-

  statnými průkazy.

  Návrh rovněž posiluje stávající

  parkovací kartu EU, stanoví maxi-

  mální dobu, za kterou musí místní

  úřad žádost o průkaz vyřídit. Kdo

  bude mít nárok na parkovací kartu

  a jakým způsobem se vydává, bude

  stále záviset na místním orgánu.

  Očekává se existence webových

  stránek k oběma průkazům. 

  SERVIS / VÝBĚR LUCIE MARKOVÉ

  V minulých číslech časopisu Mů-

  žeš jsme vás informovali o novele

  zákona č. 235/2004 Sb., o dani

  z přidané hodnoty, která je nyní

  v legislativním procesu. Jedná se

  o rozsáhlou novelu zákona, která by

  měla nabýt účinnosti 1. ledna 2025

  a jejímž cílem je podle ministerstva

  financí snížení počtu daňových výji-

  mek. Navrhuje od 1. 1. 2025 zruše-

  ní institutu vracení daně z přidané

  hodnoty osobám se zdravotním po-

  stižením při zakoupení motorového

  vozidla, na které byl poskytnut pří-

  spěvek na zvláštní pomůcku podle

  zákona č. 329/2011 Sb. Zároveň

  se od stejného data navrhuje navýšit

  příspěvek na zvláštní pomůcku po-

  Dne 23. října 2024 byla vydána

  směrnice Evropského parlamentu

  a rady (EU) 2024/2841, kterou se

  zavádí evropský průkaz osoby se

  zdravotním postižením a evropský

  parkovací průkaz pro osoby se zdra-

  votním postižením.

  Státy v EU nyní mají lhůtu 30 měsí-

  ců na přizpůsobení právních předpisů

  vnitrostátním pravidlům (tzv. proces

  transpozice) a maximálně 42 měsí-

  ců na vytvoření potřebných systémů

  a zahájení vydávání průkazů.

  Je třeba říci, že směrnice nezava-

  zuje státy ke zcela „volnému pohy-

  bu“ osob se zdravotním postižením.

  Dohodnuté znění se zaměřuje na

  zajištění toho, aby občané EU, kte-

  Novela navrhuje od 1. 1. 2025 zrušení

  institutu vracení daně z přidané hodnoty

  osobám se zdravotním postižením při

  zakoupení motorového vozidla, na které byl

  poskytnut příspěvek na zvláštní pomůcku

  podle zákona č. 329/2011 Sb.

  Je třeba říci, že směrnice nezavazuje státy ke

  zcela „volnému pohybu“ osob se zdravotním

  postižením. Dohodnuté znění se zaměřuje na

  zajištění toho, aby občané EU, kteří nejsou

  státními příslušníky, ale jsou občany EU,

  a státní příslušníci třetích zemí, kteří mají

  v EU trvalý pobyt, měli při dočasné návštěvě

  jiných zemí EU přístup ke stejným zvláštním

  podmínkám a „preferenčnímu zacházení“

  jako státní příslušníci.

• Strana 57

  Chystá se reforma vposuzování

  nároku na příspěvek na péči

  Chystané změny voblasti úhrady

  oprav uelektrických vozíků

  57

  V legislativním procesu je nyní pozměňovací návrh

  ministra Jurečky k vládnímu návrhu zákona, kterým

  se mění zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatře-

  ních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území

  Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve

  znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

  Jedná se o sněmovní tisk 727/0.

  V tomto pozměňovacím návrhu je zpracováno

  zcela nové posuzování osob omezených v soběstač-

  nosti inspirované německým modelem. Tento po-

  změňovací návrh je v současnosti načten u „lex

  Ukrajina“ s tím, že kdyby byl zákon schválen, nový

  model posuzování by se prakticky „odpilotoval“ na

  občanech z Ukrajiny a v budoucnu by se pravděpo-

  dobně aplikoval nový způsob posuzování i do zákona

  o sociálních službách.

