07-08/2012

• Strana 1

  První test vozíků

  v Česku:

  Nejdražší

  není nejlepší

  strana 8

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  /

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

• Strana 2

  přímá cesta k mobilitě

  Volejte zdarma: 800 100 659

  vecom@vecom.cz

  www.vecom.cz

  Ovenecká 32, 170 00 Praha 7

  Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka

  Příčná 2, 736 01 Havířov

  Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ

  plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé

  schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné

  plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

  Inz_Vecom_A4 17.5.2007 13:12 Stránka 1

  zrcadlo_1_21str.indd 2 12.10.2009 13:03:43

• Strana 3

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  EDITORIAL OBSAH

  DOBRÉ ZPRÁVY

  Zaostřeno 2012; Vozíčkáři na Velehradě;

  Hiporehabilitační pobyt; Tábor pro děti

  spostižením; Juniorské MS 4–5

  ANKETA

  Jak vychází vaše firma vstříc zákazníkům

  či návštěvníkům s handicapem? 6

  TÉMA: PRVNÍ ZATĚŽKÁVACÍ TEST V ČESKU

  Ceny vozíků nekopírují jejich trvanlivost 8–12

  Jak jsem nakupoval 13–14

  Vyplatí se nakupovat vzahraničí? 15

  ARCHITEKTURA A LIDÉ S POSTIŽENÍM

  Ladislav Lábus:

  Je to umění, ale i zdravý rozum 16–19

  Stavím dům na míru 20–21

  KARLOVARSKÉ PROJEKTY

  Filmový festival bez bariér 22

  FILM JAKO TERAPIE

  Lidé spostižením coby filmaři 23

  PARALYMPIÁDA

  Věra Čáslavská:

  Vozíčkáři dávají sílu nám zdravým 24–26

  Kandidují na medaile 27–29

  NESLYŠÍCÍ

  Spolu je jim nádherně 32–33

  CENTRUM SLUNCE

  ZUnhoště do Pařížské 34–36

  SENSEN  SENZAČNÍ SENIOŘI

  Není malých příběhů, není malých životů 37

  NÁZORY

  Jan Tříska: Amerika je slušná 38–39

  VÝTVARNÍCI KONTA BARIÉRY

  Poznání ze srílanské džungle 40–41

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  Autem jako řidič

  bez rukou či bez zraku? 42–43

  LÉTO POD STANEM

  Bezbariérové kempování 44–45

  TIP NA VÝLET

  Objektů bez bariér přibývá 46–49

  GOLF BEZ BARIÉR

  Na greenech vyhráli všichni 50–51

  PORADNA

  První vlaštovky novely sociální reformy 52

  Úhrada za sluchadla,

  parkování a bezbariérové rozhledny 53

  AUTOMOTO

  Do školy smyku i na závody 54–55

  KONTO BARIÉRY,

  MELANTRICHOVA , PRAHA 

  Ideální stav: Pomáhat adresně 57

  NA CESTÁCH

  Salcburkem na vozíku 58–59

  VAŠE FOTOGRAFIE

  Neobvyklý pohled 61

  KŘÍŽOVKA

  Dominanta Paříže 62

  LADISLAV LÁBUS:

  JE TO UMĚNÍ, ALE

  I ZDRAVÝ ROZUM

  STR. 

  VĚRA ČÁSLAVSKÁ:

  VOZÍČKÁŘI

  DÁVAJÍ SÍLU NÁM

  ZDRAVÝM

  STR. 

  Z UNHOŠTĚ

  DO PAŘÍŽSKÉ

  STR. 

  DO ŠKOLY SMYKU

  I NA ZÁVODY

  STR. 

  Vydává: Sdružení přátel Konta BARIÉRY vespolupráci sNadací Charty 77

  Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722966233)

  Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: zdenek.jirku@muzes.cz),

  Radek Musílek (e-mail: radek.musilek@muzes.cz), Jan Šilpoch (e-mail: jan.silpoch@muzes.cz)

  Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: katerina.uhrova@muzes.cz, mobil: 722966510).

  Korektorka: Martina Čechová

  Adresa redakce: Melantrichova 5, 11000 Praha 1

  Mobil: 722966510. Telefon: 224242973

  Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz

  Nevyžádané příspěvky se nevracejí.

  Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč.

  Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.

  ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází včervnu 2012.

  Vychází zafinanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR aMinisterstvo pro místní rozvoj ČR.

  Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava asazba: Jan Bělovský.

  Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky

  Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9

  Volný prodej: Česká pošta, s. p.

  Foto natitulní straně: Jan Šilpoch

  Šok z Asie

  Natesty vozíků jsme se připravovali bezmála rok.

  Každý měsíc, když zasedá rada Konta BARIÉRY

  arozhoduje, kolik peněz rozdá nazdravotní po-

  můcky lidem spostižením, jsou slyšet slova jistého

  znechucení nad politikou těch, kteří ceny vozíků

  určují, neboť se pohybují vřádech desítek tisíc ko-

  run. Aikdyž naně Konto BARIÉRY přispěje tři-

  nácti tisíci apomůže izdravotní pojišťovna, musejí ještě nema-

  lou částku doplatit potřební.

  Atak jsme se rozhodli pomoci vozíčkářům ijinak. Lidé, kteří

  se bez vozíku neobejdou, bývají zejména brzy poúrazu vystave-

  ni náročnému rozhodování, jaký zvolit. Neorientují se natrhu,

  aproto jim nezbývá než věřit tomu, co jim který prodejce řekne.

  Vybrali jsme vozíky, naněž žadatelé Konta BARIÉRY chtějí pří-

  spěvek nejčastěji, arozhodli se je mezi sebou porovnat. Už naza-

  čátku jsme věděli, že se pokusíme především osrovnání poměru

  ceny a výkonu.

  Jako černého koně jsme dotestu zařadili vozík zČíny, který

  se dováží naSlovensko amá bezkonkurenčně nejnižší cenu.

  Ve Strojírenském zkušebním ústavu vBrně ajeho pobočce

  vJablonci nad Nisou, kde jsou nanezávislé testy vybaveni testo-

  vacími stroji aevropskými normami, jsme se nejdřív dozvěděli,

  že jsme první, kdo něco podobného žádá. Možná je tomu tak

  iproto, že poté, co jsme domluvili metodiku testu, vyšlo najevo,

  že nepůjde olevnou záležitost. Nezávislost zkoušek je však pro

  nás to nejdůležitější, atak jsme začali shánět peníze. Test mohl

  odstartovat teprve vokamžiku, kdy jsme získali grant odMinis-

  terstva pro místní rozvoj ČR.

  Výsledky jsou šokující. Vechvíli, kdy jsme pokonzultaci sod-

  borníky vzali vúvahu tvrdá čísla ze státní zkušebny spolu se zjiš-

  těními čtyř dobrovolníků, kteří svozíky jezdili, avneposlední

  řadě pak cenu – vyšel nejlépe vozík zČíny! Je to oto překvapi-

  vější, že vpovědomí většiny lidí jsou výrobky zČíny synonymum

  nekvality. Leckdo například může zvednout obočí, když si pře-

  čte, jak dopadla destrukční zkouška. Nicméně čtvrtinová cena

  vporovnání sostatními sehrála učerného koně zAsie důležitou

  roli. Výsledky testu najdete nastranách 8 až 12.

  Pro ty, kteří se chtějí přesvědčit na vlastní oči, jsou vozíky

  izkušební protokoly kdispozici vredakci Můžeš.

  Přeji vám inspirativní čtení. Asamozřejmě hezké léto. 

  JINDŘICH ŠTĚPÁNEK

  Partneři

  redakce:

• Strana 4

  

  DOBRÉ ZPRÁVY

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Hiporehabilitační

  pobyt

  Hipocentrum Koryčany, v. o. s., nabízí

  od21. do26. 8. pro zdravotně oslabené

  ahandicapované děti letní prázdninový

  program shiporehabilitací adoplňkovým

  programem. Projekt je dotován Sociálním

  fondem Zlínského kraje, takže nabízí symbo-

  lické ceny 900 Kč pro klienty a1200 Kč pro

  asistenty. Zapojit se však mohou pouze děti

  ze Zlínského kraje. Všechny musejí mít dopo-

  ručení svého ošetřujícího lékaře. Kdispozici

  je 20 míst pro děti vevěku od3 do18 let.

  Celou hiporehabilitaci, tj. hipoterapii nakoni,

  aktivity svyužitím koně aléčebné ježdění

  nakoni vede odborný fyzioterapeut. Zajišťuje

  praktickou stránku rehabilitace apovede

  záznamy, znichž zpracuje závěrečné zprávy

  pro ošetřující lékaře. Zároveň bude kdispozi-

  ci ijakozdravotník. Vevolném čase se oděti

  budou starat pedagogičtí pracovníci pro

  zájmové činnosti – budou organizovat doplň-

  kový program pro děti – keramiku, výtvarnou

  dílnu acelkový táborový program. Veškeré

  dotazy můžete klást natelefonu 603506997

  nebo mailem nainfo@hipo.cz. Kdispozici

  jsou rovněž stránky www.hipo.cz. 

  Vozíčkáři na Velehradě

  Zaostřeno 2012

  Občanské sdružení Život trochu jinak

  pořádá díky finanční podpoře evropského

  programu Mládež vakci zážitkový kurz pro

  mladé lidi se zrakovým postižením ibez

  něj. Jmenuje se Zaostřeno aod18. 8. 2012

  do25. 8. 2012 nabízí jedinečnou mož-

  nost aktivně se podílet nadialogu světa

  „nekoukavých“ a„koukavých“ mladých lidí

  vevěku 18 až 30 let. Kurz je však kromě

  toho zaměřen inavšestranný osobnostní

  rozvoj účastníků.

  Proti jiným integračním akcím je kurz

  netypický poměrem účastníků spostižením

  abez něj. Tím, že budou skupiny vyrov-

  nané, zažijí si obě strany pocit rovnopráv-

  nosti, který vreálném životě těžko poznají.

  Program kurzu je maximálně uzpůsoben

  samostatnému zapojení všech, takže vidící

  účastníci neplní primárně roli asistentů či

  průvodců. Akce se odehraje naZákladně

  Strážná uLelekovic (cca 20 km odBrna).

  Cena kurzu je 2200 Kč azahrnuje ubytování,

  stravu, pojištění, materiál arežijní náklady.

  Přihlášky avíce informací hledejte nawww.

  zaostreno.zivotjinak.cz 

  Vednech 4. a5. července 2012 ožije Ve-

  lehrad oslavami Dnů lidí dobré vůle, které

  se konají upříležitosti státního svátku Dne

  slovanských věrozvěstů sv. Cyrila aMetodě-

  je. Součástí bude idvanáctý ročník Meziná-

  rodního setkání vozíčkářů.

  Pravidelným pořadatelem je již tradič-

  ně Maltézská pomoc, o. p.s., vespolupráci

  sČeským velkopřevorstvím Suverénního

  řádu Maltézských rytířů apod záštitou

  olomouckého arcibiskupa Jana Graub-

  nera.

  Vestředu 4. července v16 hodin jsou

  všichni zváni dobaziliky Nanebevzetí Pan-

  ny Marie asv. Cyrila aMetoděje napoutní

  mši pro zdravotně postižené. V17.15

  hodin pak nanádvoří před základní

  školou dorazí zajímavé osobnosti adob-

  rou náladu umocní vystoupení cimbálové

  muziky Pentla.

  Setkání vozíčkářů vyvrcholí v19.30

  hodin Večerem lidí dobré vůle. Stejně jako

  vpředchozích letech bude Večer lidí dobré

  vůle přímým přenosem vysílat Česká tele-

  vize aČeský rozhlas 1 – Radiožurnál. Veš-

  kerou asistenční azdravotní službu během

  večera zajišťuje Maltézská pomoc.

  Od21. hodiny bude pro účastníky setká-

  ní připraveno příjemné posezení nanádvoří

  před základní školou. Bližší informace

  nawww.velehrad.eu, e-mail: tisk@vele-

  hrad.eu; tel.: 737726686. 

  SPOLEČNÉ AKTIVITY LIDI spojují

  bez ohledu na handicapy. Foto: archiv

  V RÁMCI HIPOREHABILITACE se na

  koních nejen jezdí. Foto: Ladislav Polnický

  NAHLÉDNĚTE AOBJEDNEJTE SI. Nové

  webové stránky Městské části Praha 5 nabí-

  zejí katalog poskytovatelů sociálních služeb.

  Najdete na: www.praha5.cz.

  NEPLAŤTE, KDYŽ NEMUSÍTE.

  Kdo je zbaven povinnosti platit regulační

  poplatky ulékaře nebo zapobyt vnemocni-

  ci, upřesnila Všeobecná zdravotní pojišťov-

  na nasvém webu vrubrice Otázka týdne.

  NAŠLI UPLATNĚNÍ PRO NEVIDOMÉHO.

  První místo atitul Zaměstnavatel roku 2012

  získalo vpátém ročníku soutěže Stejná šan-

  ce Východočeské divadlo Pardubice.

  OTEVŘENÁ ŠANCE. Zvýšení kvalifi-

  kace osobám se zdravotním postižením

  zRakovnicka nabízí občanské sdružení

  Vzdělávací centrum Podkrušnohoří Žatec.

  Spustilo projekt Centrum pomoci. Infor-

  mace: e-mail: vcp@vcp-zatec.cz, tel. č.:

  415710166.

  JE LIBO NAPODZIM DOŠPANĚL

  SKA? První českou cestovní agenturou,

  která se specializuje naslužby lidem spo-

  stižením, je Agentura Bezbatour. Zaručuje

  vyhledání míst, kde si lidé shandicapem

  budou moci dopřát tuzemskou izahranič-

  ní rekreaci.

  ITALOVÉ PŘEDÁVALI ZKUŠENOSTI.

  Seminář natéma bezbariérovosti staveb

  zorganizovala vrámci Národního dne

  odbourávání architektonických bariér

  Metropolitní univerzita. Svůj podíl na

  organizaci akce poskytla italská nezisková

  organizace Faiba.

  BEZ OBAV DOSEDLA! Krozvoji moto-

  riky dětí spostižením podětské mozkové

  obrně přispívá hipoterapie, kterou provo-

  zuje Dětský ranč vHlučíně. Mají tam deset

  koní aponíků. Informace aobjednávky:

  e-mail: ranc@detskyranc.info, tel. č.:

  605249316.  (nouz)

• Strana 5

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  D

  obrý den, rád bych po-

  přál našim paralym-

  pionikům hodně zdaru

  doLondýna. Fandím

  ale všem postiženým

  sportovcům ajsem rád, že

  jim alespoň někdo věnuje

  pozornost. Přitom oni

  bojují každý den se svým

  handicapem, aještě mají sílu soutěžit. Ško-

  da, že běžná média si toho moc nevšímají.

  Místo toho každý den posloucháme zprávy

  onagelovaných fotbalových primadonách.

  Tihle frajírci nemají sebemenší představu

  otom, co je skutečný životní zápas. Jejich

  největší problém je, kterou sbalit modelku

  akam si nechat vytetovat další pitominu.

  Když si natáhnou sval, píše se otom měsíc.

  Přitom berou peníze, zakteré by všichni

  vozíčkáři vyžili narok.

  Karel Vejvoda, Praha

  (Dopis byl redakčně krácen)

  Vážený pane Vejvodo, děkujeme zavaše

  přání sportovcům spostižením. Hodnocení

  aporovnání sfotbalisty necháme bez ko-

  mentáře, ale nasvůj názor máte plné prá-

  vo. Nikdy však nejde úplně všechno zobec-

  nit. Větší pozornost médií by jistě sport lidí

  shandicapem zasloužil, ale je pochopitelné,

  že lidé nejvíc sledují ty nejrychlejší, nejmršt-

  nější anejšikovnější. Ocenit um inámahu,

  sjakou vozíčkář hodí disk načtvrtinovou

  vzdálenost proti zdravému diskaři, dokáže

  bohužel jen menší počet diváků. (red)

  V

  ážená redakce, hodně

  mě zasáhl příběh

  paní Kottenové. Nemám

  ktomu vlastně co dodat.

  Snad jen obdiv aúctu

  ktakovým lidem. Člověk

  si uvědomí, jaké mali-

  chernosti někdy sám řeší

  aco všechno dokážou

  zvládnout jiní. Přitom si ještě zachovají opti-

  mismus. Jsem ráda, že takoví lidé existují!

  Súctou Jarmila Mrštinová, Náchod

  Vážená paní Mrštinová, oceňujeme vaše

  upřímná slova. Se silnými příběhy různých

  životních osudů se vredakci při své práci

  setkáváme často. Pozoruhodné přitom je,

  že většina lidí, okterých mluvíme, sebe

  sama vůbec nevnímá jako něčím výjimečné

  osobnosti. Bývá jim vlastní skromnost, což

  každého znich šlechtí ještě víc. To je ipří-

  pad paní Kottenové. (red)

  V

  ážení přátelé, nedávno jsem vtelevizi

  zahlédl část reportáže vpořadu Objektiv,

  kde se mluvilo orodině cestující poAfrice

  schlapcem navozíku. Zajímá mě to, ale bo-

  hužel jsem si nezapamatoval jméno aneu-

  mím sinternetem, kam mě všichni odkazují,

  abych si to našel. Nemohli byste onich něco

  napsat? Prý už byli navšech kontinentech!

  Díky aspřátelským pozdravem

  Luboš Trojánek, Znojmo

  Vážený pane Trojánku, vněkterém zpříštích

  čísel se vrubrice Nacestách dočtete orodině,

  kterou máte namysli. Jedná se oMárovy

  aspolečně připravujeme článek popisující

  jejich výpravu doAustrálie. Jistě ale pro náš

  měsíčník vbudoucnu rádi napíší iodalších

  cestách. Těší nás váš zájem. (red)

  D

  obrý den, rád bych

  reagoval načlánek

  spanem Bornem. Velmi

  si vážím jeho výtvarné

  práce. Jeho pohádkové

  postavičky se staly legen-

  dami arozdávají radost

  už další generaci. Proč to

  ale proboha musí vždy

  pokazit těmi svými staromilskými uto-

  pickými názory naRakousko-Uhersko?

  Aco ty řeči okoloniích? Vždycky, když

  to slyším nebo čtu, tak lituji, že se sním

  nemohu pěkně pohádat. Tak si alespoň

  takhle nadálku postěžuji Vaším prostřed-

  nictvím. Díky zatu možnost!

  Josef Peřina, Praha

  (Dopis byl redakčně krácen aupraven)

  Vážený pane Peřino, pan Adolf Born je svým

  kladným postojem kestarým časům

  c. ak.mocnářství opravdu hodně známý ajis-

  tě nejste jediný, koho tím provokuje. Naštěstí

  máme svobodu slova, kdy může takové věci

  klidně říkat, avy sním můžete otevřeně nesou-

  hlasit. Je pravda, že zacísaře pána by to asi

  tak snadné neměl, pokud by kritizoval vlastní

  stát. Kotázce kolonií se sdovolením nebudeme

  vyjadřovat, protože odtoho tu nejsme. Nechť si

  každý čtenář udělá vlastní názor. (red)

  V

  ážená redakce, díky

  zazajímavé téma

  autoškol pro vozíčkáře.

  Zajímalo by mě, jak je

  to přesně stím přezku-

  šováním lidí poúrazu.

  Znám několik lidí, kteří

  poúrazu usedli navozík,

  ale tvrdí, že auto naruční

  řízení si prostě jen vyzkoušeli apořídili.

  Žádné oficiální přezkoušení neproběhlo.

  Je to možné? Pokud jsem dobře pochopil

  Váš článek, tak ano. Pokud lékař usoudí,

  že jste schopni řízení, není povinné absol-

  vovat zkoušku sručním řízením? Vždyť je

  to pro člověka, který dosud řídil normál-

  ně, úplně něco jiného!

  Spozdravem adíky zaodpověď!

  Petr Soukup, Praha

  Vážený pane Soukupe, naváš dotaz přine-

  seme odpověď vpříštím čísle Můžeš. Máte

  pravdu, že zuvedeného textu jednoznačná

  povinnost přezkoušení nevyplývá. (red)

  Své postřehy anázory nám pište

  nainfo@muzes.cz nebo naadresu

  Redakce časopisu Můžeš,

  Melantrichova 5, 11000 Praha 1. 

  Z REDAKČNÍ POŠTY

  Co dokáže

  překonat láska

  strana 11

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  6/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Adolf Born: Macha a Šebestovou

  reklamě nikdy nedám

  strana 20

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  5/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Adolf Born: Macha a Šebestovou

  reklamě nikdy nedám

  strana 20

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  5/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Co dokáže

  překonat láska

  strana 11

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  6/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Tábor pro děti

  s postižením

  Dům dětí amládeže Vikýř Jablonec nad Nisou

  pořádá od30. 7. do3. 8. příměstský tábor

  pro děti amládež se zdravotním postižením

  odsedmi let. Cena 1250 Kč zahrnuje obědy,

  pitný režim, program, dopravu aosobní

  asistenci. Účastníci se mohou těšit nacaniste-

  rapii, muzikoterapii, výlet kekoním, celodenní

  výlet, hry atvořivou dílnu. Kontaktní osobou

  je Marta Tauchmanová, telefon: 483711725.

  Přihlášky zasílejte do23. 7. Další informace

  nawww.ddmvikyr.cz 

  Juniorské MS

  Olomouc přivítá od18. do21. července

  Juniorské mistrovství světa vatletice tělesně

  postižených sportovců IWAS (International

  Wheelchair and Amputees Sports). Soutěže

  se budou odehrávat nastadionu Atletického

  klub Olomouc, tř. 17. listopadu 3. Zahajovací

  ceremoniál začíná 18. července ve14 hodin.

  Následující závody potrvají každý den

  do18 hodin. Pouze 21. července se končí

  v16 hodin, protože od17 hodin startuje zá-

  věrečný ceremoniál. Více informací naleznete

  nawww.iwas2012.atletikaolomouc.cz 

  NEJLEPŠÍ

  JUNIORŠTÍ

  ATLETI

  spostižením

  budou soutěžit

  vOlomouci.

  Foto: Ladislav

  Polnický

  PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR nabízí i výlety

  za přírodou. Foto: Ladislav Polnický

• Strana 6

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  ANKETA / DOBRÉ ZPRÁVY

  Zaměstnanci prodejen

  Albert jsou připraveni

  handicapovanému zá-

  kazníkovi vždy pomoci,

  kekaždému samozřejmě

  přistupují individuál-

  ně podle jeho potřeb,

  takže například člověku

  upoutanému navozík

  rádi pomohou sundat

  zboží umístěné navyšším

  regálu nebo nevidomého

  dovedou kezboží, které

  hledá.

  Prodejny Albert jsou bez-

  bariérové, hypermarkety

  Albert jsou vybavené

  toaletami pro vozíčká-

  ře. Aktivně se podílíme

  naprojektu Euroklíč,

  který všem postiženým

  nabízí komfortní přístup

  natoalety vybavené

  univerzálním zámkem.

  Naše společnost také

  spolupracuje naprojektu

  Bílá hůl, jenž má zacíl

  upozorňovat širokou

  veřejnost nato, jaký je

  život nevidomých ajak

  jim pomáhat. 

  MARTINA ČERNÁ

  Ahold, manager corporate responsibility

  Vpobočkách mají zdra-

  votně postižení klienti

  přednostní obsluhu,

  vevyvolávacím systému

  samostatná tlačítka.

  K1. 5. 2012 mělo bez-

  bariérový přístup 366

  poboček, 26 největších je

  vybaveno indukční smyč-

  kou usnadňující sluchově

  postiženým komunikaci.

  Sluchově postižení

  klienti mají samostatné

  tlačítko navyvolávacím

  systému. Pro nevidomé

  aslabozraké klienty

  máme 52 uzpůsobených

  bankomatů. Odled-

  na 2012 je vpobočce

  vPardubicích (Palackého

  třída) informační anavá-

  děcí systém sakustickým

  orientačním majákem,

  umělou kontrastní vodicí

  linií navádějící kestoja-

  nu sorientační mapou

  srozmístěním přepážek

  akanceláří. Ta obsahuje

  plastický reliéf apopis-

  ky vběžném iBraillově

  písmu. Jedná se oprv-

  ní bankovní pobočku

  vČeské republice, která

  má zásadní navigační

  pomůcky pro zrakově

  postižené klienty. 

  TOMÁŠ VANÍČEK

  ředitel odboru řízení pobočkové sítě

  České spořitelny

  Dar Knížectví Lichten-

  štejnsko umožnil obnovit

  hmatové expozice

  poničené povodní vroce

  2002. Expozici tvoří dva-

  náct odlitků. Exponáty

  byly zvoleny tak, aby

  návštěvník vnímal sty-

  lovou proměnu sochař-

  ského díla během staletí.

  Exponáty jsou vystaveny

  vseverním křídle křížové

  chodby kláštera sv. Anež-

  ky České.

  Popisky jsou vBraillově

  písmu avezvětšeném

  černotisku. Pro návštěv-

  níky se zrakovým posti-

  žením je zdarma kza-

  půjčení audioprůvodce

  nebo kazeta svýkladem.

  Podobným způsobem

  mohou návštěvníci hma-

  tem prozkoumat kopie

  japonských skulptur

  nebo korejské keramiky.

  Exponáty doprovázejí

  popisky se zvětšeným

  českým ianglickým

  textem avčeském Brail-

  lově písmu, napodlaze

  je navigace. Prohlídku

  japonského sochařství lze

  doplnit komentovanou

  prohlídkou snáslednou

  výtvarnou činností vate-

  liéru. 

  NAĎA KOLERUSOVÁ

  Národní galerie Praha, PR manažerka

  Národní technické

  muzeum se pyšní označe-

  ním Přátelského místa,

  které dostalo propůjčeno

  odČeského červeného

  kříže. Obnášelo to, že 20

  pracovníků muzea bylo

  proškoleno, jak se chovat

  khandicapovaným ane-

  vidomým, také máme

  vyčleněno vkaždé expo-

  zici několik exponátů,

  které si nevidomí mohou

  osahat.

  Muzeum je bezbariérové

  svýjimkou dvou podest

  vdopravní hale, anavíc

  děláme pravidelné indi-

  viduální komentované

  prohlídky jak pro nevi-

  domé, tak pro neslyšící

  návštěvníky. Nevido-

  mým návštěvníkům se

  věnujeme individuálně,

  jinak mají kustodi tzv.

  manuál, kde je vyznače-

  no, které předměty jsou

  pro nevidomé návštěvní-

  ky přístupné pro osahání

  bez doprovodu pracovní-

  ků zmuzea. 

  OLGA ŠÁMALOVÁ

  Národní technické muzeum,

  tisková mluvčí

  JAK VYCHÁZÍ VAŠE

  FIRMA VSTŘÍC

  ZÁKAZNÍKŮM ČI

  NÁVŠTĚVNÍKŮM

  S HANDICAPEM?

  DOPŘEJTE SI VÝLET. Pouze lidem se

  zdravotním handicapem je určena doprava

  autobusem navrchol Pradědu. Výjezdy se

  uskuteční ještě 14. června apoté už jen

  poletních prázdninách 25. září anaposledy

  9. října. Informace: tel. č.: 844555888.

  PRO LETNÍ OVĚŽENÍ. Vyhrazené šatny

  isociální zařízení najdou nakoupališti

  vTachově návštěvníci se zdravotním

  postižením. Vozíčkářům umožní vstup

  dorekreačního bazénu plošina, jež je

  spustí dovody.

  MĚSTO NEJEN SVÝM OBČANŮM.

  Mapu bezbariérových tras aobjektů vydala

  radnice vLitoměřicích. Vpapírovém prove-

  dení je kdispozici zdarma vinformačním

  centru naradnici, velektronické podobě

  nawww.litomerice.cz/bezbarier.

  OSVĚDČUJE SE TŘI ROKY. Pojízdný

  úřad slouží obyvatelům Mostu aspádových

  obcí, kteří již dovršili sedmdesátku, osobám

  se zdravotním postižením alidem vtíživé

  životní situaci. Bezplatnou službu lze ob-

  jednat prostřednictvím internetu nawebo-

  vých stránkách MěÚ, telefonicky načísle

  476448239.

  SÁZÍTE NAKONÍČKY? Návštěvníci se

  zdravotním postižením aděti dovýšky

  140 cm mají namostecký hipodrom vstup

  zdarma iletos.

  ROZDAJÍ PŮL MILIONU. Podpora při

  řešení obtížné sociální aekonomické situace

  osob se zdravotním postižením aseniorů je

  záměrem Společnosti Lumius, dodavatele

  elektřiny aplynu velkoodběratelům. Vespo-

  lupráci sNadací Charty 77 založila pro tuto

  činnost Nadační fond Lumius. Kontakt:

  e-mail: lumius@lumius.cz,

  tel. č.: 558638780.

  PŘESVĚDČTE SE  NEZKLAME.

  VČeské Třebové se už pátým rokem

  osvědčuje Senior doprava. Využívají ji

  nejen senioři, ale také lidé se zdravotním

  handicapem arodiny sdětmi. Objednávky

  výjezdů vČeské Třebové aokolí přijímá

  tel. č.: 728417506, vÚstí nad Orlicí

  aokolí 774412117, vLanškrounu aokolí

  773595126, veVysokém Mýtu aokolí

  773595125.

  POSLEDNÍ PŘEKÁŽKY. Instalaci dvou

  schodišťových plošin slíbila naléto radnice

  vUherském Hradišti. Bezbariérové tam

  budou kanceláře starosty, místostarostů

  atajemníka.  (nouz)

• Strana 7

  Předplaťte si časopis

  Předplatné na dva roky

  se slevou za 380 Kč!

  Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,

  ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč

  a proti volnému prodeji 316 Kč.

  Soutěž o kartu Handy Card!

  Kolik českých vozíčkářů bude bojovat o medaile

  ve stolním tenisu na paralympiádě v Londýně?

  Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce:

  Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

  nebo na mailovou adresu: info@muzes.cz. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.

  Minulou otázku správně zodpověděl Jaroslav Lacman z Prahy 10.

  Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.

  Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

  Mobilní telefon za vyluštěnou křížovku!

  Vylosovaní luštitelé křížovky na str. 38 získávají mobilní telefony.

  Jan Kačer: Muž bez počítače

  strana 16

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  4/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Adolf Born: Macha a Šebestovou

  reklamě nikdy nedám

  strana 20

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  5/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Co dokáže

  překonat láska

  strana 11

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  

  6/2012

  

  Jednotlivý výtisk  Kč / Předplatitelé  Kč

  Koupí

  tohoto

  časopisu

  podpoříte

  Konto

  BARIÉRY

  www.muzes.cz

  Chcete-li

  roční předplatné

  změnit na zvýhodněné

  dvouleté, kontaktujte

  bezplatnou linku

  České pošty

    

• Strana 8

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  

  TÉMA: První zatěžkávací test v Česku

  Historicky první

  zatěžkávací test vozíků

  pro lidi s handicapem

  v Česku potvrdil,

  že nejdražší vozík nemusí

  být nejtrvanlivější.

  Ve Strojírenském

  zkušebním ústavu,

  kde Konto BARIÉRY

  nechalo testovat vozíky,

  na něž přispívá nejčastěji,

  vyšlo najevo, že nejdražší

  vozík Sopur Easy 200

  skončil při zatěžovací

  zkoušce předposlední,

  zatímco výrazně

  nejlevnější vozík od firmy

  Exima druhý.

  CENY VOZÍKŮ

  NEKOPÍRUJÍ JEJICH TRVANLIVOST

  Text: JINDŘICH ŠTĚPÁNEK

  Foto: JAN ŠILPOCH

  V

  testu byly tři vozíky, nakte-

  ré lidé spostižením žádají

  opříspěvek Konto BARIÉRY

  nejčastěji. Vycházeli jsme proto

  zpředpokladu, že jsou nej-

  oblíbenější apravděpodobně

  inejlepší. Jako černého koně

  jsme dozkoušek zatrojici nejžádanějších za-

  řadili vozík firmy Exima zBanské Bystrice.

  Dováží se naSlovensko avpřípadě zájmu

  jej firma dodvou měsíců doveze idoČeska.

  Důvod pro jeho zařazení byl prozaický: za-

  tímco ceny prvních tří vozíků se pohybovaly

  od41149 Kč do56123 Kč, firma Exima ho

  prodává za360 eur, tedy zazhruba 9000 Kč.

  Podmínkou zařazení dotestu byl slib do-

  vozce, že vpřípadě zájmu jej bude vČesku

  servisovat.

  Nejdůležitější je nezávislost

  Aby byl test seriózní, musel být nezávislý.

  Proto jsme se obrátili nastátní akreditované

  zkušebny vBrně avJablonci nad Nisou,

  které mají kdispozici nejen evropské normy,

  ale ipotřebné stroje natestování. „Nedávno

  jsme slavili sté výročí jablonecké zkušebny,

  ale vozíky pro lidi shandicapem jsme ještě

  nezkoušeli, nikdo to nanás zatím nechtěl,“

  potvrdil Luboš Feigl, který test vedl.

  Objektivnost byla podmíněna inezá-

  vislostí finanční. Vžádném případě jsme

  nemohli jít naúroveň, kdy testované

  výrobky dodávají jejich výrobci zdarma.

  Obecná zkušenost je taková, že to pak

  bývají výrobky kvalitnější než ty, které

  jsou běžně kekoupi. Proto jsme požádali

  ogrant Ministerstvo pro místní rozvoj

  České republiky, ateprve poté, když jsme

  potřebné peníze odněj získali, jsme vozíky

  nakoupili aplatili izkušebny.

  Vjabloneckém Strojírenském zkušebním

  ústavu nejprve vytipovali nejnovější evrop-

  ské normy. Zároveň jsme se dohodli, že test

  bude mít tři fáze. Nejdříve vozíky vyzkou-

  šejí při běžném provozu čtyři lidé, kteří už

  vozíky používají amají snimi zkušenosti.

  Poté odvezeme vozíky doStrojírenského

  zkušebního ústavu vBrně, kde srovnají kva-

  litu manuálů, proměří aotestují bezpečnost

  pohyblivých částí, seřízení, ostrost hran,

  možnost skládání adesítky dalších věcí,

  které normy předepisují.

  Pobrněnské zkušebně převezme vozíky

  Strojírenský zkušební ústav vJablonci nad

  Nisou, kde budou mj. zkoušeny brzdy ačásti

  vozíků, které naněm musí člověk ovládat.

  Nakonec vozíky projdou dynamickou zkouš-

  kou, při níž se pozná, co vlastně vydrží až

  dofáze, kdy budou nepoužitelné.

  Nakupovali jsme anonymně

  Aby byly vozíky porovnatelné mezi sebou,

  musel je nakupovat jeden člověk. Prodejci

  totiž každý vozík před jeho výrobou modi-

  fikují podle individuálních potřeb. Společ-

  ným kritériem byla co nejnižší cena, čili

  vzákladní výbavě bez doplňků.

