Strana 15
15
Zažil jsem nelehké období sporů
s minulým vedením, byla to vyslo-
veně válka se vším všudy, se všemi
soudními instancemi, s intenzivní
komunikací s Mezinárodním para-
lympijským výborem a jeho práv-
níky, se snahou o diskreditaci, se
zastrašováním. Byl jsem několikrát
na hraně kolapsu. Ustál jsem to, v té
době jsme se snažili udržet naše or-
ganizace nad vodou zejména s Rad-
kou Kučírkovou, která u programu
také byla od jeho počátků. Dnes se
naše cesty dost rozešly, ale ve smí-
ření s Českým paralympijským vý-
borem mám naději, že se zase spojí.
To smíření a naplnění strategické-
ho cíle přišlo v době, kdy jsem pře-
stal být bojovný, usilující, aktivistic-
ký. Nestal jsem se rezignovaným, jen
jsem našel vnitřní smíření, odstranil
pocit nespravedlnosti ze svého nitra
a teprve v tu chvíli se všechno začalo
skládat do dobrého příběhu. Každá
negace odčerpává spoustu energie
a každý boj, i když zdánlivě za dob-
rou věc, je vlastně negací.
Hledání pochopení a porozumění
je nezbytné i mimo výuku handica-
povaných neplavců. Když se s něčím
člověk nemůže identifikovat, může
jít prostě od toho, nemusí se snažit
všude nastolit spravedlnost za kaž-
dou cenu, která stejně není ničím ji-
ným než projekcí vlastních představ
o spravedlnosti. Je těžké to rozeznat
ve fázi, kdy je člověk na vzestupu,
všechno se mu daří a má pocit, že je
nesmrtelnej.
Moje zásadní poučení tkví v tom,
že člověk má dělat vždy jen věci, kte-
ré může plně ovlivnit, které dělat umí
nebo je schopen se je naučit, a má se
snažit ovlivnit především sám sebe,
protože jen skrze dobré ovlivnění
sebe sama může člověk dobře ovlivnit
i druhé. Jsem rád, že dělám tak dlouho,
tak intenzivně a tak v plnosti to, co dě-
lám. Díky Bohu! A Brambory!
Oproti počátkům,
kdy převažovali
lidé po úrazu
páteře, pracuje
dnes Jan Nevrkla
hlavně s lidmi
s DMO.