  Nový systém posuzování je relativně kompliko-

  vaný. V České asociaci paraplegiků – CZEPA, z. s.,

  se nyní zaměříme na modelové případy našich čle-

  nů a klientů, na kterých se pokusíme nový systém

  nasimulovat tak, abychom byli schopni posoudit, zda

  nový systém přinese zlepšení postavení lidí se zdra-

  votním postižením a finančního zabezpečení péče

  pro naše klienty. 

  V rámci Pacientské rady Ministerstva zdravotnictví ČR byl projednán

  návrh na změnu úhrad oprav elektrických vozíků v osobním vlastnic-

  tví jejich uživatelů. Zdravotní pojišťovny v některých případech auto-

  maticky převedou pomůcku do vlastnictví uživatele, čímž ale klientům

  vzrůstají náklady při případné opravě či pořízení nových baterií.

  Při jednání Pacientské rady bylo navrženo navýšit strop úhrad na

  opravy, nově by zdravotní pojišťovna částečně hradila taktéž úhradu

  výměny baterií elektrických vozíků, první výměna by mohla být hra-

  zena z 90 %, druhá výměna pak z 80 %. Pro pacienty se speciálním

  vybavením vozíku (např. bradové ovládání) by mohla být úhrada baterií

  bez limitu.

  Prozatím o změně není rozhodnuto, vývoj budeme dále sledovat. 

  Jak na

  QR kódy

  ?

  Vněkterých

  textech

  můžete

  narazit

  na QR kód.

  Zapněte

  fotoaparát

  na svém

  chytrém

  mobilu

  anamiřte jej

  na kód, ťukněte

  prstem na

  nabízený odkaz

  adozvíte se

  víc!

  Lucie MARKOVÁ

  LUCIE MARKOVÁ

  Pracovnice

  sociální služby

  Peer mentoring

  České asociace

  paraplegiků –

  CZEPA, z. s.

  markova@czepa.cz

  Nový systém posuzování

  je relativně komplikovaný.

  V České asociaci paraplegiků –

  CZEPA, z. s., se nyní zaměříme

  na modelové případy našich

  členů a klientů, na kterých

  se pokusíme nový systém

  nasimulovat tak, abychom

  byli schopni posoudit, zda

  nový systém přinese zlepšení

  postavení lidí se zdravotním

  postižením a finančního

  zabezpečení péče pro naše

  klienty.

• Strana 58

  SERVIS / PARASPORT

  Text: TADEÁŠ MAHEL

  Foto: DAVID KUBÍČEK

  Velmi smutná zpráva zasáhla začátkem

  listopadu celý český sport. Zemřel Voj-

  těch Vašíček, inspirativní muž oddaný

  parasportu. Paralympijský vítěz v pětibo-

  ji z Barcelony 1992 nás navždy opustil

  ve věku 68 let.

  Rodák z Hodonína se vyučil elektri-

  kářem. Život mu změnila nehoda v 18

  letech, havaroval na motocyklu, když

  mu do cesty vběhl zajíc. Zlomil si tři

  obratle, došlo k porušení míchy a ocitl se

  na vozíku. Díky rehabilitačnímu pobytu

  v Kladrubech si rychle zamiloval sport

  handicapovaných. „Byl to pro mě motor

  do dalšího života. Hned po návratu domů

  jsem zakoupil kouli a disk, po čase jsem

  sehnal i oštěp a začal jsem se snažit,“

  vzpomínal Vašíček na své začátky.

  Kromě pětiboje se věnoval maratonu

  na vozíku a stolnímu tenisu. Vrchol

  Vašíčkovy sportovní kariéry přišel na

  paralympiádě v Barceloně 1992. Do

  Španělska nejel coby favorit, v koutku

  duše pomýšlel na bronz, nakonec se ale

  radoval z nejcennějšího kovu a světové-

  ho rekordu. „Když se objevila světelná

  tabule, na které mé jméno figurovalo na

  první pozici, a ozvalo se hlášení, že jsem

  i nový světový rekordman, vyhrkly mi

  slzy do očí,“ popisoval.