  Objektivnost

  byla podmíněna

  inezávislostí finanční.

  Vžádném případě jsme

  nemohli jít naúroveň,

  kdy testované výrobky

  dodávají jejich výrobci

  zdarma.

  �

• Strana 9

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  CENY VOZÍKŮ

  NEKOPÍRUJÍ JEJICH TRVANLIVOST

• Strana 10

  

  ZBYNĚK ŠVEHLA

  Věk: 37

  Povolání:

  finanční analytik

  Odkdy na vozíku:

  od r. 1994

  Používá

  vozík: Küschal

  Champion, Sivak

  JAKUB KOUCKÝ

  Věk: 37

  Povolání: grafik

  Odkdy na vozíku: od narození

  Používá vozík: Küschal Champion, Sivak

  NINA KŘEHOTOVÁ

  Věk: 27

  Povolání: asistentka vsociální firmě

  Odkdy na vozíku: od r. 2004

  Používá vozík: Quickie Neon, Medicco

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  TÉMA: První zatěžkávací test v Česku

  KDO SE NA PRAKTICKÝCH ZKOUŠKÁCH VOZÍKŮ PODÍLEL

  Nelehkého úkolu se ujal jeden ze čtveřice

  testujících vozíčkářů Zbyněk Švehla. Do-

  mluvili jsme se, že prodejcům neprozradíme

  pravý smysl nákupu, aby své výrobky neměli

  možnost připravit snevšední péčí. Zbyněk

  Švehla se prostě choval jako běžný zájemce,

  který potřebuje další vozík avybral si právě

  tuto značku. Nikomu nelhal, jen neřekl

  celou pravdu. Viz jeho text nastraně 13.

  Vozíčkáři, kteří poté zkoušeli měsíc jednot-

  livé výrobky, byli Zbyňkovi fyzicky podobní,

  atak mohl sklidem nechat všechny vozíky

  adaptovat nasebe.

  Nakupovat začal Zbyněk Švehla vlis-

  topadu loňského roku, naposlední vozík

  odfirmy Exima, který putoval zČíny lodí,

  jsme čekali doúnora. Ten jediný jsme nemě-

  li možnost nechat upravit akoupili jsme ho

  podle katalogu. Vredakci Můžeš se tak sešly

  vozíky Sopur Easy 200 oddovozce Medicco

  za56123 Kč, Küschal Champion oddovozce

  Sivak za54 690 Kč, Avantgarde CS odfir-

  my Otto Bock za41149 Kč aG-N 4078 GL,

  který dováží firma Exima, za9000 Kč.

  Poté si všichni čtyři vozíčkáři rozebrali

  vozíky kindividuálnímu posouzení vpraxi

  aurčili jsme harmonogram jejich vzájem-

  ných výměn. Mezitím jsme podle jejich

  zkušeností sepsali dotazník, jakési desatero,

  který pokaždém testu vyplnili. Každou

  rubriku hodnotili odnuly dodeseti bodů;

  šlo např. oovladatelnost, účinnost brzd,

  skladnost při přemísťování doauta, variabi-

  litu, hmotnost, průjezdnost výtahy adveřmi

  adalší.

  Odpočátku bylo jasné, že jejich hodno-

  cení bude pouze doplňkové. To hlavní jsme

  očekávali odstátní zkušebny vBrně avJab-

  lonci nad Nisou.

  Normám vozíky vyhověly

  Všechny výsledné protokoly jsou kdispo-

  zici vredakci Můžeš. Brněnská zkušebna

  např. zjistila, že uvozíku Sopur Easy 200

  JANA HANOVÁ

  Věk: 27

  Povolání:

  studentka,

  zároveň pracuje

  jako referentka

  informačního

  centra

  Metropolitní

  univerzity Praha

  Odkdy na

  vozíku:

  od r. 2007

  Používá vozík:

  Wolturnus,

  Otto Bock

  �

  �

• Strana 11

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Vozík Dovozce Cena Kč Pořadí Pořadí Doporučení

  vdestrukční v hodnocení Konta

  zkoušce vozíčkářů BARIÉRY

  Küschal Champion SIVAK 54690 Kč 1. 2. 2.

  (57600 ot.) (288 bodů) (1,0584)

  GN  GL Exima 9000 Kč 2. 3. 1.

  (29450 ot.) (218 bodů) (0,3033)

  Easy  Medicco 56123 Kč 3. 4. 4.

  (25800 ot.) (203 bodů) (2,1503)

  Avantgarde CS Otto Bock 41149 Kč 4. 1. 3.

  (24600 ot.) (295 bodů) (1,6529)

  TEST AKTIVNÍCH

  MECHANICKÝCH

  VOZÍKŮ

  Poznámka:

  Pořadí vdestrukční zkoušce je podle počtu otáček nazkušebních válcích, které vozíky vydržely dookamžiku, než se natolik poškodily, že už nemohly být použity.

  Hodnocení vozíčkářů je součet bodů, které testeři udělili jednotlivým vozíkům.

  Pořadí vdoporučení Konta BARIÉRY je podle výsledku výpočtu: Počet otáček nazkušebních válcích dodestrukce plus počet bodů udělených testery děleno cenou vkorunách.

  Plusy a mínusy jednotlivých vozíků jsou z jejich písemného hodnocení.

  +

  Nízká cena

  +

  Kapsičky a batoh

  +

  vzákladní výbavě

  +

  Průjezd výtahy a dveřmi

  

  Variabilita nastavení

  

  Rychloupínače zadních kol

  

  Přední dělená stupačka

  

  Nepoužitelné držáky u nohou

  +

  Ovladatelnost

  +

  Průjezd výtahy a dveřmi

  +

  Pohodlí

  

  Brzdy

  

  Doplňky vzákladní výbavě.

  +

  Brzdy,

  +

  Variabilita nastavení

  +

  Průjezd výtahy a dveřmi.

  

  Hmotnost

  

  Skladnost.

  +

  Ovladatelnost,

  +

  Účinné brzdy

  +

  Průjezdnost výtahy a dveřmi

  +

  Skladnost

  

  Doplňky vzákladní výbavě

  

  Pohodlí

• Strana 12

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  TÉMA: První zatěžkávací test v Česku

  se dost podstatně liší manuál včeštině

  odoriginálního textu. Je nejen špatně pře-

  ložený, ale proti původnímu až přespříliš

  stručný, takže zněj vypadly dost podstatné

  informace.

  Tomuto vozíku pak zkušebna vytýká

  imožnost zachycení či přiskřípnutí prstů při

  manipulaci.

  Avantgarde CS odfirmy Otto Bock

  označila zkušebna zanejvíce vyhovující

  požadavkům jak postránce bezpečnosti,

  tak informací odvýrobce. Stejně jako Sopur

  Easy 200 byl vybaven iodrazkami nakolech

  anaopěrce zad.

  Küschal Champion byl podle zkušebny

  rizikový při skládání arozkládání. Je ktomu

  potřeba cvik apozornost, jinak se může

  stát, že západka nezaskočí. Zajímavé je, že

  podle manuálu je tento vozík určen pouze

  doteplot od20 do40 stupňů Celsia. Že by

  překlep?

  Kčínskému vozíku odfirmy Exima chy-

  běla veškerá dokumentace (když ji napřání

  Můžeš dovozce údajně odvýrobce požado-

  val, tak se prý dozvěděl, že jde ovýrobní

  tajemství – poznámka red.). Zkušebna

  zjistila, že při rozložení vozíku se kostra

  nezafixuje vkoncovém postavení, takže

  např. při prudkém náklonu může jevit

  tendenci kesložení.

  Brněnská zkušebna nicméně vzávěru

  konstatovala, že vozíky předepsaným nor-

  mám vyhovují.

  V Jablonci už šlo do tuhého

  Nepoškozené vozíky pak putovaly dozku-

  šebny vJablonci nad Nisou. Zde odborníci

  prověřovali, zda normám odpovídají opěrky

  nohou, bérců apaží, zda adojaké míry mají

  vozíky funkční brzdy, porovnávali hmotnost

  jednotlivých dílů, obsluhu ovládacích prvků

  astatickou, rázovou aúnavovou pevnost.

  Izde všechny vozíky splnily příslušné evrop-

  ské normy.

  Svedoucím jablonecké části testu

  Lubošem Feiglem jsme se dohodli, že tento

  historicky první test obohatíme ozkoušku,

  která bude lidi shandicapem zajímat možná

  nejvíce. Při rozhodování, jaký vozík si koupit,

  přece řeší otázku, kolik toho který vydrží

  azajak dlouho budou muset kupovat nový.

  Proto už mimo normu podstoupily vozíky

  zkoušku trvanlivosti. Byly zatíženy 200 kilo-

  �

  gramy anazkušebním zařízení sestávajícím

  ze dvou otáčejících se bubnů „jezdily“ tak

  dlouho, dokud se nepoškodily. Poškození

  jsme definovali tak, že vozík je vtu chvíli

  pro uživatele nepoužitelný.

  Nejdéle – po57600 otáčkách – bylo

  testovací zařízení zastaveno svozíkem Küs-

  chal Champion oddovozce Sivak. Vozíku

  se prorazila duše apoškodila pneumatika,

  konstrukce vozíku zůstala vpořádku.

  Nadruhém pomyslném místě skončil

  vozík oddovozce Exima – po29450 otáč-

  kách se poškodilo přední kolečko apraskla

  konstrukce vpřední části.

  Třetí skončil po25800 otáčkách Sopur

  Easy 200 spoškozeným předním kolečkem

  aplnými pneumatikami. Konstrukce zůstala

  nepoškozena.

  Avantgardu CS se po24600 poškodily

  plné pneumatiky avýplety kol. Konstrukce

  vozíku zůstala bez vady.

  Test pomůže při výběru

  Vzhledem ktomu, že výsledky obou zkuše-

  ben se liší odvýsledků všech čtyř vozíč-

  Test vozíků

  Doplňující informace

  nawww.muzes.cz

  Test byl financován zgrantu

  Ministerstva pro místní rozvoj ČR

  Protokoly ze státních zkušeben

  jsou kdispozici knahlédnutí

  vredakci časopisu Můžeš

  info

  kářů, vypočítali jsme doporučení Konta

  BARIÉRY. Viz poznámku pod tabulkou

  na str. 12. Doporučení slouží korientaci

  při nákupu, protože aktivní mechanické

  vozíky se např. liší ivcenách a přístupnosti

  irychlosti servisu.

  Překvapením testu může být vozík

  dovážený firmou Exima na Slovensko. Jeho

  výrazně nižší cena zastiňuje i jisté nevýhody.

  Tento výrobek například neumožňuje různá

  individuální nastavení, na což poukázali

  i samotní testeři. V Jablonci při destrukč-

  ním testu skončil na druhém místě v délce

  funkčnosti. Ovšem nutno dodat, že si odnesl

  nejzávažnější poškození, protože mu jako

  jedinému z testovaných vozíků praskl rám.

  U všech ostatních by stačilo vyměnit kola a

  mohly pokračovat. Poměr kvality a nákladů

  na pořízení však z původem čínského pro-

  duktu činí žhavého kandidáta pro kategorii

  levný záložní vozík. Například, když si někdo

  chce koupit druhý vozík za své mimo úhradu

  zdravotní pojišťovnou.

  Doplňující informace, jako například

  slovní hodnocení jednotlivých vozíků našimi

  čtyřmi testery, jsou nawww.muzes.cz. 

  VE STROJÍRENSKÉM

  ZKUŠEBNÍM

  ÚSTAVU, S. P.,

  v Jablonci nad

  Nisou proběhla

  nejzajímavější část

  testu – všechny

  vozíky absolvovaly

  zatěžkávací zkoušku,

  při které jezdily

  na válcích tak

  dlouho, dokud se

  neporouchaly.

• Strana 13

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Většině z nás obvykle nečiní velký problém vybavit si

  mnohé premiérové události v životě. Často dokonce

  s velmi konkrétními detaily a okolnostmi. Snadno si

  vzpomeneme na řazení prvňáčků před školou, první

  velké rande, první polibek, rvačku, usednutí za volant,

  první protrpěnou kocovinu a poctivě vydělanou korunu.

  JAK JSEM

  NAKUPOVAL

  Text: ZBYNĚK ŠVEHLA

  Foto: JAN ŠILPOCH

  U

  mnohých zážitků bychom se

  jistě shodli natom, že to, jak

  jsme je prožívali ajak je nyní

  interpretujeme, je si nápadně

  blízké. Vzpomínky většiny znás

  vykazují mnoho společných

  rysů. Vše se událo vkaždém

  jednom životě dost podobně. Vedle těchto

  řekněme unifikovaných zážitků avzpomínek

  si každý znás nese životem nějakou osobní

  jedinečnou událost, kterou není tak snadné

  sdílet, apokud ano, tak vkomornější komuni-

  tě, vadekvátním duchovním přítmí analadění

  pro vzájemné porozumění.

  Takovým silným zážitkem je pro mne

  kromě úrazu páteře, který mě katapultoval

  navozík, inákup první vlastní „káry“. Byl to

  vskutku zvláštní asmutný obchod. Vsychra-

  vém podzimu jsme vyrazili vevelké dodávce

  zVinohradské nemocnice doZdechovic –

  malé vesničky mezi Kutnou Horou aPříbramí

  – zavýrobcem českých invalidních vozíků

  Kury. Nemohl jsem tehdy ještě ani pořádně

  sedět acelou cestu jsem proležel nazadních

  sedačkách dodávky. Byla mi velká zima. Za

  okny zmírala krajina amíhající se prodlou-

  žené stíny stromů se namě sápaly atáhly

  mě zabezvládné nohy vstříc kmé sudbě.

  Zproměřování končetin, výšky ahloubky

  sedu záblo pocelém těle. Pod úrovní mého

  pasu se rozprostírala temná zóna zapírání

  atabu. Naměření prvního vozíku, cifry za-

  znamenávané doobjednávkového formuláře

  jako by oficiálně pečetily už dávno tušený,

  apřesto ještě ne zcela uvědomělý osud.

  Nebylo to vůbec snadné nutit se – vdobě, kdy

  si člověk odpíral ikoupi nových kalhot nebo

  bot – douvažování otom, jaký úhel, sklon

  stupačky avýška zad by byly pro další bytí

  nejvhodnější. Vždyť nejlepší by samozřejmě

  bylo takovou akci vůbec nepodstupovat.

  Nebylo však zbytí.

  Někdy vúnoru mi rodiče přivezli doKlad-

  rub můj první fialový vozík značky Kury. To

  už jsem byl vlastně docela rád, že ho mám.

  Nastříkal jsem si disky kol červeným sprejem,

  nalepil naně první samolepku odpiva

  auháněl podlouhých ústavních chodbách

  nebo – ještě raději – pelášil pozpevněných

  cestičkách vkladrubském lesoparku. Tak

  začalo mé první jaro navozíku.

  Uplynulo dlouhých šestnáct let. Pár duší

  jsem prošoupal, několik obručí utrhl amnoho

  futer odřel. Slovo dalo slovo astal jsem se

  jedním zčlenů čtyřčlenného týmu testujícího

  vybrané vozíky. Stál přede mnou další nelehký

  úkol: nakoupit tři vozíky odtří dodavatelů,

  kteří se dělí opodstatnou část českého trhu

  ajejichž vozíky jsou nejpočetněji zastoupeny

  vžádostech napříspěvek adresovaných Kontu

  BARIÉRY. Součástí zadání bylo nakoupit

  vozíky vco možná nejzákladnějším prove-

  dení avýbavě, apředevším neprozradit účel

  nákupu. Atak jsem zvedl vpolovině listopadu

  telefon avytočil první číslo ze seznamu.

  První byl Küschall Champion

  Začal jsem svozíkem Küschall Champion

  odfirmy Sivak. Nákup jsem měl usnadně-

  ný, neboť nachampionu jezdím ashodou

  okolností jsem si ho před rokem pořizoval.

  Sohledem nato, že mám prodejnu blízko

  přicestě dopráce, volil jsem potelefonickém

  objednání osobní návštěvu přímo vprodejně.

  Stermínem nebyl žádný prostoj (polovina

  listopadu). Vobjednávkovém listě jsem byl

  nucen, abych vyhověl požadavkům testu,

  slevit proti svému „osobnímu vozíku“ okva-

  litní řemínková záda akarbonové bočnice,

  protože utohoto typu vozíku jsou již zapří-

  platkovou cenu. Dohodli jsme se natermínu

  dodání dokonce roku. Faktura byla vysta-

  vena obratem přímo nasponzora (Konto

  BARIÉRY) astejně tak uhrazena. Vozík byl

  připraven kpřevzetí vposledním týdnu roku.

  Vše proběhlo velmi hladce aprofesionálně.

  Champion je podle mého názoru velmi

  kvalitní vozík. Je výjimečně skladný ajedno-

  duchý. Má dobré jízdní vlastnosti. Kjeho

  záporům bych zařadil přední stupačku,

  sjejímž uchycením vrámu mám dlouhodo-

  bě při delším používání opakovaně špatnou

  zkušenost. Dalším záporem jsou zcela nevy-

  hovující bočnice vzákladním vybavení. Proti

  jiným vozíkům vtestu však Küschall nabízí

  velmi kvalitní bezpříplatková přední koleč-

  ka. Shrnuto – jezdí se mi naněm dobře.

  Pokračoval jsem

  u firmy Otto Bock

  Jako druhý vozík vpořadí jsem nakupoval

  model Avantgard CS odfirmy Otto Bock.

  Při prvním telefonátu jsem se trefil dodo-

  volené obchodního zástupce pro Prahu, atak

  jsem zvlastní vůle počkal dodalšího týdne.

  Tentokrát jsem zvolil variantu naměření

  umě doma. Byly mi předvedeny oba vozíky

  Silným zážitkem je pro mne kromě úrazu

  páteře, který mě katapultoval navozík,

  inákup první vlastní „káry“.

  Byl to vskutku zvláštní asmutný obchod.

  �

• Strana 14

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  TÉMA: První zatěžkávací test v Česku

  modelové řady Avantgard abyl jsem mile

  překvapen pečlivostí, která mi byla věnová-

  na při konzultování mých potřeb anároků

  navozík. Prošli jsme objednávkovým listem

  položku popoložce, kuvážení mi byly na-

  bídnuty dvě cenové varianty aještě ten den

  přeposlány mailem. Objednal jsem variantu

  CS adostal se nanejnižší cenu proti ostatním

  testovaným vozíkům (vyjma vzorku zČíny).

  Vozík šel dovýroby ještě před úhradou faktu-

  ry spříslibem termínu dokonce roku. Termín

  nakonec splněn nebyl, neboť podle informa-

  ce zastupitele firmy dorazil vozík zNěmecka

  bohužel s lehkou závadou abylo nutné ho

  vyměnit. Jako kompenzaci zatuto újmu jsem

  při předání vozíku dostal firemní bundu. Dě-

  kuji. Trochu nevím, co sní, když jsem byl tak

  trochu vroli falešného zákazníka arychlost

  dodání pro mě nebyla naléhavou azoufalou

  potřebou.

  Ohledně zpožděné dodávky vozíku jsem

  byl včas aadekvátně informován. Vozík sám

  mě potěšil pevností rámu, hezkým vzhledem,

  velmi kvalitními bočnicemi apotahem sedač-

  ky (vše vzákladu). Přední kolečka vzákladní

  výbavě nejsou podle mého názoru tak kvalitní

  jako uchampiona asopuru. Bylo to fakticky

  mé první setkání sfirmou Otto Bock ajeho

  produkty – ahodnotím je více než kladně.

  Do třetice Medicco

  Nazávěr jsem poptal vozík Sopur odfirmy

  Medicco. Hned při prvním dopoledním

  telefonátu jsem byl konfrontován snabídkou

  vyřešit celou záležitost již týž den odpoledne.

  Pracovní povinnosti mi to nedovolily, atak

  jsme se vzájemně termínově slaďovali až

  doMikuláše. Zaměření jsme udělali opět

  umě doma podle objednávkového listu.

  Zástupce firmy dovezl knahlédnutí pouze

  nejnovější model Quickie Neon, amusím říci,

  že vozík mě nadchnul. Připadl mi jako vozík

  spevným rámem (jistě má ijeho přednosti),

  apřesto je to klasický skládací vozík. Přiznám

  se, že jsem měl problém vysvětlit, že opravdu

  mi bude stačit starší model Sopur 200. Při

  naměřování mě potěšila poznámka akomen-

  tář kezvolené hloubce sedačky ovlivňující

  optimální sklon nohou vevazbě namožné

  cévní komplikace. Vozík už se doVánoc

  nepodařilo dodat.

  Objednávka rozběhla výrobu až poúhra-

  dě zálohy. Bylo pomně vyžadováno

  potvrzení odKonta BARIÉRY obudoucí

  úhradě anepodařilo se mi nasměrovat celou

  fakturu přímo nasponzora testu, atak jsem

  vzájmu utajení stáhl platbu nasebe jako

  nasoukromou osobu. Překlopením konečné

  fakturace donového roku jsem se tedy již

  neubránil vyšší dani. Vozík byl dodán vpo-

  řádku až domů nakonci ledna. Vprůběhu

  ledna jsem se mailem dotazoval naaktuální

  stav aodhadovaný termín doručení, ale ne-

  byl jsem konkrétně vyrozuměn. Přes telefon

  však komunikace fungovala velmi efektivně.

  Ale zpět odadministrativy kvozíku

  samému. Možná je to ode mě sentiment

  kmému druhému vozíku stejné značky zlet

  1997–2001, ale sopur je typický vozík „dr-

  žák“. Ano, možná je vesrovnání sostatními

  vtestu těžší, zastaralejší designem abočnice

  sopěrkou lokte vzákladu mohou působit

  až archaicky (tady trochu nevím, zda jsem

  se přece jen nějak nepopletl při objednáv-

  ce avzákladním provedení nebyla lepší

  volba). Každopádně projetí vterénu naněm

  mě uspokojilo stejně jako řešení přední

  stupačky. Zkrátka nedám nasopur dopustit.

  Mám ho rád avesklepě mám stále starý

  model – co kdyby všechno ostatní selhalo.

  Exot z Číny

  Model zČíny jsem neobjednával. Přijel

  podlouhé cestě vpůli února. Odtří mnou

  nakupovaných vzorků se vmnohém lišil.

  Některé doplňky jsou přímo exotické. Děle-

  ná přední stupačka mi přišla až příliš zvlášt-

  ní apro některé handicapy skoro riziková

  (nevědomé uskřinutí nohy apod.).

  Vterénu se nechoval tak špatně, byl leh-

  ký apoměrně rychlý. Myslím, že designova-

  né paprskové obruče se mohou líbit, vratké

  uchycení zadních nábojů už méně. Zkrátka

  nechám se překvapit, jak dopadne nejen

  čínský vozík, ale ivšechny ostatní stroje

  vtestování.

  Sedím apřed sebou mám seřazené

  všechny čtyři vozíky, obruč vedle obruče.

  Uvážíme-li, že pojišťovnou uvažovaná

  standardní doba trvanlivosti je – pokud se

  nepletu – stanovena napět let, tak koukám

  nadlouhých dvacet let dopředu. Který

  znich si vybrat – avjakém pořadí? Každá

  ztěch pětiletek bude mít jistě své vrcholy

  adna. Stejně tak jako každý vozík má proti

  svému konkurentovi výhody anevýhody.

  Aje těžké nyní soudit, zda je lepší vzít ten

  zprava, zleva nebo volit zlatý střed. Jinými

  slovy: nebylo vůbec snadné vyplnit testo-

  vací dotazníky. Zdráhal jsem se hodnotit

  asrovnávat stejně, jako bych se hroutil pod

  nutností zvolit nejkrásnější dívku. Aupřím-

  ně řečeno, nejsem si jist, zda ita objektivní

  složka testu (test vezkušebně) může dát

  jednoznačnou odpověď. Myslím, že nej-

  důležitější je zkrátka nasednout najeden

  znich avyrazit vpřed. Vždyť navozíku

  platí dvojnásob, že život je třeba uchopit

  pevně dovlastních rukou, atato volba je

  mnohem podstatnější než ta, naco si kdo

  sedne. 

  NAKUPOVAT VOZÍKY tak, aby nebyly nepohodlné pro všechny čtyři osoby,

  a přitom neprozradit, že jde o test, nebylo jednoduché.

  Nebylo vůbec snadné vyplnit testovací

  dotazníky. Zdráhal jsem se hodnotit asrovnávat

  stejně, jako bych se hroutil pod nutností zvolit

  nejkrásnější dívku.

• Strana 15

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Většina vozíků, které používají Češi, pochází

  ze zahraničí. Nabízí se tak myšlenka, zda by se

  nevyplatilo nakupovat je v německy hovořících zemích,

  odkud pochází velká část dovážené produkce.

  Zapátrali jsme, jaká je v tomto ohledu situace.

  VYPLATÍ SE KUPOVAT

  V ZAHRANIČÍ?

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH

  Česká republika

  Čeští dodavatelé námi testovaných aktivních

  vozíků uvedli následující ceny platné pro

  tuzemský trh.

  Invacare Küschall Champion 54690 Kč

  Medicco Sopur Easy 200 56123 Kč

  Otto Bock Avantgarde CS 41149 Kč

  Čínský výrobek za360 eur (zhruba 9000 Kč)

  pochází odslovenského dovozce anepodaři-

  lo se nám zjistit, že by se prodával ivzá-

  padní Evropě. Proto se naše porovnání týká

  pouze prvních tří jmenovaných značek.

  Německo

  Oslovili jsme Uwe Raschkeho zfirmy

  Rehability, která vNěmecku kromě jiného

  prodává ikompenzační pomůcky. Odněj

  přišla takováto nabídka: Easy 200 – 2173 €,

  Champion – 2473 €, Avantgarde CS –

  2639 €. Ceny jsou uvedeny bez sedmipro-

  centní daně, kterou by však český zákazník

  prý nemusel platit. Když budeme brát kurz

  26 Kč za1 €, dostaneme se tedy bez daně

  kcifrám:

  Invacare Küschall Champion 64298 Kč

  Medicco Sopur Easy 200 56498 Kč

  Otto Bock Avantgarde CS 68614 Kč

  Výsledek se zdá být jednoznačný. Sama

  čísla je však třeba podrobit bližšímu zkou-

  mání. Jednak stojí zapovšimnutí výše ce-

  nových rozdílů. Zatímco model Easy 200

  je prakticky zastejnou cenu jako unás,

  Otto Bock se zřejmě snaží načeském trhu

  etablovat výrazně nižšími cenami. Model

  Avantgarde CS byl ztestované trojice

  vČR nejlevnější, ačkoliv vNěmecku je

  nejdražší.

  Velmi zajímavé je pak porovnání cen

  sprůměrnou měsíční mzdou vdané

  zemi. Jestliže unás se pohybuje okolo

  23000 Kč, vNěmecku si člověk průměr-

  ně vydělá 2500 €. Zatímco si průměrný

  Němec tedy koupí aktivní vozík zajednu

  měsíční výplatu, průměrný Čech většinou

  potřebuje minimálně dvě.

  Pokud jde oúhrady ze strany zdravotních

  pojišťoven, vobou zemích se ktomu stavějí

  podobně. Zvyjádření Uwe Raschkeho vyplý-

  vá, že německé pojišťovny zaplatí částku od-

  povídající zhruba tamní průměrné měsíční

  mzdě. Unás úhrada také přibližně odpovídá

  domácímu průměrnému výdělku. Ztoho

  ovšem plyne, že při uvedených cenách Něm-

  ci vevýsledku nedoplácejí prakticky nic, ale

  Češi skoro polovinu ceny vozíku!

  Rakousko, Švýcarsko

  a Velká Británie

  Pozoruhodný cenový rozdíl umodelu

  Avantgarde CS odfirmy Otto Bock byl inspi-

  rací kpátrání inatrzích vdalších zemích.

  VRakousku tento vozík stojí 2628 €, tedy

  jen ojedenáct eur méně než vNěmecku.

  Trhy těchto dvou zemí jsou cenově velmi

  podobné.

  Ovšem našvýcarských internetových

  stránkách se zdravotnickými potřebami

  Strack.ch si ho cení na3527 CHF, což při

  kurzu 21 Kč za1 CHF představuje 74067 Kč.

  Mnohem přijatelnější nákup tak představuje

  Velká Británie.

  Tam vychází Avantgarde CS na1595 £

  bez daně. Ta činí 20 %, avšak lidé sposti-

  žením ji neplatí. Při kurzu 31 Kč zajednu

  libru se dostáváme kceně 49445 Kč, což

  je proti Švýcarsku, ale iNěmecku sRa-

  kouskem výrazně méně. Ani tak natuzem-

  ských 41149 Kč zanáš testovaný model

  nemá.

  Jezdit nakupovat vozíky nazápad Evropy

  se tedy Čechům spostižením nevyplatí. Ale

  ikdyby tomu tak bylo, nemohli by doufat, že

  jim levnější výrobek zakoupený přímo vza-

  hraničí uhradí domácí zdravotní pojišťovna.

  Provádí totiž pouze úhrady pomůcek

  odsubjektů, snimiž má uzavřenu smlouvu.

  Atěmi jsou domácí prodejci zahraničních

  výrobků. Nelze využít ani variantu snáku-

  pem zavlastní peníze azpětné proplacení.

  Vedoucí oddělení zdravotnických pro-

  středků Všeobecné zdravotní pojišťovny

  ČR Martin Jelínek ktomu říká: „Ojediněle

  se setkáváme sežádostmi oproplacení

  prostředku přímo klientovi vpřípadě, kdy

  si pomůcku zakoupil zvlastních peněz. Pro-

  placení takto pořízené pomůcky pojišťovnou

  však není možné, protože pojišťovna může

  proplácet zdravotní péči pouze smluvním

  zařízením ktomu určeným, nikoliv přímo

  pacientovi.“ 

• Strana 16

  ARCHITEKTURA A LIDÉ S POSTIŽENÍM

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Špičkový český

  architekt a profesor

  na pražském ČVUT se

  dlouhodobě zabývá

  i širšími souvislostmi

  výstavby – zejména

  ve veřejném prostoru. Zná

  problematiku zadávání

  staveb pro sociální

  i zdravotnické účely

  a usiluje o pochopení

  základního současného

  požadavku – vytvářet

  bydlení a prostředí tak,

  aby sloužily osvědčeným

  a zažitým potřebám lidí.

  JE TO UMĚNÍ,

  ALE I ZDRAVÝ ROZUM

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Slyšíme docela velké diskuse oodstra-

  ňování bariér všeho druhu. Zajímá to

  lidi spostižením ijejich okolí, zajímá

  to maminky smalými dětmi iseniory.

  Anejednou spílají architektům…

  Tyto úvahy mají několik rovin. Bariéry jsou

  nejen fyzické, ale isociální apsychologické.

  Naty poslední nepamatuje žádný zákon.

  Přitom jejich uplatnění není vpřímé úměře,

  náročnost požadavků asložitost předpisů

  nadokonalý abezpečný provoz často plodí

  prostředí zatížené množstvím psychických

  bariér. Historické stavby iměsta svou ma-

  lebností dokládají, že se zde často žije lépe

  než tam, kde sice vyhovíte všem normám,

  ale celkové prostředí není uživatelsky

  příjemné.

  Dá se definovat „příjemné prostředí“?

  Jde oprostor ajeho funkce, které člověku

  nejen nepřekážejí, ale vytvářejí atmosféru

  sociální soudržnosti, čitelnosti prostředí,

  klidu abezkonfliktnosti. Apřitom mohou

  být individuálně upraveny ipro lidi someze-

  ním pohybu, smyslů nebo schopností. Právě

  předpisy, normy avyhlášky, které se snaží

  všechno dodetailu popsat, nařídit aregulo-

  vat, absurdně pomáhají vytvářet anonymní

  auniformní prostředí. Když se jim podřídíte,

  tak vlastně nejen zbavíte prostor, byt nebo

  dům individuálního charakteru, snímž

  se můžete snáze sžít, ale také všechno

  zbytečně prodražujete aplýtváte. Abyste mi

  rozuměli – nejsem proti plošinám, výtahům

  ajiným pomocníkům postižených, zvláště

  ne veveřejném prostoru, ale vidím, jak sna-

  ha všechno plošně znormovat sice ulehčuje

  život úředníkům, ale dovedena dodůsledku

  by mohla vést ktomu, že bychom omezovali

  transformace tradičních staveb, likvidovali

  staré čtvrti… Středověký, ale imnohý no-

  vověký dům je prostě přístupný jen poscho-

  dechanevyhovuje dnešním formálním

  požadavkům. Přesto lze najít řešení, jak

  vněm postiženému člověku usnadnit život.

  Ale některá chodba nebude třeba přesně tak

  široká, jak požaduje vyhláška.

  Je tedy vzájmu architektů větší svobo-

  da při řešení těchto situací?

  Nejde oarchitekty, ale ospolečnost auži-

  vatele staveb. Možnost pružnější aplikace

  požadavků nakonkrétní podmínky, potřeby

  amožnosti je spojena světší odpovědností

  zaskutečně fungující výsledek, hospodár-

  nost investice aefektivitu provozu.

  Ladislav Lábus:

  �

  Starší nebo postižený

  člověk nemusí

  pro všechno cestovat

  přes půl města,

  nemusí se cítit

  opuštěný, když je

  fyzicky sám, nemusí

  se bát, že se nedovolá

  pomoci.

• Strana 17

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

• Strana 18

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  ARCHITEKTURA A LIDÉ S POSTIŽENÍM

  Dosavadní praxe lpění naformální

  dokonalosti při odstraňování bariér zahání

  postižené zpět dorůzných domovů, penzio-

  nů, center, prostě opět se zjevuje představa

  ovelkých komplexech všestranně technicky

  vybavených, dobře energeticky provozo-

  vaných, snadno dopravně dosažitelných,

  atřeba ipříjemně manažersky řízených,

  ale…! Ale neměli bychom zapomínat, že ne-

  chceme lidi stěhovat zaslužbou, ale naopak

  hledáme avytváříme bydlení pro konkrétní-

  ho člověka sjeho individuálními potřebami.

  Lidé spostižením jsou stejně různorodí jako

  my ostatní.

  Myšlenka velkých „kombinátů“ pro

  postižené nebo seniory je přece už

  dvacet let mrtvá.

  Zabývám se tím už dlouho anemohu vám

  dát zapravdu. Už se to třeba nejmenuje

  „ústav“, ale jeho duch žije. Mimo jiné zatím

  stojí silné zájmy provozovatelů, investorů

  astavebních firem. Všichni víme, že pro-

  jektovat astavět třeba pečovatelské domy

  pro sto nebo ivíce lidí je lepší zakázka,

  mnohem zajímavější než upravovat starý

  dům nebo vytvářet malé individualizované

  jednotky, kde lehce ohlídáte každý výdaj.

