Strana 33
33
hodně sám, protože baterie mají svůj
limit a o místa, kde se dají dobít, bude
nouze,“ vysvětluje Aleš svoje plány.
O konzultaci požádal také kolegu
Jirku Čelouda, kvadruplegika, který
na handbiku projel Island, Izrael, Ma-
roko a Írán. Ten Alešovi poradil, jak
co nejlépe vozit s sebou bagáž a vo-
zík. „Doporučil mi, abych za sebou
netahal žádný přívěs, o čemž jsem
původně také uvažoval. Cestovatel-
ské zkušenosti mám, ale ne s dál-
kovými trasami na handbiku. Hodně
jsem nacestoval autem a s přídav-
ným pohonem,“ vysvětluje Aleš.
VE DVOU SE JEDE LÉPE
Důležitou otázkou také bylo, jestli
vyrazit sám, nebo s někým. Z pocho-
pitelných důvodů padla volba na dru-
hou variantu, takže začalo hledání
vhodného parťáka. „Zapátral jsem ve
svojí sociální bublině a našel Šárku
Jelínkovou, ergoterapeutku z Cen-
tra Paraple. Má dobrou fyzickou
kondici, zkušenosti s cestováním,
byla dokonce ve Rwandě či na dal-
ších exotických místech, věnuje se
ultrazávodům a zároveň zná skvě-
le problematiku člověka na vozíku.
Dokonce umí i s nářadím opravit, co
se rozbije. Na mou nabídku naštěstí
kývla, stejně tak její zaměstnavatel,
který ji na potřebnou dobu uvolní,“
usmívá se Aleš.
Připravit bylo potřeba i rodinu.
„Dělal jsem to postupně a pozvolna
jim informace dávkoval, ale je prav-
da, že se to prosáklo trochu předem,
protože se pohybujeme v komunitě,
kde se lidé hodně navzájem znají.
Čekal jsem, že narazím na větší od-
por, ale nějak to prošlo. Jen děti mi
daly podmínku, že se po celou dobu
Důležitou otázkou
bylo, jestli vyrazit
sám, nebo s někým.
Z pochopitelných důvodů
padla volba na druhou
variantu, takže začalo
hledání vhodného
parťáka.