Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21



ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 7–8 - 2012

že opravdu ztroskotám nanedostatku jejich

času. Pan Malinský mi ovšem doporučil svého

kolegu ze studia DaM Jiřího Hejdu. Ten se

sám přihlásil, že by pro mě studii rád zpra-

coval. To jsem ještě netušil, že zapár měsíců

poté obdrží cenu zaprvní místo vprestižní

architektonické soutěži MIPIM zakancelář-

skou budovu Main Point Karlin.

První setkání proběhlo namístě, kde by

jednou měl dům stát. Já amoje manželka

jsme vysvětlovali své představy obydlení,

co očekáváme apotřebujeme. Pak probíhala

další setkání. Ukazovali jsme příklady stylu

architektury, která se nám líbí. Velkou část

společných úvah představovaly specifické

potřeby zpohledu vozíčkáře. Zmiňoval jsem

příklady řešení ze zahraničí izdomova.

„Vzal jsem to pro radost ipoučení,“

řekl mi Jiří Hejda naotázku, proč namou

poptávku kývl. Měl zasebou miliardový

obří projekt, takže neobvyklý domeček pro

vozíčkáře vnímal jako zpestření. „Hodně mě

zajímalo, jaké bude střetnutí teoretických

bezbariérových norem sreálnými potřebami

člověka žijícího navozíku.“ Vprůběhu práce

si prý uvědomil věci, které zvyhlášek nikdy

nevyčetl, anapadly ho, až když zazněly

zmých úst jako každodenní zkušenost.

Například povídání operipetiích snastupo-

váním avystupováním zauta při špatném

počasí. V takovém světle se pak zabudovaná

garáž posouvá z kategorie nadstandard do

škatulky nezbytnost.

Architekt by měl

investora kultivovat

„Osobní zkušenost je nenahraditelná. Archi-

tekti by měli velké investory kultivovat avést

je kodpovědnému přístupu. Proč se projekty

veřejných prostor nekonzultují svozíčkáři?

POČÍTAČOVÝ NÁVRH bezbariérového domu zasazený do reálné situace

pozemku. Nezbytné budou i terénní úpravy kvůli pohybu s vozíkem po zahradě.

ARCHITEKT JIŘÍ HEJDA má ocenění za velký

kancelářský projekt. Studii bezbariérového

domku se věnuje pro radost i poučení.

Hodně mě zajímalo,

jaké bude střetnutí

teoretických

bezbariérových norem

sreálnými potřebami

člověka žijícího

navozíku.

Nemuseli by to přitom být ani lidé technicky

vzdělaní,“ pokračuje Jiří Hejda.

Vzájemné konzultace však byly oboha-

cující ipro mě. Víc jsem se přiblížil tomu,

jak asi architekti nahlížejí nabezbariérové

úpravy. Zdá se, že většinou vnímají normy

jako zatěžující apochybují ojejich reálném

smyslu. Nezpochybňují přitom nutnost

přístupnosti pro lidi spostižením. Ale

nejsou přesvědčeni ostanovených pravi-

dlech. „Někdy je to snad lobby výrobců

určitých doplňků. Investoři jsou znechu-

ceni znadbytečných nákladů, aúpravy se

proto dělají co nejlevněji ačasto naúkor

funkčnosti, jen pro formu,“ přiznává

otevřeně architekt Hejda. Šetří se navšem,

inaobkladech, protože norma stanovuje

určitý počet speciálních toalet napočet lidí

apater vbudově. Dopředu všichni vědí, že

je to příliš, že tam nakonec bude jen sklad

pro uklízečky.

Samostatnou kapitolu pak tvoří korupce

veveřejných zakázkách. Předraženost pro-

jektů ztěchto důvodů je veřejné tajemství.

Tudy utíkají peníze, jejichž nedostatkem se

pak argumentuje při diskusích opomalém

odbourávání bariér.

Mladí už pojem mají

Slova Jiřího Hejdy doplňuje jeho kolega

projekční inženýr Michal Procházka, který

se knám při dvou setkáních připojil: Já

jsem nastavárně obezbariérové architektu-

ře doslova jen zaslechl nějaké zmínky, ato

jsem končil vroce 2001. Mladší absolventi

už snad trochu pojem mají, ale kritizují ne-

pěkný design úprav pro lidi shandicapem.“

Oba pánové se shodují napotřebě pozved-

nutí úrovně veřejného prostoru alidí, kteří

rozhodují ojeho tváři.

Sklidil jsem tak nepřímo pochvalu zato,

že jsem se rozhodl pro neotřelé individuál-

ní řešení, které může být funkční, efektní,

apřitom nepředražené. Když byla studie

našeho domu dokončena, vyvstala otázka,

zda jeho návrh projde namístním obecním

úřadu. Rovné střechy totiž nejsou zrovna

vkurzu. Jako kdyby českou vesnici nemohlo

postihnout nic horšího. Setkal jsem se však

spochopením. Možná sehrál roli ifakt, že

manželka pana starosty se nedávno sama

ocitla navozíku. Oba si tehdy uvědomili, jak

nepraktické je stavět domy dovýšky, jako to

před časem udělali oni sami. „Ato nám ještě

před mým ochrnutím architekt při prvním

setkání navrhoval přízemní bungalov,“

svěřila se mi paní starostová při osobním

setkání nad našimi plány.

Zdá se tedy, že realizaci projektu nic

nestojí vcestě. Tedy až najeden drobný

detail – peníze. Připravené vizualizace mě

však motivují, abych virtuální křivky doká-

zal začít přetavovat vty reálné. Jestli se mi

to jednou povede, rád se svámi ovýsledek

nastránkách Můžeš podělím. 

pouze sjejich časem, nikoliv vtom, že by si je

nemohl dovolit obyčejný smrtelník. Všichni

tři mi odpověděli, protože dům bez bariér

ponich asi lidé každý den nechtějí. Evidentně

je zaujalo samo zadání. Vypadalo to však,