  Přitom neplatí ani argument, že čím větší,

  tím levnější.

  Vevelkém seniorském penzionu vyjde

  jedno lůžko napůldruhého milionu korun!

  Kolik bytů seniorů by se zato dalo upravit,

  kolik služeb nakoupit, aby mohli zůstat

  mezi svými, kolik sociálních kontaktů by

  zůstalo zachováno! Ato nemluvím onesrov-

  natelně vyšších provozních nákladech, které

  zpravidla taková stavba vyžaduje.

  Žije tedy istarý duch plánovaného

  hospodářství, vekterém peníze nemě-

  ly stejnou cenu? Máme nabeton, ale

  nemáme naasistenta?

  Asi to tak je. Přitom všichni dobře víme, že

  kumulace lidí spostižením, seniorů nebo

  dalších specifických skupin, neprospívá

  nikomu. Dnes už přece umíme zajistit

  individuální asistenci podle potřeby nebo

  udržovat kontakty mezi lidmi pomocí

  informačních technologií, relativně laciných

  avšem dostupných.

  Starší nebo postižený člověk nemusí pro

  všechno cestovat přes půl města, nemusí se

  cítit opuštěný, když je fyzicky sám, nemusí

  se bát, že se nedovolá pomoci. Atak nevel-

  ká, originální atechnicky zdařilá úprava

  jeho bydlení ho může udržet vprostředí,

  které zná avěří mu. Jasným důkazem jsou

  ipříklady chráněného bydlení, relativně

  malých jednotek pro několik postižených,

  kteří zde mohou samostatně nebo sasi-

  stencí zvládat spoustu činností, postarat

  se oběžné potřeby, žít jako vrodině. Je

  známo, že lidé, kteří přejdou zústavů

  dochráněných bytů, jsou najednou schopni

  vykonávat činnosti, které vústavu nesve-

  dou nebo se knim často ani nedostanou.

  Dokonale zabezpečený život vústavu totiž

  plodí apatii, anavíc svépomoc aspoluúčast

  jsou vevelkém zařízení obtížně proveditel-

  né, pokud jsou vůbec připuštěny. Unikají

  Neviditelná ruka trhu může stvořit také velmi

  viditelnou špatnou architekturu,

  velmi viditelnou neprofesionalitu tvůrců,

  investorů iúřadů.

  �

  tak hodnoty, které sice napeníze přepo-

  čítat neumíme, ale jejich provoz je přesto

  mnohem efektivnější.

  Platí toto poznání také vsamosprá-

  vách, vestátních úřadech?

  Asi naobou úrovních; proč by se jinak

  postavilo tolik nových velkých „ústavů“

  seniorských ipro postižené, když je trend

  integrovat sociální služby mezi lidi dlouho-

  době známý asledovaný nejen pro svou hu-

  mánnost, ale iefektivitu investiční aprovoz-

  ní? Zřejmě to někomu vyhovuje. Především

  dodavatelům staveb ijejich provozovate-

  lům: velká zařízení alokují pracovní místa

  ipeníze.

  Politicky je také lepší ukazovat novou

  velkou stavbu než kdesi skryté upravené

  byty vjednotlivých domech. Tento trend

  bohužel nadále pokračuje – alespoň vevý-

  stavbě pro seniory.

  Vznik adalší plány navýstavbu nejrůz-

  nějších seniorských vesniček, komple-

  xů asatelitů nepokládáte zasprávné?

  Musíme rozlišovat. Jestliže jde obydlení

  pro majetné achtějí tak řešit zbytek svého

  života, prosím. Jestliže by ale mělo jít ose-

  niorské rezervace zaveřejné peníze, pak

  stím nemohu souhlasit. Ptáte se nastarosty.

  Ale inaministerstvu práce asociálních věcí

  existuje dvojí přístup.

  Byl jsem vpracovní skupině, která

  metodicky pomáhala zpracovávat podklady

  pro výstavbu malých zařízení schráněným

  byd lením pro zdravotně postižené, dnes

  žijící vevelkých ústavech. Najedné straně

  nejen deklarují, ale vytvářejí podporu

  výstavbě malých zařízení, aby péče mohla

  jít zalidmi, nadruhé straně ale nastejném

  úřadě podporují projekty seniorských do-

  movů, kde když navrhnete osmdesát lůžek,

  je to málo.

  Nemůžeme si zato sami, když se jako

  občané málo staráme otvorbu veřej-

  ného prostoru, ovýstavbu zveřejných

  peněz, odiskusi sodborníky? Maximál-

  ně si zaprotestujeme, když má vést

  silnice kolem naší zahrádky…

  Zčásti je to tak, že veřejnost nechce mít

  vblízkosti třeba chráněné bydlení postiže-

  ných, zejména lidí smentálním postižením.

  Ale jsou ijiné zkušenosti. Znám investora,

  který takové bydlení začlenil dosvého

• Strana 19

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  

  SLOUPEK

  Jiřiny ŠIKLOVÉ

  Bariéry vpodobě

  architektury

  Architekturu kolem nás obdivujeme,

  chlubíme se jí před návštěvníky, je jakýmsi

  kamenným dokladem kultury, která zde

  byla před námi akníž patříme. Chtěli

  bychom se nani dívat nejen zdálky, ale

  idoobjektů vstupovat, vnímat je izvnitřku,

  vylézt navěže, balkony abašty staveb kolem

  nás. Atotéž také dopřát všem. Ty objekty ale

  nebyly nikdy stavěny pro všechny. Doně-

  kterých směli vstupovat jen vládci amnohé

  znich tam nosili otroci nebo později jejich

  poddaní. Dohrobek vpyramidách či doka-

  takomb byl velmi úzkým otvorem spouštěn

  zemřelý významný člověk, dodalších se

  chodil modlit arozjímat, či moderněji

  řečeno meditovat, jen panovník, třeba císař

  Karel IV. Dojiných vstupovali zase jen vojáci

  schopní nést meč aštít. Hrady, zámky,

  hradby, ale ichrámy, nikdy nebyly určeny

  všem! Byly pro velice specifickou společen-

  skou skupinu. Byly to účelové stavby, znichž

  mnohé se teprve vsoučasnosti snažíme

  změnit vjakýsi veřejný prostor. Veřejný?

  Opravdu prostor pro všechny? Vždyť tak to

  nikdy nebylo! Teprve vposledním půlstoletí

  se snažíme tyto účelové objekty otevřít ve-

  řejnosti, snažíme se pochopit, že kekultuře

  současné Evropy náleží právo všech inatyto

  veřejné statky.

  Odstraňujeme bariéry vprostoru ivnás

  samých, ale tím současně porušujeme určité

  tradice, apřípadně ituto architekturu.

  Představte si, že by dopyramidy, tedy

  dohrobky egyptských faraonů, vedl výtah,

  vstup nanádvoří Karlštejna by umožňoval

  „schodolez“, navěž sv. Víta či jiné kated-

  rály byste se dostali lanovkou třeba zjiné,

  nižší věže. Byli by proti tomu památkáři

  aobčas iti, pro které by to bylo určeno.

  Tak jako jsme stavěním silnic, propustí,

  splavů ajezů účelově zjednodušili, atím

  inarušili krajinu, tak bychom narušili

  architekturu, která doní zapadá, která je

  její nedílnou součástí. Nedávno jsem šla

  navěž vDomažlicích. Sice jsem tam nako-

  nec vystoupala, ale řekla jsem si, že to bylo

  naposled. Vzdám se toho, protože výtah

  navěž vDomažlicích by tuto architekturu

  znehodnotil. Je proto nutné vymezit oprav-

  du veřejný prostor – obecní úřady, školy,

  dopravní prostředky, chodníky – anechtít

  vněj proměnit iobjekty architektury, jež by

  to nevratně poškodilo. Myslím, že většina

  handicapovaných to pochopí – aocení,

  když dnes stavěné objekty včetně všech

  nových budov budou přístupné ijim.

  

  Autorka je socioložka,

  členka rady Konta BARIÉRY.

  objektu vcentru menšího města, který re-

  konstruoval. Azkušenost je výborná. Všem

  se tam líbí anajednou si uvědomují, že se

  vzájemně obohacují.

  Dnešní člověk tráví, ať chceme nebo

  nechceme, hodně času vnákupních

  centrech. Nebývají kpostiženým příliš

  přívětivá. Nominálně umožňují bezba-

  riérové přístupy, ale vnitřní atmosféra,

  detaily, informační systémy atřeba

  isamo prostorové řešení spostiženými

  příliš nepočítají. Nemluvě oschopnos-

  ti personálu pomoci… Jaký je pohled

  architekta?

  Vpřípadě těchto center většinou nejde jen

  oarchitekturu. Tam se má prodávat, vytvá-

  řet zisk, zvyšovat spotřeba. Kdybyste navrhl

  nižší regály, kam by dosáhl ivozíčkář, tak

  by supermarket musel být dvakrát větší.

  To bych si skoro nepřál, dnešní rozlohy mi

  stačí až až. Napadá mě, že když zrůzných

  důvodů nemůžete využít „dobrodiní“ těchto

  chrámů konzumu, jste vlastně šťastný člo-

  věk. Izatu cenu, že je vám odepřena nějaká

  ta slevová akce.

  Když se špatně navrhne apostaví ně-

  jaká budova nebo náměstí, jde zpravi-

  dla ochybu nadesítky let. Je to ivina

  nás, občanů?

  Vkvalitě veřejné diskuse otváři měst

  asídel, okonkrétních veřejných stavbách,

  ofunkcích aestetice nových objektů jsme

  rozhodně pozadu. Použiji příklad, který je

  typický ipro nás.

  Nedávno jsem byl vporotě významné

  slovenské architektonické soutěže. Sdalšími

  zahraničními kolegy, především zNěmecka

  azRakouska, jsme posuzovali nové realiza-

  ce domů pro bydlení, komerčních objektů

  iveřejných budov aveřejných prostorů.

  Zposlední kategorie tam bylo návrhů nej-

  méně. Přesný opak toho, co vidíme vzápad-

  ní Evropě. Čím to je? Myslím, že jde ozají-

  mavou historickou souvislost. Poroce 1989

  jsme prožili dobu intenzivní individualizace

  života. Šlo opřirozenou reakci nastav, kdy

  stát rozhodoval ovšem. Takže jsme se skoro

  všichni začali starat jen osebe, osvé zájmy

  apředstavy oštěstí.

  Šlo otrend nejen vrovině sociální, ale

  iideové apolitické. Ale zapomněli jsme, že

  neviditelná ruka trhu může stvořit také vel-

  mi viditelnou špatnou architekturu, velmi

  viditelnou neprofesionalitu tvůrců, inves-

  torů iúřadů. Postupně se to zlepšuje, ale

  pomalu. Svoboda je zkrátka obtížná abez

  odpovědnosti vlastně nepoužitelná. To platí

  pro architekta ipro občana. 

  Kdo je prof. Ing. arch.

  Ladislav Lábus

  Absolvent Fakulty architektury ČVUT,

  kde nyní působí jako profesor a člen

  Akademického senátu ČVUT.

  Významné realizace: Dům pečovatelské

  služby Český Krumlov (Grand Prix

  Obce architektů 1998), rekonstrukce

  a interiéry Jízdárny Pražského hradu

  (Grand Prix 2008), rekonstrukce paláce

  Laghans vPraze, nominace na cenu

  Mies van den Rohe za evropskou

  architekturu, množství rekonstrukcí

  a nových projektů rodinných domů,

  oceněné obytné soubory, hotely, bytové

  domy atd.

  Působí vmnoha tvůrčích organizacích

  a ve vědecké radě Národního

  památkového ústavu.

  info

• Strana 20

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  ARCHITEKTURA A LIDÉ S POSTIŽENÍM

  Pokud máte nějaké tělesné postižení a uvažujete

  o stavbě domu, neváhejte se obrátit na architekta.

  Můžete společně vytvořit místo, které vám

  bude vyhovovat po všech stránkách.

  Na studii menšího domu pro vozíčkáře momentálně

  pracuje i architekt Jiří Hejda.

  STAVÍM DŮM

  NA MÍRU

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Foto: JAN ŠILPOCH aJIŘÍ HEJDA

  Ř

  ekněme hned narovinu, že práci

  jsem mu zadal já. Rád bych jed-

  nou menší dům postavil. Zatím

  naněj nemám peníze, ale chtěl

  jsem něčím začít. Jelikož mám

  poměrně přesné představy oar-

  chitektuře, která se mi líbí aco

  odní sám jako vozíčkář očekávám, bylo mi

  odzačátku jasné, že katalogový dům stavět

  nebudu. Česká země je bohužel zaplavena

  předraženým nevkusem, který navíc obez-

  bariérovosti ani neslyšel.

  Dobrý architekt svámi najde společ-

  nou řeč. Pochopí vaše požadavky, potřeby

  akaždodenní styl života. Nejprve se dívá,

  naslouchá, ateprve pak navrhuje. Tady se

  nepřizpůsobujete vy prostoru, ale prostor

  vám. Co si může vozíčkář víc přát? Určitě

  to stojí zanějakou tu korunu navíc. To

  sice může někoho odradit, ale dělá chybu.

  Jednak se mu investice doprojektu namíru

  bohatě vrátí, ale hlavně se nejedná onějak

  závratně nedosažitelné sumy. aprojektová

  dokumentace se obvykle vejdou dodeseti

  procent zceny hotového domu. Přitom se

  bavíme ioarchitektech známých jmen.

  Nebát se oslovit slavné

  Řekl jsem si, že drze zkusím štěstí ae-mai-

  lem oslovím hned tři uznávaná jména české

  architektury – Evu Jiřičnou, Ladislava Lábuse

  aPetra Malinského. Jeden známý mi totiž

  poradil, abych se toho nebál. Problém je

• Strana 21

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  že opravdu ztroskotám nanedostatku jejich

  času. Pan Malinský mi ovšem doporučil svého

  kolegu ze studia DaM Jiřího Hejdu. Ten se

  sám přihlásil, že by pro mě studii rád zpra-

  coval. To jsem ještě netušil, že zapár měsíců

  poté obdrží cenu zaprvní místo vprestižní

  architektonické soutěži MIPIM zakancelář-

  skou budovu Main Point Karlin.

  První setkání proběhlo namístě, kde by

  jednou měl dům stát. Já amoje manželka

  jsme vysvětlovali své představy obydlení,

  co očekáváme apotřebujeme. Pak probíhala

  další setkání. Ukazovali jsme příklady stylu

  architektury, která se nám líbí. Velkou část

  společných úvah představovaly specifické

  potřeby zpohledu vozíčkáře. Zmiňoval jsem

  příklady řešení ze zahraničí izdomova.

  „Vzal jsem to pro radost ipoučení,“

  řekl mi Jiří Hejda naotázku, proč namou

  poptávku kývl. Měl zasebou miliardový

  obří projekt, takže neobvyklý domeček pro

  vozíčkáře vnímal jako zpestření. „Hodně mě

  zajímalo, jaké bude střetnutí teoretických

  bezbariérových norem sreálnými potřebami

  člověka žijícího navozíku.“ Vprůběhu práce

  si prý uvědomil věci, které zvyhlášek nikdy

  nevyčetl, anapadly ho, až když zazněly

  zmých úst jako každodenní zkušenost.

  Například povídání operipetiích snastupo-

  váním avystupováním zauta při špatném

  počasí. V takovém světle se pak zabudovaná

  garáž posouvá z kategorie nadstandard do

  škatulky nezbytnost.

  Architekt by měl

  investora kultivovat

  „Osobní zkušenost je nenahraditelná. Archi-

  tekti by měli velké investory kultivovat avést

  je kodpovědnému přístupu. Proč se projekty

  veřejných prostor nekonzultují svozíčkáři?

  POČÍTAČOVÝ NÁVRH bezbariérového domu zasazený do reálné situace

  pozemku. Nezbytné budou i terénní úpravy kvůli pohybu s vozíkem po zahradě.

  ARCHITEKT JIŘÍ HEJDA má ocenění za velký

  kancelářský projekt. Studii bezbariérového

  domku se věnuje pro radost i poučení.

  Hodně mě zajímalo,

  jaké bude střetnutí

  teoretických

  bezbariérových norem

  sreálnými potřebami

  člověka žijícího

  navozíku.

  Nemuseli by to přitom být ani lidé technicky

  vzdělaní,“ pokračuje Jiří Hejda.

  Vzájemné konzultace však byly oboha-

  cující ipro mě. Víc jsem se přiblížil tomu,

  jak asi architekti nahlížejí nabezbariérové

  úpravy. Zdá se, že většinou vnímají normy

  jako zatěžující apochybují ojejich reálném

  smyslu. Nezpochybňují přitom nutnost

  přístupnosti pro lidi spostižením. Ale

  nejsou přesvědčeni ostanovených pravi-

  dlech. „Někdy je to snad lobby výrobců

  určitých doplňků. Investoři jsou znechu-

  ceni znadbytečných nákladů, aúpravy se

  proto dělají co nejlevněji ačasto naúkor

  funkčnosti, jen pro formu,“ přiznává

  otevřeně architekt Hejda. Šetří se navšem,

  inaobkladech, protože norma stanovuje

  určitý počet speciálních toalet napočet lidí

  apater vbudově. Dopředu všichni vědí, že

  je to příliš, že tam nakonec bude jen sklad

  pro uklízečky.

  Samostatnou kapitolu pak tvoří korupce

  veveřejných zakázkách. Předraženost pro-

  jektů ztěchto důvodů je veřejné tajemství.

  Tudy utíkají peníze, jejichž nedostatkem se

  pak argumentuje při diskusích opomalém

  odbourávání bariér.

  Mladí už pojem mají

  Slova Jiřího Hejdy doplňuje jeho kolega

  projekční inženýr Michal Procházka, který

  se knám při dvou setkáních připojil: Já

  jsem nastavárně obezbariérové architektu-

  ře doslova jen zaslechl nějaké zmínky, ato

  jsem končil vroce 2001. Mladší absolventi

  už snad trochu pojem mají, ale kritizují ne-

  pěkný design úprav pro lidi shandicapem.“

  Oba pánové se shodují napotřebě pozved-

  nutí úrovně veřejného prostoru alidí, kteří

  rozhodují ojeho tváři.

  Sklidil jsem tak nepřímo pochvalu zato,

  že jsem se rozhodl pro neotřelé individuál-

  ní řešení, které může být funkční, efektní,

  apřitom nepředražené. Když byla studie

  našeho domu dokončena, vyvstala otázka,

  zda jeho návrh projde namístním obecním

  úřadu. Rovné střechy totiž nejsou zrovna

  vkurzu. Jako kdyby českou vesnici nemohlo

  postihnout nic horšího. Setkal jsem se však

  spochopením. Možná sehrál roli ifakt, že

  manželka pana starosty se nedávno sama

  ocitla navozíku. Oba si tehdy uvědomili, jak

  nepraktické je stavět domy dovýšky, jako to

  před časem udělali oni sami. „Ato nám ještě

  před mým ochrnutím architekt při prvním

  setkání navrhoval přízemní bungalov,“

  svěřila se mi paní starostová při osobním

  setkání nad našimi plány.

  Zdá se tedy, že realizaci projektu nic

  nestojí vcestě. Tedy až najeden drobný

  detail – peníze. Připravené vizualizace mě

  však motivují, abych virtuální křivky doká-

  zal začít přetavovat vty reálné. Jestli se mi

  to jednou povede, rád se svámi ovýsledek

  nastránkách Můžeš podělím. 

  pouze sjejich časem, nikoliv vtom, že by si je

  nemohl dovolit obyčejný smrtelník. Všichni

  tři mi odpověděli, protože dům bez bariér

  ponich asi lidé každý den nechtějí. Evidentně

  je zaujalo samo zadání. Vypadalo to však,

• Strana 22

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  KARLOVARSKÉ PROJEKTY

  Karlovarský filmový festival bude i letos místo přívětivé

  k lidem s postižením. Děje se tak díky tradičnímu

  projektu Kino bez bariér a letošnímu oficiálnímu

  partnerovi v neziskové sféře – Nadaci Jedličkova ústavu.

  Řadu akcí zde uspořádá samozřejmě i Konto BARIÉRY

  a objeví se také Centrum Paraple.

  FILMOVÝ FESTIVAL

  BEZ BARIÉR

  Text: RADEK MUSÍLEK

  Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH

  P

  rojekt Kino bez bariér letos nabízí

  své služby už podvanácté apart-

  nerem mu ktomu je právě Konto

  BARIÉRY. Potrvá pocelou dobu fes-

  tivalu od29. června do7. července.

  Návštěvníkům spostižením posky-

  tuje především možnost bezbariéro-

  vého vstupu dodeseti kinosálů. Uinformač-

  ního stánku Kina bez bariér vhotelu Thermal

  dostanou zadarmo vstupenky pro sebe

  adoprovod nalibovolný film. Rezervovaných

  míst vjednotlivých sálech je sice limitované

  množství, ale počet projekcí je takový, že se

  určitě dostane nakaždého zájemce shandi-

  capem. Tím ovšem výčet služeb nekončí.

  Kdispozici je pomoc asistentů, parkování

  uhotelu Thermal, apředevším dvě auta pro

  přepravu vozíčkářů poměstě. Pomocnou

  ruku podává ivoblasti ubytování návštěv-

  níků spostižením, ale kapacity jsou velmi

  omezené. Těch nemnoho předem domluve-

  ných míst bývá hned obsazeno. Anení divu,

  počet spokojených návštěvníků spostižením

  každoročně roste. Bohužel letos zfinančních

  důvodů nepředvede Kino bez bariér isvůj

  tradiční doprovodný program vpodobě

  veřejné akce. Tou byla například vloňském

  roce společná módní přehlídka modelek

  navozíku ibez něj. Podrobnější informace

  získáte naadrese www.kinobezbarier.cz

  Nadace Jedličkova ústavu

  Tematický program ze světa lidí stělesným

  postižením ale nafestivalu chybět nebude.

  Postará se oněj Nadace Jedličkova ústavu. Nej-

  prve se 3. července od20.00 hodin uskuteční

  vPoštovním dvoře Koncert pro Nadaci Jedlič-

  kova ústavu. Vjeho rámci vystoupí především

  hudební skupina The Tap Tap složená právě ze

  studentů či absolventů Jedličkova ústavu aškol

  vPraze. Druhý den pak od14 do18 hodin

  před Mlýnskou kolonádou proběhne Odpo-

  ledne sNadací Jedličkova ústavu. Představí se

  činnosti, které nadace podporuje především

  prostřednictvím neziskových organizací zCen-

  tra služeb Vyšehrad. Návštěvníci se budou

  moci zapojit dorůzných aktivit navozíku,

  seznámí se sjednotlivými sdruženími apotkají

  známé tváře českého showbyznysu. Odpo-

  lednem bude provázet herečka Iva Pazderková

  ahudební doprovod obstará kapela Ska´n´-

  daal. Zároveň sfestivalem začíná abude

  probíhat iponěm sbírka nabezbariérový

  autobus. Jeho pořízení je možné podpořit

  zakoupením připínacího obrázku autobusu

  nebo třeba trička zlimitované edice odznámé

  módní návrhářky Beaty Rajské. Mimo zmíněné

  dva dny bude Nadace JÚ nafestivalu pocelou

  dobu zastoupena svým stanem.

  Konto BARIÉRY předvede golf

  Před Mlýnskou kolonádou se vjiné dny

  představí iKonto BARIÉRY. Půjde opondělí

  2. července ačtvrtek 7. července. Od13

  do15 hodin zde bude kvidění praktická

  ukázka golfu vozíčkářů zapomoci speciál-

  ního vozítka paragolfer odfirmy Otto Bock.

  Jinak bude možné Konto BARIÉRY nafesti-

  valu zastihnout ještě vrámci prezentačního

  místa firmy RWE Transgas. Tradicí už se

  také stalo šlapání naoranžovém kole Nada-

  ce ČEZ. Filmoví fanoušci aznámé osobnosti

  loni vrámci této akce vydělali charitativ-

  ních 495864 korun. Ty pomohly mimo jiné

  Centru Paraple. To se může těšit napodpo-

  ru iletos. 6. 7. se napódiu před Mlýnskou

  kolonádou doprogramu opět osobně zapojí

  jeho patron Zdeněk Svěrák. Polovina peněz

  půjde také Nadaci Jedličkova ústavu. 

  NA KONCERTĚ PRO NADACI JEDLIČKOVA ÚSTAVU vystoupí kapela The Tap Tap,

  která je s „Jedlí“ úzce provázána.

  Počet spokojených ná-

  vštěvníků spostižením

  každoročně roste.

• Strana 23

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  FILM JAKO TERAPIE

  Filmová dokumentaristka, autorka pozoruhodných

  snímků pro Českou televizi, zvítězila spolu

  se svými studenty z občanského sdružení

  Inventura na loňském jihlavském festivalu s filmem

  Pozemšťané, koho budete volit?

  LIDÉ S POSTIŽENÍM

  COBY FILMAŘI

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: ARCHIV L. JABLONSKÉ

  D

  okument objevným způsobem

  nahlédl dosvěta mentálně

  postižených aukázal, jak umění

  atvorba mohou změnit život

  lidí se zdánlivě neřešitelnými

  poruchami. Linda se narodila

  vestejný den jako Woody Allen,

  jen opár desítek let později. Snad proto

  ráda chodí ponevyšlapaných tvůrčích ces-

  tách, ale její zkušenost je oto zajímavější:

  „Když jsem začala pracovat vInventu-

  ře, což je nezisková organizace pro pod-

  poru umělecké apublicistické tvorby lidí

  smentálním postižením, pochopitelně jsem

  hledala, co zkusit, abych jen neopakovala

  banality. Bylo to strastiplné pustit se stěmi-

  to klienty donatáčení dokumentu opředvo-

  lební kampani.

  Abylo doslova objevné sledovat je při

  práci napředvolebních mítincích. Uvědomi-

  la jsem si, jak se tito zdánlivě ,nezlepšitelní‘

  lidé proměňují, jak se otevírají anacházejí

  vsobě schopnosti, kterým bychom ani nevě-

  řili. Především – oni umějí komunikovat, oni

  tomu tzv. normálnímu světu určitě rozumějí

  mnohem víc, než si myslíme.

  Jejich lékařské diagnózy jsou neměnné,

  ale jejich vnitřní svět se dá zlepšovat, může

  se rozvíjet, může bohatnout. Tímto filmem

  jsme přinesli docela silný důkaz, že když

  se snimi pracuje, když dostanou možnost

  ksebevyjádření, ksamostatnějšímu řešení,

  udělají obrovský pokrok. Atak jsme idocela

  vyvrátili běžnou tezi, že tito lidé potřebují

  jen nějakou základní péči, ajinak nemá

  cenu se snimi zdržovat.

  Mám filmařskou zkušenost ze spousty

  zemí aneřekla bych, že unás je situace tak

  špatná. Vprůběhu natáčení jsem se skoro

  nesetkala, snad jen ustarších voličů-ko-

  munistů, snějakým větším nepochopením.

  Jinak dobře víme, že spředsudky se potkáte

  všude – už jen hlasitější projev vtramvaji

  vede okolí kpohoršení.

  Takže co jsme vlastně objevili? Především

  nebezpečí podceňování lidí, kterým život

  prostě nepřál. Lítost asoucit nejsou vždycky

  nejlepší recept napomoc. Tím, že jsem ten

  můj zvláštní filmový štáb něco naučila, jsem

  jim určitě zvedla sebevědomí, ale zároveň

  jsme oslovili ivětšinu, ty tzv. normální lidi,

  adocela nahlas jim řekli: přemýšlejte víc

  ojiných, třeba ihodně jiných lidech. Ioni

  vám něco mohou dát.“

  Linda Jablonská se nyní připravuje

  najinou aasi mnohem důležitější životní

  etapu – naroli maminky. Až se vrátí zaka-

  meru, určitě přinese další nevšední pohledy

  naskutečnost, kterou my ostatní běžně

  vidíme hodně zploštěle. Vždyť koho znás by

  napadlo, že – jak říká jeden zLindiných stu-

  dentů – že ivolby jsou součástí vesmíru? 

  LINDA je nejen energická a nápaditá,

  ale především proslulá svou odvahou

  k novým tématům.

  FILMAŘI

  zřad

  postižených

  vzali svou

  roli vážně

  isebevědomě.

• Strana 24

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  PARALYMPIÁDA

  VOZÍČKÁŘI

  DÁVAJÍ SÍLU

  NÁM ZDRAVÝM

  Věra Čáslavská:

• Strana 25

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Kdo je Věra Čáslavská

  Česká gymnastka, narodila se 3. května

  1942 vPraze.

  Zletních OH si přivezla vletech 1960 až

  1968 celkem 11 medailí, ztoho 7 zlatých.

  Byla mistryní Evropy vevíceboji vletech

  1965 a1967, vroce 1966 mistryní světa.

  Vletech 1964, 1966 až 1968 se stala

  nejlepší sportovkyní Československa.

  Vroce 1968 podepsala petici Dva tisíce

  slov, zaniž byla později vyloučena

  zČSTV. Napřelomu 70. a80. let

  trénovala gymnastiku vMexiku.

  Vletech 1990 až 1996 byla předsedkyní

  Československého, resp. Českého

  olympijského výboru. Několik let

  pracovala jako poradkyně prezidenta

  Václava Havla pro sociální otázky asport.

  Byla vdaná zaatleta Josefa Odložila, má

  dceru Radku asyna Martina.

  info

  Text: PAVEL HRABICA

  Foto: JAN ŠILPOCH

  Vneuvěřitelném tempu jste oslavila

  astále oslavujete své vzácné naro-

  zeniny. Míříte dokonce doLondýna

  naolympiádu. Proč vlastně nesedíte

  vČernošicích na„návsi“ anedrbete

  smístními důchodkyněmi?

  Protože mě baví život, baví mě, když všech-

  no tepe. Mám vůbec odnarození ráda tem-

  po. Nikdy jsem nemilovala rybníky, protože

  rybník, to je klidná hladina, usedlé bahno.

  Mě byste spíš nachytal unějaké bystřinky,

  upotůčků. Mně se líbí Vltava vPraze, na-

  příklad uSmetanova nábřeží, kde se to čeří,

  kde je jez. Tam je život. Já nikdy nebudu

  sedět doma aštrikovat.

  Mám tomu rozumět, že se se svými

  vrstevníky moc nestýkáte, abyste

  nenačichla?

  Ale vůbec ne. Mám mezi přáteli akamarády

  starý babky istarý dědky stejně jako mladý

  kluky aholky. Ale abych byla upřímná,

  starým babkám se vyhýbám, ony jsou ženy

  nastáří někdy hašteřivé, raději mám dědky.

  Dotéto skupiny určitě spadal iVáclav

  Havel. Jaký je svět bez něho?

  Něco vám prozradím. Naposledy jsem ho

  viděla vdobě, kdy slavil narozeniny vPraze

  vklubu DOX. Měla jsem pro něho připra-

  vený dárek, nechala jsem natisknout aršík

  známek sjeho portrétem zfilmu Odcházení,

  jak vyleze zvody apronese tu svou větu

  opravdě alásce azase se ponoří. Když jsem

  ale přišla naoslavy, zjistila jsem, že se tam

  oněho všichni perou, že je to vlastně honba

  naHavla, ajá neměla nervy se kněmu přes

  ty davy probojovávat. Pamatuji si, že byl

  děsně unavený, shůlčičkou, akdyž pak

  seděl napódiu, měl skleslou hlavu adíval

  se doprázdna. Bylo mi smutno, když jsem

  viděla, jak zněj odchází život. Tak jsem se

  otočila ajela zase domů.

  Takže dárek jste nepředala?

  Příští den jsem měla odlétat doJaponska.

  Ještě jsem dopoledne něco točila pro televizi

  BBC nahoře naLetné uSparty, aprotože

  jsem měla sraz potom vPodbabě, sedla

  jsem natramvaj ajela zLetné dolů. NaKu-

  laťáku jsem vystoupila ztramvaje, protože

  jsem měla ještě půl hodiny čas aříkala si,

  že musím něco sníst, odrána jsem nejedla.

  Vlítla jsem doprvního podniku, který jsem

  viděla, restaurace Kulaťák, ale bylo plno. Jen

  jsem si všimla, že vzadu vrohu podiagonále

  je jeden volný stolek. Tak se kněmu hrnu,

  číšník mě zastaví – dámo, nevidíte, že je tu

  reservé? Poprosila jsem ho, že si musím dát

  jen polívku azapět minut vypadnu, tak mě

  kestolku, který byl zamluven pro nějakého

  pana Kolínského, usadil. Polívku jsem dojed-

  la avzpomněla jsem si, že bych se měla ozvat

  Havlovu asistentovi Martinu Vidlákovi, který

  byl domého známkového dárku zasvěcen,

  že bych mu ho nějak ještě před odletem pro

  Václava přinesla. Vytáhla jsem mobil azačala

  psát textovku. Mezitím se vedle uvolnilo mís-

  to, tak mě ten číšník poprosil, jestli mě může

  přesunout. Přesedla jsem si apoočku mrkla

  kedveřím, protože kemně mířili dva statní

  chlapíci včerných oblecích, vduchu si říkám

  – takoví mladíci, že se nestydíte vystrnadit

  starou dámu. Ale zase jsem pokračovala

  vpsaní té esemesky aznovu kouknu kedve-

  řím restaurace. Odvchodu jde číšník azaním

  kráčí nějaký pán. Hlavou mi problesklo

  – hele, ten je strašně podobný Havlovi, až

  nápadně podobný, ale ten člověk šel svižně,

  statně, měl saténovou šálu podzimních

  barev, krásné sako, zkrátka elegán, švihák.

  Ale neřešila jsem to, Havla jsem přece viděla

  včera, azase píšu dál tu svou SMS. Číšník

  toho pána usadil vedle mě ajá najednou cí-

  tím takové zvláštní napětí. Zvednu oči ktomu

  člověku – byl to Václav Havel. Byl to opravdu

  on. Úplně šokovaná povídám: Vašku, jsi to

  ty? Co tady děláš? To je snad zázrak! Vidět

  tě tady by mě ani vesnu nenapadlo. Anavíc

  vtakové kondici!

  Taky se divil?

  No ano, co prý dělám, já že napolívku, on že

  si jen posedí ukávy. Vyprávím mu, že letím

  dotoho Japonska, aon se ptal, proč jsem

  nebyla den předtím najeho narozeninách,

  že mě tam nikde neviděl. „Ty se namě nějak

  zlobíš?“ povídal. Tak jsem mu to vysvětlila

  anadůkaz svého tvrzení jsem zkabelky

  vyndala ten můj úžasný dáreček – desky sar-

  šíkem. Moc se mu líbil, měl zněj až dětinskou

  radost abyl rád, že jsem naněho nezapo-

  Nejslavnější česká

  gymnastka Věra Čáslavská,

  sedminásobná olympijská

  vítězka, si ani

  po sedmdesátce nemůže

  stěžovat na nedostatek

  zájmu. V kinech běží

  dokument Věra 68,

  v knihkupectvích

  vzpomínková kniha

  Život na Olympu.