  Po sportovní kariéře byl Vašíček

  u vzniku Svazu paraplegiků ČR a později

  stál za založením brněnského Para-

  CENTRA Fenix, organizace zaměřené

  na pomoc lidem po úrazu míchy. Jeho

  práce neustávala ani po odchodu z funk-

  ce předsedy, dál pomáhal a vytrvale

  podporoval zlepšení podmínek pro

  lidi se zdravotním znevýhodněním. Ve

  sportovním klubu SK Moravia Brno po-

  máhal neúnavně propagovat celou řadu

  parasportů.

  Osobní život Vojtěcha Vašíčka byl

  naplněn láskou a vírou. Byl oddaným

  manželem, otcem tří synů a milujícím

  dědečkem. Jeho rodina, přátelé a kole-

  gové si ho budou pamatovat nejen jako

  sportovce a obhájce práv handicapova-

  ných, ale také jako člověka, který s od-

  vahou, pokorou a moudrostí přijal svůj

  osud a inspiroval ostatní svým životním

  příběhem.

  Odchod Vojtěcha Vašíčka zanechává

  prázdné místo nejen v srdcích jeho

  nejbližších, ale i v celé parasportovní

  komunitě, které věnoval svůj život.

  Čest jeho památce. 

  Odešla legenda českého

  parasportu Vojtěch Vašíček

  Na paralympiádě v Barceloně 1992 získal

  Vašíček vedle zlata také světový rekord.

• Strana 59

  59

  Text: BARBORA ŽEHANOVÁ, TADEÁŠ MAHEL

  Foto: BARBORA REICHOVÁ

  Loni při podpisu přihlášky na hry v Paříži

  se v Míčovně Pražského hradu poprvé se-

  šli olympionici i paralympionici. Teď, když

  jsou vzpomínky na oboje hry ještě čerstvé,

  si setkání zopakovali. Tentokrát u příleži-

  tosti přivítání olympioniků i paralympioni-

  ků prezidentem Petrem Pavlem.

  „Reprezentovali jste důstojně. Nechci

  se pouštět do hodnocení. Víte sami

  dobře, jak tenoučká je hranice mezi me-

  dailovými a nemedailovými umístěními.

  Důležité je, že panovala skvělá atmosfé-

  ra,“ řekl prezident Petr Pavel sportovcům

  a členům realizačních týmů. „Byl jsem

  se osobně podívat na paralympijských

  hrách. Co jsem tam viděl, pro mě bylo

  mnohem důležitější než souhrny medailí.

  Ať se vám daří v životě i ve sportu.“

  Na setkání pozval všechny olympioniky

  a paralympioniky. Dorazili i zástupci reali-

  začních týmů. A také nejlepší mladí spor-

  tovci ze všech 14 krajů, kteří uspěli na

  letošní Olympiádě dětí a mládeže v Čes-

  kých Budějovicích. „Chtěl bych poděkovat

  za reprezentaci nejen sportovcům, ale

  také těm, kteří se na jejich výkonech svou

  tvrdou prací podílejí,“ řekl prezident Pavel

  na setkání v Míčovně Pražského hradu,

  kam dorazili letošní medailisté.

  „Úžasný zážitek! Je hustý být mezi

  tolika osobnostmi. Nezažijete každý den

  být mezi tolika olympioniky najednou,“

  povídal David Kratochvíl, trojnásobný

  medailista z paralympiády. „Jsem moc

  rád, že jsme se spojili a neděláme rozdíly.

