Strana 32
ŽIVOT
Splnit si sen,
dokud to jde
Do Kyrgyzstánu moc lidí
ztuzemska cestu neplánuje, natož
vozíčkářů, adokonce na handbiku.
Aleš Černohous zDěčína, po
úrazu páteře paraplegik, je téměř
sjistotou první. Přípravy na jeho
vysněnou abezesporu extrémní
expedici vrcholí, ato idíky
podpoře Konta Bariéry.
Aleš (49) je výraznou osobností
mezi lidmi po úrazu páteře. Jak by
mnozí z nich řekli, je to zasloužilý
vozmen a dobrodruh. Koneckonců
i proto patří mezi jeho četné aktivity
peer mentoring pod hlavičkou České
asociace paraplegiků CZEPA. Za více
než dvacet let od doby, co mu v An-
glii na záda při bouřce spadl strom,
nabral hodně zkušeností včetně těch
cestovatelských. Má ženu a tři dce-
ry, živí se především jako fotograf,
grafik a se spolkem Disway mapuje
přístupnost turistických míst v Čes-
ku i zahraničí. Jak sám říká, vycítil,
že přišel nejlepší čas pustit se do
něčeho takového: „Padesátka se ne-
zadržitelně blíží, musím využít pří-
ležitost, dokud mi slouží zdraví. Děti
už jsou taky větší, v rozmezí deset až
sedmnáct let, tak věřím, že manžel-
ka s nimi doma moji několikaměsíč-
ní absenci zvládne.“
NEZNÁMÁ CESTA
O velké cestě sní leckdo, ne každý
se však odhodlá k realizaci, natož
k takto náročnému výkonu. Proč
zrovna do Kyrgyzstánu? Alešovi prý
byla lehkou inspirací známá pouť
do Santiaga de Compostela, ale lá-
kalo ho větší dobrodružství. „Chtěl
jsem něco méně profláknutého a vý-
chod mi přišel poutavější než západ.
V Kyr gyzstánu je druhé největší hor-
ské jezero na světě Issyk-Kul, které
bych chtěl vidět. Začal jsem trochu
zjišťovat na internetu, jestli to vůbec
půjde, a došel k závěru, že ano. Mým
plánům také nahrává rozvoj tech-
niky a elektromobility. Prvotní idea
byla, že vyrazím s přídavným po-
honem k vozíku, ale volba nakonec
padla na handbike vybavený přídav-
ným elektrickým motorem. Bez něj
by to byla dřina a utrpení, prakticky
vyloučené. I tak budu muset makat
Aleš se těší, ale cítí
z cesty i respekt.
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ A ARCHIV ALEŠE ČERNOHOUSE