Strana 28
REFLEKTOR / LENKA KRÁMSKÁ
svým aktivním přístupem můžeme
zvládnout různé životní překážky,
ať je to vážná nemoc či tíživá zpráva.
Zároveň ale můžeme i sami mnohé
v našem přístupu měnit a s tím může
velmi pomoci psychoterapie.
Přitom se mi zdá, že ačkoliv žije-
me ve velmi dobré době, spousta
lidí je laděna negativně. Mezi lid-
mi ivmediálním prostoru panuje
taková „blbá nálada“. Řekl bych
ovšem, že poněkud bezdůvodně.
Já myslím, že stěžovat si je tak tro-
chu lidská povaha. Často nejsme
spokojení s tím, co máme. Být vděč-
ný a spokojený – i tomu se musíme
učit. To je někdy těžké. Někdo má
štěstí a dar, že mu to jde lépe. Necítí
tak často a silně pocit nespokojenos-
ti. Zároveň je přející druhým. Osobně
je mi líto, když převládá negativní at-
mosféra, protože to kazí každodenní
prožívání světa všem. Někdy dost
pomůže vycestovat a poznat, jak to
funguje jinde. Mně v tomhle hodně
pomohly stáže v USA. V Česku si lidé
hodně stěžují na školství a zdravot-
nictví. Tam si teprve pořádně uvě-
domíte, co tady máme, a nevážíme
si toho.
Někdy bych řekl, že náš mozek
není nastaven na blahobyt. Jako
bychom potřebovali lehký přimě-
řený tlak anepohodlí, abychom
fungovali nejlépe. Materiální
přebytek zřejmě nepřináší auto-
maticky pocit štěstí apsychickou
pohodu. Občas to vypadá, že
dokonce naopak, úzkosti adepre-
se bují jako epidemie… Nebo se
pletu?
Máte pravdu v tom, že odborníci
často upozorňují na nárůst úzkostí
a deprese, a to především u mladší
generace. Nechtěla bych to zjedno-
dušovat pouze tím, že žijeme v bla-
hobytu. Ono to má mnoho rovin
a souvislostí. Každá doba má své.
Vezměte si, v čem žily naše babičky
a prababičky, co působilo na naše
rodiče. K dětem se také přistupovalo
jinak.
Dnes jsme už psychologicky
poučení, takže víc dbáme o duši
a emoční prožívání dětí a také se
více a dříve diagnostikují. Mnoh-
dy to vypadá, že se v psychických
problémech a bolístkách „rýpeme“.
Nemusíme se starat o obživu a řešit
bezprostřední přežití. Je to jako ve
známé pyramidě potřeb, kterou po-
psal psycholog Maslow. Když řešíte
to nejzákladnější, nemáte prostor
a energii zabývat se duševní a du-
chovní nadstavbou.
V dnešní době, když má většina
národa uspokojené základní potřeby,
řešíme ty vyšší, duševní a duchovní,
životní seberealizaci a spokojenost.
To ovšem otevírá další existenciální
otázky o smyslu života, nikoliv pou-
hého přežití. Jak život smysluplně
naplňovat, co nám dává a nedává
smysl? Přitom ale přicházejí vnější
vlivy a hrozby mimo naši kontrolu
– pandemie, války v jiných zemích,
ekologické hrozby a další. A to je
samozřejmě pro mladého člověka,
který má život před sebou, zúzkost-
ňující. Proto je důležité fungovat na
každodenní bázi. Pracovat, studovat,
věnovat se smysluplným činnostem.
Odklonit pozornost od negativních
vlivů.
Je podle vás horší situace, když
člověk postižení získá vprůbě-
hu života, nebo když se sním
narodí?
Z psychologického hlediska to má
několik souvislostí. Uvedu to na
zkušenosti s pacienty se sluchovým
postižením, protože spolupracu-
ji s Klinikou chirurgie hlavy a krku
v Motole. My pacienty neuropsycho-
logicky vyšetřujeme před koch leární
implantací. U pacientů se smyslo-
vým postižením pozoruji, že ti, kteří
se s deficitem narodí (a pokud není
pečovateli zanedbán vývoj), se něja-
kým způsobem přirozeně zapojí do
komunity lidí s podobným hendike-
pem. Toto omezení se pro ně stává
jakousi normou, protože vrostou
Při křtu knihy
Tajemství duše
ukrytá v mozku
Při operacích mozku pomáhá
s kontrolou neuropsychického stavu pacienta.
Úzkosti a deprese nechci bagatelizovat.
Hodně se to dnes probírá v souvislosti
s mladou generací. Ono to má mnoho
rovin a souvislostí. Každá doba má své.