  Můžeme tak sportovat všichni společně.“

  Předseda Českého paralympijského

  výboru Zbyněk Sýkora vyzdvihl účast

  prezidenta Pavla na paralympijských

  hrách v Paříži. „Jasně jste nám tím

  ukázal, že parasport je nedílnou součástí

  českého sportu,“ pronesl. „Heslem Sport

  je jen jeden se řídíme i dnes a mě těší, že

  na tak krásném místě, v Míčovně Praž-

  ského hradu, jsme se společně setkali už

  podruhé – poprvé při podpisu přihlášky

  na olympijské a paralympijské hry. Ne-

  smírně si toho vážím.“

  Kromě přijetí na Hradě se účastníci

  letošních her dočkali slavnostní recepce

  i u premiéra Petra Fialy nebo francouz-

  ského velvyslance v České republice

  Stéphane Crouzata. 

  Atmosféra nad medaile! Prezident Pavel přijal

  na Hradě paralympioniky a olympioniky

  Medailisté z olympiády i paralympiády po prezidentově boku

• Strana 60

  SERVIS / ZPRÁVY Z PARASPORTU

  Text: MARTIN STEINBACH

  Foto: MIROSLAV HODEČEK

  Páté kolo české paraatletické ligy, které

  se konalo 5. října na Městském sta-

  dionu v Ostravě-Vítkovicích, rozhodlo

  o celkových vítězích historicky prvního

  ročníku soutěže. I přes deštivé počasí

  se akce zúčastnilo několik významných

  paralympijských reprezentantů. Výkony

  přinesly napínavé souboje o titul v jed-

  notlivých kategoriích.

  Česká paraatletická liga 2024 úspěšně

  uzavřela svůj první ročník. Závěrečné,

  páté kolo se konalo v sobotu 5. října na

  stadionu v Ostravě-Vítkovicích, kde se

  navzdory nepříznivému počasí předvedli

  jak zkušení paralympijští reprezentanti,

  tak noví talenti. Pořádání akce měl na sta-

  rost Atletický klub SSK Vítkovice a jeho

  paralympijská sekce. V rámci celkového

  pořadí ligy mezi muži zvítězil František

  Serbus ze Sportovního klubu Jedličkova

  ústavu Praha, který ovládl všechna čtyři

  předchozí kola. Druhé místo si odnesl

  Michal Enge z domácího týmu SSK Vítko-

  vice, zatímco třetí skončil Tomáš Horáček

  ze stejného pražského klubu.

  V ženské kategorii se celkovou

  vítězkou stala Anna Muziková ze

  Sportovního klubu Jedličkova ústavu

  Praha. Druhé místo obsadila Eva Berná

  reprezentující Spolek Elite handicap

  sport a třetí skončila Anna Marcaníková

  z klubu AC Wozmeni Zlín.

  Celkový průběh soutěže ukázal

  rostoucí úroveň paraatletiky v České

  republice a dal prostor jak pro zkušené

  sportovce, tak pro nové talenty, kteří

  před sebou mohou mít slibnou budouc-

  nost. 

  Premiérový ročník české

  paraatletické ligy 2024 zná své vítěze!

  Nejlepší sportovci prvního ročníku české paraatletické ligy, neodradilo je ani psí počasí.

  V Ostravě se představil i koulař Kisý.

• Strana 61

  61

  Paracyklistka

  Vejvodová

  má dvě světová

  stříbra

  Text: JAN KRŮTA, ČESKÝ SVAZ CYKLISTIKY

  Foto: VOJTĚCH PAVLÍK ALUKÁŠ PETR

  Na paralympiádě jí medaile těsně unikla,

  chuť si spravila na mistrovství světa.

  Paracyklistka Pavlína Vejvodová si

  z Curychu odvezla dvě stříbra, druhá

  byla v časovce i silničním závodě.

  „Je to krásné zakončení sezony a jsem

  moc ráda za medaili. Časovka byla

  rovinatá, nikde se nedalo odpočinout,

  pořád jsem musela jet naplno. Ale dalo

  to na stříbro, tak jsem spokojena,“ řekla

  Vejvodová, když v časovce kategorie

  T1 nestačila pouze na van Soestovou

  z Nizozemska, za kterou na trati dlouhé

  11,3 km zaostala o 51 sekund. Za stej-

  nou soupeřkou dojela česká tricyklistka

  i v silničním závodě a postarala se o dru-

  hý český cenný kov.

