Strana 45
45
snažím se Jirku jednou za rok ales-
poň na deset dní vytáhnout někam
na dovolenou. Bez kola! Přesto i na
dovolené běhá a já cvičím.
JIRKA: Myslím, že to, co Soně dnes-
ka chybí, je cestování. Mně vůbec, já
jsem „přecestovanej“, Soňa si zatím
nesundala toulavý boty. Furt ji baví
poznávat nové lokality. I v tom se re-
spektujeme.
Kdo vlastně byl uvýzvy na Star-
Dance?
JIRKA: Tam se nedá přihlásit, účast-
níky vybírá produkce České televize.
SOŇA: Zavolali mi jednou a já jsem
neváhala, protože mám ten pořad
moc ráda. Samozřejmě jsem řekla,
že se musím nejdřív zeptat Jirky.
JIRKA: Okamžitě jsem přikývl.
Jaká je taneční dřina oproti té,
kterou máš vnohou?
JIRKA: Kvalitativně – stejné jako se
připravovat na olympiádu. Člověk
tím žije 24 hodin denně. Začínal jsem
zase úplně od nuly. Po prvním měsíci
jsem měl pocit, že mi to do hlavy ne-
jde. Pak se to zlomilo. Ale bylo to tak
náročné, že jsem po čtyřhodinovém
tréninku častokrát i usnul. A do toho
jsem dopisoval nové kapitoly dalšího
vydání knížky Frajer…
SOŇA: Nikdy jsem ho neviděla tak
unaveného.
JIRKA: Jinak se to člověk nenaučí.
Obdivuju herce, ti nejsou na podob-
nou fyzickou zátěž zvyklí, ti musí tr-
pět ještě víc! Byla tam skvělá parta,
všichni jsme byli tou dřinou spojení.
Atmosféra StarDance nese velikou
emoci, podobnou startu na olympiá-
dě. Máš jen jednu šanci, druhá prostě
není.
SOŇA: Mně to tu atmosféru závodů
opět připomnělo. Seděla jsem v hle-
dišti, byla jsem nervózní, nejedla
jsem, nepila. Měla jsem takzvaného
starťáka… Byla jsem na Jirku nesku-
tečně pyšná. Byl to nádherný zážitek.
JIRKA: Když jsme pak ve StarDance
vypadli, bylo to podobné, jako když
ze dne na den skončíte v práci. Je to
tak intenzivní – a najednou konec.
Bylo mi smutno. Měl jsem to tak,
i když jsem končil s prací v televizi
nebo rozhlase. I když šlo o moje roz-
hodnutí. Já se vždycky napojím na
tým, mám rád lidi, se kterými pracu-
ju. Ale do rádia jsem se nakonec vrá-
til, mám v něm svůj pořad Kilometry
Jiřího Ježka.
Co byste doporučili ztoho, co
děláte ve stravování apohybu,
ostatním?
JIRKA: Je těžké někomu radit: všich-
ni víme, co jsou zdravé potraviny
a že bychom se měli hýbat. Asi jedi-
né: Nepřejídat se!
SOŇA: Myslím si, že důležité je si
vytvořit nějaký režim. Jak v pohy-
bu, tak ve stravování. Nemusí to být
nutně každodenní cvičení, jako to
máme my s Jirkou, stačí i pravidelná
procházka. A strava? Dobře funguje
připravovat si jídlo dopředu a trochu
nad jídelníčkem přemýšlet.
JIRKA: Podle mne je jedno, co člověk
jí, ale jde o vyváženost jídla, záleží na
příjmu kalorií. Pokud se člověk hýbe
a má nějaký výdej, tak je úplně v po-
řádku si někdy dopřát hamburger
s hranolkami.
Jednou prohlásil tvůj trenér Vik-
tor Zapletal, že by chtěl vychovat
nového Jirku Ježka. Kde je ta vize
ajaká je kondice paracyklistické-
ho týmu?
JIRKA: Moc se nám to nepovedlo.
Cyk listika je dneska – i díky mně –
tak profesionální, že je těžké do toho
naskočit, zapomenout na to, jestli se ti
to někdy vyplatí, a dát do toho všech-
no. Nikoho jsme zatím nepotkali. Ni-
koho, kdo by mohl mít velké úspěchy.
SOŇA: Když to sleduji optikou diváka,
úspěchy se přelévají z jedné disciplí-
ny na jinou. Teď je excelentní plavání
stejně jako lukostřelba…
Podle mne je jedno,
co člověk jí, ale jde
o vyváženost jídla,
záleží na příjmu kalorií.
Pokud se člověk hýbe
a má nějaký výdej, tak
je úplně v pořádku si
někdy dopřát hamburger
s hranolkami.
S Lenkou Norou
Návorkovou -
na 13. ročníku
StarDance
Nová vášeň - běh,
Jirka na Pražském
půlmaratonu
(2011) a první
metry časovky
na Tour
de France (2013)