  Naolympiádách jsem

  vydávala energii

  fyzickou, naHradě

  psychickou. Někdy

  jsem si říkala, že jeden

  Hrad vydal zavíc než

  tři olympiády.

  mněla. Proč to ale povídám. Viděla jsem totiž

  Václava Havla vjeho nejlepší kondici – ajak

  znám zlékařského hlediska aznám to ize

  sportu, lidé se před opravdu velkým výkonem

  dokážou vzchopit, soustředí vsobě všechny

  síly. AVáclav Havel už byl vefázi odcházení

  ze života. Smrt je asi ten největší výkon aon

  měl právě ten den takový záchvěv, všechny

  síly se vněm probudily dotoho rozpoložení,

  protože jeho tělo ihlava ještě potřebovaly

  natomhle světě něco dokončit. Jsem šťastná,

  že jsem úplně naposledy nezažila Václava

  Havla vešpatném stavu, ale vdobré kondici,

  že jsme si popovídali. Pak jsem se rozloučila,

  popřál mi šťastnou cestu, ato jsme se viděli

  naposledy… Pak už mi jen nasvém pohřbu

  poslal křídlo anděla.

  Jak tomu mám rozumět?

  To souvisí smými střepy, já celý život sbí-

  rám střepy pro štěstí.

  Kde se to zrodilo?

  Nikdy jsem nenaskočila nakladinu, dokud

  jsem neměla nějaký střep zprostředí, kde

  jsem měla závodit. Kdysi se mi totiž stalo, že

  �

• Strana 26

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  PARALYMPIÁDA

  jsem neměla moc dobrý den, nečekala jsem

  nijak dobrý výsledek. Ale než jsem skočila

  nakladinu, vhledišti někomu upadla skle-

  nička či láhev abylo slyšet, jak se rozbila.

  Mně se vten moment uvolnily nervy, celá

  jsem se uklidnila azacvičila kladinu nade-

  sítku. Odté doby jsem si říkala, že střepy

  opravdu přinášejí štěstí.

  Jak to vše souvisí sVáclavem Havlem?

  Měla jsem stát čestnou stráž ujeho rakve

  vkostele Pražská křižovatka. Zajímavé bylo,

  že to pódium, nakterém rakev stála, bylo

  stejně vysoké jako pódium pro gymnastky

  naolympiádách. Já jsem si to šla nejdřív

  obhlédnout, to je můj zvyk už odedávna.

  Nazávodech jsem se šla vždycky den před

  soutěží podívat dohaly nebo dotělocvičny,

  abych poznala prostředí, nasála prostor

  aatmosféru. To jsem udělala inaHavlově

  rozloučení. Pozorovala jsem lidi, jak se

  důstojně řadí, jak chodí jeden podruhém

  nahoru aloučí se sním. Apak jsem už šla

  já, ani nevím, koho jsem střídala. Vstoupila

  jsem zposledního schůdku napódium,

  levou nohou – avtu chvíli se ozvala rána.

  Odstropu viseli nanitích sklenění andělíčci

  odBořka Šípka ajeden znich se utrhl. Při-

  stál mi unohou aroztříštil se nastřepy.

  Začala jste je sbírat? Když jste nedávno

  křtila sPavlem Kosatíkem knihu Život

  naOlympu, rozbila se tam sklenka se

  sektem ataké jste si hned jeden sebra-

  la pro štěstí.

  Vkostele bylo důstojné prostředí, to se neho-

  dilo. Ale periferně jsem sledovala, jak správce

  střepy smetl aodnesl dozadu došatny, kde

  vždycky čekali ti, kteří měli stát čestnou stráž.

  Odstála jsem si svých dvacet minut, udělala

  nad rakví křížek ahned spěchala došatny.

  Tam jsem zkoše vyhrabala střep, šťastná

  jako blecha. Brala jsem to jako znamení, jako

  poslední vzkaz adárek odVáclava Havla.

  Máte křídlo dobře schované?

  No, nebylo to tak jednoduché. Já jsem

  původně neměla křídlo, jen malý kousek skla

  ztorza toho anděla. Stráž stála totiž iOlga

  Sommerová, tak jí to pak tam všatně poví-

  dám, aona že by taky ráda střep napamátku.

  Zase jsem se, už isní, ponořila dotoho koše

  apadl mi doruky právě ten velký střep, kříd-

  lo. Ajá jí ho, vesvé svaté dobrotě, dala. Jenže

  celou noc jsem pak ztoho nespala. Vždyť ona

  vůbec nemá tyhle moje střepinové úlety (ritu-

  ály) vezvyku, amá celé křídlo, já jen takový

  malý camfrňousek. Druhý den jsme spolu

  měly sraz, zazvoním ujejich dveří aještě než

  se spolu pozdravíme, vyhrknu nani: „Dej

  sem ten střep!“ Připadala jsem si jako Josef

  Dvořák vehře Polednice – dej sem to dítě!

  Tak mám doma skleněné křídlo anděla…

  Věříte nazázraky?

  Vsouvislosti stím střepem jsem debatovala

  ispolským farářem Zbygnievem Czendli-

  kem, on se mě ptal, odkud ajak ktakovým

  zázrakům přicházím, ale to snad musí

  vědět spíš on než já! Víte, mně se vživotě,

  ale především vposlední době přihodilo

  hned několik zázraků… Až takových, že

  jsem se doživota vracela někdy doslova

  ze záhrobí. Nejdřív, když jsem v60. letech

  neodvolala svůj podpis pod výzvou 2000

  slov aměla napatnáct let utrum. Potom se

  nám přihodilo neštěstí vrodině aopět jsem

  byla nadně – dalších patnáct let. Všichni mě

  odepisovali, já sama sebe taky, vždyť já už

  chodila poNuselském mostě apřemýšlela,

  jak se vyškrábu naten plot, abych všechno

  skončila. Jenže stal se zázrak ajá se opět

  vrátila mezi lidi ajsem tady. Kde byl hlavní

  impulz, to se mě neptejte, sama to nevím.

  Myslím ale, že všichni máme své anděly, jen

  jim neubližovat – jsou zranitelní.

  Nebylo to třeba také tím, že jste spor-

  tovala, že vám sport pomohl tahle

  období překonat?

  Nato se mě ještě nikdo neptal, nikdy jsem

  otom nepřemýšlela. Byla jsem bojovnice

  oddětství asport ktomu určitě hodně přispěl

  aposílil. Naučí vás přijímat prohry, prožívat

  je, vyrovnat se snimi avymýšlet strategii pro

  další vítězství, sebrat vsobě všechny síly. Asi

  ano, sport tuhle bojovnost umocní.

  Vzdala jste někdy nějaký závod?

  Asi bych vnějakých záznamech něco vyhra-

  bala, ale zhlavy si nic nevybavuji. Vím, že

  ikdyž se mi nedařilo, snažila jsem se bojovat,

  ačkoli jsem věděla, že výsledek nebude kdoví

  jaký. Těžké to bývalo ivtom, že odČáslavské

  se prohry neočekávaly. Čáslavská musela jen

  vyhrávat. To byl velký tlak.

  Polondýnské olympiádě následuje

  olympiáda pro sportovce shandica-

  pem. Domníváte se, že ijim pomáhá

  sport vyrovnávat se spostižením?

  Rozhodně. Musím zdůraznit, že vozíčkáři

  ivšichni další dávají sílu nám zdravým.

  Oni jsou vesměs se životem, který jim to

  neusnadnil, srovnaní, ato je sakra velká

  věc. Zvlášť těžké je to pro člověka, který

  byl zdravý anajednou se poúrazu ocitl

  nehybný, navozíku. Vyrovnat se sdeprese-

  mi, že máte handicap, že jste najednou ze

  dne naden nechodící, to obdivuji. Hodně

  se svozíčkáři setkávám, moje dcera roky

  pracovala vJedličkově ústavu adodnes

  handicapovaným pomáhá. Zrovna minulý

  týden byla vČeských Budějovicích uEvič-

  ky, která je odnarození navozíku. To ona

  dává sílu nám. Nebo vezměte si herce Jana

  Potměšila, co ten kolem sebe rozdává síly,

  naděje, lásky. On je ten, který nepřijímá,

  ale naopak dává.

  Co vás vživotě nejvíc vyčerpalo?

  Nedávno jste vzpomínala, že když jste

  v90. letech pracovala vKanceláři pre-

  zidenta republiky, byla jste poslední,

  kdo večer odcházel azhasínal…

  To je pravda. Dělala jsem to zpřesvědčení,

  snažila jsem se ze všech svých sil, aby vše,

  co se nám posedmnáctém listopadu podaři-

  lo získat, se nezvrtlo zase zpět. Vdopisech,

  které naHrad přicházely, jsem vždy viděla

  člověka ajeho životní příběh, akdyž to

  jen trochu šlo, snažila jsem se mu odlehčit

  vjeho trápeních. Naolympiádách jsem

  vydávala energii fyzickou, naHradě psychic-

  kou. Někdy jsem si říkala, že jeden Hrad

  vydal zavíc než zatři olympiády.

  Co vám sport dal, nato je asi snadná

  odpověď. Co vám ale vzal?

  Kromě jiného, že vůbec neznám své rodné

  město – Prahu. Až teprve teď jsem zde

  objevila tolik neuvěřitelných krás. Ale také

  ibáječných staroměstských hospůdek! Před-

  stavte si, že až teď, potolika odcvičených

  létech, jsem si UMedvídků ataky UTygra

  dala pivo! Nebýt prezentace Kosatíkovy

  knížky vMěstské knihovně, kam jsem byla

  pozvaná, nepoznala bych, co ostatním je tak

  důvěrně známé – odešla bych vtotální ne-

  vědomosti. Vždyť zcelého světa izdomova

  jsem znala především letiště, sportovní haly

  atělocvičny. Takže ityto, dá se říct prosté

  zážitky beru jako zázrak všech zázraků.

  Která tělocvična byla nejhorší?

  VPraze ta vYMCE naPoříčí apak naStraho-

  vě, tam jsem bývala dnes adenně – hodiny

  ahodiny tvrdé práce.

  Ata nejlepší?

  Nejlepší byla každá, která byla daleko

  odMoskvy vestínu mrakodrapů! 

  Vozíčkáři jsou vesměs

  se životem, který jim

  to neusnadnil,

  srovnaní, ato je

  sakra velká věc.

  �

• Strana 27

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  V Londýně se na přelomu

  srpna a září uskuteční

  XIV. letní paralympijské

  hry. Do bojů o medaile

  zasáhnou i čeští sportovci.

  Přinášíme vám krátké

  portréty několika těch,

  kteří by mohli uspět.

  KANDIDUJÍ

  NA MEDAILE

  TEXT: RADEK MUSÍLEK

  FOTO: JAN ŠILPOCH

  V

  lastně ještě není úplně jasné, kdo

  nahry pojede. Stále se plní limity

  avýprava má jen omezenou kapa-

  citu. Každopádně jsou odúčast-

  níků očekávány příčky nejvyšší,

  protože se vminulosti ukázalo,

  že naně česká výprava má. Velké

  nejistoty však panují okolo slučování kate-

  gorií azdravotní klasifikace jednotlivých

  sportovců. Bylo to znát ipři rozhovorech

  sněkterými znich.

  Roman Musil (

  

  1971)

  Stále aktivní legenda českého paralympij-

  ského sportu. Všestranný atlet sdětskou

  mozkovou obrnou, který se vminulosti

  věnoval icyklistice. Odroku 2000 získal

  čtyři zlaté, jednu stříbrnou advě bronzové

  paralympijské medaile. Výčet cenných

  kovů zmistrovství světa je jen odvě

  prvenství užší. Jeho parádní disciplínou

  je vrh koulí. Úspěchy ale sklízí isoštěpem

  adiskem. VSydney se stal nejúspěšnějším

  českým paralympionikem, když kúspě-

  chům atletickým přidal izlato abronz

  ztricyklu.

  Londýn 2012 bude jeho čtvrtá paralym-

  piáda. Přibývají však roky, konkurence,

  apředevším tradiční starosti se zařazováním

  dozdravotních kategorií. Loni naMS vno-

  vozélandském Christchurch získal bronz

  vkouli. Ovšem pozávodě byl překlasifiko-

  ván dokategorie F34 smenším postižením

  aomedaili přišel. Je znát, že tuto změnu

  nese nelibě, bere ji však jako výzvu. „Ne-

  vzdávám se, ikdyž bude opoznání těžší pro-

  sadit se namedaile. Zaměřil jsem se nakouli

  aoštěp,“ říká Roman, zněhož houževnatost

  přímo sálá.

  Přestože je už ostříleným matadorem,

  inadcházející hry pro něj mají kouzlo

  ajsou očekávaným vyvrcholením čtyřle-

  tého cyklu. „Budu rád zaumístění do

  6. místa,“ zvažuje realisticky své možnosti

  vsituaci, kdy jsou jeho soupeři viditelně

  méně postižení. Okonci kariéry však ne-

  chce ani slyšet. „Možná zmenším trénin-

  kové dávky, ale nejdřív si musím vychovat

  nástupce.“ Ten se prý sice kRomanově

  radosti rýsuje, jenže to vžádném přípa-

  dě neznamená, že by bral Londýn jako

  poslední paralympiádu.

  ROMAN MUSIL

  bojuje nejen

  snáčiním, ale

  ise zdravotní

  klasifikací.

  �

• Strana 28

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  PARALYMPIÁDA

  Jiří Ježek (

  

  1974)

  Vesvých jedenácti letech přišel při autone-

  hodě opravou nohu pod kolenem. Přesto

  se zněj stal profesionální cyklista, který

  pravidelně startuje ivpelotonu závod-

  níků bez postižení. Letos byl už podruhé

  vyhlášen nejúspěšnějším handicapovaným

  sportovcem vČeské republice. Zasvou osm-

  náctiletou závodní kariéru, odroku 2004

  profesionální, posbíral nespočet úspěchů

  nasilnici inadráze. Zanejvětší považuje

  pět zlatých paralympijských medailí astejný

  počet titulů mistra světa vrůzných typech

  závodů. Zapomenout nesmíme ani naloň-

  ské vítězství vpremiérovém ročníku silnič-

  ního světového poháru. Před necelým půl

  rokem získal stříbrnou medaili nadráhovém

  mistrovství světa vLos Angeles zastíhací

  závod na4 km. Forma tedy nechybí aJirko-

  va čtvrtá paralympiáda může přinést další

  úspěchy. Zakaždodenní dlouholetou tvrdou

  dřinu vpodobě čtyř- až šestihodinových

  tréninků si je rozhodně zaslouží.

  „Vzhledem kesvému sportovnímu jménu

  nemůžu zLondýna chtít nic menšího než

  medaili avýkon, zakterý se nebudu muset

  stydět,“ říká Jirka. Zároveň si myslí, že

  na99 % jde ojeho poslední paralympiádu.

  Martin Němec (

  

  1974)

  Zapatnáct let atletické závodní kariéry se

  coby paraplegik vkategoriích F55 aF56

  probojoval kedvěma paralympijským zla-

  tům ačtyřem titulům mistra světa. Nejčastě-

  ji uspěl vdisku, ale úspěchy mu přinesl ivrh

  koulí apřed šesti lety bral stříbrný cenný

  kov naMS ivoštěpu. Právě zlato zadisk

  vAustrálii před dvanácti lety považuje

  zasvůj největší úspěch.

  Zatímco vSydney aAthénách si vychut-

  nal příčky nejvyšší, zPekingu přivezl „jen“

  bronz. Pro Londýn má jako hlavní ambici sa-

  motnou účast nahrách. „Došlo krazantním

  změnám pravidel aslučování kategorií,“

  komentuje situaci, která trápí snad všechny

  atlety spostižením. Martin musí trénovat

  novou techniku vevrhu koulí. Rukojeť, jíž

  se sportovec vtéto disciplíně přidržuje, už

  nesmí být zpružného materiálu.

  „Je to určitě moje poslední paralympiá-

  da, tak si to vychutnám,“ říká bez známek

  smutku. Zároveň dodává, že jde vlastně

  osymbolické uzavření cyklu jeho kariéry.

  VAnglii totiž absolvoval své první mistrov-

  ství světa. Okonci sportování však nepadlo

  ani slovo.

  Musíme ještě dodat, že Martinovou man-

  želkou je Alice Němcová Tejkalová, novinář-

  ka, která se dlouhodobě zaměřuje nasport

  lidí spostižením. Provozuje webové stránky

  Handisport.cz. Právě tam bude možné

  během paralympiády najít asi nejucelenější

  zpravodajský servis.

  Daniela a Petr Vrátilovi

  (oba

  

  1983)

  Manželé Vrátilovi trochu připomínají legen-

  dární dvojici Zátopkových. IDana Vrátilová

  hází oštěpem. VLondýně by měla soutěžit

  vesloučenékategorii C7 a8. Jelikož má

  nejlehčí formu dětské mozkové obrny, bude

  muset hodit přinejmenším paralympijský

  �

  rekord, aby mohla pomýšlet namedaili. Ta

  jí zatím těsně uniká. Jede přitom už nasvou

  třetí paralympiádu, pokaždé však vjiné

  disciplíně.

  VAthénách startovala jako cyklistka,

  vPekingu pak házela diskem askončila

  nanepopulárním čtvrtém místě. Tento-

  krát ho pro její kategorii vůbec pořadatelé

  nevypsali, takže zkusí štěstí vjiž zmíněném

  oštěpu. Ato ještě vminulosti také běhala,

  takže nejlepší variantou by asi byl víceboj.

  Ten však zažívá spíš vživotě, protože má

  sPetrem odprosince 2009 dceru Emmu.

  Manželé si tak rovnoměrně rozdělují rodi-

  čovské atréninkové povinnosti. Emma se

  přitom nasportovištích už cítí jako doma.

  „Někdy je to náročné, dokud jako miminko

  ležela namístě, bylo to snazší. Teď zaní

  musí pořád někdo běhat, takže trénujeme

  nadruhou,“ povzdechne si súsměvem šťast-

  ně vyhlížející maminka.

  IPetr má lehkou formu dětské mozkové

  obrny astartuje vkategorii C8. Jemu pro

  změnu nevypsali tradiční oštěp, který mu

  vloni naMS vynesl bronz. Takže pro Londýn

  trénuje kouli adisk. Nad svým startem však

  vidí poměrně velký otazník. Je už ostříle-

  ným paralympionikem, který se podíval

  doAustrálie, Řecka iČíny. Možná, že tento-

  krát pojede jen jako trenér nadějné koulařky

  Evy Berné. „Osobně bych usebe zaúspěch

  považoval sám start aumístění doosmého

  místa,“ uzavírá Petr.

  František Serbus (

  

  1985)

  Start vevíce atletických disciplínách není

  mezi sportovci spostižením nijak výjimečný.

  František by měl ovšem vLondýně nastoupit

  nejen kdisku, kouli ahodu kuželkou, ale

  také dostal divokou kartu pro turnaj vboc-

  cie. Má tak postaráno onabitý program, kte-

  rý bude náročné časově stihnout. „Alespoň

  se nebudu nudit,“ směje se František.

  JIŘÍ JEŽEK je profesionál,

  který se měří i s cyklisty bez postižení.

  MARTIN NĚMEC

  tvrdí, že Londýn

  je jeho poslední

  paralympiáda.

• Strana 29

  časopis pro ty, kteří se nevzdávají 

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  SLOUPEK

  Daniely FILIPIOVÉ

  Zákon opéči

  ohandicapované

  děti

  Jistě jste všichni zaregistrovali, buď

  zmédií, nebo navlastní kůži, že vletoš-

  ním roce bylo zrušeno současné pobírání

  rodičovského příspěvku apříspěvku napéči

  odítě dočtyř let. Velké finanční potíže to

  způsobilo zejména těm, kteří pečují otěžce

  handicapované dítě. Natuto neblahou

  situaci naštěstí rychle zareagoval Výbor

  pro sociální politiku Poslanecké sněmovny.

  Byl podán komplexní pozměňovací návrh

  knovele zákona ostátní sociální podpo-

  ře, který zcela přepracoval návrh novely

  zákona, jenž „pouze“ navracel stav dodoby

  před jejím přijetím. Podle komplexního

  pozměňovacího návrhu bude opět možný

  souběh rodičovského příspěvku apříspěv-

  ku napéči dočtyř let dítěte stím, že dobu

  čerpání rodičovské si mohou rodiče sami

  určit. Navíc se rodičům dětí vevěku odčtyř

  dosedmi let, které jsou vetřetím ačtvr-

  tém stupni závislosti, příspěvek napéči

  zvýší odva tisíce korun. Hodnocení stupně

  závislosti bude samozřejmě probíhat podle

  nových pravidel stanovených minister-

  stvem práce asociálních věcí.

  Pokud tento návrh novely zákona projde

  plénem Poslanecké sněmovny aSenátu,

  bude lépe zohledněna péče otěžce handica-

  pované děti.

  Tento návrh novely zákona vítám, protože

  směřuje květší adresnosti vyplácení so-

  ciálních dávek, pokteré volám již léta. Náš

  systém je nyní vpodstatě založen naploš-

  ném přiznávání dávek. Mluvím zejména

  opříspěvku napéči, který mnohdy pobírají

  iti, kteří si zapeníze zdávky žádnou službu

  nekupují, protože ji vůbec nepotřebují.

  Z„balíku“ peněz, které jsou nadávky

  vyčleněny, pak zbytečně „mizí“ peníze,

  které by velmi pomohly těm nejpotřebněj-

  ším. Těmi nejpotřebnějšími myslím hlavně

  osoby večtvrtém stupni závislosti, které jsou

  podvacet čtyři hodin asedm dní vtýdnu od-

  kázány napomoc druhého. Částka, kterou

  nyní dostávají, je zcela nedostačující, atito

  handicapovaní jsou proto mnohdy vevelmi

  vážných problémech, ato nejen finanč-

  ních, ale izdravotních, avneposlední řadě

  společenských – nemohou dojíždět doškoly

  či dopráce.

  Snad je to první krůček kezměně, pokteré

  peníze půjdou jen tam, kde jsou opravdu

  potřeba.

  

  Autorka je senátorka.

  Největší ambice anaděje upírá kdisku,

  vekterém je úřadujícím vicemistrem světa

  pro kategorii spastiků F32. Rád by si vyna-

  hradil zklamání ze své první paralympiády.

  Před čtyřmi lety vPekingu obsadil 6. místo

  vevrhu koulí a7. místo vhodu diskem.

  Tam ssebou ovšem neměl svého neslyšícího

  trenéra Pavla Martínka, oněmž jsme psali

  vkvětnovém Můžeš. „Oba doufáme, že ten-

  tokrát pojede!“ Komplikací by však mohlo

  být zranění ramene odhodové ruky, které si

  František přivodil při pádu ztrojkolky. „In-

  tenzivně to léčíme achodím narehabilitaci.

  Upravili jsme itréninkové dávky, snad bude

  všechno brzy vpořádku,“ věří vždy usměva-

  vý všestranný sportovec. 

  FRANTIŠEK

  SERBUS musí

  léčit zraněné

  rameno,

  ale neztrácí

  optimismus.

  DANIELA A PETR

  VRÁTILOVI

  doufají, že oba

  projdou nominací.

  Větší šance má

  ale Dana.

• Strana 30

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  NEJTĚŽŠÍ HODINA

  SPOLEČNĚ

  TO ZVLÁDNEME

  Když je člověk na problémy sám, má to těžší.

  Václav Augusta utrpěl úraz, po kterém ochrnul

  na větší část těla. Ale má kolem sebe hodně těch,

  o které se může opřít. A navíc jeho žena měla

  už s péčí o postižené zkušenosti.

  ať můžu hýbat rukama anohama.‘ Vté chvíli

  jsem věděla, že to tak nebude. Přijímající

  lékař mi řekl, že má úplně přerušenou míchu

  anebude se hýbat odkrku dolů. Zeptala jsem

  se, zda to znamená, že manžel bude nainva-

  lidním vozíku. Odpověděl: Když se naněm

  udrží… Lékaři nám odzačátku nedávali ani

  kapku naděje, že by se stav mohl zlepšit.

  Vždycky říkali tu nejhorší variantu. Byť jsou

  ipřípady, kdy je to jinak. Pro mě byla nejhorší

  ta nejistota: spousta otázek, nakteré mi

  nikdo nedokázal dát odpověď.“

  Jak sama přiznává, byla doté doby velký

  plánovač, který potřebuje mít život nalajno-

  vaný. Jenže teď žila ze dne naden. „Ne-

  uvěřitelně mi pomohla má blízká přítelkyně,

  kníž jsem se načas nastěhovala,“ vzpomí-

  ná. „Zpočátku jsem nedokázala být sama

  vnašem bytě, který manžel celý zrenovoval.

  Pomohla mi rodina ikolegové vpráci, kteří

  se zdravě zajímali. Ale taky mě úkolovali.“

  Energii jí přitom dodával imanžel. „Naše

  společné chvíle vnemocnici byly neuvěřitel-

  ně dobíjející. Se mnou byl velmi optimistický.

  Vždycky když jsem znemocnice odcházela,

  tak jsem věděla, že pro něj stojí zato žít.“

  Naplněné dny

  Zplzeňské nemocnice se Václav Augusta

  dostal dopražského Motola naspinální

  jednotku, kde začal intenzivně rehabilitovat,

  aby vydržel sedět nainvalidním vozíku ales-

  poň nějakou dobu. Další pokroky nastaly až

  vKladrubech: „Poprvé jsem se spomůckou

  sám najedl, vyčistil si zuby ajezdil samostat-

  ně naelektrickém vozíku.“ Teď už pohy-

  buje vomezeném rozsahu oběma rukama

  bez úchopu. Pravá ruka je silnější, tak sní

  zvládá více úkonů. „Všechno ale potřebuju

  podat, jídlo připravit, doortézy nachystat

  Text: ANDREJ HALADA

  Foto: ARCHIV VÁCLAVA AUGUSTY

  V

  červnu 2010 upadl vevo-

  dáckémkempu dořeky tak

  nešťastně, že si poškodil pátý

  krční obratel adošlo ikpřeru-

  šení míchy. Dodnes neví, jak si

  mohl způsobittak těžký úraz,

  když jenom uklouzl dovody.

  Sice zvýšky dvou metrů své dlouhé postavy,

  ale ne při skoku, kdy kpodobným úrazům

  dochází poměrně často.

  Třicetiletý vyučený kuchař Václav Augus-

  ta, aktivní sportovec, triatlonista, florbalista

  alyžař se ocitl absolutně závislý napomoci

  okolí. „První dny byly dost krušné anerad

  naně vzpomínám,“ říká dnes. „Nevěděl jsem,

  co mě čeká, anedokázal jsem si to představit.

  Hýbal jsem pouze hlavou. Ležel jsem dva dny

  při plném vědomí, dýchal jsem sám. Poope-

  raci se ale všechno zhoršilo. Byl jsem napojen

  nadýchací přístroj, krmili mě sondou. Ještě

  další tři měsíce jsem měl problémy sdechem.

  Lékaři mi nedávali valné vyhlídky.“

  Vtéhle situaci mu pomáhaly každodenní

  příchody manželky Zuzany, která mu před-

  čítala noviny, nosila jídlo, pouštěla audiok-

  nížky. Společně plánovali, jak budou žít dál.

  „Vždycky mě uklidňovala, že společně to

  zvládneme. Že sedět nainvalidním vozíku je

  ta nejmenší životní překážka, říkala. Hodně

  mě podpořili idalší členové rodiny – oboji

  rodiče asourozenci. Neopustili mě blízcí

  přátelé ani kolegové ze zaměstnání, můj

  zaměstnavatel se také odpočátku zajímal

  omůj zdravotní stav.“

  Zuzana Augustová si nadny poúrazu

  pamatuje dobře: „Nikdy nezapomenu najeho

  slova, když šel naoperaci: ,Držte mi palce,

  NAVÝLETĚ VPRAZE,

  vevýstavním centru Dox.

  VÁCLAV AUGUSTA

  smanželkou Zuzanou

• Strana 31

  časopis pro ty, kteří se nevzdávají 

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Kdo je

  Václav Augusta

  Václav Augusta, ročník 1979, vystudoval

  učební obor kuchař pro přípravu

  jídel před hostem, maturitu udělal

  nahotelové škole vPlzni. Pracoval

  vrestauracích nagolfových hřištích

  uPlzně aKarlových Varů, naposledy jako

  provozní závodní jídelny stavební firmy.

  Zuzana Augustová

  Zuzana Augustová, ročník 1983,

  manželka Václava Augusty. Pracuje jako

  sociální pracovnice Fondu ohrožených

  dětí vazylovém domě MáTa vPlzni.

  Pracovala ipro plzeňské středisko

  diakonie, kde vedla volnočasové aktivity

  pro lidi smentálním akombinovaným

  postižením.

  info

  lžíci apodobně. Nedokážu se sám posadit,

  nezvládám žádné přesuny. Kevšem běžným

  úkonům potřebuji pomoc druhého. Jako

  horší než ztrátu pohybu ale vnímám ochrnu-

  tí střeva amočového měchýře.“

  Kdo by se však domníval, že člověk bez

  možnosti pohybu toho zaden moc nestihne,

  je naomylu. „Když jsem doma, přichází kaž-

  dý pracovní den fyzioterapeut, který se mnou

  cvičí,“ vypočítává Václav Augusta. „Každý

  den se snažím šlapat namotomedu, který

  mi rodiče zakoupili. Využívám vertikalizační

  stůl, který mám doma. Dvakrát vtýdnu mě

  táta vozí naVojtovu metodu. Jednou týdně

  se chodím smanželkou akamarádkami pro-

  táhnout narehabilitaci dobazénu. Dvakrát

  až třikrát vtýdnu zamnou také chodí ergo-

  terapeutka, sníž posilujeme ruce vTerapy

  masteru atrénujeme jízdu namechanickém

  vozíku. Ještě mám vplánu jednou týdně

  chodit sbráchou trénovat bocciu.“

  Sestavit takto nabitý plán rehabilitací

  vdomácím prostředí se podařilo idíky tomu,

  že Zuzana Augustová pracovala jako sociální

  pracovnice aspéčí opostižené má zkušenos-

  ti. „Spoustu hlavně zdravotnických věcí jsem

  se učila zapochodu. Ale uměla jsem se ori-

  entovat vté neuvěřitelné byrokracii, kterou

  musí vozíčkář projít. To bylo velké ulehčení.“

  AVáclav ještě doplňuje: „Mám pocit,

  že státní zdravotnická péče je namě jako

  kvadruplegika nepřipravená. Rehabilitační

  ústavy jsou přeplněné. Například doKlad-

  rub mě přijmou narekondiční pobyt nejdří-

  ve zadva až tři roky odtermínu propuštění.

  Jinak vzápadních Čechách, kde žiju, nejsou

  žádné pobytové rehabilitace, které by mě

  přijaly. Nejbližší rehabilitační centrum je

  Centrum Paraple vPraze. Paraple vnímám

  jako velmi profesionální centrum, pomáhají

  nám kromě rehabilitace ise začleněním

  doběžného života.“

  Charitativní organizace Augustovým hod-

  ně pomohly, přispěly namechanický vozík

  iněkteré doplňky kněmu anaautomobil.

  Díky Městské charitě Plzeň má Václav vpra-

  covní dny zajištěnou pečovatelskou službu

  aosobního asistenta. Manželka tak může dál

  pracovat naplný úvazek. Sami Augustovi

  založili občanské sdružení Lucky kolečka,

  o. s. (www.luckykolecka.cz), které bude

  zaměřené napomoc para- akvadruplegikům

  voblasti volnočasových avzdělávacích aktivit.

  Augustovi mají ivlastní web http://

  dlouhan-kuchtik.blog.cz. „Přemlouval jsem

  manželku skamarádkou, aby ho založily, ještě

  když jsem byl vMotole. Hlavně kvůli informo-

  vanosti přátel akamarádů – všichni se zajímali

  omůj stav abylo obtížné každému zvlášť vy-

  světlovat totéž dokola.“ Nawebu je zachycen

  ivýlet naŠumavu vlétě 2011. „Dlouho jsem

  se naněj těšil,“ říká Václav. „Šumavu mám

  moc rád, pracoval jsem tam, projel ji nakole,

  mám tu spoustu kamarádů aznámých. Jelikož

  jsme ssebou měli jen mechanický vozík, došli

  jsme jen zModravy naTříjezerní slať. Ale díky

  manželčině abráchově obětavosti jsme to

  dokázali, ikdyž se utoho dost zapotili.“

  Díky pomoci odKonta BARIÉRY získali

  Augustovi větší auto achtějí vyrážet inadal-

  ší výlety. „Auto je dostatečně velké nato,

  aby se doněj vešel elektrický imechanický

  vozík anezbytné pomůcky. Smanželkou

  jsme cestovali před úrazem, nehodláme to

  měnit ani teď. Zatím jezdíme především

  najednodenní výlety. Často nás doprová-

  zí někdo ze sourozenců nebo kamarádů.

  Vevíce lidech je víc legrace.“ 

  MOMENTKA

  zléta 2011,

  sotcem

• Strana 32

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  NESLYŠÍCÍ

  Slyšící žena a neslyšící muž. Poznali se před dvanácti

  lety. Mají tři děti a na dvorku jim štěká neslyšící pes.

  Žijí v Česticích, vesnici nedaleko Hradce Králové,

  a jak oba říkají: mají se spolu nádherně

  a žádné bariéry mezi sebou necítí.

  SPOLU

  JE JIM NÁDHERNĚ

  Text: EVA TOMKOVÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  S

  míšená manželství jsou stále žhavé

  téma. Když si český muž vezme

  ženu zMongolska, musí počítat

  stím, že jednoho dne najde své

  děti přivázané kestolu, protože

  mongolské ženy během vaření své

  děti přivazují kestolu stejně, jako

  to dělávaly jejich matky vjurtách. Nebo když

  si Češka vezme Vietnamce, musí ivemanci-

  pované Evropě počítat stím, že teplý oběd

  ateplá večeře jsou samozřejmostí, ikdyby

  byla guvernérkou České národní banky.

  Kultura vytváří zásadní odlišnosti, které se

  promítnou dokaždého milimetru vztahu.

