Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 12

TÉMA / SKLENĚNÉ DĚTI

všechno celou dobu trpělivě snášela

– nejen péči o bráchu, ale i domácí

násilí a teror. Jakmile brácha odešel,

začala pít,“ vypráví.

Začal chodit na terapie, které jej

podle jeho slov zachránily. Během

nich se zmírnily postoje k otci, na-

opak se dokázal otevřít a přiznat si

i určité výčitky směrem k matce.

„Chvíli jsem se s ní potom snažil opět

sblížit, ale společné soužití po něko-

lika měsících skončilo. Nešlo to, její

pití bylo opravdu neúnosné. To víte,

že jsme na terapiích řešili i moje se-

bevýčitky, že můj odchod z domova

mamčinu krizi prohloubil. Oba ro-

diče nakonec v důsledku alkoholu

zemřeli,“ popisuje tvrdou pravdu Ja-

roslav, který to prý už dnes všechno

vnímá jako dávnou minulost, skoro

jako by vyprávěl děj nějakého filmu.

S podporou odborníků se dával

dohromady několik let. Velmi mu

pomohlo setkání a následné přátel-

ství s Petrou Hájkovou, s níž přiná-

šíme rozhovor na dalších stránkách

tohoto čísla našeho časopisu. Bez

nadsázky říká, že mu zachránila ži-

vot.

Mezi tím se také sám stal otcem.

S partnerkou jeli na vyšetření až

do Švýcarska, aby se ujistili, že se

u jejich potomka nevyskytne stej-

ná genetická porucha. „Jsem nako-

nec rozvedený, řekl bych, že jsem

v partnerství hodně citlivý na do-

cenění, kterého se mi v dětství kri-

ticky nedostávalo. Se synem máme

ale hezký vztah, je také dost citlivý.

O mém příběhu otevřeně mluvíme,

je mu šestnáct, tak už tomu rozumí,

co jsem v jeho letech prožíval. Učím

se být dobrým otcem, dávám si na to

velký pozor,“ říká Jaroslav Brousil.

RADOST ZPOZORNOSTI

Inspirován svým příběhem a od-

hodlán nedopustit něco podobného

u dalších dětí založil v roce 2014

Nadační fond Wine for Help. „Vystu-

doval jsem střední hotelovou školu

a vyšší odbornou školu vinařskou,

takže jsem potom pracoval jako so-

meliér. Logicky mě tedy napadlo, že

bych mohl přes víno pořádat chari-

tativní aukce, jejichž výtěžek by pu-

toval na podporu speciálních souro-

zenců. K moderování jsem se dostal

až později, ale název fondu zůstal,“

vysvětluje Jaroslav.

On a jeho komorní dobrovolnický

tým se zaměřuje na rodiny, kde žije

dítě, jehož sourozenec má muko-

polysacharidózu. Ačkoliv si uvědo-

muje, že je to velké téma i u dalších

diagnóz, zaměřuje se na to, s čím

má největší zkušenost. Považuje se

za tuzemského průkopníka a kvi-

tuje, že se o tématu speciálních

Při práci

vnadačním fondu

spoléhá na svůj

autentický příběh,

nikoliv známou

tvář.