Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

REFLEKTOR / RANÁ PÉČE

Raná péče je oporou

i kompasem rodin

Tři desítky let už pomáhá českobudějovická

pobočka Společnosti pro ranou péči

rodinám z jižních Čech a Vysočiny, kterým

se narodí dítě se zrakovým postižením.

Mezi zkušené zaměstnankyně patří

ředitelka Jana Tušlová, koordinátorka

sociální služby Helena Kolmanová nebo

poradkyně rané péče Kateřina Marková.

Co je na jejich záslužné práci baví, sčím

se musejí vypořádat a proč nevyhrožují

stávkou za vyšší plat?

Text: RADEK GÁLIS

Foto: AUTOR

Pobočka společnosti sídlí v Čecho-

vě ulici, kde mají k dispozici několik

místností v přízemí budovy. „Spo-

lečnost pro ranou péči poskytuje

podporu rodinám dětí s postižením

již od roku 1990,“ vysvětluje ředi-

telka Jana Tušlová. „Naše kolegyně

se z dobrovolnic, které hledaly pro

rodiny dětí se zrakovým postižením

jinou cestu než ústav a internátní

školu, staly prvními profesionálními

poradkyněmi rané péče v republice.

Přišly s revoluční myšlenkou podpo-

ry dítěte od narození, a to v domácím

prostředí, což byla pro rodiny mno-

hem příjemnější alternativa.“

Tehdy existovala jen dvě pracoviš-

tě, v Praze a v Brně, ze kterých raná

péče pokrývala republiku. Cestování

bylo velmi náročné, a když počet zá-

jemců o ranou péči narůstal, začaly

se otvírat krajské pobočky. „V již-

ních Čechách vznikla začátkem roku

1994 a já měla možnost být u toho.

Za setkání s ranou péčí jsem moc

vděčná, protože mohu působit tam,

kde mi práce dává smysl, kde je kaž-

dý den jiný a přináší stále nové vý-

zvy. Navíc se v rané péči setkávám

s úžasnými kolegyněmi s mimořád-

ným přístupem ke klientům, na které

se do práce vždy těším,“ svěřuje se

Jana Tušlová.

POMOC BEZ JISTOTY POMOCI

Společnost z velké části financuje

krajský úřad prostřednictvím státní

dotace. „Přibližně 30 % z rozpočtu si

sháníme sami. Nejvíce se to daří pro-

střednictvím grantů z nadací, které se

věnují podpoře rodin dětí s postiže-

ním. Vzhledem k tomu, že pracujeme

s rodinami dětí se zrakovými obtíže-

mi, je naším stabilním donátorem Na-

dační fond Českého rozhlasu, sbírka

Světluška a Nadace Leontinka.“

Díky takové podpoře mohou při-

jmout všechny rodiny, které ranou

péči potřebují, pracovat s dětmi už od

narození nebo poskytovat program

stimulace zraku, který je odlišuje od

ostatních poskytovatelů rané péče.

„Pomáhají nám s potřebným vybave-

ním, například s nákupem drahých

speciálních testů na zjištění zrako-

vých dovedností dětí, s pořízením

speciálních pomůcek i s financová-

ním pobytů pro rodiny. Podporují nás

Podporují nás obce, kde rodiny bydlí.

Snažíme se sehnat i firemní dárce

a jsme vděční za jejich podporu.

Organizujeme charitativní akce,

k nejvíce navštěvovaným patří vánoční

trhy na náměstí a oblíbený sekáč.