Strana 32
můžeš / číslo 7–8 - 2012
NESLYŠÍCÍ
Slyšící žena a neslyšící muž. Poznali se před dvanácti
lety. Mají tři děti a na dvorku jim štěká neslyšící pes.
Žijí v Česticích, vesnici nedaleko Hradce Králové,
a jak oba říkají: mají se spolu nádherně
a žádné bariéry mezi sebou necítí.
SPOLU
JE JIM NÁDHERNĚ
Text: EVA TOMKOVÁ
Foto: JAN ŠILPOCH
S
míšená manželství jsou stále žhavé
téma. Když si český muž vezme
ženu zMongolska, musí počítat
stím, že jednoho dne najde své
děti přivázané kestolu, protože
mongolské ženy během vaření své
děti přivazují kestolu stejně, jako
to dělávaly jejich matky vjurtách. Nebo když
si Češka vezme Vietnamce, musí ivemanci-
pované Evropě počítat stím, že teplý oběd
ateplá večeře jsou samozřejmostí, ikdyby
byla guvernérkou České národní banky.
Kultura vytváří zásadní odlišnosti, které se
promítnou dokaždého milimetru vztahu.
Dotéto kategorie manželství patří ivztah
slyšící aneslyšící. Český jazyk ačeský
znakový jazyk se například gramatikou liší
podle jazykovědců přibližně jako čeština
ačínština. „Neslyšící“ už dnes neoznačuje
člověka „hluchoněmého“, někoho, kdo
„má něco sušima“. Tento pojem místo toho
označuje příslušníka specifické kultury, pro
kterého je čeština cizí jazyk akterý má svůj
vlastní pohled nasvět, vlastní mentalitu.
Přes to všechno se člověk uČervinkových
vČesticích dostane dotak harmonického
apohodového světa, který ne vždycky zažije
uslyšících rodin. Rodina bydlí vchalupě
pobabičce, kam se mladí lidé přestěho-
vali rok před svatbou. „Já osobně nemám
pocit, že jsem cizinec,“ říká Radek Červinka
veznakovém jazyce amanželka Kateřina
tlumočí jeho věty dočeštiny. „Je fakt, že
žijeme jako zcela neslyšící rodina, všichni
mluvíme znakovým jazykem, atak nemám
pocit, že neslyšící jsou cizinci. Ale chápu, že
někteří, kteří slyší, to tak mohou vnímat.“
Snem je popovídat si se sousedy
Komunikační bariéra mezi slyšícím ane-
slyšícím člověkem je obrovská. Neslyšící se
nedomluví naúřadech, ulékaře, aani si
nepopovídá sučitelem oprospěchu svého
slyšícího dítěte. Vždy potřebuje tlumočníka,
kterého si může objednat vTlumočnickém
centru znakového jazyka vPraze. Červin-
kovi žijí vpodivuhodném světě, vlastně ráji
neslyšících. VČesticích jich totiž neslyšících
žije celkem čtrnáct. Radek nebo jeho nesly-
šící děti si tak mohou běžně popovídat se
svými sousedy. Navíc Radek iKateřina pra-
cují vkomplexu škol pro neslyšící vHradci
Králové. Radek učí informatiku aKateřina
češtinu. Většinu svého života tedy žijí mezi
neslyšícími – ato je sen každého, kdo ne-
dobrovolně žije vnaprostém tichu.
„Když jsem začala sRadkem chodit,
moje rodina to vnímala úplně normálně.
Už odšestnácti let jsem se totiž pohybovala
mezi neslyšícími aměla jsem mezi nimi hod-
ně kamarádů,“ vzpomíná Kateřina Červin-
ková avypráví osvé mamince, která chodí
dokurzu znakového jazyka, aby si se zetěm
ase svými vnoučaty mohla jako správná
tchyně ababička popovídat. „IKateřinin
tatínek se snaží,“ dodává Radek. „Akdyž
mu nerozumím, tak mi to napíše nakousek
papíru.“ Komunikační bariéry jsou vtéto
rodině naprosto zrušeny. Radek Katce ukáže
jednou rukou pár znaků aKateřina se začne
smát. Rozumí si skvěle abaví je to spolu.
Navíc ičtyřletý pes Deaf (anglicky neslyšící)
rozumí některým znakům. Kateřina předvá-
dí znak „smrt“ nakterý pes reaguje tak, že
se lehne nazáda apřestane napůl minuty
dýchat. Zkrátka neslyšící pes.
Vypadáš staře a přibral jsi
Kultura neslyšících je typická jedním výraz-
ným rysem: upřímností. Je naprosto běžné,
KOMUNIKAČNÍ
BARIÉRY
jsou vtéto
rodině naprosto
zrušeny. Radek
Katce ukáže
jednou rukou
pár znaků
aKateřina se
začne smát.
Rozumí si skvěle
abaví je to
spolu.