Strana 18
REFLEKTOR / STARÁ GARDA MISTRŮ CUKRÁŘŮ A PEKAŘŮ
v Řepích. Ten nápad matka předsta-
vená uvítala.“
Je načase, abychom si vše vysvět-
lili pěkně od začátku. Pan Eichner
se po třech měsících v důchodu, na
který se strašně těšil, jak se bude
„válet“, přece jen začal rozhlížet, co
by se dalo dělat. Ležet „za pecí“ se
mu nechtělo. První myšlenka, která
ho napadla, byl Senior klub, ale asi
po dvou letech navázal raději kon-
takt se Starou gardou. Ta existovala
– ovšem s přestávkami – už od roku
1923. Návaznost na Starou gardu,
nově existující součást Asociace ku-
chařů a cukrářů ČR (od roku 2006)
mu byla prostě bližší.
Dost rychle se k jádru instalované
pražské Staré gardy nabalovali dal-
ší zájemci, byla jich dokonce stov-
ka! Množství členů se v čase mění,
teď je jich „jen“ padesát. „Bylo by
proto skvělé, kdyby se přihlašovali
další členové, protože i dnešní mla-
dí kuchaři budou jednou staří,“ říká
a pokračuje: „Stará garda z prvních
desetiletí 20. století měla podporu
tehdejších hoteliérů a restauratérů,
třeba pánů Vojáčka a Oplta a mnoha
dalších. Také finanční a materiální –
pro ty, kteří by najednou přišli v ži-
votě do úzkých. Moji šéfové se rádi
scházeli v hospodě U tří bojovníků,
a když jsem začal Starou gardu insta-
lovat, přicházel sem i můj šéf ze Slo-
vanského domu, kde jsem se vyučil.
V naší branži bylo zvykem vykání,
ale když se pan Kostýnek objevil, na-
bídl mi: Tykej mi! Moc příjemný oka-
mžik, chodil jsem na každou jejich
schůzku. Stará garda se stala pevnou
a váženou součástí asociace. Její hlas
je totiž spojením s tradicí, na kterou
navazujeme. A tak je to správně.“
POMÁHAJÍ CELÝ ROK
Stará garda pořádá celou řadu společ-
ných výletů, exkurzí, setkání a samo-
zřejmě společně vaří nejen na akcích
asociace. Sami navštěvují domovy
pro seniory, stále se také účastní celé
řady gastronomických soutěží. Od
prvních sezon se pražská Stará garda
snaží pomáhat: „Třeba tím, že peče-
me a vaříme – nejdřív jsme v letních
měsících grilovali v Liboci, teď už pět
let pečeme cukroví pro Řepy. A také
vozíme balíčky na Bulovku, na oddě-
lení onkologie. V rámci projektů Sene
Cury jezdíme do domovů seniorů
v celé republice, děláme pro ně bese-
dy a v jejich rámci bývají ochutnávky
toho, co vytvoříme – celého menu
včetně moučníku.“ Desítky let vy-
hledávaný kuchař na penzi plane pro
cukrařinu. Pan Eichner doma sám
ve větším množství nepeče, protože
s manželkou mají cukrovku. Takže
když přece peče, používá diabetic-
ký cukr. Jeho vášeň pro cukrařinu
přerostla v experimentování, existují
recepty, které si vymyslel z takových
ingrediencí, jako jsou konopná se-
mínka nebo ovesné vločky.
Zeptám se také pana Eichnera,
jak to celé probíhá, to pečou všichni
stejně? A kolik druhů? Výborná ku-
chařka, herečka Laďka Kozderková
tvrdila, že nic se neliší tolik jako její
a maminčiny vanilkové rohlíčky. Jak
se tedy peče ve Staré gardě? „Podle
vlastní zkušenosti a svých receptur,“
odpovídá Jiří Eichner: „Zrovna těch
rohlíčků, o kterých mluvíte, je straš-
ná spousta. Upečené rohlíčky totiž
Růžena Slavíková
a Jana Doksanská
prohlížejí upečené
cukroví...
Jiří Eichner plní
máslovým krémem
kakaové ořechy.