  Dotéto kategorie manželství patří ivztah

  slyšící aneslyšící. Český jazyk ačeský

  znakový jazyk se například gramatikou liší

  podle jazykovědců přibližně jako čeština

  ačínština. „Neslyšící“ už dnes neoznačuje

  člověka „hluchoněmého“, někoho, kdo

  „má něco sušima“. Tento pojem místo toho

  označuje příslušníka specifické kultury, pro

  kterého je čeština cizí jazyk akterý má svůj

  vlastní pohled nasvět, vlastní mentalitu.

  Přes to všechno se člověk uČervinkových

  vČesticích dostane dotak harmonického

  apohodového světa, který ne vždycky zažije

  uslyšících rodin. Rodina bydlí vchalupě

  pobabičce, kam se mladí lidé přestěho-

  vali rok před svatbou. „Já osobně nemám

  pocit, že jsem cizinec,“ říká Radek Červinka

  veznakovém jazyce amanželka Kateřina

  tlumočí jeho věty dočeštiny. „Je fakt, že

  žijeme jako zcela neslyšící rodina, všichni

  mluvíme znakovým jazykem, atak nemám

  pocit, že neslyšící jsou cizinci. Ale chápu, že

  někteří, kteří slyší, to tak mohou vnímat.“

  Snem je popovídat si se sousedy

  Komunikační bariéra mezi slyšícím ane-

  slyšícím člověkem je obrovská. Neslyšící se

  nedomluví naúřadech, ulékaře, aani si

  nepopovídá sučitelem oprospěchu svého

  slyšícího dítěte. Vždy potřebuje tlumočníka,

  kterého si může objednat vTlumočnickém

  centru znakového jazyka vPraze. Červin-

  kovi žijí vpodivuhodném světě, vlastně ráji

  neslyšících. VČesticích jich totiž neslyšících

  žije celkem čtrnáct. Radek nebo jeho nesly-

  šící děti si tak mohou běžně popovídat se

  svými sousedy. Navíc Radek iKateřina pra-

  cují vkomplexu škol pro neslyšící vHradci

  Králové. Radek učí informatiku aKateřina

  češtinu. Většinu svého života tedy žijí mezi

  neslyšícími – ato je sen každého, kdo ne-

  dobrovolně žije vnaprostém tichu.

  „Když jsem začala sRadkem chodit,

  moje rodina to vnímala úplně normálně.

  Už odšestnácti let jsem se totiž pohybovala

  mezi neslyšícími aměla jsem mezi nimi hod-

  ně kamarádů,“ vzpomíná Kateřina Červin-

  ková avypráví osvé mamince, která chodí

  dokurzu znakového jazyka, aby si se zetěm

  ase svými vnoučaty mohla jako správná

  tchyně ababička popovídat. „IKateřinin

  tatínek se snaží,“ dodává Radek. „Akdyž

  mu nerozumím, tak mi to napíše nakousek

  papíru.“ Komunikační bariéry jsou vtéto

  rodině naprosto zrušeny. Radek Katce ukáže

  jednou rukou pár znaků aKateřina se začne

  smát. Rozumí si skvěle abaví je to spolu.

  Navíc ičtyřletý pes Deaf (anglicky neslyšící)

  rozumí některým znakům. Kateřina předvá-

  dí znak „smrt“ nakterý pes reaguje tak, že

  se lehne nazáda apřestane napůl minuty

  dýchat. Zkrátka neslyšící pes.

  Vypadáš staře a přibral jsi

  Kultura neslyšících je typická jedním výraz-

  ným rysem: upřímností. Je naprosto běžné,

  KOMUNIKAČNÍ

  BARIÉRY

  jsou vtéto

  rodině naprosto

  zrušeny. Radek

  Katce ukáže

  jednou rukou

  pár znaků

  aKateřina se

  začne smát.

  Rozumí si skvěle

  abaví je to

  spolu.

• Strana 33

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  že vám neslyšící súsměvem natváři oznámí,

  že jste přibrali nebo že zkrátka nevypadáte

  dobře. Není vtom žádná zákeřnost, jen říkají

  věci narovinu. Také naotázku, jestli jim

  jídlo chutná, odpovědí naprosto narovinu,

  jestli ano nebo ne. „Ano. Neslyšící jsou velmi

  přímí. Ale já si uvědomuji, že žiji se slyšící

  ženou, atak si tu hranici hlídám,“ vysvětluje

  Radek apak dodává, že česká slyšící neu-

  přímnost je taky složitá. „Třeba když padne

  nějaká otázka, slyšící to hodně obcházejí ajá

  jsem pak hodně zklamaný, že se tu odpověď

  vlastně vůbec nedozvím,“ směje se Radek.

  Přesto podle Kateřiny okulturu až tak

  nejde. „Neumím si představit, jaký je život

  sFrancouzem nebo sAmeričanem. Jasně

  – kultury jsou odlišné, ale hlavně jde oto,

  že jsme lidé, žijeme vespolečném prostoru

  adokážeme se přizpůsobit.“ Bariéru mezi

  slyšícím aneslyšícím světem cítí rodina

  Červinkových například vkulturním vyžití.

  Slyšící společnost má například obrovskou

  možnost výběrů divadelních představení,

  her tlumočených doznakového jazyka je na-

  proti tomu jen několik doroka. „Zasvobod-

  na jsem chodila často dodivadla. Ale teď

  to nejde aunás to nefunguje tak, že bych

  nechala celou rodinu doma ašla dodivadla

  sama. Tak tam prostě nechodíme.“

  Na mámu mluví a na tátu ukazuje

  První dvě děti, Mário aPavlína, jsou neslyšící.

  Obě si Červinkovi vzali dopěstounské péče.

  Kateřina stakovým návrhem přišla ještě před

  svatbou aRadek souhlasil. Třetí dítě je jejich

  vlastní. Čtyřletý syn Heřman je slyšící aovládá

  jak mluvenou češtinu, tak znakový jazyk.

  „Jsem sám hodně překvapený, jak to úžasně

  funguje. Heřman se dívá naKateřinu amluví

  nani, pak se otočí namě aautomaticky začne

  znakovat,“ vypráví nadšený táta Radek. Malý

  Heřman tráví více času sneslyšícími dětmi

  aidoškolky chodí sneslyšícími.

  Neslyšící velmi málo používají výrazy

  prosím aděkuji. Při výchově dítěte pak může

  vzniknout vesmíšeném manželství zmatek.

  Veslyšící rodině jsou totiž slova prosím

  aděkuji nutná. Maminka podá dítěti lízátko

  adodá: „Co se říká?“ Vneslyšící rodině tento

  proces neexistuje. Tady máš lízátko – aho-

  tovo. Jak to vypadá vrodině, kde je slyšící

  aneslyšící rodič? „Pravda je, že znaky děkuji

  aprosím uvidíte uneslyšících málokdy. Ale to

  neznamená, že je nepoužívají. Hodně věcí se

  veznakovém jazyce nemusí ukázat, protože

  neslyšící používají výraznou mimiku avní se

  znak děkuji nebo prosím vyjádří jednoduše.

  Aktomuhle přístupu své děti určitě vede-

  me,“ vysvětluje Radek. Mimiku veznakovém

  jazyce si můžeme představit jako intonaci

  hlasu včeštině. Je však mnohem důležitější –

  sjejí pomocí se například vyjadřují příslovce

  nebo se pokládá otázka. Ajak jsme se právě

  dozvěděli, dá sní ipoprosit či poděkovat.

  Miluji tě ve znakovém jazyce

  VČeské republice je hodně párů, kde muž

  je neslyšící ažena slyšící. Amnohem méně

  párů, kde je to naopak. Asi je to trpělivostí,

  kterou musí být slyšící člen rodiny obdařen,

  aženy jsou přece jen oněco trpělivější než

  muži. „Třeba telefonování,“ usmívá se Kate-

  řina. „Přestože telefonování nesnáším, jsem

  jediná, kdo telefonovat může. Takže všechny

  doktory aúřady musím obtelefonovat já.“

  Český znakový jazyk je bohatý alze se

  ho naučit stejně jako kterýkoliv jiný cizí

  jazyk. Přesto pokud není jazykem mateř-

  ským, může být obtížnější vyjádřit vněm

  to, co člověk cítí. „Miluji tě veznakovém

  jazyce vnímám stejně jako včeštině. Má to

  pro mě stejný náboj astejný obsah. Jasné

  je, že vevyjadřování emocí acitů mám

  širší rejstřík možností včeštině. Aněkdy

  mě to mrzí, protože mám občas pocit, že se

  veznakovém jazyce pořád opakuji avčeš-

  tině bych to mohla říci milionkrát jinak.“

  Hádky uČervinkových má Kateřina jako

  jedna zmála žen zcela vyřešené. Její muž je

  kliďas aprostě se nehádá. Ikdyby se Kateři-

  na chtěla hádat vjakémkoli jazyce nasvětě,

  stejně jako vevšem uČervinkových je unich

  iběhem hádek naprostý klid. 

  JE FAKT, že žijeme jako zcela

  neslyšící rodina, všichni mluvíme

  znakovým jazykem, a tak nemám

  pocit, že neslyšící jsou cizinci,

  tvrdí Radek Červinka.

• Strana 34

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  CENTRUM SLUNCE

  Centrum Slunce ve středočeské Unhošti

  je legendární příklad, jak skvělé výsledky může

  přinést nekonečná energie a vytrvalost lidí,

  kteří se rozhodnou pomáhat postiženým,

  přestože tato práce nepřináší ani nadprůměrné zisky,

  ani popularitu, ani vyznamenání na Hradě.

  V dobách všeobecných nářků na krizi, škrty

  a hrozící všeobecný úpadek sociálních služeb

  tady tragické vzdechy není slyšet.

  Z UNHOŠTĚ DO PAŘÍŽSKÉ

  Text: ZDENĚK JIRKŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  K

  dyž se někdo rozhodne pro práci

  speciálního pedagoga, okolí mu

  většinou nezávidí. „Chceš se celý

  život starat opostižené? Chceš se

  pachtit abeznadějně bojovat spří-

  rodou aosudem, které nezvratně

  poškodily mozek, duši itělo nebo-

  žáků? Jaký to má smysl, není lepší je schovat

  zazdi ústavů avěnovat se práci, která oprav-

  du něco přinese?“ Blanka Dvořáková tohle

  slyšela mnohokrát, anikdy nezapochybovala;

  když přišly velké společenské změny poroce

  1989, pustila se doneuvěřitelného dobro-

  družství. Podporována byla svým manželem,

  který má stejné povolání. Nevyléčitelní snílci

  se zkrátka přitahují.

  „Vroce 1991 jsme zakládali první školu

  veStochově auž tam jsme měli děti srůzný-

  mi vadami, sporuchami učení, ležící školáky

  stěžkým pohybovým postižením. Atam jsme

  si ověřili, jak je dobré, když nerozlišujete

  mezi různými diagnózami, ale hledáte cosi

• Strana 35

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Z UNHOŠTĚ DO PAŘÍŽSKÉ

  společného – ihodně handicapované dítě

  může být pro jiného spolužáka inspirací,

  pramínkem energie, důkazem, že učení

  aživot vůbec mají smysl. Představte si kluka,

  který může veškole jen pozorovat, reaguje

  pouze nadotyky, trochu se umí usmát naka-

  maráda. Je bezcenný? Dobře vím, že není.

  Aostatní mají – přes úplně jiné omezení – pro

  toho skoro bezvládného človíčka význam

  skoro nedocenitelný. Oni jsou zkrátka spolu,

  ato má větší sílu než stovka nejmodernějších

  rehabilitačních přístrojů. Legendární pro-

  fesor Matějček tehdy napsal dostochovské

  kroniky, že děláme pedagogiku nasvětové

  úrovni. To jsem byla opravdu překvapená.“

  Apřekvapené bylo iokolí. Město Stochov

  sice poskytlo budovu, ale donového školního

  roku zbývaly tři měsíce. Tak bylo potřeba

  lakovat, hoblovat, uklízet. Montérky si na-

  vlékli všichni, především rodiče dvaceti šesti

  budoucích žáků. Uvěřili, že pro jejich děti

  přicházejí lepší časy. Jenomže víc bylo nejen

  skeptiků, ale iprotivníků. Vždyť dodnes

  známe města iobce, kde obyvatelé docela

  vážně tvrdí, že chráněné bydlení mentálně

  postižených vjejich sousedství jim snižuje

  cenu domů apozemků. Dodnes máme vnaší

  zemi tolik zabedněnosti…

  Populární postižení – protimluv?

  První žáci ze Stochova dnes žijí vNouzově

  vDomově dobré vůle. Apřibyly imateřské

  školy, přibyl stacionář pro seniory, přibylo

  Centrum Slunce všem, speciální pedagogic-

  ké centrum… zkrátka docela velký podnik

  svíce než sto padesáti klienty astovkou

  zaměstnanců. Kavárna spekárnou naun-

  hošťském náměstí je populární místo, kam

  chodí nejen nakupovat celé město, ale

  iokolí. Akdyž lidé ze Slunce vyrazí najar-

  mark svýrobky zvlastní chráněné dílny,

  zákazníci se jen hrnou. Co se to stalo, že lidé

  stváří itělem poznamenanými neléčitelnou

  poruchou, lidé sponěkud nesrozumitelnou

  řečí atřeba ipomalejším chápáním nejsou

  kuriozita, ale naprosto normální součást

  všedního dne? Co se stalo, že nikdo nese-

  pisuje petice proti přítomnosti, adokonce

  veřejné prezentaci postižených?

  „Byla to strastiplná cesta. Když jsme za-

  čínali, nikde nás nechtěli. Nikde. Představa,

  že zdravé děti si budou hrát spostiženými,

  doslova dráždila. Jako vždy vminulosti idnes

  platí, že předsudky mají jen lidé špatně infor-

  movaní anebo – sprominutím – nezasvěcení

  nebo neznalí. Nazačátku jsme měli štěstí

  naosvíceného stochovského starostu anaza-

  stupitelstvu, které rozhodovalo, mě úžasně

  podpořily mé bývalé spolužačky zgymnázia.

  Prostě dobrá shoda okolností. Ale vneda-

  lekých Kyšicích, kde jsem nejdříve chtěla

  školu založit, nesouhlasili. Báli se. Nevěděli

  čeho, ale báli se. Přestože jsme měli školu

  schválenou ministerstvem, přestože bylo dost

  žáků ipersonálu, kam jsme přišli, tam nás

  rychle vyprovodili ze dveří. Apřed deseti lety

  mi právě vKyšicích nabídli právě tu školku,

  okterou jsme kdysi usilovali. Ale zase jsme

  tam museli znovu vysvětlovat aukazovat

  rodičům, že jejich zdravým dětem integrova-

  ným snašimi malými klienty se nic špatného

  nestane astát nemůže. Nakonec viděli naše

  výsledky zminulých let apochopili.“

  Blanka Dvořáková není ani mravokárce,

  ani spasitel světa. Dobře ví, že anivdobách

  internetu se neznalost nevytrácí. Ale dnes má

  stovky spojenců, běžných obyvatel Unhoště,

  kteří denně chodí do„sluneční kavárny“

  ajako nejlepší reklamní agenti nesou skvělou

  pověst postižených dookolí. Jsou tedy místní

  lepší než jinde? Ano. Jsou informovanější?

  Ano. Mají nějakou zvláštní výhodu? Ano,

  mají tuhle učitelku, manažerku, organi-

  zátorku, obstaravatelku darů asponzorů,

  nevyléčitelnou optimistku, zkrátka ženskou,

  nakterých stojí svět. Jinde takové nejsou?

  Bolest není vidět

  Vnímáme svět lidí spostižením docela barvo-

  tiskově. Paralympijské hry, vozíčkáři úspěšní

  vestudiu, práci ipodnikání, handicapovaní

  cestovatelé dovelehor, dokonce ito nedo-

  stižné Německo má respektovaného ministra

  financí navozíku. Dnešní svět přece může

  kompenzovat skoro všechno. Azarohem

  už číhají nové technologie sumělými nervy,

  očima, ušima. Už brzy se dočkáme naprosto

  funkčních náhrad končetin nebo perfektní

  genetické léčby potenciálně nedokonalých

  novorozenců. Pokrok vítězí! Nevítězí. Lidí

  spostižením neubývá, tisíce rodin každý den

  smutně sedí nad zprávou otěžké nehodě,

  krutém onemocnění, vážně mentálně, smys-

  lově nebo tělesně postiženém dítěti, jež mělo

  přinést dorodiny novou radost. Přes všechna

  naše nabádání osmyslu itěžce poškozeného

  života anadějné budoucnosti si neumíme

  představit, co se děje srodiči nebo blízkými

  takových lidí. Jen oni postupně poznávají

  tíhu každodenní péče, tlak ekonomické

  nejistoty, osamělost nocí skolovrátkem otáz-

  ky – proč nám se to stalo? Odpovědí může

  být mnoho, ale ony stejně neléčí zoufalství

  avyčerpání zpéče, která nikdy neskončí,

  zbezmoci azávislosti naokolním světě.

  Málo si uvědomujeme, že sebelepší sociální

  politika nedopraví bezvládné tělo dosprchy,

  že nejvelkorysejší dávky neočistí konečník

  dospělého, nejobětavější asistent vnoci dva-

  cetkrát nevstane, aby utřel slinami pokrytou

  tvář. Co tedy dělat? Pořádat více sbírek, více

  �

  BLANKA

  DVOŘÁKOVÁ

  je trochu podezře-

  lá osoba – nikdy

  si moc nestěžuje

  avždy má další

  nové anové plány.

• Strana 36

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  CENTRUM SLUNCE

  dobročinných koncertů, více humanitárních

  akcí naulicích? Snad. Ale určitě alespoň

  trochu podporovat ty stovky atisíce Dvořáko-

  vých, které už máme, avolat podalších…

  „Zadesítky let jsem poznala stovky rodin

  spostiženými. Snad mi budete věřit, že

  ojejich utrpení něco vím. Moderní sociální

  služby se už nemohou spokojit svařením,

  úklidem, donáškou léků nebo obyčejným

  dohledem. Chceme zlepšení, zlidštění života

  iutěch úředně beznadějných případů.

  Achceme být také studánkou pomoci jejich

  blízkým. Atakové je inaše pořadí zájmu

  vevšech zařízeních. Naprvním místě klient,

  nadruhém jeho rodina, ateprve pak naši

  zaměstnanci. Přímo nad kavárnou teď máme

  pokoje pro úlevnou péči. Slouží hlavně

  seniorům alidem shandicapy, jejichž rodiny

  si potřebují jednou začas trochu odpočinout

  nebo si dopřát dovolenou. Apřestože všichni,

  možná trochu dogmaticky, pokládáme do-

  mácí péči zanejlepší, máme snabídkou této

  služby nejlepší zkušenosti. Dokonce tu vzni-

  kají se niorské, ale ijiné lásky, ato by vdomácí

  izolaci asi nešlo. Takže se možná dočkáme

  isvatby. Ale hlavní je úleva pro rodiny.“

  Dobrý dar pro Prahu?

  Zatímco odkavárny odjíždí skupinka klientů

  vmikrobusu sobědy pro unhošťské seniory,

  což je pro stálé obyvatele Slunce příležitost

  podívat se poměstě, ale také si ověřit, jak

  jsou samostatní, dostáváme se sB. Dvořá-

  kovou knejobyčejnějšímu tématu – shánění

  peněz. Aslyšíme dlouhý seznam donátorů,

  partnerů aspolehlivých dárců. Velké imalé

  firmy, města, obce, obyčejní lidé… Suzná-

  ním vzpomíná naLadislava Smoljaka, který

  byl aje iin memoriam předsedou Nadačního

  fondu Slunce pro všechny. Adivadlo J. Cimr-

  mana dodnes pravidelně přispívá poměrně

  velkými částkami. Samozřejmě že by itady

  rádi viděli velkorysejší sociální politiku, lepší

  financování služeb alepší možnosti zaplacení

  vlastních zaměstnanců.

  Statistiky říkají, že těžce mentálně posti-

  žených jsou unás asi tři procenta, lehčeji stej-

  ně tolik. Dohromady statisíce lidí. Zdaleka

  všichni nemají svou Unhošť. Vracím se těmito

  čísly vhlavě doPrahy. Kousek odnaší redak-

  ce je nejdražší česká obchodní ulice, Pařížská

  třída. Zařadami drahých automobilů svítí

  výlohy obchodů prestižních světových zna-

  ček. Hodinky za300000, oblek za50000,

  boty za20000, náhrdelník zamilion. Život je

  tak úžasný! Ale vždycky mi tu cosi scházelo.

  Ponávratu zUnhoště to vím. Takové středis-

  ko pro postižené, jako je Slunce. Zákazníci

  azákaznice se šálou za20tisíc by tu zdarma

  viděli opravdový život. Azapár korun by

  si pochutnali nadortu nebo koblize. Měli

  bychom se všichni složit natakovou pobočku

  právě uprostřed toho nejluxusnějšího luxusu,

  protože zdejší majitelé vznešených domů to

  jistě platit nebudou. 

  Kdo je PaedDr.Blanka

  Dvořáková?

  Vystudovala speciální pedagogiku

  naUniverzitě Karlově, působila

  narůzných školách. Odr. 1991

  zakladatelka aředitelka první soukromé

  školy pro handicapované děti vČR,

  která zajišťuje vzdělávání akomplexní

  péči pro děti smentálním postižením

  avíce vadami odnejútlejšího věku až

  dodospělosti.

  Odroku 2004 spoluzakladatelka

  aředitelka obecně prospěšné

  společnosti Centrum služeb

  Slunce všem vUnhošti, zaměřené

  naposkytování sociálních služeb

  podle zákona 108/2006 Sb. Dále

  spoluzakladatelka Nadačního fondu

  Slunce pro všechny, který podporuje

  vzdělávání, pracovní terapii, chráněné

  bydlení, podporované zaměstnávání,

  volnočasové aktivity aporadenské

  služby pro děti adospělé se speciálními

  potřebami.

  Pravidelně publikuje vodborném

  tisku apůsobí vespecializovaných

  společnostech.

  info

  �

  V UNHOŠTI

  je integrace

  postižených

  doslova viditelná

  na každém kroku

  – svěřenci

  dr. Dvořákové už

  dávno nejsou pro

  zdejší obyvatele

  zvláštností, ale

  osvědčenou

  součástí každého

  dne.

• Strana 37

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  „Sám za sebe bych chtěl dodat tuhle zkušenost:

  Nejde o to, abychom vydrželi dlouho jako staří lidé

  při nízké akceschopnosti; jde o to, abychom byli

  co nejdéle mladí. A pokud ale už nás ten vysoký věk

  postihl, pak jedním z léků je nevzdávat to!

  To znamená věnovat se nějaké smysluplné činnosti.“

  NENÍ MALÝCH PŘÍBĚHŮ,

  NENÍ MALÝCH ŽIVOTŮ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  S

  vým plnokrevným jazykem spisova-

  tele, dramatika ascenáristy Zdeněk

  Mahler přesně vystihl natiskové

  konferenci, která 23.května oficiál-

  ně odstartovala projekt Nadace

  Charty 77 / Konta BARIÉRY Sen-

  zační senioři – SENSEN, podstatu

  asmysl našeho projektu napodporu aktivní-

  ho aplnohodnotného života seniorů.

  Vtu chvíli jsme už měli zasebou takřka

  rok příprav, úvah, konzultací anakonec,

  jak už to bývá, ifinální horečné práce, která

  vyústila natiskové konferenci představením

  tří hlavních pilířů projektu jejich skvělými

  patrony: Národní kroniku si vzal pod svá

  křídla člověk mající kzaznamenávání his-

  torie velice blízko – právě Zdeněk Mahler,

  pro Druhý život dětské knihy jsme zlákali

  osobnost nerozlučně spjatou spohádkovým

  světem dětí adětskou knihou – herečku

  Jiřinu Bohdalovou, atřetí pilíř – oblast,

  která snad seniory zajímá nejvíce – Zdraví

  aaktivní život – „podepře“ sympatická osob-

  nost mající ktomuto tématu velice blízko,

  oblíbená moderátorka Marie Retková.

  Toho dne jsme současně spustili webové

  stránky www.sensen.cz. apřivítali natis-

  kové konferenci některé zástupce zprvních

  patnácti již aktivních klubů SENSEN zcelé

  republiky. Aačkoli program začínal včas-

  ném dopoledni, před budovou Národního

  muzea – Českým muzeem hudby naMalé

  Straně – již ráno netrpělivě pošlapávali

  senzační senioři třeba až zÚstí nad Labem či

  Českých Budějovic, nakteré zase netrpělivě

  čekala Romana Junková, naše koordinátor-

  ka klubů SENSEN, člověk, kterého prakticky

  mají možnost častěji potkat senioři vterénu

  než my vkanceláři, aby snimi cosi prodis-

  kutovala.

  Nutno přiznat, že to nebyla všednítis-

  ková konference – spontánně se přetavila

  vinspirativní setkání apopovídání nad

  projektem SENSEN, ale zároveň díky

  účasti skvělých lidí stojících nám poboku

  přinesla spoustu zajímavých informací.

  Aohlas vmédiích potvrzuje, že sprojektem

  SENSEN přicházíme vesprávnou dobu.

  Jak naúvod připomněla ředitelka Nadace

  Charty 77 Božena Jirků, demografické

  údaje jsou neúprosné: Dnes žije vnaší zemi

  téměř jeden apůl milionu lidí starších 65

  let ajejich počet se doroku 2050 zdvoj-

  násobí: „To, jak budou senioři vpříštích

  letech žít, nakolik budou aktivní, ovlivní

  jednou život každého znás. Atěch dnes

  nejmladších nejsilněji.“

  Historicky první příspěvky doNárodní

  kroniky, jež také čeká nakaždého nového

  přispěvatele, pak vložili Zdeněk Mahler

  azakladatel Nadace Charty 77 profesor

  František Janouch, kteří obdrželi slavnostní

  certifikát sobrázkem Bohumila Hrabala

  odIvy Hüttnerová.

  Ato nejpraktičtější nakonec: návod,

  jak přispět doNárodní kroniky, najdete

  nawebových stránkách www.sensen.cz.

  Spolu sNárodním muzeem se moc těší-

  me navaše příspěvky. Anemáte-li kuráž,

  snad vás povzbudí patron Národní kroniky

  Zdeněk Mahler: „Musím se přiznat kjedné

  skutečnosti, která mě deprimuje: píšu teď

  stošestý svazek svých pamětí anevím, jestli

  se mi ho podaří dodělat, ataky nevím, jestli

  to nebude pitomé. Ztoho důvodu se obra-

  cím navás, apak nalidi, sekterými budete

  hovořit, abyste je přiměli obnovovat paměť

  národa. Návaznost informací, ale vlastně

  isympatií mezi generacemi je narušena. My

  víme, co je to mládí, ale oni ještě nevědí,

  co je to stáří. Azatím nejsou příliš ochotni

  nám naslouchat. Jednou to stáří také prožijí,

  aikdyby to, co my jim odkážeme, jim jen

  pomohlo, aby neopakovali, co jsme dělali

  my špatně, už to je cenné. Ztohoto důvodu

  bych se moc přimlouval, aby tyto dnes vzni-

  kající paměti národa, obrazy naší doby, byly

  velice bohaté.“ 

  Zdeněk Procházka,

  ředitel projektu SENSEN

  zdenek.prochazka@bariery.cz

  MLADÍ nám

  zatím nejsou

  příliš ochotni

  naslouchat, říká

  Zdeněk Mahler.

  Projekt SENSEN

  může podle jeho

  názoru pomoci

  vzdálenost

  mezi starými

  a mladými

  zkracovat.

• Strana 38

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  NÁZORY

  Vynikající česko-americký herec oceňovaný

  už generacemi diváků se pravidelně vrací do Prahy,

  aby před kamerou nebo na jevišti předvedl

  své moudré a někdy i velmi expresivní herectví.

  Přitom ovšem pozorně sleduje proměny naší země

  – a zcela pochopitelně srovnává.

  JAN TŘÍSKA:

  AMERIKA

  JE SLUŠNÁ

  Foto: JAN ŠILPOCH

  B

  ezohlednost vžádném případě

  vAmerice nekvete. Sbezohled-

  ností byste nedošel ani donejbliž-

  šího obchodu. Podstata je vtom,

  že jakékoli špatné vlastnosti – ze-

  jména vsousedství – jsou vzemi,

  kde se zcela neznámí lidé naulici

  zdraví, jako tomu bývalo iunás začasů

  našich prababiček, naprosto nemyslitelné.

  Když vČechách řeknete někomu – přeji

  vám hezký den, je to pokládáno zapouhou

  formalitu, kdežto vAmerice se to myslí

  zcela upřímně. Ti lidé vám to opravdu přejí

  amůžete si být jisti, že to bude platit idávno

  potom, co se rozejdete. Stouhle jistotou já

  pak mohu odletět doPrahy avím, že můj

  soused zamě uklidí naše nádoby nasepa-

  rovaný odpad, že se porozhlédne, zda náš

  dům je vpořádku, prostě si přeje, abych měl

  hezký den itisíce kilometrů daleko. Atak se

  ksobě – docela přirozeně – chovají desítky

  milionů lidí.

  VAmerice je nepředstavitelné, aby ná-

  stupiště autobusu nebo metra nebylo dobře

  přístupné handicapovaným nebo seniorům.

  Odnejdražšího obchodu až povenkovský

  supermarket je to úplná samozřejmost.

  Astejně platí, že obsluha je připravena

  kdykoli pomoci. Nemůže se stát, aby člověk

  navozíku bloudil mezi regály aněkdo mu

  nepomohl. Tak vypadá bezohlednost?

  Amerika vlastně péči vymyslela

  Málokdo ví, že moderní pojetí péče olidi

  spostižením vzniklo vAmerice poprvní

  světové válce. Jsem rád, že postupně itady

  vidím, jak se vstřícnost apochopení zlepšují,

  ale říkám otevřeně, že když vidím strmé

  schody pražského metra, když vidím, jak se

  vozíčkář nedostane doobchodu, nebo snad

  dokonce nakoncert, když vidím, že kinosál

  je zamnoha schody, docela bych doporu-

  čoval, aby se odpovědní konšelé doté „bez-

  ohledné“ Ameriky zajeli podívat.

  Aviděli by, že lidé spostižením fyzickým,

  smyslovým imentálním, samozřejmě včetně

  dětí, jsou respektováni, pokládáni zazcela

  rovnocenné adostává se jim pomoci, jakou

  potřebují. Vůbec není pravda, že rodina sta-

  kovým člověkem je opuštěná aodsouzená

  protloukat se sama. Druhá věc je, že pomoc

  často neorganizují státní nebo federální

  úřady, ale naprosto přirozené lidské komu-

  nity, zejména církve. VAmerice se kolem

  každého kostela znovu aznovu vytvářejí

  velké skupiny lidí připravených přijmout

  vás apomoci. Zdůrazňuji, že nemusíte mít

  žádná potvrzení, žádné posudky, nic.

  Nikdo se vás neptá, čím jste byl, odkud

  přicházíte, jestli jste si svůj problém zavinil

  sám nebo ne. Oni se ptají jen najedno – co

  potřebuješ? Anejen se ptají! Okamžitě

  hledají bydlení, práci, obornou péči, zázemí.

  Aproč? Protože jsou tak vychováni, protože

  Amerika natéto solidaritě vyrostla, protože

  ta společnost ví, jak se jí vstřícnost, slušnost

  arespekt kdruhému doslova vyplácí.

  JAN TŘÍSKA někdy připadá lidem v Česku příliš kategorický.

  Ale ve skutečnosti je tolerantní. Jenom si na své pravdě stojí.

• Strana 39

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Atahle zkušenost je, ato dobře ukázaly

  americké dějiny, vtom nejlepším slova

  smyslu nakažlivá. Moje práce mě skoro

  denně vede nadlouhé cesty, mým domovem

  byly desítky, možná už stovky amerických

  hotelů. Aty mají dnes doslova mezinárodní

  personál. Odportýra nebo řidiče až poge-

  nerálního manažera zde najdete Brazilce,

  Araby, Číňany, Poláky, Hispánce, atřeba

  iČechy aRusy. Všichni se chovají přívětivě,

  slušně, vstřícně. To není jen profesionální,

  nebo chcete-li obchodnická zdvořilost. To je

  sžití skaždodenní americkou atmosférou.

  Díky mé nekonečné expedici pohotelech

  jsem také vyzkoumal pozoruhodný pozna-

  tek – když dovýtahu přistoupí Američan,

  pozdraví, usměje se naostatní, atřeba

  izkusí nějaký vtip. Když opatro výš při-

  stoupí Čech nebo jiný Slovan, neřekne nic

  aokamžitě se zahledí našpičky vlastních

  bot nebo nasvětlo nastropě. Stačí?

  Řidiči jsou nejlepším ukazatelem

  Jsem tady pár dnů adenně čtu vnovinách

  omrtvých nasilnicích. Jistě mi budete

  věřit, že vLos Angeles, které má zhru-

  ba čtrnáct milionů obyvatel, je hustota

  automobilového provozu trochu větší než

  vPraze. Ale zpráva osmrtelné havárii je

  naprostá rarita!

  Když zanámi přijel Jiří Suchý, ukázal

  jsem mu typickou americkou křižovatku.

  Žádné semafory, ze všech stran značky stop.

  Řidiči přijedou, zcela jistě zastaví, rozhléd-

  nou se ajasnými gesty si dávají přednost.

  Tuto situaci můžete vidět denně tisíckrát,

  milionkrát. Jirka jen kroutil hlavou apak

  řekl – unás by nasebe řvali sprostá slova

  akopali si doblatníků.

  Takže to je Amerika ise svými obrov-

  skými starostmi, následky krize avztahy

  kesvětu, který určitě není vpořádku. Tohle

  je Amerika běžného dne anepleťte si ji sfil-

  movými obrazy stříleček aautomobilových

  honiček.

  Aještě jedna věta – mohli by Američané

  být bezohlední anecitliví, když mají tolik

  dlouhověkých seniorů, často velmi úspěš-

  ných vpodnikání, vezdravotnictví, vpoliti-

  ce, vkultuře? 

  Záznam amezititulky: zj

  Díky mé nekonečné

  expedici pohotelech

  jsem také vyzkoumal

  pozoruhodný poznatek

  – když dovýtahu

  přistoupí Američan,

  pozdraví, usměje se

  naostatní, atřeba

  izkusí nějaký vtip.

• Strana 40

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  VÝTVARNÍCI KONTA BARIÉRY

  Pokud chci být umělecky

  svobodný, musím třeba

  tahat i pytle s pískem,

  překládat uhlí, zametat

  ulice, prodávat, sedět

  v samoobsluze za kasou.

  Tak by se dalo několika

  slovy popsat životní krédo

  malíře Michala Nesázala.

