Strana 42
KULTURA
Úraz rozhodl za mě
Když se vroce 2014, pár stovek metrů před cílem,
těžce zranil během mistrovství světa paralympijský vítěz
Jirka Ježek, dostal „stopku“ pro další vrcholové závodění.
Jak dnes žijí manželé Soňa aJirka Ježkovi?
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: MILAN JAROŠ
AARCHIV JIŘÍHO JEŽKA
Kdybychom se vrátili zpátky
kroku 2014, ktvému osudové-
mu úrazu vAmerice – přišel jsi
tehdy mimo jiné očást plíce advě
žebra, měl jsi roztříštěnou pažní
kost avyražené zuby. Jak by ses
na to všechno, co se stalo, dneska
ohlédl?
JIRKA: Nevzpomínám na to ve zlém.
Ukončilo mi to sice kariéru, ale ko-
nec by i tak někdy přijít musel. Jeden
úraz byl na začátku, ten druhý mi
profesi ukončil, ale v tom nejlepším
okamžiku. Úrazy tak rozhodly vlast-
ně za mě.
Půl roku po pádu jsi ale začal
opět závodit…
JIRKA: To už bylo takové pozvolné
loučení. V roce 2017 jsme už se So-
ňou věděli, že ten rok bude můj po-
slední. Loučil jsem se se všemi místy
a městy, kde jsem závodil, kde jsem
měl své fanoušky: od lednové Aus-
trálie až po listopadové závody v Ja-
ponsku. Moje „roadshow“ byla straš-
ně fajn. Když se mě ale první den po
tom všem Soňa ptala, jak se cítím,
přiznal jsem, že se mi ulevilo, že se
už nemusím o nic snažit nebo cesto-
vat. Stačilo. Skončil jsem na vrcholu.
Říkáš, že teď, když jedeš na kole,
můžeš kdykoliv zastavit azajít na
kafíčko. Jak se ti stouhle „jinou“
cyklistikou žije?
JIRKA: Krásně, protože mi cyklistika
pořád zůstala a drží mě. Možná mám
na ni víc času než tenkrát. Nemusím
už honit fyzičku, užívám si výlety s ka-
marády, jezdím rád i se Soňou. Koneč-
ně mám čas a strašně mě to baví.
Jak se změnily tvé dny?
JIRKA: Nepřestal jsem se hýbat, ne-
přestal jsem jezdit na kole, nepřestal
jsem zdravě žít, ponechal jsem si
svůj stereotyp: ráno cvičím, pak bě-
hám nebo jdu jezdit na kole. Snažím
se práci rozvrhnout tak, abych měl
stále na sport čas, je to moje priorita.
Co vám oběma cyklistika dala
avzala?
SOŇA: Cyklistika mi dala Jiříka, dala
mi sebevědomí, že můžu dělat věci,
které jsem se bála do té doby dělat.
Poznala jsem téměř celý svět. Dala
mi velkou toleranci ke všemu, zatím
neznámému, cizímu. Cyklistika mě
obohatila ve všech směrech, byl to
neskutečný kolotoč dní.
JIRKA: Mně dala cyklistika Soňu,
což doufám nezní jako klišé – říkám
to vždycky. Dala mi poznat úspěch:
nikdy bych nezažil to, co díky cyk-
listice. Moje obrovská škola života
– fantastický úspěch i těžké pro hry
a také strach o život. Naučila mě
strašně moc, můžu z ní čerpat ve
svých současných aktivitách, kte-
rým se věnuju – všechno mi přijde
ve srovnání s cyklistikou „snadné“.
I když někdy jsou ty výzvy velké, tak
vím, že je zvládnu. Bylo to stejné, ať
jsem nastoupil do televize, rozhlasu
nebo nedávno do StarDance. Cyk-
listika mi dala neskutečné portfolio
zkušeností.
Soňa tvrdí, že je nejvěrnější fa-
noušek Jirky Ježka. Co se pro vás
radikálně změnilo po ukončení
profesní kariéry?
SOŇA: Jsem fanynka napořád. Ale
totéž mohu říct o Jirkovi, on mě pod-
poruje zase v tom, co dělám já.
JIRKA: Nic se nezměnilo, protože
Soňa byla moje manažerka v cyklis-
tické kariéře a o mé aktivity se stará
pořád. Řídí vše, co dělám. Mám u ní
podporu ve všem, co jsem kdy zkou-
šel. Běží to vlastně stejně. Nic se ne-
změnilo, jen nezávodím…
SOŇA: Mně závodění chybí, chybí mi
ta atmosféra, vytvořená kamarád-
ství, vzrušení ze závodů – paradoxně
víc než Jirkovi. Jenže já fandila, ne-
Nepřestal jsem se hýbat, nepřestal
jsem jezdit na kole, nepřestal jsem
zdravě žít, ponechal jsem si svůj
stereotyp: ráno cvičím, pak běhám
nebo jdu jezdit na kole. Snažím se
práci rozvrhnout tak, abych měl stále
na sport čas, je to moje priorita.