Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

29

přirozeně do života i s ním. Problém

může nastat, pokud jsou například

nuceně v kolektivu s těmi, kdo hen-

dikep nemají. Kdežto pro pacienta,

který hendikep získá, je to v le-

dasčem obtížnější. Nemá potřebné

dovednosti, aby se mohl vyrovnávat

s překážkami a nároky běžného ži-

vota. Dítě je mnohem adaptivnější

a vše se odmalička učilo už s tím

omezením.

Takže v tomto ohledu bych řek-

la, že je obtížnější získaný deficit či

hendikep. Z druhé strany je člověk

se smyslovým či motorickým po-

stižením od dětství ochuzen třeba

o prožitek barev, bohatost zvuků

nebo pohybu. Jenže když jste to ni-

kdy nezažil, tak vám to vlastně ani

nemusí chybět, netrpíte tím.

Ovšem z druhé strany u řady ta-

kových pacientů se získaným po-

stižením vnímám osobnostní růst.

Zásadně přehodnotí dosavadní život

a žebříček hodnot. Někdy je to vý-

hybka úplně jiným směrem a svoji

existenci, kterou do té doby vnímali

jako neuspokojivou a mnohdy zby-

tečnou, začnou vnímat úplně jinak.

Získají velkou chuť do života. Je to

paradox, ale jsou lidé, kteří vám řek-

nou, že jim úraz nebo nemoc zlepšily

život. V psychologii se tomuto feno-

ménu říká posttraumatický růst.

Poškození mozku může narušit

ipřímé lidské vazby. Změní se

osobnost, vztahy kblízkým, kteří

dotyčného už ani nepoznávají…

Anebo on nepoznává je. I to se stá-

vá, zejména po těžkých úrazech,

cerebrovaskulárních onemocně-

ních, jako je krvácení do mozku,

tumorech a dalších diagnózách.

Někdy může být poškození natolik

závažné, že s úzdravou nelze úplně

počítat. I když zase z klinické zkuše-

nosti znám případy, kdy se pacienti

s opravdu těžkým poškozením moz-

ku po léčebně-terapeutických inter-

vencích významně zlepšili. U mla-

dých lidí je velká výhoda v podobě

velmi dobrých ozdravných procesů

organismu. A zejména u malých dětí

se velmi dobře projevuje plasticita

mozku, kdy určité části umějí převzít

funkci těch poškozených.

Co všechno se dá napravit zpo-

hledu vaší profese?

Z pohledu naší profese vlastně mno-

ho – od špatných návyků, závislos-

tí a nezpracovaných konfliktů až

po osobnostní, kognitivní a emoč-

ní potíže či disharmonické vztahy.

Obecně lze říct, že kde je motivace

a vůle, tam je i cesta. Pokud je člověk

alespoň trochu otevřený, dají se na-

pravit i opravdu velká traumata. Dají

se léčit emoční i kognitivní poruchy.

Můžeme pacientům pomoci zlepšit

partnerské a rodinné vztahy a lépe

se adaptovat na onemocnění či po-

operační stav. Vždy záleží na tom,

s čím pacient přichází, ale spektrum

duševních, vztahových a dalších po-

ruch, jimiž se klinický psycholog za-

bývá, je široké. Ovšem bez pozitivní

motivace vám nikdo nepomůže.

Pokud nechcete, nejde nic. To je

vidět u lidí nejen se závislostmi, ale

i se somatickým onemocněním či

hendikepem. Asi nikdy zcela ne-

změníme náš vrozený temperament

a nastavení osobnosti, jestli jsme

spíš extroverti nebo introverti. Kaž-

dý máme jinou míru citlivosti na zá-

těž. Někdo je od přírody dráždivější,

jiný flegmatik, ale vhodným tera-

peutickým přístupem je to možné

korigovat. Mnohdy nás také životní

okolnosti přirozeně vedou k tomu,

že i z introvertního jedince se stane

společenský člověk, a to díky zají-

mavé profesi nebo koníčku.

Jak pečovat osvůj mozek apsy-

chické zdraví?

Velmi důležité je, abychom o své

psychické zdraví pečovali celkově

na všech úrovních. Vše začíná u těla

– co jíme, co pijeme, co a jak dýchá-

me. Důležitý je pravidelný a pestrý

pohyb. Jeho nedostatek zvyšuje ri-

ziko různých civilizačních onemoc-

nění, včetně cévních, interních, on-

kologických, či demencí. Když v těle

neproudí dobře okysličená krev, ne-

dochází k dobrému prokrvení jed-

notlivých orgánů včetně mozku.

I s postižením se dá dělat řada ak-

tivit. Velmi dobrý je pohyb ve vodě.

Medicína dnes dokáže opravdu

mnoho, ale největší díl odpovědnos-

ti je na každém z nás. Každý může

být aktivní v rámci svých možností

a provozovat tělesné cvičení odpoví-

dající aktuálnímu zdravotnímu stavu.

Ale vedle rozmanitých pohybových

aktivit jsou významné i sociální in-

terakce a vztahy. V neposlední řadě

je pro udržení mentální svěžesti do

vysokého věku potřebný i seberoz-

voj intelektuální a kulturní. 

Kdo je Lenka Krámská?

Prof. PhDr. Lenka Krámská se narodila vroce .

Má více než dvacetiletou praxi voblasti klinické

neuropsychologie apsychoterapie. Působí vpražské

Nemocnici Na Homolce. Specializuje se na diagnostiku

aterapii kognitivních iemočních poruch, které se vyskytují

upacientů sneurologickými onemocněními vpodobě

cévních mozkových příhod, nádorů centrální nervové

soustavy, neurodegenerativních onemocnění, epilepsie,

psychosomatických či funkčních neurologických poruch.

Výrazně přispěla krozvoji neuropsychologie unás. Úzce

spolupracuje skolegy-lékaři zdalších specializací. Má

bohaté zahraniční zkušenosti ze stáží vUSA iEvropě. Věnuje

se rovněž vzdělávací avýzkumné činnosti.

Pokud je člověk otevřený, dají se

napravit i opravdu velká traumata. Dají

se řešit osobnostní potíže i kognitivní

deficity. Mohou se zlepšit i partnerské

a rodinné vztahy. Vždy záleží na tom,

s čím pacient přichází. Ovšem bez

motivace vám nikdo nepomůže.