Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Editorial

3

vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

EDITORIAL OBSAH

ŠTĚPÁN BENEŠ

šéfredaktor

Když se řekne rodina, většina z nás si

představí pevné společenství, kde má

každý své místo. Ale co když se jedno

dítě stane „skleněným“? Neviditelným,

protože jeho bratr či sestra potřebují

tolik péče, že na něj už nezbývá čas ani

síla. Fenomén speciálních sourozenců,

kterému se věnujeme v hlavním té-

matu tohoto čísla, je plný ticha a nevy-

řčených pocitů. Těch, kteří pomáhají,

i když třeba nemají volbu, a přitom

sami balancují na hraně pozornosti.

Systém, který se často tváří, že

má pro všechno řešení, na tyto děti

zapomíná. Umíme jim skutečně dát

prostor vyrůst bez pocitu, že jsou

jen stínem svého sourozence? Kolik

psychologů se jich opravdu ptá, jak

se cítí? A kolik rodičů má možnost

nabídnout všem svým dětem spra-

vedlivou porci pozornosti? Jde to,

s ohledem na okolnosti, tak, aniž by

se uvnitř člověk roztrhal na kusy?

Skleněné děti ukazují, jak důležitá

je komunikace, sdílení a opora. Ne

proto, že by byly slabé, ale proto, že

nesou břímě, které si samy nevy-

braly. Není fér jim říkat: „Jednou se

o svého bratra postaráš.“ Je fér jim ří-

kat: „Vidím tě. Slyším tě. Jsi důležitý.“

I další texty tohoto čísla dokazují,

že mnohé bolesti – ať už viditelné,

nebo ty neviditelné – se dají překo-

nat. Zakladatelka organizace Migré-

na-help Rýza Blažejovská ukazuje,

že i nemoc, která dlouho zůstáva-

la v pozadí, je možné pojmenovat,

uchopit a společně s ostatními hledat

cestu k lepšímu životu. A Berous-

kovi? Ti zase dokazují, že i tam, kde

by se dalo rezignovat, lze s odvahou

a soudržností rodiny hledat sílu dál.

Víme, že svůj čas můžeme naplnit

smyslem. A právě příběhy v tomto

čísle jsou důkazem, že i v těch nej-

těžších chvílích je možné hledat ra-

dost a naději.

Vytrvejme. Vyplácí se to. 

Neviditelné

ividitelné

strana 6–9

Petra Hájková:

Systém není připraven na skleněné děti.

strana 10–13

Diví se, že jdeme za nimi.

Příběh moderátora Jaroslava Brousila.

strana 14–17

Lucie Hyblerová:

Silná myšlenka přitahuje dobré lidi.

strana 32–35

Čekání na zázrak vyplní sportem!

Příběh Petry Lukešové.

strana 36–39

Sportem do života. Potkali se

u plavání, teď si plní sportovní sny.

strana 40–42

Fajn, ale možná se odstěhuju.

Jak se žije … v Havlíčkově Brodě.

strana 46–48

Jsme dva magoři!

Jak nevidomý Roman Ulč putuje

s přítelkyní po Stezce Českem.

strana 50–54

Výtvarník Hynek Martinec:

Nedoslýchavost je dar,

který mi pomáhá v tvorbě.