Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 38



můžeš / číslo 7–8 - 2012

NÁZORY

Vynikající česko-americký herec oceňovaný

už generacemi diváků se pravidelně vrací do Prahy,

aby před kamerou nebo na jevišti předvedl

své moudré a někdy i velmi expresivní herectví.

Přitom ovšem pozorně sleduje proměny naší země

– a zcela pochopitelně srovnává.

JAN TŘÍSKA:

AMERIKA

JE SLUŠNÁ

Foto: JAN ŠILPOCH

B

ezohlednost vžádném případě

vAmerice nekvete. Sbezohled-

ností byste nedošel ani donejbliž-

šího obchodu. Podstata je vtom,

že jakékoli špatné vlastnosti – ze-

jména vsousedství – jsou vzemi,

kde se zcela neznámí lidé naulici

zdraví, jako tomu bývalo iunás začasů

našich prababiček, naprosto nemyslitelné.

Když vČechách řeknete někomu – přeji

vám hezký den, je to pokládáno zapouhou

formalitu, kdežto vAmerice se to myslí

zcela upřímně. Ti lidé vám to opravdu přejí

amůžete si být jisti, že to bude platit idávno

potom, co se rozejdete. Stouhle jistotou já

pak mohu odletět doPrahy avím, že můj

soused zamě uklidí naše nádoby nasepa-

rovaný odpad, že se porozhlédne, zda náš

dům je vpořádku, prostě si přeje, abych měl

hezký den itisíce kilometrů daleko. Atak se

ksobě – docela přirozeně – chovají desítky

milionů lidí.

VAmerice je nepředstavitelné, aby ná-

stupiště autobusu nebo metra nebylo dobře

přístupné handicapovaným nebo seniorům.

Odnejdražšího obchodu až povenkovský

supermarket je to úplná samozřejmost.

Astejně platí, že obsluha je připravena

kdykoli pomoci. Nemůže se stát, aby člověk

navozíku bloudil mezi regály aněkdo mu

nepomohl. Tak vypadá bezohlednost?

Amerika vlastně péči vymyslela

Málokdo ví, že moderní pojetí péče olidi

spostižením vzniklo vAmerice poprvní

světové válce. Jsem rád, že postupně itady

vidím, jak se vstřícnost apochopení zlepšují,

ale říkám otevřeně, že když vidím strmé

schody pražského metra, když vidím, jak se

vozíčkář nedostane doobchodu, nebo snad

dokonce nakoncert, když vidím, že kinosál

je zamnoha schody, docela bych doporu-

čoval, aby se odpovědní konšelé doté „bez-

ohledné“ Ameriky zajeli podívat.

Aviděli by, že lidé spostižením fyzickým,

smyslovým imentálním, samozřejmě včetně

dětí, jsou respektováni, pokládáni zazcela

rovnocenné adostává se jim pomoci, jakou

potřebují. Vůbec není pravda, že rodina sta-

kovým člověkem je opuštěná aodsouzená

protloukat se sama. Druhá věc je, že pomoc

často neorganizují státní nebo federální

úřady, ale naprosto přirozené lidské komu-

nity, zejména církve. VAmerice se kolem

každého kostela znovu aznovu vytvářejí

velké skupiny lidí připravených přijmout

vás apomoci. Zdůrazňuji, že nemusíte mít

žádná potvrzení, žádné posudky, nic.

Nikdo se vás neptá, čím jste byl, odkud

přicházíte, jestli jste si svůj problém zavinil

sám nebo ne. Oni se ptají jen najedno – co

potřebuješ? Anejen se ptají! Okamžitě

hledají bydlení, práci, obornou péči, zázemí.

Aproč? Protože jsou tak vychováni, protože

Amerika natéto solidaritě vyrostla, protože

ta společnost ví, jak se jí vstřícnost, slušnost

arespekt kdruhému doslova vyplácí.

JAN TŘÍSKA někdy připadá lidem v Česku příliš kategorický.

Ale ve skutečnosti je tolerantní. Jenom si na své pravdě stojí.