  POZNÁNÍ ZE SRÍLANSKÉ DŽUNGLE

  Text: PAVEL HRABICA

  Foto: JAN ŠILPOCH

  M

  ěl jsem období, kdy pomně

  chtěli, abych maloval pře-

  devším hlavy, říká naprvní

  pohled plachý muž, „přitom

  já byl už vnitřně naladěný

  najinou vlnu, má tvorba už

  směřovala jinam.“

  Michal Nesázal vzal výtvarné potřeby

  doruky večtrnácti letech. Kdyby zůstal

  uhlav, možná by se podle svých slov zastavil

  včase iprostoru austrnul; sice by vydělával

  aneměl nouzi ozákazníky, ale už by nevy-

  jádřil své vnitřní pocity, cítění světa ičasu.

  „Opravdové umění je jen tam, kde je svobo-

  da. Máte navýběr – buď tvoříte svobodně,

  nebo podlehnete ekonomickému nátlaku

  amusíte dělat něco jiného.“

  Jsme tisíckrát bohatší

  Michal Nesázal se vetapě, kdy byl tematic-

  ky vyčerpaný, kdy mu scházela právě ona

  vnitřní volnost, dal naobchodování. Dva

  roky vozil oblečení ztováren naSrí Lance.

  „Byla to neocenitelná zkušenost. Zvláště pro

  tak nepraktického aneobchodního ducha,

  jakým může umělec být,“ říká upřímně.

  Když smanželkou zjistili, že proniknout

  dosložitého propletence vztahů mezi našimi

  obchody aobchodními řetězci najedné

  straně adovozci nastraně druhé je pro

  jednotlivce prakticky nemožné, začali své

  kontejnery zdaleké jihovýchodní Asie vozit

  sami, sami je pak prodávali téměř podom-

  ním způsobem, žili životem obchodních

  cestujících.

  „Až tisíce kilometrů oddomova přijdete

  nato, že iten nejubožejší žebrák abezdo-

  movec unás je vesrovnání stamní většinou

  boháč, že my tady uprostřed Evropy žijeme

  luxusní život. Naprostoru, kde unás žijí dva

  až čtyři lidé, se tam vdomech tísní deset

  patnáct lidí, několik generací. Ulice jsou

  přeplněné, že se nepohnete, zažijete situace

  nahranici mezi životem asmrtí. Přijedete

  zavýrobci, což jsou obrovské haly uprostřed

  džungle, kde pracují stovky šiček – aať se

  světoznámé značky bijí doprsou, že jejich

  UMĚLECKÁ

  ZKUŠENOST

  Michala

  Nesázala je

  doplněná

  izkušeností ze

  zcela odlišné

  profese, než

  je jen malba.

  To mu dává

  možnost

  vyjadřovat

  nečernobílý

  pohled naživot.

• Strana 41

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  POZNÁNÍ ZE SRÍLANSKÉ DŽUNGLE

  Kdo je Michal Nesázal

  Narodil se vroce 1963 vBrně, žije

  apracuje vPraze. Vystudoval Střední

  uměleckoprůmyslovou školu vPraze

  aAkademii výtvarných umění vateliéru

  prof.Jiřího Sopka.

  Zadvacet let tvorby uspořádal dvě de-

  sítky samostatných expozic (naposledy

  letos vdubnu naStaroměstské radnici

  vPraze) azúčastnil se několika desítek

  skupinových výstav. Je pravidelným

  dárcem obrazů doaukcí veprospěch

  Konta BARIÉRY.

  info

  Konto BARIÉRY připravuje 11. aukční

  salon výtvarníků. Díla budou vystavena

  vKarolinu mezi 21. listopadem

  a 7. prosincem. Aukce děl, jejíž výtěžek

  jde na podporu vzdělání studentů se

  zdravotním postižením, se uskuteční

  vneděli 9. prosince 2012 vModré

  posluchárně Karolina vPraze.

  výrobky nevznikají pod rukama dětí – vy

  navlastní oči vidíte, že jsou to dívky, kterým

  ještě zdaleka nebylo patnáct. Zboží neplatí-

  te převodem zúčtu naúčet, všechno je cash,

  jezdíte změsta dodžungle stisícovkami

  dolarů pokapsách, akdyž jednáte smajiteli

  manufaktur, uvědomíte si, že Krejčíř je proti

  těmhle pirátům učiněný lidumil aberánek.“

  Mladická fascinace architekturou

  Obchodnická etapa dala však před nějakými

  pěti lety Michalu Nesázalovi nahlédnout

  naživot zcela jinak, uvědomit si, že kžití

  aštěstí ikumělecké svobodě potřebuje

  člověk strašně málo; jeho potřeby jsou

  mnohem menší, než kčemu je denně tlačen

  okolím, reklamou, porovnáváním, má-li více

  či méně než druzí.

  „Ale tohle všechno jsem vtěch čtrnác-

  ti letech vůbec netušil. Tehdy mě nejvíc

  zajímala spíš architektura, vlastně se oni

  zajímám dodnes. Fascinuje mě její účelovost

  iúčelnost, její poslání, schopnost sloužit

  člověku kživotu. Malování jsem tehdy

  ještě nebral jako činnost, která by mě měla

  provázet pocelý život, neviděl jsem ji jako

  něco, co by mohlo být lidem prospěšné nebo

  užitečné.“

  Brněnský rodák zaujal výtvarný svět

  vroce 1992, kdy se stal laureátem Ceny Jin-

  dřicha Chalupeckého. Bylo to vdobě, kdy se

  soustředil natzv. instalace, prostorové kom-

  pozice věcí, které by se zaběžných okolností

  dohromady nikdy nedaly: například vlk

  sledující televizi, lesní zvířata soranžovými

  míčky apodobné „nesouvislosti“.

  Zaniklý svět renesance léčí

  Pak objevil zaniklý svět renesanční per-

  spektivy azačal malovat své snové ideální

  krajiny, jimž dával hloubku, třídimenzionál-

  ní rozměry – dnes bychom módně řekli 3D

  podobu. „Fascinovalo mě, jak renesanční

  malíři pečlivě komponovali naplátnech, co

  je vpopředí, co vpozadí, jejich krajiny ipor-

  tréty, kde vpozadí vždy byla nějaká krajina,

  měly nesmírnou hloubku, obrazy sahaly

  až dodálky. Ato jsem se snažil dát isvým

  krajinám, dát jim klasický zlatý řez, vše, co

  má klasická malba. Vmých krajinách bylo

  vše harmonické, harmonické bylo iladění

  barev.“

  Michal Nesázal dal svým dílům vlast-

  ní ztvárnění, své barvy ipojetí. Vjeho

  obrazech se podle výtvarníkových slov má

  člověk procházet, jít odpočátku dopoza-

  dí, vyhýbat se objektům, kráčet krajinou,

  prostorem. „Člověk by měl při každém

  pohledu najít něco jiného, nikdy by mu

  neměl obraz hned napoprvé říci všechno.

  Dokážu si představit, že obraz může mít

  terapeutickou funkci; arteterapie ostatně

  není nic nového.“ Podle Michala Nesázala

  však může léčit nejen vlastní tvorba, jak

  dokazuje praxe, ale ipouhé sledování

  uměleckého díla.

  Poslední veřejná prezentace obrazů

  vPraze byla ukázkou jeho pravidelných

  uměleckých proměn. Posledních pět let se

  soustředil nakresbu, omezil akvarel, rozpité

  skvrny barev dotváří dopodob postav svel-

  kými hlavami, jemná perokresba naznačuje

  Nesázalovu inspiraci Asií; něco ztoho, co

  načerpal při studijních pobytech isvých

  dávných obchodních cestách. „Není to úplný

  odklon odpůvodního stylu, myslím, že dob-

  rý kunsthistorik vysleduje ivmé současné

  tvorbě jednotící linku. Před deseti lety, dnes

  izapět roků.“

  Co je pro Michala Nesázala motivací,

  aby dál maloval? Kromě osobního vyjád-

  ření pocitů adojmů je to podle jeho slov

  ivědomí, že umění může přispívat klepší-

  mu životu, kproměnám světa. „Dospívám

  ktomu postupně, není to nic, sčím bych

  kmalování přistupoval odpočátků, že

  obrátím svět klepšímu. Možná až teď vidím,

  že umění může, ikdyž pomalých krůčkách,

  pomaličkých kousíčcích, život vylepšovat.

  Třeba tím, že vnímáním uměleckého díla se

  nachvíli přenesete ze životních nebo exis-

  tenčních stresů doklidu, že se ičlověk, který

  má nějaké fyzické omezení, může obrazem

  projít mentálně. 

  DVĚ UKÁZKY

  z„krajinné“ tvorby

  Michala Nesázala

  inspirované mj.

  irenesanční

  perspektivou:

  vlevo Červené

  hory (2004),

  akryl naplátně

  55 x 35 cm, vpravo

  Deset stromů

  (2008), akryl

  naplátně

  50 x 70 cm

• Strana 42

  

  NOVÉ ZAHRANIČNÍ TECHNOLOGIE

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Plně automatizovaná vozidla byla vždy součástí

  vědecko-fantastických povídek. Kdo by nechtěl auto,

  které by ho na povel odvezlo samo do práce?

  AUTEM

  JAKO ŘIDIČ

  BEZ RUKOU

  ČI BEZ ZRAKU?

  Text: ŠTĚPÁN BENEŠ

  Foto: ARCHIV

  V

  ize silnic bez nehod, kde auta

  řídí stroje, které se neopijí,

  zavolantem neusínají ani neztrá-

  cejí pozornost, anavíc dokážou

  odvézt svého majitele, kam si

  řekne, ale přetrvala dodnes adál

  žije vhlavách mnoha vědeckých

  týmů pocelém světě. Řada nových možností

  by se spřípadnou realizací otevírala ipro

  různě handicapované osoby, jimž by takové

  vozidlo nesporně pomohlo květší mobilitě.

  Speciálně třeba těm, kterým je řidičský prů-

  kaz momentálně kvůli zdravotnímu stavu

  zapovězen.

  Nechme ale stranou vědecké fantazie

  apojďme se podívat, jak je to sautomatizova-

  nými vozy veskutečnosti. Jejich historie není

  krátká, píše se už odtřicátých let minulého

  století, kdy se myšlenka začala postupně

  objevovat napapíře. Hmatatelné výsledky

  ale přišly přece jen oněkolik desítek let

  později. Vroce 1977 ujel japonský prototyp

  automatizovaného vozu bez řidiče předem

  nastavenou trasu rychlostí 30 km/h. Byl

  to jeden zprvních vyvedených pokusů, jak

  nechat vozidlo, aby se řídilo samo. Vroce

  1980 se dodějin zapsali Němci, kteří se svou

  automatizovanou dodávkou Mercedes-Benz

  jeli posilnicích bez provozu rychlostí až

  100 km/h. Vdevadesátých letech se vývoj

  pohnul ještě dál. Byl to opět německý Merce-

  des-Benz, který stál zadvěma prototypy sná-

  zvy VaMP aVita-2. Ujel snimi cestu doPaříže

  aorok později odjelo jedno ztěchto aut

  samo cestu zBerlína doKodaně.

  Auto se nikdy neřídilo samo

  Všechny tyto pokusy měly jedno společné:

  Auto se nikdy neřídilo úplně samo. Zavo-

  lantem vždy seděl člověk abral nasebe část

  řízení. Například při zmíněné cestě zBer-

  lína doKodaně jelo auto vautomatickém

  režimu zcela samo jen asi 150 kilometrů.

  Auta uměla udržovat rychlost ajízdní pruh

  nadálnici, adokonce předjíždět. Ipři lidské

  účasti vřízení se bezesporu jednalo ovelký

  pokrok.

  Během devadesátých let se nadšení

  okolo automatizovaných vozů přesunulo

  odvelkých automobilek většinou kmalým

  univerzitním týmům, jejichž inženýři se

  všemožně snaží přimět vozy, aby jezdily

  zcela samy, anavíc bezpečně. Zkoušeny jsou

  různé systémy – odradarových až ponavi-

  gaci automobilu povizuální čáře nazemi,

  kterou sleduje kamera avůz se řídí podle

  jejího směru. Své výtvory obvykle prezentují

  narůzných vědeckých soutěžích, které ale

  mají kreálnému provozu nasilnicích velmi

  daleko.

  Aby ale automatizovaný vůz skutečně

  nakonec naplnil svůj potenciál, musí se

  naučit fungovat především právě vreálném

  provozu, se vším tím zmatkem, dopravními

  předpisy, semafory, ale iostatními účastníky

  silničního provozu nebo chodci. Ato navíc

  vsituaci, kdy ostatní vozy nemusí být také

  robotizované ajejichž řidiči se mohou cho-

  vat přinejmenším nepředvídatelně.

  Inovátor Google

  Seznamte se spanem Stevem Mahanem. Ten

  ztratil již prakticky všechen zrak aautem už

  se může svézt jen jako spolujezdec. Přesto

  ráno nastupuje dosvého vozu, připoutá

  se aruce si položí nakolena. Vůz sním

  následně naprosto plynule vyjede nasilnici.

  Neloudá se, jede svižně arychle anakřižo-

  vatce vzorně zpomalí. Počká, až se senzory

  rozhlédnou doprava idoleva, akdyž odnich

  dostane signál, že je vše vpořádku, pokra-

  čuje požadovaným směrem. Veměstě sám

  zaparkuje učistírny, akdyž tam Steve Mahan

  vyřídí, co potřebuje, zase nasedne avůz jej

  odveze domů. Cestou ho ale ještě proveze

• Strana 43

  časopis pro ty, kteří se nevzdávají 

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  ERA PORADNA

  ?

  Dobrý den, jakožto paraplegik bych

  se uvás chtěl informovat, jak je to

  vEře sbezbariérovým přístupem

  napobočkách. Dostanu se vždy všude

  bez problémů?

  Kromě nabídky speciálně zvýhodněných

  produktů pro handicapované samozřej-

  mě myslíme inato, aby se knám všichni

  klienti bez problému dostali. Chceme

  umožnit přístup nanaše pobočky všem bez

  rozdílu, aproto už má bezmála 1000 pošt

  afinančních center bezbariérový vstup. Na-

  víc dalších více než 1200 pošt je vybaveno

  signálním zařízením pro přivolání obsluhy.

  Súčtem uEry máte obchodní místa

  vždy nablízku – služby poskytujeme navíce

  než 3300 poštách ataké na63 finančních

  centrech. Své finanční záležitosti si vyřídíte

  iovíkendu – 524 pošt je totiž otevřeno také

  vsobotu, 21 pošt dokonce ivneděli.

  Pokud nechcete či nemůžete dorazit

  naobchodní místo, pak bych vám dopo-

  ručil možnost obsluhovat účet pomocí

  elektronického bankovnictví buď přes

  internet, nebo potelefonu. Tyto transakce

  jsou jednak mnohem levnější, než když

  je zadáváte napobočce, ale především

  všechno můžete vyřídit zpohodlí domova.

  Zřízení ivedení elektronického bankovnic-

  tví kEra osobnímu účtu je navíc bezplatné.

  Apokud při provádění bankovních operací

  preferujete asistenci, můžete využít vrámci

  telefonického bankovnictví přepojení

  nabankéře, který podle vašich požadavků

  zařídí vše potřebné.

  ?

  Myslíte si, že je vsoučasné době

  výhodné jet nadovolenou doněkte-

  ré zkrizí výrazně zasažených zemí?

  Mám tím namysli například Řecko,

  Španělsko či Itálii.

  Skutečnost je taková, že turistický ruch

  naperiferiích eurozóny celkově upadá.

  Turisty odrazuje nejen špatná ekonomická

  situace vtěchto destinacích, ale zároveň

  mají obavy iosvou bezpečnost. Výjimečná

  je situace vŘecku, kde počet zájemců odo-

  volenou klesá zdaleka nejrychleji.

  Ovšem vdůsledku slabé poptávky také

  výrazně klesají ceny ubytování. Například

  vŘecku aPortugalsku můžete očekávat

  až o10 % nižší ceny. Osobně si myslím,

  že dovolené vtěchto zemích se nemusíte

  obávat, neboť vmístech, kam turisty vozí

  české cestovní kanceláře, nejsou známky

  krize patrné. 

  Na vaše dotazy odpovídá

  Milan Jursík,

  výkonný manažer

  marketingu

  Poštovní spořitelny.

  Pokud máte jakýkoliv

  dotaz na Milana Jursíka

  z Poštovní spořitelny,

  napište jej na adresu info@ muzes.cz

  nebo Redakce časopisu Můžeš,

  Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

  AUTEM

  JAKO ŘIDIČ

  BEZ RUKOU

  ČI BEZ ZRAKU?

  drivem rychlého občerstvení, když dostane

  „řidič“ chuť namexické jídlo.

  Tohle všechno je realita, kterou nedávno

  prezentovala společnost Google prostřed-

  nictvím propagačního videa kesvému

  projektu autonomního vozu Google Car.

  Nevidomého Steva Mahana vněm popisuje

  jako svého úplně prvního testovacího řidiče

  ajasně tím ukazuje, čeho je její prototyp

  momentálně schopen akomu by mohl

  pomoci.

  Auto, vněmž projížďku nazval Steve

  Mahan strochou zdravého humoru „nej-

  lepší jízdou, kterou odřídil zaposledních

  pár let“, funguje nasložité soustavě senzorů

  řízených speciálním softwarem. Zatímco

  osoftwaru samém se pochopitelně nedá

  zkonkurenčních aobchodních důvodů nic

  dohledat, oostatních součástech je toho

  známo více. Nastřeše má Toyota Prius,

  zvaná Google Car, viditelnou kopulku,

  která se zajízdy rychle otáčí. Uvnitř ní je

  velmi výkonné mapovací zařízení, které

  díky otáčení vytváří prakticky vreálném

  čase dokonalou prostorovou mapu okolí

  vozidla vúhlu 360 stupňů. Technologie má

  své kořeny vprojektu Google Maps, kdy

  podobné mapovací kopulky byly insta-

  lovány navozech projíždějících městem

  avytvářely obraz svého okolí. Díky nim se

  dnes můžeme procházet naGoogle mapách

  doslova vlastníma očima přímo poulici. Ko-

  pulku doplňuje dále kamera aradar, který

  doplňuje prostorová data onezbytné údaje

  kpohybujícím se objektům vokolí. Sleduje

  tak nejen vzdálenost okolních překážek, ale

  irychlost asměr ostatních vozidel. Výsled-

  kem je naprosto přirozená abezpečná jízda,

  možná ikvalitnější, než kdyby zavolantem

  seděl člověk sám.

  Miliony kilometrů bez nehody

  Důkazem, že právě Google nato možná

  „kápnul“, je fakt, že testovací vozidla

  najezdila skoro čtvrt milionu kilometrů

  bez jediné nehody. Ta jediná malá byla

  způsobena lidským faktorem (jako ostatně

  naprostá většina nehod dneška). Technici

  vjednom autě zapomněli zapnout senzory,

  atak se museli následně potýkat sodřeným

  nárazníkem. Testované kilometry mají při-

  tom daleko kteorii, většina znich probíhala

  vsimulacích reálného provozu.

  Výkony autonomního vozidla odGoo-

  glu byly natolik přesvědčivé, že dokázaly

  změnit ilegislativní kurz. Zákon, který

  dosud předpokládal, že zavolantem musí

  sedět řidič, je teď nucen tuto starou pravdu

  přehodnotit. Vamerickém státě Nevada

  (abrzy možná ivKalifornii) bylo prototy-

  pům Google Car povoleno oficiálně testovat

  vběžném provozu atento krok byl potvrzen

  vystavením registračních značek, nanichž

  je pro snadnou rozpoznatelnost symbol pro

  nekonečno. Ten má zároveň dodat autům

  výraz cesty budoucnosti.

  Doufejme, že jednou bude možné si

  automatické vozidlo koupit stejně, jako

  dnes kupujeme běžné vozy. Vkombinaci

  sekologickým provozem, tedy např. elek-

  trickým pohonem, by to znamenalo vpravdě

  dokonalý individuální dopravní prostředek

  dostupný všem bez ohledu napostižení. 

  AUTOMATICKÁ TOYOTA PRIUS

  zvaná Google Car. Auto bez řidiče,

  dnes testovací prototyp s čerstvým

  povolením k běžnému provozu,

  za pár let možná v jiné podobě běžná

  nabídka automobilových prodejců.

• Strana 44

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  LÉTO POD STANEM

  Pro řadu lidí je léto

  neodmyslitelně spjato

  s kempováním. Někdo tak

  lacino řeší ubytování, jiný

  se prostě rád odpoutá od

  celoročního komfortu.

  Každopádně je to svým

  způsobem dobrodružství,

  do něhož se řada vozíčkářů

  raději vůbec nepustí.

  Zjišťovali jsme, jaké

  existují možnosti pro ty

  odvážnější.

  BEZBARIÉROVÉ

  KEMPOVÁNÍ

  Text a foto: RADEK MUSÍLEK

  P

  řed deseti lety bylo vČechách

  prakticky nemožné narazit

  nabezbariérový kemp. Snad jsem

  byl otrlejší, určitě mladší, ale

  každopádně mě to příliš netrápilo.

  Vyrazit pod stan nebo dochatky

  prostě znamenalo, že se dobro-

  volně avědomě zříkáte snadné dostupnosti

  prakticky všeho.

  Především WC asprchy. Bez asistence

  se obešli jen skuteční „nadvozíčkáři“, kteří

  zvládli všechno anevadilo jim ani lezení

  pozemi.

  Pak jsem ale několikrát navštívil Francii

  azjistil, že se dá spát pod stanem anemu-

  síte si ani jako vozíčkář plnit odznak zdat-

  nosti. Před první cestou jsme skamarády

  poměrně pečlivě zjišťovali, kdy akde bude

  možné kempovat. Záhy se ale ukázalo, že

  veFrancii můžete zajet prakticky dokteré-

  hokoliv kempu anajdete tam bezbariérové

  WC isprchu.

  Pro návštěvníky shandicapem navíc

  většinou poskytují určité slevy. Dotéto

  země jsem vyrazil pod stan celkem třikrát

  vrozmezí několika let azacelou dobu se

  nám spřáteli stalo jen jednou, že kemp

  nebyl nijak zvlášť uzpůsoben. Skutečně

  stačilo náhodně odbočit keznačenému

  kempu aúspěch byl zaručen. Zprvu se

  nám také nechtělo věřit, zejména podo-

  mácích zkušenostech zkempů podél

  českých řek.

  Navelmi dobré kempy bez bariér jsem

  narazil rovněž vItálii, veŠpanělsku apro

  někoho možná překvapivě ivChorvatsku.

  Nelze se sice spoléhat, že se vždy trefíte,

  ovšem není to tak těžké. Naopak horší

  byla situace veVelké Británii, kde hledání

  vhodného stanoviště vyžadovalo značné

  vyptávání. Nejspíš to bude tím, že tam

  nejezdí desetitisíce turistů stanovat vteplém

  středomořském klimatu.

  Jaká je současná situace unás? Když se

  podíváte nainternet, zjistíte, že se vČesku

  přibližně 90 kempů prohlašuje zabezba-

  riérově přístupné, alespoň podle stránek

  www.dokempu.cz. Ty poskytují široký

  výběr amožnosti vyhledávání. Zaškrtnout

  se tedy dá ikolonka zajímající vozíčkáře.

  Otázkou však zůstává, jaká je realita aco si

  každý provozovatel pod pojmem „bezba-

  riérově přístupné“ představuje. Například

  vhlavním městě prošly podrobným filtrem

  tři kempy: Camp Bušek, Camp Sokol Troja

  aSunny Camp.

  Prvně jmenovaný telefonicky popřel, že

  by byl bez bariér. Provozovatel neví, proč

  je takto zařazen askutečně navlastních

  stránkách nic takového neuvádí. Druhý

  jmenovaný Camp Sokol Troja už natitulní

  stránce svého webu hrdě nese piktogram

  vozíčkáře. Recepční však potelefonu uvedl,

  že ožádných speciálních úpravách neví.

  Sprchy atoalety sice nemají schody, ale šir-

  ší dveře nebo opěrná madla čekat nemám.

  OBČAS PŘEDSTAVUJE PROBLÉM už samotný povrch tábořiště.

  Pak nezbývá než snít o vlastním bezbariérovém karavanu, který je však velmi drahý.

• Strana 45

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Také pokoje jsou vpatře, takže přístupnost

  spočívá vmožnosti zajet dovnitř autem,

  postavit si stan natrávě anějak se nasou-

  kat dosprchy atoalety. Žádný velký posun

  odlet minulých, zdá se. Nelze vyloučit ani

  fakt, že recepční je prostě špatně infor-

  movaný, ale to je jiný problém. Když si

  zjišťuji informace okempování, nepojedu

  se tam přece nejdřív podívat, jestli někde

  náhodou nemají dobře utajený záchod

  se širšími dveřmi, okterém ví jen tvůrce

  internetových stránek, ale narecepci se ta

  zpráva nedonesla. Skutečně bezbariérový

  je tak pouze Sunny Camp. Tedy třetinová

  úspěšnost. Pokud taková výpovědní hodnota platí

  celorepublikově, číslo 90 se nám rázem

  smrskne na30. Což vprůměru činí přibliž-

  ně dva bezbariérové kempy najeden kraj

  ČR. Nic moc, zdá se. Zanejproblematič-

  tější přitom považuji fakt, že se uváděným

  informacím nedá věřit. Nezbývá než se

  poptat mezi kolegy vozíčkáři. Oslovil jsem

  jich prostřednictvím sociálních sítí téměř

  padesát. Běžný cestovatel by to nejspíš

  udělal stejně.

  Nejvíc lidí zvlastní zkušenosti dopo-

  ručilo kemp UKučerů veZlaté Koruně.

  Zjednotlivých vyjádření jasně vyplynulo,

  že spokojenost panuje sbezbariéro-

  výmvybavením ipřístupem personálu. Pa-

  radoxně stránky Dokempu.cz tento kemp

  vůbec mezi bezbariérové neřadí! Stejně

  tak další vyhledavač eKempy.cz. Mezi

  další osobně doporučené patří Autocamp

  Milovice uHořic, Autocamp Třeboň nebo

  Autokempink Strážnice, který disponuje

  bezbariérovým WC.

  Internetové stránky Svozikemnacestach.

  cz informují odalších možnostech kempo-

  vání: Camp Pláž vŠumné, Kemp Sasanka

  vSadově uKarlových Varů, Autocamp

  Sedmihorky uTurnova apobytovéarekre-

  ačnístředisko Líchovy (Bučily) vokrese

  Sedlčany.

  Jak už však bylo řečeno, internetovému

  vyhledávání se nedá zcela věřit amusíte spo-

  léhat spíše naosobní zkušenost, doporučení

  aověřené informace. Pod pojmem bezbarié-

  rovost se totiž může skrývat ledacos. Někdy je

  to možnost ubytování vuzpůsobených chat-

  kách, jindy je to přístupná koupelna aWC.

  Pro někoho znamená bezbariérovost už sám

  fakt, že můžete bez schodů vjet natrávník,

  kde si sami postavíte stan. Kvůli takové službě

  ale nemusíte jezdit dokempu, stačí rovná

  louka zavsí astudna nanávsi. 

  KDYŽ NEMÁ

  KEMP

  BEZBARIÉROVÉ

  WC, sprchy a další

  vybavení, může se

  vozíčkář rovnou

  utábořit na louce

  za vsí. Servis bude

  podobný, zato

  levnější.

  ZÁŽITEK ZE SPOLEČNÉHO OBĚDA

  u rozkládacího stolu mezi chatkami

  si rádi prožijí i lidé s postižením.

  Jednodušší to ale mají v zahraničí.

  Internetovému vyhledávání se nedá zcela věřit

  amusíte spoléhat spíše naosobní zkušenost,

  doporučení aověřené informace.

• Strana 46

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  TIP NA VÝLET

  Kláštery, zajímavé

  vily, muzea – tam

  všude se v minulých

  letech investovalo

  do bezbariérových toalet,

  plošin či výtahů. Kam se

  v létě podívat?

  OBJEKTŮ

  BEZ BARIÉR PŘIBÝVÁ

  kládá pohřebiště s2500 objevenými hroby

  apozůstatky mohutného valu. Jde omísto,

  kde působili slovanští věrozvěsti – svatí Cyril

  aMetoděj. Tato národní kulturní památka

  usiluje ozápis naseznam UNESCO.

  Expozice vpavilonech přibližující vý-

  zkum hradiště, jednotlivé skupiny nálezů

  dokumentující život Slovanů jsou bezbarié-

  rově přístupné.

  Bezbariérová toaleta je vinteriéru budo-

  vy. Ootevření je třeba požádat upokladny.

  Vstupné: dospělí 80 Kč s průvodcem, vstup jen do areálu 20 Kč;

  studenti, důchodci a tělesně postižení s průvodcem 40 Kč,

  děti 7 až 15 let s průvodcem 40 Kč, do 6 let zdarma

  www.masaryk.info/slovanske-hradiste-mikulcice/

  Jurkovičova vila v Brně

  Od1. dubna 2011 je možné vBrně-Žabo-

  vřeskách navštívit vilu, kde srodinou žil

  architekt Dušan Jurkovič, výrazný předsta-

  vitel secesní architektury. Jedná se opozo-

  ruhodnou stavbu. Prohlídku vily svýkladem

  je nutné si objednat dopředu.

  Vila dostala bezbariérové úpravy, přístup

  je zajištěn pomocí rampy avýtahu.

  Vstupné: dospělí 100 Kč; děti, studenti, senioři 50 Kč; rodina

  220 Kč. Zdarma děti do 6 let, ZTP, ZTP/P.

  www.moravska-galerie.cz/jurkovicova-vila.aspx

  Východočeské muzeum Pardubice

  Vbudově pardubického zámku, reprezen-

  tačním renesančním rodovém sídle Pernštej-

  nů, je možné prohlédnout si rytířské sály,

  expozice české sklářské tvorby, pohlednic

  Orbis pictus, výstavu zbraní ihraček. Budo-

  va je díky výtahu zvelké části bezbariérově

  přístupná. Dopřízemí zámku se vozíčkáři

  dostanou spomocí jednoduchých šikmých

  ramp, expozice vhospodářské budově před

  zámkem je zcela bezbariérová. Nechybí

  toaleta pro vozíčkáře.

  Vstupné: stálé expozice – dospělí 30 Kč, žáci,

  studenti a senioři 15 Kč. Celý zámek 90/45 Kč.

  Zdarma děti do 6 let a držitelé průkazu ZTP/P.

  www.vcm.cz

  Klášter Kladruby

  Klášter benediktinů uStříbra založený Vla-

  dislavem I. apřestavěný vestylu gotizujícího

  baroka Janem Blažejem Santinim má pro

  návštěvníky připravenou ibezbariérovou

  trasu. Ta vede přes kostel Nanebevzetí

  Panny Marie, ambitovou chodbu, zimní

  refektář, lapidárium soch Matyáše Bernarda

  Brauna vnovém konventu zbudovaném

  Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem akončí

  varchivu aknihovně.

  Text: MILAN JANČO, PETR BUČEK

  Foto: JAN RITTER, CZECHTOURISMUS,

  ARCHIV, ARCHIV MG

  Velkomoravské hradiště Mikulčice

  Navštivte místo nabývalých ostrovech

  vřečišti toku Moravy orozloze až 50 ha,

  kde v8. až 10. století stával velkomoravský

  hrad srozsáhlým podhradím. Vidět je tu

  možné základy knížecího paláce advanácti

  kamenných kostelů, kolem nichž se roz-

• Strana 47

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Nabezbariérovou trasu se vstupuje

  severním vchodem přes kostel, kde je nutné

  zdolat šesticentimetrový práh.

  Bezbariérová toaleta bohužel vobjektu

  chybí. Nejbližší je instalována naželezniční

  stanici veStříbře.

  Vstupné: bezbariérová trasa 80 Kč; držitelé průkazů

  ZTP a ZTP/P, děti, studenti, senioři 50 Kč; rodina 200 Kč

  www.klaster-kladruby.cz

  Kostel Nanebevzetí

  Panny Marie v Mostu

  Zcela bezbariérově přístupná je stavba

  pozdně gotického kostela vMostu vybudo-

  vaného vletech 1517–1526. Kromě pod-

  statné části původního vybavení odpozdní

  gotiky po19. století nabízí kostel možnost

  seznámit se suměním severozápadních

  Čech ze 14. až 18. století.

  Vzahradě ukostela jsou umístěny sloupy

  aplastiky, které sem byly přesunuty ze zbo-

  řeného Mostu.

  Bezbariérovou toaletu však v okolí nenajdete.

  Vstupné: dospělí 70 Kč; děti, studenti,

  ZTP, ZTP/P 50 Kč; rodina 180 Kč

  www.kostel-most.cz

  Klášter Plasy

  VPlasech nazápadě Čech má návštěvník

  možnost poznat první panovnický cister-

  ciácký klášter vČechách, který vroce 1144

  založil kníže Vladislav II. Klášter byl během

  let 1661 až 1785 velkolepě barokně přesta-

  vován podle plánů Jana Baptisty Matheye,

  Jana Blažeje Santiniho aKiliána Ignáce

  Dientzenhoffera. Odroku 1826, pozrušení

  kláštera Josefem II., se stal rezidencí kanclé-

  ře Metternicha ajeho rodiny.

  Památka je pro vozíčkáře snadno přístup-

  ná novým výtahem aje tu ibezbariérová

  toaleta upravená pro vozíčkáře.

  Vstupné: dospělí 80 Kč; děti od 6 do 15 let,

  studenti po předložení platného průkazu, důchodci,

  ZTP, ZTP-P 50 Kč; rodina 220 Kč

  www.klaster-plasy.eu

  Památka lidového

  stavitelství v Příkazech

  VPříkazech nedaleko Olomouce je kvi-

  dění kompletní hanácký statek sobytnou

  ahospodářskou částí zroku 1875, naniž na-

  vazují zahrady se starými ovocnými stromy.

  Památka má bezbariérový přístup. Centrum

  skanzenu tvoří Kameníčkův grunt, kolem

  něhož jsou čtyři špaletové stodoly – podsa-

  dité budovy svjezdem veštítových stěnách.

  Na200 let starém gruntu se nachází expozi-

  ce bydlení, zvláštní část je věnována praní,

  žehlení asbírce dětských hraček.

  Nastatku nechybí bezbariérová toaleta

  upravená pro vozíčkáře.

  Vstupné: dospělí 60 Kč, děti, senioři,

  ZTP, ZTP/P 40 Kč. Do šesti let zdarma.

  www.hanackeskanzen.cz

  Klášter Zlatá Koruna

  Klášter ležící uČeského Krumlova byl zalo-

  žen Přemyslem Otakarem aláká naněkolik

  prohlídkových okruhů. První trasa, která

  umožňuje nahlédnout dokaždodenního

  života mnichů, dostala bezbariérový přístup.

