Strana 37
37
80 procent, ale s rostoucí komunitou
je to čím dál náročnější. Komentáře
podporují algoritmus, díky kterému
se pak víc zobrazujete dalším lidem.
Sleduješ hodně statistiky?
Sleduji, ale moc to neřeším, i když
všechny ty sítě nabízejí podrob-
né metriky a dalo by se s tím urči-
tě hodně pracovat tak, aby mi čísla
sledovanosti rostla ještě víc. Dělám
to spíš intuitivně, ačkoliv mám pro-
fesionální účty. Na nich jsou data ješ-
tě podrobnější než na amatérských
profilech. Tam by mi sledovanost asi
rostla rychleji, ale spíš od jednorázo-
vých návštěvníků. Tady mám zase
věrnější fanoušky. O tom lze povídat
dlouho, je to celkem věda.
Ty počty jsou jen pro radost, nebo
jde také ofinanční příjmy?
Při určitých počtech už vám sítě za-
čnou něco platit, ale nejsou to žádné
horentní sumy, jak si často lidé před-
stavují. Navíc už musíte mít opravdu
poměrně hodně vysoké statistiky.
Kritéria jsou přísná. Takže určitý
pasivní příjem se děje, ale z 90 pro-
cent nic nedostanete. Bavíme se tře-
ba o padesáti dolarech za půl roku
z YouTube, poslední dobou se to sní-
žilo spíš jen na dvacet. Z TikToku je
něco málo za živá vysílání, ovšem
jde o velmi nahodilé cifry. V průmě-
ru tak tři dolary. Pokud streamuješ
opravdu hodně, může jít o dvě stě až
tři sta dolarů, to však záleží na lidech,
kolik ti jsou ochotní za sledování po-
slat. Lepší je to na Instagramu.
Nejlepší zdroj příjmů je, když si nás
jako internetové herce najme nějaká
firma, abychom točili videa pro ně.
To se pak jedná o nižší desítky tisíc
korun. Teď třeba děláme pro Fortu-
nu, která dělá kampaň o zpřístup-
ňování fotbalových stadionů. Pra-
covali jsme i pro různé další firmy,
třeba Růžového slona. Ti prodávají
erotické pomůcky. Taková firma má
s reklamou na internetu problémy,
protože jsou často blokovány, takže
si hledají jiné cesty, třeba i skrze nás.
To se mi líbilo, je to trochu za hra-
nou, ale nic, s čím bych měl problém.
V počátku jsem firmy sám osobně
oslovoval, teď už se hlásí samy, při-
cházejí i pozvánky na nějaké konfe-
rence, ale taky už šetřím víc energii.
Den má jen 24 hodin, musíš si začít
vybírat. Jsem spíš yesman, co by rád
na všechno kývnul, a štve mě, že to
nejde. Je taková doba, že se všechno
vyřeší klidně jen přes e-mail a nikdy
se s těmi lidmi osobně nesetkáš.
Chodí mi taky žádosti, ať někoho
podpořím při sbírce na Donio a po-
dobně. Mrzí mě, že je někdo v těžké
situaci, ale to by bylo úplně bezedné,
co všechno dělat. Chci dělat srandu,
nejsem Armáda spásy. Sorry.
Sčím bys problém měl, očem bys
nikdy netočil?
Nechci propagovat kratom a CBD,
takové firmy už se také ozvaly. Ne-
hodlám řešit politiku, rasismus, xe-
nofobii, LGBT ani jiné menšiny kro-
mě handicapovaných. Chci se bavit,
ne chodit po tenkém ledě. Taky bych
nikdy nespolupracoval s některými
lidmi. Nebudu konkrétní, prostě mi
musí dotyčný sedět.
Máš přece jen video, kde bys řekl,
že jsi to přehnal?
Ne. Takové bych tam nedal. Ale ně-
která videa nám sítě smazaly, pro ně
už to asi moc bylo.
Jak vlastně natáčení probíhá, kdo
je autorem scénářů?
Autorem jsem z devadesáti osmi
procent já, kluci jsou především her-
ci. O potenciální příjmy se ale dělíme
rovným dílem, peníze jinak umí udě-
lat se vztahy mezi lidmi hrozné věci.
To nechceme. Dlouho jsem to dělal
různě svépomocí. Teď už máme sta-
bilní štáb. Kromě mě s Jirkou a Jar-
dou se před rokem do týmu přidal
Patrik, který představuje kamera-
mana a editora v jedné osobě. Ten se
nám sám ozval a nabídl před rokem
po odvysílání rozhovoru pro DVTV.
Nově k němu teď přibyl Dominik se
stejnou úlohou.
Ono je to vcelku časově nároč-
né, byť se naše videa měří v řádech
sekund. Každý týden natočíme pět
videí, snažíme se to zvládnout najed-
nou, což nám trvá dohromady asi tři
hodiny. Ne vždy to ale vyjde, takže
potom to musíme dodělat jindy. Pak
se to ovšem ještě musí stříhat, edito-
vat, vkládat na net a tak dále.
Osobně myslím, že lepší byla naše
starší videa. Nápady nejsou bezedné,
při téhle frekvenci je trochu pek-
lo pořád něco vymýšlet. Neděláme
edukační videa, ale chceme ukázat,
že dovedeme být vtipní. Svět lidí
s postižením a takzvaně zdravých je
pořád oddělený. I vzdělaní, třeba lé-
kaři, s námi stále mluví divně. I proto
jsme v naší tvorbě afektovaní a cho-
váme se jako hovada, aby lidi vidě-
li, že i my si umíme dělat normálně
srandu.
Rozhovor pro DVTV, taky třeba
pro stream SK Slavie Praha,
které sJirkou věrně fandíte, ale
především stovky tisíc sledu-
jících na internetu – pociťuješ
nějak slávu? Poznávají aoslovují
tě lidé na ulici?
Docela dost. I díky vozejku a mému
vizuálu. Cestou po Praze mě někdy
osloví pět až deset lidí, někdy nikdo.
Občas na mě někdo čumí jak na
Ježíše. Vím, že by si třeba rád řekl
o společnou fotku, ale musí mě oslo-
vit on sám, já jinak nereaguji. Rád ale
žádosti vyhovím. Často slyším šepot:
Hele, to je ten Stounman. Jen škoda,
že když se spolu vyfotíme, většinou
to nikde nesdílí a neoznačí, to by mi
zlepšovalo statistiky.
Hodně mě lidé oslovují na různých
festivalech, dokonce i starší, u kte-
rých bych to nečekal. Mile překvapí,
když mě pochválí třeba šedesátník.
Hateři mě neoslovují, na to nemají
odvahu, ti se chtějí jen zviditelnit na
síti zahalení anonymitou. Léčí si ně-
jaké svoje mindráky. Pochopitelně
ne vždy má člověk náladu na inter-
akci s cizími lidmi, ale s tím musím
počítat, když něco takového dělám.
Věděl jsem, že na drsný humor budou
protichůdné reakce a že se objeví
i hateři (z anglického hate – nenávist).
Ti se objevují i z řad vozíčkářů.
Paradoxně mám mírumilovnější
komunitu na TikToku než na
Instagramu. Přitom se říká, že to bývá
spíš naopak.