Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

sourozenců – skleněných dětech –

začíná víc mluvit. Není ale vždy úpl-

ně v souladu s tím, jak se něco pre-

zentuje. Například když byl v roce

2024 přizván k debatě po premiéře

filmu Ta druhá na Mezinárodním fil-

movém festivalu Karlovy Vary, nepo-

hodl se názorově s režisérkou Marií-

-Magdalenou Kochovou. Nesdílel její

pohled, že v představeném příběhu

rodiče situaci zvládli hezky. Obecně

ale oceňuje chuť pomoci a populari-

zaci tématu.

Wine for Help nepracuje s obrov-

ským rozpočtem. Hlavní činnost je

soustředěna na to, že na Vánoce při-

náší do rodin dárky, splněná přání

zdravých sourozenců. „Ti jsou čas-

to úplně paf, že jsme přišli za nimi,

nikoliv za postiženým bráchou či

ségrou. Jsou totiž zvyklí, že pozor-

nost se soustředí právě na ně. Občas

nám lidé říkají, jestli bychom přece

jen neměli přinést něco i tomu posti-

ženému dítěti, ale to nechceme. Jde

právě o ten efekt, že právě teď je ta

chvíle toho opomíjeného. A i když

rodina má často pořád tendenci

stáčet hovor k tomu s postižením,

my to zase odvádíme jinam. Ta čirá

dětská radost je dojemná, o tu nám

jde, i když tím někdy rodiče naštve-

me. Jeden nábožensky založený

pár doma striktně odmítal moder-

ní technologie. No a my jsme jejich

třem zdravým dětem koupili herní

konzoli. Ten krystalicky čistý vý-

buch euforie si ani neumíte předsta-

vit. Ovšem obávám se, že rodiče už

nás víckrát nepustí přes práh,“ směje

se Jaroslav, který se svým nadač-

ním fondem pořádá také letní tábory,

koncerty a aukce.

Ačkoliv je Jaroslav mediálně zná-

mou tváří, nesnaží se tak téma

prezentovat. Považuje to za kon-

traproduktivní. „V nadačním fondu

jsem to já, Jaroslav Brousil, se svým

autentickým příběhem. Dneska chce

kdejaká celebrita dělat charitu, pro-

tože se to nosí. Působí to ale spíš

nevěrohodně. Výhodu své relativ-

ní popularity vidím v tom, že se mi

snáz získávají kontakty při pořádání

koncertů, kde všichni vystupují bez

nároku na honorář,“ konstatuje na

závěr. 

Vystudoval jsem střední hotelovou

školu a vyšší odbornou školu

vinařskou, takže jsem potom pracoval

jako someliér. Logicky mě tedy

napadlo, že bych mohl přes víno

pořádat charitativní aukce, jejichž

výtěžek by putoval na podporu

speciálních sourozenců.

13