  Vede přízemím malého konventu, kde lze vi-

  dět lapidárium aunikátní gotickou patrovou

  kapli Andělů strážných. Dále se pokračuje

  dovelkého konventu (hovorna, knihov-

  na, pracovny mnichů, ohřívárna, křížová

  chodba, jídelna, kuchyně akapitulní síň).

  Prohlídka končí vkostele Nanebevzetí Panny

  Marie, největším chrámu najihu Čech.

  Návštěvník navozíku by se měl přihlásit

  předem, aby mohli připravit šikmé mobilní

  rampy pro vstup dokapitulní síně adokos-

  tela Nanebevzetí Panny Marie. Je tu ibezba-

  riérová toaleta upravená pro vozíčkáře.

  www.klaster-zlatakoruna.eu

  Poutní kostel svatého

  Jana Nepomuckého

  ve Žďáru nad Sázavou

  NaZelené hoře stojí poutní kostel, který je

  nejvýznamnější stavbou barokního stavitele

  Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Odroku

  1994 je zařazen naseznam UNESCO. Jeho

  konstrukce vychází zgeometrie kruhu,

  přičemž opakuje číslo pět jako odkaz napět

  hvězd Jana Nepomuckého, které se podle

  legendy objevily nad tělem mrtvého světce.

  Interiér iareál kostela jsou bezbariérově

  přístupné. Toalety upravené pro vozíčkáře

  lze nalézt nažďárském zámku.

  Až kekostelu se lze dopravit autem, par-

  koviště je vsousedství poutního areálu.

  Vstupné: dospělí 90 Kč; děti od 6 do 15 let, senioři od 65 let,

  ZTP, studenti do 26 let 60 Kč; rodina 210 Kč

  www.zelena-hora.eu

  

• Strana 48

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  TIP NA AKCE

  Text: PETR BUČEK

  Foto: TOUR DE LABE, JAN RITTER,

  CZECHTOURISMUS, MOTOKROS

  KRUPÁ

  od. července do. září

  Muzikál Casanova

  nazámku Hluboká

  Nadruhém nádvoří hlubockého zámku se

  oprázdninách koná hudební muzikál Casanova

  oznámém dobyvateli ženských srdcí. Muzikál

  představí Casanovu jako galantního muže ze

  staré školy, který ženy nevyužíval pouze pro

  svou rozkoš, ale spíš jako mecenášky, přímluv-

  kyně, ačasto dokonce jako zdroj cenných infor-

  mací, ze kterých těžil jako diplomat ašpion.

  Bezbariérové WC je umístěno naprvním

  nádvoří.

  Vstupné:  a Kč

  http://casanovamuzikal.cz

  . a. července, . a. srpna a . září

  Putování nakole podél Labe

  Vydejte se na tradiční cyklojízdu Tour de Labe

  - probíhá od června do října, a to na Labské

  cyklostezce, která je ve většině úseků bezba-

  riérová. Zváni jsou především handicapovaní:

  tělesně, zrakově, sluchově ijinak.

  První jízda se jela včervnu. Nadruhou se mů-

  žete vypravit 7. a8. července. Vplánu je trasa

  zHradce Králové přes Pardubice doLázní

  Bohdaneč, kde budou rezervovány noclehy.

  Vneděli trasa cyklojízdy povede podél Opato-

  vického kanálu doKladrub nad Labem adále

  přes Týnec nad Labem aKolín docíle druhého

  víkendu – lázní Poděbrad.

  4. a5. srpna se pojede Pod hradbami Králov-

  ského města Nymburka Stezkou Bohumila

  Hrabala doKerska, kolem soutoku Labe

  sVltavou pod Mělníkem až doÚsteckého

  kraje doŠtětí. Spát se bude veStaré Boleslavi.

  1. září bude start veŠtětí atrasa povede

  přes Roudnici n. L. aLitoměřice doÚstí nad

  Labem, kde bude zajištěn nocleh. Vsobotu 2.

  9. bude jízda pokračovat přes Děčín Labskými

  pískovci doBad Schandau.

  Další informace www.labskastezka.cz.

  Hlásit se můžete

  najan.ritter@labskastezka.cz

  . července

  Hrnčířský den

  Sváteční víkend si mohou návštěvníci Velkých

  Karlovic vBeskydech zpestřit od9 do17 hodin

  návštěvou Hrnčířského dne uKarlovské-

  ho muzea. Nasetkání hrnčířů akeramiků

  nebudou chybět ani další řemesla, například

  dráteníci. Návštěvníci se budou moci podívat

  na pálení keramiky v přenosné peci, vyzkou-

  šet si práci na hrnčířském kruhu, drátenické

  řemeslo a modelování z hlíny.

  www.velkekarlovice.cz

  Soutěž onejlepší sýr

  Vestejný den se bude konat 2. ročník soutěže

  onejlepší valašský sýr vkarlovickém hotelu

  Lanterna. Svůj um při něm poměří regionální

  výrobci afarmáři. Onejlepším valašském sýru

  rozhodne odborná porota. Vstup je zdarma.

  Dohotelu Lanterna je bezbariérový přístup.

  www.lanterna.cz

  Červenecsrpen

  Praha  Neviditelná výstava

  Vpražské Novoměstské radnici je možné

  navštívit Neviditelnou výstavu. Ta vás zasvětí

  doživota vnaprosté tmě, kde je třeba využívat

  ostatní smysly. Tady se řídíte výhradně hma-

  tem, sluchem, čichem asmyslem pro rovno-

  váhu. Vyzkoušíte si, jak se pohybovat vruchu

  města ivlese, jak se umýt či zapnout mikrovln-

  nou troubu, jak zaplatit zakávu, jak správně

  ochutit oběd avybrat správné koření…

  Každý si tu může vyzkoušet, jaký je život bez

  zraku. Výstavou provázejí nevidomí nebo

  částečně nevidomí lidé.

  Otevírací doba:

  PoPá: ::;

  SoNe, svátek: ::

  Vstupné: dospělí  Kč, studenti, důchod

  ci  Kč, rodina  Kč, nevidomí zdarma

  www.neviditelna.cz

  .. července

  Hradologie

  nazámku veValticích

  Vparku zámku Valtice se koná 4. ročník hu-

  debního rockového festivalu, nakterý bude

  bezbariérový přístup. Vystoupí Petr Bende,

  Abraxas, Good Fellas, Michal Pavlíček, Charlie

  Straight adalší.

  www.hradologie.cz

  www.zamekvaltice.cz

  .. července

  Holašovické slavnosti

  Vydejte se najih Čech doměstečka Holašovice

  ležícího 16 kilometrů odČeských Budějovic.

  Malebná vesnice se statky vestylu selského

  baroka je naseznamu UNESCO akaždoročně

  pořádá Holašovické slavnosti se spoustou

  folkloru, sdechovkou, hráči naheligonku, pro-

  jížďkami nakoních achytáním kaprů zkádí.

  Nebude chybět ani středočeský jarmark.

  Během tří dnů se tu vystřídá 40 účinkujících.

  www.holasovice.eu

  . července

  Hrad Karlštejn

   Václav Neckář & Bacily

  NaKarlštejně si připravili naléto bohatý pro-

  gram vrámci Karlštejnského kulturního léta.

  Většina akcí však vede přes schody. Vozíčkáře

  sem přesto zvou nakoncert Václava Neckáře,

  který se koná nanádvoří hradu. Legenda

  české populární hudby představí výběr svých

  největších hitů. Odprvní hradní brány stoupá

  prašná, místy kamenitá cesta kdruhé bráně

  askrze ni nahlavní nádvoří. Povrch nádvoří je

  tvořen zhladkých kamenů. Toaleta se nachá-

  Zážitky bez bariér

  Kam se vypravit během léta? Přinášíme tipy na akce,

  které jsou přístupné i vozíčkářům.

• Strana 49

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  zí vsuterénu Císařského paláce, je uzpůsobe-

  na pro potřeby vozíčkářů, avšak není úplně

  bezbariérová. Ktoaletám je nutné zdolat

  několik nízkých adlouhých schodů.

  Lidé stělesným postižením mají možnost

  využít parkoviště určené pro svatby, které se

  nachází vbezprostřední blízkosti hradu. Jinak

  se khradu dva kilometry stoupá.

  Vstupné:  Kč

  www.hradkarlstejn.cz

  . srpna

  Koncert bratrů Ebenů

  nabuchlovickém zámku

  Vzámeckém amfiteátru se celé léto koná řada

  koncertů. 3. srpna zde vystoupí bratři Kryštof,

  Marek aDavid Ebenové, kteří vlastně dožád-

  ného hudebního proudu nepatří. DoBuchlovic

  můžete vyrazit inadalší srpnové koncerty.

  10. 8. zde vystoupí Marta Kubišová, 17. 8. kape-

  la Tři sestry. Naakce je bezbariérový přístup,

  vmístě jsou ibezbariérové toalety.

  www.zamekbuchlovice.cz

  . srpna

  Mělnický košt

  Svatovavřinecké slavnosti mělnického vína

  agastronomie. Svatováclavská ulice se zaplní

  stánky mělnických vinařů arestauratérů,

  kteří nabízejí své nejlepší produkty. Pořádá

  občanské sdružení Mělnický košt.

  www.melnickykost.cz

  .. srpna

  Svatovavřinecké slavnosti

  vHodoníně

  Historický afolklorní program slidovým jar-

  markem. Jedná se otradiční hody sbohatým

  kulturním programem. Sobotní jarmark za-

  ujme ukázkami tradičních řemesel, hodovou

  zábavou, krojovým průvodem aohňostro-

  jem. Neděle je věnována folkloru Slovácka

  skrásou slováckých krojů, lidových písní,

  hodových zvyků atradic.

  www.dkhodonin.eu

  .. srpna

  Slavnosti Tří kápí vTřebíči

  Tradiční historické oslavy, návrat doslavné

  minulosti města Třebíče vPodzámecké nivě.

  Bude se tu konat rytířský turnaj, historický

  průvod, kvidění bude ivojenské ležení či

  středověké tržiště.

  Vstup volný

  www.tkltrebic.cz

  .. srpna

  Den Brna

  Den Brna každoročně připomíná

  výročí úspěšné obrany města Brna pro-

  ti Švédům vprůběhu třicetileté války.

  Vulicích ožívají obrázky zhistorie města,

  bitevní scény, ohňostroj, dobový jarmark

  amnoho dalšího.

  www.kulturabrno.cz

  .. září 

  Den shandicapem

  vČeském Krumlově

  Zámek, muzea, prohlídky města, výlety

  navoru – Český Krumlov se najeden víkend

  otevře návštěvníkům somezenou schopností

  pohybu aorientace. Ti mohou prohlídku začít

  nazámku vbezbariérově přístupném sídle

  Rožmberků anásledně Schwarzenbergů.

  Budou zpřístupněny iobytné místnosti nej-

  vyššího patra zámku. Ten je vybaven několika

  bezbariérovými toaletami upravenými pro

  vozíčkáře.

  Doakce se ovšem zapojí celý Český Krumlov.

  Handicapovaní mohou vyrazit naindividu-

  ální prohlídky doEgon Schiele Art Centra,

  muzea voskových figurín, naexpozici loutek

  doPohádkového domu, naprogramu bude

  iprohlídka města – pro vozíčkáře izrakově

  postižené. Vprogramu nechybí vyhlídkové

  plavby navoru.

  www.zamekceskykrumlov.eu/;

  www.ckrumlov.info/docs/cz/denshandica

  pem.xml

  

  TIPY

  časopisu Můžeš

  . října

  Otevřené památky

  isrdce vTřebíči

  Třebíč jako každý rok pořádá akci,

  během níž se snaží zpřístupnit památky

  UNESCO lidem navozíku. Ti se mohou

  těšit nabezplatnou prohlídku baziliky

  svatého Prokopa aZadní synagogy, které

  jsou prostřednictvím jednoduchého

  mechanického zařízení – mobilních

  ližin – vozíčkářům přístupné celoročně.

  Pro účastníky akce bude také připravena

  bezbariérová kavárna Vrátka, kde lze

  posedět ukávy nebo ochutnat domácí

  cukroví. Vžidovském městě je iněkolik

  výtečných restaurací. VZadní synagoze

  se chystá kulturní program. Akce začíná

  v10 hodin.

  www. mkstrebic.cz

  . října

  Vyzkoušejte si

  vKrupé jízdu načtyřkolce

  Namotokrosové trati vKrupé uKostelce

  nad Černými lesy končí sezona. Při této

  příležitosti se zde potká motokrosová

  mládež ahandicapovaní. Ti si zde mohou

  vyzkoušet své jezdecké umění načtyř-

  kolce a„ohmatat“ si tento druh sportu.

  Účast přislíbil Jan Kašpar zŽižkovského

  divadla Járy Cimrmana.

  

• Strana 50

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  GOLF BEZ BARIÉR

  

  Na golfovém hřišti v Darovanském dvoře nedaleko Plzně

  se v polovině června uskutečnil mezinárodní turnaj

  handicapovaných hráčů Czech Disabled Golf Masters 2012,

  jehož spolupořadatelem bylo Konto BARIÉRY. Evropská

  golfová asociace handicapovaných zařadila tento turnaj

  do prestižní Evropské Tour – Order of Merit. Přijelo 52

  golfistů ze 14 zemí a první den si zahráli společně s hosty

  turnaje, kteří se přesvědčili, že golfisté s postižením s nimi

  dokáží hrát naprosto rovnocenný golf.

  NA GREENECH VYHRÁLI VŠICHNI

  PRVNÍ DEN TURNAJE si přišlo

  zahrát celkem 99 golfistů. Flighty,

  tedy čtyřčlenné skupinky, které hrály

  spolu, byly namíchány tak, aby se dvěma

  hráči s postižením šli dva zdraví.

  HRÁT LZE I JEDNOU RUKOU.

  Každý hráč s postižením má jinou techniku,

  někdo hraje s protézou, jiný bez ní.

  TURNAJ PRVNÍ DEN moderoval

  a hrál Marek Eben. Nešetřil slovy chvály

  pro ty, kteří – ač s fyzickým

  handicapem – hráli nádherný golf.

  JEDEN Z ČESKÝCH HANDICAPOVANÝCH

  golfových reprezentantů Michal Hošna

  bojoval o body v evropské soutěži

  a na hřiště přivezl i dvanáct dní starou

  dceru Adélku.

• Strana 51

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  NA GREENECH VYHRÁLI VŠICHNI

  Foto: JAN ŠILPOCH

  ŠVÝCAR URS BUCKER hrál na paragolferu

  neboli speciálním vozíku pro golfisty. Jeho rány byly

  naprosto soumeřitelné s ranami zdravých účastníků turnaje.

  PETR NĚMEC

  je respektovaným

  českým golfovým

  trenérem

  avDarovanském

  dvoře vedl

  akademii pro

  začátečníky.

  ZAHRÁT MÍČEK Z PÍSKOVÉ PŘEKÁŽKY

  nebývá jednoduché ani pro zdravé hráče.

  Na turnaji to zvládli i hráči na paragolferu,

  tedy speciálním vozíku, který golfistu posta-

  ví ze sedu a ten pak může odpálit míček.

  NAPRVNÍ POHLED není umnohých golfistů

  postižení vidět, jde především ohráče

  samputovanou nohou. Jejich hra bývá

  ovšem stejně kvalitní jako těchzdravých.

  SVŮJ PRVNÍ TURNAJ V ŽIVOTĚ

  absolvoval v Darovanském dvoře

  Jáchym Bém. Po úrazu ruky hraje

  se speciálně upravenou protézou.

  JÁCHYM BÉM

  dokázal hrát

  slušně irány

  zpískových

  překážek. Když

  opadla nervozita

  začátečníka,

  dokázal

  odpalovat

  isložité údery.

  (jš)

• Strana 52

  

  PORADNA

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Nejnovější zákony

  reagují na potřeby osob

  s postižením.

  PRVNÍ VLAŠTOVKY

  NOVELY SOCIÁLNÍ REFORMY

  Novela lhůty

  na poskytnutí příspěvku

  na motorové vozidlo

  Nazákladěmnoha podnětůbyla již začát-

  kem roku 2012 navržena novela zákona

  odávkách osobám se zdravotním postiže-

  ním č. 329/2011 Sb., který je účinný od

  1. 1. 2012.

  Novela je pozitivního rázu, reaguje

  nanespravedlivý přístup kosobám se zdra-

  votním postižením, které podle vyhlášky

  č. 182/1991 Sb. vminulosti žádaly opří-

  spěvek nazakoupení motorového vozidla

  akdatu 31. 12. 2011 jim ještě neuplynula

  pětiletá lhůta pro opětovné poskytnutí

  příspěvku.

  Výše zmíněnánovela upravuje přechod-

  ná ustanovení tak, aby tyto osoby mohly

  žádat onový příspěvek nazvláštní pomůcku

  nazakoupení motorového vozidla (podle

  nové legislativy) poprvé po1. 1. 2012 již

  pouplynutí pětileté lhůty odposkytnutí

  předchozího příspěvku.

  Novela jižprošla celým legislativním pro-

  cesem, 7. 5. 2012 byla vyhlášena veSbírce

  zákonů aúčinnosti nabyla 15. dnem ode

  dne vyhlášení – tzn. 22. 5. 2012.

  Novela týkající se

  opětovného souběhu

  rodičovského příspěvku

  a příspěvku na péči?

  Od1. 1. 2012 již vrámci sociálníreformy

  nenímožnéčerpat nadítěse zdravotním

  postižením souběžněrodičovský příspěvek

  apříspěvek napéči. Tato skutečnost bohužel

  finančně postihla mnoho rodin se zdravot-

  něpostiženým dítětem.

  Zřejmě se však blýskánalepšíčasy,vle-

  gislativním procesu je nyní novela zákona

  ostátní sociální podpoře, která by měla opět

  umožnit souběh rodičovského příspěvku

  spříspěvkem napéči, ato následujícím

  způsobem:

  Rodičovskýpříspěvek náleží rodiči peču-

  jícímu odítěvevěku do7 let

  a. vevýši 7600 Kč, jde-li odítě, jemuž ná-

  leží příspěvek napéči vestupni I., nebo

  b. vevýši 3800 Kč, jde-li odítě, jemuž ná-

  leží příspěvek napéči vestupni II.–IV.

  Vsoučasné chvíli je novela zákona

  vdruhémčtenívPoslanecké sněmov-

  ně(musítedy ještěprojít 3. čtením, násled-

  ně Senátem anazávěr ji musípodepsat

  prezident). Nicméně návrh novely vznikl se

  souhlasem ministra práce asociálních věcí

  Jaromíra Drábka, je zde tedy velkášance, že

  novela úspěšně projde celým legislativním

  procesem.

  Novela výše příspěvku

  na péči poskytovaného

  dětem ve věku 4–7 let?

  Vzhledem kvysoké finanční náročnosti

  péče oděti (především) vevyšších stupních

  závislosti je nyní vlegislativním procesu

  taktéž novela zákona osociálních službách

  č. 108/2006 Sb., která by měla umožnit

  zvýšení příspěvku napéči o2000 Kč, ato

  nezaopatřenému dítěti odčtyř dosedmilet

  věku, kterému náleží příspěvek vestupni

  III. (těžká závislost) nebo stupni IV. (úplná

  závislost).

  Upozorňuji však, že vpřípadě, že rodině

  dítěte již náleží zvýšení příspěvku napéči

  zdůvodu nízkých příjmů, navýšení se již

  podruhé neposkytne.

  Novela příspěvku

  na mobilitu – také pro osoby

  v pobytových sociálních službách?

  Vlegislativním procesu je nyní také další

  novela zákona odávkách pro osoby se zdra-

  votním postižením č. 329/2011 Sb., která by

  měla umožnit čerpání příspěvku namobi-

  litu také osobám, kterým jsou poskytovány

  pobytové sociální služby podle zákona

  osociálních službách vdomově pro osoby se

  zdravotním postižením, vdomově pro senio-

  ry, vdomově se zvláštním režimem nebo

  vezdravotnickém zařízení ústavní péče.

  Formulace vnávrhu zákona je nyní

  taková, že úřad práce může poskytnout

  příspěvek namobilitu osobám, kterým jsou

  poskytovány výše uvedené pobytové sociální

  služby, ato vezřetele hodných případech.

  To znamená, že každou žádost úřad práce

  posoudí individuálně. 

  Lucie Marková,DiS.,

  Poradna pro život spostižením Ligy vozíčkářů

  poradna@ligavozic.cz

  Bezplatnálinka 800100250

• Strana 53

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  Odpovídáme na nejčastější dotazy čtenářů,

  které pochopitelně zajímají detaily toho,

  co přináší sociální reforma a bežný život.

  Úhrada za sluchadla, parkování

  a bezbariérové rozhledny

  ?

  Dobrýden, zúhradové vyhlášky vypadla

  úhrada obou sluchadel pro dospívající

  do18 let, takže místo 11600 Kč naobě

  dostane dospívající pouze částku

  5800 Kč; brzy to má být prý napraveno, máte

  otom prosím bližší informace?

  Odpověď: Odpověď naváš dotaz možná ne-

  bude dostatečná, protože blíže nespecifikujete,

  jaké naslouchadlo najaký typ závažnosti slu-

  chového postižení máte namysli. Vycházím-li

  však vesvé odpovědi zvámi uvedených částek,

  máte zřejmě namysli sluchadlo pro vzdušné

  vedení od7 do18 let – pro těžkou avelmi

  těžkou nedoslýchavost od60 dB SRT výše,

  zbytky sluchu, hluchota. Zákon oveřejném

  zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb. vpříloze

  uvádí vúčinném znění tuto pomůcku:

  Sluchadlo pro vzdušné vedení od7 do18

  let –pro těžkou avelmi těžkou nedoslýchavost

  od60 dB SRT výše, zbytky sluchu, hluchota –

  max. 5800 Kč za2 ks.

  Stav před datem 1. 4. 2012 zněl takto:

  Sluchadlo pro vzdušné vedení pro těžkou

  avelmi těžkou nedoslýchavost, nad 60 dB SRT,

  zbytky sluchu, hluchota – max. dovýše 5800 Kč

  Max. počet 2ks za5 let

  Znamenáto tedy, že do31. 3. 2012 bylo

  možné získat dvě sluchadla – každé dolimitní

  částky 5800 Kč (tedy dohromady skutečně

  11600 Kč).

  Změna vtomto bodě však bohužel zřejmě

  nastane až od1. 1. 2015, ato natento stav:

  Sluchadlo pro vzdušné vedení od7 do18

  let – pro těžkou avelmi těžkou nedoslýchavost

  odnad 60 dB SRT výše, zbytky sluchu, hlucho-

  ta – max. 11600 Kč za2 ks.

  ?

  Dobrýden, můj dotaz se týká parkova-

  cích míst pro vozíčkáře. Lidé bez posti-

  žení se při parkování navyznačených

  místech často vymlouvají, že tam je znak

  vozíčkáře namalovaný pouze nazemi achybí

  vertikální cedule. Tudíž mohou značení igno-

  rovat, není údajně platné. Má tato argumen-

  tace oporu vzákoně?

  Odpověď: Vyhláška č. 30/2001, kterou se

  provádějí pravidla provozu napozemních

  komunikacích aúprava ařízení provozu napo-

  zemních komunikacích, v§ 21 odst. 4 uvádí:

  Naploše vyznačenévodorovnou dopravní

  značkou č. V10f smí zastavit astát pouze vozi-

  dlo označené parkovacím průkazem označují-

  cím vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně

  postiženou. Značka Vyhrazené parkoviště

  pro vozidlo přepravující osobu těžce zdra-

  votně postiženou (č. V10f) je vždy doplněna

  značkou Vyhrazené parkoviště č. IP 12, kde

  je uveden symbol zařízení nebo prostoru pro

  osoby navozíku.

  Obecněby tedy prvnívěta zcitovaného

  zákona říkala, že stačí vodorovné značení

  (nakreslený vozíčkář) ajiž lze ztéto věty

  vyvozovat, že natomto místě nesmí parkovat

  vozidlo bez označení parkovacím průkazem

  OZP. Nicméně věta druhá uvádí, že značení

  vodorovné musí být vždy doplněno značkou

  svislou (vyhrazené parkoviště č. IP 12).

  Tento výklad lze podpořit takévyjádře-

  nímMinisterstva vnitra ČR, kterévesvéodpově-

  di nadotazy zaslané ktéto problematice uvádí:

  Důsledky neoprávněného parkování

  řidiče vozidla navyhrazeném parkovišti pro

  vozidla označená parkovacím průkazem

  pro osoby se zdravotním postižením (dříve

  „označení O1“) zpohledu oprávnění obecní

  policie (k1. 8. 2011):

  Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnost-

  nípolitiky, obdrželo dotazy týkajícíse výše

  uvedených problematik, kekterým zhlediska

  svékompetence sděluje následující:

  A) Odtah vozidla zvyhrazeného parkoviště

  pro vozidla označená parkovacím průkazem

  pro osoby se zdravotním postižením

  1) Podle §27 odst. 5 zákona č. 361/2000

  Sb., oprovozu napozemních komunikacích

  aozměnách některých zákonů, veznění poz-

  dějších předpisů (dále jen „zákon osilničním

  provozu“), oodstranění vozidla, které neopráv-

  něně stojí navyhrazeném parkovišti, rozhodne

  policista nebo strážník obecní policie…

  2) Podle §67 odst. 7 zákona osilničním

  provozu navyhrazené parkoviště pro vozidlo

  označené parkovacím průkazem pro osoby

  se zdravotním postižením je vozidlům bez

  parkovacího průkazu pro osoby se zdravotním

  postižením vjezd zakázán. Silniční správní úřad

  může nazákladě žádosti osoby, které byl vydán

  parkovací průkaz pro osoby se zdravotním po-

  stižením, vydat rozhodnutíozřízenívyhrazené-

  ho parkovištěvmístě bydliště podle zvláštního

  právního předpisu [§ 25 odst. 6 písm. c) bod 4,

  zákona č. 13/1997 Sb., opozemních komuni-

  kacích, veznění pozdějších předpisů (dále jen

  „zákon opozemních komunikacích“)].

  3) Dále musí vyhrazené parkoviště splňovat

  podmínky § 12 odst. 1 písm. m) vyhlášky

  č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla

  provozu napozemních komunikacích aúprava

  ařízení provozu napozemních komunikacích,

  veznění pozdějších předpisů: „Značka č. IP 12,

  kde je (zatím) uveden symbol označení č. O1,

  označující parkoviště vyhrazené podle zvlášt-

  ního předpisu, je vždy doplněna vodorovnou

  dopravní značkou Vyhrazené parkoviště pro

  vozidlo přepravující osobu těžce postiženou

  nebo těžce pohybově postiženou“ (č. V10f).

  Obávám se tedy, že případnáosoba parku-

  jícínatomto místěBEZ označeníparkovacím

  průkazem může argumentovat právětím,

  že parkovacímísto nenídostatečně označe-

  no podle zákona. Pokonzultaci sodbornicí

  naodstraňování bariér lze také zvážit fakt,

  že vyhrazené parkovací stání je nauvedeném

  místě již zrušeno (je odstraněna svislá značka,

  nicméně zůstává ta vodorovná – vpraxi se totiž

  často pozrušení vyhrazeného parkovacího stá-

  ní nakreslený vodorovný znak neodstraňuje).

  Doporučuji tedy vkonkrétním případě

  kontaktovat vlastníka pozemku (lze zjistit

  naobecním úřadě), informovat se, zda je

  vyhrazené parkovací stání platné či zrušené,

  avpřípadě, že je platné apouze nedostatečně

  označené, urgovat nápravu nedostatečného

  značení podle výše uvedeného zákona.

  

  ?

  Dobrýden,chtěl bych se vás zeptat, zda

  při realizaci stavby rozhledny (spolufi-

  nancováno Evropskou unií) musí být

  zohledňována apodmiňována ibezba-

  riérovost, tedy přístupnost osobám se sníže-

  nou pohyblivostí. Vnašem městě byla dotací

  podpořena stavba rozhledny, kníž nevede ani

  příjezdová cesta arozhledna není ani částeč-

  ně bezbariérová.Děkuji zaodpověď.

  Odpověď: Obávám se, že rozhledna neníbrá-

  na jako jeden zobjektůpodle vyhlášky

  č. 398/2009 Sb., kteréje nutnézpřístupnit

  zhlediska bezbariérovosti. Případnézpří-

  stupněnítakového objektu tedy vnímám

  jako nadstandard, kterýnenívyžadován naší

  platnoulegislativou.

  Nicméně vzahraničí lze občas nalézt

  unikátní bezbariérovou rozhlednu (zpřístup-

  něnou rampou); pro inspiraci uvádím odkaz

  naBaumwipfelpfad vNěmecku: http://www.

  jedtesdetmi.cz/?goto=bodyz_d&id=2493. 

  Navaše dotazy odpovídajípracovníci

  Poradny pro život spostižením Ligy vozíčkářů

  www.ligavozic.cz

• Strana 54

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  

  AUTOMOTO

  Kdo se chce naučit jezdit

  bezpečně pod dohledem

  odborníků, může vyrazit

  do školy smyku. Centra

  pro bezpečnou jízdu

  fungují na několika

  místech po celém Česku –

  od Mostu přes Prahu

  a Vysoké Mýto

  až po Ostravu.

  DO ŠKOLY SMYKU

  I NA ZÁVODY

  Text: PETR BUČEK

  Foto: ARCHIV

  J

  ednodenní kurz bezpečné jízdy přijde

  natři až čtyři tisíce korun. Lidé sposti-

  žením však mohou některé školy bez-

  pečné jízdy absolvovat izcela zdarma.

  Dvakrát ročně pořádá pro handica-

  pované řidiče bezplatnou školu smyku

  Autoklub České republiky (AČR). „Za-

  čali jsme před 12 lety, letos otermínu zatím

  jednáme, asi se budou konat napodzim,“

  říká Alena Burianová zautoklubu.

  Školu smyku pořádá AČR spolu sfirmou

  HCT napolygonu vMostě aveVysokém

  Mýtě. Každý asi pro dvacet zájemců.

  Celodenní kurz začíná teoretickou částí.

  Učitelé bezpečné jízdy vysvětlují chování vo-

  zidla vrůzných podmínkách azásady správ-

  ného řešení kritických situací. „Teoretická

  část trvá dvakrát padesát minut aodpoledne

  následují čtyři hodiny ježdění,“ vysvětluje

  Jiří Patera ze společnosti HCT.

  Dokaždého kurzu vysílá jeho škola dva

  učitele. Každý znich se nacvičišti stará o10

  až 12 řidičů. Účastníci jezdí popolygonu

  vlastním autem.

  Řidiče překvapí, jak auto reaguje

  Čtyřhodinová praktická část zahrnuje nácvik

  správného brzdění nanormálním ikluzkém

  povrchu. Ovládání brzd totiž činí řadě řidičů

  velké problémy. Aje jedno, jestli mají posti-

  žení nebo ne.

  Poté se účastníci kurzu učí vyhýbat překáž-

  ce, která se náhle objeví nasilnici. Důležitou

  součástí školy smyku je také trénink průjezdu

  zatáčkou nakluzkém povrchu. Ktomu slouží

  speciální fólie, nakterých se auto chová po-

  dobně jako naledě nebo nasněhu.

  Při mosteckém kurzu účastníci využívají

  také uhýbací desku. Řidič při jejím přejíždě-

  CO S AUTEM UDĚLÁ AQUAPLANING

  a jak se ho pokusit zvládnout?

  I to je součástí tréninku

  ve školách smyku.

• Strana 55

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  SLOUPEK

  Martina KOVÁŘE

  Jak jet

  nadovolenou?

  Když vyjedu zRozvadova doEvropy anana-

  vigaci vidím bílé místo, kde jede jen šipka

  apaní mlčí, uvědomím si, jak přibývá dálnic.

  Tedy jak kde. Azase naopak – vždycky, když

  stojím například vSoběslavi nebo Veselí

  nad Lužnicí natepně, která spojuje Tábor

  aBudějovice, zdá se mi, že ubývá dobrých

  silnic. Přibývá náklaďáků apekla pro rodi-

  ny nacestě zavíkendem.

  Vždycky jsme se vNěmecku, Francii, cestou

  naZápad vysmívali těm „jelením mostům“,

  tedy přemostěním dálnice ne pro auta, ale

  pro zvířata. Teď už se nesměji, vpodstatě jen

  obdivuji, jak jejich síť zvládá neuvěřitelný

  provoz, návěstidla fungují apredikují zá-

  cpy. Německem projedete jako nůž máslem,

  rychle, pohodlně azadarmo.

  Nemám moc rád příklady, ale toto je

  následováníhodné – vývoj tohoto souseda

  odbetonové Hitlerovy dálnice, pokteré se

  skákalo odseveru jihu, kdnešní infrastruk-

  tuře je impozantní.

  Neinspiroval bych se vještě zřejmě bohatších

  státech Rakousku aŠvýcarsku, kde jsou

  mosty, tunely adálniční pruhy také, ale

  stojí nanich zácpy aut, protože omezené

  rychlosti 50, 80, 100 km/h decimují řidiče,

  kteří jsou ukáznění ajedou pomalu. To vše

  pod ostrahou agescí policajtů aekologic-

  kých aktivistů, kteří nechtějí žádné dálnice

  nebo, když už ano, tak slimity.

  Řidič aposádka svlastními omezeními pak

  strádají násobně omezeními dalšími, umělý-

  mi azničujícími to, co pro pohodlí již bylo

  vybudováno. Možná se vrátíme zpět khyb-

  ridnímu způsobu dopravy anadovolenou

  pojedeme tak, jako jezdí naši přátelé již teď

  běžně ze Slovenska. Večer najedou autem

  vKošicích navlak, přejdou dojídelňáku,

  dají si večeři atři piva ajdou spát dolůž-

  kového vozu. Přitom pořád jedou, ráno se

  vzbudí vPraze, skočí doauta ajedou dál.

  Tytéž pěkné pocity mám pod Lamanšským

  kanálem vtunelu naautovlaku nebo natra-

  jektu, který veze vpodpalubí náš vůz, mobilní

  nutnost, ale přitom sám pasažér je vbezbarié-

  rovém pohodlí napalubě aodpočívá...

  Osobně sním ocestě nadovolenou jenom sro-

  dinou, vozíkem, kolem aprutem posplav-

  ných vodních kanálech Beneluxem, třeba

  doFrancie. Takovým tím osobním škunerem.

  Vyzkoušejte to někdo adejte vědět. Údajně to

  zvládnou ihandicapovaní. Vždycky jen někde

  nachvíli zastavíte, snad tam nebudou semafo-

  ry azácpy – jenom plavební komory...

  

  Autor je bývalý automobilový závodník,

  člen rady Konta BARIÉRY.

  ní netuší, dokteré strany deska auto odhodí

  – anutí ho náhle korigovat smyk.

