Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 32



můžeš / číslo 7–8 - 2012

NESLYŠÍCÍ

Slyšící žena a neslyšící muž. Poznali se před dvanácti

lety. Mají tři děti a na dvorku jim štěká neslyšící pes.

Žijí v Česticích, vesnici nedaleko Hradce Králové,

a jak oba říkají: mají se spolu nádherně

a žádné bariéry mezi sebou necítí.

SPOLU

JE JIM NÁDHERNĚ

Text: EVA TOMKOVÁ

Foto: JAN ŠILPOCH

S

míšená manželství jsou stále žhavé

téma. Když si český muž vezme

ženu zMongolska, musí počítat

stím, že jednoho dne najde své

děti přivázané kestolu, protože

mongolské ženy během vaření své

děti přivazují kestolu stejně, jako

to dělávaly jejich matky vjurtách. Nebo když

si Češka vezme Vietnamce, musí ivemanci-

pované Evropě počítat stím, že teplý oběd

ateplá večeře jsou samozřejmostí, ikdyby

byla guvernérkou České národní banky.

Kultura vytváří zásadní odlišnosti, které se

promítnou dokaždého milimetru vztahu.

Dotéto kategorie manželství patří ivztah

slyšící aneslyšící. Český jazyk ačeský

znakový jazyk se například gramatikou liší

podle jazykovědců přibližně jako čeština

ačínština. „Neslyšící“ už dnes neoznačuje

člověka „hluchoněmého“, někoho, kdo

„má něco sušima“. Tento pojem místo toho

označuje příslušníka specifické kultury, pro

kterého je čeština cizí jazyk akterý má svůj

vlastní pohled nasvět, vlastní mentalitu.

Přes to všechno se člověk uČervinkových

vČesticích dostane dotak harmonického

apohodového světa, který ne vždycky zažije

uslyšících rodin. Rodina bydlí vchalupě

pobabičce, kam se mladí lidé přestěho-

vali rok před svatbou. „Já osobně nemám

pocit, že jsem cizinec,“ říká Radek Červinka

veznakovém jazyce amanželka Kateřina

tlumočí jeho věty dočeštiny. „Je fakt, že

žijeme jako zcela neslyšící rodina, všichni

mluvíme znakovým jazykem, atak nemám

pocit, že neslyšící jsou cizinci. Ale chápu, že

někteří, kteří slyší, to tak mohou vnímat.“

Snem je popovídat si se sousedy

Komunikační bariéra mezi slyšícím ane-

slyšícím člověkem je obrovská. Neslyšící se

nedomluví naúřadech, ulékaře, aani si

nepopovídá sučitelem oprospěchu svého

slyšícího dítěte. Vždy potřebuje tlumočníka,

kterého si může objednat vTlumočnickém

centru znakového jazyka vPraze. Červin-

kovi žijí vpodivuhodném světě, vlastně ráji

neslyšících. VČesticích jich totiž neslyšících

žije celkem čtrnáct. Radek nebo jeho nesly-

šící děti si tak mohou běžně popovídat se

svými sousedy. Navíc Radek iKateřina pra-

cují vkomplexu škol pro neslyšící vHradci

Králové. Radek učí informatiku aKateřina

češtinu. Většinu svého života tedy žijí mezi

neslyšícími – ato je sen každého, kdo ne-

dobrovolně žije vnaprostém tichu.

„Když jsem začala sRadkem chodit,

moje rodina to vnímala úplně normálně.

Už odšestnácti let jsem se totiž pohybovala

mezi neslyšícími aměla jsem mezi nimi hod-

ně kamarádů,“ vzpomíná Kateřina Červin-

ková avypráví osvé mamince, která chodí

dokurzu znakového jazyka, aby si se zetěm

ase svými vnoučaty mohla jako správná

tchyně ababička popovídat. „IKateřinin

tatínek se snaží,“ dodává Radek. „Akdyž

mu nerozumím, tak mi to napíše nakousek

papíru.“ Komunikační bariéry jsou vtéto

rodině naprosto zrušeny. Radek Katce ukáže

jednou rukou pár znaků aKateřina se začne

smát. Rozumí si skvěle abaví je to spolu.

Navíc ičtyřletý pes Deaf (anglicky neslyšící)

rozumí některým znakům. Kateřina předvá-

dí znak „smrt“ nakterý pes reaguje tak, že

se lehne nazáda apřestane napůl minuty

dýchat. Zkrátka neslyšící pes.

Vypadáš staře a přibral jsi

Kultura neslyšících je typická jedním výraz-

ným rysem: upřímností. Je naprosto běžné,

KOMUNIKAČNÍ

BARIÉRY

jsou vtéto

rodině naprosto

zrušeny. Radek

Katce ukáže

jednou rukou

pár znaků

aKateřina se

začne smát.

Rozumí si skvěle

abaví je to

spolu.