  Ten jen těsně unikl Jindřichu Mašínovi.

  Český závodník jel v silničním závodě

  v samostatném úniku, ale trio soupeřů

  jej dostihlo kilometr před cílovou páskou

  a ve spurtu jej odsoudilo ke čtvrtému

  místu. „Jelo se mi výborně, po stránce

  výkonu to bylo dobré. Na technice ovšem

  ještě musíme zapracovat. Vyšel mi únik,

  měl jsem náskok přes půl minuty, ale

  když mě trio soupeřů dojelo, tak spurt již

  nebyl dobrý. Udělal jsem, co šlo, ale již to

  nestačilo,“ smutnil Mašín, jenž k brambo-

  rám přidal i pátou příčku z časovky. Pátý

  v časovce i silničním závodě pak dojel

  handbiker Patrik Jahoda. 

  Loni brala Vejvodová z MS dvě zlata, letos dvě stříbra.

  Česká paracyklistka si spravila chuť po nepovedené paralympiádě.

  Rubrika vzniká ve spolupráci

  sČeským paralympijským výborem

  www.paralympic.cz

• Strana 62

  Vydává Spolek přátel Konta Bariéry

  vespolupráci sNadací Charty 77

  Melantrichova 504/5

  110 00 Praha 1

  IČ: 62933833

  Šéfredaktor:

  Štěpán Beneš

  e-mail: stepan.benes@muzes.cz

  Redakce:

  Radek Musílek

  e-mail: radek.musilek@muzes.cz

  Manažerka redakce:

  Veronika Vojtíková

  e-mail: veronika.vojtikova@muzes.cz

  Mobil: 723 026 881

  Korektorka:

  Martina Čechová

  Adresa redakce:

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 725 208 298

  Web: www.muzes.cz

  E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  ISSN 1213-8908

  Registrováno Ministerstvem kultury:

  MK ČR E 6622

  Periodicita: 4× ročně.

  Toto číslo vychází v prosinci 2024.

  Vychází zafinanční podpory

  Magistrátu HMP.

  Art director:

  Jiří Bušek

  Grafická úprava asazba:

  Jan Bělovský

  Tisk:

  Grafotechna Print, s. r. o.,

  Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá:

  Post Optimal s.r.o.

  Toužimská 720, Praha 9 – Letňany

  Foto natitulní straně:

  Milan Jaroš

  Časopis Můžeš vychází spodporou:

  SLOVO MÁ...

  letošní podzim se v nadaci nesl zejména

  v duchu setkávání. A byla to setkání plná

  radosti, dobrých zpráv a tradičních part-

  nerství, která nám přinášejí nejen radost,

  ale hlavně velký užitek.

  Hned začátkem října se v Praze sešli

  zástupci klubů Senzačních Seniorů z ce-

  lého Česka. Z toho máme velkou radost,

  protože projekt SenSen je nedílnou sou-

  částí Nadace Charty 77 už od roku 2012.

  Setkání jsme tentokrát zorganizovali ve

  spolupráci s ČSOB, která se pro letošek

  stala jeho partnerem. A měli jsme seni-

  orům opravdu co nabídnout: dvě stě lidí

  pozorně sledovalo přednášku na téma ky-

  berbezpečnosti, respektive bezpečnosti na

  internetu. Řeč byla o kyberšmejdech, pod-

  vodech na síti a také prevenci. Tedy témata

  velmi ak tuální, ve kterých zvláště senioři

  patří k těm nejzranitelnějším. V druhé půli

  setkání si pak všichni užili promítání do-

  kumentárního filmu Janžurka, který o své

  slavné mamince natočila její dcera, reži-

  sérka Theodora Remundová, jež si také

  udělala čas a o natáčení přišla popovídat.

