Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

REFLEKTOR / LENKA KRÁMSKÁ

27

Tajemství duše

ukrytá v mozku



Nejen o nich hovoří

neuropsycholožka Lenka Krámská

ve stejnojmenné knize Aleny

Beníškové. O zajímavé pohledy

na lidské nitro se podělila

paní profesorka také s naším

časopisem.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: ZUZANA ZOŃOVÁ

Paní profesorko, dá se vdnešní

vědecké době ještě mluvit oduši

aduchovnu, když je zcela zjevně

prokazatelná souvislost aprová-

zanost shmotou mozku? Stačí fy-

zicky do něj zasáhnout – amůže

se změnit celá osobnost člověka.

Duše a duchovno jsou dva odlišné

fenomény. Duše je filozoficko-psy-

chologický pojem. Stále tak nazý-

váme veškeré psychické dění, ale ve

vědecké psychologii si pomáháme

tím, že duši rozčleňujeme na dílčí

psychické funkce, prožívání a cha-

rakteristiky osobnosti. A to všechno

dohromady označujeme jako duši či

psychiku konkrétní osobnosti.

Potom existuje duchovno, a k tomu

se necítím úplně kompetentní se vy-

jadřovat, protože to je něco, co je sice

vázáno na naše prožívání a duševní

život, ale nějakým způsobem nás to

jako jednotlivce přesahuje ve formě

spirituality či náboženského vyzná-

ní. U svých pacientů samozřejmě

vnímám důležitost duchovní složky

jejich životů, zvlášť u některých. Od-

dělila bych ovšem víru a nábožen-

ství, protože to jsou dva poněkud od-

lišné fenomény. Určitou formu víry

má prakticky každý, všichni něčemu

věříme. Pomáhá nám při překonává-

ní větších či menších životních pře-

kážek a těžkostí. S náboženstvím to

nemusí mít nic společného.

Právě ve vašem oboru by vlastně

mohlo platit ono známé, že víra

tvá tě uzdraví…

Přesně tak. Víra v něco dokáže být

velkým motivačním faktorem. Třeba

právě v uzdravení. Někdo se kupří-

kladu úrazem ocitne v úplně nové ži-

votní situaci. Je strašně důležité věřit,

že to všechno člověk nějak zvládne.

Pozitivní nastavení mysli je význam-

né pro vyrovnávání se s novou rea-

litou.

Adá se takové optimistické na-

stavení naučit?

Obecně bych řekla, že pozitivní pří-

stup a schopnost zvládat zátěž je

výsledkem kombinace několika fak-

torů – osobnosti, výchovy, životních

zkušeností i toho, jak člověk zvlá-

dal zátěž v minulosti. Nemyslím si,

že bychom se s optimismem přímo

narodili, i když částečně možná ano.

Základním nastavením organismů je

totiž přežití, tedy nastavení zdolávat

i ty nejtěžší překážky. Optimistic-

kému postoji nás pak učí výchova

a životní zkušenosti. To, co doma

slyšíme, jak se rodiče a další vycho-

vatelé staví k problémům a konflik-

tům, když se něco nepovede nebo

nevyjde. Tím nás vlastně okolí nasta-

vuje a programuje na celý život a to

si potom neseme jako model, jehož

si ani nemusíme být vědomi.

A ano, důležitou roli hraje také

podpora okolí. Samozřejmě, ne kaž-

dý má partnera nebo rodinu, ale

i přátelé a kamarádi mohou být ob-

rovskou motivací a zdrojem opti-

mismu. A taky naděje a víra v to, že

Profesorka

Krámská přispěla

k rozvoji tuzemské

neuropsychologie.