Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 33



ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 7–8 - 2012

že vám neslyšící súsměvem natváři oznámí,

že jste přibrali nebo že zkrátka nevypadáte

dobře. Není vtom žádná zákeřnost, jen říkají

věci narovinu. Také naotázku, jestli jim

jídlo chutná, odpovědí naprosto narovinu,

jestli ano nebo ne. „Ano. Neslyšící jsou velmi

přímí. Ale já si uvědomuji, že žiji se slyšící

ženou, atak si tu hranici hlídám,“ vysvětluje

Radek apak dodává, že česká slyšící neu-

přímnost je taky složitá. „Třeba když padne

nějaká otázka, slyšící to hodně obcházejí ajá

jsem pak hodně zklamaný, že se tu odpověď

vlastně vůbec nedozvím,“ směje se Radek.

Přesto podle Kateřiny okulturu až tak

nejde. „Neumím si představit, jaký je život

sFrancouzem nebo sAmeričanem. Jasně

– kultury jsou odlišné, ale hlavně jde oto,

že jsme lidé, žijeme vespolečném prostoru

adokážeme se přizpůsobit.“ Bariéru mezi

slyšícím aneslyšícím světem cítí rodina

Červinkových například vkulturním vyžití.

Slyšící společnost má například obrovskou

možnost výběrů divadelních představení,

her tlumočených doznakového jazyka je na-

proti tomu jen několik doroka. „Zasvobod-

na jsem chodila často dodivadla. Ale teď

to nejde aunás to nefunguje tak, že bych

nechala celou rodinu doma ašla dodivadla

sama. Tak tam prostě nechodíme.“

Na mámu mluví a na tátu ukazuje

První dvě děti, Mário aPavlína, jsou neslyšící.

Obě si Červinkovi vzali dopěstounské péče.

Kateřina stakovým návrhem přišla ještě před

svatbou aRadek souhlasil. Třetí dítě je jejich

vlastní. Čtyřletý syn Heřman je slyšící aovládá

jak mluvenou češtinu, tak znakový jazyk.

„Jsem sám hodně překvapený, jak to úžasně

funguje. Heřman se dívá naKateřinu amluví

nani, pak se otočí namě aautomaticky začne

znakovat,“ vypráví nadšený táta Radek. Malý

Heřman tráví více času sneslyšícími dětmi

aidoškolky chodí sneslyšícími.

Neslyšící velmi málo používají výrazy

prosím aděkuji. Při výchově dítěte pak může

vzniknout vesmíšeném manželství zmatek.

Veslyšící rodině jsou totiž slova prosím

aděkuji nutná. Maminka podá dítěti lízátko

adodá: „Co se říká?“ Vneslyšící rodině tento

proces neexistuje. Tady máš lízátko – aho-

tovo. Jak to vypadá vrodině, kde je slyšící

aneslyšící rodič? „Pravda je, že znaky děkuji

aprosím uvidíte uneslyšících málokdy. Ale to

neznamená, že je nepoužívají. Hodně věcí se

veznakovém jazyce nemusí ukázat, protože

neslyšící používají výraznou mimiku avní se

znak děkuji nebo prosím vyjádří jednoduše.

Aktomuhle přístupu své děti určitě vede-

me,“ vysvětluje Radek. Mimiku veznakovém

jazyce si můžeme představit jako intonaci

hlasu včeštině. Je však mnohem důležitější –

sjejí pomocí se například vyjadřují příslovce

nebo se pokládá otázka. Ajak jsme se právě

dozvěděli, dá sní ipoprosit či poděkovat.

Miluji tě ve znakovém jazyce

VČeské republice je hodně párů, kde muž

je neslyšící ažena slyšící. Amnohem méně

párů, kde je to naopak. Asi je to trpělivostí,

kterou musí být slyšící člen rodiny obdařen,

aženy jsou přece jen oněco trpělivější než

muži. „Třeba telefonování,“ usmívá se Kate-

řina. „Přestože telefonování nesnáším, jsem

jediná, kdo telefonovat může. Takže všechny

doktory aúřady musím obtelefonovat já.“

Český znakový jazyk je bohatý alze se

ho naučit stejně jako kterýkoliv jiný cizí

jazyk. Přesto pokud není jazykem mateř-

ským, může být obtížnější vyjádřit vněm

to, co člověk cítí. „Miluji tě veznakovém

jazyce vnímám stejně jako včeštině. Má to

pro mě stejný náboj astejný obsah. Jasné

je, že vevyjadřování emocí acitů mám

širší rejstřík možností včeštině. Aněkdy

mě to mrzí, protože mám občas pocit, že se

veznakovém jazyce pořád opakuji avčeš-

tině bych to mohla říci milionkrát jinak.“

Hádky uČervinkových má Kateřina jako

jedna zmála žen zcela vyřešené. Její muž je

kliďas aprostě se nehádá. Ikdyby se Kateři-

na chtěla hádat vjakémkoli jazyce nasvětě,

stejně jako vevšem uČervinkových je unich

iběhem hádek naprostý klid. 

JE FAKT, že žijeme jako zcela

neslyšící rodina, všichni mluvíme

znakovým jazykem, a tak nemám

pocit, že neslyšící jsou cizinci,

tvrdí Radek Červinka.