  „Nadesce jsou řidiči překvapení, co se

  sautem děje už vnízké, třicetikilometrové

  rychlosti,“ uvádí Dalimil Fryč zostravské-

  ho centra bezpečné jízdy Libros. Tamní

  škola se může pochlubit uhýbací deskou,

  která umožňuje nácvik zvládání kritic-

  kých situací iřidičům těžkých nákladních

  vozidel.

  Nedílnou součástí kurzu bezpečné jízdy

  je izvládání aquaplaningu.

  Také ostravská škola se chystá nabídnout

  své kurzy bezpečné jízdy řidičům shandica-

  pem. Ani jí nechybí bezbariérové zázemí pro

  teoretický výcvik.

  „Právě otom přemýšlíme, začínáme

  počítat cenu takového kurzu. Lidem sposti-

  žením nabídneme určitě slevu nejméně 50

  procent,“ slibuje Dalimil Fryč.

  Podle něj lze například uhýbací desku

  nastavit podle toho, jaký handicap má řidič,

  který nakurz přijede.

  Jelikož se školení bezpečné jízdy vždy

  odehrává veskupinkách zhruba deseti

  účastníků, není možné, aby ho člověk spo-

  stižením absolvoval samostatně nebo spolu

  sřidiči bez handicapu.

  „To by bohužel nabouralo systém celého

  kurzu,“ vysvětluje Jiří Patera. Škola bezpeč-

  né jízdy pro řidiče spostižením potřebuje

  individuálnější přístup.

  Bezpečná škola na závodech

  Bezpečnému řízení se věnují také závody

  pro handicapované motoristy. Pořádá je

  každoročně Autoklub České republiky. Letos

  se konají od24. do26. srpna uBělé pod

  Bezdězem.

  „Očekáváme okolo padesáti účastníků,

  přijíždějí iposádky zRuska nebo zFrancie,“

  říká Alena Burianová zAČR.

  Mezinárodní mistrovství handicapova-

  ných motoristů je otevřené pro kohokoliv

  spostižením. Asautem.

  Část účastníků absolvuje závody načtyř-

  kolkách vterénu. Startovné pro třídenní

  akci činí 500 korun zajednu posádku.

  Řidiči osobních aut závodí veslalomu,

  vjízdě zručnosti avydají se naorientační

  jízdu postředních aseverních Čechách. Na-

  příklad slalomová trať je dlouhá 500 metrů

  amá 20 branek. Natrati zručnosti musí řidič

  zvládnout deset různých úkonů.

  „Nanoc odjíždějí závodníci doLiberce,

  kde přenocují vučilišti pro handicapované.

  Budova má veškeré zázemí pro postižené,“

  tvrdí Alena Burianová.

  Jeden ze závodních dnů se týká právě

  bezpečného ježdění. Podobně jako veško-

  le smyku si nejdříve účastníci vyslechnou

  teoretickou přednášku apoté nakluzné fólii

  zkoušejí, jak se auto ovládá vkritické situaci.

  „Setkání handicapovaných řidičů vBělé

  pod Bezdězem sice nazýváme závody, ale

  zároveň jde také ospolečenskou akci,“ uza-

  vírá Alena Burianová. 

  Více nawww.autembezpecne.cz.

  ŠKOLY BEZPEČNÉ JÍZDY naleznou řidiči ve

  stále více městech po celém Česku.

  LETOŠNÍ ZÁVODY

  pro handicapované,

  které pořádá Autoklub ČR,

  se konají v srpnu v Bělé

  pod Bezdězem. Soutěžit

  lze v autě i na čtyřkolce.

• Strana 56

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  OJETÉ AUTOMOBILY

  Nejen prodejci nových aut mají speciální nabídku pro

  lidi s postižením. Přidávají se také velké autobazary,

  nejnověji představila speciální program zaměřený

  na handicapované společnost Auto Esa.

  DALŠÍ BAZAR

  SE SPECIÁLNÍ NABÍDKOU

  Text: PETR BUČEK

  Foto: ARCHIV

  V

  šichni naši prodejci, call centrum

  apracovníci klientského servisu

  jsou vyškoleni pro potřeby han-

  dicapovaných motoristů, tvrdí

  Antonín Pokorný zautobazaru

  Auto Esa.

  Jeden znejvětších pražských

  bazarů pojmenoval svůj program pro handi-

  capované motoristy Handy Car.

  „Vzhledem ktomu, že si zákazníci, kteří

  obdrží státní příspěvek nazakoupení mo-

  torového vozidla, mohou provést odpočet

  DPH, všechny naše odpočtové vozy jsou

  naplochách označeny bannerem pro lepší

  orientaci zákazníků,“ říká Antonín Pokorný.

  Většinu tvoří škodovky

  Auto Esa má vesvé nabídce více než tisíc

  vozidel. Necelou polovinu tvoří populární

  škodovky. Těm firma vyhradila samostatnou

  plochu vPraze naČerném Mostě. Ostatní

  vozy prodává vpražských Štěrboholích. Tam

  se nacházejí dvě prodejní místa – najednom

  lze vybírat mezi levnými auty vceně do

  80 tisíc korun, druhá je vyhrazená ostatním

  osobním aterénním vozům.

  Poté, co si zákazník auto vybere, násle-

  duje úprava vozu podle postižení řidiče. Při

  přestavbě vozů spolupracuje pražský auto-

  bazar výhradně se společností Josef Hurt,

  která sídlí vTýnci nad Labem.

  „Pokud někdo žádá přestavbu, transport

  auta kúpravci zajistíme. Buď my, nebo

  úpravce,“ uvádí Antonín Pokorný.

  Podle něj mívá Auto Esa obvykle vesvé

  nabídce okolo 60 vozů sautomatickou

  převodovkou, která zjednodušuje většině

  postižených ovládání vozu. Mezi škodov-

  kami bývá sautomatem vaktuální nabídce

  autobazaru asi desítka vozů.

  Auto Esa slibuje handicapovaným kom-

  pletní servis při koupi ojetého auta. Poradí

  při výběru spotřebitelského úvěru ipojištění

  vozu. Zajistí pojištění státního příspěvku,

  okterý by mohl například při krádeži vozu

  jeho majitel přijít.

  Pětiletá bezplatná asistence

  Kromě toho Auto Esa láká postižené napě-

  tileté bezplatné asistenční služby a10pro-

  centní slevu naservisní práce.

  Autobazar spustil svůj program Handy

  Car vpůlce ledna letošního roku. Zaprvní

  tři měsíce prodal handicapovaným řidičům

  dvacet aut. „Handicapovaní řidiči oceňují

  především komplexnost služeb, největší

  zájem mají ovozy kombi aovozy značky

  Škoda zejména vprovedení kombi,“ říká

  Antonín Pokorný.

  Auto Esa vrámci svých reklamních

  aktivit podporuje například Sportovní klub

  vozíčkářů Praha. „Je to náš odborný partner

  aporadce, kterému jsme pro potřeby jeho

  členů zdarma poskytli dodávku. Vdubnu

  sní vyrazili namistrovství Evropy vorien-

  tačních závodech vozíčkářů veŠvédsku,“

  uvádí Antonín Pokorný. 

  Více informací naAutemBezpečně.cz

  Ani AAA nezapomíná

  napostižené

  Autobazar AAA přišel se svou

  nabídkou pro handicapované už

  vloni. Slibuje výhodné úvěry, levnější

  pojištění ataké následný servis

  zakoupených aut.

  Svůj program Mobilita AAA Auto

  nabízí navšech pobočkách pocelé

  zemi.

  Kromě Prahy, Brna aOstrava má

  AAA Auto prodejny také vPlzni,

  Pardubicích, Teplicích, Liberci,

  Českých Budějovicích, Hradci Králové,

  Ústí nad Labem, Chomutově, Kladně,

  Kolíně, Liberci, Jihlavě, Olomouci,

  Opavě avOtrokovicích.

  Při přestavbách aut spolupracuje

  bazar se společnostmi API CZ, Invacar,

  Meta Plzeň aJosef Hurt.

  Handicapovaní dostávají

  odAAA Auto slevu 20 procent

  nazáruční ipozáruční servis

  ataké desetiprocentní zvýhodnění

  namateriál. Servisní práce poskytuje

  jen vPraze, Brně aOstravě.

  info

  PRAŽSKÝ

  AUTOBAZAR

  AUTO ESA

  spolupracuje

  se Sportovním

  klubem

  vozíčkářů

  Praha, kterému

  poskytl

  dodávku

  kcestování

  nazávody.

• Strana 57

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  IDEÁLNÍ STAV:

  POMÁHAT ADRESNĚ

  KONTO BARIÉRY

  Melantrichova 5, Praha 1

  Čtyřicet tisíc dárců podporuje Konto BARIÉRY

  každý měsíc už téměř dvacet let. O využití jejich

  příspěvků rozhoduje rada, která díky nim rozdělila

  mezi potřebné zhruba 250 milionů.

  Foto: ARCHIV NADACE

  Ž

  ádné jiné neziskové organizaci

  vtéto zemi se již podobnou sbírku

  nepodařilo uspořádat. Ato se oto

  leckteří pokoušeli astále pokou-

  šejí. Jsme naKonto BARIÉRY

  pyšní, to ale neznamená, že jsme

  uzavřeni jiným způsobům pomoci.

  Naopak – jsme vtomto směru aktivní.

  Plníme přání, myslíme na druhé

  Prověřený je způsob, jakým elektráren-

  ská společnost ČEZ probouzí zájem svých

  zaměstnanců oživot aosudy těch, kteří měli

  vživotě menší štěstí než její zdraví aúspěšní

  zaměstnanci. Vespojení srenomovanou ne-

  ziskovou organizací nabídne zaměstnancům

  prostřednictvím intranetu konkrétní příběhy

  těch, kteří potřebují pomoc. Už jsme to

  vyzkoušeli shandicapovanými. Zaměstnanci

  společnosti ČEZ podpoří projekty, najejichž

  výběru se podílí Nadace ČEZ spolu spart-

  nerskou organizací. Příběhy jsou vybírány

  isohledem nato, že rozložení pracovišť,

  která se zapojují, mapuje celou republiku,

  tedy žádná pražská záležitost. Naúčtu

  Nadace ČEZ se shromažďují finanční pro-

  středky, které věnují zaměstnanci akteré po-

  máhají konkrétním lidem splnit jejich malé

  sny. Vážím si toho, že vČEZ nepracují citově

  okoralí lidé. Sněkterými ztěch, kterým jed-

  norázově pomohli, udržují trvalé přátelské

  vztahy, ato je mnohdy víc než peníze.

  Ajak to funguje? Kčástce, která se vybere

  odzaměstnanců, přidá Nadace ČEZ 500000

  korun. Například vloňském roce vybrali

  adarovali zaměstnanci skupiny ČEZ částku

  425353 korun, nadace přispěla zmíněným

  půlmilionem acelou částku pak získalo 30

  chráněných dílen.

  Letos chce Nadace ČEZ upozornit své

  zaměstnance, lidi vproduktivním věku,

  naproblém stárnutí naší populace. Jsem

  ráda, že si vybrali seniory anáš projekt

  SENSEN. Máme připraveny příběhy, které je

  určitě nenechají lhostejné.

  15 let si vybírají

  Před dvěma týdny mě pozvala společnost

  AWT navečírek. Součástí této mezinárodní

  dopravní skupiny se totiž stal Čechofracht,

  dlouholetý partner Konta BARIÉRY. Zaměst-

  nanci přispívají měsíčně naKonto BARIÉRY

  již 15 let aroční vybranou částku věnují

  vždy konkrétním potřebným. Celá léta si

  sami vybírají, koho podpoří. Přečtou si pár

  žádostí, které jim poskytneme, anakouk-

  nou tak dozákulisí naší práce. Vznikl mezi

  námi pevný vztah. Navečírku jsem převzala

  šek. Za60 let existence firmy dostalo Konto

  BARIÉRY symbolických 60000 korun.

  Dodržím tradici naší spolupráce azeptám se

  dárců, komu chtějí peníze věnovat.

  Golf pomáhá a odstraňuje bariéry

  Nechci dnes psát omezinárodních golfových

  turnajích handicapovaných, kterých se Kon-

  to BARIÉRY účastní. Těší mě to, ale možná

  ještě větší radost mám ztoho, že se postup-

  ně apomaličku otevírají handicapovaným

  golfové resorty pocelé republice.

  Příklad zavšechny: Beřovice vestředních

  Čechách, jeden z92 golfových resortů unás.

  Vloňském roce tady uspořádali turnaj apro

  Romana Charváta, kterého jsme jim dopo-

  ručili, vybrali 21000 korun. Pro Romana to

  byl dobrý příspěvek napořízení monoski, což

  je vlastně lyže pro vozíčkáře. Aletos vBeřo-

  vicích pokračují – že by vznikající tradice?

  Navíc se rozhodli, že vespolupráci snámi

  uspořádají nahřišti Den otevřených dveří.

  Chtějí lidi shandicapem vidět navlastní oči,

  chtějí se jich zeptat, co by potřebovali. Bu-

  deme 25. srpna utoho ajsem zvědavá, jestli

  výsledkem pěkného dne bude alespoň jeden

  nový člen této vstřícné komunity.

  Krásné léto, užívejte si ho, apokud

  byste se náhodou chystali naMezinárodní

  filmový festival doKarlových Varů, přijďte

  se zanámi podívat naMlýnskou kolonádu

  aseznámit se stím, co je to paragolfer. 

  Božena Jirků

  bozena.jirku@baiery.cz

  DŮLEŽITÝM

  MOTTEM

  práce Konta

  BARIÉRY

  je slogan

  Pomáháme

  lidem s větším

  handicapem,

  než máte vy.

  Neplatí to jen

  pro golf.

• Strana 58

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  NA CESTÁCH

  Evropskou cenu za lepší zpřístupnění měst lidem

  se zdravotním postižením Access City 2012 získalo

  rakouské město Salcburk. Evropská komise ocenila

  jeho dlouholetou angažovanost, korektní přístup

  a vynikající výsledky ve zlepšování přístupnosti,

  čehož se mu podařilo dosáhnout za přímé účasti lidí

  se zdravotním postižením.

  Text: JINDŘICH JONÁK

  Foto: AUTOR

  M

  ěsto Salcburk – azejména

  jeho historické Staré Město

  – je jedno znejkrásnějších

  měst, což vneposlední řadě

  dokládá ijeho jmenování

  světovým kulturním dě-

  dictvím, které mu propůj-

  čila vroce 1997 mezinárodní organizace

  UNESCO. Staré Město je zarchitektonické-

  ho hlediska skutečnou pokladnicí.

  Jsou zde zastoupeny všechny stavební

  slohy, akdo se vydá naprocházku jeho

  romantickými křivolakými uličkami – knej-

  známějším patří Getreidegasse (Obilná),

  Judengasse (Židovská), Goldgasse (Zlatá),

  Kaigasse (Nábřežní), Linzergasse (Linecká)

  aSteingasse (Kamenná) – ten se může obdi-

  vovat strohým gotickým stavbám zobdobí

  středověku, prosluněným renesančním

  palácům adomům, skvostným barokním

  kostelům azámkům astavitelským kleno-

  tům zobdobí rokoka aklasicismu.

  Nechybějí samozřejmě ani měšťanské

  stavby zobdobí monarchie. Namalé ploše

  zde návštěvníci najdou stopy všech histo-

  rických epoch. Přísná opatření památkářů

  apéče ze strany salcburského magistrátu

  mají hlavní zásluhu natom, že nám tato

  krása zůstává zachována již pogenerace.

  Parkovišť je dostatek

  Vhistorickém centru města je celkem

  devět parkovišť pro invalidy, vhodná jsou

  parkoviště naMax Reinhardt Platz avulici

  Hofstallgasse, která je pocelé své délce, jež

  přiléhá kMnišské hoře, lemována festivalo-

  vými budovami, kde jsou umístěny tři scény:

  Malé festivalové divadlo, Velké festivalové

  divadlo aSkalní jízdárna. Další parkoviště

  je usalcburské Rezidence naResidenzplatz,

  kde bylo původní středověké biskupské sídlo,

  jež získalo koncem 16. století svou dnešní

  podobu. Salcburská Rezidence je chloubou

  raně barokní architektury ajejí reprezentační

  prostory – patří sem 11 reprezentačních sálů

  asoukromých komnat salcburských kníže-

  cích arcibiskupů – stejně jako Rezidenční

  galerie se svou velkolepou sbírkou evropské-

  ho malířství 16.–19. století jsou každoročně

  navštěvovány turisty zcelého světa.

  Dominantou nové budovy salcburské

  Rezidence je známá aoblíbená zvonkohra

  sestávající z35 zvonů, které byly odlity

  vAntverpách vletech 1688–1689 avroce

  1702 přivezeny arcibiskupem Johannem

  Ernstem, hrabětem Thunem, doSalcburku.

  NaRezidenčním náměstí avjeho středu se

  SALCBURKEM

  NA VOZÍKU

  Parkoviště pro invalidy

  je vRakousku značeno

  značkou Zákaz

  zastavení sdodatkovou

  tabulkou snápisem

  ausgenommen

  aznakem vozíčkáře.

  vypíná 15 metrů vysoká barokní kašna slav-

  ného italského mistra Tommasa di Garony.

  Pro její stavbu byl použit vysoce kvalitní

  mramor ze salcburské domácí hory, zUn-

  tersbergu. Rezidenční kašna je považována

  zanejvětší anejimpozantnější barokní dílo

  tohoto druhu nasever odAlp.

  Nakaždém zmíněném místě je šest

  parkovacích míst. Parkoviště pro invalidy

• Strana 59

  

  ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  je vRakousku značeno značkou Zákaz

  zastavení sdodatkovou tabulkou snápisem

  ausgenommen aznakem vozíčkáře.

  Toalety jsou na euroklíč

  Další důležitou informací pro vozíčkáře jsou

  bezbariérové toalety, které jsou vcentru

  čtyři, všechny jsou uzamčené tzv. euroklí-

  čem. Nejbližší odprvních dvou zmíněných

  parkovišť je zboku Kolegiátního kostela

  před Univerzitním náměstím. Další dvě jsou

  nabřezích řeky Salzach vtěsné blízkosti

  mostu – Staatsbrücke. Čtvrtá toaleta se

  nachází nakonci Mirabellské zahrady

  zazámkem Mirabell.

  Před prohlídkou města je vhodné

  navštívit turistické ainformační centrum

  NaMozartově náměstí, kde je kdispozici

  bezplatný průvodce pro vozíčkáře – Sal-

  zburg – barrierefrei erleben, vněmž je popis

  vstupů dojednotlivých objektů, restaurací

  adalších zařízení včetně plánu města svy-

  značenými parkovišti atoaletami.

  Tento průvodce je velmi pěkně aprak-

  ticky zpracován vněmčině, angličtině,

  francouzštině aitalštině. Pro vozíčkáře je

  nepříjemné, že vstup doinformačního cent-

  ra má jeden schod.

  Nebudu zde popisovat jednotlivé objekty,

  je jich vcentru hodně. Zazmínku stojí

  uličky vokolí Getriedegasse sMozartovým

  rodným domem, kde jsou vystaveny rovněž

  dětské housle, nakteré malý Mozart hrál,

  adále pak jeho koncertní housle, klavichord

  akladívkový klavír.

  Každý den vpoledne se rozezní zvony

  všech kostelů včetně zvonkohry; je to neza-

  pomenutelný zážitek.

  Poprohlídce historického centra města

  je možné se vydat přes most Staatsbrüc-

  ke, ze kterého je pěkný výhled naměsto,

  dozahrad uzámku Mirabell. Byly založeny

  podle návrhů slavného barokního architekta

  Fischera zErlachu. Čtyři mramorová sousoší

  zdobící kašnu svodotryskem symbolizují

  čtyři přírodní živly. Znádherné květinami

  překypující zahrady je také překrásný po-

  hled naStaré Město, jemuž vévodí salcbur-

  ská pevnost se zasněženými vrcholky hor

  vpozadí. Zazmínku ještě stojí část zahrady

  sbarokními soškami trpaslíků abarokní

  přírodní divadlo, tzv. Heckentheater.

  ZMirabellské zahrady vede pěkná cesta

  přes lávku Müllnersteg ponábřeží Franze Jo-

  sefa, kde se pořádají trhy. Pohyb pro vozíčkáře

  je bez problémů, uličky anáměstí jsou zvětší

  části dlážděné rovnou dlažbou, žádné kočičí

  hlavy, přechody přes ulice jsou snížené.

  Ponávštěvě Salcburku by byla škoda

  nevyjet autem bezplatnou horskou silnicí

  nahoru Gaisberg – 1287 m n. m., která

  je změsta nepřehlédnutelná. Najejím

  vrcholu stojí 100 metrů vysoký vysílač.

  Zcentra města se jede posilnici B1 směrem

  naNeumarkt azaželezniční tratí se odbočí

  nasilnici B158 směr Fuchsl aasi počtyřech

  kilometrech se odbočí doprava naL108

  Gaisberk Landesstraße. Při cestě navrchol

  izpět je třeba jet opatrně, silnici hojně vy-

  užívají icyklisté. Navrcholu je velké kruho-

  vé parkoviště. Zvrcholu je nádherný výhled

  nasamo město Salcburk, naOrlí hnízdo

  vNěmecku anaAlpy. 

  Souřadnice parkovišť

  pro navigace

  Gaisberg:

  47°48‘11.066“N 13°6‘37.188“E

  Hofstallgasse

  47°47‘55.642“N, 13°2‘29.579“E

  Max Reinhardt Platz

  47°47’53.908“N, 13°2’34.260“E

  Residenzplatz

  47°47’52.367“N, 13°2’50.278“E

  info

  VEMĚSTĚ nechybí

  samozřejmě ani

  měšťanské stavby

  zobdobí monarchie,

  návštěvníci zde na-

  jdou vlastně stopy

  všech historických

  epoch. Památkáři

  objekty přísně střeží,

  atak krása zůstává

  zachována pro ty,

  kteří zde bydlí, ipro

  turisty.

• Strana 60

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  NADACE OLGY HAVLOVÉ

  Josef Kočí, sociální pracovník Masarykovy nemocnice

  v Ústí nad Labem, je od roku 2006 na vozíku. Stalo se

  tak po těžkém onemocnění, které katapultovalo

  další osudové kroky, a ty nakonec vedly k handicapu,

  z něhož by se ne každý uměl vzpamatovat.

  JE TO MALÁ NOBELOVA CENA

  Text: NAĎA KOCÁBKOVÁ

  Foto: ARCHIV

  J

  osef Kočí je bývalý voják zpovolání,

  atak to dokázal. Vrátil se dospolečnos-

  ti lidí zdravých aposléze izdravotně

  postižených. Svým založením sám sebe

  přesvědčil, že je potřeba žít dál, že

  život neskončil. Rozhodl se pomáhat

  druhým, byť to půjde jen vomezené

  míře. Dnes jeho jméno vústecké Masary-

  kově nemocnici důvěrně znají nejen lékaři

  azdravotnický personál, ale především

  pacienti zprotetiky, oddělení ošetřovatel-

  ských lůžek, rehabilitace. Má velký podíl

  napomoci lidem, kteří se mnohdy náhle

  ocitli vtěžkých zdravotních aživotních pro-

  blémech plynoucích zjejich postižení.

  Dokáže povzbuzovat

  Umí je povzbudit, aby se nevzdávali, dokáže

  poradit, jak shandicapem žít, jak překo-

  návat překážky, které naně ponávratu

  znemocnice domů čekají. Josef Kočí dává

  svým osobním příkladem druhým najevo, že

  to jde – nevzdávat se! Aktivně povzbuzuje

  kchuti asíle žít – navzdory tomu, že jeho

  fyzické omezení je těžce limitující.

  Josef Kočí přišel vroce 2006 pokolap-

  su životně důležitých orgánů oobě dolní

  končetiny, potříměsíčním kómatu mu byla

  amputována dlaň najedné ruce aprsty

  naruce druhé. Těžké motorické postižení

  mu ale nezabránilo usilovně rehabilitovat

  tak, že již vroce 2007 dokázal externě

  pracovat jako lektor najedné zústeckých

  středních škol. Odroku 2008 pracuje

  naplný úvazek vKrajské zdravotní, a. s.,

  konkrétně Masarykově nemocnici vÚstí nad

  Labem, jako referent pro sociální pomoc

  apéči oosoby se zdravotním postižením.

  Jeho vůle být prospěšný apomáhat je téměř

  bezbřehá. Sdůvěrou se naněho jako svůj

  vzor obracejí také dobrovolníci zústeckého

  dobrovolnického centra, jemuž Josef Kočí

  třetím rokem aktivně pomáhá při koordinaci

  dobrovolnického programu apři školeních

  dobrovolníků. Je stále vjednom kole.

  Nejhorší byly první dny doma

  Při vzpomínce nadobu před šesti lety nehne

  brvou. „Nejhorší byly první tři měsíce, když

  mě propustili znemocnice. Člověk se těší

  domů, čeká, že tam bude vše lepší –, ale

  není. Vnemocnici donesou jídlo, nakrmí,

  umyjí, ovšechno kolem vás se postarají, je

  to takové skleníkové prostředí. Pak přijde

  návrat doreality. Třeba se podíváte zokna,

  vidíte své auto – auvědomíte si, že vy už

  ho nikdy řídit nebudete. Atak je to se vším.

  Padne navás těžká chandra,“ líčí začátky

  svého zotavování Josef Kočí.

  Prvotní lítost ale zakrátko vystřídalo od-

  hodlání dokázat žít dál. Ač mu byl přiznán

  plný invalidní důchod, rozhodl se vrátit se

  naškolu, kde předtím učil, opůl roku poz-

  ději přišla nabídka odnemocnice pomáhat

  pacientům vyrovnávat se sjejich handica-

  pem. Měl nato nejen vzdělání, ale paradox-

  ně ikvalifikaci vpodobě svých zkušeností.

  Poroce se tedy ztěžce nemocného pacienta

  stal zaměstnanec nemocnice. Je rád, že se

  istakovým postižením uměl uplatnit. Říká,

  že největším nepřítelem člověka je jeho

  vlastní pohodlnost. Když ji překoná, zvládne

  ito, co se zdálo nemožné. „Práce mě baví

  anaplňuje. Ajsem ihrdý, že odspolečnosti

  nejen beru, ale iněco vracím,“ dodal šesta-

  padesátiletý muž, letos nominovaný napres-

  tižní Cenu Olgy Havlové. Tu Výbor dobré

  vůle – Nadace Olgy Havlové uděluje každý

  rok osobnosti, která navzdory těžkému

  zdravotnímu handicapu pomáhá druhým.

  „Je to taková malá Nobelova cena,

  obrovsky si té pocty vážím,“ vyznal se Josef

  Kočí, její první nositel ze severu Čech, jenž

  se nakonci května stal už osmnáctým vy-

  znamenaným touto prestižní cenou vČeské

  republice. „Je osobností výjimečných kvalit,

  nezlomnosti apodpůrné síly. Nominací

  jsem mu chtěla poděkovat zajeho ochotu

  pomáhat lidem vtěžkých situacích,“ řekla

  ředitelka Dobrovolnického centra vÚstí nad

  Labem Lenka Černá, jedna ztěch, kteří ho

  nacenu přihlásili. 

  DVA DŮLEŽITÉ OKAMŽIKY

  Josefa Kočího zposledních dní – doústecké

  nemocnice získal další pomocníky

  khandicapovaným. Docházejí sem

  vrámci canisterapie. Druhý, kdy odVýboru

  dobré vůle vpražském letohrádku Hvězda

  obdržel Cenu Olgy Havlové.

• Strana 61

  časopis pro ty, kteří se nevzdávají 

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  SLOUPEK

  Ondřeje Neffa

  Neobvyklý

  pohled

  Už několikrát jsem tu zdůrazňoval kouzlo

  neobvyklého pohledu. Volomoucké zoo je-

  den takový neobvyklý pohled ulovil Martin

  Růžička. Vyfotil mlsnou žirafu – zřejmě

  těsně před tím, než si spletla objektiv jeho

  aparátu se zmrzlinou.

  Je to samozřejmě možné pokládat zahříč-

  ku aurčitě se ztoho nestane fotografický

  styl. Nicméně není špatné se občas takovým

  experimentem osvěžit.

  Aneta Šafránková vytvořila zajímavý

  neobvyklý obrázek – opět tím, že šla hodně

  blízko kmotivu.

  Obrázek se jmenuje Letokruhy – ale je to

  inějaký čertík, strašidýlko, nadpřirozená

  bytost. Občas sposluchači mé Dílny děláme

  vpřírodě malé cvičení – vkůře stromů hle-

  dáme obličeje, pátráme poskřítcích afotí-

  me čertíky. Zkuste to, naučíte se napřírodu

  dívat jinýma očima.

  Výsledek se dá hodně ovlivnit ivolbou

  rychlosti závěrky. Vyzkoušel si to Ivan

  Navrátilík, když fotografoval noční jízdu

  vlaku dlouhým časem.

  Samozřejmě to předpokládá upevnění foto-

  aparátu nastativu. Nevěřte tomu, že stačí

  přístroj naněco položit adržet ho pevně

  rukou. Pokud nemáte stativ, můžete přístroj

  položit apoužít samospoušť. Jen tak se

  vyvarujete přenosu chvění ruky napřístroj.

  Také Pohled doohně Ladislava Polnického

  využívá zajímavých světelných efektů. Při

  fotografování podobných námětů doporu-

  čuji používat ruční nastavení expozice. Jak

  to nastavit, to je složitá otázka. Je třeba

  to zkoušet, dokud se to nepovede, naštěstí

  máme nafotoaparátech displej ananěm

  lze výsledek okamžitě kontrolovat. Pak

  pořídíme obrázek, ze kterého budeme mít

  radost. 

  Autor je novinář aspisovatel.

  Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

  děkujeme, že posíláte snímky dorubriky

  Vaše fotografie naadresu www.muzes.cz.

  Jsou zde každému knahlédnutí aOndřej

  Neff znich pravidelně vybírá ty nejlepší.

  Ty pak otiskujeme aautoři dostanou

  honorář.

  Uvítáme libovolná témata, nicméně tento

  měsíc začínají prázdniny, atak se zaměřte

  především naně.

  Snímky prosím posílejte co největší.

  

  Přeji vám dobré světlo. (jš)

  VAŠE FOTOGRAFIE

  MARTIN

  RŮŽIČKA

  ANETA

  ŠAFRÁNKOVÁ

  IVAN NAVRÁTILÍK

  LADISLAV POLNICKÝ

• Strana 62

  

  můžeš / číslo 7–8 - 2012

  KŘÍŽOVKA

  DOMINANTA PAŘÍŽE

  M

  álokterá stavba vzbudila takový

  rozruch, rozhořčení aurputné

  spory jako Eiffelova věž vPaříži. Její

  projektant, francouzský inženýr Alexandre

  Gustave Eiffel (1832–1923), se pozku-

  šenostech se stavbou železničních vozů

  přihlásil jako jeden zuchazečů ovytvoření

  poutače naSvětovou výstavu vPaříži roku

  1889. Jeho projekt výstavby nejvyšší věže,

  jakou svět dosud neviděl, zvítězil – avšak

  rázem nastaly potíže.

  Odborníci vypočítali, že se věž zřítí

  ještě před dostavěním, umělci protestovali

  proti ničení panoramatu Paříže, pesimisté

  prorokovali, že celá ocelová stavba bude

  vnejkratší době sežrána rzí (což by se vskut-

  ku stalo, kdyby nebyla každoročně znovu

  opatřována ochranným nátěrem). Nakonec

  vše dobře dopadlo. Ovýstavě navštívilo

  věž 26 milionů návštěvníků, nyní ročně asi

  čtyři miliony. Výšku věže vysoké 307 metrů

  překonal teprve roku 1931 mrakodrap Em-

  pire State Building vNew Yorku vysoký 380

  metrů. Později se Eiffel věnoval problémům

  letectví – upoutala ho... (tajenka). Založil

  pro tyto účely první laboratoř veFrancii. 

  Vodorovně: A. Český sochař; řezací nástroj; strach. - B. Zboží; asijský sokolík; locika. - C. Avšak; anglický titul muže;

  důsledek nachlazení; předložka. - D. Český zpěvák a tanečník; kocour (nářečně); německy „rada“; na které místo. -

  E. Tajenka. - F. Nečistota; souhlas; mužské jméno; lihovina z rýže. - G. Vybídnutí; rodiště Petra Bezruče; vzorec telluridu

  uranu; pobídka. - H. Mladé zelené obilí; vymřelý kočovník; vlákna z listu agáve. - I. Asiat; stromový savec; jméno

  Mohamedovy matky.

  Svisle: 1. Útok; část svíčky. - 2. Přístavní hráz; italská řeka. - 3. Kombinéza; latinská spojka. - 4. Značka radia; zápor; osobní

  zájmeno. - 5. Chumáč; stará soubojová zbraň. - 6. Pravoslavný obraz. - 7. Výsměšně napodobovat. - 8. Římských 49; osobní

  zájmeno; druh pepře. - 9. Lesklý nátěr; váhavé přitakání; jenž (knižně). - 10. Soustava přístrojů. - 11. Žáruvzdorný materiál. -

  12. Příslušníci kavkazského národa; vysoké karty. - 13. Hlína na kořenech rostliny; značka kiloampéru; Mládkovy iniciály. -

  14. Značka hliníku; sladkovodní ryby. - 15. Pře; Sarmat. - 16. Část molekuly; bicykly.

  Zdroj: Panoráma křížovek 2/2003, str. 3.

  NA CO

  SE MŮŽETE TĚŠIT

  V ZÁŘIJOVÉM ČÍSLE?

  Reportáž

  z Diagnostického ústavu

  v Chrudimi

  Rozhovor s ředitelkou

  somatopedické

  společnosti

  Vandou Hájkovou

  Jaké mají zkušenosti

  s diagnostickými ústavy

  v Nizozemsku?

  Novinky pro motoristy

  s handicapem

  Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!

  Informace, servis!

  Správné řešení tajenky z předchozího čísla: NEVOLNÍCI NEBO ŽENY

  Luštitelé – výherci:

  VÝHERCŮM GRATULUJEME!

  Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY.

  Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději

  do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

  POZOR!

  Jeden vylosovaný

  čtenář získá za správně

  vyluštěnou křížovku

  mobilní telefon a dva

  knihu.

  Mobilní telefon:

  Jan Křížek

  Dolní 10

  140 00 Praha 4-Nusle

  Knižní cena:

  Jana Apoštolová

  Kolmá 1013

  696 02 Ratíškovice

  Knižní cena:

  Vladimír Beran

  Čestmírova 15

  140 00 Praha 4

  1

  A

  B

  C

  D

  E

  F

  G

  H

  I

  2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

• Strana 63

  MŮŽEŠ PŘISPĚT NA DOBROU VĚC! INZERUJ v časopisu Můžeš

• Strana 64