Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Nohy mi chybějí, ale mám Jeníčka!

Život někdy píše neuvěřitelné příběhy. Jeden z nich prožívá Jana Berousková. Ještě v květnu 2022 bezstarostná teenagerka, která snila o tom, že bude kosmetičkou. Po těžké autonehodě a půlroční léčbě ale zůstala ochrnutá. Pak se ovšem objevil jeden mladý muž a zanedlouho Jana zjistila, že čeká dítě.

REFLEKTOR / PŘÍBĚH S DOBRÝM KONCEM

Nohy mi chybějí,

ale mám Jeníčka!

Život někdy píše neuvěřitelné příběhy.

Jeden znich prožívá Jana Berousková.

Ještě vkvětnu 2022 bezstarostná

teenagerka, která snila otom, že bude

kosmetičkou. Po těžké autonehodě

apůlroční léčbě ale zůstala ochrnutá.

Pak se ovšem objevil jeden mladý muž

azanedlouho Jana zjistila, že čeká dítě.

Těhotenství nebylo jednoduché, teď je ale

šťastnou maminkou patnáctiměsíčního

Jeníčka. Adíky přídavnému elektrickému

pohonu, který zaplatilo Konto Bariéry, může

ina vozíku vyrážet se synem na výlety.

Text: EVA KÉZROVÁ

Foto: MILAN JAROŠ

Před nehodou si Jana Berousková

často hrála s malou neteří. „Přesto

jsem nechtěla mít děti, ale teď jsem

šťastná, že Jeníčka mám,“ svěřuje se

23letá maminka z Nepolis u Chlum-

ce nad Cidlinou a láskyplně se dívá

na svého syna a přítele, kteří si spo-

lu hrají na trávě. Pak Jeníčka vezme

do náruče a on se k ní krásně přitulí.

„Někdy se trápím, že si s ním nemů-

žu hrát jako ostatní, ale myslím, že už

ví, že ho nemůžu vodit za ruku, když

chodí. Je ochuzený o takové věci, ale

myslím, že už to chápe. Protože když

si sednu na zem, tak je šťastnej, furt

se po mě sápe.“

TĚŽKÁ NEHODA

JÍ OBRÁTILA ŽIVOT

Snila o tom, že jednou bude kosme-

tičkou, v deváté třídě ale strávila ně-

kolik týdnů v nemocnici kvůli lupén-

ce. „Měla jsem ji ve vlasech, všude,

asi na 70 procentech těla a vypadalo

to na biologickou léčbu,“ vysvětluje

Jana, že lupénka se nakonec zklid-

nila, ale známky už nedohnala. Na-

směrovaly ji na učební obor kuchař-

-číšník a po vyučení nastoupila do

prodejny Hradeckých pekáren v ne-

dalekém Chlumci.

Měla tam skvělou kolegyni, na

svůj svátek proto koupila nealko-

Zatím malý

Jeníček rád sedí

u maminky na

klíně, až bude

běhat, pomůže

přídatný motor

k vozíku.