Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

REFLEKTOR / DOMÁCÍ DIALÝZA

Děkuju ti, mašinko,

že mi léčíš maminku

Necelý rok po narození dítěte jí selhaly ledviny.

Na pravidelnou dialýzu už ale Věra Doláková

dojíždět nemusí. Zařízení na čištění krve

má od jara doma. Domácí dialýzu si nemůže

vynachválit. Odpadly jí pravidelné cesty

do dialyzačního střediska, ale hlavně díky ní

může trávit více času se svým šestiletým synem.

Text: ANDREA SKALICKÁ

Foto: MILAN JAROŠ

Proč vám vlastně přestaly ledvi-

ny fungovat?

Potíže s ledvinami jsem měla už od

dospívání. V dětství jsem trpěla na

angíny a velmi často jsem brala an-

tibiotika. Asi ve 12 letech jsem byla

několikrát na pozorování v nemoc-

nici. Tehdy zjistili, že mám vysokou

bílkovinu v moči a vysoký tlak. Do-

stala jsem léky a musela jsem se šet-

řit. Později se díky biopsii ukázalo, že

mám chronické onemocnění ledvin.

Používá se pro něj zkratka FSGS,

protože jde o fokálně segmentální

glomerulosklerózu. Velmi zjednodu-

šeně řečeno: ledviny při tomto one-

mocnění postupně přestávají fungo-

vat, stává se z nich jakási nefunkční

houba.

V37 letech jste otěhotněla. Jak

to ovlivnilo vaši nemoc?

Zásadně. Po pravdě, lékaři z mého

těhotenství radost neměli, i když

jsem se v prvním trimestru cítila

báječně. Měla jsem nízký tlak, vysa-

dili mi léky, všechno bylo v pohodě.

V druhém trimestru se už tělo začalo

více namáhat. Tlak mi začal nekont-

rolovatelně létat, lékaři mi navyšova-

li dávky léků. V 26. týdnu mi dopo-

ručili těhotenství ukončit.

To jste, předpokládám, nechtěla…

V žádném případě. Řekla jsem si,

že to zvládnu. Doslova jsem se na-

programovala na to, že to miminko

donosím. Věděla jsem, že když se

to nepovede teď, nepovede se to už

nikdy. Žila jsem tehdy s manželem

v Egyptě. S jedním z lékařů, kteří

mě léčili, jsme se domluvili na tom,

že budeme v úzkém kontaktu, kdyby

cokoli. Zůstala jsem ležet doma v po-

steli, pořád jsem si měřila tlak a če-

kala jsem, až malý doroste.

Kdy jste nakonec porodila?

V sedmém měsíci. Považovala jsem

to za zázrak. Cílem bylo, aby měl syn

aspoň dvě kila. V jednu chvíli jsem

přestala cítit ozvy a měla jsem i špat-

nou plodovou vodu, takže jsem šla

na akutního císaře. Jeden z nefrologů

mi po porodu řekl, že jsem těhoten-

stvím ohrozila sama sebe na životě,

že jsem to nemusela přežít. Po poro-

du jsem strašně otekla a ledviny už

pracovaly jen omezeně, ale pořád

ještě částečně pracovaly.

Akdy přestaly fungovat úplně?

Asi 10 měsíců po porodu mi najed-

nou začalo být opravdu velmi špatně.

Měla jsem stavy, které jsem nikdy

předtím nezažila, ale se svým chro-

nickým onemocněním ledvin jsem si

je nespojila. Cítila jsem zvláštní svě-

dění po celém těle, byla jsem straš-

Měla jsem stavy,

které jsem nikdy

předtím nezažila, ale

se svým chronickým

onemocněním ledvin

jsem si je nespojila. Cítila

jsem zvláštní svědění

po celém těle, byla jsem

strašně unavená. Myslela

jsem si, že jde o nějakou

jinou nemoc.