Strana 17
17
Příběh medaile. Po půl roce těchto
besed se to změnilo, vozím ten „me-
tál“ do speciálních škol s sebou a ří-
kám jim na rovinu: Vy jste moje cesta
k medaili, je to nejen můj příběh, ale
také váš, pokud budete chtít. Vy jste
ti důležití. Často mám až tendenci se
dětem omlouvat, že jim společnost
nedává takovou pozornost, jakou si
zaslouží. Cítím pak smysl přijetí té
medaile, protože se věci akcelerují
a posouvají tím užitečným směrem.
Jak vnímáte neřešené celospole-
čenské záležitosti, jako je třeba
bezdomovectví? Existuje podle
vás recept na takovou problema-
tiku?
Téma bezdomovectví je příliš těžké,
a navíc zanesené jistým stigmatem.
Existují ale i jiné rány k léčení: určitě
bych posílila pomoc při prvních sa-
mostatných krocích mladých lidí po
odchodu z dětského domova. Během
tohoto přechodu nevidím žádnou in-
stitucionalizovanou podanou ruku.
A to mi velmi vadí. Vytvořit takovou
pomoc by mě asi v dalším životě
bavilo. Velmi těžké situaci bezdo-
movectví by jistě prospělo zvýšení
počtu i ohodnocení terénních pra-
covníků. Ale platy v sociálních služ-
bách, to je nekonečné téma – osobně
bych snížila mzdy politiků minimál-
ně o třetinu a peníze převedla do
segmentu pečujících profesí.
Kdo po vašem boku dokáže držet
krok?
Mám vedle sebe skvělého muže,
který je moje velká opora. Nemoh-
la bych bez něj dělat, co dělám. Dřív
jsme byli kamarádi, teď partneři, pra-
rodiče máme 300 km daleko, musí-
me fungovat jako taková kompaktní
rodina. Nejsme zastánci tradičních
rolí v rodině, rodičovskou dovolenou
jsme si u obou dětí „rozpůlili.“ Já pra-
cuji od pondělí do středy a dva dny
z domu, můj muž je s dětmi na za-
čátku týdne.
Máte ráda věci podložené čísly.
Co vsoučasnosti vytváří vaše
firma, vjaké je kondici?
Od března 2020 jsme rozvezli už
55 tisíc bezplatných obědů, do sociál-
ních a chráněných dílen jsme přivedli
kolem 20 milionů korun prostřednic-
tvím firemních zakázek. Budujeme
povědomí nejen v očích veřejnosti,
ale musíme otvírat i téma znevýhod-
něných spoluobčanů na trhu práce
i u státních institucí a stále opakovat,
že je nutné pečovat o lidi s hendike-
pem, dávat jim práci, že tím náš stát
nejen ušetří, ale stane se empatičtěj-
ším. Můj dlouhodobý plán je de facto
velmi jednoduchý – dělat svět lepším
místem. A hlavně mi neříkejte, že to
nejde, protože jde, musí!
Lucie Hyblerová (*)
Česká sociální podnikatelka je zakladatelkouBreakfaststory, platformy na podporu
sociálního podnikání aosob vnouzi. Stala se laureátkou ceny Via Bona, kterou
každoročně uděluje Nadace Via ().
Vroce obdržela Zvláštní poděkování vrámci Cen Olgy Havlové udělované
Výborem dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.
Vroce obdržela na Pražském hradě státní vyznamenání, medaili Za zásluhy
. stupně. Se svým partnerem vychovává dvě děti.
Znovu vydáváme
oblíbený
časopis Můžeš
Najdete vněm informace arady
zoblasti sociálních azdravotních
služeb, informace onových
pomůckách, onovinkách ve
zdravotnictví avobčanské
společnosti. Hodně se dozvíte
iopráci Konta Bariéry,
ozajímavých osudech klientů.
Bezplatně můžete časopis dostávat
až do své schránky, jednoduše si oněj
napište do redakce na info@muzes.cz.
Pokud se vám obsah bude líbit
arozhodnete se naši práci podpořit, můžete
přispět formou jednorázové DMS ve tvaru
DMS KONTOBARIERY 30,
DMS KONTOBARIERY 90 nebo
DMS KONTOBARIERY 190 na telefonní číslo
87777 nebo přispět jakoukoliv finanční
částkou přímo na účet Konta Bariéry
č. ú. 17 111 444 / 5500 svariabilním
symbolem 62933. Děkujeme!
Nové číslo vyjde každého čtvrt roku.