  A aby toho nebylo v říjnu málo, zaplnila

  se na jeho konci Pražská křižovatka (kos-

  tel sv. Anny), tedy nádherný prostor spoje-

  ný se jmény Václava a Dagmar Havlových

  a jejich Nadací Vize 97, přáteli a dárci

  Nadace Charty 77 a jejího nejznámějšího

  projektu Konta Bariéry. Nejdéle trvající ve-

  řejná sbírka na pomoc lidem s handicapem

  u nás totiž příští rok oslaví už 33. naroze-

  niny. Chtěli jsme našim dárcům předsta-

  vit průřez projekty, které nadace s láskou

  opečovává. Jednotliví partneři totiž důvěr-

  ně znají jednotlivé projekty, které v rámci

  partnerství spravujeme, ale už neznají ty

  další a někdy ani netuší, co všechno se pod

  nadačními křídly skrývá. A tak se v Praž-

  ské křižovatce sešlo na dvě stě hostů, mezi

  kterými byli velcí firemní partneři Konta

  Bariéry (nadace spravuje 13 firemních

  fondů), výtvarníci, kteří pravidelně darují

  svá díla do aukčních salonů Konta Bariéry,

  i desítky dalších dárců a podporovatelů,

  bez kterých by nadace nemohla pomáhat

  a fungovat. Pro mě osobně byly uplynulé

  měsíce náročné, neváhala bych říct, že ně-

  kdy i turbulentní, ale když se ohlédnu zpět,

  vidím spoustu smysluplné práce, jež ve

  výsledku pomáhá lidem, kteří to potřebují.

  A ještě jeden projekt zmíním, a nejen

  proto, že oslavil 10. výročí. Je to náš ob-

  líbený Taxík Maxík, tedy sociální doprava,

  která vozí seniory i handicapované k lé-

  kařům, na úřady, nákupy i za kulturou. Už

  10 let díky spolupráci se sítí lékáren Dr.

  Max můžeme pořizovat velkoprostorová

  auta a uspokojovat potřeby v různých měs-

  tech napříč celou republikou. Je to projekt

  nadmíru úspěšný, seniorská doprava za

  příznivé ceny je žádaná a provozovaná už

  ve třiceti městech, respektive v tuhle chví-

  li ve 27, další tři Taxíky Maxíky vyjedou

  v Milovicích, Kaplici a Novém Městě na

  Moravě hned po Novém roce. Desáté vý-

  ročí jsme s městy a jejich zástupci oslavili

  v Praze, na Jatkách 78, v prostoru, který je

  domovskou scénou cirku La Putyka.

  Za celou Nadaci Charty 77 | Konto Ba-

  riéry a tým kolegyň a kolegů, kteří peču-

  jí o jednotlivé projekty i o provoz nadace

  bych chtěla poděkovat všem, kdo nás pod-

  porují, a to jakoukoli částkou, protože i ta

  sebemenší má pro nás ve výsledku velkou

  váhu. Vážíme si toho, že ani vám není lho-

  stejný osud druhých lidí a že spolu s námi

  a v duchu našeho motta: Pomáháte. Vždy.

  Všem.

  Krásné Vánoce! 

  Vaše Jolana Voldánová

  Jolana.Voldanova@bariery.cz

  Vážení amilí,

• Strana 63

  C

  M

  Y

  CM

  MY

  CY

  CMY

  K

• Strana 64

  Pohádkové Vánoce

  a jen optimistické výhledy

  na povedený rok 2025

  přeje tým Ottobock.

  #WeEmpowerPeople

  www.ottobock.cz

  2024-12 Ottobock inzerce Muzes_PF2025_bebionic.indd 12024-12 Ottobock inzerce Muzes_PF2025_bebionic.indd 1 15.12.2024 14:45:3815.12.2024 14:45:38