Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 44

KULTURA / JIŘÍ JEŽEK

musela jsem zažívat tu každoden-

ní dřinu! Celou kariéru jsme prožili

spolu. Jezdili jsme společně na sou-

středění, závody…

Čím jste si vlastně prošli po roce

2017?

JIRKA: Já neměl vůbec nic připra-

vené, co budu dělat. Čemu se budu

věnovat. Nemusel jsem z finančních

důvodů hned nastoupit do práce, tak

jsme si dali pár týdnů čas. Na to, co

bude dál.

SOŇA: Ono se toho zase tolik ne-

změnilo, protože firmy, se kterými

jsme během kariéry spolupracovali,

s námi chtěly pokračovat dál. Máme

neskutečně zajímavé projekty třeba

se Škodovkou, ale vytvořily se i nové

spolupráce, logicky, a nové výzvy.

Také teď máme čas se více podílet na

charitativních projektech a akcích.

JIRKA: Už ne sice jako závodník,

ale stal jsem se ambasadorem jejich

značek, projektů a aktivit. V dalším

čase jsem se věnoval inspirativním

přednáškám buď pro školy, nebo pro

firmy.

SOŇA: Do toho přišel covid, a my

jsme se tak rozhodli vlastníma ruka-

ma dodělat domek za Prahou, to byla

další výzva. Oba jsme trávili hodiny

prací na zahradě. Velká změna, ale

příjemná…

JIRKA: Ano, odešli jsme kousek

za Prahu, zvykali si na nový životní

styl. Pak přišla nabídka dělat zprávy

na CNN Prima News. Stejně, s jakým

nadšením jsem dělal cyklistiku, jsem

se ponořil do světa médií. Dělal jsem

moderátora v televizi úplně od nuly.

Stál jsem najednou na druhé straně

barikády, než když odpovídám na

otázky v interview. Bylo to těžké.

Je to profese, která se učí dlouho.

Přistupoval jsem k ní s respektem,

pokorou a bavila mě. Vydrželo mi

to rok a půl, ale neměl jsem už čas

jezdit na kole, na své aktivity, které

mám rád. Televizi jsem proto opustil

a začal jsem přemýšlet, co budu dě-

lat dál – a přišla nabídka z Českého

rozhlasu. Šel jsem do toho po hlavě,

ale dělat rozhlasového komentátora

bylo po odborné stránce snad ještě

těžší a hodně časově náročné. Nako-

nec jsem si ponechal jen krátký úva-

zek. Teď pracuju pro pár značek, se

kterými jsem spjatý, a do toho přijde

třeba StarDance, a najednou je práce

nad hlavu.

Jste spolu čtvrt století, Jirka

oslavil letos vříjnu padesátku.

Mění se něco?

JIRKA: Kvůli StarDance jsme oslavy

úplně přešli, a mně to nevadí. Zatím

věk na sobě nepociťuju, ani tomu ne-

věřím. Necítím změny ani na fyzičce,

když si jdu zaběhat, běhám jako před

deseti lety. A to, že jsme spolu tak

dlouho? No, máme se rádi.

SOŇA: A jsme spolu rádi! (usmívá se)

Vlastně jsme spolu skoro pořád, pro-

tože nás baví spolu být i pracovat. Ale

Dělal jsem moderátora v televizi úplně

od nuly. Stál jsem najednou na druhé

straně barikády, než když odpovídám

na otázky v interview. Bylo to těžké. Je

to profese, která se učí dlouho.

Po 25 letech

manželství...